The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite - Diskuzní fórum: Amonius

Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE

Prastaré Archívy: Arena

Let´s learn some lore

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Víte že..

Sdílet

Číst diskuzi

The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » The Elder Scrolls V : Skyrim » » Skyrim - Váš svět

Právě je zde: 1 host(ů)

Strana 30 z 38: 1...27 28 293031 32 33...38

Amonius - aneb povídka na přání
Merundin Thuri	#581 Přidané 31.01.2013 23:19
Ocenění: Příspěvek: 154 Založený: 15.10.12	takže Karina a samozřejmě máme rádi Arenu v Imperial City takže za A Akathosh je vládcem bohů, ale já su čarovny. Přízrak Noci- moje povídka o Thalmorském vrahovi http://www.skyrim...ad_id=3723 Take the Magic: The Gathering 'What Color Are You?' Quiz.



jindrle8	#582 Přidané 01.02.2013 14:53
Příspěvek: 22 Založený: 09.09.11	Karina a za B


Ligos	#583 Přidané 04.02.2013 16:37
Ocenění: Příspěvek: 3372 Založený: 12.05.11	Krleš, tak mě napadlo, že jsem už dlouho nenapsal tato dvě slova: Konec hlasování! O fous vyhrála možnost B (4 hlasy), tedy návštěva daedrických ruin a získání artefaktu. Při tomto úkolu bude Amoniovi pomáhat Karina. Pro boj v aréně byly tři lidé, a pro vyslídění tajemného netvora z bažin dva lidé. ____________________________________________________________________________________________________ Pokud máte zájem vytvořit postavu, která by krátce účinkovala v příběhu, zde je pro vás otázka: Který artefakt dostal za úkol Bartoloměj v Morrowindu najít? (odpovědi pište prosím přes soukromé zprávy (PM) ) -KRLEŠ- Skyrimský průvodce: http://skyrim.4fa...icle_id=66


Ligos	#584 Přidané 07.02.2013 02:20
Ocenění: Příspěvek: 3372 Založený: 12.05.11	Takže, opět se zúčastnili tři lidé, opět rozhodla kostka. Napoprvé padla pětka, napodruhé jednička. To znamená, že postavu do další kapitoly vymýšlí: Už se těším na popis postavy! EDIT: To hlavní bych málem zapomněl! - Správná odpověď= Bartoloměj se do Morrowindu vydal hledat Mehrunovu břitvu. Všechny tři příchozí odpovědi samozřejmě takto zněly. Upravil/a Ligos dne 07.02.2013 06:54 -KRLEŠ- Skyrimský průvodce: http://skyrim.4fa...icle_id=66


Ligos	#585 Přidané 20.02.2013 08:37
Ocenění: Příspěvek: 3372 Založený: 12.05.11	Lidi, tento týden se snad dočkáte dalšího dílu. Vím, že jednotlivé kapitoly vychází poměrně dlouho po sobě, ale snažím se to kompenzovat jejich délkou. Kapitola, kterou mám právě rozepsanou bude obzvlášť dlouhá. Tak snad to nebude na škodu... -KRLEŠ- Skyrimský průvodce: http://skyrim.4fa...icle_id=66


Altazar	#586 Přidané 20.02.2013 09:34
Příspěvek: 426 Založený: 09.01.11	nn, důležitá je kvalita než kvantita. Sice sem každej den načuhuju ale aspon mám pak větší radost když se to tu objevý Sem nejlepší trenér na světě


Ligos	#587 Přidané 22.02.2013 16:02
Ocenění: Příspěvek: 3372 Založený: 12.05.11	Tak, musel jsem to nějak utnout, jinak bych psal donekonečna. Nakonec to není zas tak dlouhý :) Nechť se další část líbí! ______________________________ V minulé kapitole: Amonius byl dopraven do jedné z Viveckých kobek. Odtud se mu podaří s Xermonovou pomocí uprchnout, avšak jakmile opět spatří denní světlo, je opět zajat a přiveden před inkvizitora Eframa. Ten překvapenému Amoniovi sdělí, že všichni tři (Amonius, Karina a Bartoloměj) byli obvinění neprávem, protože prý chytili pravého vraha. Tudíž si zaslouží svobodu. Avšak má to jeden háček: propuštěn bude jen Amonius a ten, koho si ještě vybere. Dalšího vězně Efram propustí, až po splnění jednoho úkolu... ____________________________________________________________________________________________________ XXIX. „Musíte prohledat ruiny Ald Sotha a přinést mi jeden artefakt,“ pronesl Efram poté, co si Amonius vybral za společníka Karinu. „Co je to za ruiny?“ vyzvídal Amonius. „Je to prastaré místo, dříve plné uctívačů zla. Nyní však, pokud vím, je zcela opuštěné. Opatrnost je ale stále na místě.“ „Co za artefakt hledáš?“ „Prsten. Vím určitě, že tam někde je. Velký, černý jako noc, s rudým kamenem ve tvaru oka,“ říkal Efram potichu, zíraje do plamene svíčky. „A jak ti mám věřit? Jakmile ti prsten přinesem, hned nás uvězníš. Nebo zabiješ.“ protestoval Amonius. Efram se trpce pousmál. „Chápu tvoje rozhořčení,“ řekl. „Mé čestné slovo by ti bylo asi málo. Proto tu mám tohle.“ Efram vstal a zpod stolu vytáhl plátěný vak. Nejprve z něj vytáhl úhledně složené roucho. Amonius ho hned poznal. „Moje roucho!“ „Ano. Zapomněl jsi ho v hostinci U Osmi talířů. V kuchyni. Bylo značně poničené.“ „Bylo?“ podivil se Amonius použitému minulému času. „Chrámové švadleny pracovaly velmi rychle, avšak pilně. Přesvědč se sám.“ Efram roucho rozložil. Opravdu vypadalo jako nové. Po dírách ani památky, čistotou jen zářilo a vyšité magické znaky na jeho lemech se ve světle svíček nádherně leskly. Amonius začal pochybovat, zda je to opravdu ono roucho, které dostal od Bartoloměje a které ke své velké hanbě zapomněl v Balmoře. Ale jakmile se ho dotkl, poznal to. Už se nemohl dočkat, až sundá ten páchnoucí kuchařský oblek a oblékne tento skvost. „A to není všechno,“ poznamenal Efram a z vaku vytáhl černou dýku s rudým žilkováním. „Tohle patří tvé přítelkyni, nemýlím-li se.“ Vskutku to byla dýka šíleného boha. Ta dýka, která zraňovala a zároveň léčila. „Měl ji u sebe tvůj mistr,“ pokračoval inkvizitor. „Stejně jako tuhle cetku.“ Efram sáhl pro poslední věc do vaku. Na zlatém řetízku se houpal kruhový amulet s modrým kamenem uprostřed. „Bezpochyby je to znak nějakého falešného boha a měl by být zničen. Ale jako důkaz dobré vůle ti ho navracím.“ Byl to Magnusův amulet. Efram evidentně neměl ani tušení, co drží v rukou. Amonius se po něm napřáhl. Už když se k němu jeho ruka přibližovala, cítil neuvěřitelnou moc a podivné napětí. Rychle amulet z Eframovy ruky vytrhl a schoval ho do kapsy. „Snad mi teď budeš o něco více důvěřovat.“ „Pochybuju,“ prohodil Amonius. „Ale prsten ti přinesem.“ „Dobrá.“ kývl elf smířlivě hlavou. „Nyní si ale jak ty, tak tvoje společnice musíte odpočinout. Dám tu imperiálku přivést a pak budete zavedeni do ubytovny svatého Deryka. K dispozici budete mít jak krmi, tak kvalitní postele. Můžete navštívit i lázeň, ať nejste cítit po kanálech.“ Amonius se ještě zeptal: „Proč do Ald Sothy nepošleš někoho z vlastních lidí? Špehy nebo vysvěcence?“ „Mám své důvody.“ odvětil Efram unaveně a pokynul strážím, ať Amonia odvedou na určené místo. … Jak vrchní inkvizitor řekl, tak se stalo. Karina byla přivedena z kobky a velice se všemu divila, když jí Amonius vysvětloval, jak se věci mají. I ona za vším hledala nějaké spiknutí a další podvod. Nicméně si oba skutečně v chrámové ubytovně náramně odpočinuli a posílili se. Amonius si konečně mohl obléknout svoje roucho. Karina dokonce dostala novou koženou zbroj, která jí perfektně padla. Navíc, už se nemusela trápit s nátepníkem otroků. Sundali jí ho. A aby toho dobrodiní nebylo málo, dostala úplně novou ocelovou dýku, s krásně zdobeným jílcem. Druhého dne byli opět přivedeni do Eframovy pracovny. „Věřím, že nejste tak hloupí, abyste utíkali.“ řekl na uvítanou. „To by nás ani ve snu nenapadlo!“ řekla ironicky Karina, které se do obličeje vrátila zdravá barva a zdála se být živější, než kdy jindy. „Dám vám plánek, který vás dovede na místo. Když půjdete po vyznačené trase, nemělo by se nic stát. Netrpělivě budu čekat na váš návrat.“ „A co Bartoloměj?“ zeptal se Amonius. „Je v bezpečí. I on netrpělivě čeká na váš návrat, ačkoliv si toho není vědom.“ pousmál se Efram. Nedalo se nic dělat. Pokud chtěli Bartoloměje vidět živého a na svobodě, museli přinést prsten. … Ruiny Ald Sotha skutečně nebyly daleko. Z nejvyšších částí ochozů čtvrti Telvannijců, která se nacházela ve východní části města, bylo možné za jasného počasí zahlédnout pobořené věže oné starodávné stavby. „Stejně se mi to furt nezdá,“ poznamenala Karina zachmuřeně, zatímco se prodírali hustým rákosím. Šlo se jim špatně, půda byla měkká a oni se do ní často propadali. „Myslíš Amonie, že opravdu chytili toho vraha?“ „Možné to je.“ Karina šla napřed a rozhrnovala rákosí, jehož množství stále řídlo, až zmizelo úplně. Ocitli se na mírné vyvýšenině a před nimi se rozprostírala ta nejpodivnější stavba, jakou kdy viděli. Pobořené zdi a vysoké věže byly z červeného kamene. Kolem ústřední budovy, která se nedá připodobnit k žádné jiné na světě, se rozprostíralo plno kamenných plošin z mnoha schody, věžičkami a křivými sloupy. Jakoby tento komplex byl postaven z plánů choromyslného architekta. Nic nedávalo smysl. Mnoho schodišť vedlo do prázdna, mnoho věží nemělo žádný vchod. „K čemu tohle mělo sloužit?“ zeptala se udiveně Karina. „Je to svatyně.“ ozval se za nimi hrubý mužský hlas. Oba se polekaně otočili. Neslyšeli nikoho přicházet. Byl to válečník, už od pohledu Nord. Na sobě měl železný kyrys, značně pomačkaný, místy pokrytý rzí. Na hlavě měl rohatou přilbu, jeden roh byl však ulomený. Zpod přilby se mu kolem hlavy linuly do copů spletené blonďaté vlasy. Světlý plnovous měl značně pocuchaný a zpod huňatého obočí vykukovaly modré oči. U pasu se mu houpal široký meč a na zádech měl kulatý dřevěný štít. „Co vy dva tady pohledáváte?“ zeptal se Nord. „A co ty jsi zač?“ zeptala se Karina. Nord se napřímil a dal hrdě ruce v bok. „Jmenuju se Ashriel. Jsem válečník,“ pronesl téměř slavnostně. „Ashriel? To je jako jméno nějaké elfské paničky,“ poznamenala Karina posměšně a Amonius se po ní nechápavě podíval. Nemohli si dovolit nějaké potíže. Chtěl získat jen ten prsten a následnou svobodu Bartoloměje. Nord se však neurazil. Začal se usmívat. „Cha! Líbíš se mi, děvče!“ řekl. „Kdyby to řekl tady tvůj kamarád, s chutí bych mu rozbil lebku. Ale na tebe se člověk zlobit nemůže.“ „Než bys mu stačil rozbít lebku, vrazila bych ti tuhle dýku do hrudi, pancíř nepancíř.“ začala se vytahovat Karina. Nord se znovu zasmál. „No no. Tvůj kámoš je i můj kámoš. Tak co tady teda děláte?“ „Chystáme se navštívit ty ruiny,“ prozradil Amonius. „To mi nepřijde jako vhodný místo pro romantický schůzky.“ „Hledáme jeden artefakt,“ odsekl Amonius poněkud naštvaně. Válečníkovy poznámky se mu vůbec nelíbily. „Ať je to jak chce, možná by se vám hodila pomoc?“ „Proč ne?“ řekla Karina dřív, než Amonius stačil projevit nesouhlas. „Výborně! Snad tam bude něco, čemu budu moct rozbít lebku!“ zahalekal Nord a seběhl z pahorku. Amonius se na Karinu zamračil, ale neříkal nic. Následovali Ashriela k ruinám. „Už jsem tady jednou byl.“ řekl Ashriel, když ho dohnali. „Fakt děsivý místo, to vám řeknu. Všude samý pokřivený tvary, jeden neví, kudy jít…“ pak se najednou zarazil a zadíval se za Amonia a Karinu. Než si ti dva stačili uvědomit, co se děje, vytasil Ashriel meč a s křikem se rozběhl. „Ochutnej můj meč, potvoro!“ zařval a pak už se jen ozval zvuk praskajících kostí. Před Ashrielem se nyní v kaluži krve válela podivná ještěrovitá potvora s ještě podivnější hlavou. Číhala za zbořeným sloupem, ale než stačila zaútočit, sekl do ní Nord svým mečem tak prudce, že přesekl i její kosti. „Drtihlav,“ řekl Ashriel s klidem, utíraje si o rukáv zakrvácenou čepel. „Lebku má tvrdou jako kámen, ale hruď je měkoučká, jako převařené hovězí.“ Amonius si pomyslel, že přece jen není na škodu, když je s nimi. Ale nahlas neřekl nic. „Co je to vůbec za svatyni?“ byla zvědavá Karina. „Dneska by měla být opuštěná, ale dříve se tu hojně scházeli uctívači Mehrunes Dagona.“ vysvětloval Nord. Při tom jméně Amonia zamrazilo. Okolní vzduch se zdál být najednou chladný, jako za zimního rána. Dokonce by přísahal, že i obloha potemněla, ačkoliv na obloze nebyl ani mráček. Ashriel a Karina si ale zřejmě ničeho nevšimli a postupovali dále ke vchodu. Oválný vstup do svatyně se nacházel na opačné straně budovy. Byl z části zaplavený vodou. Museli se chtě nechtě namočit, aby se dostali dovnitř. Uvnitř byla stavba ještě podivnější, než venku. Šikmé stěny, křivé sloupy a mnoho pokroucených tvarů – to vše popíralo základy logiky. Svatyně nebyla tak opuštěná, jak si myslely. Temný chladný prostor osvětlovalo pár hořících pochodní. „Musíme si dát pozor. Když jsem tu byl posledně, nic tu nehořelo.“ řekl potichu Ashriel, který se jim rozhodl dělat průvodce a šel jako první. Sňal jednu pochodeň z úchytu ve zdi a nesl ji před sebou. Kromě kapající vody a jejich vlastních kroků čvachtajících po mokré podlaze, nebyly slyšet žádné zvuky. Amonia napadlo, zda by tu někde nemohla být Mehrunova dýka. Je to přece svatyně Mehrunes Dagona. „Pozor!“ vykřikla náhle Karina. Ashriel se zastavil. Právě včas. Stačil by jeden krůček navíc a zavadil by o nastražený provázek. Byl těsně nad podlahou a v šeru sotva viditelný. Past. „Hmm, tohle tu taky před tím nebylo,“ poznamenal Ashriel a provázek opatrně překročil. „Nejsme tu vítáni, mějte se na pozoru!“ „Nemám tady z toho dobrý pocit,“ říkala Karina. „Najdeme ten prsten a vypadnem odtud.“ „Máte tušení, kde by ten váš artefakt mohl být?“ zeptal se Ashriel. „Ne. Dostali jsme jen strohé údaje,“ odtušil Amonius. „V tom případě bych začal pátrat v hlavním sále,“ navrhl Ashriel. „Avšak právě tam je největší pravděpodobnost, že narazíme na společnost.“ Nord měl pravdu. Jakmile vystoupali po širokém schodišti, ocitli se v mohutném sále, kol dokola osvětleném pochodněmi. Stěny pokrývaly podivné ornamenty, vytesané do červeného kamene. Záměrně pokřivené sloupy podpíraly stropní klenbu, která působila dojmem, že se co chvíli utrhne a zavalí všechny přítomné. Dominantou sálu byl piedestal s plastikou obřího kamenného trůnu, na němž seděla podivná kamenná postava. Čtyřruký rohatý obr s tak hrozivým výrazem, že z toho měli všichni husí kůži. V jedné ruce držel mohutnou dvousečnou sekeru, v druhé jakési žezlo, zakončené lidskou lebkou. Zbylé dvě paže měl položené na opěradlech trůnu. U jeho nohou hořel ve zlaté míse oheň, jehož plápolající zář dodávala obru zdání života. Výraz jeho tváře se měnil podle toho, jak na ní dopadalo světlo. „Ale ale, koho to tu máme?“ ozval se suchý ženský hlas. Zpoza sochy vystoupila postava v rouchu černém, jako havraní peří. Byla to temná elfka, jedna z uctívačů zla. „Vítejte ve svatyni našeho pána, Mehrunes Dagona.“ zvolala a ozvěna jejího hlasu zněla po celém sále. „Náš pán to není, elfko!“ obořil se Ashriel a vytasil meč. „Chceš mě zabít? Pojď, pokud si troufáš.“ vyzývala uctívačka. Nord neváhal a rozběhl se k ní. Meč měl uchystaný k úderu. I přes svoji mohutnost a nehledě na těžkou zbroj se hbitě přesunul před elfku a chystal se máchnout. Ale jako by mu ruku zadržela tajemná síla. Paže s mečem zůstala natažená nad hlavou a Ashrielova tvář začala blednout. Dunmerka se jen škodolibě smála. „Zab ji!“ vykřikla Karina nervózně. „Co se děje?“ nechápal Amonius. Zprvu si myslel, že jde o nějaké čáry. Ale sám Ashriel ho hned vyvedl z omylu. „Pa-pa-pavouk!“ zakoktal vyděšeně Nord. Skutečně, na rameni elfky odpočíval pavouk, jehož tělo bylo veliké, jako zaťatá pěst. Uctívačka se jen škodolibě smála. „Mocný muž severu, který se nezalekne žádného netvora,“ říkala, „má největší hrůzu z pavouků. Jak milé.“ Amonius už to napětí nevydržel. Chystal se zaútočit kouzlem. Karina však byla rychlejší. Obratně se rozběhla k elfce. Za běhu vytasila dýku a byla připravena ji použít. Jenže uctívačka reagovala rychle. Zamumlala pár krátkých slov a náhle se kolem ní objevila průsvitná bariéra, připomínající narůžovělou mýdlovou bublinu. Když chtěla Karina bodnout, jen to zajiskřilo. Skrz bariéru dýka nepronikla. Dunmerka se smála stále hlasitěji. Amonius chtěl zaútočit, ale nechtěl zasáhnout Karinu nebo Ashriela. Musel se přesunout. Konečně našel vhodnou pozici pro vyslání kouzla. Zkoncentroval veškerou svou energii do svých paží a vyslal mocný bleskový proud. Žel bohům, ochranná bariéra byla odolná i vůči kouzlům. Vstřebala magický proud, který se rozléval po jejím povrchu a vytvářel podivuhodné světelné vzory. Elfka se jen smála a smála. Na další pokusy o útok už nečekala a zamumlala další nesrozumitelná slova. Z jejích paží se začal linout nazelenalý opar, který pronikl bariérou. Opar se přeléval z elfiných rukou pomalu a zlověstně zahaloval vše do zelné mlhy. Nikdo s tím nemohl nic dělat. První se skácel k zemi Ashriel, který se nestačil vzpamatovat ze šoku z pavouka. Hned za ním se jako bez života svalila k zemi Karina. A když mlžný opar dorazil k Amoniovi, i jemu se zamotala hlava natolik, že omdlel. … „Už mám dost tohodle probouzení z bezvědomí,“ pomyslel si Amonius hned, jak se probral. Zjistil, že se stále nachází v hlavním sále svatyně. Ležel na studené kamenné podlaze, hned před Mehrunovou sochou. Byl spoutaný pevnými řetězy, a v ústech měl roubík. Nemohl se ani hnout. Stejně na tom byl i Ashriel, který se nacházel hned vedle něho, jenže ten ještě spal. Karinu nikde neviděl. Opodál, zády k němu, stála ta proklatá uctívačka. „Tak jak jste se nám vyspinkali?“ zeptala se, aniž by se otočila. Po chvilce k nim přistoupila a v rukou nesla skleněný flakón s tmavou tekutinou uvnitř. „Chce nás otrávit,“ napadlo Amonia. Mýlil se. „Tento lektvar mi umožní nahlédnout hluboko do vaší mysli,“ prohlásila chvástavě elfka. „Přečtu si vaše tajemství, než vás zabiju.“ Amonius se zhrozil. Jestli ta elfka něco provedla Karině, tak ať si nepřeje! „Nemůžu se dočkat, co všechno se dovím!“ pokračovala uctívačka. Vypila téměř celý obsah flakónu. Načervenalé oči jí zčernaly. Naklonila se nad Ashriela, který se právě probouzel. Elfka se mu zadívala do očí a Ashriel strnul. „Hmm, zajímavé,“ říkala Dunmerka sama pro sebe. „Vidím dům daleko na severu. Malého blonďatého chlapce a jeho rodiče. Ale co je tohle? Dům je napaden. Vidím spoustu velkých očí a nohou. Pavouci. Mnoho obřích pavouků.“ Dunmerka jako by to viděla přímo v Ashrielově tváři. Četla v něm jako v knize. „Muž se snaží bojovat,“ pokračovala, „ale marně. Rodiče jsou mrtví, přežil jen chlapec. Ty. Proto se tak bojíš pavouků.“ Uctívačka se mu ještě dlouho dívala do očí. „Hmm, už nic zajímavého nevidím. Samý boj a rvačky, nic důležitého. Můžu tě s klidem zabít.“ Přesunula se k Amoniovi. „Třeba tvůj krátký život byl zajímavější. Podívám se.“ Elfiny černé oči se do Amonia zabořily, jako dvě dýky. Alespoň takový měl z jejího pohledu pocit sám Amonius. Dunmerka nic neříkala, jen se nadřazeně usmívala. Náhle jí však úsměv zmrzl na rtech. „Co to má znamenat?“ Její sebevědomý výraz zmizel a vystřídal ho děs. „To není možné! Ty jsi….“ Došly jí slova. Chvíli naprázdno otvírala pusu, ale nezmohla se ani na písmenko. Po chvíli však vyslovila to, co jí vázlo v krku: „Vyvolený!“ ____________________________________________________________________________________________________ V další kapitole se stane něco velmi důležitého - Amonius se tváří v tvář setká s božskou bytostí. Ale s jakou, to nechám na vás. Může to být: A) Vivec B) Mehrunes Dagon C) Sheogorath (ano, i on hraje v příběhu důležitou roli, ačkoliv se zatím moc neprojevuje...) Pozor: Pokračování na str. 32! Upravil/a Ligos dne 28.04.2013 01:16 -KRLEŠ- Skyrimský průvodce: http://skyrim.4fa...icle_id=66


EldeR	#588 Přidané 22.02.2013 16:28
Ocenění: Příspěvek: 3293 Založený: 13.08.12	B . Reverzní upír (Vampire Reverse) diagnosed by Whirt ▼ Povídky ▼ Po stopách čepelí Z deníku draughira


nagasadowcz	#589 Přidané 22.02.2013 17:07
Ocenění: Příspěvek: 7927 Založený: 05.10.11	No, logicky by byl nejlepší Mehrunes, ale hrozně mě zajímá, co s tím má společného Sheogorath, nemluvě o tom, že ten vždycky dovede zajímavě zamíchat kartami. Takže dávám: C Oficiálně jsem Naga, Svatý Sudí, ale říkejte mi Naga


scorpioncz	#590 Přidané 22.02.2013 17:24
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	hmm ... dagon by byl určitě velice zajímavá volba ;D ... ale Sheo je Sheo tákže dávám za C


Leneren	#591 Přidané 22.02.2013 19:18
Příspěvek: 6070 Založený: 23.07.12	Za C


Altazar	#592 Přidané 22.02.2013 19:48
Příspěvek: 426 Založený: 09.01.11	Dávám C. Jinak moc pěkný díl. Sem nejlepší trenér na světě


Asiel z Ponurvalu	#593 Přidané 23.02.2013 09:03
Příspěvek: 108 Založený: 21.06.12	C !!!!! Nejsem nerozumný. Jen nemám ten samý rozum jako vy.


DarkAngel1CZ	#594 Přidané 23.02.2013 13:29
Příspěvek: 18 Založený: 09.02.13	já dávám za C


DarkAngel1CZ	#595 Přidané 23.02.2013 13:31
Příspěvek: 18 Založený: 09.02.13	konečně můžu psát a hlasovat do tohoto příběhu sem se hodne začetl s tolika zvraty a nečekanými událostmi i když jeden čas se mi nelíbil protože Amonius byl uplna stvura (ale je to skvělí příběh jen tak dál)


Ligos	#596 Přidané 23.02.2013 13:48
Ocenění: Příspěvek: 3372 Založený: 12.05.11	DarkAngel1CZ napsal: konečně můžu psát a hlasovat do tohoto příběhu sem se hodne začetl s tolika zvraty a nečekanými událostmi i když jeden čas se mi nelíbil protože Amonius byl uplna stvura (ale je to skvělí příběh jen tak dál) Díky! Jsem rád, že se příběh líbí. (Mimochodem, tu stvůru z Amonia udělali čtenáři, já jenom vycházím vstříc rozhodnutím...) __________________________ Tak koukám, že strýček Sheo to zatím vyhrává na plné čáře... -KRLEŠ- Skyrimský průvodce: http://skyrim.4fa...icle_id=66


jindrle8	#597 Přidané 24.02.2013 10:51
Příspěvek: 22 Založený: 09.09.11	Za B ale nejlepší by bylo kdyby se tam objevil i Sheo bylo by zajímavý sledovat boj dvou bohů přece si nenechá Dagon lézt někoho do svýho chrámu


DarkAngel1CZ	#598 Přidané 24.02.2013 14:08
Příspěvek: 18 Založený: 09.02.13	jindrle8 napsal: Za B ale nejlepší by bylo kdyby se tam objevil i Sheo bylo by zajímavý sledovat boj dvou bohů přece si nenechá Dagon lézt někoho do svýho chrámu To by bylo moc epické


Ligos	#599 Přidané 24.02.2013 15:50
Ocenění: Příspěvek: 3372 Založený: 12.05.11	jindrle8 napsal: Za B ale nejlepší by bylo kdyby se tam objevil i Sheo bylo by zajímavý sledovat boj dvou bohů přece si nenechá Dagon lézt někoho do svýho chrámu Mno jo, ale nikde není psáno, kde přesně se má ona božská bytost objevit. Může to být už dávno potom, co budou ze svatyně pryč... Bohužel bude platit jen jedna možnost. Ale asi tušíte, čí Vyvolený Amonius je, a tak je jasné, že se Mehrunes Dagon dříve nebo později na scénu dostane! -KRLEŠ- Skyrimský průvodce: http://skyrim.4fa...icle_id=66


Merundin Thuri	#600 Přidané 26.02.2013 22:23
Ocenění: Příspěvek: 154 Založený: 15.10.12	MEHRUNES DAGON PRAYS BE. OUR DARK LORD MEHRUNES DAGON RULES. Bohužel jsem přišel pozdě takže jsem neovlivnil Amoniovu změnu :-C Upravil/a Merundin Thuri dne 26.02.2013 22:23 Akathosh je vládcem bohů, ale já su čarovny. Přízrak Noci- moje povídka o Thalmorském vrahovi http://www.skyrim...ad_id=3723 Take the Magic: The Gathering 'What Color Are You?' Quiz.

Strana 30 z 38: 1...27 28 293031 32 33...38

Přejít na fórum:

Podobná témata

Diskuze	Fórum	Odpovězeno	Poslední příspěvek
Tamriel a reálný život, aneb: Jak jsem začal žít hrou.	Skyrim - obecně	1	08.12.2020 02:06
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej	» Skyrim - Váš svět	7	13.01.2018 23:10
Ohledně Adriho povídek	» Skyrim - Váš svět	5	15.12.2017 22:06
Adriho povídky III - Děti Skyrimu	» Skyrim - Váš svět	37	14.06.2017 23:46
Adriho povídky I - Ruka zloděje	» Skyrim - Váš svět	25	03.06.2017 17:09