The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite - Diskuzní fórum: Alduinův syn

Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE

Prastaré Archívy: Arena

Let´s learn some lore

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Víte že..

Sdílet

Číst diskuzi

The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » The Elder Scrolls V : Skyrim » » Skyrim - Váš svět

Právě je zde: 1 host(ů)

Strana 14 z 16: 1...11 12 131415 16

Alduinův syn
Chell	#261 Přidané 25.07.2012 22:29
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	DragonOzzy napsal: Chell napsal: ani ja to nevydržím... sárkyš ozzy ty to prerušuješ v tak napätých okamihoch... Takhle se to dělá, poslední a nejlepší díly musí končit napínavě aby pak všichni škemrali o další D škemraly by sme aj tak!!! že chlapci? SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?



Norbi	#262 Přidané 26.07.2012 15:11
Příspěvek: 2359 Založený: 06.07.12	true ,true You can kill yourself, or die trying... http://scontent-v...e=5678314E Aint no party like a Time Lord party, cause a Time Lord party never ends !


Skees	#263 Přidané 26.07.2012 17:43
Příspěvek: 61 Založený: 06.07.12	Hele... nebylo to Tohle je za... z Pána prstenů, jak tam ke konci Sam porcoval toho skřeta frodovým mečem? Mám hvězdičku na čudlíku :3


Skees	#264 Přidané 26.07.2012 17:44
Příspěvek: 61 Založený: 06.07.12	a jen tak mimochodem...Kdy bude další díl? Mám hvězdičku na čudlíku :3


hRDLA	#265 Přidané 26.07.2012 21:42
Ocenění: Příspěvek: 7997 Založený: 27.10.11	Skees napsal: Hele... nebylo to Tohle je za... z Pána prstenů, jak tam ke konci Sam porcoval toho skřeta frodovým mečem? To bylo snad v každý knížce a filmu


DragonOzzy	#266 Přidané 27.07.2012 23:56
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	část osmadvacátá: Teď a navždy Pozn. Deník TD jsem nečetl až tak podrobně (práce na AS je docela zaměstnávající) tudíž se předem omlouvám zda jsem Chell udělal silnější než je er-forma „Jak jsme na tom s obranou hlavního města?“ Jeden z členů nejvyšší rady Thalmoru sledoval z balkónu své pracovny bitvu probíhající o pár čtvrtí dál. La Resistance napínala všechny síly, bylo jasné, že se pokusí dostat do paláce a zakroutit jim krkem. Vnitřní nepřítel je ten nejhorší nepřítel. To, zda velení Thalmoru přežije, závisí na tom, zda vojáci rebely zastaví. „Ubohý pokus o převrat, nic, co bychom nezvládli. Pro jistotu jsme ale evakuovali členy rady. Kromě vás už zbývá jen pár. Ať už ti… „La Resistance“ uspějí nebo ne, náš pán Hiretan brzy dokončí své dílo. Bojují naprosto zbytečně.“ Ozvala se kapitánka palácové stráže v bohatě zdobené elfské zbroji. Nad úplňkovou noční oblohou přeletělo hejno jezdců na pegasech. Chystali se podpořit pozemní síly Thalmoru, které držely rebelující povstalce v bezpečné vzdálenosti od paláce. „Je můj pegas připraven?“ Člen rady v drahém rouchu se odvrátil od zábradlí balkónu. Než stihla kapitánka odpovědět, vyrazil mohutné zlaté dveře zraněný strážný. „PANE!! Rebelové se vyrojili v jiné čtvrti, blíž od paláce! To místo kam jsme vyslali většinu našich sil mělo pouze odlákat pozornost! Ztratili jsme doky, pár jich dokonce proklouzlo do paláce!!!“ Kapitánce i členovi rady najednou běhal mráz po zádech. „Ztráty?“ Zeptala se důstojnice. „Přišli jsme o pár mužů, ale bojový mág, lord Olvin je odrazil, avšak máme jiný problém a to…“ V půlce věty vojáka zezadu probodl meč z nebeské oceli. Pak na kolena a poté čelem na mramorovou podlahu, přičemž z jeho těla přes proděravělou zbroj vytékala krev a vytvářela rozšiřující se kaluž. „Dobrá práce Lydie.“ Ozval se hlas mladé dívky. Tam, kde ještě před chvílí stál strážný byla nyní mladá Nordka, očividně dost silná, oděna v těžké nordské zbroji. V levé ruce držela pomlácený železný páskový štít a ve druhé zakrvácený meč. Uhnula stranou, aby mohla překročit mrtvolu její společnice. Druhá dívka byla ještě mladší. Alespoň na pohled. „C… co po nás chcete?“ Vytrhl člen rady z opasku svůj palcát. „Lydie?“ Dívka hodila po své učednici okem. Nordka neváhala a vrhla se na kapitánku stráží bez jediného slova. Elfka zařvala cosi o tom že elfská nadřezenost je jediná pravda, o vteřinu později její hlava letěla do tmavého rohu místnosti. Člen rady Thalmoru se ohnal po druhé dívce, avšak ta použila jekési kouzlo a zbraň mu před očima zrezla v ruce. Sebral tedy meč kapitánky a dívku probodl. Lydiina mistryně se však začala smát. Vůbec se nebránila. Řechtala se doslova, jako Khajiit sjíždějící se na skobě. Poté se podívala vyděšenému radnímu do očí. „Ráda bych si popovídala, ale máme tu práci…“ Chytila ho oběma rukama za hlavu a upřeně zírala do jeho očí, palci mu nadzvedla oční víčka, aby je nemohl zavřít. Mezi jejich očima začaly kolovat blesky a radní křičel. Trpěl jako víře. Po chvíli z něj zbyla jen kostra potažená kůží, podobná Daugirům ve Skyrimských hrobkách. Dívka ho jen tak ledabyle odhodila jako kus hadru. „Zjistila jste, kde se nachází Princ, paní Chell?“ Podívala se na ní Lydie. Dívka kývla. „Vytáhla jsem mu z hlavy všechno, co potřebuji. Plus pár ne až tak potřebných věcí, ale to je teď jedno. Jdu mu trochu zkazit zábavu…“ Chel se otočila k odchodu. „Nemám jít s vámi?“ Schovala meč Lydie. Chell pouze zavrtěla hlavou. „Ne. Jsi ještě příliš mladá a nezkušená má věrná učednice… Hiretan by byl pro tebe příliš velké sousto. Třebaže jsi se dokázala infiltrovat do Bílého Průsmyku a přežít řadu intrik, myslím že tohle by tě stálo život. Zůstaň tu a hlídej. Zabil kohokoliv, kdo by chtěl jít za mnou...“ S těmito slovy dívka vytvořila magický portál a vkročila do něj. Alex Utřel jsem si krev z čela. Boj se vlekl. Za celou tu dobu jsem stihl Hiretanovi způsobit několik zranění, která by normálně byla smrtelná, avšak on díky svému stavu se regeneroval téměř okamžitě. Můj meč ztlumil jeho ránu, přičemž ostří pouze sjelo po mém hrudním pancíři. Vší silou jsem ho udeřil pěstí v kovové rukavici do obličeje, probodl ho, chytil oběma rukama jeho hlavu a udeřil ho poté do obličeje čelem. Následně jsem chytil meč a skopl ho. Ležel na zemi. Začal se smát. Znovu vstal a jeho rány byly zázrakem zhojeny. Roztáhl ruce. „No taaak… Posluž si dráčku… Vyplýtvej na mě další část své síly…“ Rozmáchl jsem se a jedinou ranou mu usekl hlavu. „Oba dva víme, že jsem nesmrtelný…“ Jeho hlava na mne mluvila ze země. Bezhlavé tělo ji sebralo a nasadilo na krk. „Je jen otázkou času kdy budeš tak slabý, že se nebudeš moci bránit a chcípneš…“ Ztěžka jsem oddychoval. Měl pravdu. Bojuji zbytečně. Avšak musím počkat, dokud Xavier nedokončí rituál. Má jediná naděje. A dokud bojujeme, držím toho bastarda od jeho snahy otevřít bránu do Oblivionu. Co tak zkusit nějaká kouzla? Než jsem dokončil myšlenku, Hiretan využil šance a vyčaroval si několik krátkých mečů s jakousi obručí na konci krátké rukojeti. Za ty obruče meče chytal a házel je po mě. Začal jsem je vykrývat, po odrazu jsem viděl, jak meč rozpůlil kamennou sochu jako máslo… Radši ani nemyslet na to, co by udělal s mým tělem. Poslal po mě hned několik mečů najednou. Vytvořil jsem obranu, zastavil je a vrhl zpět. Ostří ho rozsekalo na kusy. Hned poté jsem zařval a spálil ho ohnivým dechem, avšak, jak jinak, zase se složil. „Už mě začínáš nudit. Je čas přitvrdit…“ Princ se chystal provést nějaké kouzlo, avšak najednou jsem u slyšel v hlavě hlas… Xavier… „Teď Alexi…“ Princ se začal měnit. Démonická tkáň se rozšířila po celém těle, z hlavy mu vyračily dva rohy a ze spodní části zad šupinatý ocas. Na rukou, které se změnily v démonické pařáty, se objevily dlouhé nehty, použitelné samy o sobě jako zbraň. Oči mu zaplápoaly zeleným plamenem. „Co se to děje?!“ Koukal na sebe překvapeně Hiretan. „Xavier tě změnil na kompletního démona…“ Připravil jsem si meč. „Idiot, tohle mu nějak nevyšlo… Udělal mě ještě mocnějším…“ Zazubil se. „Teď už nemáš žádnou šanci, jelikož jako démon jsem pro smrtelníky nesmrtelný!!!“ Začal se smát. Pokrčil jsem obočí a ukázal mu svůj meč. „Pro mě ne… Poznáváš to?“ Dinkův meč. Vše mu došlo. Bez zbytečných keců jsem se rozběhl, připraven ho probodnout. Avšak Hiretan byl rychlejší. Vykryl mou ránu a chytil mne za ruce. Vyzvedl mne do výšky. „Výborně, když je ten parchant co mne odrovnal tehdá už mrtvý, můžu se alespoň vyřádit na tobě… No tak, netvař se pořád tak sebejistě… I ti nejsilnější mají slabost… Muhehehe…“ Zatmělo se mi před očima. „Snil“ jsem s otevřenýma očima, až na to že to byla noční můra. Ten parchant nějak přišel na mou fóbii… Pavouci. Vždycky jsem je nesnášel. Ale tyto svině ve Skyrimu byly největším druhem, s jakým jsem se setkal. Vždycky jsem se jich štítil. Věděl jsem, že to je jen iluze. Ale sakra silná iluze… Viděl jsem, jak jsem spoutaný sítěmi a jak mne obří potvora žere zaživa… To by složilo i toho, kdo pavouky celkem snáší, avšak pro mě, jakožto arachmafobika to bylo naprosté peklo. Psychické mučení. „Ááááá náš hrdina právě dobojoval…“ Zase to přišlo. Třes v rukách… Upadl jsem do šoku… Před očima mi běžely odporné obrazce, celá hejna těch osminohých potvor… „Ugh….“ Zařval jsem hrůzou. To přesně Princ chtěl. Přestal jsem ovládat své tělo. Začal jsem se měnit v drakodlaka, mezistav mezi mnou a drakem… Ze zad mi vyrašila malá křídla, ale po chvíli zmizela. Začínal jsem se vracet do normálu. Extrémně vyčerpaného mne odhodil na zem. „Tak, s tebou jsem hotový, teď sleduj, jak tvou milou zakleju do brány…“ Vydal se k vznikající bráně, nad kterou Laura levitovala v krystalu. „Nee….“ Ztěžka jsem se za Hiretanovými zády stavěl na nohy. Bolest mi projížděla celým tělem a cítil jsem se, jako kdybych tři dny nespal… Obraz přede mnou se rozmazával, kulhal jsem. „Jak romantické…“ Zasmál se Hiretan. Musím sebrat zbytek sil… Musím to… Udělat… Pro Lauru… Musím ji zachránit… Jinak si to už nikdy neodpustím… Jsem tu pro záchranu stávajícího světa. Jenže ona sama je mým celým světem… Zařval jsem bolestí a rozběhl se z posledních sil, odstrčil jsem překvapeného Hiretana a sekl do krystalu. Kus z něj odletěl. Sekal jsem do něj jak zuřivý, až mi meč vypadl z ruky. Sesilal jsem na krystalové vězení ledové hroty. Praskal. Když mi došla mana, mlátil jsem do krystalu holými pěstmi. Až mi krvácely ruce. Když jsem byl na pokraji sil, krystal byl pokryt bezpočtem prasklin. Zachráním tě... Lásko… „FUS RO DAH!!!“ Zařval jsem a krystal se roztříštil. Chytil jsem Lauru do náruče. Padl na kolena a zlehka ji položil na zem. Byla v bezvědomí, ale živá… „NEEEE!!! Ty bastarde!!!“ Pric mne nasraně chytil za vlasy a přivolal si vrhací meč. „Jen jsi to zpomalil, ale nezastavil!!! Za chvíli tu tvou čubku pošlu za tebou…“ Vyzvedl mne do vzduchu. Byl jsem příliš slabý, na to, abych vzdoroval. Probodl mne skrz naskrz mečem a prastil se mnou o kamenitou zem. Z úst mi vytryskla krev. „To bychom měli…“ Vše postupně tmavlo… Zvuky byly stále dunivější a hůř slyšitelné, barvy se pomalu vytrácely. Otče… Zklamal jsem tě… Otevřel jsem oči. Ležel jsem na sněhové pláni a sledoval v povzdálí bitvu mého otce s hrdiny ze Sovrngardu a Adrama… „Svému otci už nepomůžeš…“ Zaslechl jsem dívčí hlas. Otočil jsem hlavu. CHELL? „Avšak… Ve svém boji máš ještě naději… Musíš mi však věřit…“ Podíval jsem se na ni. „Mám jinou možnost?“ Chell zavrtěla hlavou. „Pokud se nespojíš se mnou, tvá duše odejde na onen svět… Pokud ano, můžeš porazit Hiretana… A zachránit Lauru… Pokud prohrajeme, oba dva skončíme jako stavební materiál brány. A naše duše budou navždy zmařeny.“ „Když jde o mou lásku…“ Sklopil jsem hlavu. „Předem znáš odpověď… Per to do mě!!!“ Chell se změnila v závan kouře a… Vstoupila do mě. Zamžoural jsem. Chvíli mi trvalo otevřít oči. Necítil jsem se dvakrát dobře, ale lépe než před mým předčasným nevydařeným odchodem na onen svět… Jsem zpět… Vedle sebe jsem nahmatal Dinkův meč. Princ odříkával jakési verše magické formule. Pomalu jsem se zvedal. Zapraskalo mi v kostech. Vytáhl jsem si z břicha meč a odchodil jej. Rána po něm se okamžitě zacelila. Cítil jsem, že nejsem teď tak úplně sám… Mám dvě osobnosti v jednom těle. Chell mi propůjčila svou sílu, já jí půjčím na chvíli své tělo… „Huh?“ Hiretan se otočil. „Nejsi náhodou…“ „Čas na druhé kolo bastarde!!!“ Zařvala skrz mne Chell. Hiretan neváhal a vystřelil po nás kovová kopí. Díky Chelliným schopnostem jsem se jim ale za běhu vyhnul. Řítil jsem se na něj jako lavina, s rozmáchnutým mečem. Hiratan si na poslední chvíli přivolal ten svůj. Finální střetnutí… Naše meče zajiskřily o sebe a pohledy se opět setkaly. Já, Chell, Hiretan… Odletěl jsem stranou a padl na záda. Vyrazil jsem si dech a upustil meč. Levá ruka tlačila na krvácející ránu na boku. „Chvályhodná snaha... Škoda že tak zbytečná…“ „Neslav příliš brzy…“ Zatnul jsem zuby. Ta rána pálil a jako čert. „Oh, a co mi asi uděláš? Vstaneš a přivedeš nějakým zázračným chvatem zvrat do tohoto boje?“ Jeho démonní ksicht se zazubil. Stejně však učinila skrz mne Chell. „Už jsem to udělal…“ Ukázal jsem zakrvácenou rukou na jeho hruď. Hiretan vytřeštil oči. Zatímco Chell vedla mou levou ruku s mečem do střetnutí, já pravou rukou seslal na jeho hrudník pečeť. Aktivoval jsem ji. Princ se začal měnit v ledovou sochu. Pomalu jsem se zvedal ze země. „….ty… idiote…“ Začal chroptět. „Šetři dechem, dochází ti čas…“ Schoval jsem meč do pochvy. „…z… zmařil jsi šanci na vytvoření dokonalého světa… Uvidíš… Podřadné rasy nemohou žít vedle nás urozených… Nikdy to nebude fungovat…“ Led sahal už po jeho prsa. „Najednou jsem urozený? Znovu vybudovat co jsi zničil bude trvat… Avšak.. Dokážeme to. Všichni dohromady. Ať už elfové, agroniáni, císařští, nebo orkové, či ostatní… Má práce však s tebou nekončí…“ Podíval jsem se do jeho vystrašených očí. Sebevědomí mu najednou spadlo. Během chvíle jsem zničil jeho šance na výhru. „…protože dokud budou po světě chodit parchanti jako ty… Budou potřeba lidi jako já, Fark, Grog, Maria nebo Adram, aby je zastavili… Dokud lidi jako my budou dýchat a dokud lidi jako ty budou posíláni pod drn… Má tento svět právo existovat dál… Sbohem, napotřetí to snad vyjde!!!“ Než se stihl Princ změnit v sochu kompletně, udělal jsem kop z otočky a ukopl mu hlavu. Ta se za letu změnila v led a roztříštila se o stěnu jeskyně. Tělo se rozpadlo na kusy a po chvíli se změnilo v prach, který nasála vznikající brána. Ihned se zavřela. „Vypadá to, že Dagon si na naplnění svého fanatismu do ničení bude muset ještě chvíli počkat…“ Chell ze mne vystoupila. „Díky za všechno…“ Kývl jsem na ní. Dívka se však jen usmála a beze slova zmizela. „A… Alexi?“ Laura se začínala probírat. Přiběhl jsem k ní, sedl si na zem a vzal ji do náruče. „Jsem tady má lásko…“ Pohladil jsem ji po jejích rezavých liščích vlasech. Podívala se na mne svýma přenádhernýma očima. „Co… co se stalo? Jsem… Jsem stále na Letních Ostrovech?“ Začaly mi téct slzy štěstím. „Už je vše v pořádku má jediná…“ Objal jsem ji a ona zase mne. „Dokázali jsme to… Brána je uzavřena… Už není nikdo, kdo by ti chtěl ublížit…“ Hladil jsem ji po vlasech. Políbila mne na tvář. „Víš moc dobře že nejsem žádná malá bezbranná holka…“ Přitulila se ke mne. „I když, pro jednou mi ta role dámy v nesnázích slušena ne?“ Zavřela oči. Musela být hrozně vyčerpaná… „Kdybys zachraňovala ty mne, byla by z toho zajímavější píseň…“ Pousmál jsem se a pohladil ji po tváři. „Už je po všem… Už nás nikdy nikdo nerozdělí… Jsme už navždy spolu… Teď a navždy…“ Laura se usmála a taktéž mne pohladila po tváři. „Teď… A navždy…“ Upravil/a DragonOzzy dne 28.07.2012 08:49 Ozzy je daedrickým princem cynismu, metalu, černého humoru a psaní kravin. Jeho síla roste čtením a komentováním jeho děl. ALDUINŮV SYN, POVINNÁ ČETBA PRO KAŽDÉHO, KDO NECHCE BÝT CHUDÝ, MÁLO VLIVNÝ, NEBO JINAK CELOSVĚTOVĚ ZBYTEČNÝ http://cabadaj.hostuju.cz/Stahuj.htm


hRDLA	#267 Přidané 28.07.2012 00:32
Ocenění: Příspěvek: 7997 Založený: 27.10.11	1) Že si to psal unavený? Těch gramatických chyb (namátkou: Lidie, khajiit sjíždějící se na skobě, Daugir) 2) V TES jsou pegasové? Jednorožci to jo, ale pegasové? 3)To už je konec , bylo to epický


Norbi	#268 Přidané 28.07.2012 00:45
Příspěvek: 2359 Založený: 06.07.12	epické You can kill yourself, or die trying... http://scontent-v...e=5678314E Aint no party like a Time Lord party, cause a Time Lord party never ends !


DragonOzzy	#269 Přidané 28.07.2012 08:35
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	eh, no budu to muset ještě opravit, psal jsem to když jsem přišel z posledního dne brigády a ještě jsem tátovi pomáhal montovat kuchyň, ale hold jsem měl dost elánu to napsat. Poslední díl to ještě není, bude ještě jeden jako epiolog Upravil/a DragonOzzy dne 28.11.2020 11:49 Ozzy je daedrickým princem cynismu, metalu, černého humoru a psaní kravin. Jeho síla roste čtením a komentováním jeho děl. ALDUINŮV SYN, POVINNÁ ČETBA PRO KAŽDÉHO, KDO NECHCE BÝT CHUDÝ, MÁLO VLIVNÝ, NEBO JINAK CELOSVĚTOVĚ ZBYTEČNÝ http://cabadaj.hostuju.cz/Stahuj.htm


DragonOzzy	#270 Přidané 28.07.2012 16:47
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	část poslední: Kámoši od špalku zase spolu Maria Bitva o Bílý průsmyk byla v plném proudu. Bouřné hávy, Legie i městská stráž, posílena o posily z ostatních držav, ti všichni nyní společnými silami bojovali proti armádě thalmorského velvyslanectví ve Skyrimu. Jatka vyvrcholila, když elfové zaútočili na naoko obsazený Bílý Průsmyk a po chvíli na ně zaútočila během boje císařská legie. Zálohy Thalmorských sil záhy napadly posily z jiných držav. Moment překvapení hodně pomohl, ale pořád nikdo neměl vyhráno. Třebaže thalmorští padali po desítkách, ještě ani zdaleka neřekli své poslední slovo. „Hradby asi neudržíme…“ Vrtěl hlavou Tulius, když vedle lady Elenwen sledoval z brány bitvu pod sebou. Ulfrik Bouřný háv mezi nimi nebyl. Aby povzbudil své muže, vrhl se do boje sám, obklopen svou osobní gardou a vyřvával rozkazy. Obrana vypadala, jako kdyby se měla každou chvílí zhroutit. „Jestli ustoupíte, jsme ztraceni. Hradby musíme udržet za každou cenu!!!“ Vystřelila jsem šíp. Probodl krk jednomu thalmorskému vojákovi, kterému se povedlo dostat na hradby. Bezvládné tělo přepadlo přes střílny a praštilo sebou o zem, přímo mezi bojující vojáky. „Ve čtvrtích města se neubráníme!!!“ Podívala jsem se na dva z velitelů. Družníci sice spolu s Jarlem zmobilizovali bojeschopné muže, avšak, pokud padne hlavní část sil Bílého průsmyku, ti ve městě budou jen malou překážkou. Koutkem oka jsem smatřila, jak Grog svou obrovitou sekerou drtí elfy na hradbách. Seslala jsem na něj kouzlo kamenné kůže, aby byl lépe chráněn. Elfové totiž měli přesilu. „Pozor!!“ Přímo do věže vletěla ohnivá koule od nějakého elfského mága. Tulius strhl Elenwen na zem a já na poslední chvíli se přikrčila a přikryla pláštěm. Sakra!!! Výbuch urval část zdí, ale my tři jsme to přežili celkem v pohodě. To se však nedalo říct o dvou lučištnících, kteří byli ve věži s námi. „Tenhle je mrtev…“ Elenwen zkontrolovala prvního. „Pojď chlapče…“ Tulius pomohl na nohy druhému raněnému lučištníkovi. Vzhledem k velkým popáleninám a zraněné ruce jsem soudila, že tenhle už dnes bojovat nebude. „FUS RO DAH!!!“ Ulfrik svým řevem odhodil skupinu nepřátel, kteří spadli do vodního příkopu… A nabodali se na kůly. To do unavených mužů vneslo víc morálky a opět bojovali o něco zuřivěji, třebaže síly jim už pomalu docházely. Grog zrovna přesekl vejpůl dalšího elfa a následně skopl z hradeb justicionáře, připraveného ho usmažit. Už ani nevím, kolikátý toulec jsem dnes vystřílela. Prsty, kterými jsem natahovala tětivu jsem už skoro necítila, avšak stále jsem měla sílu střílet. Mrtvému legionáři jsem sebrala toulec a dělala co mohla, avšak asi po pátém výstřelu mi praskla tětiva. „Výborně…“ Zasyčela jsem a zahodila luk. Chystala jsem se vytáhnout dýku, avšak pak se to stalo. Obloha zrudla. Všichni na chvíli přestali bojovat, když se na obzoru objevily jakési bytosti. Ptáci? Z blízka jme si, však uvědomili náš omyl. Jednalo se o okřídlené daedry. Naši lučištníci se už nestarali o thalmory a zaměřili se na dremory, avšak, hned na to se ukázalo, že sem nepřišly bojovat proti nám. První démonické stvoření se sneslo mezi bojující dav a chňaplo do spárů prvního vojáka thalmoru. Začal křičet, když tu její sestra sebrala dalšího. Sukuby… Po desítkách byli thalmorští vojáci unášeni sukubami do dáli neznámo kam. I když… Nikoho to nezajímalo kam, hlavně že pryč. „Ehm…“ Jeden voják bouřných hávů si sundal přilbu. Ralolf. „To jsme jako… Vyhráli?“ Chvilku bylo ticho. Všichni se zmateně rozhlíželi kolem sebe, avšak nikde nezbyl jediný thalmor. Kromě lady Elenwen a jejích věrných, jež bojovali na naší straně. „Vypadá to že… Jo?“ Všichni propukli v jásot. Krásný to pohled. Přilby létaly vzduchem (a následně padaly jiným na hlavu), Bouřné hávy objímaly legionáře, legionáři Bouřné hávy, Ulfrik si padl do náruče s Tuliem, Šedovlasí objímali své tehdejší soupeře Bojemily. Všechno už skončilo… „Budu potřebovat nový hadry…“ Zavrčela Elenwen. Všimla jsem si, že má své šaty na několika místech propálené. „Já zase koupel…“ Utřela jsem si pot z čela. Grog zrovna máchal nad hlavou svou obrovitou sekerou a bojovým pokřikem oslavoval naše vítězství, přičemž Ralolf se objímal přátelsky se starým přítelem, legionářem Hadvarem. Doufala jsem, že mému manželovi se vede podobně… Alex „Přijměte mou kapitulaci… Tímto předávám město a vládu nad Letními ostrovy do rukou La resistance a staré vládě. Thalmor se tímto vzdává.“ Starosta hlavního města poklekl a předal Talyrandovi svůj meč. „Přijmu jakýkoliv trest… Stejně jako odpovědnost za činy thalmoru…“ Mluvil elf stále se skloněnou hlavou. Talyrand mu však pomohl vstát. „Krve bylo dnes již prolito dost. Vzkažte všem vojákům, ať složí zbraně a vrátí se ke svým rodinám. Bitva je u konce.“ Stáli na balkónku paláce. Pomalu svítalo a hlavní město Letních ostrovů zalilo slunce. La Resistance se zmocnilo vlády nad městěm. Všichni členové rady thalmoru prchli, a když jsem z balkónu zařval, že jejich vůdce, princ Hiretan je mrtev, a na důkaz zamával jeho mečem, vojáci Thalmoru se vzdali. Už žádné krveprolití. Talyrand objímal svou milou, jakousi mladou elfku, kterou doprovázel záhadný mladík s obouruční sekerou na zádech a dlouhými hnědými vlasy. Podle všeho se jednalo o imperiála, držel se za ruku s mladou redguardkou. A já… Spolu s Laurou jsme se drželi v náručí za balkónem, opřeni o zeď. Je po všem… Fark s nezájmem pobral co nejvíce diamantů, drahokamů, zlata a stříbra našel, jako „platbu“ za jeho služby a taky jako dárek pro Marii. A Zarath… Kdo ví, kde mu byl konec. Stejně jako Xavier, oba dva se kamsi vytratili. Nestihl jsem jim ani poděkovat. Talyrand se svou milou najednou přistoupili ke mně. „Dobrá práce, synu Alduinův…“ Poplácal mne po rameni. „Bez tebe bychom to nezvládli. Díky tobě jsou nyní Letní ostrovy svobodné a političtí vězni se mohou vrátit ke svým rodinám. Jsi tu vždy se svou milou vítán.“ Usmál se. „Není to díky mě. Je to díky vám, a vašim neúnavným vojákům, jež neztráceli naději, jakkoliv Thalmor stupňoval teror na ostrově. Je to díky Tsavi, která obětovala život, aby mohl Xavier pomoci se zničením prince. Je to díky tobě, kdo se vzepřel vlastnímu otci a riskoval popravu… Díky vám konečně zavládne mír… Alespoň prozatím… Nechci žádnou odměnu…“ Políbil jsem Lauru. „Vše co jsem kdy chtěl, to držím právě ve svých pažích…“ Dívka se usmála a polibek mi opětovala. „Musíme se vrátit ke svým povinnostem ve Skyrimu… Hodně štěstí s obnovením starého řádu…“ Řekla Laura a vzala mne za ruku. „Půjdeme?“ Beze slova jsem přikývl. Vydali jsme se do doků. „POČKEJTE NA MĚĚĚĚĚĚĚ!!!“ Řval Fark s pytlem „půjčených“ věcí na zádech. ----později---- „Proč musí odjed?“ V Samotském přístavu jsem se loučil s Laurou. „Císařské povinnosti mladíku.“ Řekl Tulius. „Říše ti je nesmírně zavázaná, avšak následovat nás do hlavního města Cyrodilu nemůžeš, musíme vyřídit pár formalit a korunovat Lauru, navíc, Thalmor stále drží Elsweyr a Valewood, ještě neřekli své poslední slovo. Jsou oslabení, avšak, ne zničeni. Nicméně, má práce zde skončila. Vojenský guvernér Ulfrik Bouřný háv však určitě zajistí, aby nová velekrálovna Elisif neměla problémy s udržení pořádku ve Skyrimu…“ Tulius vstoupil na loď. „Pojď Lauro…“ Dívka se na mne podívala se slzami v očích. Utřel jsem jí je. „Neboj… Nevidíme se naposledy. Víš, co jsme si slíbili…“ „Teď a navždy…“ Zašeptala Laura Septim a objala mne. „Nikdo nás nerozdělí… Přijdu si pro tebe třeba i na druhý konec Tamrielu…“ „Hned jak budu moci, pošlu ti dopis abys přijel. Moc dlouho bez tebe nevydržím…“ Políbila mne na tvář. „Já bez tebe taky ne…“ Pohladil jsem ji po vlasech. „Už musím…“ Dívka, oděna do šatů, které měla, když jsme se poprvé viděli na stoupila na loď. Legionáři vytáhli kotvu. „Naviděnou Lauro…“ Zamíval jsem na odplouvající kocábku. Laura na mne kývla. Stála ještě dlouho u zábradlí lodi, stejně tak já ji ještě dlouho sledoval z mola. Dokud mi loď nezmizela z dohledu… „Nic nevyjde tak, jak si to člověk plánuje…“ Uslyšel jsem hlas za sebou. Otočil jsem se. Alduin?! „Tati!! Ty žiješ!?“ Utíkal jsem k němu. Padli jsme si do náruče. Otec a syn. „Přišel jsem se rozloučit Alexi…“ Posmutněj požírač světů, když jsme se pustili. „Proč?! Proč musíš odejít?“ Zeptal jsem se, třebaže odpověď jsem znal. „Bitva s drakorozeným skončila. Porazil mne. A já se vracím na nebesa… A na putování po jiných světech, dokud nebude čas, abych se vrátil sem a znovu se utkal s dalším drakorozeným… Adram v boji padl taky. Avšak v Sovngardu žije dále. Špatně se nemá, neboj. Bude hodovat s hrdiny, dokud nepřijde jeho následník a stejně jako hrdinové ze Sovngardu pomohli jemu, on pomůže jim. Tvůj osud je nyní v tvých rukách. Osud tohoto světa… Alexi… Jsem na tebe hrdý. Jen málokterý otec na světě má takového syna jako já…“ „Sbohem… tati…“ Z očí mi vytekly slzy, když obraz mého otce začal blednout. „Zůstaň silný a statečný můj synu…“ Dal mi ruku na rameno. „I tvou zásluhou svět přežil. Žij tak aby stál zato… Sbohem… Mám tě rád…“ „Já tebe taky tati…“ Obraz Alduina zmizel. Zůstal jsem na večerním mole přístavu Samoty sám, až na tu a tam nějakého námořníka, který nesl bednu s nákladem na svou loď. Měl pravdu. Osud je nyní v mých rukách… ---- o rok později --- V Markathu vládlo horké léto. Snad nejteplejší, co Skyrim pamatuje. Pár týdnů po Lauřiném odjezdu se Maria a Fark vrátili k vedení Temného bratrstva. Už jsme je vídali jen občas. Já a Grog jsme si koupili levný barák v hlavním městě plání, kterému nyní vládli Zapřisáhlí. Klan Stříbrokrevných porazili v bitvě a tak byl klan nucen prchnout do Cyrodilu. Jarl se raději vzdal, a proto Markath přešel poklidně pod vládu Zapřisáhlých, původních obyvatel. Navzdory veřejnému mínění to nebyli až takoví divoši. Dovolili obyvatelům zůstat, akorát se přistěhovali noví lidé. Jarlovi byla ponechána moc do té doby, než mladý král Zapřisáhlých dospěje do patřičného věku. Uznali Říši jako panovníky a Elisif jako královnu Skyrimu, a tak Zapřisáhlí opět získali zpět své domovy. Z Cidhelského dolu už nebyl žalář, ale běžné pracoviště. Našli jsme tam práci i já a Grog. Typická chlapská domácnost. Ráno makat do dolů, večer do hospody a v noci do bordelu. Teda, do bordelu chodil Grog. Stále jsem jaksi nedokázal podvést Lauru, třebaže jsem začal ztrácet naději, že svou lásku ještě někdy uvidím. S penězi každý den za vytěženou stříbrnou rudu jsme vycházeli celkem dobře, tu a tam jsme si přivydělali jako žoldáci, když jsme šli jako za starých časů s mečem a sekerou vypráskat nějaké bandity, což nám vyneslo slušné prachy. Tak jako tak, dobrodružství byla u konce a život se stočil do poklidné podoby. „Jo jo, hrdina, zachránce světa. Tomu se říká odměna…“ Mrčel jsem si pro sebe, když jsem krumpáčem mlátil do skály. Grog zatím vedle mne kladivem a majzlíkem omlacoval zbytky kamene kolem kusu rudy. „I hrdinové musí občas máknout, to že skončíme v nádherném paláci v náručí kozatých děv, to je možná tak v bardských písních. Realita je drsnější.“ Kolem nás prošlo několik dělníků, nesoucí na zádech ve vacích kusy rudy. Kopnul jsem krumpáčem a ze skály vypadl kus stříbrné rudy. Spolu s Grogem jsem ty naše hodily do vozíku. „Můžeš jed.“ Pokynuli jsme na temného elfa, který jako na povel začal vozík tlačit. Tekl ze mne pot a špína. Avšak za to mi v práci pořádně narostly svaly. „Tak mne napadlo Alexi…“ Zahřměl Grog. „Co kdybychom rozjeli vlastní kšeft?“ „Jak to myslíš?“ Zeptal jsem se. „No, náčelník naší pevnosti zná místo, kde je vééélké naleziště oricharkové rudy. Avšak díky těm šklebícím se trolům tak nikdo nechce. Každého totiž vytrolí a ztrapní. A neustále se smějou a zpívají trolí písně. A trolí a trolí… Kdybychom to místo obsadili a sehnali dělníky, mohli bychom získávat rudu pro bráchu, ten by sehnal pár dalších kovářů a my bychom tak založili společnost… Třeba… Ork s.r.o…“ „S.r.O?“ Pozvedl jsem obočí. „Sejměte rychleji obry. Nebo tak nějak. Orkské zbraně jsou žádané.“ „Popřemýšlím o tom…“ Zarazil jsem krumpáč do skály. Konec šichty. „Dobrý, tady je tvoje výplata, další!!!“ Úředník u vchodu do dolů rozdával septimy zaměstnancům. „Alex Bolmot?“ Podíval se na mne. „Áno, máte mou výplatu?“ Khajiit za stolem mi podal měšec a k tomu dopis. „Je to pro tebe.“ Mrkl na mne. Pokrčil jsem rameny a vydal se domů. Ork hned zamířil do hospody, avšak já chtěl ještě chvíli relaxovat. Po cestě Markathskými ulicemi, kdy jsem musel kličkovat mezi haldou děcek hrající si na honěnou, jsem otevře zapečetěný dopis. Ahoj krasavče, Laura mne požádala, abych ti poslala dopis, ona teď má bohužel poslední dobou moc formalit, ale chce tě vidět. Lauru budou velmi brzy korunovat na císařovnu a měl bys být u toho. Máš taky oficiální pozvánku. Pokud máš zájem, dostav se do Samoty přesně za týden. První se však stav ke mně do hradu. Dám ti nějaké slušné šaty. Lady Elenwen, hraběnka Kvatche P.S: Jsi spokojený se svou současnou prací? Uvolnilo se mi místo kapitána stráže, jeslti chceš, můžeš u mě pracovat. Zarath ---- zhrduba v době kdy se Talyrand vykecával se starostou, tj. o rok zpět--- „Děkuji Zarathe.“ Xavier mne doprovázel na loď. „Má mise a tímto i tvá je u konce. Můžeš nyní jít, kamkoliv se ti zlíbí…“ Přikývl jsem. „Ááááá co odměna?“ Zeptal jsem se. Xavier se na mne podíval. „Noo… Pocit že jsi zachránil svět a je z tebe hrdina?“ „Ehm… Za to si nový obouručák nekoupím magiči…“ Natáhl jsem ruku. Xavier mi jí potřásl. „Beboj, brzy se odprostíš od materialistick…“ Křáp. Rozbil jsem mu flašku piva o hlavu. „Dobrou noc.“ Zazubil jsem se, když Xavier padl do v bezvědomí na zem. Obral jsem ho o měšec, narvaný zlatem k prasknutí, plus ho očoroval o nějaké ty cennosti. „Pche, dobrý pocit. Mno…“ Potěžkal jsem si nadutý měšec a cennosti. „Tím že jsem tě obral, smrade, tě zaručeně ochráním před přílišným materialismem. Takže… Stát se hrdinou… Hotovo. Pomstít svou vesnici… Hotovo… Vydělat spoustu prachů…. Hotovo. Užít si s badnou prsatých redguardek a krásech jiných ras… Jdeme na to.“ Naskočil na nejbližší loď a hned dal pár zlatých agroniánskému kormidelníkovi. „Kam to bude?“ Zasyčel. „Směr Hammerfell. Za holkama!!! Hrdina potřebuje po pořádném dobrodružství pořádný odpočinek!!!“ Alex Imperial city. Krásnější než jak mi Laura vyprávěla. Nechal jsem Grogovi celou domácnost pro sebe. Hned jako první tam uspořádal večírek. Snad ten barák nesboří. Významní funkcionáři z celého Tamrielu přijeli do císařského města v srdci Cyrodilu, aby se zúčastnili korunovace Laury, ve znovuotevřené Talosově svatyni. Do obřadu ještě však zbýval nějaký ten čas. „Obřad začne za hodinu císař..“ „Laura, pro tebe navždy jen Laura…“ Usmála se a padla mi do náručí, sotva jsem vstoupil do jejích komnat. „Strašně si mi chyběl…“ „Ty mě taky lásko…“ Pustila mne a podívala se do zrcadla. „Ani nevíš, jak jsem teď nervózní. Čekají, že povedu celý Tamriel.“ Usmál jsem se. „Montiere ti určitě vprvních letech pomůže. A navíc, jsi Septim. Rozený vůdce. Dívka si upravila vlasy do copu. Navyklá tvrdému životu odmítala, aby jí kdokoliv s čímkoliv pomáhal. Česala a oblékala se výhradně sama. Jen jednu věc svěřila mě. Z nočního stolku jsem sebral Amulet králů, překrásný šperk, patřící jenom jí, a tak jen ona ho může nosit… Dokud nebude mít následníka. „K dokonalosti chybí jediné…“ Opatrně jsem jí ho zapnul kolem krku. Usmála se a vzala mne a ruku. Seberyzejší zlato, sebedražší šaty, ba ani Amulet králů jí neudělal krásnější víc, než ten její nádherný úsměv. Ať už v šatech císařovny, vojenském oblečení Čepelí, nebo vězeňských hadrech… Ona je a bude vždy ta nejkrásnější ze všech. Alespoň pro mne, Alexe Bolmota. Třebaže mi otec chybí, jsem rád, že Adram tento svět zachránil. Nedá se říct, že mír bude trvat věčně, ani to, že spory mezi rasami jsou zažehnány, ale, pokud budeme všichni chtít a všichni budeme tvrdě bojovat, dosáhneme všeho. Thalmor bude vzdorovat. Až do konce. Ale bez pomoci Prince se neudrží. La Resistance a místní odbojové skupiny ho brzy zničí. A opět zavládne klid a mír. Nikdo nebude pronásledován na základě svého původu. Bylo prolito příliš mnoho krve, příliš mnoho obětí padlo, aby vše bylo k ničemu. Snad jsme na konci této krvavé a nešťastné éry úpadku… Ale, hoďme to za hlavu, slavme, že jsme vůbec naživu!!! „Připravena?“ Podíval jsem se na ni. „Ano…“ Otočila se ke mně, objala mne a dlouze jsme se políbili. Když jsme se asi po minutě pustili, zeptal jsem se jí: „Jaký bude pro mne první císařovnin rozkaz?“ Dívka se pousmála, naklonila se mi přes rameno a zašeptala: „Ten druhý trůn vedle mého vypadá nějak prázdně… Alexi Bolmote, na rozkaz císařovny Laury Septim… Staň se mým císařem…“ KONEC Upravil/a DragonOzzy dne 28.11.2020 11:50 Ozzy je daedrickým princem cynismu, metalu, černého humoru a psaní kravin. Jeho síla roste čtením a komentováním jeho děl. ALDUINŮV SYN, POVINNÁ ČETBA PRO KAŽDÉHO, KDO NECHCE BÝT CHUDÝ, MÁLO VLIVNÝ, NEBO JINAK CELOSVĚTOVĚ ZBYTEČNÝ http://cabadaj.hostuju.cz/Stahuj.htm


Diego	#271 Přidané 28.07.2012 17:06
Ocenění: Příspěvek: 6419 Založený: 12.12.11	Tak nám jeden slavný příběh končí. Dík za výborné počteníčko.


Chell	#272 Přidané 28.07.2012 17:39
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	no. perfekné. neviem čo povedať dragonozzy. chell si vystihol pekne aj keď trochu inak. (peknú maniačku si z nej spravil) kašlať na to. mna len trápi jedna vec. NAČO SEM TERAZ DOFRASA BUDEM CHODIŤ?? plánueš dalšie projetky? E: mimochodom pani Chell znie epicky páči sa mi to Upravil/a Chell dne 28.07.2012 19:24 SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?


SuperHunter	#273 Přidané 28.07.2012 18:37
Ocenění: Příspěvek: 3200 Založený: 15.02.12


hRDLA	#274 Přidané 28.07.2012 19:43
Ocenění: Příspěvek: 7997 Založený: 27.10.11	Bylo to EPIC! A teď mazej dělat další příběhy!


DragonOzzy	#275 Přidané 28.07.2012 19:47
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	Chell napsal: no. perfekné. neviem čo povedať dragonozzy. chell si vystihol pekne aj keď trochu inak. (peknú maniačku si z nej spravil) kašlať na to. mna len trápi jedna vec. NAČO SEM TERAZ DOFRASA BUDEM CHODIŤ?? plánueš dalšie projetky? E: mimochodom pani Chell znie epicky páči sa mi to až dám do hromady dost materiálu, budu možno dělat projekt, který se bude paraelně odehrávat vedle příběhu Alduinova syna Ozzy je daedrickým princem cynismu, metalu, černého humoru a psaní kravin. Jeho síla roste čtením a komentováním jeho děl. ALDUINŮV SYN, POVINNÁ ČETBA PRO KAŽDÉHO, KDO NECHCE BÝT CHUDÝ, MÁLO VLIVNÝ, NEBO JINAK CELOSVĚTOVĚ ZBYTEČNÝ http://cabadaj.hostuju.cz/Stahuj.htm


hRDLA	#276 Přidané 28.07.2012 19:49
Ocenění: Příspěvek: 7997 Založený: 27.10.11	Už se těším. BTW: Zarath by si asi dost rozuměl s Grogem


Leneren	#277 Přidané 28.07.2012 20:26
Příspěvek: 6070 Založený: 23.07.12	DragonOzzy napsal: Chell napsal: no. perfekné. neviem čo povedať dragonozzy. chell si vystihol pekne aj keď trochu inak. (peknú maniačku si z nej spravil) kašlať na to. mna len trápi jedna vec. NAČO SEM TERAZ DOFRASA BUDEM CHODIŤ?? plánueš dalšie projetky? E: mimochodom pani Chell znie epicky páči sa mi to až dám do hromady dost materiálu, budu možno dělat projekt, který se bude paraelně odehrávat vedle příběhu Alduinova syna co tam udělat adramův příbeh a grogův příběh


DragonOzzy	#278 Přidané 28.07.2012 20:44
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	Diego napsal: Tak nám jeden slavný příběh končí. Dík za výborné počteníčko. ty děláš módy? Ozzy je daedrickým princem cynismu, metalu, černého humoru a psaní kravin. Jeho síla roste čtením a komentováním jeho děl. ALDUINŮV SYN, POVINNÁ ČETBA PRO KAŽDÉHO, KDO NECHCE BÝT CHUDÝ, MÁLO VLIVNÝ, NEBO JINAK CELOSVĚTOVĚ ZBYTEČNÝ http://cabadaj.hostuju.cz/Stahuj.htm


Diego	#279 Přidané 28.07.2012 20:51
Ocenění: Příspěvek: 6419 Založený: 12.12.11	DragonOzzy napsal: Diego napsal: Tak nám jeden slavný příběh končí. Dík za výborné počteníčko. ty děláš módy? Rád bych, ale Creation kit je pokud vím jen v eng a já tenhle jazyk neovládám. Když pořebuješ mód, tak napiš jaký by to měl být a já ho zkusím sehnat. Vyzkoušel jsem tolik módů, že už je ani nespočítám. Pravidelně sleduji nové módy na Nexusu.


DragonOzzy	#280 Přidané 28.07.2012 21:47
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	http://cabadaj.ho...Stahuj.htm Zde si můžete stáhnout všechny části Alduinova syna (jsou v souborech po deseti) Ozzy je daedrickým princem cynismu, metalu, černého humoru a psaní kravin. Jeho síla roste čtením a komentováním jeho děl. ALDUINŮV SYN, POVINNÁ ČETBA PRO KAŽDÉHO, KDO NECHCE BÝT CHUDÝ, MÁLO VLIVNÝ, NEBO JINAK CELOSVĚTOVĚ ZBYTEČNÝ http://cabadaj.hostuju.cz/Stahuj.htm

Strana 14 z 16: 1...11 12 131415 16

Přejít na fórum: