The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite - Diskuzní fórum: Amonius

Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE

Prastaré Archívy: Arena

Let´s learn some lore

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Víte že..

Sdílet

Číst diskuzi

The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » The Elder Scrolls V : Skyrim » » Skyrim - Váš svět

Právě je zde: 1 host(ů)

Strana 8 z 38: 1...5 6 789 10 11...38

Amonius - aneb povídka na přání
Leneren	#141 Přidané 18.08.2012 13:16
Příspěvek: 6070 Založený: 23.07.12	Ligos napsal: Ok, takže je rozhodnuto - konec hlasování Díky Lenerenovu "přeběhlictví" zvítězil Rendax nad Sheogorathem 6:4 (pro arcimága nebyl nikdo) Přátelé, neslibuji, že další díl se objeví již dnes, po včerejším flámování nejsem zrovna fit, takže bude lepší nic neuspěchat. Mějte prosím se mnou trpělivost! jó sem zrádce už se těším na další díl ligos i a vzkaz na konec´´TÁHNI PSÁT



Whirt	#142 Přidané 18.08.2012 13:26
Ocenění: Příspěvek: 5800 Založený: 14.01.11	Ligos napsal: Ok, takže je rozhodnuto - konec hlasování Díky Lenerenovu "přeběhlictví" zvítězil Rendax nad Sheogorathem 6:4 (pro arcimága nebyl nikdo) Přátelé, neslibuji, že další díl se objeví již dnes, po včerejším flámování nejsem zrovna fit, takže bude lepší nic neuspěchat. Mějte prosím se mnou trpělivost! To je naprosto v pořádku - vždyť to děláš dobrovolně, tak proč by sme tě do toho měli nutit každej den někdy i dvakrát


Ligos	#143 Přidané 19.08.2012 19:55
Ocenění: Příspěvek: 3372 Založený: 12.05.11	Je tu již osmá část příběhu o Amoniovi, ve které mimo jiné najdete malinko detailnější popis Ledohradu, jak si ho představuji před Velkým zhroucením, doufám, že se bude líbit. Hlasy se počítají od příspěvku 143! -KRLEŠ- Skyrimský průvodce: http://skyrim.4fa...icle_id=66


Leneren	#144 Přidané 19.08.2012 20:04
Příspěvek: 6070 Založený: 23.07.12	ale tam není hlasování


Ligos	#145 Přidané 19.08.2012 20:15
Ocenění: Příspěvek: 3372 Založený: 12.05.11	leneren napsal: ale tam není hlasování Áha! Kapacita jednoho příspěvku není tak velká, aby se tam všechno vešlo. Tudíž kapitola č. 8 bude následovat zde..... -KRLEŠ- Skyrimský průvodce: http://skyrim.4fa...icle_id=66


Ligos	#146 Přidané 19.08.2012 20:18
Ocenění: Příspěvek: 3372 Založený: 12.05.11	Pokračování z první strany - Amonius- povídka, kterou píšete se mnou! VIII. Ledohrad bylo nádherné město. Ulice a domy pěkně upravené a dobře udržované. Většina domů byla z kamene a měla doškové střechy. Pár prostých domů bylo ze dřeva, se slaměnou střechou. Ale snad u žádného domu nechyběla zahrádka, kde místní pěstovali okrasné jehličnany, nebo mrazuvzdorné bylinky pro vlastní potřebu. Amonius si všiml, že se v Ledohradu pohybují převážně temní elfové. Ubírali se ulicí, která byla lemována sochami mužů v rouchách. Jedna ze soch zobrazovala mága, čtoucího nějaký svitek, další zase mága, držícího hůl, jiná jen tak stála s rozevřenou náručí v rozevlátém rouchu. Některé sochy vypadaly, jako by byly vytesány teprve nedávno a na dalších se již podepsal zub času. K Amoniovi a Karině přistoupil postarší Dunmer v modrém rouchu. „Poprvé v Ledohradu?“ zeptal se chraplavým hlasem. Karina přikývla. „Tak vítejte,“pokračoval elf. „Já jsem Krelas. Studuji na místní univerzitě. Nepotřebujete průvodce?“ „Žádného nepotřebujeme.“ ozvala se pohotově Karina. „Nějaký by se nám hodil.“ řekl naopak Amonius. Krelas se pousmál. „Hmm, konec konců v Ledohradu se nemáte kde ztratit.“ řekl. „Z jedné strany Moře duchů, z druhé vysoké hory. Byli byste hloupí, kdybyste se vydali mimo město.“ „To určitě.“ prohodila Karina a pohlédla na Amonia, jako by ho chtěla ujistit, že opravdu nemá v úmyslu utéct. „Alespoň vám město trochu popíšu.“ nabídl se Krelas. „Právě se nacházíte na Promenádě Arcimágů. Jak vám jistě došlo, tyto sochy představují arcimágy Magické univerzity. Jen u těch novějších známe jejich jména. U těch starších se nedochovala, což je škoda.“ Krelas se zamyslel a řekl zachmuřeně spíš sám pro sebe: „Rád bych věděl něco z jejich osudu, každý z nich musel být něčím výjimečný.“ Pak svoji pozornost obrátil zpět k Amoniovi a Karině. Pokračoval: „Když půjdete dále, dostanete se na Velké shromaždiště. Tak tady říkáme náměstí. Kolem něho se nachází několik obchodů, kovárna a krčma příhodně nazvaná U Velkého shromaždiště. Je tu ještě jedna krčma, na samém okraji města. Tu mám velice rád, protože se nachází blízko vstupu na univerzitu. Opodál náměstí stojí také Arkayův chrám a síň mrtvých.“ „Síň mrtvých?“ zajímala se Karina. V Cyrrodilu o ničem takovém neslyšela. „V Ledohradu je díky mrazům tvrdá půda, místní mrtví by se do ní stěží dali pohřbívat.“ vysvětloval Krelas. „A tak je pod Arkayovým chrámem vybudována rozsáhlá síť katakomb, kam kněží ukládají k věčnému spánku nabalzamované mtrvé. Říká se, že některé chodby pod Ledohradem byly vybudované ještě před stavbou Magické univerzity. Já tomu věřím, neboť nedaleko se nachází rozvaliny starobylého nodrského chrámu. Ale vraťme se k popisu města.“ Amonius s Karinou poslouchali Krelase za chůze. Pomalu míjeli jednu sochu arcimága za druhou. „Z Velkého shromaždiště se dostanete prakticky kamkoliv.“ pokračoval Krelas. „Jedna z hlavních ulic vede i k jarlovu paláci, kterému říkáme Ledový palác. Je to poněkud menší budova, avšak velmi honosná. No a když se vydáte na samý okraj Ledohradu, do Čtvrti chudých, naleznete vstup na univerzitu.“ „Čtvrť chudých? To není zrovna nejlepší volba pro vstup na půdu univerzity.“ podivil se Amonius. Krelas se pousmál. „Nenech se poplést názvem. V Ledohradu jsou sice žebráci, jako v každém jiném městě, ale rozhodně zde nežijí žádní chudáci. Ani ve Čtvrti chudých ne. Nachází se tam obchod se smíšeným zbožím a krčma U zamrzlého krbu. Je tam také dům, kde bydlí jarlovi nejbližší příbuzní, neboť do Ledového paláce by se všichni nevešli. Popravdě řečeno, je to velmi lukrativní adresa. Kdo by nechtěl bydlet takhle blízko věhlasné Ledohradské univerzity? Avšak obávám se, že pokud byste chtěli navštívit univerzitu samotnou, budete zklamáni. Děti tam totiž nesmí.“ „Já nejsem žádný dítě!“ ozvala se Karina. „Jistě že ne.“ pousmál se Krelas. „A nyní mě prosím omluvte, musím se připravovat na jeden důležitý výzkum.“ Krelas se s nimi rozloučil a oni se vydali na Velké shromaždiště. Uprostřed náměstí, dlážděného bílými kamennými deskami, stálo malé dřevěné pódium. Zrovna na něm stál jakýsi mág ve skvostném zdobeném rouchu a květnatě řečnil. Okolo stojící lidé za každou jeho větou tleskali a nadšeně povykovali. „Rád bych se podíval na tu Magickou univerzitu. Půjdem tam.“ řekl Amonius. „Krelas říkal, že se tam ani nedostanem, tak proč tam chceš jít?“ oponovala Karina. „Musím to alespoň zkusit. Pojďme.“ Karina rezignovaně pokrčila rameny. Vydali se tedy na okraj města, do Čtvrti chudých. Bylo to poklidné místo. Nacházelo se o několik úrovní výš, než ležel zbytek města, dostali se tam po mohutném širokém schodišti. Lidé se tu chovali ukázněně, nikdo nechtěl rušit mágy z univerzity. Na univerzitu se bylo možné dostat jen přes soustavu úzkých kamenných můstků. U mohutné klenuté vstupní brány stála jakási postava v černém rouchu, zahalena kápí. „Stát!“ ozval se ženský hlas. „Kdo jste? Co vás sem přivádí?“ Postava shodila kápi. Byla to mladá žena s dlouhými vlasy barvy zralé pšenice a přísně se na příchozí dívala. „Jen se tu procházíme.“ řekl Amonius. „Chtěli bychom se podívat na univerzitu.“ „Vyloučeno!“ řekla žena. „Já jsem Oddyfa, strážkyně Magické univerzity. Mým úkolem je hlídat vstup, aby se na půdu akademie nedostal někdo, jako vy. „Ale já jsem taky mág!“ Amonia v tu chvíli nenapadlo říct nic lepšího. Oddyfa si ho prohlédla od hlavy k patě a zasmála se. „Ty? U Julianova vousu, nechtěj mě rozlobit, dítě! Nerada bych kvůli tobě plýtvala energií.“ Amonius se zamyslel. Možná by bylo lepší jít s pravdou ven. „Jsem čarodějův učedník. Připluli jsme na Královně Barenziah, která je na cestě do Morrowindu. Mistr mi říkal, že zastávka v Ledohradu je dobrá příležitost promluvit si s místními mágy.“ „A kdo je tvůj mistr?“ zeptala se Oddyfa. „Bartoloměj. Oba pocházíme z Vysokoskalí.“ „Toho neznám. Ale zdá se, že mluvíš pravdu. Víš ty co? Na chvíli vás pustím na půdu univerzity. Ale jen na nádvoří. Půjdu s vámi.“ Amonius se zaradoval. Karina obrátila znuděně oči v sloup. Nějaká univerzita jí opravdu vůbec nezajímala. Oddyfa rozpřáhla ruce a tleskla. Zamumlala při tom potichu nějaká slova. Tu se před nimi objevila modrá stěna z čisté energie, která by jim bývala byla bránila vstupu a která byla dosud neviditelná. Oddyfa znovu tleskla a stěna zmizela. „Pojďte za mnou. A prosím, chovejte se slušně. Mágové jsou velmi zaneprázdněni svými výzkumy, nechtějí být rušeni.“ Amonius s Karinou následovali Oddyfu. Můstek byl tak úzký, že museli jít jednotlivě za sebou, ale na ten výhled Amonius nikdy nezapomene. Pod nimi se rozprostíralo město, které takto ze shora měli jako na dlani. Bylo také vidět daleko na moře, na obzoru se zrovna objevily další lodě, mířící do Ledohradu. Konečně došli na kruhové nádvoří univerzity, lemované vysokými sloupy, v jehož středu byla studna. Voda v ní však nebyla, místo ní ze studny tryskal modře zářící proud magické energie. „Porozhlédněte se tu a zase půjdeme,“ řekla Oddyfa. „Nerada bych kvůli vám měla nějaké potíže.“ Amonius se najednou zarazil, jako by ho někdo opařil horkou vodou. „Co je?“ zeptala se Karina. Amonius jí však nevnímal. Vnímal pouze štiplavý zápach kouře a bylinek. „Já myslel, že děcka sem nesmějí.“ ozval se suchý hlas odkudsi zpoza jednoho sloupu.“ Amonius se začal navzdory mrazivému vzduchu potit. Ten hlas již slyšel a věděl, komu patří. „Proč je sem taháš, Oddyfo?“ Zpoza sloupu vystoupil holohlavý čaroděj s křivým nosem a černou bradkou. Byl to Rendax. „Je na mém uvážení, koho sem vpustím a koho ne, magistře Rendaxi.“ odpověděla Oddyfa. „Nevím, jak by se arcimágovi líbilo, že se mu po univerzitě potulují nějaká špinavá děcka.“ Amoniovi se podlamovala kolena. Doufal, že už Rendaxe nikdy nespatří. „Arcimág má ve mně absolutní důvěru, magistře. Dal mi plnou moc vpouštět na univerzitu kohokoliv, uznám-li, že je toho dotyčný hoden.“ vysvětlovala Oddyfa klidným hlasem. Rendax jen mávl rukou. „Pro mě za mě si sem vpusť třeba smečku vlků, chceš-li.“ Amonius znovu pocítil Renaxův bodavý pohled. „Hmm, tebe já znám.“ řekl Rendax. „Ty jsi ten rádoby magický učedníček. Co ty tu děláš?“ Amonius nebyl schopen slova. Rendax se škodolibě zasmál. „A z němého děcka se má stát čaroděj? Měl jsem více trvat na svém názoru při tvé Zkoušce. Není pochyb, že jsi naprosto neschopný.“ „Jaké zkoušce, magistře?“ vmísila se do jeho monologu Oddyfa. „To není tvá věc. Vrať se radši hlídat bránu, já se o naše ‚hosty‘ už postarám.“ Amonius si všiml, že i Karina začala nervózně přešlapovat na místě. Zřejmě ani ona neměla z Rendaxe dobrý pocit. „Za deset minut vás chci vidět u brány.“ řekla Oddyfa a odešla. „Ale my…“ Amonius vlastně nevěděl co by řekl. Karina to za něho dopověděla: „My bychom chtěli jít hned!“ řekla. „Jaká škoda!“ řekl Rendax ironickým tónem. „Mno, já vás tu rozhodně nedržím. Jen mi řekni, usmrkánku, naučil tě tvůj mistr už něco?“ „Ano.“ Amonius se zmohl jen na toto jediné slovo. Chtěl začít svého mistra vychvalovat, ale jako by měl v krku závaží. Nemohl mluvit. Opět ten Rendaxův posměšný výraz ve tváři. „Já vím, cítím to. Umíš kouzlo léčení. Jak záslužné, že se Bert odhodlal naučit tě aspoň tohle. Je stejně neschopný jako ty.“ „To není pravda!“ Hlas patřil Karině. Rendax se k ní otočil. „Zdalipak nejsi ta zlodějka, kterou chytili ve vysokoskalském přístavu?“ zeptal se. „Jak tohle víš?“ divila se Karina. „Já vím moho věcí. Víc, než tušíte.“ Amonius se trochu vzchopil. „Co tu děláš ty?“ odhodlal se zeptat. „To je má věc. Ty jsi ten poslední, komu bych se svěřoval se svými plány.“ „Připozdívá se, měli bychom jít.“ řekla Karina. Rendaxova přítomnost jí opravdu byla nepříjemná. Rendax se zasmál. „Jen běžte. Stejně tu nemáte co dělat. Jen mi dovolte malé upozornění.“ Rendax se opět pronikavě podíval na Amonia. „Dobře si rozmysli, jestli svému mistrovi řekneš, že jsi mě tu viděl. Měj na paměti, že by se tak mohly poněkud zkomplikovat jeho plány.“ „Jak to myslíš?“ ptal se Amonius. „Já jen, že výprava do Morrowindu je pro Berta velmi důležitá. Když mu ale o mě řekneš, jen tak se tam určitě nedostanete. Vím, co říkám.“ Rendax se otočil a bez jediného dalšího slova odešel. Zůstal po něm jen zápach kouře a bylinek. Amoniovi v hlavě vrtala spousta otázek. Věděl Rendax, že jedou do Morrowindu kvůli Mehrunově břitvě? A má vůbec říkat Bartolomějovi o svém setkání s Rendaxem? Když to neřekne on, mohla by to říct Karina. Ta se však sama zeptala: „Řekneme Bertovi o tomhle člověku? Co když ten smraďoch mluvil pravdu a jen bychom tím zdrželi naší cestu do Morrowindu?“ ____________________ Otázka je zřejmá: Řeknou Bartolomějovi o setkání s Rendaxem? A) Ano B.) Raději ne C) Ano, ale až po vyplutí z Ledohradu. ____________________________________________________________________________________________________ IX. Amonius se zamyslel. „Já nevím, jestli mu to říct. Nerad bych mistrovi zhatil jeho plány.“ „Jaké plány?“ byla zvědavá Karina. „Snad nic nezkazím, když ti to řeknu. Společenstvo mágů má informace, že se v Morrowindu nachází velmi nebezpečný a mocný artefakt. Mehrunova břitva.“ „Mehrunova břitva? To mi nic neříká.“ pokrčila rameny Karina. „Prý je podobná té dýce, kterou jsi měla u sebe.“ „Tak už chápu, proč se o mě Bert tolik zajímal! Ach jo, a já myslela, že se mu líbím.“ řekla Karina s úsměvem. „Ale já to nechápu.“ začal Amonius. „Proč mistr chce, abys plula s námi do Morrowindu?“ Karina malinko znervózněla. „Řekla jsem mu, stejně jako tobě, že jsem tu dýku ukradla.“ řekla provinile. „Asi si myslel, že bych byla nějak užitečná.“ „Ale když ses potom přiznala, nezdálo se, že by tě už na lodi nechtěl.“ odvětil Amonius. „Asi si myslí, že jsem stále nějak důležitá.“ „Ať tak, nebo tak, měli bychom se vrátit na loď. Je už pozdě.“ Na lodi zůstalo jen pár dunmerských námořníků. Zbytek se účastní poutě k soše Azury. K Amoniovi přistoupil kapitán Tesari. „Vy jste nešel s ostatními?“ podivil se Amonius. „Nemám potřebu se slepě klanět nějaké soše. Paní Azura zná naše úmysly, ať stojíme u její podobizny, nebo kdekoliv jinde. Ale jsem tu proto, abych ti vyřídil vzkaz od tvého učitele.“ „On tu není?“ „Odpoledne odešel. Prý navštívit univerzitu. Máš tu na něho čekat.“ Do rozhovoru se vmísila Karina. „Na univerzitu? Tak to tam potká toho smraďocha!“ „Možná.“ prohodil Amonius. „Pokud tam Rendax ještě bude.“ Při vyslovení toho jména Amonia škrábalo v krku. Dostal žízeň. „Nevím, o kom to mluvíte,“ začal Tesari, „ale myslím, že by vám přišla vhod trocha teplého jídla a doušek dobrého pití. Prosím, následujte mě do jídelní kajuty, náš kuchař dnes připravil Ledohradskou specialitu. Srkavce na víně!“ Amonius a Karina bez váhání následovali kapitána do jídelny. Nikdo v ní nebyl. Na stole, který lemovaly dřevěné lavice, leželo pár špinavých talířů a prázdných lahví od vína. Plápolající svíčky poskytovaly dostatek světla. „Skočím do kuchyně, hned budu zpátky!“ řekl Tesari. Amonius se posadil. Karina si všimla, že v koutě stojí stará loutna. Usmála se a loutnu opatrně vzala. Prsty přejela přes struny a loutna vydala krásný zvuk. „Ty umíš hrát?“ divil se Amonius. „Můj otec byl bard.“ řekla potichu. „Naučil mě pár písní.“ „Karino….“ začal nejistě Amonius. „Vždycky mě zajímalo…. Já jen, jak to, že jsi takhle sama? Co tví rodiče?“ „Mrtví.“ řekla Karina a loutnu zase odložila. Sedla si vedle Amonia. „Je to už dlouho. Už se tím netrápím.“ Na důkaz svého tvrzení se usmála, ale Amonius přesto cítil, že je Karina smutná. Nechtěl už dál vyzvídat. Ale Karina sama pokračovala. „Když jsem byla ještě malá holka, otec musel vycestovat. Prý do Bravilu. To je město u nás, v Cyrodiilu. Tamní hrabě si ho objednal, aby mu zahrál při jeho narozeninách. Jenže otec….“ Karina se zarazila. Bylo na ní vidět, že zadržuje slzy. „Otec už tam nezahrál. Byl zabit.“ „Zabit?“ „Zaslechla jsem něco o Temném bratrstvu. Ale tomu nevěřím. Otec byl jen skromný bard. Kdo by na něho chtěl poslat Temné bratrstvo?“ „Co je to?“ zeptal se Amonius, který nikdy o Temném bratrstvu neslyšel. „Je to spolek vrahů. Jsou spojeny s temnými silami, prý je možné si je přivolat temnými rituály.“ „A co matka?“ ptal se Amonius. „Když na naše dveře zaklepal posel s tou zprávou, od tý doby nepromluvila. Ani slůvko. Nebrečela, nenaříkala. Jen zůstala stát s lístkem v ruce, bledá jako stěna. Zanedlouho onemocněla. Starala jsem se o ni, pečovala jsem, jak nejlíp jsem uměla. Chtěla jsem dojít pro léčitele, ale….“ Karině se koulely po tváři slzy. Amonius jí chtěl podat kapesník, ale to už přišel kapitán Tesari, držíce v rukou podnos s krásně vonícím masem a džbán s pivem. Karina si rychle utřela slzy. „Konečně jídlo, už jsem měla hlad, jako vlk!“ řekla. „Děkujeme, kapitáne!“ Po jídle je kapitán Tesari opustil, prý má ještě nějaké povinnosti. „Řekni mi teď něco o sobě, Amonie.“ řekla Karina. „Co třeba to tvoje jméno? Nezní vůbec bretonsky.“ „To je po mém dědovi.“ odpověděl Amonius, a byl rád, že se Karina o něho zajímá. „On pocházel z Cyrodiilu, jako ty. Jmenoval se Amonius Verrus. Byl voják. Do Vysokoskalí přišel s císařskými legiemi. Když mu posel přinesl propouštěcí příkaz od samotného císaře, uvědomil si, že se nemá kam vrátit. Usadil se poblíž Evermoru, našel si tam bretonku, mojí babičku, a žili tam až do své smrti.“ „To by mohlo vysvětlovat, proč ti nejdou kouzla…“ zamyslela se Karina. „Nejsi plnokrevný Bretonec.“ „Nejspíš máš pravdu. Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel.“ přiznal Amonius. Karina zívla. „Nějak mě zmohla ospalost, asi si půjdu lehnout. Dobrou noc, Amonie.“ „Dobrou noc, Karino.“ Amonius měl zvláštní pocit. Z počátku Karinu nechtěl ani vidět, ale nyní byl rád, že cestuje s nimi. Po tomto jejich rozhovoru se cosi změnilo. Vrátil se do své kajuty. Bartoloměj už tam byl a opět studoval nějaký svitek. „Á, tady jsi! Prohlédl sis Ledohrad?“ zeptal se Bartoloměj. „Ano, je to velmi pěkné místo, mistře.“ „To vskutku ano! Obzvláště místní univertita.“ „Prý jsi tam byl, mistře?“ „Dnes ne. Nedostal jsem se tam. Zdržel jsem se v krčmě, příteli. Bylo tam spousta mágů. Spousta zajímavých lidí a elfů.“ Amonius se zamyslel. To tedy znamená, že se mistr s Rendaxem nesetkal? Musí se zeptat! „Potkal jsi někoho známého, mistře?“ „Ne. Proč se ptáš?“ Amonius se rozhodl. Bude nejlepší, když mistrovi neřekne o Rendaxovi. Nebo mu to spíš řekne později, kdy už budou na cestě do Morrowindu. „Jen tak. Jsem již unavený, půjdu si lehnout. Dobrou noc, mistře.“ „Dobrou, Amonie.“ Ráno Amonia vzbudil obvyklý ruch na horní palubě. Podle počtu řvoucích hlasů a hluku dupajících nohou soudil, že se námořníci vrátili z poutě. „Dobré ráno, ospalče! Nebo spíš poledne!“ Bartoloměj se na něho usmíval. „To je dost, že ses vzbudil. Když si pospíšíš, ještě zahlédneš Ledohrad.“ „Jak to? To jsme už vypluli?“ divil se Amonius. „Ano. Nechtěl jsem tě budit, spal jsi tak tvrdě. A odpočinek ti jen prospěje.“ Amonius vyběhl na palubu. V dálce ještě uviděl bílé věže univerzity a přišlo mu líto, že si akademii nemohl prohlédnout lépe. Ani nádvoří si neprohlédl, tak jak by chtěl. Kvůli Rendaxovi. „Dobrý ráno!“ K Amoniovi přišla Karina. Amonius jí nepoznával. Své dlouhé hnědé vlasy měla volně rozpuštěné, namísto kožené zbroje na sobě měla krásné zelené šaty. Usmívala se. Zatočila se kolem dokola. „Zatímco jsi spal, já byla nakupovat!“ řekla. „Bert mi dal pár mincí, koupila jsem si tyhle šaty. Líbí?“ „Pěkné.“ řekl po pravdě Amonius. „Vypadáš v nich… Jinak!“ Karina se jen smála. „Je škoda, že opouštíme Ledohrad. Ale do Morrowindu se už taky těším. Což mi připomíná – Bertovi jsi o smraďochovi nic neříkal, co?“ „Ne. Ale asi bychom mu to měli říct. Jdeš se mnou?“ Karina přikývla. „Cože? Proč jsi mi to neřekl hned?“ Bartoloměj se zdál rozčilený. „Promiň, mistře. Já jsem nevěděl… Nebyl jsem si jist….“ omlouval se Amonius. „Hmm, teď už je to jedno.“ Bartoloměj se posadil na židli. „Proč tam byl, mistře? Sleduje nás? Vzpomínám si, jak říkal, že tě bude sledovat…“ „To si nemyslím. Kvůli nám tu není.“ „Tak proč tu je?“ „Rendax ví, že plujeme hledat Mehrunovu břitvu.“ začal vysvětlovat Bartoloměj. „Už o ní projevil také zájem, ale je natolik pohodlný, že si počká, až ji najdeme, a pak se nám ji možná pokusí vzít. V Ledohradu je kvůli jinému artefaktu, který marně hledá celý svůj život.“ „Co je to za artefakt, mistře?“ „Magnusův amulet. Říká se, že je velmi mocný. Tomu, kdo jej nosí, propůjčí sílu deseti mágů. Slabého nositele je však prý schopen zahubit.“ „Magnus?“ Amonius si vzpomněl na elfa Walliesina a jeho ztracenou víru. Ale počkat! Ten amulet! Amonius znervózněl. „Jak ten amulet vypadá, mistře?“ „Dochovaly se záznamy. Prý je z ryzího zlata. Se vzácným modrým kamenem vprostřed.“ prohodil Bartoloměj. Amoniovi se podlomila kolena. Ten popis přesně sedí na amulet, který dostal od Walliesina před vyplutím! Ale je to opravdu on? Amulet má pečlivě uschovaný mezi svými věcmi. Dosud si ho ještě nenasadil, jako by mu v tom něco bránilo. Amonius se začal hrabat ve svém vaku. Vytáhl kožený váček, do kterého uložil amulet. ____________________________________________________________ Jak bude příběh pokračovat? A) Amonius zjistí, že ve váčku amulet není, někdo ho ukradl. B) Zjistí, že ten amulet je přesná kopie Magnusova amuletu, čehož by se také dalo nějak využít... C) Zjistí, že opravdu vlastní Magnusův amulet ______________________________________________ Pozor: Pokračování na straně 10! Upravil/a Ligos dne 24.08.2012 19:21 -KRLEŠ- Skyrimský průvodce: http://skyrim.4fa...icle_id=66


scorpioncz	#147 Přidané 19.08.2012 20:30
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	dobrý a hlasuju pro B ( nechci aby se jim něco stalo )


Norbi	#148 Přidané 19.08.2012 20:53
Příspěvek: 2359 Založený: 06.07.12	ako vždy ,skvelé C You can kill yourself, or die trying... http://scontent-v...e=5678314E Aint no party like a Time Lord party, cause a Time Lord party never ends !


EldeR	#149 Přidané 19.08.2012 21:06
Ocenění: Příspěvek: 3293 Založený: 13.08.12	paráda ... za mě C Upravil/a EldeR dne 19.08.2012 21:07 . Reverzní upír (Vampire Reverse) diagnosed by Whirt ▼ Povídky ▼ Po stopách čepelí Z deníku draughira


Leneren	#150 Přidané 19.08.2012 21:07
Příspěvek: 6070 Založený: 23.07.12	A at mu Bart zakroutí krkem a rozseká ho Sheograthovou díkou


Chell	#151 Přidané 20.08.2012 08:23
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	A SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?


Kkolombo	#152 Přidané 20.08.2012 15:07
Příspěvek: 13 Založený: 11.12.11	Já hlasuju pro A.


Lord Rade	#153 Přidané 20.08.2012 15:56
Ocenění: Příspěvek: 4916 Založený: 16.06.12	Zvážoval jsem to.. nejsem si úplně jist, ale mě jsou zloduši sympatičtí.. Vůbec nevím co má ten Rendax v plánu, tak nevím jak odpovědět.. Možná chce aby mu to řekli, možná ne.. a když jim to řeknou až při cestě tak už bude pozdě.. Ale jsou to děti a ti všechno vykecají dřív nebo později ... takže se rozhoduji mezi A a C.. Kdyby to nevykecali teď tak by na to stejně jednou Bartolomněj přišel.. Takže ... Hlasuju možná pro A.. Ale co kdyby tim narušili Rendaxovi plány? A to bych nechtěl.. Hm... hm... Tak ať mu to řeknou.. ale až na lodi. "Trolling is the lowest form of wit, but the highest form of intelligence."


Ligos	#154 Přidané 20.08.2012 20:28
Ocenění: Příspěvek: 3372 Založený: 12.05.11	Zatím je stav nerozhodně, doufám, že se ještě někdo najde, kdo bude hlasovat... (tři lidé by to chtěli říci hned, tři lidé až po vyplutí, jeden raději vůbec) -KRLEŠ- Skyrimský průvodce: http://skyrim.4fa...icle_id=66


scorpioncz	#155 Přidané 20.08.2012 21:11
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	to jsem sám ? to jsem asi špatně vybral - můžu dát hlas něčemu jinému ?


Ligos	#156 Přidané 20.08.2012 21:38
Ocenění: Příspěvek: 3372 Založený: 12.05.11	scorpioncz napsal: to jsem sám ? to jsem asi špatně vybral - můžu dát hlas něčemu jinému ? Jistě že můžeš, před koncem hlasování lze své rozhodnutí změnit (v předchozím hlasování tu takový případ zrovna byl ) Ale nutno říci, že na tom nijak netrvám! -KRLEŠ- Skyrimský průvodce: http://skyrim.4fa...icle_id=66


scorpioncz	#157 Přidané 20.08.2012 21:39
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	Ligos napsal: scorpioncz napsal: to jsem sám ? to jsem asi špatně vybral - můžu dát hlas něčemu jinému ? Jistě že můžeš, před koncem hlasování lze své rozhodnutí změnit (v předchozím hlasování tu takový případ zrovna byl ) Ale nutno říci, že na tom nijak netrvám! tak já hlasuju aby mu to řekli , až vyplují


Ligos	#158 Přidané 20.08.2012 21:41
Ocenění: Příspěvek: 3372 Založený: 12.05.11	scorpioncz napsal: tak já hlasuju aby mu to řekli , až vyplují Ok, beru na vědomí... -KRLEŠ- Skyrimský průvodce: http://skyrim.4fa...icle_id=66


trafik25	#159 Přidané 20.08.2012 22:44
Příspěvek: 35 Založený: 14.11.11	A


Norbi	#160 Přidané 21.08.2012 16:55
Příspěvek: 2359 Založený: 06.07.12	Ludia nakolko teraz forum prechádza neviem čím, no proste väčšine nejde, ma Ligos poprosil aby som zastavil hlasovanie takže KONIEC HLASOVANIA You can kill yourself, or die trying... http://scontent-v...e=5678314E Aint no party like a Time Lord party, cause a Time Lord party never ends !

Strana 8 z 38: 1...5 6 789 10 11...38

Přejít na fórum:

Podobná témata

Diskuze	Fórum	Odpovězeno	Poslední příspěvek
Tamriel a reálný život, aneb: Jak jsem začal žít hrou.	Skyrim - obecně	1	08.12.2020 02:06
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej	» Skyrim - Váš svět	7	13.01.2018 23:10
Ohledně Adriho povídek	» Skyrim - Váš svět	5	15.12.2017 22:06
Adriho povídky III - Děti Skyrimu	» Skyrim - Váš svět	37	14.06.2017 23:46
Adriho povídky I - Ruka zloděje	» Skyrim - Váš svět	25	03.06.2017 17:09