Zdravím, jelikož je půl třetí ráno a mě se nechce spát tak jsem si řekl že něco málo zkusím napsat
Snad se to bude líbit.
__________________________________________
Kapitola 1, Jak to všechno začalo
Bylo krásné slunečné ráno, na stéblech trávy se leskla ranní rosa a u pařezu se krčila malá osoba, spala.
Byl to obyčejný muž který přišel o práci v dolech když zavinil zával který pohřbil tři jeho přátele, všichni to dávaly za vinu jemu, on za to ale nemohl a z Jitřenky jej vyhostili.
Listy stromů se pohupovaly pod slabým vánkem studeného větru, přiletěl malý ptáček který si sedl na jednu z větví, kapky které byly na listech sklouzly až na okraj, kde se nakonec neudržely a spadly muži na čelo, ten se okamžitě probudil, "Co to sakra ?!" řekl muž s vražedným tónem, "ach, to jsi ty" a podíval se do větví, najednou se uvolnilo několik dalších kapek které jej opět kapaly po celém těle "brrrrr" oklepal se.
Muž se ohnul a otevřel svůj vak ve kterém měl všechny věci, bohužel zjistil že všechno jídlo které si vzal již snědl, v břiše mu neskutečně kručelo, "Sakra já mám hlad že bych snědl... i mamuta" pronesl. rozhlédl se viděl že je daleko uprostřed pustiny, nic tu nerostlo až na pár mladých stromků a olší. Vzal si tedy svůj vak, prohledal kapsy, něco mu v nich zacinkalo "Co to je?" sevřel ruku v pěst a vytáhl ji z kapsy, když ji otevřel tak k jeho údivu v ní třímal několik septimů "Jeden, dva, tři... jedenáct." vložil peníze zpět do kapsy a vydal se na cestu. Šel klidnou cestičkou když najednou natáhl nosem libou vůni, ozvalo se zakručení, "Sakra sklapni !" řekl muž utahujíc si opasek.
Když došel na konec cesty uviděl hostinec, vydal se tedy ke vchodu, naštěstí v čas protože začala zuřit vichřice, otevřel dveře a libá vůně se vyvalila přímo na něj stejně silně jako teplo které uvnitř panovalo,
Hostinský na něj hned zvolal "Pojď, jen pojď neboj se, posaď se k ohni ať se trochu zahřeješ." "Spíš by bodla kořalka, che." Odvětil muž sedajíc si k ohni uprostřed místnosti. "Co si dáte pane ?" Zeptala se jej sličná děva v umazané zástěře, "Nějakou teplou polévku, šlo by to ?" zeptal se rázným hlasem "Samozřejmě, právě jsem ji dovařila." odvětila "Má pán čím platit ?" Ozval se hromový hlas hostinského,
"Jaký pán, prosím vás jsem Mirel z Jitřenky a ano mám čím platit" Odvětil pohotově Mirel a vytahoval z kapsy septimy. "Odpusťte pane Mirele." Omlouval se hromotluk.
"Tady je polévka, pane Mirele." řekla dívka podávajíc mu mísu naplněnou až po okraj, "Děkuji, smím se zeptat na tvé ctěné jméno ?" zeptal se tázavě koukajíc na dívku "Jsem Verina." odvětila. Mirel se hned pustil do jídla, snědl ji tak rychle že si hned poručil ještě jednu, Verina mu ji ochotně přinesla, hned se do jí pustil div nepoprskal kolem procházejícího barda, "Tak dobře jsem se ještě nenajedl." řekl si v duchu a vydal se k šenku, zadával se na hostinského dlouhým pronikavým pohledem "Kolik dlužím." zeptal se "Deset septimů." Mirel vysypal obsah své kapsy na stůl, hostinský napočítal jedenáct septimů, jeden Mirelovy vrátil "To je vaše pane."
Mirel šel ke dveřím ale v tom "Pane Mirele." ozval se hostinský "Být vámi nechodím ven, zuří tam vichřice a ta bývá v tehle končině obzvláště nebezpečná, pokud chcete, můžete zůstat přes noc, mám tu volný pokoj." řekla starostlivě hostinský "Ale... já nemám už peníze." odvětil Mirel dívajíc se do země, "To nevadí, nevadí, můžete si to tu odpracovat, pomůžete Verině s nádobím a obsluhováním hostů." řekl hostinský házejíc mu zástěru.
Mirel byl na práci v domácnosti zvyklý bydlel totiž sám ve skromném domečku v Jitřence a tak se hned pustil do mytí nadobí, začínalo se stmívat a zákazníci se pomalu odebíraly ke spánku, "Tak, pro dnešek máš odpracováno, tu máš dvacet septimů, chleba s máslem a tamhle máš pokoj" řekla Verina ukazujíc na pokoj v podkroví. Mirel si sedl ještě k ohni, snědl svůj chléb s máslem a šel do pokoje si lehnout, když vyšel po schodech a vešel do pokoje zjistil že je skromně zařízený, vešel dovnitř natáhl se na postel a téměř okamžitě usnul.
Kapitola 2, Smrtelný zážitek
Mirel se probudil za zvuku rozbíjejícího korbelu a několika hlasů dole v hospodě, nebyl si jist co se stalo a tak pootevřel dveře, vykoukl uviděl orky "Hej chlapy seberte všechno, co tu najdete a zabíjte všechny !" zařval ně jejich velitel, Mirelovy bleskla myšlenka "Do prdele, co budu dělat." rychle se rozhlížel po pokoji a všiml si pootevřeného okna, hned si vzal svůj vak, otevřel okno a podíval se z něj "Sakra, to je vysoko." řekl potichu, vlezl do okna a plný odhodlání skočil, dopadl na rozbitý vůz který pod jeho váhou vydal praskající zvuk a rozpadl se, zevnitř se ozvalo tlumeným hlasem "Hej Gho-Korathe jdi se podávat ven co to bylo !". Mirel se okamžitě zvedl a začal utíkat pryč.
Ork vyšel ze dveří a zamířil dozadu za budovu odkud slyšely ten rachot, Mirel se mezi tím schoval do vývratu, "Sakra, nějaká svině nám zdrhla. Hej chlapy dělejte, někdo o nás ví a zdrhl." Celá družina asi deseti chlapů se vyhrnula ven s vaky narvanými až po okraj a odcházely pryč, "Ještě tu hospodu spalte !" zařval jejich vůdce, několik orků se otočilo a hodilo louče na střechu, poté dohnaly odcházející skupinu, Mirel vykoukl z vývratu a ujisti se že jsou orkové již daleko, vešel do hořící hospody a hledal všechno co by se mu mohlo hodit, našel něco málo jídla několik lahví výborné kořalky a hromadu surovin, také našel několik desítek septimů, všechno si nacpal do vaku. "Pomoc, pomožte mi někdo!" uslyšel dívčí hlas, byla to Verina.
Mirel se hnal za hlasem až přišel do sklepa který už byl celý v plamenech, uviděl Verinu "Verino pojď." dívka ale nereagovala tak se pro ni vydal i přes mnoho plamenů, "au, do prdele s orky" řekl Mirel když se popálil o kus dřeva který právě vypadl z podlahy nad nimi, "Verino jsi v pořádku ?" zeptal se když k ni přišel, viděl že je Verina v bezvědomí tak ji popadl pod rameny a táhl ji ven, venku ji položil na dřevěnou verandu a vrátil se zpět, pohled na mrtvého hostinského jej bude provázet až nadosmrti, hostinský byl připíchnut asi v metrové výšce mečem do trámu, Mirel uchopil meč "AU, Sakra je horký." řekl a ihned pustil meč ale odhodlání mu nedalo tak jej uchopil znovu, ignoroval palčivou bolest a meč vytáhl, uslyšel silné praskání a rychle vyběhl ven, stihl to jen tak tak, hospoda se okamžik po tom co vyběhl ven, zhroutila.
Když Verina přišla k vědomí viděla pouze sedícího Mirela u ohniště, "Kde je Ronar ?" zeptala se "Jaký Ronar, prosím tě?" odpověděl otázkou Mirel, "Hostinský" odvetila okamžitě Verina, "je Mrtev" řekl Mirel se skleslým výrazem v obličeji plným lítosti. "C. c. co budeme dělat ? Mirele co budeme dělat ?" pronesla Verina zajíkajíc se "Jako první se uklidni, výš proč na vás ti orkové zaútočily ?" uklidňoval ji Mirel tázavým hlasem, "Nevím, přišly jen tak a řvaly na Ronara že jim má zaplatit výpalné, že... že jinak dopadne špatně." řekla Verina a pustila se do pláče.
Mirel se zvedl vytáhl z vaku jídlo a podal jej Verině, "Na tu máš, jistě máš hlad." Verina se pustila do jídla s takovou vervou že snědla snad celý bochník chleba během pár minut, "Tak pojď, půjdeme do města." řekl Mirel urovnávajíc si meč u pasu, který mu pořád padal dolů.
Upravil/a Avazy dne 25.05.2013 18:18
Krleš,
je to velmi pěkné. Příběh mě zaujal a těším se, jak bude pokračovat.
Jako kolegovi ve psaní, cítím povinnost upozornit tě na pár chyb, v podobě chybějících čárek ve větách (a je jich fakt dost, těch míst, kde by čárka měla být).
A v prvním odstavci - 'z Jitřenky jej vyhostilY'- to je snad jediné íčko, které jsem našel chybné. Dál jsem už chyby pro čtivost příběhu nehledal.
Dobrá práce!
Copyright
PHP-Fusion 2002-2012 Nick Jones. Released as free software without warranties GNU Affero GPL v3.
Grafika: Zarath, Kod:
SkyrimAdmin, Puvodni
theme: Stryker &
WhoCare, nahled puvodniho designu zde. Bez souhlasu autora je prisne zakazano z webu kopirovat text a obrazky.