Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE
Prastaré Archívy: Arena PA: Daggerfall PA: Morrowind Construction Set Čas zkracovaní Cechy Skyrimu Rasy ve Skyrimu Let´s learn some lore
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Víte že..
Sdí­let

nahoru
Číst diskuzi
Právě je zde: 1 host(ů)
 Tisk diskuze
Hrozba III.
Tondulin
"Souhlasím." Přikývnu na Beliův návrh a počkám na další bod v pořadí.
 
Aurelius
→ Tah 968

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
„Měl jsem za to, že říkali... že nějaká razantní opatření se podle všeho dělala v chudinské čtvrti a ta je ještě pár minut chůze. Pochybuju, že by nemocné přepravovali až sem a ošetřovali až tady.“ namítl legát Atius, „Vy čtyři.“ vybral čtveřici legionářů, „Najděte zadní vchod, nenápadně a zajistěte ho. Nikdo jím nesmí projít.“ rozkázal. Legionáři poslechli.

„Sehnání alkoholu je na dlouho.“ mávl rukou legát, „Když zaklepeme můžou pláchnout nějakým tajným vchodem... nebo kdoví čím.“ pokrčil rameny, „Když tam vtrhneme okamžitě získáme moment překvapení. Nehledě na to, že by tu beztak někdo stál na stráži, kdyby uvnitř skutečně byla nějaká nemocnice, protože přístavní čtvrť je čtvrť kdejaké verbeže a sebranky. Ale...“ rozhlédl se, „Nikdo z legie na stráži tu není.“
Poté gesty vydal rozkazy a legionáři se připravili.
„Jdete s námi? Nebo doběhnete tu čtveřici a dohlédnete, aby tam vzadu něco nezvrtala?“ zeptal se legát Atius a poté vykročil s legionáři opatrně ke dveřím od hostince.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
Delmus nanovo předstoupil.
„Dalším bodem, který je nutné probrat ještě dnes je příjezd Císařského mága.“ začal pozvolna, „V ranních hodinách dorazil dopis od Nejvyššího Císařského mága Stenuse Tarna, žádá v něm o neodkladnou audienci. V níž zmiňuje, že by se zastavil po jedné hodině. Jako účel své návštěvy uvedl, že chce popřát novému manželskému párů, hraběti a hraběnce. Zároveň uvedl, že by rád pohovořil o vzájemných vztazích mezi hrabstvím a Císařskými mágy a také chce znát stanovisko hrabství k nedávným magickým problémům.“ podíval se na Adriannu, „V dopise za tyto problémy označil 'magické anomálie' a bude chtít od vás chtít nejspíš stanovisko.“
„Stanovisko mu poskytnu až nějaké budu mít. Momentálně nejsem vůbec seznámena se zdejší situací. Bude si muset počkat, ale sejdu se s ním.“ odvětila mu Adrianna bez zaváhání.

„Osobně nejsem nadšen příliš s Tarnovi návštěvy... ale co se dá dělat. Hrabství ho přijme, že?“ podíval se Belius.
„Ano. Hrabství ho přijme.“ přikývla Anita, „Možná teď odbočím od tématu této rady, ale přijde mi, že není zcela vyvážena. Jak sleduji zdejší diskuzi chybí mi zde hlas nějakého duchovního. Názor kněze nebo kněžky. Ale také víc hlasů ze strany čarodějů. Nic proti vám.“ obrátila se k Adrianně, „Ale myslím si, že bychom zde měli mít zastoupen názor ještě jednoho čaroděje, protože nikdo z nás vám nedokáže dostatečně oponovat v oblasti magie a vašich znalostí. Belius dokáže například oponovat Aedanovi ve věcech legie a válečnictví, Chocholka s Delmusem si navzájem zase dokáži jistě oponovat v administrativě, financích možná i diplomacii.“
„Chápu.“ přikývla Adrianna, když jí dala Anita prostor. Nezdálo se, že by byla Adrianna nadšená z Anitiných připomínek.
„Hraběnka má pravdu. V minulosti ještě docházela na zasedání i zdejší kněžka, která částečně byla schopná oponovat dvorní čarodějce... ale vyloženě s bohatými magickými znalostmi tu seděla vždy snad jen dvorní čarodějka.“ namítl Delmus, „Ale samozřejmě je tu prostor pro zaplnění těch zbylých míst a čím lépe bude naše rada sestavena tím lépe bude poskytovat rady vám vládcům.“
„Pak sem můžeme přizvat někoho z té magické pobočky co tu chcete vybudovat.“ navrhl Chocholka, „Myslím, že je to adekvátní, protože pobočka bude sama o sobě dost důležitým pilířem našeho města a její prosperita pro nás bude jen přínosem. Na druhou stranu... skrze tuto radu by se mohla realizovat i vůle Univerzity.“
„Jestli je nezbytné, aby tu byl někdo další kdo bude nějakým způsobem rozporovat mé návrhy a bude mi vhodným oponentem pak navrhuji arcilektorku de Peyranovou. Její znalosti magie jsou rozsáhlé a má blízko k oblastem, které jsou pro hrabství přínosné.“ navrhla Adrianna, „Navíc má s podobnými rolemi bohaté zkušenosti. S přizváním zdejší kněžky souhlasím, měla by tu být.“ dodala následně.
„De Peyranová samozřejmě své kvality má.“ přikývl zamyšlený Belius, „Ale souhlasím.“ vytrhl se z přemýšlení, „Má drahá manželka má pravdu. Posílíme radu o kněžku a přizveme ještě jednu čarodějku nebo čaroděje... raději čarodějku.“
Chocholka se šibalky usmál od ucha k uchu.
„Výborně.“ kývl hlavou Delmus spokojeně a posadil se na své místo. Bylo na něm znát, že má radost z Anitina návrhu a nejspíše i z toho, že se konečně zapojila do dění hrabství a nějakým způsobem projevila svůj názor.
„Uděláme to jednoduše...“ ujal se slova Belius, „Vyhlásíme, že se hledá členka rady hrabství se znalostmi magie, která žije dlouhodobě v hrabství nebo zde má nějakou dlouhodobě trvající činnost... nebo nevím jak to přesně říct, ale to je jedno. S Aedanem usedneme v komisi a vybereme kvalitní čarodějku, která se nám dostatečně předvede a prokáže svůj magický talent.“ koukl na tebe, „Nebo čaroděje samozřejmě.“ ujistil následně přítomné.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ScorpionCZ
„Ahoj Škorpiasi.“ pozdravil tě Scipio a věnoval ti krátký pohled, „Jsem rád, že jsi zpět živ a zdráv.“ dodal a pohlédl na Lyru, „Kdoví.“ pokrčil rameny, „Zdá se být lepší, ale tyhle stavy měla i u nás ve vile. Občas se jí přitížilo a pak jí bylo zase dobře.“ zakroutil hlavou s povzdechnutím. Následně opatrně vstal od postele, chytl se hole a pokynutím hlavy ti dal najevo, že tě bude následovat. „Ta bezmoc je ničivá.“ postěžoval si cestou.

Lex mu při odchodu věnoval chladný pohled, který byl nejspíš oboustranný a pustil se do ošetřování novicky, která ležela na lůžku a léčitelé z řad studentů si s ní zjevně nevěděli příliš rady.

„Byla tu Laurana.“ usmál se Scipio, „Ale poslal jsem ji s Merril pryč. Není to vhodné místo pro malou, moc pochmurné a... zkrátka nemocnice.“ dodal s povzdechem. Prošli jste Univerzitou až do tvého kabinetu, odemkl jsi a vešel. Zdálo se ti jakoby Seraniny věci zůstaly stejně jako ty tvá na stejném místě když jsi komnatu naposled opouštěl. Jakoby sem nikdo po dlouhé době ani nevkročil.
Scipio za sebou zavřel dveře. Rozhlédl se po komnatě se poté s úsměvem povídá, „Pěkné.“ pohlédl směrem na tebe, „Tak copak máš na srdci Škorpiasi?“ zeptal se, „Rodinné záležitosti bych raději probíral u nás ve vile, ale hádám, že to asi nesnese odkladu.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.

„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira, „Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy
 
scorpioncz
Povzdechnu si: "No, možná by mohlo, ale raději bych to vyřešil či nejdřív. V podstatě se to všechno týká mé cesty pryč ... chci, aby sis detaily o mé výpravě nechal pro sebe. To co ti teďka povím, by mohlo přinést nežádané problémy, ale zase mi přijde nutné ti to říci."

"Byl jsem v mohyle duší, což je sféra spojená s nekromanty." Pronesu tiše, než budu pokračovat. "Byl jsem proklet aureliovým mečem, což by mě dříve či později přivedlo k šílenství. Tak jsem jednal tiše a prokletí se tam zbavil. To byl důvod mé nepřítomnosti, avšak ve výsledku konkrétně tohle není důležité, jen to nesděluj prosím Lauraně. To důležité se týká Appia ... pamatuješ si na něj že? Není to tak šíleně dávno co se všechno semlelo a my všichni si mysleli, že je prostě mrtev ... Nebyl." Ohlédnu se po kabinetu, jakoby trochu nervózně a pak budu pokračovat.

"Byl uvězněn v mohyle ... nacházel se na pokraji smrti a života a hledal způsob jak se pomocí ideálních pánů, dostat zpět do světa živých. Nejprve jsem mu pomáhal s tím, že je člen rodu ... ale potoms e všechno zvrhlo a objevili se tam mojí dlouhodobí přátelé, kteří se mu postavili ... ujistili mne, že by Appius uvrhl rody do války, a že by to nakonec skončilo strašlivým krveprolitím ... a tak jsem ho zradil a v podstatě napomohl k jeho smrti ... jsem bratrovrah Scipio? Ty jsi ho znal déle než já, učinil jsem správně? Co mám teď dělat? Sice jsem se zbavil onoho prokletí, ale taktéž jsem napomohl smrti Appia. Je sice fakt, že mi chtěl jakýmikoliv prostředky vzít Lauranu, ale ... přece jen byl Vici ... nevím jestli se s tím mám srovnat, nebo se nějak distancovat rodu ... Co si o mě myslíš teď Scipio?" Bezradně rozhodím rukama a skloním na okamžik pohled.

"V každém případě mi však setkání s Appiem otevřelo v něčem oči. Měli bychom rod Vici postavit na nohy Scipio. Ne však válkami a bojem o moc, jak nejspíš chtěl udělat Appius, ale jinak ... mírumilovně. Jaký má vlastně rod Vici majetek? Nikdy předtím jsem se na to neptal, ale měli bychom si zajistit bohatství a vliv, které se bude s časem třeba i navyšovat. Rod Vici poslední dobou zachází do pozadí, ač jsme šlechtický rod příbuzný císaři. Kromě toho majetku, jak to vypadá se sňatkem Flavia? Už jen tím si zajistíme spojenectví s Arteriovcema a budeme silnější ... Co ty na to Scipio? Jak na to vše zareaguješ?" Zeptám se nakonec Scipia, potom, co na něj vychrlím tuhle hromadu informací. Budu očekávat smířlivě s případným rozhodnutím ohledně záležitosti Appia a zároveň nadšeně s odpovědí na druhou část ohledně rodu Vici.

http://i.nahraj.to/f/1bbv.jpg
 
Tondulin
"Ano vybírat kvalitní čarodějky, v tom mám bohaté zkušenosti." Se šibalským úsměvem doplním Beliův návrh. "Ze svého působení na magické univerzitě samozřejmě... dokážu rozpoznat když má někdo velké....nadání." Doplním a zřejmě počkám na konec rady, případně ještě na další bod, jestli se bude dále jednat.
 
Sarako
,,Jdu s vámi." přikývnu na legátova slova a s taseným mečem jej budu následovat ke dveřím do hostince a následně i dovnitř.
 
https://vzajetinadprirozena.webnode.cz
Aurelius
→ Tah 969

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Tasil jsi meč. Legát Atius spokojeně přikývl. Pobídl legionáře a rovněž vytasil meč. Legionáři se na Atiův pokyn nezaobírali nějakým pomalým tichým otevřením dveří, ale rovnou dovnitř vtrhli a dveře rozrazili. S Atiem jste jim byli v patách. „Jménem Císařství neklaďte odpor!“ zařval z plných plic legát Atius, když vrhl do hostince.

Ihned po vniknutí do hostince jsi ucítil nesmírně silný zápach bylinek, který nebyl vůbec příjemný nejspíš proto, protože se smísil se spoustou jiných pachů z otevřených lektvarů, mastí, obvazů a zavěšených bylinek. Spatřili jste různě rozmístěné postele, několik bílých závěsů a dvojici zděšeně hledících žen v rouchách černé barvy. Kolem opasku měly zavěšené masky s dlouhým ptačím zobákem.
„A sakra...“ konstatoval překvapeně Atius.
„Co se to tu děje?“ zvolala hnědovlasá žena v obdobném černém rouchu jen s bílou umazanou šerpou, nejspíše od krve. (graf. vzhled - zde)
„Se-Serano?“ hlesl překvapeně Atius a okamžitě skryl svůj tasený meč za zády.
„Copak se děje kvestore Atie?“ zamířila k vám Serana, „Doufám, že jsme nic neprovedli... když jste sem takhle vrhli.“ pokusila se zažertovat, zatímco si prohlížela legionáře v bojovém postoji. „Staráme se tu o pár nemocných, kteří trpí nepřenosnými nemoci... přesto jsou to, ale nemoci, které jsou vážné. Žádné zločince tu neschováváme.“ ujistila vás následně. Legát Atius si překvapeně prohlížel Seranu a zdálo se jakoby na krátko ztratil úplně řeč. Trvalo dobu než se zmohl na nějaké slovo.
„Samozřejmě.“ přikývl nakonec hlavou, „Samozřejmě. To bylo nedorozumění.“ pokyvoval hlavou nadále, zatímco fascinovaně hleděl na Seranu (jedná se o Arteriovu sestru, na magické Univerzitě působí jako profesorka magie Obnovy) a skrýval za zády meč. „Můj nadřízený... ehm... legát... legát Artmunius si zjevně popletl jména hostinců.“ vysvětloval následně, „Proto jsme sem vrhli v domnění, že se tu ukrývají Caesarovi přisluhovači.“ snažil se obhájit pochybení, „Moc se omlouváme.“ dodal následně a pokynul legionářům, aby schovali zbraně.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
Adrianna se po tvých slovech jen pousmála a podívala se na Belia, který spokojeně pokyvoval hlavou.
„To je asi vše co jsme potřebovali na dnešní krátce ustavovací radě probrat.“ prohlásil Delmus, „Oficiálnosti byly splněny, jmenováni jsme byli rovněž. Můžeme se rozejít a sejít se opět při dalším již komornějším zasedáním kde budeme řešit problémy, které odhalíte během svého seznamování se s úřadem.“ zakončil následně.
„Děkujeme vám všem za účast.“ poděkoval Belius všem přítomným a dal pokyn k rozchodu. Nejprve opustili místnost přizvaní účastníci rady a brzy jste zůstali v síni bez obecenstva. Odcházejícím davem se mezitím prodral jeden ze zbrojnošů, který zjevně dost uháněl, protože sotva popadal dech.

„Barone... baronko... hrabě... hraběnko.“ rozhlédl se zbrojnoš, „Mám vám vyřídit, že se u brány ohlásil...“
„Výborně.“ zvolal Klargus spokojeně aniž by nechal zbrojnoše pokračovat, „Půjdeme ho ihned přivítat.“ vybídl následně baron a podíval se k vám, „Dorazil vám další člen rady. Nástupce Rolstonové.“ vysvětlil vám ještě a poté v doprovodu rytířů zamířil i s baronkou ven ze síně. Rolstonová byla jen pár kroků za nimi spolu s udýchaným zbrojnošem.

Belius se rovněž zvedl ze židle, pomohl vstát Anitě, „To jsem zvědav co za arcidémona taťulda vybral místo té Rolstonky.“ řekl poté co pozvedl obočí a rozhlédl se po síni. „Na prví radu to nešlo vůbec špatně.“ konstatoval následně. Delmus nic nenamítl, mlčky přidal do kroku, aby dohnal baronku s baronem.
„Dělá s tím docela tajnosti. Asi to bude nějaké solidní eso v rukávu.“ poznamenal zamyšleně Chocholka.
„Horší jak Rolstonka snad nikdo být nemůže.“ konstatoval Belius, „Pojďme bando. Jdeme přivítat taťuldova nového šampiona prudění a vysírání.“ pobídl vás hlavou a vyrazil s Anitou vpřed.

„Vsázím páďo, že to bude chlap.“ navrhl Chocholka sázku směrem k tobě a Adrianně.
„Nevsázím se.“ zamítla Adrianna a následovala odcházející manželský pár.
„A ty Aedane? Co třeba kilčo? Lehce vydělaný penízky.“ navrhl navýšenou sázku.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ScorpionCZ
Scipio tě nechal bez jediného přerušení domluvit, dlouze se odmlčel, když tvůj monolog skončil. Pozvolna se prošel po komnatě a poté se k tobě opět otočil.
„Kde začít...“ zeptal se sám sebe, „Lauraně nic z toho neřeknu. Neměj obavy.“ rozhodl se nakonec začít odsud, ale velmi rychle přešel na Appia, „Co se Appia týče nemusíš cítit žádné výčitky. Smrt je konečnou fází koloběhu života a nelze s ní svádět boj do nekonečna. Appius pro nás zemřel již před lety. V Mohyle jsi učinil co jsi učinit musel a nemám ti to vůbec za zlé.“ koukl na tebe, „Vzkříšení mrtvých není rozhodně něco co bych schvaloval a Appius se svým charakterem by byl pro náš rod v současné době spíše přítěží než užitkem. Je to tvrdé takto říci, ale je to bohužel pravda.“ následně se odmlčel, „Budoucností rodu Vici jste především vy. Ty s Lauranou a Flavius se Seranou. Jejich sňatek je pro mě nyní prioritou a pevně doufám, že se uskuteční co nejdříve, abych si mohl oddechnout.“ přiznal, „Náš majetek za ta léta už není takový jako býval za časů mého otce. Krom vily ve které žijeme vlastníme ještě nějaké pozemky ve jedné vesnici, kterou spravuje můj syn. Dále vlastníme pozemky s ornou půdou, které pronajímáme farmářům a také tobě a Lauraně vlastně Arterius věnoval část pozemku u rezidence rodu Arteriů... to byla taková ta samota mezi Imperial City a Kvatchem kde proběhla svatební hostina.“ povzdechl si, „Vlastnili jsme nějaké nemovitosti i v Chorrolu a Anvilu. Jenže to co jsme vlastnili v Anvilu jsme postupně rozprodali, abychom vyvážili značné výdaje za soudní spory. Rozvod Aurelia se Sybillou byl vcelku nákladný, soudní procesy kvůli tomu jeho průšvihu v legii rovněž. Appiovi válečné operace v Morrowindu byly také docela černou dírou na peníze... Potom ten jeho soud kvůli zavraždění Sybilly a zaplacení kauce. Zrátka těch soudních výdajů bylo poměrně dost kvůli těmhle dvěma.“ zakroutil hlavou.

„Takže naše současné bohatství, které můžete využít jsou peníze, pronajímané pozemky s ornou půdou. Vesnice, kterou spravuje můj syn a též pozemek, který vám věnoval Arterius po svatbě. Co se vlivu týče... Pak máme samozřejmě vliv hlavě tady v Imperial City. Já zasedám v radě Starších a protože je mé místo zděditelné jsou budete mít tu možnost ho převzít.“ odmlčel se následně, „Důvod proč se snažím náš rod držet při zemi je prostý. Zažil jsem toho spoustu a vím, že rody, které směřují ambiciózně výše a výše jsou vždy sraženi jiným rodem zpět k zemi. Buď je to sražení v rámci možností 'milosrdné' a rod ho přežije nebo je zničující a rod ho nezvládne.“ koukl na tebe s upřímným výrazem ve tváři, „Držíme se při zemi, potlačujeme své ambice být něco víc a proto žijeme poměrně bezstarostný život a nikdo o naše životy neusiluje.“ přistoupil k oknu, „Podívej se na Arteriovce. Také směřovali před lety vysoko a stačilo velmi málo a celá jejich Cyrodiilská linie téměř vymřela. Decimus, Riane, Codus a Belene všichni byli zavražděni a jak reagovala veřejnost? Nijak. Jiné rody celý incident zvládly obhájit a nikdo odsouzen nikdy nebyl. 'Modrá noc' je důkazem toho, že velké ambice končí špatně a to bez ohledu na to jestli své ambice směřuješ k prospěšným činům nebo těm opačným pro veřejnost.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.

„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira, „Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Upravil/a Aurelius dne 03.05.2021 23:33
 
Tondulin
"Klidně bych se s tebou vsadil ještěráku, ale rovněž si myslím, že to bude chlap. Spíš uvidíme jestli budeš litovat, že jsi nekývnul na mojí nabídku a nebo já budu naopak rád, že jsi na ní nekývnul. Konečně tu máme nějaký vzrůšo." Odmítnu sázku a po boku s Chocholkou se vydáme za Annou.

"Jak kdybychom tu potřebovali ještě nějakýho velitele rytířů." Hlasitě si budu stěžovat a bručet, dokud nedojde na ono setkání.
 
scorpioncz
"Dobře, děkuji. Když to slyším od tebe, je to lehčí." Odpovím na odpověď ohledně Appia s úlevou. "Ano a ten sňatek by byl skvělý. Měli bychom podporu většího rodu ... právě to je docela fajn."

Až skončí, tak souhlasně přikývnu. "Chápu tvé stanovisko, ale taktéž nenavrhuji, abychom se stali nejsilnějším rodem a zbytečně na sebe neupozorňovali. Spíš jsem přemýšlel o tom, že bychom se stali bohatým rodem. Abychom se opravdu nemuseli vůbec starat o peníze. A s tím jsem myslel, že bychom mohli učinit nějaké investice ... Z pronajímání polí předpokládám kouká stabilní příjem, který nás drží solidně bez finančních problémů, ale nevydělává to tak, že bychom si mohli žít jako v bavlnce že? A to byl cíl mých myšlenek. Neboj, nechci aby to skončilo nějakou válkou, ale abychom měli opravdu větší majetek, ze kterého bychom mohli dělat opravdu velká rozhodnutí ..."

Na chviličku se odmlčím při přemýšlení: "Třeba mne napadla jedna věc ... po válce s Thalmorem se po Cyrodiilu určitě musí nacházet mnoho opuštěných dolů. Ať je vyplenil sám thalmor, nebo byly prostě opuštěny kvůli válce, kdy byly příslušné vesnice vybity a už se do nich nikdo nevrátil. Nebo je možné že by se do nich i někdo vrátil, ale nastěhovali se tam mezitím třeba goblini a nikdo nebyl schopen důl převzít zpět ... na důvodu absolutně nezáleží. Ale co kdybychom nějaký takový důl našli, a buďto ho zkonfiskovali s tím, že už v podstatě nikomu nepatří, či ho třeba zprovoznili po odkoupení, či po nějaké dohodě s majitelem? Takový důl je v podstatě výnosný, ať se v něm doluje cokoliv ... dokud to tam je ... co říkáš? Nebo nějaké další takové návrhy? Jak jsem předtím tvrdil, rád bych majetek zvětšil. Na tom není nic špatného ... a kdybychom byli opravdu silně bohatí, pak by si k nám třeba i ostatní rody chodili půjčovat ... a tím bychom se stali takovou neutrální půdou pro všechny, nemyslíš? Ale to předbíhám a spíše nechávám volně plout myšlenky ... to není úplně plánem expanze, kterou bych chtěl zařídit. Prostě jen zvětšit majetek ... Co ty na to tedy?"

Ať už odpoví jakkoli, tak po chvilce budu pokračovat. "Víš, ještě jsem ti neřekl všechno ohledně mohyly duší. Kromě zbavení se kletby a roztržky s Appiem jsem získal nějaké artefakty ... a pak ještě tohle ..." Sundám brašnu a otevřu jí, zatímco hrábnu dovnitř. A vytáhnu hrst zlata, kterou ukážu Scipiovi: "Tohle by definitivně mohlo vrátit alespoň nějakou hotovost, která byla utracena na ty soudy." A nechám ho se podívat do brašny, protože jinak by asi neuvěřil, že je tam toho víc než ta hrst. "Ještě jsem to nestihl od návratu pobrat, ale je to plná rakev pokladu nějakého licha, který tam byl uvězněn. Nedal nám to zadarmo, ale jak můžeš vidět, je toho dost. Až se vrátíme do vily, tak se na to společně podíváme souhlas? Ještě jsem slíbil kamarádce, co mi pomohla toho licha zahubit, že jí přinesu nějakou specifickou cetku jako upomínku. Tak bys mi jí s Lauranou pomohl pak vybrat." Hrdě ukážu svůj lup a počkám, co mi na něj Scipio řekne.

http://i.nahraj.to/f/1bbv.jpg
 
Sarako
Schovám meč a podívám se na Seranu: ,,Přijměte prosím mou nejhlubší omluvu za toto malé nedorozumění." sáhnu do torny a podám jí z ní deset septimů ,,Snad to zpraví ty pošramocené dveře. Osmička vás ochraňuj a pozdravujte ode mne Palagána."

Chvíli na to si uvědomím, že jsem se v nastalém zmatku zapomněl představit: ,,Ehm... vyřiďte mu pozdrav od Bílého Guara, on už bude vědět." a pomalu opustím onen hostinec předělaný na ošetřovnu.

A až budeme s legátem venku, pronesu k němu: ,,Tak teď už nám zbývá jen ten Váš kontakt."
 
https://vzajetinadprirozena.webnode.cz
Aurelius
→ Tah 970

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
„Nic se nestalo.“ ujistila tě Serana, „Nikdo nepřišel k úrazu a přiznávám, že jsme mohli dát nějak lépe najevo, že tohle už není žádný pochybný hostinec nýbrž polní nemocnice.“ pokračovala s úsměvem a přijala od tebe dar v podobě Septimů. „Děkuji. Použiji to spíš na léčivé masti, obvazy a něco takového. Dveře nejsou to nejnutnější a nebojte, budu ho pozdravovat.“ poděkovala za dar. Když legát Atius viděl jakým způsobem se na tebe Serana podívala za tvé gesto se Septimy ihned vyštrachal svůj měšec a pokusil se o to samé.

„Tady Serano. Jistě to využiješ lépe než já.“ podíval jí svůj měšec ve kterém odhaduješ, že mohlo být něco málo kolem dvou set Septimů.
„Ne. Děkuji. Symbolických deset Septimů nám bohatě stačí... nemůžu tě připravit o svůj denní žold.“ zamítla Serana s úsměvem. Atius nic nenamítl, možná chtěl, ale rozmyslel si to. Připevnil měšec opět k opasku a obrátil své legionáře k odchodu. Jednoho z nich poslal za čtveřicí vzadu, aby se vrátili zpět. Opustili jste s rozloučením hostinec a vyčkávali než se vrátí čtveřice legionářů.

„Jo...“ kývl hlavou legát a obrátil se ještě jednou k hostinci, „Jo asi jo.“ kývl hlavou nanovo. „To se moc nepovedlo.“ dodal a popošel o pár metrů vpřed, aby se opět vrátil. Legionáři se mezitím znovu seskupili. Už jste chtěli vykročit, když se ozval Seranin hlas.

„Počkejte ještě!“ zvolala a vyběhla dveřmi, „Mluvili jste o nějakém Caesarovi?“ zeptala se a koukla na Atia.
„Ano. Pátrali jsme tam po Caesarových přisluhovačích. Caesar byl takový hnusný slizký argonian.“ vysvětlil jí struně.
„V chudinské čtvrti jsem léčila jednoho nemocného. Měl vysoké horečky a blouznil, ale mezi slovy, které neustále opakoval bylo i jméno Caesar. Utkvěl mi v paměti jen kvůli tomu, že byl v dost zbídačeném stavu a jakmile se trochu zmátořil a zlepšil ihned se porval s legionáři co nám tam pomáhali a vrátil se do svého domu... kde nejspíš je doteď, protože chudinskou čtvrť ještě není úplně možné opustit.“ řekla Serana, „Ale nevím jestli je ještě živ. Chtěli jsme ho léčit, ale odmítal nám otevřít. Vzdali jsme to a věnovali se potřebným...“
„Výborně.“ usmál se Atius, „Děkujeme za informace... postaráme se o něj a zkontrolujeme ho.“ přikývl následně a pokynul hlavou legionářům, aby se dali do pochodu. Na bydliště nemocného se nezeptal.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
„Achjo. No co se dá dělat.“ povzdechl si s kroucením hlavy Chocholka a následoval tě pryč ze síně. Drželi jste se pár kroků za Adriannou a kráčeli bok po boku. Pomalu jste opustili síň a pokračovali trůnním sálem do další již poslední síně, kterou jste opustili hrad a stanuli na nádvoří. Šestice rytířů po jedné straně a další šestice rytířů na druhé straně od vás postávala v pozoru, připravená na příjezd nového velitele. Rolstonová stále dle očekávání poblíž barona a baronky, Delmus se rovněž nacházel v jejich blízkosti, ale nikoliv v takové jako Rolstonová.

Belius s Anitou si vyměnil místa, aby stál blíže k tobě, Adrianně a Chocholkovi.
„Stále nikdo nechce uzavřít sázku?“ zeptal se nanovo Chocholka ale Adriannu mu svým pohledem dala jasně najevo, že o sázky skutečně nikdo nestojí. Chocholka se zakroucením hlavy protočil oči v sloup a zadíval se na bránu, kterou měl každou chvilku přijet Rolstononin nástupce. „Nerad to říkám, ale takové fešné přivítání...“ začal tiše nanovo, Belius se vyklonil, „Všichni na značkách... Tohle nebude jen nějaký obyčejný velitel rytířů Aedane. Tohle smrtí průserem.“ konstatoval nadále tiše argonian.
„Ještě to zakřikneš... raději pššt.“ ukázal na něj Belius. Adrianna se pousmála. Baron s baronkou si zachovali vážnou tvář a dění kousek od nich zcela ignorovali. Anita jen pokukovala z jedné strany na druhou.

Od brány se konečně ozval dusot koní, který brzy zesílil a trojice jezdců se vynořila branou na nádvoří. Ihned své koně zbrzdili. Dva byli oblečení do lehkých zbrojích legie třetí z nich byl oblečen do lepší lehké zbroje, kterou nosí důstojnici spíše na významnější okamžiky. Na hlavách měli přilby a tak bylo možné rozeznat jejich hodnosti. Ihned jsi poznal podle chocholku na přilbě, že se jedná o legáta a dva legionáře. Legát seskočil z koně, porovnal svůj červenočerný plášť a rychlou chůzí zamířil směrem k vám.

„To je...“ nadechla se Adrianna.
„Neříkej to.“ zdůraznil jí Belius jakoby doufal, že ho oči klamou a nevidí to co vidět nechtěl.

Legát sejmul přilbu (graf. vzhled - zde), sevřel ji pod ramenem, spatřil jsi tvář hnědovlasého bretonce. Nakrátko střižené hnědé vlasy si ihned upravil, aby vypadal úhledněji a s vážným výrazem vyrazil rovnou k vám. Všiml sis zlatého prstenu na prsteníku u levé ruky. Zatímco Klargus se spokojeně usmíval, baronka Veronique se tvářila neutrálně tak jak se nejspíše obvykle od panovníků v těchto situacích očekává. Rolstonová stála v pozoru. Belius viditelně protočil oči ve sloup v doprovodu hlasitého povzdechu.

„Otče, baronko.“ řekl rychle legát, když zastavil metr od barona a baronky. Řádně poklekl a následně na pokyn svého otce vstal. Baron Arterius mladého legáta ihned poté vřele přivítal. Objali se a navzájem se poplácal po zádech.
„Rád tě vidím synu a jsem rád, že jsi dorazil takhle rychle.“ promluvil Klargus ke svému nejstaršímu synovi.
„Také tě rád vidím otče.“ přikývl s úsměvem legát, „Bylo to dost narychlo, ale jakmile včera večer dorazil tvůj dopis reagoval jsem a dnes tu stojím připraven vyplnit tvé rozkazy.“ ujistil svého otce.
„Výborně.“ kývl hlavou Klargus a pokynul synovi ať se přivítá s dalšími přítomnými.

„Hej... Anno... má nějakej novej normální účes, ne?“ zašeptal Belius k Adrianně.
„Jo... Jo... Vypadá trošku jinak.“ pokyvovala hlavou Adrianna.

„Baronko.“ promluvil k baronce Veronique stroze legát. Nešlo si nevšimnout, že legát chová vůči své nevlastní matce nějaké antipatie a příliš dobře je neskrývá. O proti tomu Veronique svoji roli zvládá velmi dobře a není na ní patrné, že by vůči legátovi chovala nějaké antipatie.
„Elberte. Ráda tě vidím.“ stiskla legátovi na pozdrav ruku, když naznačil políbení její ruky. Legát od ní následně odvrátil svůj zrak a vykročil k Anitě a Beliovi.
„Novomanželé a zdejší vladaři.“ promluvil k nim Elbert s vážností v hlase a poté se lehce uklonil. Následně stiskl ruku hraběnce a stejně jako baronce na ní věnoval letmý polibek. „Rád vás poznávám hraběnko Anito.“ pronesl směrem k hraběnce. Belius jen protočil oči v sloup. Veronique dala Rolstonové nějaký rozkaz a Rolstonová se urychleně odebrala zpět do sídla.
„Já vás též.“ přikývla Anita a podívala se na svého muže. Elbert se přesunul k Beliovi.
„Takže jsi to dotáhl na hraběte.“ promluvil k Beliovi Elbert, „K manželství.“ dodal s úšklebkem, „Slibná budoucnost nás čeká mnohem dříve než jsem si myslel.“ konstatoval následně a vybídl svého bratra k obětí. Belius, který byl zprvu trochu zaražený svého bratra nakonec objal. „Trošku jsi nakynul.“ namítl Elbert, když se od sebe s Beliem vzdálili, „Válení se na Univerzitě a rozmazlování koláči a buchtami od novicek se asi projevilo.“ dodal s humorema a přiložil ruku na své břicho.
„Také ses změnil.“ přikývl hlavou Belius, „Tvůj účes vypadá normálněji než obvykle. Cestou asi nebyl žádný výběh s krávou kudy bys musel projet.“ pronesl k jeho účesu tiše, aby to pokud možno slyšel jen Elbert a přítomní nejblíže k nim. Elbertovi zmizel úsměv ze tváře. Změnil se Belia pohledem, lehce si odkašlal a přesunul se k Adrianně.
„Anno. Má nejdražší a nejmilovanější sestřičko.“ usmál se příjemně na Adriannu, kterou dlouze objal. „Je to už dlouho co jsme se viděli naposled.“
„Ano. To je.“ pokyvovala hlavou Adrianna s úsměvem ve tváři, když se od Elberta vzdalovala a poté koukla na Belia, který se tvářil trochu nabroušeně a nepříliš nadšeně.
„Popovídáme si později.“ usoudil Elbert a přesunul se dál. Spatřil tebe Chocholku, pousmál se a obrátil svůj krok zpět ke svému otci a baronce.

„Elberte. Je čas převzít kontrolu nad ponechanými rytíři.“ zahájil Klargus celý proces, když se po jeho boku zařadila Rolstonová a držela v ruce zdobený meč, který nejspíš sloužil hlavně pro ceremoniální účely. Dvojice legionářů mezitím ustájila koně a zařadila se, aby stála přesně naproti baronce a baronovi. Elbert jednomu z nich podal přilbu a podíval se na baronku.

„Elberte Arterie, synu Klarga Arteria a Sorine Arteriové.“ převzala ceremoniál baronka Veronique kontrolu nad celý procesem od barona, „Prosím poklekni.“ vybídla jej, Elbert bez okolků tasil svůj meč, který při pokleknutí zapíchl špičkou do kamenné dlažby a sklopil tvář. „A přednes svoji přísahu.“ vybídla ho.
„Já Elbert Arterius, syn Klarga Arteria a Sorine Arteriové, dědic baronství Northpointského, legát Vysokoskalské legie přísahám neochvějnou věrnost království Shornhelmskému, právoplatné královně Valerii Benetové a jejím potomkům. Přísahám, že budu hájit zájmy království, své královny i jejích potomků. Přísahám, že budu jednat v nejvyšším zájmu království a své královny. Přísahám, že budu jednat vždy ve jméno rytířských cností, budu konat dobro a opatrovat chudé. Přísahám, že tak učiním i v případě, že bude můj život ohrožen. Nechť jsou mi bohové Osmičky a především Stendarr svědkem.“ zakončil svoji přísahu Elbert.
„Bůh Stendarr, Osmička i lidé jsou nyní svědky tvé přísahy.“ převzala opět slovo Veronique a vystoupila z řady, vzala ceremoniální meč a podívala se na klečícího Elberta.
„Teď kdyby mu fikla hlavu... To by bylo drama.“ poznamenal tiše Chocholka.
„Z moci mi svěřené královnou Shornhelmu, mou matkou královnou Valerií Benetovou...“ pokračovala nerušeně Veronique neboť Chocholkovu poznámku vůbec neslyšela. Opatrně poklepala ostřím meče na jednom rameni a poté na druhém, „Tě tímto před zraky všech přítomných, bohů a boha Stendarra pasuji na rytíře království Shornhelmu. Až povstaneš, nepovstaneš pouze jako rytíř nýbrž jako velitel rytířů. Neboť tě z moci mi svěřené jmenuji do funkce velitele zdejšího oddílu Shornhelmských rytířů“ odklonila meč stranou, „Zároveň tě pověřuji, abys jako velitel zdejšího oddílu rytířů zde vybudoval Kapitulu Chorrolských rytířů, kteří budou odkaz Shornhelmských rytířů předávat i ve zdejší provincii. Pověřuji tě, abys ze své pozice maximálně podporoval zdejšího velitele ozbrojených sil, byl mu nápomocen a vaše vzájemná spolupráce byla přínosná.“ zdůraznila poslední slova, která souvisela i svojí osobou, „Propůjčuji ti proto titul velmistra kapituly rytířů, který jsem si dovolila přejmenovat na titul velmistra Chorrolské kapituly rytířů. Prozatím je to pouze ceremoniální titul, který nabude opravdového významu až bude kapitola skutečně zřízena a funkční.“ dodala a poté se obrátila na Rolstonovou a poté zpět na Elberta, „Dáte tě dočasně jmenuji vyslancem Shornhelmského království. Dokud nenalezeme adektávní náhradu za velitelku Rolstonovou.“ krátce se odmlčela a navrátila meč Rolstonové. „A nyní prosím povstaň.“ vybídla Elberta, „Sire Elberte Arterie, dědici Northpointského baronství, legáte Vysokoskalské legie, vyslanče Shornhelmského království, veliteli Shornhelmských rytířů a velmistře Chorrolské kapituly rytířů.“
Elbert hrdě povstal, ale neusmál se ani nevěnoval vlídný pohled směrem ke své nevlastní matce. Baron Arterius se tvářil velmi spokojeně. Mlčel po celou dobu a usmíval se směrem ke své ženě i svému nejstaršímu synovi.

„Fuha... To je titulů. Chudák ten kdo to bude předčítat.“ konstatoval Chocholka.
„Věř mi, že jsou i mnohem další...“ poznamenala Adrianna tiše.

„Děkuji baronko.“ poděkoval nakonec Elbert, když se Rolstonová i s baronkou zařadili nazpět. Tentokráte vystoupil baron, pohrávaje si s jedním ze svých prstů, který včera na ruce neměl.
„Elberte. Můj nejstarší synu.“ promluvil ke svému synovi, „Já i má žena se vracíme do Vysokoskalí a rod Arteriů musí mít v každé provincii silného vůdce, který bude jiné členy rodu inspirovat a směřovat jejich budoucnost nějakým směrem. V době mé nepřítomnosti jím nyní budeš ty.“ řekl Elbertovi, sundal prsten z ruky a vytáhl z kapsy amulet, který nosívají členové rady Starších. „Také budeš místo mě zastupovat Vrchního generála Vysokoskalské legie Lewina Falberta v radě Starších, budeš hájit zájmy naší rodné provincie.“ předal Elbertovi oba dva šperky, „Nyní Elberte. Jsi hlavou rodu Arteriů během mé nepřítomnosti v této provincii ty.“
„Děkuji otče. Rozhodně tě nezklamu.“ poděkoval Elbert, když převzal šperky. Prsten si ihned nasadil a amulet opatrně uschoval do malé brašničky připevněné k opasku.

„Hrabě je vyšší, že jo?“ zašeptal Adrianně tiše Belius.
„Ano, ale v rodových záležitostech se na to nehraje.“ zašeptala mu nazpět. Belius tiše zaúpěl. Anna přešlápla z místa na místo a věnovala ti krátký skleslý pohled.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ScorpionCZ
„Důl zní jako slibná investice.“ pokyvoval hlavou Scipio, „Mohl bych se poptat své kolegyně v radě Starších. Má přístup k evidenci všech dolů včetně těch, které už nedodávají z nějakého důvodu. Legie řeší hlavně stabilitu jednotlivých hrabství... takže nějaký důl opravdu osvobozovat jen tak nebudou. Leda by si to vyloženě někdo přál a možná zaplatil nebo by šlo o nějaký velmi důležitý strategický důl.“ pokračoval, „Zkusím se zeptat a dám ti vědět, ale na osvobození dolů budeme potřebovat nějakou menší jednotku, která se o případnou chamraď uvnitř postará.“

„To je... výborné.“ řekl zašle, když spatřil množství Septimů, které jsi měl nasypané ve své očarované brašně. „Tohle rozhodně navrátí do rodové pokladnice spoustu chybějících peněž a také si myslím, že nám umožní realizovat rozsáhlé investice.“ pokyvoval užasle hlavou, „Ale musíme se poradit s někým kdo se v tomhle směru vyzná. Zkusím kontaktovat svého starého známého, žije tady ve městě... myslím, že by neměl být problém se s ním sejít a probrat nějaký investiční plán.“ odmlčel se.

„Když se vrátíme úplně na začátek... Svatba se Seranou a Flaviem se odložila kvůli těm problémům v chudinské čtvrti. Jinak by už dávno proběhla včera a dnes by byli manželé. Arteriové teď budou sídlit v Chorrolu. Mají tam pod palcem od včerejší svatby celé hrabství. Jestli s nimi budeme chtít nějak vyjednávat budeme muset nejspíš tam. Ale myslím si, že ani Klargus nebude chtít moc dlouho tu svatbu odkládat a jakmile bude uzavřen onen problém v chudinské čtvrti a Serana se vrátí tak tu svatbu uskuteční. Chce se brzy vrátit do Vysokoskalí a řešit tam nějaké své záležitosti.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.

„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira, „Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy
 
Tondulin
Jelikož stále stojím vedle ještěráka, nakloním se k němu. "Tak kamaráde a jsme pěkně v prdeli. Naštěstí tě nemusí trápit svědomí, protože jsi tuto volbu nemohl žádným způsobem ovlivnit..... jo vlastně počkat." Věnuji Chocholkovi škodolibý úsměv, který mi aspoň na chviličku udělá radost. Pak už jen vrhnu zoufalé pohledy směrem k Beliovi a Anně, jelikož mi moje intuice říká, že tohle bude hrozná katastrofa.

"Už tak tady bylo přearteriováno a oni nám sem pošlou tohle. Mám chuť se jít vybrečet do kouta." Okomentuji tiše směrem k Chocholkovi, když si prohlédnu nafrněného šlechtice.
 
scorpioncz
"To by bylo ideální. Pokud něco zjistíš, okamžitě mi dej vědět. A nebudeme potřebovat tolik lidí, když se tam vypravím osobně. Co se magie týče, něco málo zvládnu. Jo a čím víc dolů, tím lépe. A klidně i na rozdílné suroviny, ať toho máme pokryto co nejvíce a jsme finančně zabezpečeni opravdu důkladně. Třeba bychom mohli po čase mít na něco i monopol ... ale to předbíhám, jsem možná až příliš nadšen touto myšlenkou ... " Zavřu brašnu: "Ano, určitě. Někdo vzdělaný v ekonomice bude určitě velkým přínosem."

"Hmm a co se vlastně v chudinské čtvrti stalo? Před svým odjezdem jsem jen zaslechl něco o nákaze. Třeba bych mohl vypomoci nějak i tam, aby se Serana tedy mohla navrátit. Ta svatba nám zajistí podporu Arteriů a taky bude moct být Flavius konečně šťasten ... a ne skákat za tmy z okna." Mírně se uchechtnu. "Takže by se asi i ta svatba mohla uskutečnit v Chorrolu že? Hmm, tam si ani nepamatuji, kdy jsem naposled byl. Docela bych si přál vidět onen pradávný strom, který je na náměstí ... takže co se tam vlastně stalo? Nejspíše bych si mohl najít nějaký čas a skočit tam. Ačkoliv bych měl i dostát alespoň trochu své profesorské práci a něco málo odučit ... uvidíme."

http://i.nahraj.to/f/1bbv.jpg
 
Sarako
,,A nemohla byste nám říci, kde bydlí? Mám na mysli jeho adresu, abychom se za ním mohli cestou zastavit." zeptám se ještě před odchodem Serany.
 
https://vzajetinadprirozena.webnode.cz
Aurelius
→ Tah 971

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Serana ti ochotně popsala cestu k domu muže o kterém mluvila. Atius se přitom zastavil a vyslechl si její slova. Poté se s vámi Serana rozloučila a vrátila se zpět do hostince pokračovat v péči o nemocné. S obdrženým popisem domu a cesty k němu jste vyrazili do chudinské čtvrti. Čtvrť byla odříznuta od přístavu dřevěnou palisádou u níž postávalo deset legionářů různě po menších skupinkách rozmýšlených legionářů.

Jeden z nich, který jako jediný měl jinou přilbu k vám ihned vyrazil. Atius mu již z dálky ukázal opravňovaní listinu s příslušnou pečetí a kvestor se rázem na patě otočil a nechal vám bez dalšího zdržování otevřít dřevěnou bránu. Prošli jste dovnitř.

Chudinská čtvrť se skládala z dřevěných domků nevalné kvality. Cesta byla vyšlapaná až do hlíny a ulice byly prázdné jakoby se nikdo nechtěl vydat ven. Občas jste mezi okny nebo škvírami mezi dřevěnými stěny domů spatřili tváře. Legát Atius kráčel vpřed rychleji. Pobídl legionáře v před jakoby chtěl čtvrť zase co nejdříve opustit.
„Byl jste z té čarodějky nějaký nesvůj, legáte.“ zvolal jeden z legionářů na odlehčení pochmurné atmosféry. Legát mu však věnoval krátké otočení s nevraživým pohledem a legionář raději utichl.

Došli jste až k domku, který vám Serana popsala. Byl zchátralý a nejspíš dovnitř i zatékalo. Pouze čelní zeď směrem k vám jež obsahovala jedno zatažené okno a dřevěné dveře nebyla přilepena na jiné obdobně zchátralé domky. Legát ihned rozdal rozkazy, aby legionáři po dvojici zajistili dveře i u sousedních domů pro případ, že by byly navzájem průchozí a váš člověk by vám mohl skrze ně proniknout. Legionáři jeho rozkaz vykonali, rozešli se obsadit dveře. Legát Atius mezitím přistoupil zboku ke dveřím. Tasil potichu meč a dalšímu legionáři dal pokyn, aby byl rovněž připraven.
„Taky už žádné léčitelky nebudou.“ konstatoval spokojeně.

Než však stihl cokoliv podniknout ozvala se zevnitř domu rána, která zněla jako kdyby něco spadlo na zem a přitom se rozbil nějaký džbán nebo jiné nádobí. Následovalo zaskučení a náraz do stěny poblíž okna. Závěs sebou silně zachvěl. Legát se obrátil směrem k oknu, podíval se nevěřícně a poté koukl na přítomné legionáře.

„Klidně běžte první.“ pobídl tě následně, „Vy jste tu ostřílený hrdina obléhání.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
„Nesuď knihu podle obalu.“ namítl nevzrušeně agonian, „Myslím si, že je jedině dobře, že to dopadlo takhle. Nikdo nedokáže sedět na hromadě židlí a vykonávat fůru postů naráz aniž by se to negativně nepodepsalo na jeho výkonu. Elbert bude mít hlavu jako pátrací balón a myšky budou mít prvé.“ pokračoval tiše, „Věř mi. Bude to v pohodě.“ obrátil se na tebe, „A jestli mi nevěříš představ si, že by vedle tebe teď stála nasraná Anna.“ zašeptal s úsměvem.

„O tom nepochybuji.“ přikývl na Elbertova slova baron Arterius, „Instrukce jsem ti sepsal.“ řekl, když vytáhl z kapsy dopis v obálce, „Přečti si to až budeš sám a jednej podle těchto instrukcí i podle svého nejlepšího úsudku. Je to důležité. Budoucnost našeho rodu v této provincii nyní bude záviset na tvých a bratrových rozhodnutí.“ dodal následně.
„Jsem si toho vědom.“ přikývl, „Udělám maximum, aby tepna už nekrvácela.“ dodal nakonec a poté s pokynutím následoval svého otce do sídla. Rolstonová jim byla v patách, ale držela si od nich odstup. Delmus se rovněž za nimi vydal, dohnal Rolstonovou a pustil se s ní do rozhovoru. Chocholka zaváhal, ale nakonec vyrazil i on za nimi a opustil vás tak.

Baronka Arteriová zůstala stát. Belius si povzdechl a podíval se na ní. Chtěl se svojí ženou následovat ostatní, ale Veronique se jen usmála a gestem vám naznačila ať zůstanete všichni čtyři stát na místě. Nejprve zamířila ke svému synovi a nevlastní dceři.
„Opatrujte se vy dva.“ promluvila k nim přátelsky, „A nemrač se. Máš vedle sebou hezkou ženu, nesluší se, aby se muž takhle tvářil.“ pokárala Belia, „Elberta nečeká snadná pozice a bude mnohem lepší, když to bude on kdo se 'umaže' od politických rozhodnutí a jejich následků.“ dodala klidným hlasem zatímco si prohlížela svého syna, který z příjezdu svého staršího syna nebyl příliš nadšen. „A nevymýšlej žádné hlouposti jak se Elberta zbavit. Zbytečně to nahrávalo vašim nepřátelům... Jakmile pojmou podezření, že je mezi vámi nějaké napětí pokusí se ho ještě víc podnítit a využít ve svůj prospěch.“
„Nebudu ho zbytečně provokovat.“ odpověděl ji Belius s povzdechem, „Ale jestli jste to tahle zamýšleli celou dobu... no tak jste tu rovnou mohli nechat Rolstonku. Ta byla sice pedantská, ale byla alespoň koukatelná.“ namítl.
„Chápu.“ pousmála se Veronique nad Beliovými slovy o Rolstonové, „Bohužel. Otec se takhle rozhodl včera po rozhovoru s admirálem Laniem. Je mi to líto, ale jeho rozhodnutí sem respektovala. Přijde mi moudré už jen kvůli tomu co jsem již zmínila. A pozornost bys měl věnovat nyní jen své ženě.“ pokynula směrem Anitě, která se pousmála.

„Aedane Ervine.“ přesunula se naproti tobě Veronique, „Shodli jsme se s Klargem, že nenalezneme žádné kloudné využití pro sídlo, které jsme zde zakoupili. A proto vám sídlo darujeme, abyste v něm mohl spokojně žít se svojí partnerkou.“ pokračovala, Adrianna přitom pečlivě poslouchala co ti Veronique chce sdělit. Belius příliš pozornost jejím slovům nevěnoval, protože se začal bavit se svou ženou. „Původně jsme to plánovali udělat trošku jinak, ale využití opravdu nenajdeme a proto vám ho skutečně přenecháme napořád. Navíc jste věrný přítel mého syna a toho si velmi cením.“ pousmála se, podala ti svazek klíčů „Doufám, že neodmítnete.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ScorpionCZ
„Seženu ho a potom uvidíme jakým směrem se vydáme dál.“ přikývl Scipio souhlasně. „Slyšel jsem, že se tam prý málem ve velkém rozjela morová nákaza, ale Serana prý jednala rychle a zavčasu celou situaci podchytila. Ale kdoví jaká je pravda.“ pokrčil rameny, „Dlouho jsem s ní nemluvil. Většinu svého času tráví právě tak... ani s Flaviem se nestýká.“ odmlčel se, „Předpokládám, že ano. Myslím, že to opravdu celé stojí jen na Seraně a následném vzájemném domluvení nového termínu.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.

„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira, „Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy
 
scorpioncz
"Výborně! Až budeme mít peníze na rozdávání, třeba trochu vylepšíme i naší vilu tady v IC. A také budeme moct sehnat nejlepší lékaře pro Lyru. Určitě bude v pořádku." Dám Scipiovi ruku na rameno. "No a já nyní vyrazím zpět do vily. Nechám tam ten poklad, možná ho trochu proberu, převléknu se a pak se vydám do té chudinské čtvrti. Ať nenecháme Klarga dlouho čekat! A to hlavně ani nemluvím o Seraně s Flaviem. Chudák Flavius se už určitě nemůže dočkat." Ukážu na východ, abych Scipia vyvedl a mohl znovu kabinet uzamknout.

Až budeme vycházet, tak si ještě najednou vzpomenu: "Jo a abych nezapomněl ... pamatuješ si na Aedana? Nevíš, kde mu je nyní konec? Mám tu pro něj jednu věc od starého přítele, která mu náleží." Načež kabinet zamknu. "Doprovodíš mne do vily? Nebo tu ještě zůstaneš s Lyrou?" Ještě se pozeptám a podle odpovědí mu řeknu buďto na kladnou odpověď: "Výborně, budeme moci ony věci společně projít a budeš moci zařídit uschování toho, co uznáš za vhodné." Pokud záporně, tak chápavě přikývnu a dodám: "Dobře, rozumím. Kdyby se probudila, pozdravuj jí. Pevné nervy." A rozloučím se, načež vyrazím zpět do vily.

Pokud se mi poštěstí a cesta proběhne klidně, tak vejdu domů. Podle toho, jestli tam potkám Lauranu nebo Flavia, tak jim tajuplně řeknu, aby mne následovali, zatímco zamířím do naší místnosti s Lauranou. Když se mnou nikdo, ani Scipio nebude, tak jen pokrčím rameny s tím, že tu bude na Lauranu a ostatní čekat slušné překvápko a vysypu poklad prostě doprostřed místnosti. A když budou, tak se postavím do středu místnosti, upoutám tajemně jejich pozornost, a pak vysypu onen poklad z mojí brašny s radostným úsměvem na zem. Potom bude čas onen poklad roztřídit a zjistit, co vše v něm vlastně je ...

http://i.nahraj.to/f/1bbv.jpg
 
Sarako
,,A to mi jedna léčitelka říkala, že se mám po tom pádu z věže šetřit." pronesu se smíchem, tasím meč, rozběhnu se a ramenem vyrazím (nebo se o to alespoň pokusím) dveře. Jakmile budu uvnitř, postavím se do střehu a očekávajíc, že na mě někdo zaútočí, a zhodnotím situaci.
Upravil/a Sarako dne 10.05.2021 21:22
 
https://vzajetinadprirozena.webnode.cz
Tondulin
Jelikož jsem nečekal, že mi vilu věnují natrvalo, nebudu vědět jak adekvátně reagovat, hluboce se ukloním a políbím Veronique ruku. "Mockrát děkuji baronko, ale bude mi stačit pokud nám část vily zapůjčíte. Já jsem zvyklý spát pod širým nebem a Mirabelle má celý život svojí malou komůrku na Univerzitě. Takové obří sídlo jen pro nás dva, nebudeme vědět, co si s tím počít." Převezmu od ní klíčky od vily a počkám na její odpověď.
 
Aurelius
→ Tah 972

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Tasil jsi meč, rozeběhl se a ramenem vyrazil dveře. Nekladly velký odpor, vrhl ses do dřevěného domečku a stanul ve větší místnosti, která sloužila ke každodennímu ubytování. Nábytku zde bylo poskrovnu, postel stlučená ze všeho možného a na zemi bylo rozbité nádobí i talíře. Rozházené knihy.

Spatřil si trojici. Dvojici mužů v lehké legionářské zbroji. Jeden z nich byl dunmer, držel jiného muže pod krkem a přitom v ruce svíral úzkou ebonitovou dýku se zdobenou rukojetí, další tři takové ideální pro vrhání měl připevněné k opasku, aby je mohl kdykoliv rychle použít. Rovněž nebyl vybaven legionářským mečem nýbrž lehce zahnutým krátkým ebonitovým. Přilbu měl pohozenou kdesi na zemi. Druhý legionář, nejspíše nord nebo imperiál postával se založenýma rukama a sledoval celé dění. Tvé vtrhnutí ho, ale vyrušila a velmi rychle dal ruce podél a rázem sjel i na rukojeť meče, který byl pro změnu ocelový.

Muž, který se nenaházel zrovna v nejlepší situaci měl potlučenou tvář, krvácel z nosu a téměř neviděl na jednoho oko. Na sobě měl zakrvácený potrhaný oděv. Zprvu si v jeho potlučené tváři spatřil výraz úlevy, když tě spatřil vstoupit. Když však do místnosti vtrhl i legát Atius v doprovodu jednoho z legionářů úleva rychle ze tváře zmizela.

„Co se to tu děje?!“ zvolal legát Atius s taseným mečem směrem k dvojici.
„Chceme podezřelého předvést k výslechu. Zdráhal se...“ namítl dunmer, „Použili jsme trochu násilí, ale jinak máme situaci pod kontrolou.“ ujistil vás.
Legát Atius si změřil dvojici pohledem.

Dvojice legionářů jsi nikdy předtím neviděl. Jejich tunika pod zbrojí prozrazuje, že patří k Osmé legii, oddílu spadajímu pod jiného legáta než je legát Atius. Zatímco nordova zbroj zdá se, že velmi dobře sedí, dunmera sedí o poznání hůře.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
Hluboce ses uklonil a políbil baronce ruku. Na tvoji reakci zprvu reagovala upřímným úsměvem od ucha k uchu.
„Nenapadá mě žádné momentální využití.“ přiznala Veronique, „Belius i Adrianna budou ubytováni v Chorrolském hradě a Elbert rovněž.“ podívala se na dvojici, který jednohlasně přikývla. „Leda by Elbert neshledal svůj přidělený pokoj dostačujícím a chtěl větší soukromý ve vile... ale to se nepředpokládá.“ nakrátko se odmlčela, „Ale možná byste jeden pokoj mohl dočasně poskytnout arcilektorce de Peyranové. Je to má velmi dobrá kamarádka a pobývání v hostinci není vhodné pro její postavení.“
„Ono by se jistě našlo i něco ve hradě.“ namítl Belius, „Určitě jsou tam nějaké volné pokoje pro delší ubytování. Třeba nějaké jednolůžkové. Ať má Aedan s Mirabelle konečně pořádné soukromý.“
„Tak či onak. Už to ponechám na vás jak se zařídíte.“ usmála se Veronique.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ScorpionCZ
„Dělej jak myslíš.“ reagoval s úsměvem Scipio na tvé nadšení, „Aedan?“ zamyslel se, „Nic mi to neříká.“ pokrčil nakonec rameny, „Ještě se vydám za Lyrou. Chvilku s ní ještě pobudu.“ dodal, když s tebou opouštěl komnatu. Zamkl jsi za sebou a rozloučil se s ní. Zatímco Scipio pokračoval zpět na ošetřovnu tvé kroky vedly níže, spěšně jsi opustil Univerzitu a směřoval ulicemi města rovnou k vile rodu Viciů.

Už když ses blížil k vile všiml sis, že před kdosi prochází vaší brankou. Brzy jsi spatřil, že se jedná o muže ve službách zdejší pobočky kurýra. Pod ramenem měl brašnu s dopisy a balíčky. Klepal na dveře jakoby hořelo a přitom v ruce svíral dopis. Když tě spatřil projít bránou ihned zanechal své činnosti a obrátil se na tebe.
„Jste Vici?“ zeptal se, „Doufám, že ano, protože pro vás mám velmi urgentní psaní přímo z Chorrolského hrabství.“ poukázal na pečeť, kterou dal tamní kurýr a též na pečeť, kterou byl dopis zapečetěn. Pečeť si velmi rychle identifikoval jako pečeť rodu Arteriů s drobnou změnou, zjevně se tak jedná o pečetěn přímo od někoho z Vysokoskalské linie. „Je určen pouze pro oči členů rodu Viciů a bylo mi řečeno, že musí být dodán ještě dnes. Odeslán byl v brzkých ranních hodinách a údajně nesnese odkladu.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.

„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira, „Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy
 
scorpioncz
"Dobré ráno i Vám pane. Ano jsem Vici, pokud si to chcete někam zaznamenat, tak konkrétně Škorpias Vici." Natáhnu se pro dopis a dám kurýrovi jeden septim. "Děkuji za donášku, nebudu Vás zdržovat." Rozloučím se, počkám až odejde ode dveří a půjde pryč.

Sám se mezitím podivím nad tím, co by mohlo v dopise být a otevřu si dveře do vily. Vejdu dovnitř a zamknu za sebou, načež se rozhlédnu, jestli někdo ve vile je. Když tam někdo bude, tak je pozdravím a pokud se bude jednat o Lauranu či Flavia, tak je, jak jsem původně plánoval, slovy popostrčím, aby šli se mnou. Vzhledem však k tomu, že nikdo kurýrovi neotevřel, tak v to moc ani doufat nebudu.

Vyrazím tedy do mého a lauranina pokoje, kde dopis otevřu a jen tak se kvapně podívám, jak je dlouhý a na podpis, zatímco budu cestovat k šatníku. Pokud se mnou někdo bude, tak mu řeknu, ať chvilku vydrží. Následně se převléknu do nějakého svého roucha, jenž mne bude označovat jako mága školy ničení a bude vypadat k světu. Jen co tak učiním, tak si přečtu onen záhadný dopis detailněji.

http://i.nahraj.to/f/1bbv.jpg
 
Tondulin
"Jste neskonale milá baronko, vynaložím veškeré své síly na to, aby měl támhle milostpán stále svojí pěknou hlavičku na krku do té doby, než se znovu vrátíte. Arcilektorka bude mít určitě vilu k dispozici.... přeci jenom je vaše. Nyní mi dovolte se odebrat k povinnostem, měl bych zkontrolovat stav své domobrany." S širokým úsměvem se odporoučím a půjdu zkontrolovat stav městské stráže (nejspíše zamířím do kasáren, případně budu hledat Angelu.)
 
Přejít na fórum:
Podobná témata
Diskuze Fórum Odpovězeno Poslední příspěvek
Hrozba • Diskuze Zdejší kobky 313 23.12.2016 21:15
Hrozba • Pilíře Vědění Zdejší kobky 4 15.05.2016 23:33
Hunterovi povídačky, Svazek 1.: Hrozba Onyxu » Skyrim - Váš svět 30 20.10.2012 23:48
Archív Novinek
Datum Kategorie Název Přečteno
24-12-2018 Články Šťastné a veselé! (2018) Přečteno 2343 krát
11-06-2018 Elder Scrolls The Elder Scrolls VI oznámeno! Přečteno 5573 krát
01-04-2018 Novinky S hrdin(k)ou po celém TAMRIELU! (Apríl) Přečteno 3595 krát
24-12-2017 Články Veselé a šťastné! (2017) Přečteno 3023 krát
06-07-2017 Rozpracovaná novinka (6.7.) Přečteno 0 krát
01-04-2017 Na cukřík s M'aiqem Lhářem Konec série "The Elder Scrolls"! Přečteno 9821 krát
11-02-2017 Elder Scrolls Příběhové rozšíření pro TESO a H... Přečteno 5451 krát
24-12-2016 Elder Scrolls Veselé Saturalie a oslavte Starý život! Přečteno 4738 krát
12-12-2016 Na cukřík s M'aiqem Lhářem 6 let se Skyrim.4fan Přečteno 4703 krát
18-11-2016 Elder Scrolls The Elder Scrolls: Online dočasně zdar... Přečteno 5676 krát
 Více...     
Archív Novinek
TOPlist