The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite - Diskuzní fórum: Thalmor ničí Skyrim

Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE

Prastaré Archívy: Arena

Let´s learn some lore

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Víte že..

Sdílet

Číst diskuzi

The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » Archív » Archív příběhů a her

Právě je zde: 1 host(ů)

Strana 1 z 4: 12 3 4

Thalmor ničí Skyrim
Diego	#1 Přidané 02.06.2012 19:03
Ocenění: Příspěvek: 6419 Založený: 12.12.11	Úvod: Jmenuji se Mick Navaius, nikdo neví odkud pocházím ani já ne. Připlul jsem jako novorozeně na jedné lodi, která zakotvila ve městě Taneth v Hammerfellu. Loď byla nějakých obchodníků a mezi nimi se nacházeli i moji druzí rodiče, pocházeli z Cyrodilu z města Bruma, ale bydleli v malé vesničce na okraji města. Jěště dnes se divím, že si mě vzali sebou domů když jsem ork jelikož nás každý moc lidí nemá zrovna v lásce, ale nevím proč? Kvůli vzhledu nebo barvě kůže? Musel jsem se s tím naučit žít a proto se učím boji. Ať už je to boj s mečem a štítem nebo velkým obouručákem, magii asi nikdy nepřijdu na chuť, nejspíš na to my orkové nemáme vlohy. Kapitola 1: Obrana - Jednou když se vracím z lovu vidím, několik desítek mužů a žen jak se řítí na naši vesnici, pomyslím si Banditi! Okamžitě jsem popadl svůj velký meč a hnal se do boje, pár si jich všimlo, že se na ně řítím a šli proti mě. Byli to dva muži a jedna žena, která zaútočila jako první. Napřáhla se, vykrývám úder, teď útočím já, jeden sek meče a je po ní. Dva muži zaútočily společně, musím udělat kotoul do strany, jeden se trochu vzdálil. Propukl ve mě bojový běs, cítím že mám sílu jako obr, zaútočím na něj....jedna rána....podlomily se mu kolena a taky už se nemohl krýt.....druhá rána a je po něm.....přesekl jsem ho vejpůl.......druhý útočí.....první ránu kryju, ale druhou již ne sekl mě do ramene, nasral mě......stále do něj sekám a on se marně kryje...... nemá už sílu a poslední rána....je po něm, konečně. Musím rychle do vesnice zachránit co nejvíce lidí, ale hlavně mou rodinu, když banditi viděli jak se na ně řítí ork cítil jsem jak se bojí, ale najednou začali utíkat, bohudík kvůli mě ne. Přišli císařští, už bylo příliš pozdě. Jenom pár lidí přežilo, jinak všude mrtvá těla, našel jsem svou rodinu a všichni mrtví. Přišel ke mně Velitel císařských a říkal: '' Zařídíme jim řádný pohřeb, vím že chceš pomstu, ale ti už jsou na cestě do Skyrimu. Tam je to známá banda, která buďto všechno vyrabuje a spálí anebo když jim teče do bot tak utečou tak jako te. '' Řekl jsem mu: Pak se mé kroky budou ubírat tam! Počkám až proběhne pohřeb a následující den vyrazím za pomstou. PS: Jakékoli námitky budou vítány. Omlouvám se za pravopisné chyby a taky časté opakování stejných slov. Budu se snažit zlepšovat. Příště bude určitě delší díl Dříve se tohle jmenovalo: "Mick a Ravesi a jejich dávné deníky" Upravil/a Diego dne 02.12.2012 18:57



RainBow	#2 Přidané 02.06.2012 20:37
Příspěvek: 7 Založený: 27.05.12	Začátek velmi slibný


Mopidu	#3 Přidané 02.06.2012 20:43
Ocenění: Příspěvek: 7820 Založený: 16.05.12	Jo, je to dobré


Diego	#4 Přidané 02.06.2012 20:53
Ocenění: Příspěvek: 6419 Založený: 12.12.11	Velice děkuji, jina můžete napsat co se Vám nelíbí popřípadě co zlepšit, ikdyž že jeden díl se hodnotí špatně. Zítra bude další.


Chell	#5 Přidané 02.06.2012 22:30
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	trochu rýchle. sotva začala prvá kapitola už sú všetci mŕtvy. mohol si to trochu rozviesť. SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?


Diego	#6 Přidané 04.06.2012 15:02
Ocenění: Příspěvek: 6419 Založený: 12.12.11	Kapitola 2: Drtivý dopad - Chvíli jsem strávil balením věcí, kterých se nerad vzdávám a taky malý stan na cesty, snad mám všechno. Vyrážím, nechci utrácet zlaťáky za povoz a proto jdu po svých přes hory. Začíná být čím dál větší zima a taky se připozdívá asi rozbalím stan, našel jsem si výborné místo pro přečkání noci je z jedné strany kryté skálou a z druhé je pěkný výhled na hranice se Skyrimem a sice zakrytý lesem, ale není hustý takže jde přes něj celkem dobře vidět. Ach' čeká mě ještě dlouhá cesta. Ráno mě probudily hlasy pátral jsem po nich odkud přicházejí, byly nade mnou na skále a zdá se, že mě zatím nespatřily, nejspíš banditi jak jinak. Oheň uhasnul někdy v noci tak mě neprozradil, musím zabalit to nejnutnější a schovat se, protože podle toho kolik jsem spočítal hlasů tak jich mohlo bý nejméně deset. Stan nechám tady aspoň mě nebude zpomalovat, pomalu se plížím schovat mezi stromy. Vidím několik hustých keřů, tam se nachvíli schovám. Vyslali zvěda, prochází kolem ale zatím si nevšiml, ze stojí hned vedle mě. Vrátil se a jdou přes les k hranicím Skyrimu, je jich fakt hodně pět bych zvládl, jenomže co jsem napočítal jak kolem procházejí jich bylo 13 a jen muži asi to jsou nějací otrokáři, protože sebou měli argoniana v poutech. Tyhle ještěrky jsem viděl jen jednou, jinak mi o nich vyprávěli jen rodiče, protože toho spoustu procestovali. Poslední šel pomalu , dřevěněly mi nohy nejsem zvyklý plížit se a ještě s mou postavou. Jako každý ork mám mohutnou postavu a nohy ne zrovna uspůsoveny na plížení. Musím se trochu pohnout jelikož to už nevydržím, naneštěstí poslední bandita to uslyšel a šel prozkoumat okolí. Jde kolem, všiml si mě, musím jednat.....skáču nejdřív mu zacpat hubu ať to nikdo neslyší......byl to lesní elf takže se nemohl s mou velikostí rovnat.....brání se....škrtím ho.....je po něm, to bylo rychlý. Zdá se že si nás nikdo nevšim, prohledal jsem jeho tělo a co nenajdu mapu s jejich táborem, který leží na hranici se Skyrimem a Cyrodilem a taky luk a šípy plus nějaké drobné, no moc věcí u sebe neměl. Musím zachránit toho argoniana, kdo ví co mu provedou. Jdu je sledovat ikdyž mi to moc nejde, snad se neprozradím. Začalo pršet, hmm fakt paráda, rozdělily se na sedm a pět protože uviděli nějakou chatrč. Pět jich šlo do chatrče, bude lepší když se nimi utkám teď než se zase schromáždí. Jeden zůstal hlídat přední vchod, ostatní šli dovnitř. Vytáhl jsem luk a šípy od toho dobráka lesního elfa, natahuji tětivu a mířím do krku, když se strefím tak nevydá ani hlásku. Strefa! Přímo do krku a neřekl ani slůvko, bylo mi potěšením vidět ho jak se drží za ránu s šípem a kácí se k zemi. Tolik krve, odtáhnu tělo a půjdu dovnitř. Bude to sice čtyři na jednoho, ale otec mě učil bojovat i proti přesile a jestli budou jako ten bosmer tak to bude hračka. Nebude! Dva z nich jsou nordové, jeden ork a poslední redguard. Ti jsou prý nejlepší válečníci v Tamrielu, ale s žádným jsem nebojoval. V chatrči drží nějakého lovce, který měl svázané ruce. Všude byly kožešiny, na zdech parohy a hlavy medvědů a vlků. Ork říká ostatním: '' Nechte ho mě, bude to dobrá rozcvička ''. Vytahuju svůj obouručák a jdu na něj......napřahuji se......uhýbá......promáchl jsem......útočí......musím se krýt......moc silný úder......zavrávorám ale ještě se držím na nohou......pořád do mě seká......nemám už moc sil......při posledním úderu jsem jen tak tak uhnul......zavrávoral......sekám......do ruky......už řve: '' Au, ty parchante! ''......krve jak z vola, ale pořád je schopen boje......vykrývám jeho údery......kopu mu do nohy......teď je šance! Klečí a useknu mu ruku......je neschopný už něco dělat......prosí o milost......sekám......hlava se kutálí až k jeho kamarádům a ti se na mě vrhli......obklíčily mě......nord udělal výpad štítem......uhnu a sekám......nestačil uskočit......pouští sekyru......ale redguard neotálel a kopl mě do kolene......bolí to......navzdory tomu zůstávám na nohou......jeden nord je mrtev......propích jsem mu břicho......jelikož se nekryl ale držel si ránu a tudíž byl bez možnosti krýt se......druhý nord na mě řve: '' Za to zaplatíš!! '' rozmáchl se......kopu ho do kolene......redguard mě sekl do zad......ohnal jsem se mečem......vykryl to, ale kácí se k zemi ale hned se chystá vstát......útočím na norda......rána mě bolí......ale vůle bojovat je zatím větší......mlátím do něj furt jak jen můžu......konečně......klekl si neschopen bojovat......redguard útočí......uhýbám......co největší silou jsem do něj sekl......až se banditovi podlomily kolena......kop do kolena ......je skrčený......upustil zbraň a já bodám a bodám......je po něm. Norda, který přežil jsem ránou pěstí, aspoň na chvíly omráčil a po té rozvázal lovce. Ten jenom čuměl na tu spoušť v jeho domě, všude bylo tolik krve. Řekl jsem mu ať sváže toho norda a s velkou chutí to udělal. Pak mi trochu ošetřil rány, poděkoval jsem mu, ale potom se probudil nord a začal ječet. Řvu na něj ať zmlkne to nepomáhá, lovec mu jednu vrazil a už byl ticho. Chvíli si odpočinu a po té ho začnu vyslýchat. Upravil/a Diego dne 04.06.2012 15:02


Diego	#7 Přidané 06.06.2012 17:12
Ocenění: Příspěvek: 6419 Založený: 12.12.11	Pokračování: Začal jsem se ho "ptát" kolik jich celkem je odpovídá: ''patnáct'' , to je až moc říkám si pro sebe. Budu se tam pro tu ještěrku muset proplížit, ikdyž to moc neumím zkusím to. Lovec se ptá co s našim zajatcem? Dělej si s ním co chceš odpovídám. Můj nový kámoš vzal kladivo a přerazil mu koleno, bandita řve áááu! Už není schopen chodit a nebude nás sledovat. Nás? Ptám se, půjdu s tebou, protože mě okradli skoro o všechno, tak teď jim to vrátím. Necháme ho tady? Ne! Řekl zvýšeným hlasem lovec, já se o něj postarám. Tak, ale rychle musíme je dohonit! Po chvíly se vrátil a ptal jsem se ho kam našeho přítele odvlekl. K nedaleké jeskyňi, žije tam mevědice a má mladý takže se ze svobody dlouho radovat nebude. Jdem! Musíme si pospíšit a rychle zabal nějaké jídlo jestli tady máš. Hned co bylo vše přichystáno a chtěl jsem vyjít ze dveří, lovec mě zastavil a představil se jako Rolf a já jsem Mick odpovídám mu. Rolf byl lesní elf neboli bosmer jak se jim má správně říkat, tedy aspoň podle něj. Zeptal jsem se jestli jako každý bosmer umí zacházet s lukem a odpovídá: ''Zachechtal se a říká: Jsem jeden z nejlepších lukostřelců v Tamrielu. Kdysi jsem dostal Zlatou stuhu za lukostřelbu.'' Tak proto jdeš se mnou, ti banditi ji ukradli nebo snad ne? ''Správně! Ale ne jen kvůli tomu, ty jsi mi zachránil život a tak ti teď pomůžu proti těm hrdlořezům.'' Jen co to dořekl vyšli jsme z lesa a dorazily už blízko k hranicím se Skyrimem. Začal padat sníh a foukat silný vítr. Ani jeden z nás nechtěl zpomalit ikdyž vidíme jen na pár metrů a je méně světla. Slyšely jsme hlasy a mezi vločkami začaly prosvítat pochodně. Jdeme v podřepu a samozřejmě potichu, aby nás nikdo neslyšel. ''Ach ty moje nohy říkám si pro sebe.'' Pomalu, přestává tolik sněžit řekl Rolf. Najednou se nám naskytl pohled na jejich tábor. Nebyl moc velký pro patnáct lidí, jen asi pět stanů a několik kožešinových dek kolem ohniště. Jaký máš plán? Ptám se, Rolf jen natáhl luk a sejmul nejbližšího banditu. Naštěstí si toho nikdo nevšiml, možná i proto že byl na stráži sám. Odtáhl jsem jeho tělo do křoví. Rolf naznačuje se přemístit, prtože ho budou postrádat. A taky že jo, ze stanu vyšel obrovský chlap s blond vlasy a mohutnou postavou. Řve do stanu: ''Za chvíly se vrátím''. Nevrátíš, říkám potichu. Asi šel na záchod, protože šel ke křoví a začal dělat potřebu. Rolf mi dává dýku a říká: zab ho! Budu ti hlídat záda. Plížil jsem se k němu a asi mě slyšel, ale než stačil něco udělat. Chytl jsem mu hlavu, zacpal držku a přežízl hrdlo. Když odtahuju tělo, slyším jak jde další ven z jiného stanu, než stačil špitnout měl šíp v hlavě. Vyšel další a další, oba mrtví. Zdalšího stanu se vynořilo pět banditů, Rolfa nejspíš neviděli a proto šli na mě. Po jednom hodím dýku, strefa! přímo do břicha a padá k zemi, stejně jako druhý, který měl šíp v hlavě. Tasím meč a jdu na ně........napřahuje se......sekám ho do nohy a padá......další padá tentokrát po zásahu šípem......''poslední'' má magii......odhodil mě blesky, au to bolí......chrání se proti šípu, který na něj vystřelil Rolf......jde na něj......musím mu pomoct......napřáhnu a házím......můj obouručák se mu zabodl do zad a je mrtvý. Zbylých pět již bylo v pozoru a zaútočily na nás. Nemám zbraň, musím si něco opatřit......skočil jsem po nejbliším meči, byl to železný jednoručák......rychle se napřahuji......uhýbá......není tak rychlý......bodám......do nohy......drží se za ránu......jeden padl s šípem v břiše......Rolf musel odhodit luk a tasit meč. ''Teď to je dva na jednoho, vzdejte se!'' Zařval bandita. Nikdy! Útočím na něj......brání se......ale neubránil......už má meč v břiše......druhý na nic nečeká a útočí......proboha co je to za zbraň?! Dlouhá tyč s bodcem na konci......bodá......uhýbám......chytám jeho zbraň a pereme se o ni......vyrval jsem mu jí a konečně ho probodl. Rolf měl už zřejmě hotovo a jen nás pozoroval, vydýchávám a říkám: Já najdu toho argoniana a ty si najdi tu stuhu. ''Jasně! Zasmál se a šel hledat, to pro co přišel. Našel jsem toho zajatce! řvu na Rolfa. Ten přišel již se svou stuhou a ptá se argoniana, přitom když ho rozvazuji: Jsi v pořádku? Ano. Jak se jmenuješ? Mallorn. Nechtěl jsem ho vyslýchat, potom co si prožil. Říkám mu: opatři si zbraň, máš jich tady dost. Vzal si dýku a malou sekeru. Dýku si schoval do boty a sekyru zavěsil k pasu. Najednou začal vyslíkat jednoho banditu, ptám se ho: Co to děláš? Ve skyrimu je zima a on ten kožich potřebovat nebude. Ty jdeš do skyrimu? Jestli chceš můžeš jít se mnou, dva zvládnou víc než jeden. Sice se mi zdál na boj moc mladý, ale alespoň někdo mi bude krýt záda. ''No proč ne, půjdu s tebou. Dořekl to a podal mi velkou dřevěnou tyč se kterou mě chtěl bandita probodnout a říkal: To je kopí, velice dobrá zbraň proti přesile, jezdcům na koních a je dobré i na lov. Vzal jsem si ho a taky jednoruční meč a pár šípů. Rolf je obral o co mohl a říkal: Já s Vámi dál nejdu, protože tady jsem doma. Přemlouvat tě nebudu, vidím že si plně stojíš za svým. Naše cesty se tedy rozdělily, přestalo úplně sněžit a my se vydali na cestu. Mallorn cestou neřekl ani slovo. Když jsme se blížily k hranicím, pronesl jsem: ''Konečně!'' Zrovna když myslíš, že všechno jde jako po másle tak se něco musí posrat, řekl klidným hlasem Mallorn jako kdyby hovůbec nepřekvapilo, že nás spatřily nějací lidé v modrých oblecích a míří k nám. Sssst nás ochraňuj! Řekl neklidným hlasem Mallorn. Už jsou u nás.


Diego	#8 Přidané 10.06.2012 22:19
Ocenění: Příspěvek: 6419 Založený: 12.12.11	Nechápu, když dáváte ''nekvalitní příspěvek'' tak to prosím zdůvodněte. Jinak se nezlepším.


hRDLA	#9 Přidané 10.06.2012 22:22
Ocenění: Příspěvek: 7997 Založený: 27.10.11	Je to pěkný, docela mi to připomíná začátek Deníku Cizince A nic si z toho nedělej - haters gona hate - ode mě máš automaticky kvalitní příspěvek.


Mopidu	#10 Přidané 10.06.2012 22:23
Ocenění: Příspěvek: 7820 Založený: 16.05.12	Já ten nekvalitní příspěvek nedala, ale jen říkám že by bylo dobré používat uvozovky (já dala kvalitní )


Diego	#11 Přidané 10.06.2012 22:24
Ocenění: Příspěvek: 6419 Založený: 12.12.11	Dík za rady. Nebo že by to jen blblo?


Skritecek	#12 Přidané 12.06.2012 21:29
Ocenění: Příspěvek: 182 Založený: 03.06.12	Moc toho nevím, ale četl jsem jen 1 díl a je to "utočí na vesnici, du na ně, řítí se na mě, zabíjim, skus to trochu popsat. např... najednou slyším slabý křikm který se ozývá z vesnice, popoběhnu na kopec a vidím jak bandyti útočí na vesnici. Rozběhl jsem se co mi nohy stačily. Kousek před vesnicí jsem vytáhl meč, a vrhám se proti 3 barbarům, kteří se na mě vrhli. První útočí žena. Provádí smrtící útok horem, kterému se jen tak tak vyhejbám. Jedním hbitým úskokem se vyhejbám a zasazuji smrtelný úder..." Nebo já nevim to byl příklad (možná i na prd), ale vyplívá z toho, že to musíš víc popsat, jinak Ok Jo a moc často používáš výraz "... a je po něm" skus to občas nahradit Upravil/a Skritecek dne 12.06.2012 21:31 Zloději forever Fantasy povídka o bájném zloději Armunovi. Fanntasy povídka zde


Diego	#13 Přidané 12.06.2012 21:41
Ocenění: Příspěvek: 6419 Založený: 12.12.11	Skritecek napsal: Moc toho nevím, ale četl jsem jen 1 díl a je to "utočí na vesnici, du na ně, řítí se na mě, zabíjim, skus to trochu popsat. např... najednou slyším slabý křikm který se ozývá z vesnice, popoběhnu na kopec a vidím jak bandyti útočí na vesnici. Rozběhl jsem se co mi nohy stačily. Kousek před vesnicí jsem vytáhl meč, a vrhám se proti 3 barbarům, kteří se na mě vrhli. První útočí žena. Provádí smrtící útok horem, kterému se jen tak tak vyhejbám. Jedním hbitým úskokem se vyhejbám a zasazuji smrtelný úder..." Nebo já nevim to byl příklad (možná i na prd), ale vyplívá z toho, že to musíš víc popsat, jinak Ok Jo a moc často používáš výraz "... a je po něm" skus to občas nahradit Dík za kritiku, vezmu vše na vědomí při zítřejším dílu.


Diego	#14 Přidané 13.06.2012 18:31
Ocenění: Příspěvek: 6419 Založený: 12.12.11	Kapitola 3: Rychlý boj - Mallorn je poznal a prozradil mi co jsou zač, prej Bouřné hávý. Zeptal jsem se ho proč mají tak stupidní jméno? Mallorn řekl, že to mají po svém veliteli Ulfrikovi Bouřnému hávu. Najednou začal můj ještěří společník utíkat, nevěděl jsem proč. Sotva uběhl pár metrů a dostal šípem do kolene, svázali ho a mě též. Řekli nám, že špehy nemají rádi, ale já se je snažil přesvědčit, že jimi nejsme. ''Ticho!'' řekl nejspíš jejich velitel, který měl na sobě kožešinovou zbroj a medvědí hlavu jako helmu. Sundal si ji a Mallorn řekl: ''To je Ulfrik, nesnáší každého kdo není nord''. To neměl dělat, protože dostal ránu do hlavy a padl do bezvědomí. Nějaký voják přiběhl a oznámil Ulfrikovi, že se blíží císařští, ten ihned nechal rozestavit vojáky do obranných pozic. Ale chvíli potom co to dořekl se vyrojilo z lesů asi 60 císařských a někteří z nich byli dokonce na koni. Říkám si: ''60 proti 20, budeme zachráněni, ale to jsem semýlil!'' Okamžitě po nás začali střílet. ''Dostávám šípem do ramene a padám dolů z kopce do menšího rybníku.'' Po chvíli jsem se probudil, ale už bylo podle všeho po boji, protože Ulfrik rozkázal svým mužům ať složí zbraně. Imperiálové všechny zatkli i Mallorna, který stále nebyl při vědomí, ale mě ne protože jsem byl stále v rybníce, který neprohledávali a jen těžko se mohl hýbat. Naložily všechny na několik povozů a vyrazily dál od hranic do Skyrimu. ''Musím se sebrat, protože chci zachránit Mallorna, tedy znovu. Jeli po kamenité cestě, která vede kdoví kam a sakra jak je teď mám najít?'' Vyšel jsem na kopec, ze kterého byl nádherný výhled a co nevidím císařské a jedou do nějakého města. Vyrážím jejich směrem. ''Snad to město najdu''. Našel, stojím přímo nad ním, lehám si na skálu aby nikdo neviděl, že je sleduji. Zajatci vycházejí z vozů a řadí se za sebou, slyším jak vyvolávají jejich jména dva císařští. Jeden drží v ruce papír a brk a postupně je škrtá. ''Co s nimi asi budou dělat?'' Že me to nepadlo hned! Kat čeká se svou obrovskou sekerou a čeká první obeť. '' Ta sekyra bude moje!'' říkám si pro sebe. Musím slézt nepozorovaně dolů, abych ho mohl zachránit před popravou. '' Proč ho chtějí popravit? Co vlastně udělal? Vždyť ho znám jen chvíli, tak proč se zase tak namáhám? Ale nedá mi to, prostě ho chci zachránit. Rodiče se mi zachránit nepodařilo a on jistě zná zdejší okolí. '' Dostat se do města zase nebylo tak těžké jak jsem čekal. Všichni totiž byli zaměstnáni tou '' šou '' co se právě před nimi odehrává. Pozoruji je a první jde na řadu nord, tedy alespoň jeden z nich. '' Tak dělej! Ať už to mám za sebou!'' řve na kněžku, která mu chtěla dát poslední pomazání. Jen co dal hlavu na špalek, tak mu byla sťata. ''Další! Ta ještěrka!'' říká legát. Sakra co teď? Všechny je neporazím.


Diego	#15 Přidané 14.06.2012 22:02
Ocenění: Příspěvek: 6419 Založený: 12.12.11	Kapitola 4: Překvápko - Můj kámoš jde k popravčímu špalku, kleká si a dává hlavu na špalek. '' Co s tím? ''říkám si. Zaslechl jsem řev, nejsem si jistý jestli to je to co si myslím, znova řev. Najednou přiletěl, velký černý drak a zařval, až to všechny odhodilo a některé i zabilo, ale hlavně kata. Teď nebo nikdy, protože lepší šanci Mallorna zachránit určitě nedostanu. Utekl s jedním zajatcem do věže, mezitím jsem vzal sekeru již mrtvému katovi a [běžel za nimi. Uvnitř byl i Ulfrik a pár dalších vojáků, ale tentokrát na mě neútočily. Začali kecat o nějakém konci světa, ale na to nebyl čas. Vzal jsem Mallorna na záda, protože měl poraněnou nohu od šípu, ještě než ho odvedli. Šel jsem s ním navrch do věže, ale drak byl rychlejší a probořil do ní díru. Nebylo zbytí musel jsem skočit na protější barák, dopad byl sice tvrdý ale nic se mi nestalo. Běžím městem a jak koukám, tak drak ho pěkně „poupravil“, Odchytil si nás písař, který vyvolával vězně na popravu a říkal že se máme držet u něj. Odvedl nás do pevnosti, kde Mallorna ošetříl a zbavil ho pout. Ovázal mu ránu a dal mu na to nějaké bylinky, že prý to zmírní bolest. Jen co to provedl začala se pevnost pomalu rozpadat, dal Mallornovi císařskou zbroj a meč a naznačil ať si pohne. Vedl nás hlouběji do podzemí a cestou jsme narazily na 2 bouřné hávy, kteří nás nechtěli pustit dál. „Po jednom jsem hodil kopí a to ho probodlo skrz na skrz, o druhého se rychle postaral legionář“. Vešli jsme do skladiště ve kterém byli další dva bouřňáci, Mallorn se radši držel zpátky a to bylo dobře akorát by mohl zemřít. Prvního dostal písař lukem na jednu ránu a já odpravil toho druhého hodem kopí, jako v předešlém boji. Pobrali jsme to nejdůležitěší a hlavně léčivé lekvary a pokračovali dál do podzemí a mě se naskytl pohled na císařskou mučírnu kde již bylo dobojováno, protože na zemi leželi tři bouřňáci. Mučiteli bylo lhostejné, že navrchu se bojuje proti draku a zajímalo ho jen jaké bude dělat pokusy na mrtvých bouřňácích. Ten s námi jít nechtěl, ale jeho pomocník se k naší skupině velmi rád přidal. Vešli jsme do velké místnosti, kde čekali další bouřňáci. „ Legionář střílí z luku a já hážu opět kopí, oba dva padli k zemi “. Ti poslední dva padli rychle, protože stáli v oleji rozlitém po kamenné zemi a já do něj hodil louči která visela na zdi, během chvilky se z nich stali hořící pochodně. Mučitelův pomocník dál s námi nepokračoval, protože říkal že bude hlídat ať za námi nikdo nejde. Pokračovali jsme tedy bez něj dál do hloubi pevnosti a najednou se před námi objevila jeskyně, tedy zatím její vchod. Písař nic neříkal, dokuď se před námi neobjevily velcí pavouci. „ Vytáhl jsem katovu sekyru...pavouk útočí kusadly...uhýbám...zarážím sekyru do pavouka...jen z něj stříkala podivná tekutina...legionář už měl za sebou dva mrtvé...zbývají dva...skáče po mě a já padám k zemi...leží na mě...chce mě kousnout...''tobě ale smrdí z držky'' říkám si...najednou ztuhl...Mallorn ho probodl...písař zabil poledního“. Já jsem svalil ze sebe mrtvého pavouka a schoval si svou zbraň. Jdeme! Jen zařval a šli jsme. Mick: Cítím čersvý vzduch, vy taky? Mallorn: Jo! Konec jeskyně. Písař: No konečně už jsem ten smrad těch pavouků nemohl vystát. Vycházím ven jako první a po dlouhé době se znovu nadechuji čistého vzduchu. Sedli jsme si všichni na balvan a vydechovali, ale nikdo nic neříkal. Upravil/a Diego dne 14.06.2012 22:02


Mopidu	#16 Přidané 14.06.2012 22:23
Ocenění: Příspěvek: 7820 Založený: 16.05.12	Je to dobré... I když jsem ještě nikdy nešla za Haadvarem (Ralofa mám radši-jedinej stormcloak kterej mi nevadí) tak myslím že je to dobré


Diego	#17 Přidané 15.06.2012 13:33
Ocenění: Příspěvek: 6419 Založený: 12.12.11	Mopidu napsal: Je to dobré... I když jsem ještě nikdy nešla za Haadvarem (Ralofa mám radši-jedinej stormcloak kterej mi nevadí) tak myslím že je to dobré Hadvar a Ralof jsou pro mě jedny z nejlepších postav ve hře.


Diego	#18 Přidané 25.06.2012 17:44
Ocenění: Příspěvek: 6419 Založený: 12.12.11	Kapitola 5: To bys nečekal – Po „zážitku“ s pavouky, nikdo chvíli nemluvil až do té doby co Mallorn neuviděl draka, který letěl směrem pryč od Helgenu. Všichni jsme se rychle skrčily za balvan, který ještě před chvílí sloužil jako lavice. Drak si nás nejspíš nevšiml a letěl dál, pryč. Písař se postavil a představil se: „Já jsem Hadvar a ty? Mick Navaius a ten vedle mě je Mallorn“ Hadvar: Máš jméno jako císařský, pocházíš z Cyrodiilu? Mick: Tak napúl. Nevím kde jsem se narodil, ale vyrůstal a žil jsem v malé vesnici na okraji města Bruma. Hadvar: Proč jsi odešel? Mick: Mou vesnici vyplenily banditi a zabily mou rodinu. I proto jsem šel do Skyrimu, abych je našel a skoncoval to s nimi když to neudělala legie. Hadvar: To je mi líto. Jak to myslíš „neudělala“? Nikdo s nimi nezatočil? Mick: Už o tom nechci mluvit. Vzpomínky jsou ještě moc „živé“ na to abych se v tom vrtal. Jdem pryč! Hadvar: Dobrá tedy. Půjdem do malé vesnice jménem Vorařov, kde bydlí můj strýc Alvor. Je to kovář a mohl by nám pomoct. Tak jsme šli a opět Mallorn nic neříkal, prostě byl zticha jako vždycky. Cestou mi Hadvar ukázal na vrcholu hory starobylou nordskou pevnost, kterou nazýval Mohyla temných vod, prý se toho místa jako malé dítě bál, že mu v noci vleze Draugr do pokoje. „Srab“ řekl jsem si. Když jsme došli k Vorařovu tak se Hadvarovi něco nezdálo, protože všude byli vojáci bouřňáků a i ten parchant, který nás nechal svázat. Schovali jsme se za skálu a čekali co bude. Hadvar: Sakra! Tohle měla být nezávislá vesnice! Mick: Jak nezávislá? Hadvar: Jěště není pod nadvládou Císařství ani Bouřných Hávů, protože se jarl Bílého průsmyku ještě nepřidal na žádnou stranu. Asi jsme vyplašily jelena a ten běžel jako o závod přes potok kolem vesnice a pryč. Pár vojáků si toho všimlo a viděli nás. Spustily poplach! Hadvar: Je jich hodně, všechny nezvládnem! Mick: Co chceš dělat? Mallorn: Obklíčily nás! Co jiného nám zbývá? Zemřít? Hadvar: Musíme se vzdát.... A tak jsme i udělali. Svázali nám ruce a dovedli doprostřed vesnice. „Tak se znovu setkáváme parchanti! Jaká byla cesta? He...He...“ řekl Ulfrik. „Jdi do prdele a přitom jsem mu plivl do obličeje.“ Jen co jsem to dořekl, dal mi ránu jeho voják, ale byl jsem v pohodě. „Nějakými ranami mě nezlomíš!“ Dali mi roubík, asi jsem moc kecal. Odveďte je do domu toho kováře a všechny! Rychle! Přečkáme tu noc a za úsvitu vyrážíme do Větrného žlebu. S těmito slovy nás odvlekli do sklepa Alvorova domu. Chvíly Mallorn řval ať nás pustí, ale nikdo se neozýval. Pak jsem šel spát, protože jsem byl unavený. Sorry že se v tomto díle nebojuje. PS: Kdyžtak napište co mám změnit nebo co je dobré a má zůstat.


Diego	#19 Přidané 05.07.2012 00:11
Ocenění: Příspěvek: 6419 Založený: 12.12.11	Kapitola 6: Probuzení - Za svítání nás vytáhli ven a dali na povoz. Ulfrik jel na koni v čele a hned za ním několik vojáků. Jedeme kolem Bílého průsmyku, „Do toho města se musím podívat, je nádherné“ říkám si. Cestou se vedle nás objevila malá pevnústka a v ní banditi „jak je nesnáším, hned bych tam nejradši vběhl a pozabíjel ty svině“. Očividně o nás nejevily moc velký zájem, asi se nechtěli pouštět do boje proti tolika vojákům a stáhli se. Už se blížíme zdá se k Větrnýmu žlebu, protože vojáci si mezi sebou povídali, že ještě kousek a konečně si zajdou do hospody. A to se zřejmě šeredně spletli, protože když „naše“ povozy projížděli mezi pár budovami kde se zpracovávalo dříví, tak se ze všech stran vynořily bandity různých ras, byli tam orci, argoniané, khajité, nordové.... Napočítal jsem jich snad přes 40! „To bude pořádná rubačka“ řekl jsem Hadvarovi, ale on už měl v hlavě zřejmě plán útěku, ikdyž ne moc světoborný. „Až se všichni vojáci budou zaobírat bojem, tak zdrhnem protože určitě takovou šanci nikdy nedostanem. Musíme utíkat do lesů co nám nohy budou stačit!“ Tak už to začalo! Prvních pár banditů padlo hned, ale vzali sebou taky pár „našich“ kamarádů bouřňáků. Hned jsme všichni seskočily z povozu a běželi co nejrychleji pryč, ale přitom útěku se stalo něco nevídaného. Ulfrik ten slizký parchant něco zařval a tři bandity to roztrhlo vejpůl a dalších pět sejmula nějaká tlaková vlna, ikdyž to přežily tak jsme věděli, že už boj nebude trvat moc dlouho. „Už se neohlížejte! Utíkejte a pohněte si!“ rozkázal Hadvar, ale ani nemusel. Vím co mám dělat. „Tak přeci se to podařilo! Zdrhli jsme jim!“ radostně si zařval Mallorn. Vešli jsme do nějaké díry ve skále a co tam nebylo! Talosova tajná svatyně a u ní nějaké cennosti, septimy, ale taky jeden meč a velice pěkná císařská helma s takovým „černým ohonem“ táhnoucím se od přední části helmy až do spodní části. Jen co jsme si navzájem rozřízli pouta, už jsem ji měl na hlavě a Hadvar pronesl. „Vypadáš jako císařský oficír, což klidně můžeš být!“ Vydali jsme se tedy na cestu do Bílého průsmyku. Cestou jsme potkali norda, který si říkal Stendarrův bdící. Mick: Dál nechoď byla tam bitka a teď je to nebezpečné. Bdící: Co se stalo? Hadvar: Ulfrik a jeho chlapy nás zajali a vezli do Větrnýho žlebu. Když kousek odsud nás napadli banditi a strhla se mela. Bdící: Tak já to radši obejdu. Mallorn: Odkuď jdeš? Vypadáš unaveně. Bdící: Od jeskyně Haemarova hanba, protože tam řádí daedra. Tomu místu se radši vyhněte. Jdu do Naší základny pro větší podporu. Sídlí tam totiž i upíři. Mick: Tak to ti přeji šťastnou cestu. Zbohem! Bdící: Zbohem. Pochvilce kecání jsme už byli na dohled Bílého průsmyku. Ještě cestou nás pozorovali velcí krabíci, vypadaly docela opovržení hodně. Konečně se před námi ukázal Bílý průsmyk v celé své kráse. Jen jsme stáli u stájí a pozorovali tu krásu. Pak Hadvar pronesl, že si najme povoz do Samoty a my až budem chtít máme přijít za ním. Ale říkal že musím zajít za Jarlem Bílýho průsmyku, kvůli ochraně Vorařova, prtože tam není bezpečno. Rozloučily jsme se a odjel. A já s Mallornem se vydali k bráně vedoucí do tohoto krásného města. „Snad budou i lidé dobří, tak jako tohle město.“ Za komentáře budu rád. Ať už dobré nebo kritické. Sakra, dnes se mi to píše samo, jen škoda že už je celkem pozdě, jinak bych napsal klidně ještě jednu část. Upravil/a Diego dne 05.07.2012 00:16


SuperHunter	#20 Přidané 05.07.2012 00:31
Ocenění: Příspěvek: 3200 Založený: 15.02.12	Hezký hlavně ta část s tim bojem.

Strana 1 z 4: 12 3 4

Přejít na fórum:

Podobná témata

Diskuze	Fórum	Odpovězeno	Poslední příspěvek
Beyond Skyrim	Skyrim - modifikace	233	03.08.2022 18:09
Čeština pro Skyrim SE s update 1.6 patch	Skyrim - dotazy, návody,..	3	31.12.2021 00:44
The Elder Srolls - Skyrim Wiki	Skyrim - obecně	56	29.07.2019 13:29
Šperháky - Skyrim SE	Skyrim - obecně	28	25.06.2018 19:37
Skyrim - české knihy na Dragornborn	Skyrim - dotazy, návody,..	5	24.02.2018 22:21