Lidi rozhodl jsem se psát povídku z příběhu hry S.T.A.L.K.E.R a Metro 2033 což jsou podle mě výborný hry doufám že proti tomu nic nemáte a začnu psát co nejdříve s pozdravem Leni.
Upravil/a Leneren dne 19.08.2012 21:46
leneren napsal:
Lidi rozhodl jsem se psát povídku z příběhu hry S.T.A.L.K.E.R a Metro 2033 což jsou podle mě výborný hry doufám že proti tomu nic nemáte a začnu psát co nejdříve s pozdravem Leni.
tak piš ale nejlepší by bylo kdyby jen z jedné hry ( můžeš ze stalkera ? já jsem metro hrál )
Prvně napíšu metro to je také přímočaré a to už mám dohraný tolikrát až to není hezký a S.T.A.L.K.E.R.A pak toho ted hraju poprvý bylo by to z Volání bažin pripijatu
Světem se přehnala jaderná válka a všechno, co jsme znali, civilizaci hodnou toho označení, proměnila v prach. Z měst se staly prázdné schránky, rozpadající se pomníky lidstva z betonu a oceli, vysoké budovy ukazující k temnému nebi jako varovné prsty, na které už nikdo nedbá. Ale co to? Není postava mezi budovami člověk? Jen vzdáleně, krátké soudkovité nohy, mohutné tělo a ruce, ne, počkat, tlapy s ostrými drápy. To stvoření už má k člověku daleko, a je jen jedno z mnoha, které obývá tento náš, promiňte, jejich zmučený svět.
Přesto na Zemi existuje několik neklamných znamení, že ten troufalý druh, který proměnil polovinu planety v hromady suti a skleněné planiny, tam někde je a živoří. Radiové signály se šíří světem, tu ze Sibiře, tu z Londýna a také z moskevského metra, největšího protiatomového krytu na světě.
Prolog:(z knihy ten ode mě asi nedám je to hrůza)Arťom žije se svým pěstounem ve spletitém labyrintu moskevského metra, na jediném místě na světě, kde je lidstvo po jaderné válce schopné alespoň zčásti přežívat. Jednotlivá lidská společenství živoří v šachtách metra, kde co stanice, to zvláštní komunita, jakýsi mikrostát se všemi svými ctnostmi a nešvary, které známe z každodenního života na zemském povrchu. Arťom se nachází na stanici, která je sice pokládána za jedno z bezpečnějších míst v obrovské síti tunelů, avšak tuto jistotu narušuje temná moc, jež hrozí zničit nejen chlapcovo útočiště, ale celé metro. Mladík, jenž kdysi porušil jedno ze základních přikázání života v metru, je nucen – aby odčinil svou vinu - putovat od jedné stanice ke druhé, projít celým moskevským metrem až do poslední stanice, kde žijí v ideálním společenském zřízení kazatelé. Ti údajně vlastní záhadný předmět, který Arťom musí získat, aby zachránil metro před zkázou, jež hrozí nejen zevnitř podzemního mikrosvěta, ale proniká sem i z povrchu v podobě temných sil...
Upravil/a Leneren dne 19.08.2012 22:23
Milí Moskvané a hosté hlavního města!
Moskevské metro je dopravní podnik, ve kterém musíte počítat se zvýšeným rizikem.
Vývěska v jednom vagonu metra
Ten, kdo je dostatečně odvážný a vytrvalý,
aby celý život hleděl do temnoty,
spatří v ní první jako první záblesk světla.
Chán
(Začáteční úvodní citáty ze knihy)
to je vše co zatím napíšu prosím nečekejte že začnu psát něják brzy ale musím si to promyslet jak to napsat a chtěl bych implantovat hodně částí z knihy...
Dobře to že si nenapsal svůj vlastní úvod neni podstatný, ten je už danej a někdo ho už taky zná.. jsem spíš zvědavej jak se ti bude dařit v následnym psaní.
"Trolling is the lowest form of wit, but the highest form of intelligence."
Takže jak bych začal....Zdar lidi já jsem Art´iom a chci vám vyprávět svů příběh.....
Začaloto když jsem byl malý v roce panebože já už nevím kdy došlo ke světoví válce všude lítali rakety a mi jak štastní lidi jsme bydleli v Moskě.Ve městě s tak obrovským proti atomovým kritem že kdyby byl čas vlezli bychom sem všichni....ale to je ten problém.Tak nebudu probíraat minulost a dám se do vyprávění :Já jsem se nenarodil v metru já jsem se narodil ještě na povrchu.
Co si pamatuju tak zatím jsem v tý době viděl svetlo jen jednou...
Světlo světa jsem spatřil ještě tam nahoře, a proto jsem nebyl tak hubený a bledý jako ti, kteří se narodili v metru a nikdy se neodvážili na povrch - nikoli snad ze strachu z ozáření, nýbrž ze žhnoucí síly slunce ničícího veškerý pozemní život.I já sám pokud si správně pamatuji jsem v té době, pokud si vzpomínal, pobýval tam nahoře jen jedenkrát - a i to jen na okamžik; radioaktivní záření tam bylo tak intenzivní, že všichni zvědavci během pár hodin shořeli, ještě než se stačili dosyta vynadívat na bizarní svět nacházející se na povrchu.
Takže já jsem původně bydlel na stanici Timirjazevskaja...
Na otce si nevzpomínám. Matka se mnou byla až do pěti let; tehdy jsme ještě žili na stanici Timirjazevskaja. Vedlo se nám dobře, život plynul klidně a spokojeně - až do dne, kdy na stanici zaútočily krysy.
Obrovské šedé mokré krysy se znenadání bez jakéhokoli varování přihrnuly jedním z temných postranních tunelů. Ten se na nenápadné odbočce z hlavní trasy směřující k severu ztrácel hluboko v podzemí, kde se rozplynul ve složité spleti tvořené stovkami chodeb a labyrintů překypujících hrůzou, ledovým chladem a odporným zápachem. Tunel vedl do říše krys, místa, kam se neodvažovali vkročit ani ti nejodvážnější
dobrodruzi. Dokonce i když poutník špatně četl v mapách tunelů a tras a nedopatřením se ocitl na okraji tohoto světa, cítil instinktivně temné nebezpečí, které odtud vycházelo, a s mrazením v zádech se zarazil před zejícím otvorem vchodu jako před branou města zamořeného morem.
Krysy nikdo nikdy nevyplašil. Ani ţiváček nesestoupil do jejich říše. Nikdo se neodvážil narušit její hranice.
Ony přišly samy od sebe.
Ten den zemřelo mnoho lidí, když proud obrovských krys, tak velkých, že něco takového ještě nikdo nikdy neviděl.
(pokračování příště snad sem to tolik nezmrvil a KP a koment potěší kritiku slyším také rád)
(některé části byly vyńaty z knihy a náslědně upraveny)
(knihu v případě zájmu hodím na ulož.to.cz)
Upravil/a Leneren dne 20.08.2012 08:57
Copyright
PHP-Fusion 2002-2012 Nick Jones. Released as free software without warranties GNU Affero GPL v3.
Grafika: Zarath, Kod:
SkyrimAdmin, Puvodni
theme: Stryker &
WhoCare, nahled puvodniho designu zde. Bez souhlasu autora je prisne zakazano z webu kopirovat text a obrazky.