S Ireleth jsme si řekly, že půjdeme přes Morthal do Samoty a popřípadě vyřešíme nějaké místní problémy. Vydali jsme se tedy do Morthalu. Cestou jsme viděly pár pocestných a sem tam nějaký vojáky. Narazili jsme také na tlupu banditů, takže jsme je seřezaly na jednu hromadu, sebrali cennosti a šly jsme dál. Když už jme viděli kouř, a měly za to, že vidíme město, náhle nás zastavil jakýsi pronikavý křik.
,,Vychází to odtamtud!“ řekla Ireleth. ,,Honem, musíme zjistit co to je!“ Ten křik se ozýval z jeskyně. Ihned jsme do ní vešly. Ireleth zapálila louči a hledali jsme něco, nebo někoho, kdo by mohla vydávat takový křik. A co nevidíme! Vidíme ženu s dětským tělíčkem v náručí. Děťátko je od pohledu mrtvé. Na krku má 2 díry vedle sebe, krev se valí ven. Ženě slzy tečou proudem. Div že se neutopí. ,,Kdo to udělal?!“ zeptala jsem se naštvaně. ,,To oni…“ a ukázala prstem. Stáli tam 3 muži a 2 ženy. Jednomu z mužů tekla z úst krev. Měl takový divný úsměv. Ostatní se smáli. Ten chlap se na mě podíval a řekl: ,,Zákusek máme za sebou, teď bude lepší večeře!“ Všichni se začali smát. Mě a Ireleth běhal mráz po zádech. Jejich pohled byl mrazivý, a navíc ta zbroj od krve. Poprvé ve svém mizerném životě jsem měla chuť někoho zabít a zároveň jsem měla strašlivý až dusící strach. Ireleth taky nevypadal že by se nebála. Muž jako jediný z těch stvůr směřoval k nám. Ireleth vytasila meč. Já si připravila ruce na kouzlení. ,,Ale, večeře má kuráž. Alespoň nebude tak jednoduché je zabít!“ pronesla hlavní zrůda. Muž se kolem mne začal točit a prohlížel si mě jako bych se mu líbila. Přišel ke mně a měla jsem pocit, jako kdyby mě zabít nechtěl, ale měl jiné úmysly. Srdce mi bylo jako o život. ,,Krásnější ženu jsem nikdy neviděl“ pronesl. Najednou mě přemohla odvaha a drsnost mé povahy:,,Fus Ro Dah!!“ Zrůda odletěla na skálu. Zjevně to ale přežila, protože se postavila. Ten muž šel stále blíže k nám a Ireleth úplně zamrzla strachy. ,,Tak ty si chceš hrát jo?!“ naštvaně se zeptal muž. Tasil meč , ale než si ho stačil vytáhnout z pochvy, už stál zamrzlí pomocí mého kouzla. Ostatní jsem spálila ohněm. Dobře jsem věděla ,že muž je upír a proto také vím, že na ně mráz neplatí. Ale dokáže je znehybnit. Ireleth se probudila. Rozplakala se. ,,Neboj Ireleth, už je dobře.“
Obě jsme odtáhli tu stvůru před jarla Morthalu a nevinou ženu jsme vzali s sebou. Jarl nás odměnil. Vzala jsem děťátko té ženě. ,,Ireleth, na chvíli podrž to malé.“ Začala jsem čarovat. Pomocí kouzel jsem dokázala děťátku dát život. Žena se nestačila divit , ale podle výrazu mi byla vděčná.
Pokračovali jsme do Samoty. Nechtěli jsme jít oklikou a tak jsme to vzali přes bažinu. Všude jsme nechávali boty a nemohly jsme se tomu přestat smát. ,,konečně Samota!“ řekla Ireleth. ,,Jo, konečně.“ Přeplavali jsme řeku, vedoucí do moře Přízraků a vydali se nahoru. U stájí nás potkala žena. Byla to temná elfka. ,,Jaká byla cesta?zeptala se ta žena. ,,Úmorná!“ odpověděla jsem. ,,Ahoj, Chanell!“ řekla Ireleth. ,,Ty tu ženu znáš?“,,Ano znám, je to moje sestra!“jen s úsměvem Ireleth pronesla. ,,Aha, tím se to vysvětluje…“