The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite - Diskuzní fórum: Thief Loď

Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE

Prastaré Archívy: Arena

Let´s learn some lore

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Víte že..

Sdílet

Číst diskuzi

The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » The Elder Scrolls V : Skyrim » » Skyrim - Váš svět

Právě je zde: 2 host(ů)

Strana 1 z 8: 12 3 4...8

Thief Loď
Skritecek	#1 Přidané 10.06.2012 21:12
Ocenění: Příspěvek: 182 Založený: 03.06.12	Thief Northwind , město živé a plné obyvatel, které žilo po celý den. Každodenní obchodníci zde prodávali své zboží. Stánky měli uprostřed města na náměstí obklopené kamennými budovami. Ve tři čtvrtině města, se nacházela řeka Horus. Řeka proudila asi dva metry pod městem. Obyvatelé ji využili, zdi kolem řeky vyzdili a postavily zde řadu odvodňovacích kanálů. Za prvé kvůli povodním nebo zdroj nepitné vody pro nedaleké statky. Na druhé čtvrtině města se nacházela na menším kopci svatyně a Větrný hrad. Celé město bylo obehnáno hradbami, hlídané Větrnými vojáky. Řeka pokračovala pod vybudovaným kanálem dále do lesa. Byla tmavá noc, a panoval těžký nepřetržitý slejvák. Po městě občas proběhl spěchající občan s kapucí na hlavě, jinak nebylo ani živáčka. Při hlavní bráně vedla cesta, obklopená mlýny, kovárnami a hlavně budovami s polem. Nebylo slyšet ani hlásky, až na dopadání silného deště a dupání kopyt přijíždějícího vozu. Dřevěný vůz tažený dvěma koňmi zastavoval u brány. Armun seskočil z vozu, a šel zaplatit převozníkovy. Armun měl na sobě přetaženou kapii a hlubokou kapucí, která mu skrývala skoro celý obličej. Když měl zpřímenou hlavu, bylo mu vidět pouze do půlky hnědých očí. „padesát zlatých,“ prohlásil tlustý převozník a napřahoval ruku, aby si vyzvedl své zasloužené zlaté. „padesát zlatých?“ udiveně vyhrkl Armun. „Na voze máš, že z města Kolos do Northwindu je to čtyřicet zlatých.“ I když Armun skoro křičel, přes déšť ho bylo sotva slyšet, ale převozníkův hlas pronikl deštěm snadno. „Jo to jo, ale při tomto slejváku to bude za příplatek.“ „Dobrá no.“ Řekl Armun a popošel o kousek do zadu. Zpod kapie vyndal měšec zlata a napočítal padesát zlatých. Chamtivý obchodník si s úšklebem převzal peníze, a aby nebyl ošizen ani o jeden stříbrňák si začal peníze přepočítávat. Když byl spokojen s platbou, zandal peníze do široké kapsy u kalhot a začal si všímat okolí. Armun se ohnul na zem a dělal, že si upravuje boty. Když byli peníze v kapse a převozníkovo pozornost jinde, vydal se směrem k bráně. U brány, daleko od převozníka se koukl do dlaně a počítal, kolik se mu povedlo ukrást zlatých z převozníkovy kapsy. Napočítal jedenáct zlatých. Nebylo to zrovna nejvíce, ale na to že se zlodějině věnuje občas, je to dobrý úlovek. S úsměvem zandal peníze do kapsy pod kapii a pokračoval dál do města. Klíče od svého domu si mohl vyzvednout až ráno, takže tuto noc, byl nucen strávit v hospodě. Celé město spalo ale v hospodě “U červeného trpaslíka“ bylo živo. Noc tam trávili ti, kdo tam měli pokoj, nebo ti, které déšť uvěznil v krčmě. Armun vešel do hospody. Zavalila ho vlna tepla, která vycházela pivem páchnoucí krčmy. Veselení na chvíli ustálo a všichni upírali oči na toho, kdo vešel. To netrvalo dlouho a krčmu zas zavalilo veselí. Armun si odložil kapii na věšák u dveří a vešel dál do hospody. Pod kapii měl jednoduchou košili a kalhoty s páskem. Vlasy měl dlouhé a černé jak úhel. Vysokou bradu a výrazná líčka. Krčmu “U červeného trpaslíka“ tvořila malá místnost s věšákem a schody vedoucí k pokojům. Přes rám beze dveří následovala velká místnost se stoly. Na boku byl pult a uprostřed malé ohniště. Vše bylo ze dřeva, kromě ohraničení ohniště. Velcí barbaři seděli s pivem v ruce na lavičkách po stranách a zpívali písničky hrané kejklířem. Armun pocházel z jižnějšího města, takže byl tmavší než ostatní, čímž dával najevo, že není místní a v Northwindu nikdo neměl rád cizince, takže nemohl očekávat nějaké příjemné zacházení. „Zdravím, chtěl bych si najmout pokoj.“ Pult obsluhovala milá dívenka, která je asi dcerou majitelů krčmy. „ Ano, ano tam máme vypsáno kvality pokojů a jejich cenu za noc. Můžete si vybrat.“ Vedle pultu visela cedule s napsanými hodnotami pokojů. „ Vezmu si ten obyčejný na jednu noc prosím.“ „Ano jistě.“ Dívenka se koukla na volné pokoje a poté dala jeden klíč Armunovi. „Bude chtít jídlo?“ „Ne, děkuji.“ „Dobře přeji příjemnou noc.“ Armun zaplatil překvapivě malou částku, převzal klíč a vydal se do svého pokoje. Cestou popadl svou odloženou kapii. Byl velmi překvapen, milostí malé dívenky. Podle čísla na klíči a čísla na dveřích našel Armun svůj pokoj. Byla to skromná místnost. Vedle dveří se nacházel opět věšák. Po celé délce pokoje se na pravé straně nacházela postel. Na protější zdi bylo okno, pod kterým stála skříňka. Pak už jenom malý stoleček s židlí. Armun byl unaven cestou, takže si pouze přehodil kapii přes věšák, sundal boty a skočil do postele. V mžiku usnul. Ráno posnídal pečivo a kávu, a vydal se do větrného hradu pro klíče. Poradce královny, řeší tyto okolnosti a vše kolem. Větrný hrad tvořili dvě věže po stranách a vprostřed se tyčila obrovská věž. Z každé věže vybíhali další malé věžičky, takže jako celek to vypadlo s velkou představivostí vítr. K velkým věžím vedli majestátné zdobené schody. Erdos trávil dny ve společenských místnostech hradu, aby byl vždy k dostání. Erdos seděl na lavičce u stěny. Hned jak v Armunovi viděl cizince, poznal, že je to kupce nového domu v Northwindu. „Ty jsi Armun že? Ten kupec nového domu. Ano jsi to ty.“ Armun na to jednoduše kývnul s úsměvem. „Já to věděl, hned jak sem tě viděl, sem to věděl. Já poznám každého. Už tu dělám hodně dlouho. Jednou…“ „Jo, jo.“ Skočil radši Armun do řeči umluvenému Erdosovi. „Ano promiň, zase se zapomínám, někdo o mně tvrdí, že jsem umluvený. Myslíš si to i ty? Možná, ale jen trochu. Jednou jsem…“ Erdos se zastavil ihned, jak viděl Armunovo zamračenou tvář, se zarazil. „A, zase sem jsem zapomněl, omlouvám se. Tady máš klíč a doufám, že se ti ve městě bude líbit. „Děkuji.“ Armun se usmál, popadl klíč a vydal se na cestu z větrného hradu. Cestou pryč zahlédl na stolku zlatý přívěšek s falešným diamantem uvnitř, ale zlato bylo pravé. Ohlédl se na Erdose, ale ten se ho nevšímal a mumlal si něco pod vousy. Armun neváhal a hbitýma rukama hmátl po přívěšku. Vše provedl neslyšně, takže Armun opouští hrad se zlatým přívěškem v kapse. Armun nemohl poslouchat Erdosovo mluvení a až moc se bál toho, že se zase zapomene, takže se zapomněl zeptat na místo domu. Svůj dům za chvíli našel. Ležel na větší straně města u řeky. K domu vedla postraní ulička, která vybíhala od hlavní cesty. Z postraní uličky na konci odbočovala další cesta, a na jejím konci stál Armunův dům. „Příště to vezmu přes nádvoří kostela.“ Prohlásil potichu k sobě. Na terasu domu vedly tři schody. Terasa byla umístěna na delší straně domu. Dům byl zatím jen se základním vybavením, takže na terase byla umístěna pouze prostá židle. Naproti schodům byly umístěny hlavní dveře, které obklopovalo z obou stran jedno okno. Ihned po vstupu bylo vidět, že dům je větší, ale hlavně útulný a nábytek byl dobře umístěn. Za hlavními dveřmi se nacházela veliká místnost. Na pravé straně byla kuchyň, která se skládala hlavně ze skříní s ingrediencemi, stolem a šuplíky, které byli zatím prázdné. Místnost se poté stáčela do leva. Na pravé straně byli schody do druhého patra, kde se nacházela ložnice a prázdná místnost na potřeby obyvatele. V dolním patře se dále nacházel obývací pokoj s krbem. Na uzavřené straně domu byla zahrada s přístupem k řece. Další den se Armun vydal do obchodů nakoupit vybavení domu. V této době hodně utrácel, takže si teď toho nemohl moc dovolit. Armun už měl nakoupeno, a teď se nacházel na trhu. Byl na cestě domů, když ho zaujala nádherná dýka. Neměl pro ni větší využití, ale musel ji mít. „Prosím, kolik stojí tato dýka?“ Prodavačka odpoutala pozornost od své práce za stánkem a začala se věnovat Armunovi. „Á, ano dobrý výběr, ale jestli na ní máte. Dělá to rovných dvě stě osmdesát zlatých.“ „Hm, omlouvám se, to si teď nemůžu dovolit.“ „Škoda, vážně dobrá dýka, ale můžete se zastavit kdykoli, až na ni budete mít. Ráda vás zas uvidím.“ Armun oplatil větu úsměvem a odvrátil se od stánku. Ušel jen pár metrů a všiml si, že prodavačka odchází od stánku. Něco mu říkalo, že je tu moc husto na krádež a stáže byli na místě, ale nemohl odolat. Přiblížil se ke stánku a přitiskl se k němu co nejvíce, aby ho nikdo neviděl. Hmátl po dýce a sunul ruku směrem ke kapse. „Hej! Hej ty tam! Co to tam děláš?“ Na Armuna začal křičet stráže, který si ho všiml. Armun nosil vždy na sobě svou kapii, mimo společenských místností, ve kterých měl s dobrého vychování kapuci sundanou. To možná přidávalo na podezření stráží. Armun rychle položil na vyvýšeninu na pultu a hbitě se otočil, aby viděl na strážného. „Tak zlodějíčka tu máme, zlodějiny se ti zachtělo.“ Strážný při těchto slovech stále postupoval blíž k Armunovi a zvyšoval hlas. „To bych si nikdy nedovolil…pane. Já jsem se pouze koukal a leštil jí o kalhoty, nic víc v tom není, přísahám.“ Mezi každým slovem měl mezeru kvůli nervozitě. „Hm, dobrá, ale dej si na mě bacha. Já tě sleduju!“ Strážný se otočil a začal sledovat okolí, ale hlavně Armuna. Když přišel opět domů, vybalil si věci a uklidil na své místo. Odložil si svou kapii a rozdělal oheň. Pořádně se porozhlídl po domu, hledal požkozeniny, prozkoumával podrobně místnosti a prozkoumával zahradu. Když seděl u ohně, vzpomněl si na zlatý náhrdelník, který ukrad v hradu. „Hledáš tohle?“ byl to tajemný hlas, který se ozýval z rohu místnosti. Armun vylekaně vyskočil a poté si všiml osoby stojící v rohu, která měla na prstě navlečený zlatý náhrdelník. „Kdo si? Kde ses tu vzal? A kde si vzal můj náhrdelník?“ „Tvůj?“ zeptal se posměškem muž. Odrazil se od stěny a vyšel na světlo. Na sobě měl černou kapii a černé kožené kalhoty. Na nohou měl opět černé kožené boty s pásky, ve kterých byla železná dýka. U opasku od kalhot mu čouhaly z pod kapie pouzdra od nožů. „ Dej mi můj náhrdelník a vypadni tady odsaď, nebo zavolám stáže!“ „Stráže? To můžeš, ale nevím, jak by se jim líbilo, že máš u sebe majetek Větrného hradu, nebo ukradené zlaťáky od převozníka.“ „Dobře, nevím, jak si se to dozvěděl, ale určitě se domluvíme. Ten náhrdelník je tvůj a nic se nestalo co ty na to?“ „To zní lákavě, ale mam tu něco lepšího. Ten náhrdelník půjde s námi a já o ničem nevím.“ „Půjde s námi?“ podivil se Armun. „Ano s námi. Před tebou stojí jeden z hlavních členů cechu zlodějů. „ „Cech zlodějů?“ „Je něco, čemu by ses nedivil? Ano cech zlodějů. Spolek lidí, kteří rádi kradou a mají v tom zkušenosti. Krademe pro radost, ale hlavně pro zlatý. Sídlíme ve stokách pod městem. Bereme zakázky, krademe cennosti bohatým lidem a tak dále… Chápeš?“ „No jo jen je toho na mě moc najednou. Jak o mně víš?“ „Jak jsem říkal se důležitý člověk v cechu zlodějů a mám zkušenosti v tom, co dělám. Když si kradl ty zlaťáky, byl jsem u hradeb. Když si kradl ten náhrdelník, byl jsem za sloupem. Když jsi kradl tu dýku, stál jsem opodál. A ten náhrdelník sem ti vzal z kapsy. Myslím, že pro zlodějinu máš zkušenosti, ale máš se co učit. Vybírání kapes, krádež a přesvědčování by ti šlo, ale je toho víc. Tichost, schovávání se ve stínech, kradmé zabijácké útoky se zadu dýkami, vyháčkování zámků a víc, co tě můžeme naučit.“ Když Waret, měl dlouhý proslov, vysvětlávající práce cechu, procházel se po místnosti a házel rukama. „Takže vy jste spolek, který sídlí pod kanálem a krade?“ „Jo, a jestli přijmeš, budeme tě muset naučit bystrosti.“ Prohlásil Lomen s lhostejným výrazem v obličeji. „Pojď, víc ti vysvětlím po cestě.“ Upravil/a Skritecek dne 08.07.2012 10:42



oregure	#2 Přidané 10.06.2012 21:32
Příspěvek: 58 Založený: 20.10.11	celkem pěkný


hRDLA	#3 Přidané 10.06.2012 21:34
Ocenění: Příspěvek: 7997 Založený: 27.10.11	Je to dobrý, ale chtělo by to nějak výrazněji oddělovat odstavce, vypadá to chaoticky.


Skritecek	#4 Přidané 10.06.2012 22:12
Ocenění: Příspěvek: 182 Založený: 03.06.12	hRDLA napsal: Je to dobrý, ale chtělo by to nějak výrazněji oddělovat odstavce, vypadá to chaoticky. To mam na počítačí tak jsem se s tím nedělal a jen to zkopíroval


hRDLA	#5 Přidané 10.06.2012 22:14
Ocenění: Příspěvek: 7997 Založený: 27.10.11	Skritecek napsal: hRDLA napsal: Je to dobrý, ale chtělo by to nějak výrazněji oddělovat odstavce, vypadá to chaoticky. To mam na počítačí tak jsem se s tím nedělal a jen to zkopíroval Vždyť já taky píšu ve wordu a kopíruju to, ale pak to ještě dělím "enter" aby to bylo přehlednější.


Mopidu	#6 Přidané 10.06.2012 22:17
Ocenění: Příspěvek: 7820 Založený: 16.05.12	Ouch... To jsem jediná kdo improvizuje a má naplánovanou jen kostru ?


Diego	#7 Přidané 10.06.2012 22:21
Ocenění: Příspěvek: 6419 Založený: 12.12.11	Já nemám nic, píšu z hlavy a pak vidím jak to vypadá.


Mopidu	#8 Přidané 10.06.2012 22:24
Ocenění: Příspěvek: 7820 Založený: 16.05.12	Asi tak


Skritecek	#9 Přidané 10.06.2012 22:26
Ocenění: Příspěvek: 182 Založený: 03.06.12	hRDLA napsal: Skritecek napsal: hRDLA napsal: Je to dobrý, ale chtělo by to nějak výrazněji oddělovat odstavce, vypadá to chaoticky. To mam na počítačí tak jsem se s tím nedělal a jen to zkopíroval Vždyť já taky píšu ve wordu a kopíruju to, ale pak to ještě dělím "enter" aby to bylo přehlednější. Já to taky dělím, ale tady je jinak tlustý odstavec a ono se to všechno nějak "scvrkne"


Chell	#10 Přidané 11.06.2012 08:17
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	pekné vidieť že máš talent. SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?


Skritecek	#11 Přidané 13.06.2012 14:40
Ocenění: Příspěvek: 182 Založený: 03.06.12	„Nejsou stoky náhodou pod městem?“ zeptal se Armun, když šli s Waretem k hlavní bráně města. Brána a i cesta k ní byla obehnána spousta Větrnými vojáky, kteří chrání Northwind hlavně před menšími nájezdy banditů. Chráněna byla pouze přední polovina města, protože větší útoky se přes mosty nad řekou nedostanou. „Jo, to jsou, ale vchod do nich je na okraji lesa. „A to je nikdo, nenajde?“ „Ne, stráže se zajímají o město, ne o to kolem.“ Když vyšli z hlavní brány na západě, zabočily na sever, kde se nacházel i les s úkrytem. Na okraji lesa, bylo malé kamenné stavení, ve tvaru čtvrt kruhu. Dveře se nacházeli na uzavřené straně, čelem k lesu. Vše se to rozpadalo, a dveře byly zrezlé a skoro nešlo otevřít. „To je ono? To je vchod do vaší skrýše?“ Prohodil bleskurychle Armun, když viděl rozpadlý vchod. „Jo, vadí něco?“ „No, na to, jak moc se používá, se mi zdá trochu…“ Armuna přerušil zvuk skřípajících dveří. „Rozpadlé? To je… aby to nikdo nepoznal, pojď- den se krátí, a stoky nejsou zrovna nejkratší.“ Schody byly kluzké a místy je pokrýval mokrý mech. Za několika schody, které vedly dolů do stok, se nacházela normální kamenná chodba, která klesala níž a níž. Všude to páchlo plísní a krysami. „Jak to, že je to tu tak vlhké, když tu žádné stoky nejsou?“ zeptal se Armun, když procházel temnou chodbou. „ Pravé vodnaté stoky jsou pod námi, ale vše je to vlhké, takže se to tu rozpadá, a dostává se to vše i sem. Waret se zastavil a sklonil se k výklenku ke zdi, a hmatal po koženém pytlíku. Z pytle vytáhl dva kameny a pochodeň. Pochodeň položil na rozbalený pytel a kameny rozdělával jiskru. Šlo to překvapivě rychle. Temná místnost, se ihned osvětlila a Armun se poprvé všiml trubek u stropu, které se proplétali tímto patrem stok. „Podrž to.“ Armun se nahnul pro hořící pochodeň a svítil Waretovi na pytel, do kterého zas skládal kameny, aby nenavlhly. Po několika uražených metrech oba uslyšeli hluboký smích. Lomen ihned ponořil pochodeň do louže poblíž a podél zdi se plížil dál. Armun se plížil hned za ním. V rozšířené místnosti, která se stáčela do leva, seděli na konci místnosti u stolu tří banditi. Naproti Armunovi s Waretem se nacházeli barely. Čtvrtý bandita procházel místnost pořád dokola. Waret vyčkal, až bandita bude otočen směrem ke stolu a vyrazil do prostorů místnosti. Armun ho chtěl zastavit, natahoval po něm ruku a chtěl ho okřiknout, ale rychle si to rozmyslel. Ani se toho nevšiml a bandita měl na krku Waretovo dýku. Bandita nestačil vydat ani hlásku. Lomen zachytil banditu a potichu ho položil na kamennou zem. Barely byli dosti objemné, takže pokynul Armunovi ať jde za ním. Armun potichu přešel za barely. Waret chtěl, odtáhnou tělo, aby ho nikdo nespatřil, ale ihned se schoval, když slyšel ránu. Jeden z banditů u stolu, prohrál sumu peněz a ze vzteku vrazil nůž do stolu a převrhl židli, na které seděl. Vytáhl nůž z prostého dřevěného stolu a vydal se do místnosti. Jakmile uviděl ležet tělo na zemi, vytáhl meč, co měl za opaskem. Šel tělo prozkoumat, spatřil pouze proříznuté hrdlo. Otočil se zas čelem ke stolu, ale to neměl dělat. I křičení ostatních banditů mu nezachránilo život. Waret ihned vyběhl zpoza barelů a probodl banditu skrz na skrz. Meč nechal v banditovi a sejmul luk ze zad, který si vzal před odchodem do stok. Než se Armun vzpamatoval s probodnutí bandity, už ležel další na zemi s šípem v levé části hrudníku. Druhý bandita, byl moc blízko, takže musel přijít na řadu nůž. Bandita provedl sek shora. Waret chytil svůj nůž za plochou stranu a ránu ubránil. Vyvrátil směr meče na levou stranu a udělal kotoul na opačnou. Vsedě udělal otočku na jedné noze a druhou podkop banditovy nohy. Bandita se ihned rozplácl čelem ke kamenné podlaze. Přišlápl banditovi meč, nadzvedl mu hlavu a podřízl hrdlo. Podlaha byla pokryta kalužemi krve a mrtvými bandity. Waret vytáhl svůj meč, zvedl luk a vše potřebné utíral od krve, do oblečení banditů. „Tak vidíš, krást není vše, co budeš potřebovat.“ „Vau, to bylo úžasný! Ten kotoul a to podříznutí a to… Vau!“ „Ale, to nic nebylo.“ Když vešli do hlavní místnosti, poprvé viděl Wareta bez kapie. Měl hnědé krátké vlasy, proplétané náznaky šedin. Černé oči a kamenný výraz. „Ale, ale, ale, už zase Warete? Ty s těma učněma nepřestaneš viď? Když ti všichni pořád umírají, nebo končí v žalářích. Armun sebou škubl, když zaslechl ten hlas, osoby u sloupu se všiml až teď. „Ti se ve stínech umí teda schovávat“ prohodil Armun spíše k sobě, ale Waretovi to nejspíš neušlo a věnoval Armunovi úsměv. „S tímto to bude jiné Allys.“ Promluvil Waret k ženě, která vyděsila Armuna. Allys už nyní stála na světle. Byla oblečena v černé zbroji, ve stejné jako mělWaret. Kožené boty s měkkou podrážkou pro nehlučnost. Kožené kalhoty, zbroj s pásky, rukavice a kapii, tak hlubokou, že neviděl Allys do očí. Allys si sundala kapii a usmála se na Wareta. „jak myslíš. Zdravím já jsem Allys.“ A podávala ruku Armunovi. „Jo, ahoj Armun.“ Allys měla výrazné rysy obličeje, dlouhé plavovlasé hnědé vlasy a nádherný úsměv. „Doufám, že ty neskončíš jako ty ostatní.“ A hezky se usmála. Armunovi zvadl úsměv, který měl doposud na tváři. „Jako ti ostatní?“ Allys se teď usmála ještě víc a otočila se k Waretovi, který šel dál do hlavní místnosti. Uprostřed byla mělká voda. Na třetině vpravo bylo dřevěné molo. Přes obě strany vedla dřevěná lávka. Na levé straně se nacházel stůl vůdce, a nad ním železné masivní dveře, do cechovní pokladny. Na pravé dva obchody. Jeden zbrojíř a alchymista, speciálně i s jedy. Za molem se nacházel stůl s občerstvením a za ním obrovský oheň, který osvětloval celou místnost. Zde na molu ještě byli poličky a židle, bedny a všelijaký věci. Naproti nim se nacházela chodba ven a odbočující chodba s cvičící místnosti a na druhé straně chodby odbočka do místností s postelemi. Nad obchody byli obrovské železné dveře-cechovní pokladna. „A kdo skončí s tím nováčkem?“ zeptala se Allys. „Ty“ prohodil Waret náznakem smíchu. Allys vyhrkla „Proč zas já? Já měla i toho minulého. Proč ne ty nebo Bolyen?“ „Bolyen teď má moc práce a já taky,“ „A já snad ne? To je k zbláznění!“ Waret si vzdychl a otočil se k Armunovi. „Armune jdi za Allys ta ti řekne víc.“ A naznačoval, že je rozhovor uzavřený. „Neber si to osobně, to já jen že vždy vyfasuju nováčka, a nikdy nemam čas na krádeže.“ „Aha, hele ty Lomen a Bolyen, jste něco víc?“ „Jó ano, Waret je vůdce a já s Bolyenem zástupci. Hele jdu si něco zařídit. Zajdi za Moranou na molo, zařídí ti cechovní zbroj. Zítra se za mnou stav, východ je pak naproti.“ „Počkat, on je tu i jiný vchod? Proč jsme tedy šli těma stokami?“ „ To Waret dělá každým nováčkům. Tamten vchod tě zavede přímo k stokám, pak stačí vylézt po žebříku a si ve městě, teď už musím, uvidíme se zítra.“ Allys si nasadil kapii a odešla ke stolu. „Ty jsi ten nováček viď?“ Morana se Armuna všimla, a ani se neotočila. Armuna zaskočilo, ale hlavně to jak se o něm dozvěděla. „Tady se zprávy, šíří hodně rychle.“ Odpověděla Morana, jako by mu četla myšlenky. „Ty jsi, jdeš pro cechovní zbroj viď?“ Zeptala se Amruna, ale tentokrát se mu dívala do očí. Byla tmavší kůže, a měla krátké hnědé vlasy, cechovní zbroj neměla, ale dlouhý pobyt u zlodějů, jí něco naučil. „No ano, poslal mě sem Allys.“ „A chudák Allys vyfasovala dalšího nováčka. Promiň, ale cechovní zbroj ti nedám, Lomen nám se vodí samý nováčky, kteří se nechají zabít, nebo zatknou, kazí nám to cech, a stojí spousta peněz. Takže až uděláš zkoušku, přijď pro ni.“ „Jakou zkoušku?“ podivil se Armun. Morana se jen široce usmála „Zítra se u mě stav, východ je támhle. A ukázala k uličce, vycházející z hlavní místnosti. Armun se vydal, k východu, cestou si všiml vzorně upravených postelí s truhlami u nohou, pro osobní věci. Armun vylezl po žebříku, poté prošel místností, a vylezl u kanálu. Vedle východu se nacházel žebřík. Na cestě domů, slyšel paní, jak křičí „Stráže, stráže, okradli mě, okradli mě.“ Pak už si všiml pouze zahaleného muže, jak s váčkem peněz slézal hbitě dolů do stok. „Už se nemůžu dočkat“ prohodil sám k sobě a vydal se domů. Upravil/a Skritecek dne 25.06.2012 21:19 Zloději forever Fantasy povídka o bájném zloději Armunovi. Fanntasy povídka zde


Chell	#12 Přidané 13.06.2012 16:27
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	máš to mooc pekné SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?


Skritecek	#13 Přidané 18.06.2012 16:29
Ocenění: Příspěvek: 182 Založený: 03.06.12	„Je půl osmé“ řekla Allys Armunovi, který přicházel, jak se s Allys domluvili. Všichni zloději, tedy aspoň tady, měli vypracované smysly, takže když je tu nováček, který se neumí pohybovat tiše, zpozorují ho i poznají ihned. „No řekla si ráno, tak jsem tu ráno.“ Allys se zvedla od práce a koukala se na Armuna opřená o stůl. „Zvykej si, u nás je ráno kolem šesti hodin, nevěděl si o tom, ale pro příště ať je to včas. A kde máš vlastně zbroj?“ a zas si všímala papíru na stole. „Morana mi jí nedala, prý je tu moc nováčků, a něco o tom, že to kazí pověst cechu, a stojí to moc peněz.“ „Tak to se Moraně vůbec nedivím, stavíme se pro základní železnou dýku, a vydáme se na cestu.“ „Tak jsem tady.“ Prohodila Allys, když slézala z koně, na kterém jela do opatství na severu v horách. Celou cestu Armun skuhral, jestli nemůže jet taky na koni, ale odpověď byla jen vždy „zvykej si“. „Toto je Mehrunské opatství. Bývají tu jen sluhové a tak tři, čtyři stráže. Úkol je prostý, vloupej se tam, jak chceš, dojdi do druhého patra a ukradni nějakou cennost. Uvidí se zde taktika, pohyb, a vyháčkování, a při komplikaci i zručnost. Tady máš dýku, meč a šperháky, hodně štěstí.“ „A co ty? Ty mi nepomůžeš?“ tázal se Armun, když byl zaskočen takto obtížným úkolem.“ „Od čeho myslíš, že je to zkouška? Nestěžuj si a padej, čekám tady.“ Opatství bylo obehnáno vysokými hradbami, ze předu byla obrovská vrata. Na nádvoří byla budova a kolem opět hradby na vnitřní nádvoří. A za ním hlavní budova i s cílem. Armun si zastrčil meče, a vydal se k první bráně, u kterých hned čekali stráže. Armun si pomyslel, co říkala Allys, tři čtyři stráže. „To bude jen na začátku, pomyslel si a šel se s tím vypořádat. S mečem moc neuměl, takže musel něco vymyslet. Schoval se za strom a za vedlejší keř hodil kámen. Jeden ze stráží se šel podívat, co to bylo. Jakmile se otočil Armun se za ním vydal a podřízl ho. Chvíli koukal na mrtvolu, a zaplavovali ho smíšené pocity, které pociťoval skoro každá, s první vraždy. Z myšlenek ho vyhnali kroky dalšího strážného. Schoval se za strom a čekal, jak se to vyvine. Jakmile uviděl mrtvolu, vytasil meč a porozhlížel se kolem. Když se díval dolů pod skály, jestli se tam někdo neukrývá, Armun vyběhl a shodil ho ze skály. Strážný padal dlouho a narážel na ostré kameny. „Promiň“ řekl Armun polohlasem do mlhy pod horou. Jakmile vyšel na nádvoří, uviděl se procházet další stráže. Dva procházeli nádvoří a další dva čekali u vchodu k budově. Chtělo by to luk, který ale neměl. Ale najednou si na něco vzpomněl, vrátil se zpět k strážnému a vyndal mu z ruky meč, lepší než měl on, a z ramen mu sejmul luk. Vrátil se zpět a do tětivy vložil šíp, natáhl a vystřelil. Šíp našel svůj cíl v hrudníku strážného, co procházel nádvoří. Dva co hlídali vchod, vyndali luky, a jeden z nich meč. Armun se schoval za sloup, který podepíral ozdobné oblouky nad vchody. Strážný se mečem, byl na druhé straně, takže Armun znovu vystřelil. Zasáhl strážného s lukem do ruky. Ihned po tom mu vedle hlavy, proletěl šíp. Poté opět nabil luk, a vystřelil, tentokrát mimo. Strážný se lekl, a tím získal Armun čas. Opět vystřelil, tentokrát zasáhl hrudník. Ale neměl čas se radovat, strážný s mečem, se řítil proti němu. Armun sejmul meč s dýkou a začal se bránit. Strážný provedl šikmí sek shora. Armun se vyhnul, a udeřil s boku, ale rána byla zablokovaná. Poté Armun provedl sek shora, ale strážný ho bránil, teď oba drželi meč velmi pevně a přetlačovali se, Armun povolil, udělal krok stranou a dýku zabodl strážnému do boku. Prošacoval strážným kapsy a našel klíč od budovy, která vedla na vnitřní nádvoří. Budovy byla pouze chodba s vedlejšími pokoji. Proplížil se po schodech a nahlédl do vedlejších místností, nikdo tam nebyl. Vyšel na vnitřní nádvoří a tam spatřil opět stráže. Schody do hlavní budovy byly vyzdobeny, takže se rozdvojovaly do trojúhelníku. Dva stráže opět byli u vchodu, a tentokrát, žádný na nádvoří. Armun se proplížil podél odvrácené zdi a počkal za křovím. Jeden ze strážných, který byl u dveří se šel podívat na druhý konec nádvoří. Armun ihned proklouzl ke dveřím. Chtěl otevřít dveře, ale nešlo to. Ke každým dveřím byl jiný klíč. Ohlédl se a spatřil v zadní kapse strážného klíč. Zkusil po něm šáhnout. Úspěšně ho vytáhl, ale ke konci zavadil o nohu, ale strážný se jen poškrabal a dál to neřešil. Armun si oddechl a šel, odemknou dveře. Vklouzl dovnitř a zavřel za sebou. Viděl chodbu vedoucí na hlavní schodiště. Všude byly stráže, které hlídali vchody a procházeli se po chodbách. „tři nebo čtyři, no jasně.“ Prohodil Armun potich k sobě a šel na věc. Allys stála u koně a prohlížela si svou milovanou dýku. Když si zprohlížela dýku, začala se procházet. Najednou něco zahlídla v druhém patře, byli to sice jen stíny, ale rozeznala panovníka, který pobýval právě zde na mehrunském opatství. A nejhorší na tom bylo, že za ním viděla asi šest strážných. Ihned se začala koukat po Armunovi, viděla, jak zalézá do budovy. Allys vytáhl svůj meč, poplácala koníka a vydala se pomoc Amrunovi, a doufala, že to stihne. Armun vyčkal, až stráž bude zády a vklouzl do postraní uličky. V hlavní místnosti být nemohl, protože tam bylo moc stráží. Před ním se tyčily, kruhové, postraní schody nahoru, které ale byli hlídané. Armun se proplížil kolem sloupu do předsíně na levé straně. Vše bylo postaveno, tak že na Armuna stráže neviděli. Armun se porozhlídl a zahlédl nad sebou patro, protože v druhém patře nebyla tato předsíň, ani nic jiného, byla nad ním díra. Armun posunul bednu ke zdi a na ni ztíží, položil sud. K tomu přisunul židli a vyskočil na sud, a to vše bezslyšně. Vyskočil a chytil se římsy druhého patra. Přitáhl se a položil nohu na zábradlí. Poté překročil zábradlí a koukal, kde jsou nějaké stráže. Armun se nacházel na chodbě druhého patra. Vprostřed byla hlavní místnost. Armun šel kolem zdi a spatřil dveře. Rozhlídl se a začal je háčkovat. Měl tři šperháky. První se mu zlomil skoro hned. Druhým trénoval, jak to chodí, do té doby než se mu zlomil. Třetím pak po dlouhém trápení dveře otevřel. Nacházel se ve správcovi místnosti. Prošacoval tam šuplíky, ale nic nenašel, ale když šel ven, všiml si v míse rubínů, všechny si je dal do kapsy a vyšel na hlavní chodbu. Zavřel a pokračoval ven. Zpátky už by to nešlo, protože by si ho všimli, takže nevěděl kudy. S rozmýšlením mu pomohla stráž, co šla po vedlejším schodišti. Armun se porozhlédl a spatřil jedině okno, otevřel ho a doufal, že tam bude něco, do čeho by se dalo skočit. Dole byla hustá tráva. Vyskočil z okna, ale dopadl velkou ranou, takže ihned vyskočil na nohy, a schoval se před vykukujícím strážným. Plazil se dolů po kamenech, a na vnitřním nádvoří spatřil Allys. „Hej, pss, tady jsem.“ Allys sebou leknutím škubla. „A, díky bohu, že si na živu, netušila jsem, že je tady panovník. Pojď, Budeme to řešit až v cechu, a gratuluju k přežití.“ Delší kus před opatstvím se zastavili. „Tak jsi to zvládnul, gratuluju, že nic nemáš, nevadí, ještě že si přežil.“ „Omyl Allys.“ A vyndal z kapsy cenné kameny. „Z tebe něco bude.“ Usmála se Allys. „Pojď, sedni si,“ A ukázala na koně. „Ne díky, musím si zvykat.“ A usmál se široce na Allys. Když vešli do cechu, ihned narazili naWareta, který netrpělivé čekal na jejich příchod. „Díky bohu žijete, v Northwindu jsem se všiml, že opatství navštívil panovník a koná se ta řádná hostina, stihli set to jen tak tak, před příchodem hostů. Omluvám se že jsem si nevšiml dřív.“ „To je dobrý, hlavně že žijeme“ řekl Armun bezstarostně. Když se Armun procházel po městě, spatřil kováře, jak něco vyjednává, s překupníkem. Poté co překupník odešel, kovář se tvářil naštvaně a sedl si na lavičku. „Děje se něco“ zeptal se Armun kováře. „Ale ty černé kameny, jsou čím dál tím dražší. Dva tisíce zlatých chtějí za pět černých kamenů. Je z nich kvalitní čepel.“ Armun se koukl do kapsy, kde stále měl drahé kameny. S Waretem úlovek zatím neřešili. Koukl se na kameny a spatřil čtyři černé kameny. „Já tady mám nějaké černé kameny.“ „A jsou na prodej? Kolik za ně chcete?“ nadšeně se zvedl kovář ze židle a začal vyjednávat. „Říkal si, že se z nich dělají čepele, kolik je jich potřeba na jednu čepel meče?“ „No na kvalitní dva a na horší tak jeden nebo půl.“ „Šlo by to takhle? Já ti dám čtyři černé kameny, z dvou mi uděláš meč a zbytek ti dám.“ „Beru“ nadšeně řekl kovář, a převzal kameny od Armuna. „Zorde! Pojď sem, máme tady zakázku.“ Další den už Armun přišel s mečem do cechu. „Warete!“ zvolal Armun, když ho viděl procházet opodál. „Mám tady úlovek ze včerejší zkoušky, ale doufám, že nevadí, že jsem spotřeboval čtyři černé kameny.“ „Takže ty jsi zvládl ukrást kameny, když se tam konala hostina? Z tebe něco bude. Vše si nech, úlovky ze zkoušek necháváme. A mimochodem, zajdi si pro zbroj, jo a hezký meč.“ Morana stála u šatníku a probírala se zbrojí. „Už jsem tě očekávala, tady máš zbroj, tady dýku, meč asi už nepotřebuješ, a támhle si ji můžeš nasadit, támhle máš truhlu s postelí. Armun převzal zbroj, a zas byl udiven, jak se Morana dozvěděla o meči. „Jo a vítej v cechu.“ Edit: upravena 1. a 2. část příbehu. 1. popis Armuna, 2. popis Lomena. opis Armuna při vchodu do krčmy, a popis Lomena při vchdou do cechu. (Jsem si až teď uvědomil, že jsem je nepopsal) Upravil/a Skritecek dne 25.06.2012 15:27 Zloději forever Fantasy povídka o bájném zloději Armunovi. Fanntasy povídka zde


hRDLA	#14 Přidané 18.06.2012 16:38
Ocenění: Příspěvek: 7997 Založený: 27.10.11	Hele, jenom taková vsuvka: zloděj se píše thief


Skritecek	#15 Přidané 18.06.2012 16:45
Ocenění: Příspěvek: 182 Založený: 03.06.12	hRDLA napsal: Hele, jenom taková vsuvka: zloděj se píše thief Taky jsem to psal Thief, ale pak mi to nělde přeložilo jak thiev :/ Každopádně díky za opravu. Zloději forever Fantasy povídka o bájném zloději Armunovi. Fanntasy povídka zde


Mopidu	#16 Přidané 18.06.2012 16:45
Ocenění: Příspěvek: 7820 Založený: 16.05.12	hRDLA napsal: Hele, jenom taková vsuvka: zloděj se píše thief taky jsem se na to dívala a přemýšlela jestli to píšu špatně já, nebo on


Skritecek	#17 Přidané 18.06.2012 16:49
Ocenění: Příspěvek: 182 Založený: 03.06.12	Mopidu napsal: hRDLA napsal: Hele, jenom taková vsuvka: zloděj se píše thief taky jsem se na to dívala a přemýšlela jestli to píšu špatně já, nebo on Tak to se omlouvám za zmatek Nyní už by to mělo být všude správně Upravil/a Skritecek dne 18.06.2012 16:49 Zloději forever Fantasy povídka o bájném zloději Armunovi. Fanntasy povídka zde


Mopidu	#18 Přidané 18.06.2012 16:52
Ocenění: Příspěvek: 7820 Založený: 16.05.12	Skritecek napsal: Mopidu napsal: hRDLA napsal: Hele, jenom taková vsuvka: zloděj se píše thief taky jsem se na to dívala a přemýšlela jestli to píšu špatně já, nebo on Tak to se omlouvám za zmatek Nyní už by to mělo být všude správně To nevadí, alespoň jsem začala o něčem vůbec MYSLET... To se mi dlouho nestalo (btw nemyslet neznamená mít špatné známky, ty mám dobré. Nemyslet znamená psát do bitvy o kopec ABSOLUTNÍ kraviny )


Skritecek	#19 Přidané 20.06.2012 08:21
Ocenění: Příspěvek: 182 Založený: 03.06.12	EDIT: opravený odstavce sorry(vážně to vypadalo chaoticky ) Upravil/a Skritecek dne 20.06.2012 08:21 Zloději forever Fantasy povídka o bájném zloději Armunovi. Fanntasy povídka zde


Skritecek	#20 Přidané 21.06.2012 22:27
Ocenění: Příspěvek: 182 Založený: 03.06.12	Uběhla spousta dní, bez různých větších akcí. Armun, nynější už jako plnohodnotný člen cechu, trávil dny cvičením. Armun už uměl zručně zacházet se zbraněmi, bleskurychle nabíjet a střílet z luku, a plížit se neslyšně o hodně líp, a už i vyháčkování ovládá. A stále v brnění cechu zlodějů, s prostým dřevěným lukem, železnou dýkou a mečem s černého kamene „Armune! Zjistili jsme, že kolem vesničky Goalavar, projíždí vůz se zlatem do menšího města na severu, chci tě na té akci“ řekl Waret, když viděl Armuna procházet v cechu. Vesnička Goalavar se nacházela východně od Nortwindu. „No to by bylo dobré, ale zatím jsem tu krátce, a nemam tolik zkušeností jako ostatní členové cechu. Proč já?“ Armun na to akci moc chtěl, ale bál se, aby ji nezkazil. „Musíš si věřit, a pak to zvládneš, kdyby tu byli lepší než, ty vyberu si je. Jen je tu něco jinak, toto je organizovaná akce, takže se budeš řídit pokyny Allys, která bude u tebe. Zítra to probereme podrobněji.“ Armun byl už se nemohl dočkat, zítřejšího dne. Jeho první pořádná akce. „Dobře všichni poslouchejte mě, de o hodně a nesmíme to zkazit.“ Říkal Waret šesti členům cechu, z čehož tří byli Armun, Allys, a Waret. „Okrást vůz musíme kus za vesničkou a musíme to stihnout, než přijede na blízkost městu“ město leželo na hranicích, tam odsud bude pokračovat vůz do sousední země. „Vůz přepadneme vprostřed cesty u skály, která poslouží jako dobrý úkryt. U vozu bude kočí, a asi přibližně sedm stráží. Nečekejte nějakou past s kameny a s výkřikem přepadnou vůz, jako je to s bandity, my zvolíme postup jiný.“ Všichni pečlivě poslouchali plán, na dřevěném molu. Někteří už si sedli, protože to vypadalo na dlouhé vysvětlování. „No takže… není co vysvětlovat. Dva z nejlepších lukostřelců, si vezmou luky. Na můj pokyn sestřelte stráže, na které víte, že se trefíte. Jestli budou zmateni, palte dál, jestli nás zpozorují, dejte se na útěk nahoru. Až budou utíkat za vámi, my se zálohy přepadneme zbytek. Budete tam poté mít kam se schovat, nebo je oddělejte. Zítra kolem sedmé hodiny tady.“ Armun byl nedočkavý a trochu zklamaný, čekal přesně to, co říkal Lomen, že nebude, nějakou tu past a vpadnutí s pokřikem, ale když se nad tím zamyslel, tuto se mu líbilo víc. Když se ráno sešli v cechu, zbytek těch, co se nezúčastnili, už byli v plném proudu. Wareti Armun s Allys, nestříleli, ti čekali pod kopcem. „Možná vám přijde divné, že tentokrát nekrademe, ale zabíjíme, ale to se holt stává no, to by jinak nešlo. Jo a prosím koně zkuste ušetřit, oni za to nemůžou.“ Poprosil Waret , jako milovník zvířat, a všichni s tím souhlasili, oni za nic nemohou. Většina už čekala pod kopcem a vyčkávala na příjezd vozu. Další čekali nad kameny s lukem. „Armune, ty s Allys obejde vůz se zadu a budete nám krýt záda.“ Najednou všichni slyšeli kopyta koní narážející na kamennou cestu a rány pohazujícího se vozu. Vůz táhli dva zdatní, hnědí hřebci. Povoz byl prostý dřevěný s potaženou plachtou. Do výše se tyčila vlajka s královským symbolem. Stráž, co pochodovala kolem, na sobě měla ocelovou těžkou zbroj, a buď obouručný meč, nebo jednoruční. Vůz se asi bál přepadení bandity, takže stráži bylo nejméně deset. Když to Waret zpozoroval, sebral luk ze zad a přeběhl na druhou stranu se slovy: „Je jich moc, Allys máš to tu na starost.“ Když vůz dojel na jejich úroveň, Waret pokynul rukou, a všichni tři lukostřelci se zvedli zpoza kamenů s nabitými luky, a začali střílet. Všechny tři šípy našly svůj cíl na jednom z mužů. Waret trefil kočího, aby nemohl utéct. Než stráže zpestřili, Waretovo šíp našel ještě jeden cíl. Tří stráže se rozběhli za lukostřelcemi. Allys dala pokyn a vyrazili za strážemi. Armunovi se povedl útok ze zadu. Další tři už je zpozorovali takže Allys s Awetem museli bojovat. Ale přišlo další překvapení, s vozu vyšlo dalších pět stráží. Armun ihned po jednom hodil dýku, která se zabodla strážnému do hrudi. Ale nebylo času a hned musel mečem bránit sek shora. Armun ukročil vzad a tím zvrátil strážného meč do země. Přišlápl meč, který strážný odmítal pustit, takže ho to povalovalo na zem, ale před dopadem už mu trčel meč ze zad. Allys už bojovala s čtvrtým strážným, a Awetem se ztíží, bránil strážnému. Armun, přispěchal na pomoc, a probodává stráže se zadu. Když se otáčí, zabodává meč do břicha strážnému, který se objevil za ním. Ihned po tom spatří, jak Waret couvá do kopce a přitom střílí po strážném. Dva ze tří už ležel někde na cestě mrtev. Když v tom najednou Waret zakopl o kámen za ním. Armun rychle a surově sejmul Allys luk ze zad, a s toulce ji vytahuje šíp. Allys se mezitím bránila před strážným. Trhnutí luku, ji vyvedlo z míry a strážný měl šanci. Armun šípem zabodl útočícího strážného do místa bez brnění a poté ho ihned vložil do tětivy. Pečlivé míří, a střílí po strážném ve velké vzdálenosti. Waret střílí po druhé, ale ve zmatku mine, ale další ze dvou zbylých lukostřelců zasahuje a dává se na útěk. Otáčí se a dává se do kopce na útěk. Takhle to opakuje, když konečně asi po třetím pokusu zasahuje strážného. Když opět couvá do prudkého kopce, spatří, jak z povozu vyskakují strážci, a doufal, že si s nimi poradí. Další lukostřelci stále utíkali do kopce a už byli z dohledu. Dále pokračoval nahoru, když vtom najednou mu za nohy zavadí kamen. Spadl přímo na něj, takže se velmi prudce udeřil do páteře. Byla to moc velká bolest na to, aby se dal na útěk, a sil už také neměl mnoho. Shora mu na hlavu začali padat kamení, takže měl okrvácenou tvář, a vyvrácený kotník z pádu. Koukal se do strany, když ho zahalil stín. Stěží s pohmožděnou páteří, se koukne na horu a spatří usmívající ho se strážného. Lomen sklopil hlavu k boku, zavřel oči, a čekal. Cítil na břiše ledové místo, kam dopadne meč. Lomen jen tak leží, a čeká, čeká, a dál čeká na svou smrt. Ale jediné co se stalo, je, že mu do tváře opět svítí světlo, pak slyšel jen velkou ránu. Nevěděl, co se stalo, jen se usmál, zavřel oči a sklonil hlavu na bok, kvůli páteři. Jediné, co si poté pomatuje je, že leží na koni, který cválá cestou k Northwindu. Šíp letí, Armun stojí se zatajeným dechem. Vše se mu před očima zpomalilo, byla to jediná možnost, jak zachránit svého učitele i kamaráda. Tři vteřiny, mu připadali jako tři minuty. Stojí vprostřed bojiště a čeká, jestli se trefí. Jako mrknutí oka, se vše dalo do normální rychlosti, když šíp probodl strážného. Všichni si hlasitě odechli, ale úleva je přešla, když si vzpomněli na Wareta, všichni tří se vydali do prudkého kopce, kde míjeli mrtvé strážné. Všichni se lekli, když spatřiliWareta, ležícího na zemi, s pokrváceným obličejem. Armun přiložil ucho k hrudi a ujistil ostatní, že dýchá. „Dýchá, ale něco mu asi, je. Awete, pomoc mi ho převrátit.“ Awet přikročil a pomohl převrátit Lomena. „Stůj!“ vykřikl Armun na Aweta, když spatřil ošklivě prohnutou páteř. Zapískal a z lesa nad kopcem se objevili zbylí dva lukostřelci. Pohybem ruky je pokynul k sobě. „Allys, jdi odpoutat koně, vy mi ho pomozte vzít, ale opatrně.“ Allys mezitím, co nesli Wareta dolů, odpoutala koně a začala vynášet pytle se zlatem z vozu. Jednoho koně naložili zlatem a na druhého položili Wareta. Tak v půlce cesty se Waret proudil. Chtěl se narovnat, ale Allys, která o něj mezitím pečovala, mu v tom zabránila. „Nezvedej se, máš něco s páteří.“ Wareta při té vzpomínce zamrazilo na zádech. „Co se stalo, myslel jsem, že mě zabije.“ Řekl Waret polohlasem. „Armun ho trefil, šípem.“ „To mi připomíná Allys, promiň, že jsem ti strhl ten luk a tím tě ohrozil, jen jsem chtě…“ Allys ho zastavila. „To je dobrý, hlavně že Waret žije.“ „Můj dřevěný luk by tam nedostřelil.“ „To mi připomíná…“ řekl Waret polohlasem, „že ti děkuji za záchranu a k tvému „Černému oku“ bych ti chtěl přidat nějaký pořádný luk a dýku.“ „Černé oko?“ tázal se Armun. „Takhle se pojmenoval tvůj meč. To kvůli rukojeti ve tvaru oka a černé čepele.“ „Jo…Černé oko,… to zní dobře.“ „Teď k tomu ostatnímu, musíš se vloupat do Kaloharského domu, vlastí ho rodina, co vlastní doly. Ukradni tam čtyři zelené safíry, ingot zlata, a okolo tisíc zlatých. Dům se nachází na lesy za Northwindem. Poté si zajdi na více na východ, nachází se tam malý domeček, kde se nachází kovář, je to nejlepší kovář v okolí, dej mu safíry, zlato, a zlatý a řekni, že jsi z cechu zlodějů, on bude vědět.“ Když dojeli do města, zlato se přeneslo do cechu, a Allys zašla s Waretem k doktorovi. Armun se vydal do Kalohorského domu. Cesta lesem proběhla bez potíží. Vyháčkování dveří bylo v pohodě, bohatství se jako vždy schovávali ve druhém patře v ložnicích. A jak se domníval, na komodě byla miska se zelenými safíry. Vybral jich šest, pak v šuplíku našel ingot zlata a vzal si dva. Na nočním stolku popadl váček s penězi a vydal se ven bez komplikací. Po cestě ve váčku napočítal osm set šedesát dva zlatých. Chatka měla rozsáhlou kovárnu. Venku se válely železné a ocelové ingoty. Meče a kůže a všelijaké kovařině potřebné materiály. „Zdravím“ pozdravil slušně Armun. Kovář se zvedl od broušení meče a taky mu dal na pozdrav. „jsem z cechu zlodějů, a posílá mě Lomen, nesu vám tu safíry, zlatý ingoty, a peníze.“ „Ó ano, už sem tě tu čekal. Safírová dýka, a cechovní luk.“ „Tady máte safíry, dva zlaté ingoty a osm set zlatých, snad to ten ingot dodělá.“ „Ano, stav se tu tak za tři dny.“ „Jak to vypadá s Waretem?“ zeptal se Armun Allys v cechu po čtyřech dnech od přepadení. „Nevím myslela jsem, že ta za ním zajdeš, a vyzvedni od něj prosím klíč od pokladnice, abychom tam mohli dát to zlato.“ „Dobře, a kde je vlastně Bolyen?“ „Bolyen zařizuje něco v Hrodunasu, ve velkém městě na východě u pobřeží.“ „Vidím, že už máš zbraně.“ Prohlásil Waret, když viděl Armuna. „Ano jsou dost kvalitní, jdu se zeptat, jak se máš, a potřebuju klíč od pokladnice.“ „Jsem rád, že máš pořádné zbraně, tak za dva týdny bych měl být v cechu. Klíč mam v šuplíku, jo a Armune, než se dostavím, ujmi se spolu s Allys vedení cechu.“Armun byl zaskočen a potěšen. Dále si povídal s Waretem a poté se vydal zpět do cechu. „Chtěl bych obeznámit.“ Řekl Armun na molu, když kolem něho byl celý cech, který ho už dobře znal a i obdivoval. „Že Lomen se zotavuje, takže velení tady mam já s Allys.“ Dostalo se mu pozitivních pokřiků a pochval. Doufám, že jsem dobře vypočítal počet strážných. Jestli ne prosím opravte mě do komentů. A čte to vůbec někdo ? Jestli se líbí, nezapoměňte dát kvalitní příspěvek Upravil/a Skritecek dne 25.06.2012 15:39 Zloději forever Fantasy povídka o bájném zloději Armunovi. Fanntasy povídka zde

Strana 1 z 8: 12 3 4...8

Přejít na fórum:

Podobná témata

Diskuze	Fórum	Odpovězeno	Poslední příspěvek
Let's play Thief LordeS LP	» Skyrim - Váš svět	5	21.03.2014 12:49