Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE
Prastaré Archívy: Arena PA: Daggerfall PA: Morrowind Construction Set Čas zkracovaní Cechy Skyrimu Rasy ve Skyrimu Let´s learn some lore
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Víte že..
Sdí­let

nahoru
Číst diskuzi
Právě je zde: 1 host(ů)
 Tisk diskuze
Z deníku draughira
EldeR
Takže jsem zpět, tentokrát jenom s krátkou povídkou.....

Z deníku draughira


Popravdě netuším, zda bude tyto řádky někdy někdo číst, nebo jestli je rozemele zub času na prach, stejně jako moji tělesnou schránku, ani vlastně netuším, jak je možné, že umím psát. Jsem totiž draughir, mrtvola, které nebylo umožněno, aby její duše opustila tento svět a přidala se ke svým předkům v hodovních síních Sovngardu. To jak jsem se stal draughirem, kým jsem byl v dobách svého života, nebo jak jsem zemřel si vůbec nepamatuji, jediné co vím je, že když jsem procitnul, ohlodávala mi přerostlá krysa nohu. Ne že by mi to kdovíjak vadilo, neboť necítím bolest, chlad, pocit hladu… vlastně necítím vůbec nic, ale je to první věc, kterou jsem ve své nynější podobě poznal.

Tyto listy papíru a uhel na psaní se povalovaly v jedné slepé chodbě vedle hromádky ohlodaných kostí, které pravděpodobně patřily nějakému z dobrodruhů, co se tady občas objeví a myslí si, že u nás mrtvých získají peníze nebo slávu. Nevím, co mě vedlo k tomu, že jsem ony psací potřeby sebral, ani jak je možné, že umím psát, což jsem u nikoho z ostatních obyvatel této rozlehlé hrobky nepozoroval, ale stejně nemám nic důležitého na práci, tak trochu popíšu život nás mrtvých, ale nemrtvých.

Takže jak už jsem se zmiňoval, bydlím v rozlehlé hrobce spolu s dalšími drughiry, několika kostlivci, krysami a pavouky. Ještě tady bydlí „šéf“. Aspoň tak mu v duchu říkám, protože má vlastní bohatě zdobený sarkofág v nejhlubším místě hrobky a na rozdíl od nás ostatních dokáže zařvat nějaká kouzelná slova, která dokážou i zabít. Nás samozřejmě ne, ale mám na mysli ty hledače pokladů, co sem občas zavítají. My ostatní neumíme mluvit, většina má stejně jazyky uschlé, nebo ukousané od krys, ale když si dáme záležet, umíme mručet. To jestli je den, nebo noc tady nikoho moc nezajímá, když pominu krysy, které se neustále snaží někoho z nás ohlodávat, tak celé dny akorát ležíme, nebo stojíme a neděláme nic. To se změní akorát, když přijde nějaká návštěva.

Takového hosta lačnícího po bohatství, nebo slávě, necháme obvykle dojít trochu hloub do hrobky, někdy dokonce až k šéfovi a pak na něho vybafnem. Občas někoho z nich zabije šéf svým křikem, pár jich umřelo strachy, ale většinou se dají buďto do boje, nebo na útěk. Ty bojující obvykle nakonec udoláme, ale i tak mnohým z nás usekají končetiny, což značně znemožňuje pohyb, nebo rozbíjejí hlavy a to je pak konec. No a ty co se dají na útěk, samozřejmě pronásledujeme, což je docela zábava. Kličkují, zabíhají do slepých chodeb, klopýtají o kameny, dost často se modlí, ale pár z nich se i podělá strachy a to je pak riziko, že po tom někdo uklouzne. Každopádně se jen vzácně stane, že nám takový dobrodruh uteče až ven a nevzpomínám si, že by se někdo z nich vrátil zkusit znovu štěstí.

Taky se čas od času objeví kněží a přinesou nám nového kolegu, ale to pak děláme jako že nic. Oni jsou za prvé chráněni magií a za druhé ji můžou i použít, což pro nás nemrtvé obvykle končí poměrně špatně. Není pravidlem, že každý z těch „nových“, co kněží přinesou, nakonec obživne a přidá se k nám, ale tak tak to stačí na doplnění našich počtů po střetech s dobrodruhy. Takový nově obživlý kolega se pak většinou nějaký čas toulá po hrobce a zjišťuje kde je a jak to u nás vlastně chodí, ale najdou se i takoví, co tady začnou nesmyslně pobíhat, vrážet do zdí a ničit vše co jim přijde do cesty, ale ti tady moc dlouho nevydrží. Není to proto, že bysme je nějak usměrňovali, ale protože buď někam spadnou a zmrzačí se, nebo se vrhnou sami na skupinku dobrodruhů, která s nimi udělá krátký proces. Nedávno tady jeden takový pobíhal tak dlouho, až se otřel o louč a díky tomu, že byl poctivě omotaný obvazy napuštěnými smolou, což je tady obvyklá metoda balzamování, tak vzplál jak fagule. Vypadal jako hodně velká louč a ještě k tomu pobíhající, což zapříčinilo, že podpálil minimálně pět z nás, navíc ještě několik neprobuzených a všechny chodby hrobky byly plné hustého dýmu. No ono vzhledem k tomu, že se tady obvykle nic moc neděje, to byla vlastně docela zábava, nebo minimálně něco, co trochu rozvířilo stereotyp.

Pomalu mi dochází papír a uhel na psaní už je tak malý, že ho sotva držím svými nemotornými prsty, takže mi nezbude, než s psaním skončit, ale myslím, že jsem zaslechl kroky skupinky dobrodruhů přicházející od vstupu do naší hrobky, takže doufám, že někdo z nich u sebe bude mít něco na psaní, abych mohl pokračovat. Sice nevím, jestli mé dílo někdy najde čtenáře, ale docela mě to baví a stejně nemám nic lepšího na práci...




II.


Konečně mám zase čím psát. Sice jsem nezískal psací potřeby od té skupinky dobrodruhů, kterou jsem nedávno zmiňoval, ale až od jednoho otrhaného barda, co se v naší hrobce schoval před nepřízní počasí, ale to nevadí, stejně se nic zvláštního neudálo. Musím se přiznat, toho barda jsem já nezabil. Byl to jeden z kostlivců, co se tady neustále potulují a snaží se zabít všechno živé. Ten bard byl tak vyděšený, že ustal ve zpěvu, začal kvičet a utíkal před kostlivcem do nitra hrobky namísto toho, aby se zachránil útěkem ven. Mně to rozhodně nevadí, alespoň mám díky němu čím pokračovat v psaní.

Ale abych se vrátil k tomu, co tomu předcházelo. Ta skupinka dobrodruhů se nedostala ani k šéfovu sarkofágu, narazili totiž poměrně brzo na kostlivce. Sice sebou jeden z nich měl nějaký amulet bránící tomu, aby se kostlivci dostali do jejich bezprostřední blízkosti, ale asi nepočítali s tím, že někdo kdo už umřel, může ještě střílet z luku. Jakmile první z nich padnul, ti dva zbylí se rozeběhli každý na jinou stranu a zpečetili tak svůj osud. První šlápl na jednu z mnoha pastí, které tady jsou a občas poničí někomu ze zdejších obyvatel tělesnou schránku, když ji z nepozornosti spustí. Tohle byla taková velká mříž s bodci, co vás připlácne na stěnu a vyrobí několik nových tělesných otvorů. Kdysi jsem si to také zkusil a od té doby se snažím hlídat si, kam šlapu. Ono v podstatě o nic nejde, akorát to trvá třeba i týden, než se vám povede se z toho vyprostit, teda pokud vám jeden z bodců neudělá díru do čela, to nezvládne ani draughir. No a živému to udělá úplně to samé až na to, že mu z nových tělesných otvorů teče krev, obvykle si trochu zařve a pak umře. Poslední z dobrodruhů narazil na nás a asi nemá smysl moc rozebírat, jak to dopadlo. Vlastně… jednomu z nás usekl ruku, ale to nic není.

V dalších několik dnech jsem sledoval život jednoho z kostlivců. Akorát neustále pobíhal okolo, skřípal zuby a zběsile mával mečem po každé kryse, co se ocitla v jeho blízkosti. Ale ani chvíli jsem ho neviděl odpočívat, lehnout si, nebo stoupnout do nějakého výklenku, jak to děláme my draughirové, když se zrovna nic neděje. Pokusil jsem se pozorovat i jednoho z nás, protože mě docela zajímalo, jestli má také nějaké myšlenky, nebo koníček jako já, ale v tom jsem moc úspěšný nebyl. Vybral jsem si k tomu jednoho z těch stojících, stoupl si naproti němu a díval se mu do očí. On se díval na mě, já na něho, ale nic zvláštního jsem nepozoroval. Takto jsme tam na sebe zírali odhadem asi tak tři až čtyři dny, aniž by se někdo pohnul, nebo něco udělal. Když mi došlo, že ztrácím akorát čas, vrátil jsem se do svého výklenku, lehl si a čekal.

Netuším, jestli to bylo pár dní, nebo pár let, ale najednou se hrobkou rozlehl zpěv. Nebyl nijak hlasitý, vycházel totiž od vchodu a setrvával na místě, takže ten kdo zpíval, se rozhodně nepouštěl hloub do hrobky. Během chvíle kolem mého výklenku proběhl kostlivec zjevně vábený oním zpěvem. Byl to právě ten, co toho barda nakonec zabil. A díky tomu neopatrnému bardovi můžu pokračovat v psaní, místo toho, abych trávil věčnost tím, že budu zírat do něčích mrtvých očí a doufat, že něco uvidím.

Poměrně dlouho potom se nic nedělo, až se najednou objevili oni. Pětičlenná skupinka oděná do černých kápí, doprovázená nejen několika kostlivci, ale také pár hnijícími zombiemi. Museli to být nějací čarodějové, protože je chránilo velmi silné kouzlo, které mi nedovolilo se ani pohnout a podle všeho ani nikomu z mých kolegů. Poté, co kouzlo odeznělo, všichni jsme se dali do pohybu a vydali se za těmi podivnými čaroději. Dostihli jsme je těsně před šéfovým pohřebním sálem a vrhli se na ně. To kouzlo je ale bránilo pořád. Nikdo z nás se nedokázal dostat na vzdálenost snad deseti metrů od mužů v černém, na rozdíl od jejich doprovodu, který na nás zaútočil. Z nějakého důvodu na ně kouzlo neúčinkovalo a procházeli ochrannou bariérou, jako by tam ani žádná nebyla. I když nás bylo víc, vypadlo to, že prohrajeme, neboť se do boje zapojilo i těch pět čarodějů. Metali po nás všelijaká kouzla, od blesků, ohnivých koulí až po smrtící rampouchy.

Naštěstí se do boje zapojil i šéf a několik draughirů, kteří jim vpadli do zad. Sice se stejně jako mi, nedostali přes magickou bariéru, ale alespoň se čarodějové se svým doprovodem nemuseli soustředit jen na nás. Běsnění živlů společně s křikem šéfa způsobovalo, že se celá hrobka otřásala, až pohřební keramika a urny padaly na zem a tříštily se na tisíce střepů. Po chvíli se začaly ze stropu uvolňovat balvany a padat mezi bojující. Když si pětice čarodějů uvědomila co se děje, bylo pro ně už pozdě. S dalším otřesem se strop hrobky s lomozem zřítil a pohřbil vše pod tunami sutin.

Když si prach trochu sedl, viděli jsme dílo zkázy. Přístupová chodba, kde bojovala naše skupinka, neštěstí vydržela, ale šéfův pohřební sál a část chodby byla zavalená až po strop. Skupinka čarodějů i s jejich přisluhovači skončila pod závalem, tedy až na jednoho, který byl sice vážně zraněný, ale stále dýchal a zvládal držet ochrannou bariéru. Zkáze dokonce unikly dvě zombie, ale nás bylo pořád ještě pět, takže už v podstatě neznamenaly žádného soupeře. Zraněný čaroděj se plazil po zemi, sbíral kosti, co zbyly z jejich kostlivého doprovodu a skládal z nich podivné obrazce. Celou dobu při tom něco mumlal v jazyce, který jsem nikdy neslyšel. Z ničeho nic jsem kolem sebe cítil jakési víření mě neznámé energie, velmi temné a děsivé energie. Ozvalo se zapraskání kostí a pak se místo těch podivných obrazců z ničeho nic objevili další kostlivci. Zároveň s nimi se znovu k životu začali probouzet naši pobití kolegové. Vzhledem k tomu že jsme vlastně všichni mrtví, by na tom nebylo nic divného, kdyby se na nás bývalí kolegové spolu s kostlivci nevrhli a nesnažili se nás zabít natrvalo.

Teď už to nevypadalo tak dobře, neboť jich bylo minimálně dvakrát tolik co nás, ale rozhodně nám to nebránilo v boji, protože strach nám draughirům nic neříká. V podstatě jsme se sice akorát bránili zuřivým útokům, ale poměrně slušně se nám to dařilo. Alespoň jsem si to myslel do doby, než se zraněný čaroděj vložil do boje. Sice se kaluž krve pod ním poměrně rychle zvětšovala, nebránilo mu to ale v tom, aby po nás vrhnul jakýsi výboj temné energie. Naštěstí jsem nedostal plný zásah, ale i tak mě výboj odhodil na hromadu sutin tak nešťastně, že se mi tam zaklínila noha a nešla vytáhnout. Jak jsem se snažil uvolnit, nevšiml jsem si ani, že se ke mně blíží jeden z kostlivců s napřaženým mečem. Zahlédl jsem ho až na poslední chvíli, ale stačilo to k tomu, abych uhnul hlavou, na kterou byl útok vedený, bohůmžel to nestačilo k tomu, aby mi neusekl nohu nad kolenem a ještě ke všemu tu nezaklíněnou.

Padl jsem na zem jen s jednou nohou a ještě k tomu zaklíněnou po balvany. Viděl jsem, jak se napřahuje a chce mi zasadit smrtící ránu. Upřeně jsem pozoroval blížící se ostří, přitom koutkem oka viděl, jak se zraněný čaroděj vzepnul ve smrtelné křeči a vydechl naposledy. Ostří se stále blížilo, když v tom meč spadl na zem vedle mě a z kostlivce se během okamžiku stala hromádka prachu. Vypadalo to, že už je po všem. Z původního osazenstva hrobky jsme zbyli pravděpodobně jen tři a já ještě k tomu přišel o nohu. Tedy ne že by mě to nějak bolelo, ale výhled na chůzi vypadal bledě. Druhou nohu jsem měl navíc stále zaklíněnou pod sutinami, takže jsem tam ležel a snažil se ji vytáhnout.

Po nějaké době a mnoha neúspěšných pokusech o osvobození své teď už jediné nohy jsem docela ztrácel pojem o čase. Přišlo mi to jako měsíc, možná to byly dva týdny, ale klidně to mohlo být i pár hodin, jisté však je, že se mi stále nedařilo nohu vytáhnout. Vzpomínám si na jednoho z kolegů draughirů, který se kdysi propadl podlahou a zůstal viset napíchnutý na trám. Neuvěřitelně dlouho máchal rukama i nohama při jakémkoliv pohybu ve svém okolí, dokonce i proběhnuvší krysa způsobila jeho marnou snahu o to, aby se nějak osvobodil. Nakonec jeho nažení ukončil některý z dobrodruhů tím, že mu nejdřív usekal končetiny a pak i hlavu. Nějak se mi nechtělo dopadnout stejným způsobem, obzvlášť proto, že tu návštěvu podivných čarodějů v černém podle všeho přežili akorát ještě další dva kolegové, takže nás nebylo kdovíkolik, abychom přemohli další dobrodruhy, co se rozhodnou navštívit naší hrobku. Proto jsem se rozhodl k poslednímu zoufalému způsobu, jak se osvobodit.

Natáhl jsem se po meči, který mě připravil o nohu a málem i o hlavu a několika nemotornými seky si v koleni oddělil onu zaklíněnou nohu. Byl jsem volný. Sice mi poměrně chyběly nohy, ale co naplat, mohl jsem se alespoň plížit. Nikdy bych neřekl, že cesta do mého výklenku je tak dlouhá, ale když máte nohy, tak vás taková věc ani nenapadne. Nakonec se mi to ale přeci jen podařilo, i když to znamenalo strávit dlouhé hodiny plazením se pouze za pomoci rukou. Vlastně kdyby se mi to nepodařilo, nemohl bych napsat tyto řádky a zaznamenat události uplynulé doby. Život draughira sice bývá nudný, ale čas od času se i v hrobkách dějí velké věci…
Upravil/a EldeR dne 22.06.2014 02:17
.

Reverzní upír (Vampire Reverse)
diagnosed by Whirt



Povídky


 
S3cR3
Je to hodně dobrý, žádnej příběh psanej z pohledu Draughira jsem snad nikdy nečetl. Někdy by si mohl napsat pokračování Grin
https://i.imgur.com/hpyDdyh.png
 
EldeR
No to když přídeš z hospody a dostaneš po půlnoci nápad sesmolit něco takovýho, tak z toho vzejde ledacos Grin
.

Reverzní upír (Vampire Reverse)
diagnosed by Whirt



Povídky


 
AiMB
Hodně pěkný, úplně jinak pojmutý než ostatní příběhy na stránce. Napsat příběh z pohledu NPC wow to chce odvahu. Co říct dál líbí se mi nápad i zpracování.
Jsem hráč a Skyrim je moje srdcovka.
Nejvíc level bez cheatů: 267
Oblíbené Frakce: Bouřné hávy, Cech zlodějů (Slavíci), Winterholdská univerzita (kvůli hávu Arcimága)
Nejoblíbenější zbraň: Tlachoplach
Nejoblíbenější zbroj: Těžká Dračí zbroj, Slavičí zbroj, hábit Arcimága
 
tomaskok
nádherné Wink
bolo by skvelé ak by si napísal ďalšie diely Smile
milujem Skyrim Wink
 
Lord Rade
to "KONEC" na konci bylo nutné? Grin Píše se to jen v béčkových pohádkách, ale jestli to tam napsal sám draughir, tak je to ještě vtipnější.
Ale tato "zpověď", což je asi lepší označení než povídka, je čtivá a svižná. Tuto svižnost mi zpomalilo jen první souvětí u kterého bych udělal tečku před: "Ani vlastně netuším..." a dal bych to jako novou větu. A tady: "vrátil zkusit znovu štěstí" bych přehodil dvě slova, aby to neznělo, tak kostrbatě: "vrátil znovu zkusit štěstí". To je vše u čeho jsem se při čtení zarazil, jinak jak jsem řekl: bylo to čtivé.
http://oi59.tinypic.com/2ag3kaf.jpg

"Trolling is the lowest form of wit, but the highest form of intelligence."
 
Ligos
Originální, vtipné, čtivé! Bezva! Wink
-KRLEŠ-

Skyrimský průvodce:
 
Sarako
Originální a vtipné. Moc se mi to líbilo Wink
 
EldeR
díky za kladný ohlasy, asi teda popřemýšlím o nějakém pokračování..... I když draughirové nemají moc bohatou životní náplň a to i v případě, že umí psát Grin
.

Reverzní upír (Vampire Reverse)
diagnosed by Whirt



Povídky


 
nagasadowcz
1) To mělo být ve Skyrimu, pošli to Bethesdě!

2) No prostě super.

3) Nenech se zviklat - když to nepůjde, pokračování nepiš, neb dobrého pomálu. Ale když to půjde, sem s tím! Rád bych si ještě početl a tahle sekce je pro mě už hodně dlouho mrtvá... Sakra, měl bych dočíst Amonia Smile
Oficiálně jsem Naga, Svatý Sudí, ale říkejte mi Naga Grin
 
LordeS
Pěkné Wink
Jen nevím, jestli v tom ještě pokračovat, jak říká sám autor: Draughirové nemají bohatý život Grin
http://svoboda.jiri.jh.sweb.cz/M%C5%AFj%20film.gif

Est Sularus Oth Mithas

http://steamsignature.com/profile/czech/76561198083204883.png

Povídka z postapocalyptického světa (Fallout) zde
Máš zájem o Let´s play videa ze Skyrimu a dalších? Klikni zde Wink
LPéčková Facebook fan page Smile klikni zde
Netradiční DrD (hra na hrdiny) ze světa Fallout zde Smile
Chceš vést Osadníky k lepšímu životu? Navštiv je zde Grin
Steam nick: LordeS111 Origin nick: LordeS11
 
https://www.facebook.com/pages/Lordes-LP/138224323
Ligos
Tak já to spíš bral jako takovou povídkovou "jednohubku" ze světa Skyrimu,
ale pokud by bylo nějaké pokračování - však kdo říká, že to musí být zrovna draughir? Vždyť tu máme třeba duchy, zombie...

Nebo co taková zpověď blátokraba? To by teprve bylo...
-KRLEŠ-

Skyrimský průvodce:
 
nagasadowcz
Myslím, že ten Ligos na to zas jednou kápnul!
Oficiálně jsem Naga, Svatý Sudí, ale říkejte mi Naga Grin
 
EldeR
Sice na tom něco je, ale u ducha nebo blátokraba je nepravděpodobný, že by zvládali psát Grin I když myslím, že bych to dokázal nějak obejít Grin
.

Reverzní upír (Vampire Reverse)
diagnosed by Whirt



Povídky


 
Diego
Výborný díl. Deník psaný draughirem se jen tak nevidí
Nějaké pokračování by se jistě hodilo.

Ve Skyrimu jsou celkově nemrtví v kobkách málo využití, mají totiž dosti nevyužitý potenciál, tedy krom zabíjení.
Upravil/a Diego dne 16.06.2014 16:56
 
EldeR
Takže chlapci a děvčata, právě jsem přidal druhou a zároveň poslední kapitolu, protože popravdě řečeno nevím, čím bych ještě pokračoval... koneckonců i tahle druhá kapitola byla napsaná hlavně na přání vás čtenářů, kterým se ta první líbila a chtěli jste pokračování. Doufám, že se bude líbit aspoň jako ta první. Wink
.

Reverzní upír (Vampire Reverse)
diagnosed by Whirt



Povídky


 
Lord Rade
Wink
Jen místo bohúmžel píšu bohůmžel. Ani jedno slovo vlastně neexistuje, ale kdyby ano, tak bohůmžel je pravopisně správně.
http://oi59.tinypic.com/2ag3kaf.jpg

"Trolling is the lowest form of wit, but the highest form of intelligence."
 
EldeR
Lord Rade napsal:
Wink
Jen místo bohúmžel píšu bohůmžel. Ani jedno slovo vlastně neexistuje, ale kdyby ano, tak bohůmžel je pravopisně správně.


Vysírko ... ten podělanej Word mě to třikrát přepsal na prostý "bohužel".... taková drzost
.

Reverzní upír (Vampire Reverse)
diagnosed by Whirt



Povídky


 
tomaskok
super diel Wink
milujem Skyrim Wink
 
Ligos
Fajn pokračování! Smile
-KRLEŠ-

Skyrimský průvodce:
 
Přejít na fórum:
Podobná témata
Diskuze Fórum Odpovězeno Poslední příspěvek
Deník khajiita » Skyrim - Váš svět 62 10.08.2015 16:16
Výňatky z Dovahkiinova deníku » Skyrim - Váš svět 5 15.03.2015 14:29
Deníky lovce odměn » Skyrim - Váš svět 30 17.10.2014 18:00
Deník Drakozrozeného Archív příběhů a her 21 19.08.2014 19:36
Vlastní deník Archív zodpovězených dotazů 4 27.01.2014 18:40
Archív Novinek
Datum Kategorie Název Přečteno
24-12-2018 Články Šťastné a veselé! (2018) Přečteno 638 krát
11-06-2018 Elder Scrolls The Elder Scrolls VI oznámeno! Přečteno 2942 krát
01-04-2018 Novinky S hrdin(k)ou po celém TAMRIELU! (Apríl) Přečteno 2116 krát
24-12-2017 Články Veselé a šťastné! (2017) Přečteno 1815 krát
06-07-2017 Rozpracovaná novinka (6.7.) Přečteno 0 krát
01-04-2017 Na cukřík s M'aiqem Lhářem Konec série "The Elder Scrolls"! Přečteno 7486 krát
11-02-2017 Elder Scrolls Příběhové rozšíření pro TESO a H... Přečteno 4045 krát
24-12-2016 Elder Scrolls Veselé Saturalie a oslavte Starý život! Přečteno 3459 krát
12-12-2016 Na cukřík s M'aiqem Lhářem 6 let se Skyrim.4fan Přečteno 3470 krát
18-11-2016 Elder Scrolls The Elder Scrolls: Online dočasně zdar... Přečteno 4166 krát
 Více...     
Archív Novinek
TOPlist