The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite - Diskuzní fórum: Amonius

Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE

Prastaré Archívy: Arena

Let´s learn some lore

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Víte že..

Sdílet

Číst diskuzi

The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » The Elder Scrolls V : Skyrim » » Skyrim - Váš svět

Právě je zde: 2 host(ů)

Strana 21 z 38: 1...18 19 202122 23 24...38

Amonius - aneb povídka na přání
Leneren	#401 Přidané 03.11.2012 20:44
Příspěvek: 6070 Založený: 23.07.12	Za C.Už jen proto ,že když přijal svou démoní podstatu.Tak by se měl smířit s tím kdo je a jak vypadá.



Asiel z Ponurvalu	#402 Přidané 03.11.2012 21:23
Příspěvek: 108 Založený: 21.06.12	A. Nejsem nerozumný. Jen nemám ten samý rozum jako vy.


jindrle8	#403 Přidané 04.11.2012 10:48
Příspěvek: 22 Založený: 09.09.11	A a moh bys sem napsat jak by to dopadlo kdyby v minulim díle padlo C


nagasadowcz	#404 Přidané 04.11.2012 12:43
Ocenění: Příspěvek: 7927 Založený: 05.10.11	B! Původně jsem dal za A, ale... Koukám, že jsme z Amonia udělali hezky bezcharakterního bastarda. Sice jsem já osobně volil jinak, ale koukat na příběh z pohledu záporáka je taky zajímavé, takže je to takhle možná dobře. No a když už to má být záporák, tak ať je to pořádný záporák a může ovládat a využívat lidi ke svým cílům. Navíc myslím, že si svůj vzhled bude moct spravit i někdy později. Upravil/a nagasadowcz dne 04.11.2012 12:46 Oficiálně jsem Naga, Svatý Sudí, ale říkejte mi Naga


Ligos	#405 Přidané 04.11.2012 13:56
Ocenění: Příspěvek: 3372 Založený: 12.05.11	jindrle8 napsal: A a moh bys sem napsat jak by to dopadlo kdyby v minulim díle padlo C Ok,ve zkratce, kdyby posledně vyhrálo C - tedy, že Amonius vědmu nezabije a poví ji všechno, co viděl a zažil, vysvětlila by mu, co se to s ním děje (protože znala proroctví) a pokusila by se z něho nějakým způsobem vymýtit jeho démonickou podstatu (ještě za pomocí jedné osoby, kterou plánuji dostat na scénu tak jako tak).... A dál už by příběh souvisel s tím, co plánuji napsat dál, takže už by se jednalo o jakýsi spoiler... Mohu jen prozradit, že svou roli tam bude mít i Magnusův amulet... -KRLEŠ- Skyrimský průvodce: http://skyrim.4fa...icle_id=66


Merundin Thuri	#406 Přidané 04.11.2012 22:04
Ocenění: Příspěvek: 154 Založený: 15.10.12	No tak já jsem samozřejmě za A to je bez pochyby a dlouhého rozhodování-elfové měli problém přijmout byť jen argoniany-a měli b y přijmout démona? ne-ne takhle to bude mít v plnění vůle Deadrického prince lehčí :-D mimochodem chápu správně že ten Pán je Dagon? Akathosh je vládcem bohů, ale já su čarovny. Přízrak Noci- moje povídka o Thalmorském vrahovi http://www.skyrim...ad_id=3723 Take the Magic: The Gathering 'What Color Are You?' Quiz.


Debilsro	#407 Přidané 05.11.2012 00:07
Příspěvek: 3 Založený: 24.12.11	A!


Chell	#408 Přidané 05.11.2012 16:24
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	A SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?


trafik25	#409 Přidané 05.11.2012 22:44
Příspěvek: 35 Založený: 14.11.11	A


oregure	#410 Přidané 06.11.2012 13:33
Příspěvek: 58 Založený: 20.10.11	A


MortuusDominus	#411 Přidané 06.11.2012 15:51
Ocenění: Příspěvek: 845 Založený: 28.12.10	B - manipulátor je přece jen ve výhodě víc než krasavec.


nagasadowcz	#412 Přidané 06.11.2012 18:17
Ocenění: Příspěvek: 7927 Založený: 05.10.11	MortuusDominus napsal: B - manipulátor je přece jen ve výhodě víc než krasavec. Na skok se objevíš a hned mi děláš radost nejlepší možností! Oficiálně jsem Naga, Svatý Sudí, ale říkejte mi Naga


MortuusDominus	#413 Přidané 07.11.2012 09:29
Ocenění: Příspěvek: 845 Založený: 28.12.10	nagasadowcz napsal: MortuusDominus napsal: B - manipulátor je přece jen ve výhodě víc než krasavec. Na skok se objevíš a hned mi děláš radost nejlepší možností! Tak to jsem měla volit i minule, to bys štěstím přímo zářil Protože jsem taky byla pro B. To si pamatuju, pač jsem se divila, že tu variantu ( co já ) by zvolil pouze jeden člověk. Ještě jsem si říkala, všichni by všechno hned vraždili ostatní vědmě vše vyzvěděli ( přičemž vědma by teoreticky věci měla vědět ) a za těchto okolností jsem byla překvapená, že odpověď B byla skor rare.


nagasadowcz	#414 Přidané 07.11.2012 10:06
Ocenění: Příspěvek: 7927 Založený: 05.10.11	Opět bychom hlasovali stejně. Musíš sem chodit hlasovat pravidelně, ať mají ty nepopulární možnosti aspoň větší ohlas, když už nic Ale už radši dost, ať to Ligosovi nezaspamujeme. Upravil/a nagasadowcz dne 07.11.2012 10:07 Oficiálně jsem Naga, Svatý Sudí, ale říkejte mi Naga


Ligos	#415 Přidané 07.11.2012 13:11
Ocenění: Příspěvek: 3372 Založený: 12.05.11	Přátelé, diskuze, která se týká příběhu či hlasování není spam, a prostor pro ni tu je, byl a bude vždy otevřený! _______________________________________________________ Jinak, mě velice těší, že přibývají další hlasující čtenáři Děkuji! _______________________________________________________ A když už jsem tu, tak napíšu tyhle dvě slova: Konec hlasování __________________________________________ Celkem hlasovalo 14 lidí S deseti hlasy zvítězila možnost A... Pro B byli tři lidé... Pro C hlasoval jeden člověk... -KRLEŠ- Skyrimský průvodce: http://skyrim.4fa...icle_id=66


Leneren	#416 Přidané 07.11.2012 16:06
Příspěvek: 6070 Založený: 23.07.12	Jsem rád ,že jsem originál .Přeji pisálkovy Ligosovi polibek můzy.Ať se máme na co těšit.


Norbi	#417 Přidané 07.11.2012 17:03
Příspěvek: 2359 Založený: 06.07.12	14, to neni už rekord ? (nechce sa mi hladať to ) You can kill yourself, or die trying... http://scontent-v...e=5678314E Aint no party like a Time Lord party, cause a Time Lord party never ends !


Ligos	#418 Přidané 07.11.2012 17:58
Ocenění: Příspěvek: 3372 Založený: 12.05.11	Norbi napsal: 14, to neni už rekord ? (nechce sa mi hladať to ) Ano, skutečně byl prolomen rekord (13 hlasujících)! Takže, šáňo, chlebíčky a jde se slavit! -KRLEŠ- Skyrimský průvodce: http://skyrim.4fa...icle_id=66


Ligos	#419 Přidané 13.11.2012 18:08
Ocenění: Příspěvek: 3372 Založený: 12.05.11	V minulé kapitole: Amoniova zkouška se chýlí ke konci. Posvátné místo navštívila vědma a Amonius dostal příkaz od tajemného pána démonů, aby ji zabil. Když tak učiní, nabídne mu za odměnu prostřednictvím démona Xermona jeden ze tří nehmotných darů - buď ho zbaví démonického zjevu, nebo mu dá mocné kouzlo, nebo možnost navštívit Xermonovu věž a regenerovat v ní síly, když to bude potřeba... ____________________________________________________________________________________________________ XXIII. Amonius nemusel dlouho přemýšlet. I když byl již se svým vzhledem smířený, představa normálního lidského vzezření se mu zamlouvala. Opět si vzpomněl na Karinu a na to, jak se tvářila, když mu hleděla do tváře. Navíc, už by nemusel skrývat obličej pod kápí. „Navrať mi moji původní podobu!“ řekl a vzápětí si pomyslel, zda to neznělo moc panovačně. Přece jen, mluví tu s démonem a ne s nějakým pouličním pobudou. Avšak Xermon se pousmál a chápavě kývl hlavou. „Jak si mladý pán přeje.“ řekl klidně. Jeho ohnivé oči planuly jasným světlem, když se upřeně zadíval na Amonia. Ten měl pocit, že do něho Xermon svým zrakem vpaluje jakýsi přízračný cejch. Cítil, jak mu stoupá tep a žílami proudí krev. „Hotovo.“ sdělil Xermon. Amonius si opatrně začal ohmatávat obličej. Byl hladký, jako dřív. Drobné vystouplé žilky zmizely. „Děkuju! Konečně si bud připadat zase jako člověk.“ „Ano,“ přitakal Xermon. „Ale pamatuj, že ty jsi víc. Jsi vyvolený. To, že tvoje tvář vypadá opět jako lidská, na úmluvě s naším pánem nic nemění.“ „Rozumím.“ odvětil Amonius. „Dobrá. Nyní mě omluv, mladý pane. Dar jsem ti předal dle tvého výběru, nyní se musím navrátit.“ „Kam půjdeš?“ „Mám spoustu povinností. Dohlížet na tebe je jen jedna z nich. Nevidíme se naposledy.“ Xermon se bez dalších slov otočil a zmizel v temnotě stejně tajemně, jako se objevil. Amonius zůstal opět sám, i když ne zcela. Jakmile totiž Xermon zmizel, ozvalo se za hromadou kamení opodál tiché písknutí. Amonius ten zvuk poznal. „Kríku?“ zavolal. Zpoza kamení vykoukla kulatá hlava se špičatýma ušima. Rozhlédla se kolem velkými černými kukadly. Když rarášek viděl, že tam Amonius stojí sám, vyběhl a hbitě mu vylezl na rameno. „Krííík!“ zapískl, jako by Amonia zdravil. „Kdepak ses schovával?“ Krík pokrčil rameny. „No, asi je to jedno. Spíš mi teď poraď, co dál? Brzy se začne rozednívat a já na tomhle místě nechci zůstat už ani chvilku.“ Krík opět pokrčil rameny a nechápavě se na Amonia podíval. „Vím,“ pousmál se Amonius. „Ty mi těžko poradíš. Ale napadá mě někdo, kdo by mohl.“ Věděl, že mu Krík nerozumí ani slovo, ale připadal si lépe, když mohl hovořit k někomu jinému, byť to byl jen malý rarach. „Kvůli komu jsem v této situaci? Proč jsem musel zabít tuto ženu?“ Amonius se opět podíval na mrtvou vědmu. „Za všechno může hlas nějakého pána démonů, o kterém ani nevím, jak se jmenuje. Mluví ke mně tak, jak blázni slýchávají svoje bludy a řídí se jimi. Znamená to, že jsem tedy blázen?“ „Hlupáku!“ hřmotný hlas uzavřel jeho monolog. Amonius se polekal, zda pána nějak neurazil a začal litovat, že vůbec něco říkal. „Nepochybuj o sobě a už vůbec nepochybuj o mně!“ hřímal hlas. Krík sklopil uši a pokrčil se, jako by se bál. Hlas však slyšet nemohl, protože zněl jen v Amoniově mysli. „Odpusť, pane.“ prosil Amonius. „Vím, že nejsi žádný blud a já žádný blázen.“ „Tak si to dobře zapamatuj.“ Hlas zněl již o něco klidněji. Amonius se odvážil zeptat: „Co mám tedy dělat dál, pane?“ „Až vyjde slunce, jdi k bráně, kterou jsi vešel.“ radil hlas a jeho slova opět zněla přívětivě. Amonius měl opět pocit, že naslouchá otcovským radám svého přítele. „Bude tam čekat onen temný elf, který tě sem doprovázel. Až se tě zeptá na vědmu, dělej překvapeného. O žádné vědmě nic nevíš, myslíš si, že tě očekává ve své jurtě. O její mrtvolu se postarají létavci dřív, než se sem kdokoliv z těch čmuchalů přijde podívat, pokud se vůbec někdy odváží. Nikomu neříkej, cos tu zažil a viděl. A už vůbec ne svým takzvaným přátelům. A nemáš ani ponětí, proč se ti vrátil původní vhled. Je ti všechno jasné, můj šampione?“ Amonius chápal každé slovo. I on sám měl pramalou chuť se komukoliv svěřovat. „Rozumím, můj pane.“ odpověděl. „Je tu ještě jedna záležitost.“ „Ano?“ „Nikdo nesmí poznat, že jsi pln nově nabité síly a moci. Musí být zřejmé, že jsi strávil tři dny v poušti bez jídla a tekutin.“ Než stačil Amonius odvětit, že se snad bude umět dobře přetvařovat, ozvala se ohromující rána. Krík vystrašeně zakvičel a seběhl z Amoniova ramene, rychle se schovat za hromadu kamení. Z nebe se snesl rudý blesk a udeřil přímo do Amonia. Ten se svalil k zemi, jako podťatý. Neupadl do bezvědomí, ani nepocítil žádnou bolest. Jen ho najednou přestaly poslouchat nohy i ruce. Svaly mu vypověděly službu. Připadal si, jako kdyby ho někdo praštil pořádně velkou palicí. Trochu si odřel tvář o hrubé kamení, na kterém nyní ležel. V ústech měl najednou sucho a těžko se mu polykalo. Po chvilce se pokusil vstát a to se mu povedlo. Hlas se už neozval, místo toho ale zaslechl podivné mručení. Podivil se, který tvor ho vydává. Uvědomil si, že to není žádný tvor, ale jeho žaludek. Měl hlad. Malátně se přesunul ke svému přístřešku, kde na něho čekalo rozestlané lůžko. S vděčností přijal jeho pohodlí a zcela unaven usnul. Probudil se právě, když slunce vycházelo. Vstal, přes rameno si pověsil mošnu, ve které ještě zbylo pár tvrdých drobtů chleba a prázdný měch na vodu. Malátnou chůzí se vydal k bráně z kostí, kterou před třemi dny vešel na toto místo. Byl tak unaven, že ani nezaregistroval Kríka, který se mu hbitě vyšplhal na rameno. Po deštivé noci byl opět slunečný den a Amonius se přesvědčil, že hlas měl pravdu. Na vyvýšeném pahorku, v uctivé vzdálenosti od posvátného místa, stál dunmerský strážce. Opíral se o své kostěné kopí a jeho bílá zbroj se ve slunečním světle leskla. Trpělivě vyhlížel k bráně. Když spatřil potácejícího se Amonia, seběhl z pahorku a přispěchal mu na pomoc. Podepřel ho, aby mu ulehčil chůzi. „Proč s tebou nejde vědma?“ zeptal se chraplavým hrubým hlasem, namísto pozdravu. Amonius se na něho nechápavě podíval. „Vědma?“ ptal se udiveně. „Co to má znamenat? V podvečer se vydala na posvátné místo. Musel jsi ji tam zastihnout!“ „Nevím, o čem mluvíš.“ odtušil Amonius. „Nikoho jsem tam neviděl.“ Strážce se zastavil a pohlédl Amoniovi do očí, jako by se z nich snažil vyčíst lež. Pak přestal Amonia podpírat, odhodil kopí na zem a poklekl, zakrývaje si tvář dlaněmi. „Je to moje vina!“ vzlykal. „Co je tvoje vina? Proč brečíš?“ „Měl jsem vědmu doprovázet až k posvátnému místu, jak si to žádá tradice.“ vysvětloval elf. „Ale vědma trvala na tom, že tentokrát půjde sama! Prý si to tak předci žádali!“ Snažil se pláč potlačit, ale nedařilo se mu to. „Co se tedy stalo?“ vyzvídal dál Amonius. Byl totiž zvědavý, kam tohle povede. „Já nevím!“ Dunmer rozhodil rukama. „Tvrdíš tedy, že jsi ji neviděl?“ pohlédl Amoniovi do tváře, oči uslzené, avšak jakoby se v nich třpytila kapka naděje. Dříve by snad Amonius neodolal a řekl by pravdu. Ale nyní necítil žádnou lítost. Měl radost, že zatím vše vycházelo podle plánu. „Neviděl. Myslel jsem si, že až podstoupím zkoušku, budu ji moci navštívit v jejím stanu.“ Elf nepřestával plakat. Do hrsti si nabral popel ze země a sypal si ho na hlavu. „Třeba šla někam jinam?“ zkoušel Amonius. „Třeba už bude zpátky ve stanu?“ Elf sebral svoje kopí a vstal. „Třeba.“ řekl potichu, ale bylo jasné, že tomu sám nevěřil. „Nyní však pojď. Jsi unaven, jistě hladovíš a žízníš.“ Dál se ubírali mlčky. Amonius si ani neuvědomil, že ještě než se k němu strážce přiblížil, schoval se Krík do jeho brašny a byl v ní tichounký, jako myška. V duchu děkoval svému pánu, že mu vše elf uvěřil. Došli k vědmině jurtě. Amonius věděl, že je prázdná. I strážce to věděl, neboť se tam nešel hned podívat. Místo toho si unaveně sedl na pařez u velkého pohaslého ohniště před stanem. Ukázal na malý stolek vedle stanu a řekl: „Támhle v míse je nějaké ovoce a vedle stojí láhev s vínem. Víc ti nabídnout nemohu, promiň.“ Amonius vzal za vděk jakémukoliv jídlu. Měl opravdu hlad i žízeň. I když ovoce bylo hořké a víno trpké, snědl a vypil téměř všechno. Jak tak jedl, sledoval strážce, který si začal prozpěvovat smutnou písničku v neznámém jazyku. „Co to bylo?“ zeptal se, když elf dozpíval. „Žalozpěv.“ Amonius se už na nic nevyptával. Až po notné chvíli, když trochu nabral síly, se zeptal: „Co budeš dělat?“ „Budu vyčkávat. Třeba se opravdu vrátí.“ „A co mám dělat já?“ „Tvoje zkouška zůstala nedokončená. Bude lepší, když na to zapomeneš a budeš se věnovat svým záležitostem. Což mi připomíná, že tu mám pro tebe dopis.“ „Dopis?“ „Je od tvého učitele. Přinesli mi ho z tábora lidu z Pustin, kde byli tví přátelé utábořeni.“ Dunmer vstal a vešel do stanu. Amonius se ho neodvážil následovat. Elf po chvilce vyšel a podával mu hustě popsaný, napůl přeložený list. Amonius viděl, že je na něm Bartolomějovo písmo. Zdálo se, že dopis je napsán ve spěchu. V duchu četl: „Milý Amonie, je mi nesmírně líto, že nemohu být u zdárného konce tvojí zkoušky. Záměrně to píšu takto, protože věřím, žes ji zvládl bez problému. Žel bohům, za tu krátkou chvíli, co jsi s námi nebyl, se toho mnoho událo. Místo, na které jsem ukryl tvůj Magnusův amulet, je v ohrožení. Urychleně musím vycestovat do Vivecu za mým přítelem, který to má na starosti. Aby toho nebylo málo, Karina se ode mě přes veškeré naléhání oddělila. Prý si musí něco zařídit v Balmoře. Vůbec nechápu, jak ji to vůbec napadlo, byla jako u vytržení a vůbec nevnímala okolí. Pořád mluvila něco o matce, nerozuměl jsem tomu. Nicméně mě ubezpečila, že bude v bezpečí a že se nemáme strachovat. Věřím jí. Vždyť úplně sama procestovala kus Tamrielu a nic se jí nestalo. Ty, můj mladý učedníku, nějaký čas pobudeš u vědmy. Je to moudrá žena a mnohému tě naučí. Stejně tak její syn (onen muž, který tě doprovázel, je totiž její syn). Avšak nezneužívej jejich pohostinnosti příliš dlouho. Nevrátím-li se do dvou dnů od konce tvé zkoušky, navštiv tábor lidu z Pustin. Mám zjištěno, že tou dobou jejich tábor navštíví dvě karavany. Nebudeš-li chtít na mě čekat u lidu z Pustin, můžeš mi s jednou vyjít naproti do Vivecu. Druhá karavana míří do Balmory, ale víš, do jakých potíží jsme se tam dostali. Nicméně, Karina mě ujistila, že žádné nebezpečí již nehrozí. Avšak odkud to ví, netuším. Něco mi ale říká, že mluvila pravdu. Navíc, mám z důvěryhodného zdroje, že Balmora opět žije naprosto normálním životem. Ale hlavní zpráva, kterou jsem ti chtěl sdělit je, že mám zprávy o našem příteli Milusovi. Je živ a zdráv a pobývá ve Vosu, což je malá osada u věže Tel Vos. Slouží sice, jako otrok nějakému místnímu mágovi, ale hlavní je, že je na živu. Jistě se divíš, odkud ty zprávy mám, ale to je nepodstatné. Vše ti potom řeknu osobně. Stává se z tebe dospělý mladý muž, jistě budeš vědět sám, co dělat. Ať už se rozhodneš cestovat, nebo zůstat v táboře, věz, že tě najdu, o to neměj obavy. Čas mě tlačí, více si povíme osobně. Bohové s tebou, Bartoloměj.“ Amonius dopis opět složil. To, co právě přečetl, mu nedávalo moc smysl. Nechápal, odkud má Bartoloměj všechny ty informace a jak Karina přišla na to, že má jít zpátky do Balmory. „Ty víš, co je v něm psáno?“ zeptal se elfa. Ten zakroutil hlavou. „Neumím číst,“ řekl. „A kdybych to uměl, proč bych četl slova, určená někomu jinému? To se nedělá.“ Amonius se zamyslel a pak pronesl: „Můj učitel si přeje, abych po té, až promluvím s vědmou, odcestoval do tábora lidu z pustin. Prý tam v brzké době budou projíždět obchodní karavany.“ „Vím o těch obchodnících. Tímto krajem projíždějí pravidelně každý měsíc. S nimi můžeš v bezpečí odcestovat.“ „Doprovodíš mě to tábora?“ zeptal se Amonius. „Teď hned?“ podivil se elf, ale pak hned dodal: „Rád tě tam doprovodím. Alespoň pak mohu osamoceně truchlit.“ Amonius již měl dostatek síly, aby cestu do tábora zvládl. Až nyní si povšiml, že brašna, kterou si hodil přes rameno, je nějak těžká. Uvědomil si, že je v ní schovaný Krík. „Nemáš nějaké maso?“ zeptal se Dunmera. Pomyslel si totiž, že rarášek má asi hlad. „Nemám. Ale lidé z Pustin nějaké mít budou. Pojďme.“ A tak se vydali k táboru a Amonius cestou přemýšlel, co dělat dál. V jednom měl jasno, tohoto kraje a této pouště měl už plné zuby. Odcestuje s karavanou hned, jak to bude možné. Ale kam? Má se vydat za Bartolomějem do Vivecu? Nebo má v Balmoře vyhledat Karinu? Anebo se na vlastní pěst vydá do Vosu, najít Miluse? Uvažoval, kterou z těchto možností by asi jeho nový pán schvaloval nejvíce… _________________________________________________________________________________________________ Otázku snad ani nemusím pokládat, ale přesto: Kam se rozhodne Amonius vycestovat? A) Do Balmory, vyhledat Karinu a zjistit, co má za lubem. B) Do Vivecu za Bartolomějem a zjistit, co se děje s Magnusovým amuletem. C) Do Vosu, najít Miluse a pokusit se mu pomoci. Pozor: Pokračování na str. 22! Upravil/a Ligos dne 24.11.2012 16:14 -KRLEŠ- Skyrimský průvodce: http://skyrim.4fa...icle_id=66


Leneren	#420 Přidané 13.11.2012 18:21
Příspěvek: 6070 Založený: 23.07.12	b)

Strana 21 z 38: 1...18 19 202122 23 24...38

Přejít na fórum:

Podobná témata

Diskuze	Fórum	Odpovězeno	Poslední příspěvek
Tamriel a reálný život, aneb: Jak jsem začal žít hrou.	Skyrim - obecně	1	08.12.2020 02:06
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej	» Skyrim - Váš svět	7	13.01.2018 23:10
Ohledně Adriho povídek	» Skyrim - Váš svět	5	15.12.2017 22:06
Adriho povídky III - Děti Skyrimu	» Skyrim - Váš svět	37	14.06.2017 23:46
Adriho povídky I - Ruka zloděje	» Skyrim - Váš svět	25	03.06.2017 17:09