The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite - Diskuzní fórum: Alduinův syn

Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE

Prastaré Archívy: Arena

Let´s learn some lore

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Víte že..

Sdílet

Číst diskuzi

The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » The Elder Scrolls V : Skyrim » » Skyrim - Váš svět

Právě je zde: 1 host(ů)

Strana 2 z 16: 123 4 5...16

Alduinův syn
Chell	#21 Přidané 01.05.2012 20:12
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	btw asi mi čítaš myšienky tiež som chcela napísať niečo také SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?



DragonOzzy	#22 Přidané 01.05.2012 21:29
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	Díky moc, budu se snažit aby vás to bavil i nadále Kapitola šestá: Čepele Váhal jsem, kde své společníky hledat. Hledají mne, nebo stále vězí v Bílém průsmyku? Vydali se už na Vyšný Hrotgar? Nad tím jsem tápal, když jsem se nyní už po svých vydal pryč od našeho díla zkázy. Chvíli jsem uvažoval nad proměnou v draka, abych to měl rychleji, ale byl jsem na to moc slabý. Vypadá to na závislost na obrovském množství duší, které budu muset pohlcovat. Obávám se, že mi ji jen tak někdo nedá, naštěstí však Skyrim přímo přetékal smečkami banditů. Napadlo mne thu-um, které by mi mohlo pomoct. Najít život. Avšak, tohle thu-um nerozezná kdo je kdo, prostě mi jen řekne že tam NĚKDO nebo NĚCO je. Může to být jak stádo ovcí, tak parta banditů či ožralů. Pro tento den jsem to však zabalil, zalezl do opuštěné jeskyně a pořádně se vyspal. Přišlo ráno a já opustil svůj dočasný domov dřív, než se zjevili případní trolí či vlčí nájemníci. Nacházel jsem se v ledové pustině. Vyvražděná nordská vesnice byla asi široko daleko jedinou osadou, kde bych mohl narazit na živou duši, nepočítám-li troly a podobnou havěť. Štěstí se na mne však (ne)usmálo. Asi po hodině cesty ne východ jsem narazil na Khajitskou karavanu, která si nejspíš dělala přestávku. Mnoho lidí se těchto kočičáků bojí, avšak já po svých zkušenostech z Elsweyru vím, že nikoho bych neměl soudit dle vzhledu. Naopak, pokud je vyloženě nenaserete, jsou velmi přátelští. Občas až příliš. "Zdravím, nevíte prosím kudy je to na Vyšný Hrotgar?" Zeptal jsem se prvního khajita, který byl oděn do modré kápě. Jen zastříhal ušima a zazubil se. "Maiq velmi rád že může pomoci a taky pomůže." Poté vstyčil dráp a ukázal za sebe. "Právě odtamtud jdeme. Jdi přímo za nosem a nalezneš co hledáš." "Děkuji... Maiqu. Já jsem Alex." Potřásl jsem si s ním rukou, zatímco se mi na kůži přilepilo pár jeho chlupů. "I mě těší, já Maiq Lha... Lhostejný. Šéf karavany." Kočičáka však odstrčila kajitka oděna do železné zbroje a podala mu sekeru. "Hele ty "šéfe" vydej se hezky pro dříví ať máme čím přikládat, ať je tady našemu příteli teplo." Zazubila se samička. Později z ní vypadlo že se jmenuje Tsavi. U ohně jsem s khajity za lektvary, které jsem sebral mrtvým legionářům, vyměnil nějaké to zlato a zásoby. Taky mi dovolili nabrousit si ukořistěný elfský meč, abych měl cestu bezpečnější a poté následovala zábava. Kupodivu se však mezi samými khajity zjevil... Balug, ten orkský bard, lze-li to tak nazvat, spolu se svou kapelou. "Balug se nyní podělí o svou novou píseň, kterou složil pro toho, jenž vytřískal tu partu namyšlených císařských nedaleko Samoty." Byl jsem docela překvapen, jak se zprávy šíří, podle všeho však nevěděli že jde o mne, tudíž jsem radši zůstal zticha. Balug zpíval, teda, on tomu se svými kumpány říkal "rap" prý jejich nový druh hudby, docela dlouho, dokud v sobě neměl příliš mnoho medoviny a vína. Pak sebou praštil o spacák a ve spaní si vymýšlel další texty. "Hraješ moc dobře na flétnu." Řekl jsem khajitovi, který si pohrával, když Balug skončil. Zrovna když kočičák dohrál, usmál se. "Díííky. Má to však i jiné využití." Sáhl svou huňatou tlapou do váčku na opasku a vytáhl zmuchlaný kus usušené rostliny, kterou následně to flétny narval, zapálil ho a potáhl si. Dle toho jak se začal z ničeho nic smát a rozplývat, nejspíš mu to dělalo hodně dobře. Držel jsem se Maiqova směru. Čím jsem šel dál, tím víc se okolí kolem zelenalo. Pomalu jsem opouštěl ledové pustiny, jež mne ještě před pár hodinami obklopovaly. Pomalu se přede mnou začal rýsovat obrys města když tu.... DOPRDELE!!! Ten parchant mi lhal!!! Navigoval mne zpět do Samoty!!! Proč to sakra dělal?!! Co hůř, , sotva jsem se přiblížil k hradbám, poklepal mi někdo na rameno. Když jsem se otočil, spatřil jsem strážného se štítem, který nesl znak Samoty. "Mladej.... Buď jsi idiot, a nebo mi máš jak vysvětlit, proč bych ti neměl ihned nasadit pouta. Generál Tulius na tebe vypsal velkou odměnu...." Povzdychl jsem si a vytáhl flašku medoviny. "Tseh, tím si mne nekoupíš, medovinu sice mám rád, ale za ty peníze které za tebe dostanu za ty si..." Křáp. Udeřil jsem flaškou strážného po hlavě a on se složil na zem. Upustil jsem zbytek skla a odtáhl ho za nejbližší velký šutr. "Kam to bude?" Ptal se vozka, když jsem už oděn jako stráž Samoty hodil omráčeného strážného, oděného v Thalmorských šatech dozadu. Vytáhl jsem měšec. "Vezměte ho na výlet do Jitřenky. Malej se tam vždy chtěl podívat." Vozka svraštil obočí. "Malej?! Tomu chlapovi je dobrých pětatřicet!!" Pokrčil jsem rameny. "Trpí zrychleným vývojem, však vidíte jak spinká, jako děťátko, to by dospělý chlap nedokázal." Podal jsem mu druhý měšec. Poté se už vozka na nic neptal. Na strážného jsem použil kouzlo na vymazání paměti. Bezpochyby jsem tímto činem stál u zrodu dalšího neuvěřitelného dobrodružství, kterého se však tak trochu nemohu účastnit. Náš pan neúplatný si ho však užije až až. Sotva jsem se však stihl zamyslet, jakým způsobem vypadnu, zastavil mne kapitán stráží, vysoký svalnatý dlouhovlasý chlap, jenž by mne nejspíš dokázal bez problémů holýma rukama roztrhnout na dva kusy. "Co se tady flákáš? V hospodě máme rvačku!!! Nějaký ork se tam pere s nordem, mají sakra sílu, potřebujeme každého kdo je volný!!!" Žeby Grog a Adram? Považoval jsem to za malou šanci, ale běžel jsem tam. Bojovat s tím chlapem jsem nechtěl, navíc, díky té přilbě mám jistou anonymitu. V hospodě to bylo všechno obráceno vzhůru nohama. Hosté se krčili v rozích a parta strážných od sebe chtěla odtrhnout... Groga a Adrama, jak jinak. Instinkty mne nezklamaly. "Dobře dobře, vzdávám to..." Řekl naštvaně Grog. "Odveď je do šatlavy, tyhle škody si odpracujete dvěma týdny práce v Samotských stájíš!!" Zaburácel jeden ze strážných. "Moment..." Řekl jsem. Strážný se na mne podíval. "Co je?" Ukázal jsem na výtržníky. "Vy se tu postarejte o hosty a o bar, já ty dva vazouny už odvedu do cely, postarám se o to." Přemluvit "kolegu" nebylo až tak těžké. Groga s Adramem jsem zavedl do slepé uličky a tam si sundal přilbu. Zírali na mne s úžasem. "Jak ses tu sakra ocitl? Hledali jsme tě!!" Zeptal se Grog. "To je dloooouhý příběh." Zamručel jsem. "Každopádně už si nikdy nedám "cukřk" a budu se držet u vás. Co jste to sakra nacvičovali?! Mohli vás zavřít." Adram zavrděl hlavou. "Maria plní kontrakt, měli jsme jí pomoci proklouznout na místo, tím že odlákáme pozornost většiny stráží. Vyplatila by nás pak." Nasadil jsem nechápavý pohled. "Kontrakt? Jaký?" "Nechtěla nám to říct, ale dostali jsme z ní, že patří k nějakému Temnému bratrstvu či co, no a dneska má "oživit" jednu svatbu, vše co nám řekla. Každopádně teď když jsme volní tak bych utíkal, jinak se nám tu situace zkomplikuje, pokud teda neznáš způsob jak se vyhnout zatčení, když tě tu všichni hledají...." Ozval se Grog. "Sekne mi to?" Zeptal se mne ork, když si prohlížel čerstvě ukořistěnou uniformu jednoho ze strážných, kteří byli právě "na výletě" do Ledohradu. S těmi dobrodružstvími se dnes roztrhl pytel. "Není to špatný." Řekl jsem mu na to. "Tohle má být ta svatba?" Adram přikývl. "Jo. Můžeme Marii pomoct kdyby se jí objevily komplikace při útěku, ale dokud to s ní nebude vypadat, bledě, nezasahoval bych. Nerad bych jí sháněl uniformu." Oděni jako Samotští strážní jsme se vydali mezi svatebčany, předstírající, že jsme tu z důvodu bezpečnosti, zatímco Grog tajně kradl z talířů pokrmy na hostinu. Opřel jsem se o zeď a sledoval to. Tolik radosti. Třebaže draci plení, válka sužuji zemi, i přesto se lidé umí v tomhle těžkém období ve Skyrimu bavit. Jaká škoda že to asi nebude trvat dlouho, naše přítelkyně jim chystá pořádné vzrůšo. ".... vím že Thalmorové vás oficiálně zakázali, avšak prý pomáháte Drakorozenému, který je aktuálně na naší straně. Získali jsme mapu míst, kde se vyskytují slova moci. Mí legionáři se neukázali jako dobrý doprovod, vy jakožto zkušení drakobijci byste však mohli být nápomocni při průzkumu nebezpečných komplexů, nebo ne?" Tulius. Opatrně jsem otočil hlavu a spatřil generála, jak mluví s několika lidmi, oblečených v civilním oblečení, tudíž naprosto nenápadnými. "Nebojte pane, Čepele zabijí každého draka, který se Dovakhinovi postaví do cesty, to slibujeme. Ač ilegální, stále jsme zapřísáhlí bránit říši..." U spánku se mi objevila kapka potu. Ta mapa... Měl bych ji získat, Adram ji bude potřebovat. Nedopustím aby ji měl ten parchant, kvůli kterému jsem málem zemřel. A už vůbec ne Tulius. Z přemýšlení o možném způsobu provedení krádeže mapy, mne však vyrušil nežný ženský hlas: "Smím prosit?" Spatřil jsem ji. Mladá kráska v obyčených, ale pro mne velmi pohledných šatech. Bledá jako Skyrimský sníh, s dlouhými vlasy svázanými v copu. Oči studánkově modré. Ani jsem si jí před chvílí nevšiml, stála mezi těmi, které Tulius nazýval drakobijci. Ač mi rozum říkal ne a snažil se mne na poslední chvíli zastavit, nešlo to... Zamiloval jsem se.


Chell	#23 Přidané 07.05.2012 15:58
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	daší diel! prosím!! SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?


oregure	#24 Přidané 07.05.2012 16:32
Příspěvek: 58 Založený: 20.10.11	taky netrpělivě očekávám další díl


Chell	#25 Přidané 15.05.2012 19:31
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	bude vôbec další diel? SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?


oregure	#26 Přidané 17.05.2012 20:54
Příspěvek: 58 Založený: 20.10.11	taky by mě to zajímalo,máš v plánu ještě pokračovat???


nagasadowcz	#27 Přidané 18.05.2012 01:23
Ocenění: Příspěvek: 7927 Založený: 05.10.11	zrovna, když mě to začalo bavit tak, že přehlížím i chybky, co se semtam vloudí, to nepokračuje? piš dál, prosím!


Tomioss	#28 Přidané 18.05.2012 07:56
Příspěvek: 192 Založený: 30.12.11	Nice Tomioss Dobyvatel, jméno mé, ale říkejte mi Tomioss


DragonOzzy	#29 Přidané 22.05.2012 17:38
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	Soráč že jsem nějakou dobu nepsal, řekl bych že vám dost dlužím Pozn. Pokud je tu někdo nadaný, nechtěli byste udělat podle toho příběhu mod? Taky by se šikly nějaké ilustrace, pokud teda má někdo zájem kreslit. Pzn.2: Nemá někdo z ostatních pisatelů zájem o to udělat takový malý crossover? Část sedmá: Chcíplá nevěsta od Marii de Chanteur "P.... Promiňte, netančím..." Díky bohům, že jsem měl na hlavě tu přilbu, jinak by viděla, že se červenám. Mrkla na mne. "Nejvyšší čas se to naučit ne?" Z ničeho nic mne chytila a já upustil štít. Vtáhla mne do davu tanečníků, zatímco se ostatní stráže, dokonce i kapitán, začali smát. Jestli jsem v něčem dobrý, tanec to rozhodně není. Ta holka měla navíc rozhodně více síly, než se na první pohled mohlo zdát. Vedla každý můj krok, měla se mnou opravdu trpělivost. Až jsem zapomínal, proč tu vlastně jsem. Když mne to začalo bavit, ucítil jsem něčí ruku na rameni. Otočil jsem hlavu a spatřil Tulia. "Už ses dost pobavil koukám. Vezmi tady slečnu na její ubikaci. A žádné flirtování! Uvědom si, kde je ve společnosti tvoje místo..." Dědek mi trhl za rameno a nakopnul mne. Měl jsem sto chutí na něj zařvat, probodnout mu srdce, cokoliv, ale nepřišlo mi to jako zrovna dobrý nápad. Dívka se však jen usmála, pokud tedy vynechám ten chladný pohled na Tulia a vzala mne za ruku, jakmile dědek odvrátil pozornost. Po cestě do pevnosti jsem prošel kolem Adrama a zašeptal: "Ať se stane cokoliv, nečekejte na mě. Řekněte Marii že vás najdu. Mám tu ještě práci." Nord vypadal, že by rád věděl o jakou to "práci" se vlastně jedná, ale musel jsem držet krok. "Promiňte madam, ale nevím kde máte ubikaci, přeložili mne sem teprve nedávno..." Snažil jsem se vymyslet co nejdůvěryhodnější lež, ale dívka jen pokrčila rameny. "Budeme hledat spolu. A jinak, můžeš mi tykat. A jmenuji se Laura." Laura... Překrásné jméno, ale nepřipomínalo mi to jméno sedcí k jakékoliv rase v Tamrielu. Nordka rozhodně není, dle toho jak mne držela a jak jsem cítil její ruce šlo poznat, že sílu má, ale ta byla získána poctivým tréninkem. Nordky... Ty jsou drsné od přírody. Typoval bych bretonku nebo imperiálku. Nebo možná Redguardku, která zázrakem vybledla? Prošli jsme několik chodeb a čas si krátili povídáním. Nikdy jsem na řeči moc nebyl, ale s ní jsem najednou měl pořád o čem mluvit a zajímalo mne každé slovo, třebaže jsme mluvili o obyčejných věcech a navzájem se toho o sobě moc nedozvěděli. Dorazili jsme na konec chodby, který tvořila čtvercová místost, že které vedlo hned několik dalších chodeb. Uprostřed, na kůžemi potažené zemi, byl stůl, u kterého sedělo několik vojáků. Většinou císařští legionáři, byl ale mezi nimi i bojový mág a... Legát. Byl to onen redguard, druhý drakorozený, jenž mi hodlal podříznout u oné stěny moci krk. Měl jsem se co ovládat, abych zůstal chladným. Ani ne kvůli své osobní mstě, ale kvůli mapě, která by se Adramovi hodila. Neměl jsem však zapotřebí rozdmýchávat bitky. Drakorozený blb to udělal za mne. "Zdravím pane, prosím vás, nevíte kde najdeme ubikace pro hosty? Posílá mne generál Tulius." Redguard se otočil na židli. Celou dobu mi bránil v pohledu na stůl, ale teď když ho odkryl, spatřil jsem mnoho prázdných lahví od medoviny. Chlast, hazard a parta agresivních pošuků. Vypadá to na zajímavý vývoj situace. "Spletla jste si budovu "slečinko" zavrčel redguard a vstal od stolu. "...a kdo vám dal povolení mne otravovat, když zrovna vyhrávám he?" Vyrazil k nám. "Jenom odpovězte na otázku, nestojím o problémy..." Řekl jsem, zatímco mne začala svědět levá ruka u jílce meče. "A kdo dal tobě právo buzerovat MĚ? Legáta? Vidíš to? He? Víš s kým to sakra mluvíš?" Redguard chytil dívku za rameno. "Papa vám nevysvětlil, že zde není místo pro sukně slečinko. Ale to nevadí. Hra o chlast a septimy nás už trochu omrzela, co tak si zahrát o to, kdo vás dnes v noci zaučí, jak se chovat ve společnosti chlapa he?" "S kým to mluvím? Mluvím s pošahaným ožralým debilem, který si neuvědomuje vážnost své situace..." Prokřupal jsem si klouby, legionáři se začali smát. Redguard odstoupil krok dozadu. "Mluvení sál se sebou je znakem šílenství, avšak já ho z tebe už vymlátím ty jeden vidláku! FUS!!!" Slabší tlaková vlna dívkou trhla, já byl však vůči Thu-um víceméně odolný, tudíž to se mnou trhlo asi tak, jako kdyby mi průměrná nordka na svádění odpověděla fackou. Naštěstí jsem Lauru chytil. "To není špatný, vůbec ne..." Začal jsem si sundávat přilbu. Všichni v místnosti vstali od stolů a vytasili meče, když jsem odhalil svou pravou tvář. "Ale vypadá to že pokročilý potkal mistra pěvce. FUS RO DAH!!!" Od mých úst se vyvalila tlaková vlna, Laura naštěstí stála za mnou, takže se jí nic nestalo,ale přede mnou nezůstalo nic na svém místě. Redguard sebou v šoku praštil o zeď, stejně jako jeho kumpáni legionáři, jenom mága zachránilo obrané kouzlo. "Být tebou tak zdrhám..." Podíval jsem se na bledou dívku, která na mne zírala s nevěřícím výrazem. Zpoza rohu se zatím vyřítilo pár stráží, chystajících se zkontrolovat situaci. Řekl jsem si, že bude lepší, když ušetřím životy přítomných, většina byla v bezvědomí. Ostatní musím vyřídit bez zabíjení. Normálně bych se tomu nebránil, ale prostě jsem nechtěl před dámou vypadat jako krvežíznivec. Zatímco jsem čekal, až budu zase schopen zařvat, ohnal se po mě sekerou první voják. Jenom jsem se vytočil v bocích a ostří mi prosvíštělo před obličejem, useklo mi pár vlasů. které spadly na zem a já dotyčného udeřil loktem do spánku. Další mne chtěl probodnout kopím, ale já udělal obloukový kop pravou nohou, čímž jsem zbaň vykryl, na lehé se odrazil a vší silou jsem ho kopl ještě ve vzduchu tou samou nohou do kyrysu. Rána to byla taková, že jsem mu zbroj promáčkl. Náhle jsem koutlem oka spatřil, jak se mne Laura pokouší kopnout do hlavy. Ohebnější, než se zdála v těch šatech. Už jsem nepochyboval, že patří k Čepelím. Než jsem však stihl uhnout, zjistil jsem, že rána nebyla směřována na mne, ale na legionáře stojícího za mnou, chystajícího se mne ještě před chvílí zapíchnout. "Díky..." Dívku náhle obklopily proudy barevné energie, svázaly jí ruce i nohy a vyzvedly ji do vzduchu. Mág. "Co si o sobě myslíš ty malá děvko, za tohle poznáš to, co jsi ještě nepoznala!!" Vytrhl jsem meč z pochvy a jediným bonutím jsem mágoci probodl paži. Nejen to. Čepel prošla skrz a probodla i tu druhou. Vytryskla krev a křik naplnil místnost, když mág zjisitl, že jeho ruce jsou nyní mečem spojeny. Padl na kolena. "Nemyslím si, neopatrných přiblbých mágů jsou všude tuny..." Řekl jsem a kopl ho do hlavy, čímž jsem ho poslal do sladké náruče bezvědomí. Padla na zem. Přiběhl jsem k ní a zvedl ji. Ona mne však odstrčila. "Kdo vlastně jsi? Co jsi zač?!" Odstoupil jsem od ní. "Jmenuji se Alex. Neboj, tady mne už znají sakra dobře. Myslím že ti vše řeknou. Ten bordel tady... No, pokud budeš mít problémy, sveď to na mě. Já už jsem stejně jednou nohou na špalku..." Otočil jsem se ke zdi, na které bylo okno. A pod ním mohuzná prasklina. Sebral jsem všechnu sílu. "FUS RO DAH!!!" Tohle bylo zatím nejsilnější thu-um, které jsem kdy seslal, tak silné, že mne samotbého zpětný ráz povalil na zem. Část kamenné zdi se zbortila a mě se naskytl pohled na vyjevené svatebčany. Jen Grog a Adram věděli o co jde. Nevěsta, sedící na trůnu byla vyjevená a ani si nevšimla temné postavy, která běžena na hradbách nad ní. "Hele, Adrame.... Co si dáme dneska na večeři? Nakradl jsem toho tady dost." Postava zatlačila na kámen na hradbách. "Hm... Vepřivé, hovězí... Uvidíme co zvládneš, co třeba..." Kámen spadl na trůn, na kterém seděla nevěsta a rozmáčkl ji. "...tlačenku?" Poklekl jsem k redguardovi v mdlobách a sebral mu mapu, kterou měl za opaskem. Poté se zvedl a vylezl z otvoru ve zdi. Začal jsem šplhat po vystuplých kamenech až na střechu. "Stráže, sestřelte ho!!! Špion!!!" Zařval Tulius. Nemusel lučištníky pobízet dvakrát, sotva jsem se vyhoupl přes zeď na hradby, prosvíštělo kolem několik šípů, ale většina narazila do zdi. Na zdi jsem ale bohužel nebyl sám, naštěstí se mi podařilo odzbrojit nejbližšího lehionáře a pustil jsem se do boje. Tentokrát jsem už milosrdný nebyl. Běžel jsem stále v před, útoky pouze odrážel, jelikož by mne jinak okamžitě obklíčili. Snad jsem na sebe strhl dostatek pozornosti a dovolil tak Marii, Adramovi a Grogovi utéct. Stihl jsem si propočítat, v jakých intervalech střelci střílí, proto jsem ve vhodném okamžiku udělal kotrmelec v před. Nade mnou prosvištěly šípy a zabily všechny na hradbách. Tulius asi na mě dvakrát nešetří. Proběhl jsem kolem mrtvol překvapených legionářů a začal šplhat na nejvyšší věž. Musím v sobě najít dost síly pro přeměnu v draka, není jiná cesta... Když jsem konečně stál na špičce věže a snažil se soustředit, jeden šťastný střelec mne strefil. Do kolena... Vyvedlo mne to z rovnováhy a třebaže jsem neměl zrovna v plánu se rozmáznout o zem, sletěl jsem. Dobrá zpráva byla, že jsem padal přímo do řeky, která o něco ztlumí můj pád. Ta špatná že nemám doprdele ani ponětí, jak hluboká ta řeka je, proto střejně můžu skončit na kaši. Než jsem se pokusil přeměnit v draka, už jsem dopadl do vody. Zpětný ráz hladiny byl bolestivý a plíce se mi okamžitě naplnily vodou. Divoký proud mne unášel pryč od města samota. Stejně jako mne mdloby a "facka" kterou jsem dostal od hladiny unášely daleko od vědomí. Co se mnou bylo dalších pár hodin už nevím. PS: Ne, není tuhej, bude další díl, nebojte.


oregure	#30 Přidané 22.05.2012 18:02
Příspěvek: 58 Založený: 20.10.11	hurááá,už jsem si myslel že jsi s tím skončil,tento díl byl,jak jinak,PARÁDNÍ


Diego	#31 Přidané 22.05.2012 21:29
Ocenění: Příspěvek: 6419 Založený: 12.12.11	Výborný díl. PS: Příště nepiš že neumřel, aby to bylo překvápko. Upravil/a Diego dne 22.05.2012 21:30


nagasadowcz	#32 Přidané 23.05.2012 00:45
Ocenění: Příspěvek: 7927 Založený: 05.10.11	Proti tomu konci nic - je jasné, že nemůže umřít takhle, tím tuplem, když to celé vypráví. Oni mrtví lidi toho moc nenakecaj


Chell	#33 Přidané 23.05.2012 08:16
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	hurá!! dúfam že takéto dlhé pauzy si už dávať nebudeš SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?


trafik25	#34 Přidané 23.05.2012 17:36
Příspěvek: 35 Založený: 14.11.11	doufam, že další díl bude co nejdřív, máš na fakt talent :-)


DragonOzzy	#35 Přidané 23.05.2012 20:52
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	část osmá: Šašek a mrtvola "My nejsme rebelové, to nemůžete!!!" "Lučištníci!!" Nebohý zloděj koní se pokusil o záchranu útěkem, avšak byl uzemněn sprškou šípů. "Další vězeň!!!" Tulius mne chytá za vlasy. Chci zařvat, ale mám zavázaná ústa. Pokládají mi hlavu na špalek a nad mým krkem sviští ostří katovy sekery. Zastaví se pár centimetrů od mého krku. "Jaká hrůza co?" Vše kolem se zastavilo. Podařilo se mi po chvíli zápasení s pouty uvolnit ruce a ústa. "Popravují nevinné, země se zmítá v občanské válce, nějací ukňouraní elfové diktují kdysi hrdým Nordům, co mají uctívat. Namyšlení elfové, považující sebe samotné za nadřazenou rasu..." Nikoho kolem sebe jsme neviděl vykonávat žádný pohyb, ani ústy. Byl jsem zpět v Helgenu. Tajemný hlas zněl jakoby odnikud. Co se to děje? Pomalu jsem procházel kolem vězňů a císařských stráží. "Občanská válka... Bratr vraždí bratra, otec syna, syn otce... Draci plení zemi. Takový zmatek..." V dáli jsem před sebou spatřil postavu v šedém plášti a černou kapucí. Všiml jsem si, třebaže jsem dotyčnému neviděl do obličeje, že mu jedno oko svítí červeně. Došel jsem až k němu. Teprve teď jsem spatřil před sebou postavu Thalmorského vojáka, jak se zbitý a spoutaný před tajemnou bytostí třese. "Když jsou tak dokonalí a nadřazení, proč nevydrží tohle?" Natáhl ruku v kožené rukavici k zděšenému elfovi a poté ho nějakou telekinezí zvedl do vzduchu. Thalmor začal křičet. "No tak? Když jsi mne spatřil v lidské podobě, říkal jsi že jsem pes. Že jsi můj pán. Tak ukažte pane, jak své psy krotíte.... Ukaž zlobivému pejsku, jakou máš moc!!!" Elf se svíjel ve strašných bolestech. Bylo by mi ho líto... Kdybych na vlastní oči neviděl svinsta, které Thalmorové ve Skyrimu páchali. "Pejsci..." Tajemný přízrak měl celou dobu zaťatou pěst. Nyní ji otevřel a Thalmorského vojáka to roztrhalo na kusy. Ostatky se rozletěly na všechny strany. "...koušou..." Poté obrátil pozornost na mne. Skrčil jsem se do obraného postoje, ale z ničeho nic mi neviditelná síla svázala končetiny. "Copak ty tomu nechceš zabránit? Copak ty nechceš nastolit pořádek?" Síla mi začala vyvolávat tlak na končetiny. "Chtěl bych aby lid Tamrielu žil v míru a bezpečí, aby si mohl každý zanechat svou víru... Ale nechci prolévat zbytečnou krev!!! Hrubá síla není vždy řešením!!!" Tlak povolil. "Nemůžeš vyhovět všem.... Ať se přidáš na číkoliv stranu, někdo bude tvou vinou trpět. Přidáš se k císařským a Thalmor bude mít dveře otevřené. Tisíce nevinných budou povražděny za to, že si ponechali svou víru. Říše bude pomalu vadnout... A chradnout jako uschlá růže pod nátlakem Aldmerského spolku. Přidáš se k Bouřným Hávům a vyženeš Thalmory. Ano, a císařské taky. Ale kde to pak skončí? Jde těm Bouřným Hávům opravdu jen o to, aby si každý věřil v to co chce? Aby byl každý svým pánem? Tak proč tedy neudělají nic s tím, co se děje původnímu obyvatelstvu Plání? Proč ti nebozí lidé dřou v dolech? Proč musí otročit? Jaký je jejich zločin? Že žili mirumilovné životy na místě, kde Říše chtěla těžit stříbro? Že odmítli opustit své domovy jen proto, aby si nějaký Nord namastil kapsu? Za to že ctí své staré bohy? Přijde ti to spravedlivé? ODPOVĚZ!!" Opět jsem se cítil, jako by mne drtil mezi mlýnskými kameny. "Ne..." "Nordové si stěžují že je utlačují tím, že zakazují uctívat Talose. Víš co dělá většina jejich jarlů ve svých provinciích? Například ve Větrném žlebu, tam jsou Agroniané nuceni žít za hradbami. Považují je za méněcenné. Khajité jsou často cíle nájezdů banditů a nikdo s tím nic nedělá. Temní elfové jsou pro nordy akorát ventily, kterými ze sebe dostávají všechnu tu nenávist a bojechtivost. Co jim Temní elfové udělali? Proč jsou nuceni žít v ghetech v šedé čtvrti? Myslíš si, že to je tak jednoduché? Myslíš si že všichni vojáci Bouřných Hávů souhlasí s jejich veliteli? Každý má svého kostlivce ve skříni." Stisk povolil a já se zase mohl hýbat. "Vyjednávání nic nevyřeší, nikdo vyjednávat nechce!!! Tady pomůže jen tvrdá ruka, která všechny srovná a smaže spory, ta, která ukončí tuhle hloupou válku, vyžene draky a nastolí řád!!! Chceš být tím, kdo mi s tím pomůže? Na čí straně vlastně stojíš?" Z té bytosti šla hrůza. Vím že nemám soudit knihu podle obalu, ale to poslední, co bych od tohohle stvoření čekal, by bylo nastolení míru... Cítil jsem z něj temnou magii... Touhu po moci... Proč bych mu měl věřit? "Stojím na SVOJÍ straně. A pokud chci něco změnit, udělám to po svém. Nemíním sebou nechat manipulovat.... Jestli si myslíš že nedokážu vycítit z tebe tu démonickou auru, dost jsi mne podcenil... Cítím z tebe pach... Pach krve. Přesně takhle páchnou ti, jenž mají na svých rukou krev nevinných. Nejsem na všechny své činy hrdý, ale hrdě mohu prohlásit to, že všichni, kterým jsem kdy vzal život, byli ozbrojeni a bylo to v boji. Nebo jsem prostě neměl na výběr... Z tebe však cítím touhu ničit. Touhu ovládat... Pokud si někdy býval člověkem, člověčenství tě již dávno opustilo... Páchneš jako ten, kdo se spřáhl s démony..." "Tak je to pravda...." Dotyčný si sundal kapuci. Spatřil jsem jeho tvář. Polovina patřila pohlednému mladému muži... Ta druhá půlka... Byla tváří démona... Černá pokožka a rudě zářící oko. "Tak nakonec jsi synem Alduina... Jsi drak, jen přetrvávající v lidské podobě. Obyčejného smrtelníka by bylo daleko lehčí přesvědčit.... Je až s podivem, jak dokonale dokážou draci vycítit z někoho, co jsou zač... Právě jsi promarnil šanci přejít na stranu vítěze. Budeš zničen. Spolu s tvým otcem..." Probudil jsem se. Tekl ze mne ledový pot. Když jsem se rozhlédl kolem, zjistil jsem, že mám ovázané koleno a jsem oblečen do prostého oblečení a uložen na lůžku. Byla to vše jen noční můra... Ale... Jak jsem se sem dostal? "Vypadá to, že náš host je vzhůru..." Ozval se ženský hlas. Otočil jsem hlavu a spatřil ženu ve středních letech oděnou v černé zbroji. Temné bratrstvo... Zlatovláska se vydala směrem ke mě. "Měl jsi štěstí, že na tebe Maria nezapomněla. Vylovili jsme tě z řeky. Dva dny jsi strávil v kómatu. Myslela jsem, že se už nevzbudíš. Můžeš vstát?" Na to, že jsem měl ovázané koleno, jsem necítil skoro žádnou bolest, když jsem se zvedal na nohy. "Hm... Zvláštní, uzdravuješ se velice rychle. Běžně bych u takové rány čekala trvalé následky a dlouhé uzdravování.... Ach promiň mi tu nezdvořilost... Jmenuji se Astrid... A jak se jmenuje náš ctěný host?" "Bolmot... Alex Bolmot. Děkuji vám. Kde jsou ostatní? Byl jsem tu s jedním nordem a orkem, pokud nepočítám vaši společnici Marii." Žena si povzdychla. "Minuli jste se. Chtěli počkat až se vzbudíš, ale nakonec vyrazili na Vyšný Hrotgar bez tebe. Ten... Adram. Říkali o něm cosi, že je "dovakhin" nebo co. Odešel spolu s tím orkem a Farkem... Fark je Mariin manžel, taktéž člen Temného bratrstva... Tedy jak se to vezme. A Maria před chvílí odešla plnit další kontrakt. Tobě však doporučuji si odpočinout…“ Vydal jsem se kulhavými kroky k Astrid. „Mohu vám zde ve svatyni s něčím pomoct? Nechci působit jako příživník.“ Velitelka bratrstva se usmála. „Jistě že by se něco našlo. Můj manžel zrovna pracuje na údržbě naší výzbroje.“ „Nebo by mohl náš host pomoci Cicerovi s opratrováním ostatků Matky Noci!!!“ Do místnosti přihopsal… Šašek? Tedy, vypadalo to spíš jako uniforma Temného bratrstva mírně šaškovskému oděvu přizpůsobená, hlavně čepice, ale i tak působil… Nezvykle. „Uhni, komediante!!!“ Astrid odstrčila Cicera. „Olejování zdechlin myslím můžeme přenechat tobě, my na rozdíl od tebe v přítomnosti zdechlin nesetrváváme, MY je vyrábíme.“ Šašek nasadil hraný smutný úsměv. „Ó Astrid, Cicero se omlouvá, že urazil tvou nekonečnou moudrost. A to jak strašně jsi vtipná, Cicero je až zahanben, poprvé narazil na většího šaška než on sám…“ Měl jsem co dělat abych zadržel smích. Zjistil jsem, že Temné bratrstvo je úplně jiné, než jak je líčeno ve společnosti. Ano, jsou to hrdlořezové a kriminálníci, kteří mají na rukou hodně krve, schopni zaříznout kohokoliv. Ale nelze říct, že by to bylo něco jako party banditů, které se potloukají po Skyrimské divočině. Temné bratrstvo je rodina. Má pevný řád a organizaci. Členové mezi sebou mají silná pouta, ať už kladná či záporná, avšak všichni dodržují pravidla a na rozdíl od partiček banditů neexistuje, že by jeden člen napadl jen tak druhého… Aniž by ho nečekal trest. Je to cech, s dlouhou tradicí, třebaže s povoláním ne až tak poctivým. Třebaže jsem čekal, že všichni to budou bez výjimky psychopati a nepřátelská invidua, nikdo z nich nebyl přímo agresivní. Astridin manžel, obrovitý dlouhovlasý nord, byl možná trochu odtažitý, ale nemůžu říct, že by byl nepřátelský. Vezeera, Agronián, byl trochu zamlklý, ale když se mi s ním povedlo navázat rozhovor, ukázal se jako přátelský chlapík. Jedna temná elfka, které jsem pomáhal s lektvary, mi dokonce vyprávěla vtipy. Dost morbidní vtipy. Babete, věčné dítě, desetiletá-čtyřsetletá holčička kterou pokousal upír si se mnou dokonce hrála. Nejsem dětinský ale nechtěl jsem provokovat profesionálního zabijáka. Potkat je mimo svatyni, nikdy bych neřekl, že tihle lidé se živí podřezáváním krků. Po dlouhém dni, kdy jsem se snažil být bratrstvu užitečný, jsem ulehl na své lůžko. Po pár hodinách spánku mne však vzbudilo, jak si někdo povídá sám se sebou… Cicero… Vylezl jsem z postele a přikradl se ke zdi. Pootevřel jsem dveře. „Astrid, ta mrcha Astrid… Ona si myslí, že Cicero neví, co kuje za našimi zády? Nikdo, nikdo nebude kout pikle proti paní Marii!!! Cicero ví že Astrid každou noc chodívá ven kout pikle, Cicero ji sleduje a dnes taky sledovat bude!!! Až Cicero zapíše dost poznámek, dát o paní Marii!!! Musí ji varovat!!!“ Vytratil se k přednímu vchodu do svatyně. Chvíli jsem uvažoval, že bych ho sledoval, avšak, mám zraněné koleno. Nestačil bych mu. Navíc, Cicero, třebaže komediant, je určitě cvičený zabiják. Je přece členem bratrstva, leč trochu střelený, určitě by si všiml, že ho někdo sleduje. A neváhal by mne zapíchnout, abych nic nevykecal. Navíc neznám vstupní heslo. Avšak ty poznámky… Něco se tu děje a já bych docela rád věděl co. Rozhodl jsem se prohledat Cicerovu místnost. Malá knížečka, nejspíš jeho deník, ležena přímo na stole, vedle jeho postele. Řekl jsem si, že nakonec není tak opatrný, jak se zdá, ale zmýlil jsem se. Sotva jsem se deníku dotkl, dostal jsem ránu bleskem. Sice mi to nic moc neudělalo, ale hned jsem věděl, že knihu ani neudržím, natož, abych s ní listoval. Ten smrad není tak blbý, jak se může zdát… Podcenil jsem ho, ale mou zvědavost takto primitivní trik nezastaví… Musím zjistit jak obejít kouzlo.


trafik25	#36 Přidané 23.05.2012 22:15
Příspěvek: 35 Založený: 14.11.11	fakt super a chci víc VÍC!!!


DragonOzzy	#37 Přidané 23.05.2012 23:19
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	Chci po vás teď jednu věc, možná to zní divně, ale tady máte důvod: Původně to bylo psáno jen ze srandy, ale jak vidím tak se to pár lidem líbí, tudíž, rozhodl jsem se to udělat trochu serióznější, čili si pomalu sepisuji osnovu příběhu a chci to udělat promakanější, jelikož zatím všechny kapitoly jsem psal z hlavy tak, že jsem sedl ke kompu a napsal co mne napadlo, čili improvizace a tím pádem když ti to zpětně po sobě čtu tak si říkám že možná dělám nnějaké autorské chyby. čili bych jen chtěl znát váš názor, chci abyste mi sepsali VŠE co se vám na mých dílech NELÍBÍ (gramatiku bohužel nezlepším, mám na mysli příběh, postavy apod.) ať vím jak se zlepšit. Mám totiž vůči sám sobě podezření, že si jsou postavy příliš podobné a nemají osobnost, nebo jsou moc černobílé, možno se mi to jen zdá, ale rád bych aby mne v tom někdo utvrdil, popřípadě vyvedl z omylu, jelikož nemůžu hodnotit vlastní dílo, potřeboval bych objektivnější názor, ať vím jak se stát ještě lepším Díkez


nagasadowcz	#38 Přidané 24.05.2012 01:40
Ocenění: Příspěvek: 7927 Založený: 05.10.11	moje největší výtka je asi k opakování slov a ke slovníku postav. mluví nějakým stylem, a pak do toho jednou za čas vpadne slovo, které se tam nehodí. prostě nevěřím, že by to ta postava řekla, působí to malinko nepřirozeně. zkrátka obecná stylistika. co se týče vykreslení postav, mohl bys možná občas trochu rozvést myšlenky nebo pocity hlavní postavy, ostatní jsou, myslím, v pohodě jinak dějově se mi to dost líbí, jsem hodně zvědavý, jak budeš pokračovat. tím, kolik věcí už jsi naznačil nebo načal, to vypadá na dost rozsáhlé dílo, takže se těším. držím palce a hlavně piš dál. musím přiznat, že i přes výše zmíněné nedostatky mě to dějově hodně chytlo


oregure	#39 Přidané 24.05.2012 07:49
Příspěvek: 58 Založený: 20.10.11	Já jsem s tím plně spokojen,nic bych na tom asi neměnil


Chell	#40 Přidané 24.05.2012 16:38
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	ja len dúfam že sa tam Alduin bude vyskytovať viac ako len okrajovol. ináč je to PERFEKTNÉ SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?

Strana 2 z 16: 123 4 5...16

Přejít na fórum: