The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite - Diskuzní fórum: Darrenův deník

Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE

Prastaré Archívy: Arena

Let´s learn some lore

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Víte že..

Sdílet

Číst diskuzi

The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » Archív » Archív příběhů a her

Právě je zde: 1 host(ů)

Strana 2 z 2: 12

Darrenův deník
hRDLA	#21 Přidané 25.04.2012 20:22
Ocenění: Příspěvek: 7997 Založený: 27.10.11	Reject napsal: Já to píšu rovnou sem a ani to nemusím stopovat Chvilku hraju a když mám čas tak napíšu co se událo. Tím to hasne Nějak tak.



Mahoney	#22 Přidané 25.04.2012 21:30
Ocenění: Příspěvek: 2414 Založený: 01.03.12	hRDLA napsal: Reject napsal: Já to píšu rovnou sem a ani to nemusím stopovat Chvilku hraju a když mám čas tak napíšu co se událo. Tím to hasne Nějak tak. Já třeba dvě hodinky hraju a pak sem napíšu co se událo Nepřijde mi na tom nic složitého. Nejdřív jsem teda musel věty pořádně skládat, aby to aspoň hezky vypadalo. Ale po pár delších příspěvcích už to jde lépe I když teď teda příspěvky ještě moc dlouhé nejsou.. nemám moc času ale dělám co můžu aby na jeden den vyšla 1,2 kapitoly.. hold někdy jich přidám míň, někdy víc..


Mahoney	#23 Přidané 26.04.2012 15:43
Ocenění: Příspěvek: 2414 Založený: 01.03.12	Tak před chvílí jsem sem chtěl přidat další příspěvek.. bohužel stránka mi řekla že je to prý spam a nechtěla mě dál pustit.. Takže to sem přepíšu zítra, dnes už na to nemam nervy


Mahoney	#24 Přidané 29.04.2012 12:50
Ocenění: Příspěvek: 2414 Založený: 01.03.12	Temné bratrstvo "Kde to jsem?! Co tu dělám?!" byl jsem v úplně jiné místnosti, než U kobyly a praporce, kde jsem včera usnul. "Ahoj" ozval se ženský hlas. Otočil jsem se a uviděl jsem menší, zahalenou, ženskou postavu sedící na dřevěné skříni. Porozhlídl jsem se po místnosti. Nejspíš to byl malý domek. Na stolku vedle mně leželo několik mučících nástrojů, u zdi několik klecí. Měl jsem opravdu strach, co se bude dít. "Co po mně chceš?" zeptal jsem se opatrně ženy. "Neboj se nic. Zabil jsi Grelod? Je to tak že?" ptala se. "Ano, zabil jsem ji..." "A právě proto jsi tu. Grelod měla být záležitostí temného bratrstva, ale ty jsi tu práci udělal za nás. Ne že by to bylo udělané špatně, půlka Skyrimu teď mluví o nebohé paní, kterou někdo ubodal. Každopádně, chci jedinné. Vyber si někoho z támhletěch a zab ho!" Až teď jsem si všiml tří postav, s černými pytli na hlavě, které klečeli na druhé straně světnice. Vraždění lidí mi navadilo tak jsem se dal do práce. Se všemi postavami jsem si promluvil a nejvíc mě naštavla žena, klečící uprostřed. Podíval jsme se na Astrid, jak se žena zadávající úkol jmenovala a ona jen kývla na povel, že se mohu dát do zabíjení. Ženě s pytlem na hlavě jsem pořádně nic nerozuměl. Pomalu jsem ji bodnul do krku až se svalila na zem. V tu chvíli se ve mně něco naplnilo. V tu chvíli jsem se cítil jako pravý temný elf. Jako pravý vrah. V tu chvíli jsem zjistil, že se chci plně oddat Temnému bratrstvu. Že chci oddat své zabijácké schopnosti paní Astrid. A to také udělám. Už jsem se chtěl vrátit zpět ke skříni, ale nakonec jsem si řekl, že by Astrid udělalo radost, kdybych pozabíjel i ten zbytek. Tak jsme také udělala vrátil jsem se k zadavatelce úkolu. "No vidíš, proč je nezabít všechny, viď?" usmála se. "Tady máš klíč a nezapomeň, že pokud by jsi se chtěl přidat k našemu spolku, heslo ke dvěřím zní "Ticho, bratře." Rozloučili jsme se a já odemknul dveře z domku. Vylezl jsem do jakýchsi bažin. Všude byla mlha a já se rozhodl, navštívit Helgen. Vypadalo to tam jako po vypálení. Vrhla se na mě skupinka banditů a dali mi docela zabrat. Sebral jsem se a vydal jsem se ke svatyni. Stály předemnou masivní, černé dveře. Dotknul jsem se jich a ozvalo se "Co je hudbou života?" "Ticho, bratře" odpověděl jsem. "Vítej doma" řekli dveře a pootevřeli se. "Vešel jsem do vlhkých chodeb. Hned za prvním vchodem vedli menší schody, které mě zavedli do místnůstky s velkým stolem, na něm byly nějaké knihy, brka a inkoust. Na rohu této místnosti stála Astrid a hned mě vítala. Po chvíli mi podala nějaké oblečení. Jiným slovem než "nádhera" se to nedalo vyjádřit. Byla to zbroj Temného bratrstva, tvořená dvěma materiály - nejkvalitnější, červenou látkou a pevnou, bytelnou ale zato pružnou, černou kůží. Hned jsem si ho nasadil a uchvátili mě především boty, jejíchž podrážky byli tvořeny zvláštním kovem, který byl narozdíl od ostatních kovů, mnohem tižší, což se hodilo především při plížení. Mé schopnosti se zvyšovali, plížení se zlepšovalo, brzy bych prý mohl dosáhnout toho, že bych nespouštěl nášlapné pasti. Rána do zad způsobila 6x větší zranění a to není tak špatné na to, že tento život žiji jen pár dní. To samé bylo s lehkou zbrojí, vyháčkováním a kapsářstvím. Stával jsem se pěkným "lumpem" jak by řekl můj tatínek. Z mého rozjímání mě vyrušila Astrid, která mi řekla, že jeden z jejích nejvěrnějších členů, by pro mě měl nějaké smlouvy. Hned jsem se za ním vydal. Byl to redguard a byl mi dost sympatický. I když mě nazval náfukou, pokecali jsme a dostal jsem nějaké fušky. První, na koho bych se chtěl vydat, byl poblázněný žebrák Narfi, žijící v Ivarově dvoře. To bylo shodou okolností město, skrz které vedla moje výprava do Vyšného hrothgaru. Cesta tam, byla neuvěřitelně únavná. Když jsem tam dorazil, řekl jsem si, že že nejdřív dojdu cestu k šedovousím a pak až se vrátím a postarám se o Narfiho. U mostu, po kterém jsem měl přejít, stáli dva muži a bavili se o té výpravě. Z jedním z nich jsem se dal do řeči a zjistil jsem, že jednou za čas, nosí nahoru šedovousím nějaké jídlo. Teď má ale prý problémy ze zády. Nabídl jsem se že tam pytel donesu místo něj, každý kamarád se teď přeci hodí. Prošel jsem si ještě město a doslechl jsem se, že u místní mohyly, hnízdí nějaké strašidlo, he. Záhady jsem ale nechal na později a rozhodl jsem se odejít tu tůru co nejdřív. Schody byly kluzké. Šel jsem snad půl hodiny a potkal jsem ledního trola. Hned se na mě vyřítil. Dal mi opravdu zabrat, v rychlosti jsem vypil elixír ale nakonec jsem ho přeci jen zdolal. Stejně tak jsem zdolal i 7000 schodů a konečně jsem narazil na sídlo šedovousých. Byla to taková malá, hezká pevnůstka. Do truhly u schodů jsem vložil věci, které mi dal ten chlápek tam dole. Po schodech jsem otevřel kamenné dveře a vešel jsem dovnitř. "Takže ty jsi ten drakorozený?" zeptal se jeden z vousatých mužů v kápy. "Odpovídám na vaše zavolání, pane" snažil jsem se být slušný. "Výborně. Teď se přesvědčíme jestli se umíš, nebo jestli se alespoň chceš učit." "Naučíme tě druhou část řevu, kterou ses již naučil ze stěny v mohyle temných vod." Přešla do mě zváštní energie, jako z té zdi. Jenže tentokrát to bylo z úst jednoho z mistrů. "Teď se budeš moci předvést. My vyvoláme několik postav a ty je musíš odhodit svým řevem." Jeden z mistrů vyvolal postavu a já v zápětí zařval. Smetl jsem postavu a mistr vyvolal další. Udělal jsem to samé ještě jednou. "Výborně, a ještě naposledy." Zařval jsem tolik, že jsem smetl postavu i s jedním z mistrů, naštěstí se mu nic nestalo. Po chvíli jsem vyšli ven a mistr Borri mě měl naučit úplně nová slova moci. Na zem vyčaroval podobná neznámá písmena která jsem minule viděl v mohyle. Četl jsem je a najednou jsem jim porozuměl. Znamenalo to něco jako "smršť". "Já teď otevřu bránu, mistr Borri proběhne díky řevu a ty to zkusíš hned za ním. "Bex" řekl jeden z učenců. Otevřela se vrata a já v zápětí použil "smršť" a obrovskou rychlostí jsem se řítil vzduchem. "Je pozoruhodné, jak rychle se učíš, drakorozený, tohle je Tvá zkouška - musíš přinést roh Jurgena, vládce větru. Najdeš ho v jedné z mohyl, ukážu ti to na mapě. Nemusíš stím pospíchat." Rozloučili jsme se a já mířil zpět do Ivarova dvorce. Chlápkovi místo kterého jsem zanesl nahoru potraviny, jsem udělal radost a on mi dal 500 septimů, což bylo dost dobré. Chtěl jsem Astrid potěšit pěknou prácí. Počkal jsem tedy až Narfi usne a až potom jsem zamířil do jeho polorozpadlého domu. Bodnul jsem ho do zad a hned zemřel. Jeho tělo jsem odvlekl do řeky aby už ho nikdo nikdy neviděl. Tomu říkám čistě odvedená práce. Teď odpočívám na posteli u kobyly a praporce a zase přemýšlím, jak rychle mě situace změnily. Co asi bude zítra..? Pokud právě ty čteš tenhle deník, měl by jsi být vděčný že nemusíš čelit konci světa v podobě obřího draka, nemusíš zabíjet chudé blázny a vystupovat hory, které tvoří 7000 schodů. _____________________ Dnes jsem to udělal trošku delší, vzhledem k tomu, že jsem dva dny nepsal Snad se vám to líbilo a večer ještě článeček přidám

Strana 2 z 2: 12

Přejít na fórum:

Podobná témata

Diskuze	Fórum	Odpovězeno	Poslední příspěvek
Deník khajiita	» Skyrim - Váš svět	62	10.08.2015 16:16
Výňatky z Dovahkiinova deníku	» Skyrim - Váš svět	5	15.03.2015 14:29
Z deníku draughira	» Skyrim - Váš svět	21	24.01.2015 14:13
Deníky lovce odměn	» Skyrim - Váš svět	30	17.10.2014 18:00
Deník Drakozrozeného	Archív příběhů a her	21	19.08.2014 19:36