Tento díl lze s trochou nadsázky nazvat, "sarkastický Ezio". Protože si ze vším "láme hlavu". Však posuďte sami.
Poslední odstavec je začátek legendy nebo tajemství, jak chcete.
Komentáře vítám!
....
Pokračování kapitoly desáté...
Krásný smrad
Dělníci sebraly žebřík a já přemýšlel, jak slezu dolů. Chodil jsem chodbou sem a tam, dokud jsem si nevšiml jedné skutečnosti. Dolů zřejmě nevedla jen jedna cesta... V chodbě kde se nacházím, byla i jedna socha, měla sice jen něco přes metr, ale bylo na ní něco zvláštního. Nacházel se na ní znak mého řádu a v něm byl jakýsi malý otvor, asi pro klíč nebo něco jiného. Zkusil jsem to otevřít šperhákem i nožem, ale nic. Pak mě napadlo, že v otcových zápiscích stálo, že čepel asasínů je jedinečná jak svou velikostí, tak i konstrukcí. "Proč to nezkusit..." s těmito slovy, jsem strčil čepel do otvoru a pootočil. Najednou se spustil nějaký mechanismus, který pootočil sošku na bok a mě se otevřela cesta dál. "To jsem si mohl myslet..." řekl jsem si, při vstupování za sochu...
Najednou, když jsem zalezl za sošku celým tělem, ihned se cesta zase zavřela, soška se vrátila do původní polohy. "No, skvělý!" řekl jsem... Nezbylo nic, než jít dál, do útrob starého chrámu. Šel jsem nějakou chodbou, zřejmě hodně poznamenanou zubem času, protože jsem šlapal na kamení a kusy zdí. "Hlavně ať mi to nespadne na hlavu!" zanadával jsem si. Chodba neměla konce, myslel jsem už, že odtud nevylezu. "Fuj to je smrad! Co to ksakru je?!" řekl jsem, když mě omámil smrad. Bylo to jako nějaké splašky, smrdělo to a už i šel slyšet pomalý proud čehosi... "Paráda! Teď budu plavat ve stoce!" řekl jsem sarkasticky.
Došel jsem konečně na konec té dlouhé chodby a nestačil jsem se divit, tomu nešlo uvěřit. "To je krása!" Přede mnou se objevilo skalnaté prostředí, tak krásné ač smradlavé, že to jde těžko popsat. Velká až obrovská místnost, s mnoha sochami, na nichž byly vyobrazeni dávní hrdinové z historie a pod nimi byla dlažba, jako na náměstí. Kolem soch plno mechu a kapradí, ale na sochách nebylo znát, že by je zub času poznamenal, byly naprosto krásné a já stál udiven v představě, s jakou prací a precizností byly utvořeny. Světlo dával otvor ve stropu o průměru asi pět metrů, tudíž jsem jej měl dostatek. Z chodby, kterou jsem přišel vedly dlouhé a členité schody a tak jsem po nich sešel blíž k těm sochám.
Procházel jsem se kolem těch soch a prohlížel si je. Na každé byl vyobrazen znak řádu asasínů. Dále jsem si všiml jejich zbraní, mířili s nimi na jedno a to samé místo. Na tom místě stála kamenná rakev se znakem řádu a bylo nan í i něco napsáno. Přišl jsem tedy blíž k ní a četl, text byl psán v mém jazyce, takže to nebyl problém... Stálo tam sic jen pár vět, ale vše vypovídajících o tomhle místě a jeho tajemství...
Copyright
PHP-Fusion 2002-2012 Nick Jones. Released as free software without warranties GNU Affero GPL v3.
Grafika: Zarath, Kod:
SkyrimAdmin, Puvodni
theme: Stryker &
WhoCare, nahled puvodniho designu zde. Bez souhlasu autora je prisne zakazano z webu kopirovat text a obrazky.