Adrian_S:
Začal jsi ukusovat jídla. Veskim se hned také dal do svojí snídaně a okolí si moc nevšímal, nebo ho dokonce přímo ignoroval. Pouze zvedl hlavu, když jsi projevil obavy o vojáky v utajení. "Neboj se, naše armády jsou tvořeny pouze xarasiany. Na to jsou naši moc hrdí, aby mezi sebe pustili jinou rasu. Upřímně, když se na některé jedince koukám, tak si říkám že je to jen dobře." Podotkl a podíval se na rytíře v chitinové zbroji, který se zrovna odebírá nahoru po schodech k pokojům.
Vrátil jsi se ke snídani a během chviličky jí dojedl. Sice to nebylo až tak mnoho, ale najedl jsi se do sytosti. Po tvém předchozím cestování a skrývání nejsi zvyklý jíst velké množství jídla najednou, takže se citíš i dost najedený. Svojí snídani jsi dokončil pořádným lokem vlahé vody, která ti v tuto chvíli udělala rozhodně mnohem lépe, než nějaký alkohol. Trojice rytířů se stále tiše o něčem baví, nejspíš o taktice na nějaké monstrum, o kterém jim řekl hostinský, nebo o něčem jiném. Všiml sis že si jeden z nich skryl pod zbroj ten papír, co dostal od majitele hospody a udělal při tom velice chmurný výraz.
Aurelius:
Kabát s tvým původem nemá nic společného, pouze má barvu zeleně při prvních dnech jara. Natáhl ses pro dva kusy oblečení ležící na samém dně skříně a vytáhl je ven. Rukavice jsou sice trochu zaprášené, ale jinak vypadají kvalitně a funkčně, dokonce ani molové si na ně netroufli, nebo nestihli troufnout. Už zpočátku bylo vidět, že asi nejsou úplně stvořeny na ochranu proti zimě, ale vždy je lepší mít něco, než nic. Jsou to celkem slabě vrstvené tkaninovo-koženné prstové rukavice, bez známek poškození, ale zaprášené. Po rychlém oprášení a očištění jsi zjistil i jejich barvu, jsou černé.
V hospodě ses postavil k pultu, jelikož tam nemají momentálně žádné přistavěné židle k sezení. Po tvém poděkování k tobě okamžitě hostinský vzhlédl od hadříku a korbelů a začal ti věnovat svojí pozornost. Začal jsi popisovat dceru Mluvčího, kterou jsi viděl na obraze a hostinský jen mlčky zamyšleně poslouchal, až dokončíš popis. Jeho tvář zůstala neměnná a zamyšlená, ale po vyslovení jejího jména sis možná všiml nepatrného cuknutí v koutku jeho úst, bylo tak rychlé že sis ho ztěží povšiml. Nakonec hostinský jen pokrčil rameny a vrátil se k čištění korbelů se slovy. "Prošlo tu mnoho lidí, elfku bych si snad ale zapamatoval, vašeho druhu tu na Ledových Pláních až tolik není. Raději se obráťte na mágy, ti vědí mnoho věcí." Odpověděl ti nenuceně a tobě začalo vrtat hlavou to nepatrnné cuknutí. Buďto říká pravdu, nebo to je celkem zkušený lhář.
Matthew:
Bohužel, minci stihl vzít hned, co jsi jí položil na pult. (Nemyslel jsem, že je nutné to psát, ale už předtím jsem ti z inventáře onen stříbrňák odebral, omlouvám se.) Otočil jsi se ke schodům a ještě než jsi do nich začal stoupat, věnoval jsi letmý pohled na hospodu. U stolu stále hoduje dvojice xarasianů, přičemž ten mladší tě chvilkově nedůvěřivě pozoruje. Trojice tvých zachránců stále diskutuje u pultu nad nějakou listinou s několika panáky alkoholu, zatímco hostinský se taktéž vrátil k pultu. Hbitě jsi vylezl schody do části hostince s pokoji a zamířil k tomu, který ti předtím označil hostinský. Zabušil jsi na dveře a po chvíli se zpoza dveří ozvalo nabručeným a rozespalým hlasem. "Kdo mě zatraceně budí?! Tohle je hostinec! Ne žádná podělaná armáda!" Hned po onom proslovu následovala nějaká rána, doprovázená hlasitými dunivými kroky. "Chvilku počkej, ať seš kdokoliv! Ale jestli si ze mě děláte srandu, tak uvidíte!" Zaznělo zpoza dveří následované jen krátkým tichem. Najednou se prudce otevřely dveře a málem tě praštily. "Co chceš?" Naštvaně zabručel a rozespale si tě prohlédl. Je to muž, člověk s krátkým strništěm a s krátkými světlými vlasy. Je štíhlý, což není pro jeho profesi moc zvláštní, pokud tedy opravdu cestuje a kreslí mapy. Momentálně je oblečen do přiléhavé nedopnuté šedé košile a světlých kalhot, nejspíše jeho noční set.
Jakmile dojím, otočím se po místnosti a hlavně na Veskima, "Už jsem dojedl... Půjdu za hostinským se ho zeptat, jestli by mi neřekl, kde to vlastně jsme..."
Zvednu se a zamířím k pultu, kde jsou oni neznámí rytíři. Jakmile se ocitnu po boku posledního rytíře, vyruším krčmáře, "Odpusťte, že vás opět ruším." jestli mi bude dál naslouchat, pokračuji v řeči, "Já a přítel u okna jsme cestovatelé. Nějakým záhadným způsobem jsme se ztratili a nemáme tušení, kde to vlastně jsme. Byl byste hodný a řekl mi, prosím, něco o této osadě? A.. ehm, o zdejším okolí?".
Pakliže nebude namítat (předpokládám, že jo) a prozradí, co se dá, vytáhnu další zlatku a zeptám se, "Byla by k mání nějaká mapa?".
Pokud zakoupím mapu, vrátím se k Veskimovi, "Vida, mapu máme. Tak se můžeme podívat, co je v okolí... Nepoznáváte něco?"
Pokud ji nezakoupím, vyslechnu si od krčmáře, co se dá (a zlaťák nedám).."Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"
"Jó tady asi cukrárna nebude..." pronesu sarkasticky a protočím oči v sloup povzdechnu si a řeknu mu co to po něm vlastně chci.
"Mapu, rád bych mapu. Hospodskej zmínil, že v tomhle pokoji je zabydlenej kartograf." Než ze sebe něco vyklopí nakouknu mu krátce přes rameno do pokoje a poté zas zaměřím pozornost na něho. "Mám na spěch, takže kdybychom to urychlili..." Naznačím mu posuňkem, aby trochu přidal.Boing
„Opravdu, ne?“ zeptám se s trochou zklamaného tónu v hlase ještě jednou, „Jsem ochotný vám za tu informaci něco málo zaplatit.. přeci jen je pro mě důležitá.“ dodám tiše, aby náš rozhovor zůstal co nejsoukromější.
Pokud jej ani tohle nezvyklá a nepřiměje ho ke změně odpovědi či opět zopakuje to samé poděkuji a vyrazím pryč z hostince (před odchodem přes sebe přehodím plášť a navleču si rukavice - pokud jsem tak ještě neučinil) moje kroky budou směřovat opět po městě. „Měl bych sehnat nějaké zásoby.. přece jen u sebe nic na další putování touhle nelítostnou krajinou nemám..“ pomyslím si při procházce a zamířím k druhému hostinci, abych zkusil štěstí s hledáním první dcery mluvčího právě tam.
Pokud jej možný finanční obnos trošku rozmluví vyslechnu si jej a poté mu vyplatím deset zlatých (to by mělo být snad dost za takovou informaci). Pokud bude chtít peníze předem tak mu dám nejprve pět zlatých a poté co dostanu informace mu doplatím dalších pět zlatých.
Adrian_S:
Veskim ti souhlasně kývl a dál pokračoval v jídle. Svoji snídani jí celkem pomalu, asi už se na něm podepisuje stáří a nedokáže pořádně žvýkat. Vydal jsi se k pultu a cestou jsi jen tak tak nešlápl na mokrý hadr na podlaze, který tu je z neznámých důvodů opomenut. Postavil ses k rytířům, kteří na chvilku přestali mluvit a dva z nich si tě pozorně prohlédli. Jen co tak učinili, znovu se vrátili k rozhovoru o taktice, ohnivých kouzlech a runách na meče.
Hned co jsi přišel k pultu, k tobě hostinský zvedl hlavu s očekáváním dotazu, či objednávky. Pozeptal ses ho však na okolí, což vedlo k zajímavému gestu. Hostinský za barem zvedl obočí a s podivem sklouzl pohledem na rytíře a zase zpět na tebe, "Vás v těhlech dobách přichází celkem dost, že ano ... Ten arogantní chlap, co před chvilkou vylezl na schody taky tvrdí, že není zdejší. Se s vámi roztrhl pytel." Zasmál se pod vousy, ale když se nikdo nezasmál, tak přestal. Jeden z rytířů, který je podle roucha mág, se otočil k hostinskému a podotkl, "Tamten je také odjinud? To by dávalo smysl, zdál se být tak zatraceně ztracenej a nevěděl, kdo nebo co jsou Ledokazové." Hostinský pouze přikývl a konečně ti zodpověděl otázky, "Nacházíme se na Ledových Pláních, možná ti to něco řekne ... ale spíše ne." (Vzpomínáš si na nějaké útržky, ale v těchto hodinách jsi nedával moc pozor, jelikož vyučující byl posedlý vyprávěním nudných dlouhých příběhů ze svého života a tyto oblasti mezi jeho zkušenosti bohužel nepatřily.) "Vládne tu jistý Icer, snový démon, o tom jsi jistě slyšel, polobůh s opravdu velkou mocí ..." Jeden z rytířů se otočil a naštvaně pohlédl na hostinského se slovy, "Mluv o něm s větší úctou, je to tvůj bůh!" řekl výhružně, ale ostatní ho přerušili s gesty, aby se uklidnil. (Toto jméno ti již něco říká, je to jeden ze Snových démonů, kteří žijí na jiných světech, kde spravují oblasti spřízněné s jejich zaměřením. Icer je kupříkladu Snový démon ledu a mrazu.) Samotní rytíři utichli, aby si ze zvědavosti vyslechli, jak hostinský vysvětluje. Ten trochu poodešel z dosahu fanatického rytíře a trochu obezřetněji pokračoval, "Tahle osada se jmenuje Icerův Klam, není to tu sice nejkrásnější, občas na nás zaútočí již zmínění Ledokazové, ale jinak je tu klid. Nejsem si jistý, co by jsi přesně chtěl dále vědět, ale když se zeptáš konkrétněji, tak ti zkusím odpovědět." Zeptal jsi se ještě dodatečně na mapu, jestli by neměl nějakou k prodeji. Hostinský jen odmítavě odpověděl, "To tu bohužel nemám, ale jak se zdá, tak je o mapy docela zájem. V jednom pokoji přespává kartograf, ten chlápek v chitinu tam k němu taky mířil. Nejspíš už nehrozí, že by kartograf spal, takže se můžete jít zeptat a koupit tam nějakou mapu."
Aurelius: "No ... ne ... je mi to líto, ale budete muset nejspíš zkusit hledat někde jinde." odpověděl ti hostinský a odvrátil pohled, přičemž začal leštit pult hadříkem. Poděkoval jsi mu tedy alespoň za snahu a natáhl svoje nově nabyté rukavice. Nakonec jsi vyrazil ke dveřím a přitom na sebe natáhl svůj kožešinový kabát, a když už jsi skoro tahal za kliku, tak najednou hostinský velmi potichu řekl, "Nebo vem to čert ..." což jistě neměl nikdo slyšet, ale tvůj dobrý elfský sluch to, co nemělo být slyšeno zachytil. Jeho tiché zaklení bylo následované hlasitou otázkou, "Pane? Proč jí vlastně hledáte? Je to vaše sestra nebo tak něco?" zeptal se vážně.
Matthew:
Koukl ses kartografovi přes rameno, musel jsi kvůli tomu trochu nahnout hlavu, čehož si muž jistě všiml. Za polozavřenými dveřmi vidíš prostý pokoj, ale stále mnohem lepší, než pokoje v hostincích Ixarotu. Z toho co vidíš je to útulná malá místnost s postelí a stolkem, který je obklopený dvěma židlemi a ještě malou okovanou truhlou. Na stole vidíš nějaký počmáraný papír a okolo něho černé uhly a tuhy. "Mapu? Ty chceš mapu takhle zatraceně brzo ráno?! Doufám, že máš čím zaplatit, protože jestli ne ..." Dodal výhružně a pak si povzdechl a otočil se. "Pojď dovnitř, zavři za sebou dveře a opovaž se něco ukrást!" Ještě rychle dodal varování a začal prohledávat onu truhlici, u které nejprve bouchl do starého zámku, aby se hned otevřel. Vešel jsi dovnitř a přivřel dveře. Hned jsi zjistil, že je pokoj o trochu větší než se zdálo, jelikož tu u stěny je ještě místo, kde stojí vysoká skříň na oblečení. "A o jakou mapu vůbec jde? Nevím jestli tady mám všechny." Řekl při vytahování pokovaného válcového pouzdra ze dna truhly, které poté položil na stůl na rozpracovanou mapu a otevřel jej se zvukem zaskřípání kovu.
"Icer... to jméno mi něco říká." pronesu, když začal vysvětlovat ohledně démona, "Ano!" zakývám souhlasně hlavou, "Vzpomínám si... démon mrazu a ledu, který byl podle některých pramenů.. ehm.." otočím se na fanatického rytíře a trochu tiše zvážním hlas, "v podrúčí prastaré Xaryxe." vrátím zrak zpět na hostinského, "Vím, o kom je řeč, ale netušil jsem, že se dostanu s přítelem až... do těchto krajin." zhluboka vydechnu.
Když se zmíní o Ledokazech, zeptám se, "To jsou lidé? Nějací... nemocní jedinci nebo něco horšího?" polknu slinu z obavy, "Jak je vidět, nikde není bezpečno..."
Nakonec, poté co promluví o kartografovi, poděkuji krčmářovi za doporučení, zeptám se, ve kterých dveřích se nachází a vydám se do schodů za ním. Jakmile dojdu ke dveřím, zabuším na ně, "Promiňte, že ruším. Krčmář mi řekl, že jste kartograf, prodávající mapy. Jednu bych si chtěl koupit!""Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"
Po zvolání hostinského se usměji (počítám s tím, že jsem otočený ke dveřím, takže to nejspíš neuvidí), otočím se a vykročím zpět k pultu. „To zrovna ne, ale řekněme, že je to osobní. Ujišťuji vás, že jí nechci nijak ublížit..“ začnu a opět trošku ztlumím hlas, aby byl rozhovor co nejsoukromější (nechci na sebe zbytečně upozorňovat). „..takže mi pomůžete? Řeknete mi něco co by mohlo pomoci s hledáním?“ dodám s nadějí a budu s napětím očekávat co mi o dceři mluvčího řekne.
Upravil/a Aurelius dne 28.01.2016 23:48
"Já a zloděj? Za koho mě máte, jsem jen člověk na špatném místě ve špatný čas, kvůli špatnému poslání."
Vejdu do pokoje a zavřu řádně dveře, chvilku si to tu budu ještě prohlížet než ze sebe vyklopím zbytek.
"Hledám jednu ženu. Nejlíp udělám, když si vezmu všechny mapy téhle oblasti a okolí. Už jsem říkal, že mám na spěch..." Zadrhnu se, když uslyším další neohlášené hosty. "No vypadá to, že nejsem jediný, každopádně pro mě mají ty mapy velkou cenu, na úrovni kvality vašich map závisí život nějaké nebohé paninky."
Sundám si ze zad meč, který jsem sebral jednomu z nemrtvých válečníků téhle ledové pustiny.
"Asi už víte co to je... meč jednoho z těch parchantů co si tu po nocích krátěj volný chvíle zabíjením místních a že to je kumšt takovou potvoru dostat k zemi. Za ty mapy vám udělám nabídku. Sice to na oko nevypadá jako zbraň co by mohla někoho zabít, ale zdání jako vždy klame. Předpokládám, že kartografové musí hodně cestovat přece dělat mapy bez zkoumání terénu je blbost. A právě, proto vám nabízím tuhle zbraň, jak vidíte má na sobě tenkou vrstvu ledu. Každopádně mluvil jsem s jedním z mágů z pevniny co tvrdil, že tuto zbraň obklopuje jakási aura. Nejsem žádnej knihomol a pořádně si nepamatuju přesně ty pojmy co u toho vykládal, ale hlavní je, že se něco takového hodí na horkokrevné tvory. Na první pohled to nevypadá a v tom je ta krása takové očarování sice dokáže udělat, kdejaký schopnější mág, ale není to zadarmo. Je to pěkně mastný. Slyšel jste někdy o Ohnivém poloostrově? Čast hlavního kontinentu, jó tam si musí člověk dávat bacha. Taková věc by se tam určitě hodila."
Na chvilku svojí řeč přeruším a prohlédnu si ještě naposled onen meč.
"I když... tak si říkám. Za pár map to je škoda dávat, zůstaneme teda u mincí. Kolik za ty mapy chcete?"
Upravil/a matthew074 dne 29.01.2016 19:40
Boing
Adrian_S:
Rytíř to slovo "područí" uslyšel a hned potom, co hostinský domluvil, se otočil. "A jaké područí?! Náš pán se neklaní nikomu! Už vůbec ne nějakým vašim neschopným bohům!" Mág ho nenuceně podpořil, "Musím tady s kolegou souhlasit, nevím co přesně vás kde učili, vypadáš na mladého učně ... ale polobohové, nebo trochu urážlivěji Snoví démoni, jako je Icer se nikomu nezodpovídají. Jsou prakticky na stejné úrovni jako bohové a stejně tak jsou i samostatní." Nakonec se zapojil i třetí a poslední z rytířů a unaveným hlasem dodal, "Myslím, že tohle necháme u ledu, vyjasnili jsme si to, nebudeme tu zbytečně začínat hádky." a tím diskuze o Icerovi skončila. Zeptal jsi se ještě na Ledokazy, k tomuhle ti znovu odpověděl třetí rytíř. "Řekl bych, že jsou přesně to něco horšího. Nejsou to jen lidé, ale vlastně všechny možné živé bytosti, od králíků po koně. Představ si člověka s docela tlustou silnou ledovou schránkou, prostě jsou obaleni ledem. Hnedka vedle něj si představ toho koně, který je na tom úplně stejně. Jsou to skoro ledové sochy, které se hýbou a libují si v zabíjení. Jsou vlastně stvořeni právě z živých bytostí, ale co je nejhorší, nevíme ani jestli jsou pod tím ledem ještě naživu, nebo se to stane pouze mrtvolám. Může za to nějaké kouzlo, které seslal jeden čaroděj který sídlí daleko na severovýchodě, v rohové části Velké ledové zdi, kterou jste již mohli vidět a kterou uvidíte prakticky odkudkoli na tomhle světě. Jinak ti Ledokazové jsou prostě nemyslící bytosti a čím starší jsou, tím mají tlustčí ledovou schránku. Pokud nějaké uvidíš, raději utíkej." řekl rytíř a odmlčel se. Hostinský potom zodpověděl tvojí poslední otázku, kde je kartograf. Zjistil jsi, že se nachází v pokoji číslo dvě, nahoře v patře s pokoji. Hostinský také ukázal přesně na ty schody, kam odešel onen rasistický člověk v chitinu. Odešel jsi tedy od pultu, přičemž se i rytíři odvrátili, jelikož ztratili možné odreagování a začali se zase mezi sebou bavit.
Vyšel jsi schody a hned jsi přešel k pokoji číslo dvě, na jehož dveře jsi zaklepal. Za dveřmi jsi slyšel hlasy a dokonce chvilkový smích, když se náhle ozvalo hlasité, "Dále!" po kterém jsi otevřel již předtím odemčené dveře a vešel dovnitř. Uvnitř to vypadá jako klasický pokoj na přespání. Je tu jedno okno, stůl se židlemi, postel, skříň a malá truhla, neboli vše co člověk na tu chvíli potřebuje. Momentálně tu jsou dva lidé, člověk oblečený v chitinu a samotný kartograf, který je oblečen do nočního úboru. Je to štíhlý chlapík s krátkým strništěm a krátkými světlými vlasy. Zeptal jsi se na mapy a kartograf ti pohotově, ale ne moc přívětivě odpověděl, "Ano, samozřejmě, co jiného by jsi chtěl ..." což znamená, že ho možná ten rasistický člověk už stihl nějak vytočit. Poté co tohle řekl, vytáhl z oválného pouzdra několik map a položil je hned vedle nějaké, která leží na stole ještě nedokončená. "Takže, nebudu to opakovat, mám tu čtyři druhy map, přičemž od každé mám tři kusy. Mám tu mapu Ledových plání, Východních ledových plání (Tady se nacházíš mimochodem.), Icerova klamu (Osada, ve které právě jsi.) a jako poslední mapu Pevnosti zmrzlého měsíce. Ty poslední jsou levnější, protože to jsou jen mapy měst a chci za každou pět zlatých. Tamty jsou celých oblastí, takže za každou chci ... řekněme deset zlatých." dořekl a nadechl se po svém delším proslovu. "Pokud chcete víc druhů map, tak prostě musíte přijít ke mně do obchodu. A to vám dělám ještě docela dobrou cenu, normálně bych to prodal za dráž!"
Aurelius:
Hostinský si začal mnout nervózně ruce, ale nakonec se dal do řeči, "Nevypadáte na vojáka, ani na nějakého pobudu. Myslím že se vám dá věřit." řekl a povzdechl si. Potom vzhlédl a pokračoval, "Ano byla tu před nějakou dobou, myslím že možná i okolo dvou měsíců to už bude. Vypadala bohatě, ale pokud si vzpomínám, měla dost zlata i na cestování teleportem v pobočce mágů. Víte, před teleportací říkala, že hledá nějaký artefakt, nevím přesně co ... ale hledala to. Myslím, že kovář o tom artefaktu něco věděl." hostinský ztišil hlas, "Pokud vím, tak právě on jí poslal na druhou stranu moře do Křišťálového města, má tam totiž přítele, který by o tom mohl něco vědět. Ale ten jeho přítel jí prý poradí až potom, co mu dodá nějaké důležité informace o pohybu vojsk Ledový Nadvlády, takže nejspíš teď dělá špeha." Hostinský se odtáhl a dodal, "Jestli jí najdeš, mohl bys jí pomoct v tom jejím hledání. Taktéž by jsi mohl zjistil nějaké další zajímavosti o našem nepříteli, každá informace se nám hodí." Hostinský kývl na trojici s kovářem sedící u stolu, "Aby jsi nebyl zmatený, tak patříme k odboji. Tím, že jsi pomohl dodat onen dopis ke kováři, jsi nám dost pomohl. Jinak bych ti to asi ani nepovyprávěl. Víš, služba za službu." domluvil a usmál se. "Tím, že se rozhodla nám dodat nějaké informace se k nám prakticky přidala, možná bys mohl i ty ..."
Matthew:
Při prohlížení pokoje jsi již na nic zajímavého nepřišel. Možná jen na to, že pokoj osvětluje pouze jedno okno, kterému kartograf roztáhl slabé, tmavě zelené závěsy. "No dobře, mapy prodat můžu ... mám tu několik map a od každého druhu mám tři. Jak jste si ale mohl všimnout, než jste mě probudil, tak tohle není můj obchod. Takže pokud chcete všechny mapy, tak si budete muset přijít do mého obchodu v Křišťálovém městě. Nejsem tu totiž za obchodem, ale kvůli kreslení nových map. Takže máš zatracený štěstí, žes mě tu sehnal ... a já tu smůlu, žes mě sehnal." řekl kartograf podrážděným hlasem. Když se ozvalo zpoza dveří zaklepání, kartograf se tam jen krátce podíval a bez odpovědi začal otevírat oválné pouzdro. Ty sis tedy sundal z batohu onen meč a začal se naparovat. Kartografovi se nakonec podařilo pouzdro dootevřít zrovna v tu chvíli, když ses rozhodl si ho nechat. Vzhlédl a podíval se na meč, přičemž se hned rozesmál, "To si děláš srandu že jo, za tohle bych ti nedal ani tu nejlevnější mapu. Tohle se ti může hodit asi jen na stěnu jako trofej hehe. Už od oka je vidět, že je zatraceně nevyváženej a ten led už jen dotupuje tu tupou rezavou čepel. Očarování? Hah! To bych chtěl vidět, tihle potvoráci takový zbraně normálně nemaj, mimo to by asi takhle očarovaná čepel nezrezla. A Ohnivej poloostrov? Tady nejsme na Esuře kamaráde, ale jestli chceš oheň, tak si skoč na jih do vulkánu." Zasmál se a křikl na osobu za dveřmi, "Dále!" načež se hned dveře otevřeli a vešel do nich onen mladý xarasian, který předtím jedl u stolu.
Jen co vstoupil, tak ze sebe vydal větu, "Promiňte, že ruším. Krčmář mi řekl, že jste kartograf, prodávající mapy. Jednu bych si chtěl koupit!" Kartograf si odfrkl a pohotově odpověděl, "Ano, samozřejmě, co jiného by jsi chtěl ..." Potom vytáhl několik pokreslených papírů z pouzdra a dal je na stůl. "Takže, nebudu to opakovat, mám tu čtyři druhy map, přičemž od každé mám tři kusy. Mám tu mapu Ledových plání, Východních ledových plání (Tady se nacházíš mimochodem.), Icerova klamu (Osada, ve které právě jsi.) a jako poslední mapu Pevnosti zmrzlého měsíce. Ty poslední jsou levnější, protože to jsou jen mapy měst a chci za každou pět zlatých. Tamty jsou celých oblastí, takže za každou chci ... řekněme deset zlatých." dořekl a nadechl se po svém delším proslovu. "Pokud chcete víc druhů map, tak prostě musíte přijít ke mně do obchodu. A to vám dělám ještě docela dobrou cenu, normálně bych to prodal za dráž!"
Než obchodník dokecá v duchu si prohodím pár slov sám k sobě. "Voprcál jeden mi to nesežral. No co stejně toho ví o okolí víc než já. Tak ať to mám z krku."
Meč přidělám zpátky batohu a následně si začnu prohlížet mapy. "Dej mi mapu plání už jsem říkal, že mi dochází čas...
*Ještě než si vezmu mapu zabručím a začnu se přehrabovat v měšci, nakonec né zrovna s vlídným výrazem ve tváři vyndám deset zlatých a podám je kartografovi očekávajíc mapu.*
Tady jsou prachy."
Ve spěchu čapnu do rukou mapu a odejdu kvapem z místnosti zpátky rovnou do hospůdky. Pokusím si najít nějaké místečko nejlíp se stolem poblíž krbu.
Sundám si batoh vytáhnu z něj ony dva pytlíky, které jsem sebral onomu nemrtvému válečníkovi.
Jestliže nejsou rozmrzlé nechám je u krbu a mezitím rozložím na stole mapu a ještě vytáhnu listinu co jsem dostal od mága.
Všechno si to pořádně prohlédnu, abych trochu popřemýšlel nad svými dalšími kroky objednám si k tomu ještě pivko. Tudíž zvednu pravačku, abych o sobě dal vědět a mávnu na obsluhu, načež si stručně o to pivo rázně řeknu.
Upravil/a matthew074 dne 31.01.2016 20:48
Boing
Jelikož nemá smysl se dále zabývat božstvem (a následném namíchnutí rytířů), vydal jsem se za kartografem...
"Tolik? Moment.." vtyčím prst a prohlédnu si tornu, "No... to nevypadá vůbec dobře... Podívejte, nemám vůbec tušení, kde to jsem a co je tohle za zemi. Potřeboval bych tu mapu plání, ale mám jen tři zlaté..."
(protože jsem nezkušený v řečnictví, pokusím se smlouvat... netradičně)
"Já a můj přítel nemáme tolik zlatek. Ale, co kdybychom se domluvili takto: Dáte mi mapu plání za tři zlaťáky a spousty informacemi od lidí z jiného světa! Co vy na to?" podívám se na svou kůži, "Neřekl bych, že jste měl příležitost mluvit s nějakým Xarasianem. Můžeme vám prozradit mnoho o naší kultuře, historii a dalších poznatcích, co byste chtěl vědět! Jistě se kromě mapologie zaměřujete i na historii... a mít tu dva zcela nové.. ehm, "cizince"... Na to nenatrefíte každý den, ne? Co vy na to?
Já bych řekl, že je to mnohem lepší nabídka, než zlato!"
Pokud přesvědčování nepomůže, půjdu zpět za Veskimem a prozradím mu situaci, ohledně mapy - že nemám peníze.
Pokud se mi ho povede přesvědčit, v doprovodu ho odvedu k Veskimovi a seznámím ho se situací - informace o Inšiře."Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"
„Díky..“ poděkuji, „..opravdu nemám v plánu jí nijak ublížit a s hledáním toho artefaktu bych jí klidně pomohl, ale s takovou hrstkou informací toho moc nezvládnu.“ dodám, chvilku budu mlčet a prohlížet si pult, „Když bych vám pomohl.. dal by jste mi další informace? Služba za službu jak jste to říkal? Nebo je tohle vše co víte?“ opět budu mluvit tiše, aby náš rozhovor byl co nejdiskrétnější. [i](i když jen ta dlouhá konverzace mezi mnou a hostinským musí být podezřelá)
Adrian_S:
Muž v chitinu si chtěl vybrat svojí mapu, ale kartograf vás ještě upozornil, "Přepokládám, že chcete mapu Východních ledových plání, jste oba zatraceně zmatený. Tyhle dvě mapy jsou úplně rozdílný, jestli by jste chtěli použít tamtu, tak by jste museli cestovat za moře. Ledový pláně a Východní ledový pláně jsou dvě rozdílná místa. Nemyslím si, že máte prostředky na cestu lodí nebo teleport. Takže ještě jednou ... nacházíme se na Východních ledových pláních ... dobře?" poznamenal k vám oběma. Muž v chitinu si nakonec svoji koupi rozmyslel a vyndal deset zlatých. Okamžitě čapl svoji koupenou mapu a zmizel z pokoje bez zbytečných dalších slov s nevlídným výrazem pryč. Ani nezavřel dveře, takže je z chodby dovnitř docela dobře vidět. Ty ses mezitím podivil nad cenou a navrhl kartografovi kompromis ve vědomostech. Ten se hluboce zamyslel a prohlížel si tě s přivřenýma očima, nakonec se rozhodl, "To je sice hezký, tvůj druh, myslím Xarasiana, jsem tu snad ještě ani neviděl. Jenže k čemu mi budou informace, kreslím mapy, osobně cestuji a nakonec je prodám. I kdybych z tvého vyprávění nějakou nakreslil, tak by jí nikdo nekoupil. Historie mě sice zajímá, ale k čemu mi budou částečné vědomosti o Esuře, když bych o ní věděl pouze tyto základy o tvém druhu? Svoje slova o tvém domově si nech pro nějakého zdejšího učence nebo čaroděje. Kdyby jsi měl nějaké zajímavé informace o zdejším světě, něco co by mi pomohlo na cestách, tak bych ti to možná i dal ... Deset zlatých, už tak ti to nabízím pod cenou, takže dej peníze nebo to nech plavat." řekl svoje poslední neústupné slovo Kartograf a založil si ruce na prsou. Vypadá to, že se kartograf umluvit nedá a odejdeš s prázdnou.
Najednou jsi sebou cukl, jelikož se z chodby za tebou nečekaně ozval trochu podrážděný hlas. "Dej mu tu mapu, kterou chce. Tady máš ty peníze." pravil hlas a ty, jen co ses otočil, jsi poznal toho mága, který patří do té trojice rytířů dole v hospodě. Mág vytáhl malý kožený měšec a hodil ho skoro přes celou místnost kartografovi na stůl. Ten se na něj nedůvěřivě podíval, ale nakonec ti podal onu mapu (Mapu, kterou tedy přesně chceš, napiš. Nacházíš se na Východních ledových pláních. Mapa Ledových plání, kterou prodává kartograf, zobrazuje lokaci na západ od Východních ledových plání, tudíž jsou to dvě rozdílná místa. Mapu úplně celé kompletní lokace k prodeji momentálně kartograf nemá.). Mág hned na to vstoupil do místnosti a pokynul ti, ať si pro mapu jdeš.
Aurelius: "Bohužel, víc vám toho říct nemohu, zase tak dlouho se tu nezdržela. Jak říkám, tak se můžete zeptat támhle kováře." odpověděl a kývl ke kováři a dvěma žoldnéřům. O diskrétnosti konverzace se nejspíš obávat nemusíš, jelikož jsi v lokálu sám pouze s hostinským a skupinou s kovářem, který je podle všeho člen té zdejší rebélie. "Možná že právě kovář bude chtít nějakou službu, když už jí budete hledat. Nebo bude taktéž vděčný za zprávu. Zeptejte se." ještě podotkl hostinský a začal natáčet dva korbely piva. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vstoupil nějaký muž v tlustých hnědých medvědích kožešinách. Tiché povídání trojice u stolu utichlo, když muž prošel se zacinkáním jeho obouručního meče kolem a došel k pultu, kde stojíš ty. Prostě se jen opřel o pult a nevrle řekl hostinskému, "Hoď sem něco na zahřátí, potřebuju trochu informací." Hostinský podal skleničku a vytáhl zpod baru lahev, kterou mu podal. Muž si začal hned nalévat a napil se. Prohlédl sis ho, vypadá na staršího seveřana. Jeho vlasy jsou dlouhé a černé jako uhel, stejně jako jeho oči a jeho tvář je ošlehaná větrem s narostlými krátkými vousy.
Matthew:
Dal jsi kartografovi deset zlatých, ale on ještě vám oběma odpověděl, "Přepokládám, že chcete mapu Východních ledových plání, jste oba zatraceně zmatený. Tyhle dvě mapy jsou úplně rozdílný, jestli by jste chtěli použít tamtu, tak by jste museli cestovat za moře. Ledový pláně a Východní ledový pláně jsou dvě rozdílná místa. Nemyslím si, že máte prostředky na cestu lodí nebo teleport. Takže ještě jednou ... nacházíme se na Východních ledových pláních ... dobře?" (Kdyžtak napiš jestli změníš názor, jinak si koupíš mapu na Ledové pláně, které leží za mořem.) Nakonec kartograf převzal peníze a podal ti jednu z listin, stočenou do svitku a upevněnou dvěma zelenými provázky. Hnedka jsi mapu převzal a na patě se otočil s úmyslem rychle zmizet.
Vyšel jsi z pokoje a skoro jsi seskočil schody vedoucí zpět do hostince. Stanul jsi znovu v místnosti nalévárny. Stále zde je jak hostinský, tak i rytíři, kteří ale postrádají svého mágského člena. Nikde ho tu kolem v místnosti nevidíš. Sedl sis k nejbližšímu stolu u krbu a vytáhl svoji sebranou kořist od těch ledových nestvůr, v podobě dvou ledových pytlíčků a položil je před žhnoucí oheň, aby se roztavil jejich ledový krunýř. Mezitím jsi rozbalil svoji nově nakoupenou mapku a položil jí na stůl (Mapu ti ukážu v příštím tahu podle toho, kterou sis tedy vybral.) Taktéž jsi vybalil listinu, která ti dovoluje průchod do Kříšťálového města (Její přesné znění máš sepsané pod tahem.). Ještě jsi mávl na hostinského, který k tobě rychle přispěchal a po tvojí objednávce se hned otočil a zaběhl za pult, přičemž začal hledat vhodný korbel. Obrátil jsi pohled k pytlíčkům, ale asi bude chvíli trvat, než se rozehřejí.
(vezmu si mapu Východních ledových plání - zkrátka tu, kde je znázorněna i tato osada)
Otočím se na mága, který hodil měšcem, pokorně pronesu: "Já.. já.. děkuji." vezmu si mapku a přemístím se k němu, "Jsem, velice překvapen. Takovou ochotu k cizincovi jsem už... velmi dlouho nezažil. Áále, předpokládám, že za to budete jistě něco chtít, že?"
* Pokud nic nenamítne a nechá mě v klidu odejít (což nepředpokládám), vrátím se k Veskimovi a rozložím mapu na stole. "Tákže, máme mapku. My jsme zde... no.. docela rozsáhlá oblast. Nepředpokládám, že to tu znáte... Co uděláme, mistře?"
** Pokud něco navrhne, vyslechnu si ho, ovšem až budeme na chodbě (nechci mluvit v přítomnosti kartografa)"Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"
„Za kovářem bych se mohl zastavit později. Teď si obstarám nějaké zásoby, přece jen nemám nic pořádného na další cestu..“ pomyslím si a vyrazím pryč z hostince. Moje kroky budou směřovat k prvnímu obchodu, který uvidím (nejlépe nějaký se smíšeným zboží či lektvary). Pokud mají již otevřeno vstoupím dovnitř, pozdravím a prohlédnu si zboží, které nabízejí.
Adrian_S:
Vybral sis mapu a kartograf si hned začal hamižně přepočítávat peníze v měšci. "Řekněme, že pomáhám člověku v nesnázích." odpověděl mág a vyšel znovu na chodbu, kde se zastavil a zamyšleně se zahleděl na schodiště. "Ne, nic za to nechci. Stejně nevím jestli ty peníze vůbec ještě budu mít možnost utratit. Můžu ti nanejvýš něco navrhnout." řekl a podíval se na tebe. "Když nebudeš mít do čeho píchnout a budeš potřebovat nějaké peníze, nebo budeš mít prostě jen chuť něco zažít, tak se za náma stav. Dá se říci, že plánujeme dobrodružnou výpravu, abychom zabezpečili tuhle vesnici. Nabídka je ale omezená! Brzy vyrazíme, nejspíše zítra. Pokud budeš mít zájem, tak nás najdeš tady v hostinci." Dořekl mág svoji nabídku, když vás najednou odněkud vyrušil táhlý a hlasitý zvuk. Mág zpozorněl a zaposlouchal se. Jen co zvuk zazněl podruhé, hned jsi poznal, že se jedná o bojový roh volající na poplach! Z nalévárny se ozvalo z úst hostinského zakřičení, "Všichni ven! Vypadněte!" Mág se na tebe podíval a jen rychle poznamenal, "Poběž! Ať to je co chce, tak nás tam bude potřeba." a vyběhl směrem ven z hostince. Kartograf tě rychle vystčil ven z pokoje a zabouchl, ještě jsi zaslechl zvuk cvaknutí klíče v zámku, jak se zbaběle zamkl.
Mapa Východních ledových plání
Aurelius:
Příchozímu muži jsi pozornost vůbec nevěnoval a otočil se k východu. Když jsi procházel okolo kováře a dvou žoldáků, zase ztišili hlasy, ale jen co jsi se dostal ke dveřím, znovu začali naplno mluvit. Otevřel jsi dveře a nejprve ses podivil, že není až takový mráz jako předtím. Nejspíš je to zapříčiněno svitem slunce, které se dnes ráno docela snaží. Byl jsi vyveden z omylu, jen co jsi poodešel kus ode zdí hostince, které tě chránily před studeným nepříjemným větrem. Moc ses nerozhlížel a vydal se k prvnímu obchodu, který jsi již předtím při cestě do hostince viděl. Nad vchodem visí, na docela dlouhém dřevěnném prkně, nápis "Smíšené zboží", takže jsi na nepříjemném štiplavém větru déle zůstat nehodlal a zapadl rychle dovnitř.
Vnitřek obchodu tě mile překvapil, po obou stěnách vedle tebe se rozprostírají poličky a skříňky s vyrovnaným zbožím, občas doplněné zapálenou svíčkou, která plápolá přívětivými plamínky. Skoro na konci obdélníkové místnosti je dlouhý pult a dveře do skladu. Za samotným pultem si v polospánku rukou opírá obchodník svojí znuděnou zrzavou hlavu, který ti jen kývl na tvůj pozdrav a pokračoval ve své činnosti. Rozhlédl ses tedy po krámku, co vlastně za zboží tu nabízejí. U vchodu vidíš těžší věci, nejspíše kvůli tomu, aby se nedali tak snadno rychle odnést a ukrást. Mezi nimi vidíš například pracovní nástroje jako jsou krumpáče, lopaty, lezecké náčiní, sekery, dlouhá lana nebo dokonce i kovové ingoty a nezpracované kožešiny. Zahlédl jsi tam ležet i nějaký starý meč, který ale nevypadá moc kvalitně. Posunul jsi se o kousek dále, kde se nacházejí oděvy. Jsou zde složené na poličkách, nebo nasazené na jednoduchých svázaných větvích, představující postavy. Vidíš různé kalhoty, kabátce, rukavice, silné zimní boty a podobně. Mezi tímhle zbožím tě zaujal hlavně jeden z klobouků se širokým okrajem, ze kterého stoupá dlouhé barevné pero jednoho exotického ptáka, který mimo jiné žije i v pralesních korunách v okolí Sylvarastu. Toto pero je upevněné ještě něčím zajímavějším, vypadá to jako zelená lesklá šupina nějakého opravdu hodně velkého ještěra. Nakonec ses přesunul i od oblečení a došel až k posledním poličkám před pultem, obsazených jídlem a dalšími menšími drobnostmi. Jsou zde vystavené potraviny tobě dokonale známé, ale i některé, u kterých by ses bál je vzít do úst. Především tě zaujala potravina, která vypadá jako mrkev, ale je modré barvy. Mimo všelijakých pochutin zde vidíš i asi desítku lektvarů různých barev, vyskládaných hned vedle dalších lahviček a různých drobností, jako je třeba psací brk, kalamář nebo i různých dekorací jako jsou vázy a korbely na pití. Jistě toho má obchodník ještě mnohem více schovaného ve skladu, takže se bude lepší když tak na něco konkrétního optat.
Matthew:
Vytáhl jsi mapu a začal jí prostudovávat. Hned ses v ní zorientoval, našel jsi Icerův Klam a potvrdil si co sis předtím myslel. Ta stěna z ledu, kterou vídáš na obzoru, se táhne zatraceně daleko okolo skoro celé téhle oblasti. Poté navazuje na moře, které obklopuje zbytek. Hodil si očkem po krbu, kde máš svůj poklad. Ještě chvilku bude roztávání pytlíčků trvat, ale již sis všiml, že ledový krunýř povoluje a na hodně místech z něj stékají kapky vody. Po obhlédnutí ses vrátil ke svojí mapě. Na severu jsi spatřil značku, která podle legendy ukazuje na Křišťálové město, kam platí tvoje propustka (Samotná mapa je zobrazená pod tahem.). Hostinský ti přinesl pivo a odkráčel zpět za pult, kde začal čistit další korbel. Napil jsi se a hodlal se vrátit k mapě, když tě najednou vylekal jeden táhlý hlasitý zvuk, ozývající se zvenčí. Všichni v místnosti zmlkli a otočili hlavy ke dveřím. Hostinský se najednou sklonil a zpod pultu vytáhl toulec plný šípů a umně vyrobený luk. Tobě konečně došlo co to za zvuk doopravdy je ... je to zvuk bojového rohu, volající na poplach. Hostinský jen křikl, "Všichni ven! Vypadněte!". Dvojice rytířů tasila svoje zbraně a okamžitě okolo tebe vyběhli ven. Starší xarasian se taktéž zvedl a vyrazil pomaleji ven. Hostinský se mezitím začal soukat do koženého brnění, ale ještě tě stačil hrubě slovy popohnat. "Rychle! Vystřel ven!", asi to tu nechce nechat jen tak bez dozoru. Z druhého patra se vynořil mág, patřící k rytířům a také vyběhl ven, přičemž nechal otevřené dveře.
I když sice všichni běží ven, já se vrhnu za Veskimem a pokusím se ho najít.
"Mistře! MISTŘE!!" (jestli ho najdu, má řeč bude pokračovat) "Mám mapu, ale.. co se to u bohyň děje? Co budeme dělat?"
Jestli ho náhodou nenajdu v hospodě, pomyslím si a budu doufat, že je hned u vchodu venku..."Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"
"Jak jí mám v tomhle najít?" Pronesu sám k sobě.
Jakmile uslyším poplach rychle dopiju a všechny věci co jsem vybalil zase naházím do batohu. Jakmile budu mít všechno u sebe kvapem vylezu z hospody a trochu se poohlédnu po okolí, abych zjistil co se kde děje.Boing
„Zajímavé.. to by byl skvělí suvenýr.“ pomyslím si při pohledu na klobouk, poté jej opatrně vezmu do ruky znalecky si jej prohlédnu (budu dělat, že tomu jakoby 'rozumím' a 'znalecky' ho zkoumám) následně si jej vezmu a položím ho na pult. Přejdu k náčiní, prohlédnu si jednu ze sekerek (předpokládám, že když je to pracovní nářadí tak nebude nějak extra rozměrná) uchopím jí do ruky, zkontroluji její kvalitu, abych nekupoval nějaký šunt a položím ji na pult vedle klobouku. „Náhodou nějaký batohy na delší cesty tu asi nemáte.. nebo ano?“ optám se muže za pultem. „Jo.. a taky bych si vzal nějaký bochník chleba.. a k tomu tyhle dvě věci.“ ukážu na sekerku a klobouk. „Pak bych se chtěl zeptat jestli nemáte nějaké cestovní alchymistické pomůcky či nějaký aparát, sněžnice a.. co bylo to poslední..“ zamyšleně budu sledovat všechny ty regály, „..zatím tohle. Já si pak vzpomenu.“
Copyright
PHP-Fusion 2002-2012 Nick Jones. Released as free software without warranties GNU Affero GPL v3.
Grafika: Zarath, Kod:
SkyrimAdmin, Puvodni
theme: Stryker &
WhoCare, nahled puvodniho designu zde. Bez souhlasu autora je prisne zakazano z webu kopirovat text a obrazky.