The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite - Diskuzní fórum: Hrozba III.

Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE

Prastaré Archívy: Arena

Let´s learn some lore

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Víte že..

Sdílet

Číst diskuzi

The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » Ostatní » Zdejší kobky

Právě je zde: 2 host(ů)

Strana 248 z 256: 1...245 246 247248249 250 251...256

Hrozba III.
scorpioncz	#4941 Přidané 25.06.2023 08:07
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	"Jop, to je občasně složité, ale naštěstí jsem si tě všiml. No můžeme se tu někam zašít." Zavedu jí někam kde bude klid a hlavně někde kde budeme skryti před ostatními. Případně jí můžu zavést do kabinetu. Až budeme někde v soukromí, tak se jí zeptám: "Tady bychom měli být v bezpečí." A počkám co má na jazyku.



Tondulin	#4942 Přidané 26.06.2023 19:03
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	Zůstanu stát na místě jako opařený, jelikož se mi ještě nikdy nestalo, že by se mnou žena odmítla tancovat. Po několika vteřinách bezstarostného zmateného stání na místě se vydám zpět na svoji židli. (Pokud se mne jakákoliv žena pokusí spasit, když uvidí, že nevím co si mám počít, tak si s ní rád zatančím.)


Aurelius	#4943 Přidané 01.07.2023 00:13
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	→ Tah 1245 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S „Budu s tím počítat.“ usmál se, „Eh… No...“ zaváhal s odpovědí ohledně data, „Mám takový dojem, že je rok 182 a je Sluneční výše… myslím, že dvacátého? Ne. Teprve devatenáctého. Jo. Tak je to správně.“ přikývl. Poté se s tebou rozloučil a zamířil se věnovat svým povinnostem. Odebral ses do své kajuty. Posadil se, vytáhl deník a začal v něm pomalu listovat. Při postupném listování sis snažil něco vybavit. Náhle ti po otočení jedné ze stran projela hlavou vzpomínka. Pocítil si záchvěv a celou si ji prožil znovu. Cítíš jak si kráčel za někým po chladných temných plání, plných smrti. Postavu se ti nedařilo notnou dobu vybavit. Teprve po chvíli chůze, která trvala jako celá věčnost se a tichého plynutí vzpomínky se ti naskytl pohled do tváře muže, kterého si následoval. Zastavil se u částečně zborcené stavby z černého kamene, připomínala nějaký chrám, který byl možná kdysi dávno majestátní stavbou. Prohlédl sis dveře. Byly černé, částečně poničené a zavřené magickým zámkem. „Byl bys tak laskav?“ vybídl tě Arterius, který k tobě konečně promluvil. Přitom zabouchal neopatrně dřevěnou holí, která mu byla oporou při chůzi o černé dveře. Čin nezůstal bez odezvy, ozvalo se nebezpečné zapraskání, které bylo výsledkem ochranné kouzla. Dřevěná hůl mu několikrát v ruce škubla, ale Arterius dělal jakoby se nic nestalo. Odstoupil stranou, opřel se hůl a vyčkával. Nepůsobil nejzdravějším dojmem, byl zarostlý a zcela neupravený, ruku měl ovázanou a pohyboval se kulhavou chůzí při níž využíval svoji hůl. Krátce ses soustředil, aby se ti kouzlo povedlo seslat správně a dostatečně silné. Povedlo se. Magický zámek byl prolomen a též byla narušena a poté zcela zrušena magická ochrana dveří. Ozvalo se zarachocení, prasknutí, ale dveře se nijak viditelně nepoškodily. Alespoň ne tak, aby to bylo možné spatřit zrakem. „Výborně.“ zvolal Arterius, kterého očividně reakce nijak nepřekvapila. Pomalu se vrátil k tobě a postavil se vedle. Zírali jste oba na černé dveře. „Trochu mě znervózňuje, že tady nejsou žádné bloudivé duše… To je… Divné.“ konstatoval Arterius, který se zjevně do otevření dveří příliš nehrnul, „Žádní duchové… Je to tu na můj vkus moc pusté. No...“ odkašlal si a znovu pohlédl směrem ke dveřím. Když o tom mluvil vzpomněl sis, že jste velmi dlouho skutečně nepotkali žádného mrtvého, žádného ducha či bloudící duši. Nepotkali jste ani nic co by pro vás představovalo nebezpečí. „Tak či tak tam musíme. Nemáme jinou možnost.“ pohodil hlavou směrem ke dveřím, „Půjdu první.“ rozhodl, „Ať stojí Stendarr při nás.“ řekl důrazně a otevřel dveře. Jakmile tak učinil, vynořila se z zpoza dveří temnota, která vás obklopila. Pocítil si nepříjemný chlad, jako kdyby tvé tělo omývala studená voda z moře pod Ledohradem. Tvůj zrak byl zastřen tmou, sluch fungoval, zaslechl si nebezpečné kvílení a nářek někoho. Skoro bys přísahal, že jde o nářek a kvílení nějaké ženy. Kvílení skloubené s nářkem tě vytrhlo ze vzpomínky. Zakymácel ses na lavici a málem si z ní spadl, ale povedlo se ti vše vybrat a ustát. Srdce ti prudce bušilo a za okny se značně setmělo. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin Zdrcen tím co se ti právě přihodilo ses odebral ke své židli. Adrianna, která byla krátce vyrušena z rozhovoru s Lauranou se podívala tvým směrem. Věnovala ti pohled, váhavý pohled, který nakonec zakončila pohledem směrem k bavící se dvojici – Beliovi a Mirabelle. Nakonec svůj zrak přesunula opět k Lauraně a začala jí odpovídat. Ve stejnou chvíli vyšel z jídelny Škorpias v těsné blízkosti zrzavé altmerky. Beliova pozornost se nakrátko odvrátila od Mirabelle, která tak měla příležitost pohlédnout na tebe jak usedáš do židle. Lehce si volnou rukou poupravila své zkrácené vlasy a odvrátila tvář, protože ji vyrušil Belius. „Škorpias ji zná...“ hlesl s rozzářenou tváří a podíval se na Mirabelle s výrazem, který bys nalezl u někoho kdo právě vyhrál nějaké velké jmění v sázce. „Škorpias ji zná.“ spráskl ruce radostně a šklebil se od ucha k uchu. Mirabelle na něj zírala, zdálo se, že váhá a nad něčím horečně přemýšlí. „Ano? Anno?“ obrátil se rázem Belius k Anně, která nejspíš šťouchla do jeho zad. „Měli bychom si jít zatančit.“ namítla Anna a hlavou pohodila směrem k davu. Její zrak ale spočinul také na tobě, když si nalezla skulinku mezi dvojicí. „No jistě… Jistě!“ zvolal Belius, odložil vše co zrovna držel v ruce, usmál se a poté si otřel ruce do ubrousku co měl na připravený na stole. „To bychom samozřejmě měli a neměli bychom otálet.“ pokračoval radostně, nyní už plně soustředěný, protože altmerka se Škorpiasem definitivně zmizela na schodišti a jeho pozornost tudíž nerozptylovala. Anna se omluvila Lauraně, vstala ze židle, urovnala si šaty a pohlédla na Belia. „Takže… Má drahá sestřičko. Smím Tě požádat o první tanec dnešního večera?“ zeptal se Anny s co nejzdvořilejším tónem, který působil až komicky. To nejspíš bylo i jeho záměrem, protože Anna s humorem zakroutila hlavou a podala mu ruku. Poté společně zamířili k davu. „Musíme tak, abych měl výhled na Palagána...“ slyšel si jak mumlal směrem k Anně, „Nazdar Raelo! Marisol! Čau Leo!“ byl slyšet hlas Belia, když se dral s Annou mezi tančícími studentkami a studenty. Mirabelle se k tobě otočila, nervózně si ještě jednou porovnala své nedobrovolně zkrácené vlasy, trochu rozpačitě přešlápla z místa na místo a poté se k tobě sehnula. „Aedane...“ oslovila tě s co nejlíbeznějším zabarvením hlasu, „Zatančíme si?“ zašeptala ti a nabídla ruku. Přestože se na tebe snažila usmívat, všiml sis, že v její tváři je patrná nervozita. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ Kabinet se jevil jako nejvhodnější možnost a tak si ji vyvedl ven z jídelny. Cestou přes sál ti neušlo, že se Laurana pustila do rozhovoru s Adriannou Arteriovou a většina studentů, hostů ale i profesorů tančila na veselejší plouživou hudbu, kterou hrály očarované nástroje. Taktéž sis všiml, že Belius k tobě a altmerce upřel svůj zrak, jeho tvář se rozzářila jakoby právě něco vyhrál. Více si mu pozornost nevěnoval. Vystoupali jste po schodech vzhůru, vedl si Elanyi rovnou ke svému kabinetu, odemkl a nechal ji vstoupit první. Elanya se ledabyle rozhlédla po uklizeném kabinetu a poté se k tobě rovnou otočila, když si zavřel dveře. „Docela útulné.“ zhodnotila s mírným úsměvem, „Začneme tím, že bych ti měla navrátit to co ti právem náleží.“ pokračovala a vytáhla cosi malého co pevně sevřela ve své ruce, „Přiznám se, že vidina vlastnění něčeho tak unikátního by se mi velmi zamlouvala. Jenže to by byla krádež… a ta není správná. Obzvláště, když jsme přátelé a já věřím, že takto unikátní artefakt nijak nezneužiješ.“ promlouvala k tobě s úsměvem ve tváři, dokud nenapřáhla ruku a nerozevřela ji před tebou. V její rozevřené dlani jsi spatřil prsten, který ti kdysi daroval Tandil. „Je nepoškozené, ale příliš s ním nemávej před zrakem nepravým lidem.“ doporučila ti. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla. „Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní. Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně. „Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“ „To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním. „Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler] [/quote] Upravil/a Aurelius dne 01.07.2023 00:24


Adrian_S	#4944 Přidané 01.07.2023 01:08
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	Chvíli budu koukat do prázdna, ,,Měl bych se přestat snažit si vybavit minulost. Nebo to dopadne ještě špatně." Jakmile si urovnám myšlenky, vytvořím si magické světlo, které nechám v kajutě svítit. Pak uzmu pero s kalamářem a začnu si psát do deníku... Zápis do deníku Jakmile skončím se psaním, zavřu deník, odložím si věci (svléknu se, opřu hůl o zeď) a půjdu spát. Pokusím se klidně usnout. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Tondulin	#4945 Přidané 01.07.2023 10:23
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	"Rád půjdu." Letmo se usměji a přidáme se s Mirabelle mezi tančící dav, po chvíli ticha se jí svěřím s tím, co mě trápí. "Ta Lora na mě chystá nějakou lest.... Když jsme se jen na chvíli potkali, požádala mne, jestli by k nám do Chorrolu nemohla převelit nějakého "velmi nadšeného" mladíka z univerzitní stráže. V rychlosti jsem na to kývnul, ale te´d se mi to nějak nezdá.... Chtěl jsem si s ní o tom ještě promluvit a když jsem to navrhl probrat u tance, prostě zmizela pryč. Nevíš o koho by se mohlo jednat.... máš větší přehled o místních." Vysvětlím Mirabelle proč jsem byl ve chvilkové depresi.


Aurelius	#4946 Přidané 01.07.2023 11:41
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	→ Tah 1246 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Vyvolal sis magické světlo, nalezl kalamář a brkem a začal zapisovat zápis do svého deníku. Když bylo hotovo, odložil si brk a vše poklidil. Poté ses svlékl, opřel hůl o stěnu poblíž postele a ulehl do postele. Magické světlo krátce po tvém ulehnutí samo zhaslo. Kajuta se ponořila do tmy a zvenčí se občas ozvaly hlasy procházejících námořníků. Brzy poté se ti povedlo usnout. (1/3) --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin Souhlasil si. Mirabelle se široce usmála, stiskl si její ruku a vedl ji mezi stoly a davem tančících do volného placu. Cestou jste minuly i De Peyranovou, která trochu znuděně přešlapovala na místě na němž jí zanechala Odette. Její manžel i nadále horlivě diskutoval u stolu a o svoji ženu pohledem příliš často nezavadil. Chvíli jste mlčky pomalu tančili, poslouchali znějící hudbu. Teprve poté ses Mirabelle svěřil s tím co tě tíží. Mlčela. Dávala si načase se svojí odpovědí. „Nemám nejmenší tušení.“ pokrčila rameny, „Nebyla jsem na Univerzitě pěkně dlouho, když...“ zarazila se, její tvář zesmutněla, „Když jsem byla poslána do Anvilu.“ hlesla téměř neslyšně. „Ale o Univerzitní stráži by měla mít přehled právě Lora… Nebo možná profesor Lex, když je z legie.“ pootočila hlavou jakoby ho hledala. Lex zrovna vyšel z jídelny, nesl si pivo a tvářil se rozčileně. Mířil k poloprázdnému profesorskému stolu, když si to rázem rozmyslel a minul své místo. Postavil se vedle pochodující De Peyranové, kterou tím přiměl se zastavit. Cosi jí řekl. De Peyranová nejistě odpověděla, ale Lex pohodil jen hlavou a napil se z piva. Poté jí opět něco řekl a De Peyranová mu odpověděla již mnohem ochotněji, oba se pak pustili do rozhovoru. „Možná v tom hledáš zbytečně nějakou lest.“ namítla po chvilce mlčení Mirabelle, „Finn se prý ještě stále zcela nezotavil ze zranění, které utrpěl… Může být rozladěná z toho. Určitě chtěla být s ním… Teď, když se začalo tančit.“ pohodila svými krátkými vlasy. Belius s Annou se protančili až k vám a hlavou neustále pohazoval, jak se snažil upoutat tvoji pozornost, aby tvé oči mohl odkázat na tančícího Palagána s Benochovou, kteří se nacházeli pár metrů od vás. Pro nezasvěcené mohl působit jako šašek. Anně se zjevně jeho chování příliš nelíbilo, protože ho lehce šťouchla nohou a Belius rázem přestal. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ Kabinet se jevil jako nejvhodnější možnost a tak si ji vyvedl ven z jídelny. Cestou přes sál ti neušlo, že se Laurana pustila do rozhovoru s Adriannou Arteriovou a většina studentů, hostů ale i profesorů tančila na veselejší plouživou hudbu, kterou hrály očarované nástroje. Taktéž sis všiml, že Belius k tobě a altmerce upřel svůj zrak, jeho tvář se rozzářila jakoby právě něco vyhrál. Více si mu pozornost nevěnoval. Vystoupali jste po schodech vzhůru, vedl si Elanyi rovnou ke svému kabinetu, odemkl a nechal ji vstoupit první. Elanya se ledabyle rozhlédla po uklizeném kabinetu a poté se k tobě rovnou otočila, když si zavřel dveře. „Docela útulné.“ zhodnotila s mírným úsměvem, „Začneme tím, že bych ti měla navrátit to co ti právem náleží.“ pokračovala a vytáhla cosi malého co pevně sevřela ve své ruce, „Přiznám se, že vidina vlastnění něčeho tak unikátního by se mi velmi zamlouvala. Jenže to by byla krádež… a ta není správná. Obzvláště, když jsme přátelé a já věřím, že takto unikátní artefakt nijak nezneužiješ.“ promlouvala k tobě s úsměvem ve tváři, dokud nenapřáhla ruku a nerozevřela ji před tebou. V její rozevřené dlani jsi spatřil prsten, který ti kdysi daroval Tandil. „Je nepoškozené, ale příliš s ním nemávej před zrakem nepravým lidem.“ doporučila ti. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla. „Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní. Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně. „Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“ „To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním. „Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler]


Adrian_S	#4947 Přidané 01.07.2023 14:47
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	Z-z-z-z-z-z-z... "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Tondulin	#4948 Přidané 01.07.2023 15:49
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	"To zní jako moc jednoduché odůvodnění." Usměju se a když uvidím Beliovi podivné posunky, jen si řeknu, jak se s takovým volem můžu pořád kamarádit. Můj pohled se občas upře spíše na jeho sestru.


Aurelius	#4949 Přidané 03.07.2023 21:00
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	→ Tah 1247 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Vyvolal sis magické světlo, nalezl kalamář a brkem a začal zapisovat zápis do svého deníku. Když bylo hotovo, odložil si brk a vše poklidil. Poté ses svlékl, opřel hůl o stěnu poblíž postele a ulehl do postele. Magické světlo krátce po tvém ulehnutí samo zhaslo. Kajuta se ponořila do tmy a zvenčí se občas ozvaly hlasy procházejících námořníků. Brzy poté se ti povedlo usnout. (2/3) --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin „Ano. To asi ano.“ zakývala Mirabelle s menší odmlkou, „Myslím si, že mnohdy je v tom mnoho méně než se domníváme, ale můžu se samozřejmě mýlit.“ pokrčila rameny během tance a odmlčela se. Tančili jste, změnila se hudba, ale stále byla vhodná pro pomalé tance a zněla i nadále radostně. „Abych byla upřímná...“ pokračovala sama od sebe v průběhu tance, „Mám také smíšené pocity z té kandidátky, kterou mi nabídla Adrianna.“ pohlédla směrem k tančící Adrianně a Beliovi. Belius zrovna nejspíš udělal něco komického, protože Anna se neudržitelně rozesmála a v její tvářila byla patrná čirá radost. „Z té Lizzie.“ upřesnila ještě, „Zprvu se mi to zdálo jako dobrý nápad, ale teď s odstupem času… Ve mně rostou smíšené pocity. Obzvláště, když ji Elbert nazval švihlou… a Adrianna ani Belius to nijak zvláště nevyvrátili.“ Mirabelle se znovu podívala na Adriannu, která se sice již tolik nesmála, přesto jí úsměv ve tváři zářil i nadále. Zrovna se dvojice sourozenců zastavila, aby se pustila do hovoru se svým starším bratrem, který se k nim přesunul společně s Odette. Oba byli též v dobrém rozmaru. Belius se sice zakabonil, když spatřil svého bratra, ale poté se k němu naklonil a cosi mu říkal. Přitom na prstech gestikuloval a ukazoval mu počet. Elbert mu totiž přes hlahol, který se náhle zvedl nerozuměl. Neušlo ti, že Lex s De Peyranovou se baví i nadále. Zrzavá profesorka se nyní usmívala daleko více než doposud. Když jí však Lex nabídl ruku, nejspíše doprovázenou nabídkou o tanec, její úsměv se vytratil. Zatvářila se rozpačitě a obrátila na svého manžela, kterého vyhledala u stolu. Ten si však zrovna připíjel s dvojicí profesorů z Univerzity. Dvojici profesorů neznáš, protože ses s nimi setkal poprvé. De Peyran jí žádnou pozornost nevěnoval ani poté co proběhl přípitek a on opět usedl na své místo, ihned se naklonil a pokračoval v diskuzi. Čas, který vynaložila k získání pozornosti svého muže aniž by jen prstem pohnula, musel Lexovi připadat jak věčnost. Nakonec své snahy přeci jen vzdala, mírně pokrčila rameny a stiskla Lexovi ruku na souhlas. Lex, kterého její reakce nakrátko vykolejila se usmál. Pobídl ji, aby vykročili na okraj a pustili se do tance, když si náhle uvědomil, že má stále v ruce nedopité pivo. Vrazil jej bez jediného slova kolemjdoucímu novicovi, který taneční ‚parket‘ zrovna opouštěl a neodcházel z něj zrovna zářící radostí. „To pomáhá!“ řekl zřetelně v momentě, kdy hudební nástroje udělaly krátkou pauzu. Novic se na něj zmateně otočil, ale nedostalo se mu dalších slov. S povzdechem sklopil zrak k pivu, pokrčil rameny a napil se. De Peyranová zavedla Lexe až do hloučku noviců, daleko od ostatních členů profesorského sboru a hlavně daleko od profesorského stolu. Lex oproti tomu působil jakoby chtěl původně tančit na okraji. „Čarodějové a čarodějky z Vysokoskalí mají totiž mimo jiné sklony k snobství… To je takový… Obecný fakt.“ konstatovala mezitím Mirabelle. Bratři Arteriové mezitím domluvili. Vzhledem k hlasitě hrající hudbě, která ještě zesílila, aby přehlušila šum, se ti nepovedlo z jejich rozhovoru zaslechnout vůbec nic. Nevěnovali přitom pozornost svým tanečním partnerkám, které si též začaly mezitím povídat a soudě podle jejich neustálého chichotání a pohyby hlav v nim se nejspíš bavily o nich. Když se Elbert konečně odhodlal odpojit se od bratra, udělal sotva krok, když ho Belius zastavil. Chytl ho za uniformu. Elbert se tázavě otočil, ale jakmile spatřil láhev s Chocholkovicí usmál se. Oba si dopřáli pár loků z lahve a potom se Elbert konečně začal prodírat ven z davu, aby své kroky směřoval do jídelny. Belius se za ním chvíli díval, následně si ještě jednou sám zavdal z lahve, spokojeně ji uschoval pod oděvem, otřel si ústa a ohlédl se po sestře a Odett. V jeho tváři se však zkřivila překvapená grimasa, když zjistil, že mezitím začala Adrianna tančit s Odette a obě se přitom zjevně náramně bavily. Chvilku zíral, ale pak jen pokrčil rameny, vytáhl láhev s Chocholkovicí a znovu si dopřál pár loků. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ Kabinet se jevil jako nejvhodnější možnost a tak si ji vyvedl ven z jídelny. Cestou přes sál ti neušlo, že se Laurana pustila do rozhovoru s Adriannou Arteriovou a většina studentů, hostů ale i profesorů tančila na veselejší plouživou hudbu, kterou hrály očarované nástroje. Taktéž sis všiml, že Belius k tobě a altmerce upřel svůj zrak, jeho tvář se rozzářila jakoby právě něco vyhrál. Více si mu pozornost nevěnoval. Vystoupali jste po schodech vzhůru, vedl si Elanyi rovnou ke svému kabinetu, odemkl a nechal ji vstoupit první. Elanya se ledabyle rozhlédla po uklizeném kabinetu a poté se k tobě rovnou otočila, když si zavřel dveře. „Docela útulné.“ zhodnotila s mírným úsměvem, „Začneme tím, že bych ti měla navrátit to co ti právem náleží.“ pokračovala a vytáhla cosi malého co pevně sevřela ve své ruce, „Přiznám se, že vidina vlastnění něčeho tak unikátního by se mi velmi zamlouvala. Jenže to by byla krádež… a ta není správná. Obzvláště, když jsme přátelé a já věřím, že takto unikátní artefakt nijak nezneužiješ.“ promlouvala k tobě s úsměvem ve tváři, dokud nenapřáhla ruku a nerozevřela ji před tebou. V její rozevřené dlani jsi spatřil prsten, který ti kdysi daroval Tandil. „Je nepoškozené, ale příliš s ním nemávej před zrakem nepravým lidem.“ doporučila ti. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla. „Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní. Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně. „Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“ „To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním. „Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler]


Adrian_S	#4950 Přidané 03.07.2023 22:42
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	Z-z-z-z-z-z-z... "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


scorpioncz	#4951 Přidané 04.07.2023 20:20
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	"Děkuji ... už jsem ho jednou použil a dostalo mě to do vězení, ale to bylo z důvodu, proč jsem vlastně s tebou byl v té mohyle ... takže víš o čem mluvím." Převezmu si vděčně prsten. "Jsem opravdu moc rád, že ho mám zpátky, svatební dar není radno ztratit. Nuže zdá se mi, že potřebuješ vyřešit ještě něco, co máš na srdci?"


Tondulin	#4952 Přidané 06.07.2023 21:40
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	"Takže jsme na tom oba astejně, nejisté pocity.... Ale stejně je vezmeme, potřebuješ každého učitele stejně jako já každého ňoumu co dokáže aspoň udržet meč v ruce.... Začátky jsou svízelné." Usměju se a budu na mě vidět, že jsem trochu pookřál. ""Neměli jsme teď ani moc času na sebe.... Mohli bychom se někde nenápadně vytratit a užít si chvilku bez Beliovi přítomnosti nemyslíš? Už ani v té vile nebude tolik soukromí.... nastěhuje se nám tam arcilektorka... Ale neboj dobře platí." Ještě se naposledy zachechtám a počkám na Mirabellinu reakci. Najednou mi zpoza mé mozkovny vyskočí vzpomínka na setkání se žoldačkou v 9 v kasárnách. "Doprdele, doprdele orčice, mám tam být v 9." Úplně přeruším minulou konverzaci a rozběhnu se i s Mirabelle, kterou budu vláčet za ruku za sebou přímo k Anně a Odette a rychle na ně vychrlím. "Nerad ruším slečny, ale musím být v 9 v kasárnách Chorrolské stráže, velmi naléhavá záležitost, úplně jsem na to zapomněl.... Můžete tam se mnou "skočit"?" V tu chvilku odvrhnu svoji začínající zášť k Odette a poprosím ji o pomoc. Upravil/a Tondulin dne 09.07.2023 12:04


Aurelius	#4953 Přidané 09.07.2023 13:14
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	→ Tah 1248 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Pozvolna se probouzíš. Slyšíš hlahol námořníků pobíhajících po palubě, výkřiky ranních rozkazů. Mezi hlasy volající rozkazy, slyšíš i Atafův, který je následně tlumočen dál jeho prvním důstojníkem, bosmerem. (3/3) --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin „Ano. To jsou...“ přisvědčila Mirabelle, „Arcimág na nás apeloval, abychom se udržovali tady dole. Pohromadě… Ale můj kabinet je stále ještě můj a nachází se v tomhle patře.“ pokračovala a trhla přitom hlavou směrem skrze davy noviců a novicek. Dveře si skrze ně však nespatřil. „Arcilektorka?“ ozvala se poté, „Ta působí rozumně, ale z jejího manžela mám smíšené pocity. Přijde mi takový zvláštní. Něco mi na něm nějak nesedí.“ pohlédla hlavou ke stolu u něhož seděl De Peyran a nadále diskutoval s dvojicí čarodějů, altmerem Wolfreyem a Ereldsenem. Též ses jejich směrem ohlédl. Všiml sis, že dvojice žen v černém rouchu zrovna procházela mezi stoly. Držely skleničky s vínem a nejspíš tvé tváře skryté pod kápí upíraly k tančícím. Belius, který do sebe naklopil dalších pár doušků Chocholkovice se opřel o sloup ve své blízkosti a sledoval jak Adrianna tančí s Odette. Obě čarodějky si tanec náramně užívaly a Elbert se stále nevracel. Poté svůj zrak přesunul na tančícího Palagána a Benochovou a potměšile se začal šklebit. Náhle ses rozpomněl na orčici. Rozkřikl ses kolem sebe, popadl tančící Mirabelle, která se málem zapotácela, ale stihla udržet rovnováhu. Svým výjevem si na sebe ihned upozornil několik tančících kolem vás. Včetně obou čarodějek a Belia. Obě přestaly tančit. Obě čarodějky se na tebe dívaly s naprostým překvapením, když si je vyrušil. Mirabelle se též tvářila překvapeně, ale zároveň v její tváři byla patrný náznak podráždění, který vyústil až v uvolnění tvé ruky, pustila se a uhnula pohledem. Odette ve své tváři i nadále udržovala nad míru překvapený výraz, když pečlivě poslouchala co máš na srdci. Zatímco u Adrianny se ti zdálo, jakoby se na malý moment ušklíbla. „Na to už je možná trochu pozdě, nemyslíte?“ promluvila nakonec překvapená Odette, když sevřela své ruce před sebou. „Myslím, že ještě není úplně pozdě.“ konstatovala Adrianna s nadějí v hlase a pohlédla na Odette, která však její konstatování příliš kladně nepřijala. „Řekněme, že tam s vámi ‚skočím‘...“ pokračovala Odette s hlasitým povzdechnutím, ohlédla se všemi směry, jakoby vyhlížela Elberta, který i nadále nebyl na dohled. „Plánujete se sem ještě vrátit? Já jen jestli tam s vámi budu muset počkat nebo se budu moct hned vrátit zpět.“ zeptala se poté již smířlivějším tónem. „To snad nemyslíš vážně, Aedane?“ tázala se Mirabelle, která na tebe nyní zírala se zamračeným výrazem ve tváři. „Nějaká orčice snad může počkat.“ dodala vzápětí důrazně. Belius se odpružil od sloupu a vyrazil k vám. „Jo! Moment!“ zvolal Belius a prodral se mezi čarodějkami, takže obě oddělil. Odette byla lehce odstrčena stranou, ale do míst kde nikdo nebyl. Adrianna však takové štěstí neměla, lehce ji odstrčil přímo k Mirabelle a tak do sebe obě čarodějky lehce šťouchly. Než se však stihla černovlasá čarodějka jakkoliv reagovat či se omluvit, Belius začal rozhazovat ruce. „Moment. Za tohle Aedan vůbec nemůže! Za tohle můžu já.“ začal vysvětlovat horečně Mirabelle, jakoby se snažil předejít vyvolání nějaké krize. „Pověřil sem ho veledůležitým úkolem, ale… ale nějak sem neodhadl čas a zazdil celé tohle.“ ohlédl se. Adrianna na Belia zírala s poněkud smíšenými výrazy ve tváři, byla zjevně udivena jeho ochotou se za tebe postavit, ale zároveň se jí to nejspíš nezdálo dvakrát moudré, protože udělala od Mirabelle úkrok jakoby očekávala, že se mohla snad rozmáchnout a někoho udeřit. Odette byla očividně vzniklá rozmíška lhostejná. Porovnala si své šaty a poté, když se jí zdálo, že by měla zasáhnout, zaznělo její hlasité odkašlání. „Mohli bychom se vrátit zpět k jádru problému.“ zdůraznila a střídavě pohlédla na všechny přítomné. „Měla bych to ráda za sebou, abych se co nejdříve mohla vrátit. Mistryně Sarricová jistě vaši nepřítomnost veliteli Ervine několik desítek minut vydrží. Poté vás sem opět přenesu a klidně si svoji osobní rozmíšku můžete vyšit dle sebe.“ Mirabelle jen několikrát zakroutila hlavou a pak prudce zamířila mezi tančícími pryč. Belius, který se lehce zapotácel se ohlédl jejím směrem. „No… Aedane.“ hlesl a popadl tě rukou za rameno, „Očividně je dosti nasraná.“ díval se jejím směrem, přestože už ji nemohl vidět, „Art mi jednou říkal, že Mirabelle má tendenci v sobě vztek dusit… a když praskne je to zlé.“ povzdechl si, „Ovšem… Tím se netrap. O to pak vášnivější bývá usmiřování.“ „Aedan by se měl šetřit.“ namítla nesouhlasně Anna. „Je… Jeho zranění byla docela dost vážná. Větší fyzická aktivita není zrovna dvakrát žádoucí.“ vysvětlovala pohotově, když si všimla jak se na ní Odette s Beliem dívají. „No… Hodíme to na Elberta, že on to domluvil, já blbě schválil a tobě nařídil. To klapne. Vyžehlím ti to.“ ujistil tě a poplácal po rameni, přičemž druhou rukou šmátral po Chocholkovici, kterou ti vtiskl do ruky. „Takže jak?“ zeptala se netrpělivě Odette. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ „Ano. Je tu něco co bych s tebou potřebovala probrat.“ usmála se, „Jde o...“ poté se ohlédla jakoby chtěla mít naprostou jistotu, že jste i nadále v kabinetu sami. „Jde o arcilektorku De Peyranovou. Doneslo se ke mně...“ podívala se na tebe zpříma, „Od mých zdrojů.“ vysvětlila pro jistotu, „Prý ti nabídla spoluúčast na jedné její ‚expedici‘, kterou má schválenou od Univerzity. Prý má jít o nějakou ruinu s šancí na nějaký magický artefakt.“ pokračovala pozvolna a přitom tě nespouštěla z očí, „Myslíš, že bys mě mohl také protlačit na tuhle… expedici? Nebo mě alespoň pravidelně informovat o jejím průběhu. Víš… Docela mě to zajímá.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla. „Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní. Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně. „Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“ „To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním. „Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler]


Tondulin	#4954 Přidané 09.07.2023 14:57
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	"Díky za snahu Belie, ale tahle historka není moc uvěřitelná.... Jestli tě můžu požádat, tak na ní jen dohlídni, ať neudělá nějakou blbost." Věnuji mu lehký smutný úsměv a otočím se na Odette. "Jasně nechci vás zdržovat, stačí když mě teleportujete a můžete se hned vrátit.... Mám ještě nějaké další povinnosti a stejně už nemám moc náladu na tancovačku." Vysvětlím Odette a jako poslední se otočím ještě na Annu. "Když se půjdu trochu proběhnout do tmy.... Nemělo by mě to vypnout ne?" Tahle otázka je spíše řečnická, ať už Anna odpoví cokoliv, nechám se Odette teleportovat zpět ke kasárnám.


Adrian_S	#4955 Přidané 09.07.2023 20:05
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	Vstanu z postele, obléknu se, protáhnu si tělo a vyjdu ven na palubu se podívat, co se děje a jaké je počasí. V případě, že mi nikdo nebude nic chtít, přesunu se do jídelny na snídani. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Aurelius	#4956 Přidané 10.07.2023 23:04
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	→ Tah 1249 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Vstal si z postele, oblékl se a protáhl. Vyšel si z kajuty a rozhlédl se. Počasí bylo klidné, vítr foukal tak jak jste jej potřebovali a posádka byla očividně v dobré náladě. U kormidla postával stejný kormidelník jako včera. První důstojník zrovna s Atafem scházel dolů na spodní palubu, kde rozdělovali dodatečné rozkazy, dokud se oba nezastavili na pravém boku lodi a nehleděli do dálky. Nikdo ti nic nechtěl a tak si pokračoval nerušeně do podpalubí. Vyhledal si jídelnu, aby ses přihlásil o svůj dnešní ranní příděl. Nebyla žádná fronta. Kuchař měli již většinu ranního přídělu připraveno a tak ti pohotově podali chléb, kousek salámu a též jeden kousek ovoce, který jim náhodně přišel pod ruku. Na tebe vyšlo jablko. Usedl si ke stolu a pustil se do jídla. Chvilku po tobě dorazila i žoldačka ve službách Ritabeth. Oblečena byla stejně jako včera, pouze její účes nebyl tolik upravený a působila nevyspale jakoby celou noc probděla na hlídce před kajutou. Po hlasitém zívnutí při kterém si zakryla ústa požádala o dva talíře se snídaní. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin „Dobře. Dám na ni pozor.“ ujistil tě pohotově Belius a napil se z Chocholkovice, když ty sám si jí odmítl, poté ji ukryl pod oblek a odstoupil stranou, aby nepřekážel při teleportaci. „Vypnout?“ hlesla překvapeně Adrianna, „No… Neměl bys dělat nic náročného, nic fyzicky náročného. To znamená i noční běh.“ pokračovala urychleně, když viděla jak se Odette tváří a rukou tě pobízela, abys ji následoval. „Musíme odejít.“ řekla stroze, když si následoval Odette mezi stoly. Obě ženy v černém rouchu, které si míjel k tobě pozvedly své tváře. Přestože byly jejich tváře dobře zakryté, zdálo se ti, jakoby zpoza jednoho kápě vykoukly Carweniny modré oči. Ani jedna z žen však nepozdravila, mlčky jen přikývly a poté si hleděly svého. Odette přidala do kroku. Vyvedla tě ven z Velkého sálu a teprve když jste ucítili chladný večerní vzduch promluvila. „Z nařízení arcimága je zakázáno a vlastně i momentálně naprosto nemožné teleportovat se na pozemky Univerzity… a samozřejmě i z nich.“ vysvětlila a decentně přitom rozhodila rukama. Pokračovali jste dál. Mezitím jste minuli dvojici noviců a novicek, které se společně bavili. Také jsi postřehl mladíka, trochu podivína. Kráčel sám a v ruce cosi držel, chvilku jsi mu věnoval pozornost dokud si nezjistil, že drží v ruce prosklenou nádobu, připomínající akvárium. „Admirále Ploutvičko… To je vskutku náramná akcička!“ promlouval mladík k prosklené nádobce v níž se zjevně nacházel nějaký vodní živočich. Přitom porovnával cosi nasazeného na jednom ze svých očí a zamyšleně kráčel vpřed, nevšímaje si co se děje před ním. „Představ si. Vrchní generál Valerius, sám pan kancléř Talarian a mnoho dalších. Samé osobnosti, ty legáti. Rvačka. Úžasné, vskutku úžasné. A Palagánův projev? Pecička admirále Ploutvičko.“ pochvaloval si mladík. „Ach… Ale tobě samozřejmě nic neušlo. Všechno si to společně se mnou sledoval.“ Odette se nakrátko zastavila. Mladíka v rouchu novice si prohlédla a zakroutila nechápavě hlavou. Poté prošla bránou, Univerzitní stráž vás pustila bez zastavení, následoval si ji. Když jste stanuli na mostě spojující pozemky s městem, zastavila se. Ohlédla a vyčkala až k ní dojdeš. Novic byl příliš zahleděný do rozhovoru s jakýmsi admirálem Ploutvičkou a tak si vás vůbec nevšiml. „Chyťte se mě.“ vybídla tě a nabídla ti ruku. Poslechl si. Chytls Odette za ruku a rázem pocítil jak vyvolává teleportační kouzlo a se zábleskem tobě dobře známého modrého světla došlo k teleportaci. Odettina ruka byla na dotek hebká, ale zároveň nezvykle studená. Vzduch se změnil. Ucítil si typickou vůni Chorrolských ulic a také hlahol vycházející z kasárny před níž ses po boku Odette objevil. Přestože byl průběh teleportace totožný jako vždy, pocítil si lehké zapotácení a též nepříjemné poskočení v žaludku, které probudilo něco co chce jít nejspíš nedobrovolně ven. Odette na tebe pohlédla, usmívala se spokojeně nad hladce provedenou teleportací. Když však spatřila tvůj výraz podpořený zelenáním ve tváři, raději se tvé ruky pustila a udělala úkrok stranou. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ „Ano. Je tu něco co bych s tebou potřebovala probrat.“ usmála se, „Jde o...“ poté se ohlédla jakoby chtěla mít naprostou jistotu, že jste i nadále v kabinetu sami. „Jde o arcilektorku De Peyranovou. Doneslo se ke mně...“ podívala se na tebe zpříma, „Od mých zdrojů.“ vysvětlila pro jistotu, „Prý ti nabídla spoluúčast na jedné její ‚expedici‘, kterou má schválenou od Univerzity. Prý má jít o nějakou ruinu s šancí na nějaký magický artefakt.“ pokračovala pozvolna a přitom tě nespouštěla z očí, „Myslíš, že bys mě mohl také protlačit na tuhle… expedici? Nebo mě alespoň pravidelně informovat o jejím průběhu. Víš… Docela mě to zajímá.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla. „Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní. Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně. „Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“ „To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním. „Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler] Upravil/a Aurelius dne 10.07.2023 23:13


Adrian_S	#4957 Přidané 11.07.2023 16:08
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	Až si žoldačka přisedne ke mně (očekávám to), pozdravím ji skromě, ,,Dobré ráno.", zakousnu se do jablka a zeptám se, ,,Jak se Vám líbí plavba?". Budu dál pokračovat ve snídani. Upravil/a Adrian_S dne 16.07.2023 23:13 "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Tondulin	#4958 Přidané 11.07.2023 18:48
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	*"Obavy mistryně Arteriové jsou zjevně na místě.... To určitě ty náno... Neumí udělat pořádné teleportační kouzlo a bude to házet na mě."* Postěžuju si sám k sobě směrem do kasáren. "To je moje chyba hoši, řekl jsem jí, ať přijde v 8 do kasáren, ale nepodařilo se mi z Univerzity zdrhnout včas... Dobrá práce, můžete si dát pohov." Vysvětlím vojákům a pokynu orčici, ať mě následuje do kanceláře, kde si sednu, vytáhnu pergamen a narychlo začnu sepisovat nějakou naprosto jednoduchou smlouvu. "Tak jak ses rozhodla... Líbí se ti město? Odvedu její pozornost touhle primitivní otázkou, abych měl čas na pergamen naškrávat aspoň základní povinnosti a slibovaný žold. Upravil/a Tondulin dne 16.07.2023 18:38


Aurelius	#4959 Přidané 16.07.2023 18:20
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	→ Tah 1250 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Ritabeth se neobjevila. Místo toho se ke tvému stolu usadila její žoldačka. „Dobré ráno.“ odvětila znaveným hlasem, když dosedla. Ruku si přiložila k ústům, aby zakryla velké zívnutí. Ledabyla se rozhlédla po místnosti a pustila se do snídaně. „Ujde.“ zodpověděla položenou otázku stručně, „Ale moc jsem toho přes noc nenaspala. Nasnídám se a půjdu se natáhnout… Abych to dohnala.“ opětovně zívla se zakrytými ústy. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin Odette odvrátila pohoršeně zrak, když sis zastrčil prsty do krku a následně se vyzvracel před budovou Chorroských kasáren. „Obavy velmistryně Arteriové jsou zjevně na místě.“ konstatovala, když si ji oznámil, že se může vrátit zpět do Imperial City. „Příjemný zbytek večera.“ popřála ti a se zábleskem modrého světla zmizela. Nakráčel si rovnou dveřmi do kasáren. Zdroj hlaholu a humbuku si nemusel hledat dlouho. Jakmile si otevřel dveře, zastavily se o záda rozstoupené orčice, kterou obklopovalo šest zbrojnošů. Neochotně poodstoupila vpřed, aby ti umožnila vstoupit a letmo se ohlédla. Zbrojnoši ke kterým se přiblížila udělali rychle úkrok vzad, pokud jim to situace umožňovala. „Konečně.“ procedila orčice mezi zuby. Kladivo měla přehozené přes rameno a tvářila se dost nasupeně. „Takhle banda usmrkanců mě nechce pustit dál.“ oznámila ti bez okolků. „Ano. Nechce.“ souhlasně zvolal jeden ze zbrojnošů, „Tohle jsou Chorrolské kasárny, sem veřejnost bez udání důvodu nesmí. Potažmo už vůbec v tuhle noční hodinu.“ dodal a jako jediný učinil úkrok vpřed. „Ale jestliže je nyní přítomen náš velitel.“ poukázal na tebe, „Pak se tahle nepříjemnost snad vyřeší bez zbytečného násilí.“ dodal s nadějí v hlase. „Je to ve vašem zájmu.“ procedila mezi zuby podrážděně. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ „Ano. Je tu něco co bych s tebou potřebovala probrat.“ usmála se, „Jde o...“ poté se ohlédla jakoby chtěla mít naprostou jistotu, že jste i nadále v kabinetu sami. „Jde o arcilektorku De Peyranovou. Doneslo se ke mně...“ podívala se na tebe zpříma, „Od mých zdrojů.“ vysvětlila pro jistotu, „Prý ti nabídla spoluúčast na jedné její ‚expedici‘, kterou má schválenou od Univerzity. Prý má jít o nějakou ruinu s šancí na nějaký magický artefakt.“ pokračovala pozvolna a přitom tě nespouštěla z očí, „Myslíš, že bys mě mohl také protlačit na tuhle… expedici? Nebo mě alespoň pravidelně informovat o jejím průběhu. Víš… Docela mě to zajímá.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla. „Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní. Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně. „Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“ „To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním. „Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler]


Tondulin	#4960 Přidané 16.07.2023 18:39
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	*"Obavy mistryně Arteriové jsou zjevně na místě.... To určitě ty náno... Neumí udělat pořádné teleportační kouzlo a bude to házet na mě."* Postěžuju si sám k sobě směrem do kasáren. "To je moje chyba hoši, řekl jsem jí, ať přijde v 8 do kasáren, ale nepodařilo se mi z Univerzity zdrhnout včas... Dobrá práce, můžete si dát pohov." Vysvětlím vojákům a pokynu orčici, ať mě následuje do kanceláře, kde si sednu, vytáhnu pergamen a narychlo začnu sepisovat nějakou naprosto jednoduchou smlouvu. "Tak jak ses rozhodla... Líbí se ti město? Odvedu její pozornost touhle primitivní otázkou, abych měl čas na pergamen naškrávat aspoň základní povinnosti a slibovaný žold.

Strana 248 z 256: 1...245 246 247248249 250 251...256

Přejít na fórum:

Podobná témata

Diskuze	Fórum	Odpovězeno	Poslední příspěvek
Hrozba • Diskuze	Zdejší kobky	313	23.12.2016 21:15
Hrozba • Pilíře Vědění	Zdejší kobky	4	15.05.2016 23:33
Hunterovi povídačky, Svazek 1.: Hrozba Onyxu	» Skyrim - Váš svět	30	20.10.2012 23:48