The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite - Diskuzní fórum: Věk Vzestupu

Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE

Prastaré Archívy: Arena

Let´s learn some lore

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Víte že..

Sdílet

Číst diskuzi

The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » Ostatní » Zdejší kobky

Právě je zde: 1 host(ů)

Strana 62 z 69: 1...59 60 616263 64 65...69

Věk Vzestupu
Adrian_S	#1221 Přidané 12.10.2015 14:58
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	Ve snu si jen pomyslím "Co se to zatraceně stalo?!" a budu jen nevěřícně zírat na hromádky prachu. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej



matthew074	#1222 Přidané 12.10.2015 19:48
Ocenění: Příspěvek: 1210 Založený: 24.01.14	Potom co nastane klid se ohlédnu za zdrojem oné magické ohnivé koule. Po menším zkoumáním co za čaryfuka tu věc stvořilo popojdu opatrně k tělu stvůry do kterého pro jistotu kopnu a ověřím si jestli to co z něj zbylo je opravdu nehybné. Pokud se nic nestane zkusím místo ohledat zda-li z toho nekápne něco pro chudáka Matthewa co mu tahle potvora rozrubala jeho těžce vypracovanou zbroj. Po ohledání zajdu za rytířem co si zrovna dává voraz v kupě sněhu a pomůžu mu případně na nohy a zcela klidně pronesu : "Však jsem vám kryl záda jen jsem viděl, že situaci hravě zvládáte tak jsem radši nezasahoval! No díky pánové..." Boing


Aurelius	#1223 Přidané 12.10.2015 20:50
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	Poté co jsem si prohlédl místnost budou vést moje kroky ke krbu, abych se opět ohřál. Pokud u krbu nebude žádný židle přisunu si ji od některého ze stolů. „Haló? Je tu někdo?“ zeptám se, pokus se nikdo nezve mlčky budu sedět u krbu a ohřívat se.


scorpioncz	#1224 Přidané 28.10.2015 19:37
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	Adrian_S: Spíš neurčitou dobu v jeskyni, někde na neznámém místě a zdá se ti podivuhodný sen ... Prach se během sotva postřehnutelné chvilky vytratil. Rozhlížíš se po okolí ve snaze pochopit co se stalo, ale vidíš pouze šerou pouštní pustinu. Bez varování se rychle setmělo a ty pociťuješ šílenou vlnu strachu, přitom tu v okolí snad není čeho se bát ... ale i přesto se něčeho šíleně bojíš. V okolní tmě vidíš jen slabé obrysy, které teď nevypadají jako klasické obrysy pouště ... spíše vypadají jako osoby v pláštích ... Nečekaně se začaly pohybovat a utvořily okolo tebe kruh, nevidíš jim však ani do obličeje, ani na barvu jejich rouch, jelikož je až moc temné šero. Strach pomalu začíná ustupovat, když úplně všechny postavy zvedly ruce k nebesům. Začínáš si připadat jako hnané zvíře, zběsilé a bez možnosti útěku ... slyšíš šepot, který se ti pomalu vkrádá do hlavy a nutí tě usnout. Pomalu se ti zavírají oči, ale uvědomuješ si, že nemáš žádná víčka která by jsi zavřel. I přes to ti začíná okolní šerý svět ještě více tmavnout a osoby mizí ve stínech ... Probouzíš se ... Cítíš se zmateně. Nemáš tušení co tě probudilo, ale jsi trochu promrzlý. Ohníček již skoro dohořel a jeho uhlíky nemají šanci pořádně vyhřát okolí. Vidíš Veskima jak si podřimuje na druhé straně ohniště. Aurelius: Přešel jsi pomalu ke kamennému krbu s plápolajícím ohněm a usedl na křeslo, které je příhodně umístěné naproti ohni. Ještě než jsi se uvelebil jsi stihl ještě křiknout ve snaze přilákání pozornosti nějaké obsluhy. Notnou chvilku se nic neozývalo a tak jsi se pohodlněji usadil a se sledováním plamene jsi se začal vyhřívat ve světle plamene. Tichá krčma ti připadá vlídná a uspávající ... Už ti začaly těžknout víčka, když se ozval neohrabaný dupot. Jeho vydavatel se podle všeho snažil zvuky nevydávat, nebo je alespoň zeslabovat, což se mu bohužel vůbec nedařilo. Po několika úderech a zaskřípáních staré dřevěnné podlahy, se ze dveří za pultem vynořil člověk v překvapivě čisté kuchařské zástěře držící svíčku. Hned ti je jasné, že je trochu více při těle, ale přitom není nijak zvlášť vysoký. Rozespale se rozhlédl po hostinci a se zívnutím svůj pohled zastavil na tobě. "Zdravím pane, přejete si pokoj na noc? Jídlo vám bohužel už dnes neuvařím, ale hned ráno nějakou tu snídani dostat můžete." Dokončil řeč a se zívnutím se opřel o pult. Matthew: Ohlédl jsi se a spatřil postavu v bílém plášti s několika runami nakreslenými, či vyrytými po celé bílošedivé róbě. Mág je sice docela daleko, ale i tak vidíš odlesky okolních plamenů na některých částech jeho roucha. Vypadá to, že to co má na sobě není pouhé látkové roucho, ale že má i jakési obranné prvky zbroje. Vedle mága se ještě ze stínů mimo světla ohně, zjevil další rytíř se stejnou zbrojí jako má ten, co momentálně leží na zemi. Když jsi se zvedl kvůli prozkoumání mrtvoly, tak se rytíř na zemi pohl a odepnul silně zprohnutý břišní plát, který vzápětí zahodil kus od sebe. Jen co tak učinil, tak se zase rozplácl na zem a unaveně oddychoval. Pro jistotu jsi do mrtvoly silně kopl, nezdálo se že by se ještě hodlala probrat a tak jsi počal s šacováním. Zpočátku sis myslel, že to nemá cenu, jelikož celá mrtvola je pokrytá těžko proniknutelnou vrstvou ledu. Naštěstí sis všiml celkem velké praskliny a bouchl do ní, takže se po rupnutí uvolnil docela velký kus ledové zbroje. To co jsi viděl tě celkem zaujalo, u opasku mrtvole trčí dva zmrzlé pytlíky. Jejich obsah však nezjistíš dříve, než je někde nenahřeješ a nerozmrazíš vrstvičku ledu, která na váčcích zůstala. Kromě těchto dvou předmětů nic zajímavého nevidíš, pouze pokud by jsi chtěl zkusit vydolovat kusy zbroje, nebo si vzít zrezivělý a zledovatělý meč, či samotný led. Pokud se po této proměně na člověku vytvořila nějaká cenná alchymistická substance, tak jí neznáš a nevíš co by jsi mohl vzít. -> Po výběru předmětů jsi se odebral k ležícímu rytířovi. Když jsi k němu přistoupil a natáhl pomocnou ruku, tak rytíř zvedl hlavu a chytil ti jí. Pomohl jsi mu na nohy, přičemž jsi málem sám spadl, jelikož jeho zbroj také něco váží a ty nejsi kdovíjak silný, nakonec jsi ho ale zvedl. Na tvojí poznámku pouze krátkce s povzdechem odpověděl "Když říkáš ..." Mezitím k vám taktéž dorazili i ostatní členové tohohle týmu a mág se hned optal rytíře na jeho zdravotní stav "Jsi v pořádku?" Rytíř mu pouze pokynul hlavou, ale nic nepronesl. Nakonec se oba příchozí podívali na tebe "A kdo jsi sakra ty? Co děláš tady na tomhle místě takhle v noci a bez ohně? Máš zatracený štěstí, že jsme zrovna hlídkovali nedaleko." zeptal se mág a rytíř který přišel s ním ještě podotkl směrem k druhému rytíři "Jinak, ostatní dva nám tady zařvali ... neměli jsme se do toho vůbec takhle po tmě pouštět ..." Na tohle rytíř který ti zachránil život zvedl hlavu a zadíval se mu do očí "Zatracené bestie, takhle to už dál jít nemůže ... aspoň že jsme jich skolili tolik." (také nezapomeň napsat, které předměty sis vybral) Badwolf Tondulín


Adrian_S	#1225 Přidané 28.10.2015 19:41
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	"Heuh... To byl... divný sen.." proberu se se slovy. Vstanu z místa a podívám se po jeskyni, jestli se něco náhodou v našem okolí nezměnilo (třeba vyprchání kouzla, nezvaný host, změna počasí/místa...). Pokud bude vše v pořádku, poohlédnu se po nějakém kousku dřeva a přiložím, pak si půjdu lehnout. Pokud se něco změní, probudím Veskima, "Mistře! Probuďte se! Máme... potíže." "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


matthew074	#1226 Přidané 29.10.2015 19:51
Ocenění: Příspěvek: 1210 Založený: 24.01.14	Samozřejmě, že poberu všecko co mi příjde zajímavé a hodím do své brašny i onen meč nenechám ležet ladem. Čapnu ho a zastrčím pokud možno za opasek, abych ho nemusel táhnout v ruce. Pokud je na nošení za opaskem moc dlouhý či ho tam nenarvu zkusím najít způsob jak ho přidělat k brašně (nějakým páskem na sepnutí zda-li brašna nějaký má) a pokud i to nepůjde tak mi nezbude nic než ho táhnout v rukách. "Já nic já muzikant.na chvilku utichnu a prohlídnu si reakce ostatních, každopádně hned na to kápnu božskou Byl jsem sbírat kytky, jestli vás to tak zajímá." Odpovím lapidárně mágovi. Ještě než budu pokračovat v konverzaci s tlupou prošacuju sám sebe zda-li u sebe mám onen šutřík, který mi na začátku téhle šlamastyky pomohl. Pokud ho u sebe nebudu mít začnu ho samozřejmě hledat. Jestli ho mám pořád u sebe tak se dám do řeči s grupou. "Co jste vůbec zač? Nebo hej... můžeme mluvit někde v bezpečí ne? Jo a díky..." Mezitím než mi odpoví se letmo porozhlédnu po okolí, jestli nezmerčím mojí společnici aniž bych se o ni ostatním zmínil. Boing


Aurelius	#1227 Přidané 31.10.2015 23:37
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	„Pokoj by stačil, ale snídani na ráno neodmítnu.“ odpovím, „kolik budu dlužen?“ optám se, ale prozatím mu nic vyplácet nebudu.


scorpioncz	#1228 Přidané 10.11.2015 21:00
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	Poznámka autora: Změnil jsem měnový systém (přidal jsem k nastávajícím zlaťákům stříbrnné, přijde mi to lepší a jednoduší na udávání cen). Stávající zlaťáky hráčům zůstanou (dá se říct že budou mít i větší cenu, takže si všichni drobek vydělali). Adrian_S: Vstal jsi po divném snu a rozhlédl se po okolí. Všechno vypadá v pořádku a stejně jako předtím, až na vaši vykouzlenou ochranu. Létající shluk krystalů se zmenšil a pod ním leželi dva velcí brouci velikosti lidské pěsti. Již z dálky vidíš, že mají namodralý odstín a vražený kus krystalu do pancíře, nejspíš vystřelený z obranného kouzla. Mrkl jsi se i k východu z jeskyně. Je jasně vidět, že pomaličku začíná den, jelikož není tak strašná tma jako při tvé předchozí obchůzce. Nyní je naopak trošku vidět a ukazuje se před tebou zasněžený les v plné temné kráse. Těžko říct kdy se úplně rozední, ale již se rozednívá ... Každopádně jsi se hned vydal k Veskimovi a trošku s ním zalomcoval. Veskim se z úleku a ještě v polospánku skoro otkutálel do ohniště, ale v tom jsi mu úspěšně zabránil. Vylekaně zvedl hlavu a s mžouráním očí se začal ptát. "Co? Co se ... Co se děje?" Aurelius: "Za pokoj bych prosil 10 zlatých a za snídani k tomu celkově 12 zlatých." Poznamenal hostinský a natáhl se pod bar, odkud vytáhl klíč se železným štítkem. Ihned jsi rozeznal, že je na něm vyškrábáno a zalito nějakou rudou barvou číslo 5, nejspíš to je klíč od pokoje stejného čísla. "Takže berete nebo raději probdíte zbytek noci? Do rána moc času nezbývá, zvláště pokud máte někam namířeno ... mimo jiné bych sám také uvítal ještě trochu spánku." Dořekl a unaveně zašilhal očima ke krbu a hned zase na tebe. Matthew: Zmrzlé váčky sis uschoval do batohu a rezavý meč bez pochvy (pochva je přimrzlá k noze válečníka a je moc úzká na ledem obalený meč) sis provizorně zastrčil za opasek. Není to moc příjemné na delší nošení, jelikož ti meč tlačí plát zbroje víc na tělo na boku. Na druhou stranu drží a nevypadá to, že by se meči zachtělo nečekaně vypadnout. Po zajištění kořisti a vyslechnutí části rozhovoru jsi odpověděl na otázku velice nevýřečným způsobem. Tvoje očekávání se však neproměnilo, jelikož rytíři se při udržování kamenných tváří na tebe jen prostě dál dívali, očekávajíc inteligentnější odpověď. Po tvé druhé odpovědi již vypadali spokojenější a mág hned začal konstatovat "Buďto to nemáš v hlavě v pořádku, nebo jsi fakt zoufalej. Po tmě hledat nějaký zatracený kytky, kdybychom nepřišli tak byl bys pro ty tvoje kytky hnojivo." Rytíř, který ti zachránil život a je momentálně bez břišního plátu jen tiše podotkl "I když je fakt, že tyhle bestie tak daleko na západ nechodí, je to divný, budeme to muset ohlásit." Mezitím jsi se začal šacovat, jako by jsi něco hledal. Mág tě pozorně sledoval a když jsi našel cos hledal, kamínek, tak pouze poznamenal "Jak se zdá, tak ten šutr má pro tebe duševní hodnotu ... ale možná jsi s ním v tom případě neměl házet." a pak se začal věnovat ostatním. Rytíři se začali bavit o nějakých povinnostech a nudnostech, které budou muset podstoupit ohledně úmrtí druhů a těchto nepřátelských a tobě neznámých bestií. Uklidil jsi tedy znovu svůj kamínek a zeptal se co jsou vlastně zač. Všichni najednou utichli a se zaskřípáním kovů přileb na tebe stočili své pohledy. "Ano, samozřejmě to můžeme probrat někde v bezpečí ... mám dojem, že máme co dočinění s někým ... novým." řekl udiveně mág "Nedaleko máme koně, jednoho ti zapůjčíme, ale nepokoušej se s ním nikam ujet. Není to tvůj majetek a víš jak jsou koně drazí ... tedy možná víš. Dovedeme tě do města, mířímě do Icerova Klamu kde se máme setkat s velitelem." nabídl ti mág, přičemž ostatní rytíři se již dali chůzí směrem ke koním. Svoji tichou společnici okolo sebe momentálně nikde nevidíš a ani kamínek zatím nevypadá nijak aktivně a je tmavý. Za obzorem vidíš paprsky slunce osvětlující několik mráčků. Badwolf: Neaktivita: Po teleportu jsi se cítil velice unavený, nejspíš to z tebe vyčerpalo magické síly. Podařilo se ti dostat se ke stromu, ale kvůli tmě se neodvažuješ pokračovat dále. Sedl sis a opřel se zády o strom s hrubou kůrou, cítíš jak se ti mráz vkrádá úplně všude. Tvoje roztrhané roucho je vhodné pouze do teplejších krajů, tady jsi někde vysoko v horách, či daleko na zaledněném severu. Když jsi vzhlédl, udivilo tě, že je na obloze pouze jeden jediný stříbřitý měsíc. Na Esuře jsou vždy dva, co se stalo že jeden zmizel? Nebo jsi se dostal úplně někam pryč? To jsou otázky, které se ti chrují v mysli, ale neznáš k nim žádné odpovědi ... Únavou pomalu usínáš, už skoro ani necítíš chlad ... Tondulín: Neaktivita: Ještě nějakou dobu jste bojovali, vypadalo to že rytíři spolu s vámi dostávají drtivou převahu nad žoldnéři. Na tebe naběhli ještě dva nepřátelští zvědové, kteří pro tebe nebyli moc velký problém. Pouze jeden z nich byl tak zručný, aby se k tobě pořádně dostal a drobně tě sekl do koženné zbroje na ruce. Již to vypadalo, že je boj u konce, jelikož zbyli poslední nepřátelé v zastoupení velitele trpaslíků a žoldáků, když všude okolo ve tmě zapláli louče. Jejich světlo tě na chviličku oslepilo, ale okamžitě jsi spatřil hroty šípů namířených na vás. Rychle jsi pozvedl svůj štít, když byla vystřelena první smrtící palba. Několik šípů se neškodně odrazilo od pokovu na štítu, některé se do něj zabodly, ale pouze jeden šíp, mířený dost nízko, jsi nevykryl. Prostřelil ti lýtko a přesně v polovině se ti tam zasekl. V bolestné křeči jsi sklopil štít, když se odněkud vynořil jiný železný štít, nepřátelský ... který tě praštil do hlavy. Tvoje nechráněná hlava tě v mžiku strašlivě zabolela a zakymácel ses. Začal jsi ztrácet vědomí, ale ještě při pádu na záda jsi spatřil, jak jsou někteří rytíři plni šípů jako jehelníčky a válí se po okolí ...


Adrian_S	#1229 Přidané 10.11.2015 21:03
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	"Promiňte, že ruším, mistře. Ale něco jsem zaslechl..." ohlédnu se po jeskyni a zároveň i ven k východu, "Měl jsem... zvláštní pocit, že něco narušilo ochranné kouzlo. A... venku se něco děje." ukážu prstem kamsi do namodralého lesa, "Podívejte se!" "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


matthew074	#1230 Přidané 10.11.2015 21:32
Ocenění: Příspěvek: 1210 Založený: 24.01.14	"No když už tu jsem tak aspoň poberu ty kytky. Snad chvilku počkáte, když už jste si dali tu práci mi zachránit krk."Na chvilku se od nich odpojím poberu co uvidím a zase se vrátím. Poté budu následovat tuhle profesionálně vzhlížející bandu. "Rád potkávám lidi co mi pomáhají aniž by po mě něco chtěli. Taková dobrota se dneska nevidí. Víte co pomůžete lidem a... BUM kudla v zádech. Vidíte starou babku co žebrá na ulici dáte jí kus chleba a... BÁC musíte jí přispívat na důchod zbytek života." Mezi svým výkladem života ve městě si prohlédnu již pravděpodobně viditelnou krajinu, kterou pomalu zalévá ranní svit Slunce. "Rozhodl jsem se vám vaši pomoc oplatit. No co by jste tak chtěli?" Boing


Aurelius	#1231 Přidané 10.11.2015 23:02
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	„To beru.“ řeknu stroze, předám hostinskému dvanáct zlatých mincí, převezmu klíč a vyrazím si najít pokoj.


scorpioncz	#1232 Přidané 17.11.2015 12:07
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	Adrian_S: "Co jsi zaslechl?" Zeptal se Veskim a promnul si obě oči. Pak si sedl a podíval se na jeho ochranné vyčarované kouzlo. "Takhle to je v pořádku, kdo ví co měli ti brouci v plánu, ale kouzlo je úspěšně zneškodnilo ... s tím bych si starosti nedělal." Jen co to dořekl tak gestem přivolal zbývající levitující shluk krystalů k sobě. "Ano, jen zabil ty brouky ... pak se můžeme podívat co jsou zač ... cože jsi to říkal s tím venkem?" Ještě se pozeptal a se zívnutím se zvedl a protáhl. Gestem kouzlo znovu poslal na jeho předešlé místo v jeskyni poblíž ohně a vyrazil se podívat k východu z jeskyně. Jen co tam dorazil, tak se na jeho tváři objevil úsměv. "Tomu se říká rozbřesk, brzy bude svítat. Což znamená, že ať už jsme kdekoliv, tak tady nebude pořád tma." řekl s úsměvem Veskim a vrátil se k ohni aby se zahřál, jelikož zvenčí docela studeně fouká. "Nejspíš bychom se měli připravit, pobrat vše co máme a někam vyrazit. Když tu zůstaneme, tak nám brzy dojdou všechny zásoby ... a to ne že bychom jich měli nějak moc hodně. Při troše štěstí něco najdeme v lese ... ale nesmíme se tam dlouho zdržovat, nemáme nic proti zimě, žádné kabáty ani lektvary. Kdybych to věděl, tak bych jich pár připravil." Pak se na chvíli odmlčel a zadíval se na svoje obranné kouzlo. "Mimochodem, asi neznáš to kouzlo, co jsem vyčaroval že? Sice ti nemůžu zaručit že přežijeme tak dlouho abys ho sám využil, ale třeba se ti to může v budoucnu hodit. Chceš se ho naučit?" Zeptal se tě mentorsky a sklonil se ke svým věcem a začal je všechny balit do torny. "Samozřejmě nebubude ze začátku nic moc a hodně tě vyčerpá, ale jak se budeš zlepšovat, tak budeš schopný vyvolat silnější a silnější ..." Aurelius: Převzal jsi klíč a přesně, jak jsi předtím viděl, je tvořený ze železného plíšku s vyrytou číslicí 5 a samotného železného klíče. Hodil jsi mu na stůl několik zlatých a odstoupil od pultu. "Dobře, doufám že se vám u nás bude líbit! Jinak váš pokoj je támhle po schodech nahoru a pokoj hned ten druhý zprava!" Ještě za tebou křikl hostinský a se svíčkou znovu odešel, doprovázen zvukem zabouchnutí dveří, odkud předtím přišel. Vylezl jsi po schodech nahoru (mimochodem jsou dost vysoké a úzké) a hned jsi spatřil temnou dlouhou chodbu se sotva viditelnými dveřmi po okrajích. Přešel jsi ke svým dveřím a klíčkem je otevřel, při té tmě se ti jen těžko podařilo trefit klíč do zámku, ale podařilo se. Vstoupil jsi a zabouchl za sebou dveře bez zamknutí a unaveně ses rozhlédl po místnosti. Kvůli tmě pouze přibližně vidíš, jak pokoj obrysově vypadá. Je to menší obdélník s postelí, skříňkou, malým stolkem se židlí a zatemněným oknem. Na větší detaily je bohužel až moc velká tma. Matthew: "Eh ... no dobře, připravíme ti koně, ale nikde se nezdržuj! Nechceme tam přijet po úsvitu." Řekl ti mág a taktéž se vydal ke koním za ostatními. Za kytkami jsi se musel kousek vrátit, nyní ti šlo sbírání o něco rychleji, jelikož jsi díky ještě pohasínajícím magickým ohňům viděl jejich obrysy. Podařilo se ti jich za tu chvilku sebrat ještě dalších 7, což už ti nějakou tu slušnou sumičku vynese. Rychle jsi je uklidil a pospíchal za ostatními, kteří na tebe čekají u koní. Mág se hned netrpělivě zeptal "Už je to vše?" a podal ti uzdu od jednoho z koní, kterému sundali vše kromě sedla a lehce oplátované zbroje. Jak se ukázalo, tak je tu celkem šest koní, přičemž na čtyřech pojedete a na zbývající dva umístili všechny svoje zásoby a vaky s věcmi z ostatních koní. Nasedl jsi na tobě určeného koně a všichni jste jako karavana vyrazili po cestě, které sis předtím vůbec nevšiml. Uvědomil sis, že ses musel po celý konec tvojí cesty za kytkami motat okolo téhle cesty, ale za tmy sis jí vůbec nevšiml a šel v závějích sněhu. Sice již začalo drobně svítat a obloha se začínala slabě zabarvovat do odstínů rodícího se slunce, ale i přes to rytíři zapálili dvě pochodně, aby viděli lépe na cestu před sebou. Poté jsi začal pronášet svůj monolog, kterému ostatní kromě mága nevěnovali moc pozornosti a raději pozorně sledovali okolí. Při svém blábolení jsi se také rozhlédl po okolí, které je sice ještě ponořené ve tmě, ale již můžeš vidět obrysy a nepřehlédnutelné součásti krajiny. Úplně na obzoru před tebou, odkud svítají první paprsky slunce, vidíš tzv. Velkou Ledovou Zeď, která tě provází úplně všude, jelikož obepíná prakticky celé Ledové Pláně a je až neuvěřitelně vysoká, nebo si to alespoň myslíš ... Za tebou se tyčí vysoké hory, kde jsi musel u jejich úpatí sbírat ony kytky. Po stranách vídíš občasně lesy a jinak pouze zasněžené kopce a planiny. Na jednom z nedalekých kopců sis všiml starého zkrouceného stromu, kolem kterého jsi procházel při cestě ke kytkám. Nyní při slabém světle vypadá slušně strašidelně ... Na zakončení svého monologu jsi se zeptal, jak chtějí aby jsi jim oplatil laskavost tvé záchrany. Mág trochu zpozorněl a očima si tě přeměřil. "Nevím jestli je to dobrý nápad, ale pokud by ses chtěl opravdu nějak odvděčit, tak se přidej k nám. Máme celkem nedostatek chlapů, zvláště pokud se rozhodnou rebelové na západě zaútočit. To ani nemluvím o tom, jestli se začínají přeskupovat blíž k nám i ty potvory co jsme právě pobyli. Popřemýšlej o tom, platěj celkem slušně." Poznamenal mág a začal se hrabat v jednom z vaků. Vytáhl jednu listinu a podal ti jí. "Tohle ti umožní v pohodě projít bránou do města, kde máme velitelství. Leží konkrétně na severozápad odtud v Křišťálovém městě." odmlčel se a zavázal vak, aby nic nevypadlo.


Adrian_S	#1233 Přidané 17.11.2015 12:14
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	Podívám se na brouky, "To je... nechutné!". Když se rozmluvil o situaci venku, trochu se usměji a pronesu, "Huh, třeba tam venku najdeme někoho, kdo by nám mohl pomoct. Vlastně ani nevíme, kde to jsme...". Pomůžu mu sbalit věci do torny, "Naučit... ochranné kouzlo? V-vážně? To-to bych moc rád!!" Jestli vyrazíme z jeskyně do přírody, navrhu, že půjdu před ním (2-3 kroky), kdybychom na něco narazili, tak ať prvně na mne, protože jsem jako kouzelník slabý a on silný (a taky zkušený). "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Aurelius	#1234 Přidané 17.11.2015 12:38
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	Znaveně za sebou zabouchnu, zamknu a usednu na postel. Vyzuji si boty a položím je vedle postele (ale tak, abych nemusel čuchat ten zápach ) a poté vytáhnu kytičku od své drahé polovičky chvilku si ji budu prohlížet a nakonec ji opět schovám do brašny, odložím si všechno nepotřebné, aby se spalo pohodlně a pokusím se usnout.


matthew074	#1235 Přidané 18.11.2015 19:46
Ocenění: Příspěvek: 1210 Založený: 24.01.14	"Rebelové?" Zeptám se sám sebe a vrátím svojí pozornost k jedinému člověku co ocení mé vyprávění : "Co jste vlastně zač." Pokusím se zabít zbytek cesty posloucháním toho co je vlastně moje společnost zač. Boing


scorpioncz	#1236 Přidané 26.11.2015 19:16
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	Adrian_S: "Ale no tak, jsou to snad jen brouci." řekl se zasmátím Veskim. "Docela by mne také zajímalo, proč nás teleport vysadil zde a ne tam kam jsem původně zamýšlel. Rád bych teď na mnoho otázek znal odpověď." Pronesl během balení několika posledních věcí, které jsi mu podal. Nakonec tornu zavřel a upevnil koženým řemínkem. Jen co tak učinil, tak se zvedl a ukázal na strážce, který se rychle rozpadl a zmizel. "Takže, teď se dívej ... normálně by učení trvalo déle a z knihy je to lepší, ale zkusím ti to polopatě nějak vyložit, abychom se tu zbytečně moc dlouho nezdržovali." Pozvedl mírně ruce a začal předvádět gestikulaci při sesílání. "Je to celkem jednoduché, uděláš ve vzduchu kruh a takovýto tvar, no trošku podobný přeškrtnutému hranatému štítu ... ale nesmíš se přestat soustředit! Jinak se kouzlo nepodaří! Také by to mohlo skončit špatně ..." Pronesl a načrtl ve vzuchu kruh s oním znakem, který ti nic neříká (Gestikulace, případná kouzelná slova si pamatovat nemusíš, stačí když napíšeš jméno kouzla jako předtím a tvoje postava se ho pokusí vyvolat). "Nebudu ho teď vyčarovávat, jelikož odcházíme, tak by to bylo zbytečné plýtvání silami. Ty raději také ne, i ty musíš svoje síly šetřit. Nevíme co nás může venku čekat, ale samozřejmě si můžeš zkusit alespoň gestikulaci." Poradil ti, přičemž si hodil na záda tornu s věcmi a zadupal poslední doutnající uhlíky a kusy dřeva v nevyhaslém ohništi. Poté jste vyrazili na povrch. Venku stále vládne šero, ale už alespoň dokážete vidět na cestu, aniž by jste se přerazili přes každý kořen, který by se ze tmy objevil. Celý les má tajemnou temnou atmosféru, jehličnaté stromy stojí s mírnou sněhovou přikrývkou na větvích a na nebi vidíte občasné obrysy mraků, odhalené prvními slunečními paprsky. Navrhl jsi, že půjdeš vpředu a po krátkém rozmýšlení Veskim souhlasil. "Dobře, ale jen kvůli tomu, že jsem starý a kdyžtak mě budeš varovat před překážkami, které bych jinak neviděl." Řekl namručeně a vyrazili jste kupředu do neznáma. Po několika krocích ti zapadla noha až po kolena do špatně viditelné sněhové závěje. Okamžitě tě začala noha nepříjemně a štiplavě studit. Rychle jsi svojí nohu vyndal a celou závěj opatrně obešel, tato příhoda ti však dost znepříjemňuje budoucí cestu. Na druhou stranu jsi zahlédl mezi protějšími stromy možný konec lesa, jelikož stromy začali řídnout. Na pravé straně jsi zase zahlédl koutkem oka nějaký pohyb, rychle jsi se otočil a spatřil siluetu podobnou zajíci. Ten si nevzrušeně pohopkává na spadlém kmeni silného stromu, který je od vás vzdálený odhadem okolo dvacet metrů. Veskim jde pomalu za tebou ve tvé vyšláplé stopě. Aurelius: Zamkl jsi svůj pokoj před nechtěnými návštěvami a sedl si na postel. Neotravoval si se s hledáním nějakých svíček nebo jen posvícení si kouzlem a začal si zout poslepu boty. Schválně jsi je položil přesně pod druhou stranu postele, kde budeš mít položenou hlavu. Po těchto přípravách jsi ještě našel kytičku a začal si jí prohlížet, bohužel ti ale musely stačit hmatové pocity. Podle dotyku je jasné, že květina je již uschlá a její krása dávno pryč. Stále by se ale dala použít pro alchymistické účely! Jen její účinky nebudou už tak silné jako za čerstva. Schoval jsi jí zpět do brašny a začal se svlékat z kabátu, ve kterém ti už začínalo být opravdu horko. Dále sis sundal ještě róbu, jelikož jsi chtěl předejít jejímu poškození při nechtěném převalování. Při svlékání si po hmatu usoudil, že je róba trochu pomačkaná, jelikož nejspíš není stavená na to, aby na ní byl ještě nasazen kabát. Hodil jsi věci přibližně na židli a ulehl na postel. Skoro v zápětí jsi usl ... Nebudu ti dávat na výběr, kdy se chceš probudit, jelikož jsi silně unavený a navíc ti ráno přinesou snídani, čímž tě každopádně probudí ... Spíš ... Matthew: Mág si povzdechl "Tohle jsem snad ještě nikdy nikomu říkat nemusel, nu což, všechno je jednou poprvé ... Patříme k Ledové Navládě, to je taková armáda, či strážci pořádku ... jak chceš." Na chvilku se odmlčel, aby si srovnal svoje myšlenky, a pak pokračoval. "Jsme vlastně armáda sloužící snovému démonovi Icerovi, zdejšímu skutečnému vládci a polobohovi, což ale nutně neznamená, že ho musíme uctívat." Jeden z rytířů (ten který má stále brnění v celku) se otočil a trochu naštvaně poznamenal. "JE to bůh! Jste blázni že věříte v ty vaše bohy, kteří pro vás nikdy nic neudělali. Jeho síla je skutečná!" Pronesl, ale mág pouze krátce odpověděl. "To už je otázka víry každého." Poté se znovu otočil k tobě a pokračoval. "Jednoduše jsme vojáci, chráníme občany, cesty a pořádek. Bojujeme proti všem možným a nemožným nebezpečím a když nás náš vládce potřebuje, jsme mu po ruce." Během výkladu jste dojeli na dohled od osady. Všiml sis, že jako každou noc jsou rozsvícené lampy a pochodně na palisádě a dokonce po ulicích občasně problikávají poslední zapálené pochodně hlídek. "Když by jsi se k nám přidal a dosáhl vyššího postavení, jistě by jsi se s Icerem potkal osobně. Pokud chceš ale vědět víc, tak se budeš muset zeptat nějakého náboráře. Ten ti určitě dokáže zodpovědět cokoliv, co budeš mít na srdci." Vymluvil se mág a podíval se na přibližující se palisádu. "Výborně, cíl cesty. Nějaký čas tu zůstaneme, než vyrazíme dál. Rozhodně si to s tím naverbováním rozmysli." Skončil přesně ve chvíli, kdy jste stanuli před bránou. Hlídka nahoře se ani nenamáhala zeptat kdo jste, takže jste mohli v pohodě projet. Na náměstí jste se zastavili a rytíři i s mágem seskočili z koní, přičemž je jeden z rytířů okamžitě začal chytat za uzdy s úmyslem je někde ustájit. "Čas se rozdělit, možná se ještě někde někdy setkáme." Poznamenal mág a vzal si z nákladního koně s věcmi několik vaků.


Adrian_S	#1237 Přidané 26.11.2015 20:53
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	Pokusím se přiblížit opatrně k zajícovi (tak o 5-8 metrů), do ruky si připravím krystalovou šipku a vystřelím. Jestli se trefím, dojdu si vyzvednout kořist a přinesu Veskimovi, "Máte hlad?" Jestli se netrefím, prokleju a otočím se na starce na jeho reakci (třeba by i on něco zakouzlil, co já vím..). Pak se vrátím zpět na cestu a budu hlídat okolí. "Zdá se, že budem na konci lesa, mistře..." cestou si jen gestikuluji kouzlo. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


matthew074	#1238 Přidané 29.11.2015 00:22
Ocenění: Příspěvek: 1210 Založený: 24.01.14	Mé další otázky zarazí informace o vládci tohoto místa což mě přivede k myšlenkám proč jsem na toto místo vůbec přišel. "Radši bych měl dodělat to proč jsem se do téhle ledové pustiny vůbec dostal a rychle zpátky domů." Pronesu k sám sobě pár dalších myšlenek podobného rázu. Díky tomuto usilovnému přemýšlení si nevyslechnu poslední slova onoho mága a jakmile dorazíme na místo se s družinou rozloučím. "Mno teď zpátky mému mrzkému dílu. Kde to vůbec sakra jsem? Pff jestli to je ta ves ze které jsem v noci vyšel... ve dne to vypadá docela k světu." Se svým smyslem pro orientaci zkusím najít obchodníka, kvůli kterému jsem se na tenhle výlet vůbec vydal. Boing


scorpioncz	#1239 Přidané 07.12.2015 19:08
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	Adrian_S: Začal jsi se plížit ke své nic netušící kořisti. Již jsi skoro byl ve své vyhlédnuté pozici, když ti pod nohou zakřupal namrzlý led. Zajíc okamžitě zvedl hlavu tvým směrem a spatřil tě. Již jsi dále čekat nemohl a vystřelil svoje kouzlo. Zajíc se dal pochopitelně bleskurychle na útěk, ale štěstí bylo na tvé straně, a tak se šipka zavrtala zajíci do hřbetu a nemilosrdně ho zabila. Velkými skoky jsi doskákal přes zasněžený les, až ke kořisti a trochu sis jí prohlédl při jejím zvedání. Je to dost hubený králík, moc masa na něm sice nebude, ale v téhle zmrzlé pustině jsi na nic lepšího k snědku, kromě těch brouků, stejně nenarazil. Když jsi se i s úlovkem dostal zpět k Veskimovi, tak tě přivítal několika nadšenými slovy. "Dobrá trefa, ale uschovej ho na později, nebudeme tu kvůli jednomu zajícovi pracně rozdělávat oheň ..." Při tvojí poznámce o konci lesa Veskim zvedl hlavu a zadíval se k okraji. "Již nemám tak dobrý zrak ... doufám že máš pravdu, třeba odtamtud i něco uvidíme." Nakonec i Veskimovo doufání bylo vyslyšeno. Jen co jsi odsunul poslední hustou jehličnatou větev ze zorného pole, tak se před tebou otevřela rozlehlá, sněhem pokrytá krajina. Někde daleko na obzoru jsi spatřil něco jako ohromnou lesklou zeď, která byla až tak vysoká, že brání slunečním paprskům, aby plně pronikly až k vám. Nejzajímavější je, že se tento objekt táhle po celém obzoru, kam až oko dohlédne. Při tvém rozhlížení, jsi vpravo od sebe spatřil palisádu vzdálenou pouze několik desítek, možná stovek metrů. To mimojiné také znamená, že jste celou noc od civilizace nebyli moc vzdáleni. Veskim se hned zpod stromu taktéž vynořil a rozhlédl se. "Páni, bohužel si stále nejsem jistý kde se nacházíme ..." Pronesl, když se díval na vzdálenou zeď. Zrovna v tu chvíli, když se podíval i na palisádu a ukázal na ní, tak se úzký srpek ranního slunce vynořil zpoza vzdálené zdi a na chvilku vás oslepil. Slunce začalo zaplavovat krajinu svými zářivými oranžovými paprsky ... Aurelius: Spíš v hostinci ... zatím bezesnou nocí ... Matthew: Poté, co jste se rozdělili, rytíři rychle zmizeli v krčmě. Není pochyb o tom, že tahle vesnice je přesně ta, ze které jsi předtím vyšel. Zamířil jsi tedy v pohodě k obchodníkovi a zrovna v tu chvíli, když jsi se chystal otevřít dveře, tě zaskočilo světlo, které ti oranžově zazářilo na ruce a začalo hřát. Nejprve tě to zaskočilo, ale pak ses ohlédl za zdrojem a musel sis rychle zakrýt oči. Ranní slunce se konečně dostalo nad vysokou ledovou stěnu a začalo svými paprsky zaplavovat celé širé okolí. Zatáhl jsi za kliku, ale obchod je zamčený, je asi prostě moc brzy ráno. Zaťukal jsi studeným železným klepadlem ve tvaru draka, které je na dveřích a během chvilky jsi uslyšel za dveřmi rachot a dupání bot. Chvíli následovalo ticho, když se náhle dveře prudce otevřely a vykoukl obchodník, který ti dal úkol ony květiny najít. Vypadá úplně stejně, až na to že je silně rozespalý a je oblečen do bleděmodrého nočního úboru, který obsahuje dokonce i s čepičku na které se houpá bambulka. "Ano? ... vy jste? ..." Zeptal se nejprve rozespale se zívnutím, ale poté si prohlédl tvojí neobvyklou, momentálně poškozenou, chitinovou zbroj a rozvzpomenul se. "Á to jste vy, s těmi květinami ... pojďte dál a přitáhněte si židli k pultu ..." Řekl a sám se odebral šouravými kroky za pult.


matthew074	#1240 Přidané 08.12.2015 21:04
Ocenění: Příspěvek: 1210 Založený: 24.01.14	"Postojím... nebudu se tu dlouho zdržovat takže." Položím váček s kytkama na pult a zaměřím svůj pohled na obchodníka. "Zaplať a půjdu si zas svou cestou." Položím nezáživně ruce na pult očekávajíc svojí náležitou odměnu. "Myslím, že příště by bylo lepší říct dopředu o tom co tam na člověka při sběru kytiček čeká. Jedna z těch potvor mě málem rozcupovala na kusy. Docela bych čekal větší cenu za každou z těch kytek." Zaťukám si pravačkou na zničené kusy zbroje. Boing

Strana 62 z 69: 1...59 60 616263 64 65...69

Přejít na fórum:

Podobná témata

Diskuze	Fórum	Odpovězeno	Poslední příspěvek
Věk Vzestupu • Diskuze	Zdejší kobky	12	15.09.2016 22:47