Ano. Naprosto vám rozumím. Teď si asi říkáte "A jé, další, už asi xté dílo na těchto stránkách.. to zase bude.." Na druhou stranu, nikdy nesuď knihu podle obalu. Takže vás prosím, přečtěte si aspoň něco málo z tohoto příspěvku. Jak asi všichni víme, příběhy na této stránce se z 99% vážou ke středověku a starověku.
Ale já vám chci předložit úplně něco jiného a s úplně jinou tématikou. Příběh se bude odehrávat ve 20. století, konkrétně v letech 1947 v USA. Ano, přesně tak. Pokud se vám vybaví dobře odění muži s tmavými klobouky, lesklými a drahými auty, tušíte správně, jedná se tu o korupci, zradu, obchodování ale i věrnost a přátelství, jedná se tu o italskou mafii. Našimi hlavními hrdiny budou mladík Piero a jeho bratranec Marco. Ti žijí typický, bezstarostný život plný poflakování, alkoholu a ženskejch a to až do té doby, než jejich chudou a zpustošenou panelákovou čtvrtí projede bílý automobil Clipper z něhož vystoupí tmavovlasý muž v obleku a míří právě do vchodu, kde bydlí Piero Masceta a Marco Flime.
Zachariášův meč bude vycházet stále, ale neslibuji že už tak často, prostě když budu mít čas a náladu, tak něco přidám, stejně tak to bude i s Šedým podsvětím.
Whirt napsal:
I'm very tense! So... Let's do it!
Vážně se teším - bude to další krásné rozptýlení, hlavně při vytváření TES
Že ses takhle najednou rozhodl?
Ani nevíš jak hrozně miluju tyhle časy. Na jednu stranu to bylo krásný. Bohužel pozítří na 8 dní odjíždím, takže se chvilku nic dít nebude. Ale hned zítra snad napíšu první kapitolu. Ale máš pravdu, bylo to opravdu najednou, napadlo mě to snad v minutě a tak jsem si řekl proč ne Každopádně doufám že se vám to bude líbit, je to přeci jenom zase něco jiného než ten středověk, kterého je tu hodně
Upravil/a Mahoney dne 11.08.2012 00:35
Neboj - mafii má každý rád (teda pokud se s ní osobně nesetká )
Každopádně já se upřímně těším a možná konečně začnu taky něco psát a taky obnovím nějaké staré projekty... Ale určitě to nebude hned. Nebudu si to nakládat, když mám TES - brzy však chci udělat něco se sci-fy tématem
Přeju hodně štěstí a čtenářů
Whirt napsal:
Neboj - mafii má každý rád (teda pokud se s ní osobně nesetká )
Každopádně já se upřímně těším a možná konečně začnu taky něco psát a taky obnovím nějaké staré projekty... Ale určitě to nebude hned. Nebudu si to nakládat, když mám TES - brzy však chci udělat něco se sci-fy tématem
Přeju hodně štěstí a čtenářů
Díky, snad budou no . Nic extra si od toho neslibuju, ale hlavně aby to bavilo mě a aspoň pár dalších lidí
"Na tohle nemáš!" řekl Piero, který u stolu seděl jen v šedém tílku a modrých trenkách. "Vážně, bambino?" smál se jeho bratránek Marco a pokládal na stůl postupku. "Dávej další dolar.." říkal ještě a rovnal si límec své oranžové košile s modrými květy. Mimo pokrových karet ležely na stole ještě dvě sklínky s vysokým dnem, do půlky dolité tvrdým alkoholem a krabička sirek, na jejímž vršku byla nakreslena americká vlajka. V rohu chraptěl gramofon.
"Od kdy si doma balíš vlastní?" zeptal se Marco a ukázal na ubalenou cigaretu. "Nedělej hloupýho bratránku. Jako by jsi nevěděl jak na tom teď podnik je. Potřebujem každej cent a balenky vyjdou levněji než krabicovky. Ty si kupuješ hotový?" ptal se. "Já kámo, kouřím jedině camelky." chlubil se Marco a ušklíbl se na Piera.
"Vydrž vole, někdo klepe.. počkej tady, dojdu tam.." povídal Piero. Zvedl se ze starého, hnědého gaučíku v rohu kuchyně a vzal si sirky a cigaretu. "A votevři okno, je mi tu z toho kouře na blití.." řekl ještě a pomalu šel ke dvěřím. Stál před ním asi o půl hlavy vyšší muž s tmavými vlasy. Měl drahý oblek a tmavé, naleštěné, podlouhlé boty.
"Dobrý den, já jsem Donaldo. Byl Mario Masceta váš otec?" "Jó, to jo. Ale jak asi víte, před měsícem ho našli mrtvého, takže by jste asi..." "Aha, takže jsem tu dobře." skočil mu Donaldo do řeči. Vašeho otce je mi líto. Ale jak jistě víte, dluhy se dědí. Půjčil si odemně 15 tisíc dolarů na nějaký váš obchod s alkoholem.." vysvětloval. "Áno, je to náš rodinný podnik Masceta & Flime. Je to seriozní záležitost. Máme alkohol od koňaků pro dámy až po tvrdý." odpovídal a ve třech prstech nervózně moulal cigaretu. "Vydržte.." řekl Piero a odvrátil od muže hlavu. Škrtnul sirkou ale její hlavička se zlomila. "Kur*a." řekl si pro sebe.
Piero hodil zlomenou sirku za práh bytu na kamenou chodbu. Vytáhl další sirku a konečně si zapálil. Vzal cigáro do koutku a otočil hlavu spátky k muži. "Takže kolik ten dluh ještě dělá?" ptal se. "Přesně 12 251 dolarů a 25 centů. A já sem budu chodit dokud zvás i ten poslední cent nevymáčknu!" rozohnil se Donaldo. "Jo, vydržte. Možná tady něco mam. Podnik pořád ještě něco vydělává." odešel do chodby a ze skříně sundal malou, barevnou ale odřenou krabičku s nápisem Cookies. Sundal víčko a vytáhl několik zmačkaných dolarovek. Podal je muži do dlaně.
"Je to asi 250 dolarů. A něco by měl mít ještě bratránek, bydlí támhle, naproti mě. Řeknu mu.." odešel do kuchyně. "Marco, nějakej kretén po nás zas chce prachy.. víš, kvůli našemu kšeftu. Dojdi k sobě a dej mu co máš. Už jsem mu dal 250 papouchů, teď je řada na tobě." Marco se líně zvedl ze židle a šel ke dvěřím. "Baf!" udělal na Donalda a vykulil při tom oči. "Myslíš, že si ze mě můžeš dělat pr*del?" chytl Marca pod krkem. "Ještě jednou a další den tě můžou najít mrtvýho ve stoce. A to asi nechceš.." říkal Donaldo. Pustil ho a strčil ke dvěřím do jeho bytu.
Za malou chvilinku přišel s červenými houslemi a ze škvírky za jejich krkem vytahoval papírovku po papírovce. "Stodvacet na cent přesně.." podal je Donaldovi. "Dobrá. Jen aby jste věděli.. mohli bychom to udělat i jinak. Stavte se v sedm večer v mé restauraci Cancro alla piastra, je to na rohu dvaatřicátý, najdete to. Můžeme spolu začít spolupracovat.." "Jó. Příjdeme a domluvíme se." říkal Piero. "To doufám. Zatím nashledanou pánové." Sešel po schodech až před dům, nasedl zpět na zadní sedadlo svého vozu a vysokou rychlostí odjížděl pryč.
-- Pokračování příště.
Upravil/a Mahoney dne 11.08.2012 12:19
Whirt napsal:
Dobrý! Ale jen ten konec mě trochu zmátl, protože sem si to tam představoval jako v paneláku a nedokázal jsem si představit, jak do toho auta nasedá
"Pojď. Dáme si ještě partičku." rozhodl Piero. "Salut amico" řekl. "Salut!" řekl na to Marco a oba mírně pozvedli sklenky. Marco vytáhl krabičku camelek a zapálil si. "Tak hraj.."
...
"Vypni ten gramec Piero.." půjdu teď na chvíli k sobě a pak zajdem za tim šmejdem. "Zatim.. " "Jo, zatim. Stav se pro mě před sedmou.."
...
"Kur*a, nemusíš tak bušit, nespal jsem.." říkal Marco. "Sorry, vole." odpovídal na to Piero a odcházeli po schodech před dům. "Ty vole, za chvíli zas podzim.. holky začnou nosit čepice, svetry a.. a prostě podobný blbosti.." nadával. "Jo brácho, to máš recht." procházeli prosluněnými ulicemi italské čtvrti. Sem tam na ně někdo mávl, nebo je pozdravil, občas se otočili za hezkou italkou. "Dal bych si říct.." prohodil sem tam, tuhle nebo podobnou poznámku jeden z nich. "Dobrá bunda.." pochválil Marco Pierovu koženku.
Už stáli před rastaurací Cancro alla piastra. Na ceduli byl nakreslen rak na talíři a vedle něho sklenka červeného. Otevřeli prosklené dveře a vstoupili do podniku. "Pánové, sem bez obleku nemůžete!" vykřkl malý, knírkatý muž stojící za pultem. "Sklapni, prďolo!" křiknul po něm Marco. "To je v pořádku Luchenzzo." řekl Donaldo, který právě přišel z horního patra. "Pojďte zamnou pánové" řekl a mířili do patra. "Luchenzzo, přines nám tam ten ročník 36, ale pospěš si." říkal ještě malému muži.
Společně vešli do Donaldova soukromého pokoje. Otočil knoflíkem a na rádiu začala potichu hrát moderní, italská hudba. "Takže abychom si rozuměli.." začal hovořit. "Vaše rodina je zadlužená až po uši. A pokud nejste úplní sciocchi, budete se snažit, vyjít mi vstříc. "Moje nabídka zní takhle. Jak víte, mám plno kontaktů a jak se říká v naší branži, čím víc lidí znáš, tím víc toho máš, že... takže, nechtěli by jste pro mě pracovat? Nebude to nic těžkého, prostě když vám něco řeknu, vy to uděláte. Rozumíme si?"
"A co by to jako mělo bejt?" ptal se Piero. "To by bylo různé. Každopádně nejčastěji to bude nebezpečné a především protizákoné." odpovídal Donaldo. "Pomůže nám to z dluhů?" "Rozhodně." říkal zase. Marco a Piero se na chvíli otočili k muži zády a cosi si šeptali. "Tak. My to teda berem." řekli nakonec. "Vážně? No to je skvělá zpráva. Takže, začal bych asi tím.. no.. pár ritardare mi dluží nějaké peníze. A vy mi je přinesete.. snažte se co nejdřív. Dostanete 30% ze zisku." zadával úkoly Donaldo.
"Jasně, šéfe.. a kde ti lenoši bydlí?" Donaldo bezeslov vytáhl ze zásuvky srolovanou mapu a perem zakroužkoval dané domy. "Tady máte pánové, zpět ty peníze, co jsem od vás dneska vzal. Když teď spolupracujem.." podával jim gumičkou stáhnuté peníze. "Díky Donalde. Dáme se hned do práce." podali si sním oba ruku a odcházeli.
"Kur*a, stejně by to bylo skvělý, mít vlastní bourák.." pronesl Piero. "Jo, to teda.. i když, co není může být.." usmál se šibalsky Marco. "Pojď, něco ti ukážu.." vedl Piera do jednoho z paneláků v jejich čtvrti. Zamířili do přízemního bytu. "Neblbni Marco, vždyť ani nemáme řidičák.." "Já ho mam. Musel jsem si ho dělat, když mě chtěli naverbovat.. strejda Pollo jim ale řekl že jsem mrtvej a dali mi pokoj." smál se Marco. "Neboj, vole. Je to jako jet na kole." Marco několikrát zaklepal na dveře.
"Kdo to je?" ozval se zevnitř starý hlas. "To jsem já, Marco.." dveře se otevřeli a v nich stál šedovlasý muž. "Co to bude? Mám tady dva nový Enfieldy a Valmeta L-35." "Herbie, nemáš prostě něco malýho, fakt jenom do kapsy?" ptal se Marco. Muž se odšoural za roh a podle zvuku otevřel jakousi skříň. Zachvíli na pult položil dvě, hnědočerné pistole. "Dvakrát tenhle YDEAL. Je to krásná, španělská příručňovka, navíc v perfektním stavu. Už je to starší matroš.. takže když koupíš jednu za 155 dolarů, dám ti k tomu tu druhou zadarmo.. pořebuju se toho zbavit. Takže, co? Berete to?" Piero vyndal z kapsy peníze a položil je na pult. "Berem k tomu ještě dva zásobníky, ke každé.." řekl Marco. Herbie otevřel šuple a vytáhl požadované kusy zboží. "A vezmem si ještě támhlety šperháky." ukázal na šperháky visící na stojánku v rohu pultu. "Tak, to celkem dělá 245 dolarů.. bude to všechno?" "Jo, jasně Herbie. Měj se.." řekl Marco a odcházeli.
"Odkud ho znáš?" ptal se Piero. "Prodává prvotřídní kubánskej tabák.. vidíš támhletoho Chryslera?" ukázal na roh ulice. "Pujč mi ty šperháky.." běželi k hnědému Chryslerovi z pětatřicátého. Marco si kleknul k jeho dveřím a párkrát tam zaštrachal sperhákem. "Umim to i nastartovat. Strejda Pollo mě tohle všechno naučil už jako menšího. Musí to tam cvaknout a je to." ozvalo se cvaknutí a Piero zkusil otevřít dvířka. Fungovalo to. "Sedni si ke spolujezdci.." řekl Marco a pokusil se nastartovat vůz. "Strejda to říkal tu rýmovačku nějak takhle.. modrej drátek šťáva, žlutej je zem, když je dáš k sobě tak pojedem. Dal oba drátky k sobě, zajiskřilo se a motor naskočil. Rozjeli se a mířili k prvnímu zadluženci.
Jo, taky v tom vidim podobnost, ale myslím že během příběhu to bude dost jinačí.. každopádně i Mafie 2 je jedna z věcí která mě přiměla něco podobného napsat
Upravil/a Mahoney dne 11.08.2012 16:23
"Řídíš dobře.." pochvaloval si Piero. A vytahoval cigaretu. "Kur*a Piero, nemůžeš kouřit se zavřenym vokýnkem v takhle krásnym bouráku!" napomenul ho Marco. "Nemůžeme si krást auťáky jeden za druhym, takhle by to nefungovalo.. víš jak to bylo když starej Henry pálil hovna a dával je lidem přededveře. Taky ho hned chlupatý to.. našli.. a přepni ty americký sr*čky.." Piero otočil knoflíkem a naladil stanici La Belleza kde se hrála převážně taliánská hudba. Právě začali hrát Che la la od Louise Prima. "O mama lalala la la la" zpíval a vytahoval další cigaretu.
"Koukej Piero!" smál se a dělal že hraje na trubku. "Čum na silnici raccolto!" křikl Piero. "Jsme tady, zastav. Pak budu řídit já.." rozhodl nakonec. Marco najel pravou stranou auta na obrubník chodníku. Došli k vysokému, panelákovému domu. Marco otevřel prosklené dveře a vystoupali po schodech až k bytu dlužníka. Piero pomalu zabouchal. "ehm.. jak vám mohu pomoci?" otevřel dveře a ptal se blonďatý muž s brýlema a kostkovanou košilí.
"Posílá nás Donaldo, máš u něj dluhy.." řekl Marco. "Jo tohlencto.. vyřiďte mu ať si políbí prdel.." usmál se blonďák a výsměšně mrknul. Marco se po něm vrhnul a shodil ho na podlahu jeho bytu. Piero zabouchl dveře. Marco zvednul blonďáka a strčil mu zápěstí levé ruky pod krk. Pravačkou vytáhl pistoli a namířil muži na čelo. "Takže, kde jsou ty peníze..?"
Muž se zase začal smát. "Víte pane.. nemáte v tom zásobník" kuckal se. Marco se zmateně podíval na spodek pistole. "Zatracená práce.." sáhl do zadní kapsy. Ozvalo se cvaknutí. "Tak, teď už ho tam mám a matičko boží přísahám, že jestli mi nedáš ty prachy, vystřelím ti ten tvůj vypatlanej mozek z hlavy!" snažil se zachovat chladnou hlavu.
"Dobrá tedy, pojďte.." Marco ho pustil a muž zamířil do pokoje. Sáhl pod gramofon a vytáhl několik papírovek. Potichu počítal a přendával si je do druhé ruky. "Tady to máte. 350 dolarů, přesně." podával částku. "Dobře." říkal Piero a natahoval po penězích ruku. "Chceme to všechno!" řekl vážně Marco. "To ale nejde, je to na můj nájem.." hájil se. "Zavři klapačku a cáluj!" blonďák podával celou sumu Marcovi. "Kdybys nevzdoroval, nemuselo to takhle dopadnout.." řekl na rozloučenou Piero. Vyběhli z domu a nasedli zpět do auta.
"Tos neměl.. co na to Donaldo řekne?" ptal se. "Co by? Nic se nedozví a my si můžem koupit cigára, nebo to jít rozházet do bordelu." veselil se Marco. "Kolik že to od něj vůbec máme?" ptal se. "Dost.. devět set doláčů.." usmíval se Piero. "A dlužil?" "Sotva třista padesát.." odpovídal zase.
"Tak.. jsme tu. Dneska fakt každej bydlí v paneláku. "Šmejdi panelákový!" zahlaholil Marco na celou ulici. "Neřvi tu, vole. Děláš jako by jsme my v paneláku nebydleli.." napomenul ho šeptem Piero. "A jo vole.."
Byl to přízemní byt. Zevnitř byl slyšet dětský pláč. Piero zaklepal. Otevřela hubená žena ověšena dvěma malými dětmi. "Co potřebujete, pánové?" ptala se smutně. "Posílá nás.. vlastně nic.." řekl najednou Piero a odtáhl Marca dál od dvěří. "Co blbneš vole?!" ptal se. "Viděls jak si tam ta ženská žila? Určitě nedlužila moc. Dáme za ni Donaldovi ty peníze, co jsme si vzali navíc od toho pošuka.." "Jo amico, máš recht, chuděra jedna. Kde se jí asi poflakuje pan manžel.." přitakal Marco a nastartoval vůz.
"Tenhle by měl bejt poslední.." ukázal na dům u jehož dveří seděl starý muž. "Dobrý den!" šel jim naproti. "Vy budete od Donalda, že? Tady máte ty peníze. Pozdravujte ho a řekněte mu ať se nezlobí že platim pozdě, že se zas zvedl nájem." usmíval se. "Marco s údivem vzal srolované peníze a vraceli se do auta. "Ten šel dobře.." pochvalovali si.
Oba si zapálili cigáro. "Budem muset zajet pro benzín." Marco řídil a užíval si krásný pohled na New Yorské ulice. Zastavili u malé benzínky a vyšel muž v modré košili. "Plnou.." řekl Marco. "A kouzelné slůvko..?"zamumlal si pumpař pod vousy. Marco ho ale slyšel. "Pohni kostrou!" odpověděl mu na to a podával mu několik dolarů.
"Ještě zajdu do podniku, objednat zboží a zkontrolovat zisk. Nezapomeň říct tvý ségře že zejtra má zavírat až o půl devátý.. má přijít to evropský víno nebo co.." říkal Piero. "Jasně, jasně. Takže teď musíme jet dát peníze Donaldovi.."
SuperHunter napsal:
Hrozně mi to připomíná Mafii 2
Musím uznat, že když to tak čtu, tak mě taky. Ačkoliv to nebyl úmysl. Ale myslim že to je hlavně ten začátek, až se to rozjede, moc podobné si to už asi nebude.
Btw: Jsou tam použity názvy vozidel z Mafie 2 A hlavně ti to Mafii připomíná asi proto, že moc her s touhle tématikou není.
Upravil/a Mahoney dne 12.08.2012 00:08
Copyright
PHP-Fusion 2002-2012 Nick Jones. Released as free software without warranties GNU Affero GPL v3.
Grafika: Zarath, Kod:
SkyrimAdmin, Puvodni
theme: Stryker &
WhoCare, nahled puvodniho designu zde. Bez souhlasu autora je prisne zakazano z webu kopirovat text a obrazky.