The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite - Diskuzní fórum: Hrozba III.

Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE

Prastaré Archívy: Arena

Let´s learn some lore

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Víte že..

Sdílet

Číst diskuzi

The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » Ostatní » Zdejší kobky

Právě je zde: 2 host(ů)

Strana 241 z 256: 1...238 239 240241242 243 244...256

Hrozba III.
Aurelius	#4801 Přidané 10.02.2023 00:05
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	→ Tah 1206 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Úspěšně jsi dokončil poslední lektvar a tekutinu nalil do prázdné baňky. Jakmile jsi měl hotov, začal jsi s poklízením všeho co si vytahal během výroby. Neušlo ti, že mechanismus na jednom z nedalekých magických aparátů se sám od sebe začal pohybovat. Ritabeth byla zjevně příliš zaneprázdněna záležitostmi na svém stole, že si jeho pohybu vůbec nevšimla. (3/3) --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin „Nic se nestalo.“ reagovala na tvá slova Anna. „Nějaká interní nařízení od arcimága. Nechce, aby se mu po Univerzitě potuloval kdekdo. Obzvláště pak asi příslušníci Císařských mágů, kteří se též zúčastní rozloučení, protože spoustu z nich Globullus alespoň krátký čas učil.“ vysvětlila Mirabelle. „Obávám se, že zdejší rohy si spíš pamatují Arteria než tebe.“ pokusila se o mírný žert, ale poté zvážněla. Zvážněla ještě více, když jste sešli do Velkého sálu, který byl z části přizpůsoben na smuteční hostinu. Dva podlouhlé stoly byly umístěny tak, aby se k nim vešlo co nejvíce studentů Univerzity, ale též hostů. Třetí podlouhlý stůl byl umístěný bokem. Právě u něho se sdružovalo hned několik profesorů a profesorek. Zatímco některé jsi poznal, jiné jsi neznal vůbec. U stolu na jedné straně postávala v černém smutečním rouchu Alawen Silverwoodová se Selenou Benochovou. Obě hleděly do listiny a diskutovaly o jejím obsahu. Naproti nim postávala profesorka Fairwen Spellorová, která nebyla spokojena s ubrusem a tak ho opakovaně rovnala. Mezi tobě neznámými byl vysoký hnědovlasý altmer, též ve smutečním rouchu (graf. vzhled - zde) a blonďatý příslušník legie (graf. vzhled - zde), který na sobě měl formální oděv Císařské legie určený pro slavností nebo smuteční události. Oděv měl doplněný o černou šerpu. Jako jediný seděl za stolem a měl již načaté pivo. Ke skupině profesorů se připojil i Talar, který se odpojil od skupinky noviců a novicek, kterou doprovázel. „Studenti budou sedět zde.“ vysvětlovala Selena, když zvedla hlavu od papíru. „U podlouhlých stolů v zadní části. V předu budou místa pro významné hosty, kteří se nevejdou k našemu stolu, ale předpokládám, že se vejdeme všichni. Sudy s pivem a vínem, jídlem budou ve vedlejší místnosti, v jídelně... tradičně.“ pokračovala, „Žádné další změny nejsou.“ „Dobře. Takže stolů máme dostatek. To je dobře.“ oddechl si Talar, „Arcimág je kde?“ tázal se. „U hranice. Ladí detaily s Ereldsenem a Lorou.“ odpověděla mu pohotově Selena. „Dobře. Vyrazím za ním.“ řekl a odebral se k odchodu z Velkého sálu. Mirabelle viditelně zesmutněla. Začala na ní doléhat ponurá atmosféra a do černých barev zahalená Univerzita. Na Anně se nijak výrazně atmosféra nepodepsala, nehýřila sice úsměvem, ale zároveň nepůsobila ani nijak smutně. Při množství noviců a novicek v sále raději o to více přitiskla svoji brašnu k tělu. Dveře do Velkého sálu se otevřely. Zatímco Talar odešel, vstoupil někdo jiný. Zrzavá žena (graf. vzhled - zde)ve formální uniformě Císařské legie v doprovodu prošedivělého muže v černém rouchu. Podle výšky usuzuješ, že se bude jednat o bretonce (graf. vzhled - zde). V jeho tváři byla patrná vážnost a určitá odtažitost. Obezřetně kráčel uličkou mezi novici tak jak mu ji utvářela žena. „To je manžel De Peyranové.“ řekla Anna, když bretonce zpozorovala. „Doufám, že ať už tam řeší nahoře cokoliv. Tak Vivien a Belius přijdou odděleně.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Naposledy ses rozhlédla po místnosti. Nezdá se, že bys něco přehlédla. Porovnané dokumenty a drogy jsi ponechala na hromádce a opustila pracovnu. Civello byl stále zajat, nějaký odpor krást nejspíš musel, protože mu na hrudi přibyl škrábanec od ostrých drápů khajiitky. Zenira s Civellem nemluvila, držela ho zkrátka a přísně dozorovala, ale s výslechem bez tvé přítomnosti nepokračovala. Prošla jsi dům, Civello měl v domě spoustu menších cestovních brašen, ale zcela nevhodných na přepravu většího množství dokumentů aniž by došlo k jejich pomačkání nebo jiného poškození. Větší brašnu, pevnou a vhodnou pro přenos písemností si našla v jedné z šatních skříní. V šatní skříni sis též všimla dvojice slavnostních uniforem, obě byly v barvách Penitus Oculatus a též jedné agentské zbroje, kterou agenti využívají v terénu. Na první pohled vypadala téměř nepoužitě, nejspíš nebyla nikdy vystavena boji. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler] Upravil/a Aurelius dne 10.02.2023 00:15



Tondulin	#4802 Přidané 10.02.2023 00:33
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	Zkusím Mirku aspoň nějak vyvést z chmurných myšlenek konverzací. "Koukám, že hodně se změnilo, skoro nikoho nepoznávám. Kdo jsou ty legionáři? Nikdy jsem je neviděl." A pokynu na blonďatého legionáře a nově přichozí ženu.


Adrian_S	#4803 Přidané 10.02.2023 17:08
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	,,Působivé." pronesu k samohybnému aparátu. Pak jen pronesu, ,,Právě jsem skončil. Ještě jednou děkuji za tuto pomoc." pohlédnu na ní a počkám si na její reakci. Pokud mě požádá, abych zůstal, zůstanu v místnosti, v opačném případě si zabalím lektvary do brašny spolu s deníkem a vydám se zpět na nádvoří. Najdu si nějaký osamocený stůl, ke kterému si sednu a s usrkáváním vína budu sledovat jak dění na nádvoří, tak si na stůl položím deník a budu v něm listovat. Pokusím se najít nějaké indície z minulosti před amnézií. Ale budu si dávat pozor, aby mi nikdo nestál za zády a nečetl mi přes rameno (během cesty na nádvoří si zakouzlím "Odhal živé" - pro případ, že by někdo použil neviditelnost nebo chameleona). Pokud se na nádvoří nebude dělat něco zvláštního, zabalím pak deník, dopiju číši a vydám se do své komnaty ku spánku. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Aurelius	#4804 Přidané 12.02.2023 23:31
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	→ Tah 1207 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Ritabeth na tvá slova o aparátu nijak nereagovala. Pohybující se mechanismus aparátu byl tvořen jedním velkým do kulata opracovaným magickým krystalem, kolem něhož byly v různé vzdálenosti umístěna sklíčka obdobně pečlivě opracovaná. Právě tato sklíčka bylo možné různě natáčet a upravovat. Nyní se tak dělo bez účasti kohokoliv dalšího. Ritabeth byla příliš zahleděná to své činnosti a nejspíše si myslela, že hovoříš o některém tebou právě využívaných aparátů. Teprve až když jsi jí oznámil, že jsi hotov odtrhla se od stolu a zvedla hlavu. „Nemáte zač.“ zareagovala a vstala od stolu, „Ještě než půjdete...“ nadechla se ke slovu, ale poté si všimla, že se mechanizmus jednoho z aparátů sám od sebe pohybuje. „Ah... Ono už se to hýbe.“ řekla poněkud překvapeně, nahlédla do papírů, „To je asi dobře.“ konstatovala nejistě a znovu pohlédla na tebe, „Dobře. Ehm... Moment.“ obešla stůl a zamířila k aparátu, který ihned aktivovala sesláním kouzla. Aparát se uklidnil a vytvořil projekci mladé čarodějky s dlouhými vlasy a rouchem dost podobnému tomu, které nosívají převážně dvorní čarodějové nebo poradci panovníků některé z držav. „Rito!“ promluvila okamžitě žena (graf. vzhled - zde) skrze projekci. „Ehm... Velmistryně Leveque.“ odkašlala si Ritabeth a hlavou pokynula směrem k tobě. Jakoby chtěla dát najevo, že není v místnosti sama. „Velmistryně Rahim.“ opravila se okamžitě velmistryně Leveque. „Spojení je stabilní. Zvládla jsem to sestavit a nastavit správně. Spojíme se později. Musím ještě něco neodkladného dořešit. Vydrž prosím.“ převzala si slovo Ritabeth. „Ano. Vydržím. Znovu navážu spojení. Zatím se měj.“ mávla rukou čarodějka Leveque a přerušila projekci. „Fajn. Tohle by fungovalo.“ oddechla si Ritabeth, „Stálo mě to fůru peněz...“ vysvětlila a nerušeně pokračovala „Fallene.“ obrátila se na tebe a sevřela ruce před sebou, „Mám pro vás něco co by vám mohlo přinést trochu užitku během vašeho dobrodružství.“ pokračovala a ladně se přesunula k jedné ze skříní. Otevřela ji a sáhla do malé přihrádky uvnitř. Krátký pohled do skříně ti umožnil vidět převážně obyčejné magické předměty a pomůcky, které nebyly nikterak vzácné. „Napadlo mě jestli nepotřebujete nějaké magické svitky. V ruinách se to většinou hemží nemrtvými a já tu mám shodou okolností značný přebytek svitků se zaměřením na ně. Ráda bych se jich zbavila. Musím uvolnit přihrádku ve skříni pro něco jiného. A také...“ hovořila zatímco se přehrabovala ve skříni, „A také bych vám ráda dala tohle.“ otočila se k tobě, „Pomůže vám to ušetřit nějaké magické síly při čarování pokročilejších kouzel. Říkal jste, že jste zaměřený na element ohně? Pamatuji si to správně? S mojí preferencí pro jiný typ magie je mi to k ničemu.“ přiznala a nabídla ti stříbrný řemínek kolem zápěstí, který měl na jedné straně umístěný drobný smaragd. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin „Z nových tváří znám jen a pouze Remana Lexe. Toho imperiála popíjejícího pivo.“ přiznala Mirabelle, „Od svého osvobození jsem se příliš na Univerzitě neohřála...“ povzdechla si, „Ale z toho co vím by mělo být nových tváří poměrně dost.“ krátce se odmlčela. Zrzavá příslušnice legie mezitím vedla uličkou De Peyrana rovnou ke stolu s profesory a profesorkami od něhož zároveň odcházel hnědovlasý altmer. Skoro to až vypadalo, že se nechce setkat s příchozím De Peyranem neboť k odchodu zvolil až podezřele složité obcházení rozmístěných stolů a postávajících studentů. Benochová i Silverwoodová se na příchod De Peyrana začaly brzy připravovat. Zanechaly četby z listiny a nastoupily vedle sebe před stůl. Lexovi byl příchod čaroděje z Vysokoskalí zcela lhostejný a nadále popíjel v poklidu své pivo. „Rektore De Peyrane, vítejte na Cyrodiilské Univerzitě.“ přivítala De Peyrana Benochová, když k nim dvojice došla. „Děkuji za přivítání velmistryně Benochová. Rád vás opět vidím. Přesto bych byl raději kdyby k opětovnému shledání došlo za mnohem radostnějších okolností. “ zareagoval De Peyran a potřásl si rukou s Benochovou. „Velmistryně Silverwoodová. Vás též velmi rád vidím.“ obrátil se na Silverwoodovou, též si navzájem potřásli rukou. „Žasl jsem nad vaší poslední publikací. Musím uznat, že jste velmi silnou aspirantkou na zisk titulu arcimistryně. Doufám, že plánujete zabojovat a titul získat?“ tázal se vzápětí. „Ano. Mám to v plánu.“ přikývla. „Výborně. Skoro až závidím jaké kapacity ve svém sboru arcimág Benoch má.“ přiznal De Peyran s mírným úsměvem, „S tak vysokou kvalifikací budete moct převzít arcimágský úřad až Benoch skončí.“ dodal se stejným úsměvem. Silverwoodová však jeho úsměv nesdílela. Tvářila se chladně, obzvláště chladně při vyslovení poslední z vět. „Kde je vlastně má žena? Měla tu na mě počkat.“ změnil raději téma De Peyran, když naznal, že obě profesorky nejspíše jeho poznámka příliš nepotěšila. „Ještě se tu neobjevila.“ odpověděla pohotově Benochová. Silverwoodová jen mlčela. „Dobře. Děkuji.“ poděkoval De Peyran, „A velmistra Palagána bych nalezl kde?“ „V arcimágově komnatě.“ reagovala stejně bleskově jako předtím Benochová. „Děkuji.“ poděkoval ještě jednou De Peyran a obrátil se ke schodšti. Jakmile udělal pár kroků Silverwoodová se naklonila k Benochové a cosi jí zašeptala. Benochová jen přikývla a rozhlédla se. Když se rozhlédla spatřila Mirabelle na kterou okamžitě mávla. Zrzavá příslušnice legie si dávala pozor, aby se její oční kontakt nepotkal s Lexovým, který ji každou chvilku doslova probodával nenávistným pohledem. Raději se proto otočila k němu zády. Mirabelle odpověděla zamáváním Benochové nazpět. „Možná bych se raději přesunula ven...“ navrhla Adrianna, ale než stihl kdokoliv z vás zareagovat došel k vám De Peyran. Jeho pozornost se upínala spíš na Adriannu. Tebe a Mirabelle skoro až ignoroval. „Rektore De Peyrane.“ pozdravila ho co nejuctivěji Adrianna. „Velmistryně Arteriová.“ kývl na pozdrav De Peyran, „Gratuluji vám k získání titulu. Vždy jsem věděl, že máte velký talent a potenciál.“ „Děkuji. Rektore.“ poděkovala s mírným úsměvem Adrianna. „K arcimágovi je to nahoru? Pamatuji si to dobře?“ tázal se jí. „Ano. Myslím, že ano.“ přikývla. „Dobře. Děkuji.“ poděkoval a obešel ji, „Adrianno.“ oslovil ji poprvé křestním jménem, „Neviděla jste moji ženu?“ zeptal se. Na Anně bylo patrné drobné zaváhání. „A-Ano. Viděla.“ přikývla Anna. „Hovoří s velmistrem Palagánem.“ „Výborně. Děkuji.“ poděkoval ještě jednou a tentokráte již zamířil po schodech vzhůru. Anna si oddechla, když zmizel na schodišti. „Zdravíčko, rektore... arcilektore De Peyrane...“ ozval se Beliův hlas ze schodiště. Odpověď na jeho pozdrav však již slyšitelná nebyla, pokud tedy vůbec ze strany De Peyrana nějaká přišla. Belius sešel urychleně schodiště a brzy stanul vedle vás. „Fuuuv... Potkat hned po Palagánovi De Peyrana to je něco co fakt úplně nechceš.“ poznamenal Belius hned po svém příchodu a ještě jednou se ohlédl na schodiště. „Nepůjdeme raději ven?“ zeptala se Adrianna. „Šel bych hned. Jestli se starej od Vivien vrátí... chci být co nejdál.“ reagoval Belius neustále se ohlížející přes rameno. „Klid. Šel si popovídat do arcimágovi komnaty.“ „No... Kdyby ho Palagán proměnil ve veverku jak tehdá Aedana vůbec bych se nezlobil. Ale takové štěstí asi mít nebudu.“ poznamenal Belius s úsměvem. „Klidně běžte ven.“ podívala se na tebe Mirabelle, „Půjdu si promluvit s Alawen a Selenou, abych věděla o co jsem přišla na poradě. Potom se k tobě připojím.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Naposledy ses rozhlédla po místnosti. Nezdá se, že bys něco přehlédla. Porovnané dokumenty a drogy jsi ponechala na hromádce a opustila pracovnu. Civello byl stále zajat, nějaký odpor krást nejspíš musel, protože mu na hrudi přibyl škrábanec od ostrých drápů khajiitky. Zenira s Civellem nemluvila, držela ho zkrátka a přísně dozorovala, ale s výslechem bez tvé přítomnosti nepokračovala. Prošla jsi dům, Civello měl v domě spoustu menších cestovních brašen, ale zcela nevhodných na přepravu většího množství dokumentů aniž by došlo k jejich pomačkání nebo jiného poškození. Větší brašnu, pevnou a vhodnou pro přenos písemností si našla v jedné z šatních skříní. V šatní skříni sis též všimla dvojice slavnostních uniforem, obě byly v barvách Penitus Oculatus a též jedné agentské zbroje, kterou agenti využívají v terénu. Na první pohled vypadala téměř nepoužitě, nejspíš nebyla nikdy vystavena boji. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler]


Adrian_S	#4805 Přidané 13.02.2023 16:29
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	Zarazím se nad jejím darem a pozvednu obočí, ,,Jste příliš důvěřivá." ukážu ji na náramek, ,,Pro Vás to nebude mít užitek?". Pokud bude naléhat, abych si to vzal, vezmu si náramek a zkusím vycítit, zda se v něm nenachází jiná zbytková magie, než na posílení ohně. Pakliže ne, usměji se na ní, ,,Svitky by se mohly hodit." pokud mi je předá, zeptám se, ,,Jste si opravdu jistá, že za tohle nebudete nic chtít?". Až toto bude vše vyřízeno, svitky se pokusím nějak dostat do brašny a poté se vydám na odchod, ,,Tak zítra na lodi." a pohlédnu na ní a odejdu pryč. A budu dělat přesně to, co je napsáno z minulého tahu. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Tondulin	#4806 Přidané 13.02.2023 22:29
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	Přikývnu a budu následovat sourozence ven.


Aurelius	#4807 Přidané 14.02.2023 19:53
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	→ Tah 1208 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S „Když myslíte.“ reagovala na tvá slova o důvěřivosti s mírným úsměvem ve tváři. Mezitím sis zkoušel náramek. Po nasazení jsi ucítil mírné posílení, které se plně projeví až při sesílání kouzel daného elementu. Další možné posílení, ale nesleduješ. „Očarování je plně nabité.“ informovala tě, „Účinek se tudíž dostaví ihned.“ krátce se odmlčela, dokud si nepřestal se zkoumáním náramku, „Pro vše nabízené najdete lepší užitek. U mně by vše leželo zbytečně ve skříni… a obzvláště u svitků platí, že je v hodné je použít co nejdříve. Špatné skladování na ně může mít neblahý vliv, ale o tom jste určitě jako profesor z Univerzity velmi dobře obeznámen.“ Převzal si svitky. „Obsahují kouzlo na jejich odehnání… Pokud došlo k jejich vyvolání jiným čarodějem tam mohou být rovnou i zapuzeni.“ vysvětlila funkci pěti svitků, které ti ponechala a zavřela skříň. „Ne. Nic nechci. Vyžijte to co jsem vám dala moudře.“ doporučila ti. Tvoji poznámku o zítřku a lodi ponechala bez odezvy. Opustil jsi komnatu, během cesty na atrium jsi vyvolal kouzlo na odhalení živých. Nikoho kdo by tě mohl sledovat jsi neodhalil. Zábava kolem bazénku byla i nadále v plném proudu a každý se bavil po svém. Většina účastníků už byla, ale v dosti podnapilém stavu, někteří už znaveně spali pod lavicemi nebo schoulení do klubíčka poblíž vodních dýmek. Nalézt volný stůl, který by byl daleko od dění bylo proto velmi těžké. Nakonec se ti, ale povedlo jeden ukořistit. Usedl jsi na židli, ujistil se, že i nadále nejsi sledován a vytáhl svůj deník. Snažil ses uvnitř nalézt nějaké poznámky z doby pobytu v Mohyle duší. Nalezl jsi poznámku, která vyprávěla o tajemném setkání s osobou. Podle tvých poznámek je patrné, že byla zcela odlišná od jiných duchů a bytostí, které jsi měl možnost během svého pobytu potkat a rozmlouvat s nimi. V poznámkách též máš, že právě tato osoba ti pomohla ochránit se před škodlivým vlivem Mohyly duší. Pomoc však byla za vysokou cenu. Obrátil si stránku a četl dál. Na další stránce byla osoba opět zmíněna. Zmiňuješ ji ve svých poznámku v ženském rodě, nejspíš se tedy jedná o ženu. Z poznámek je patrné, že osoba byla během svého života zákeřně zabita, ale též okradena o část své duše. Další poznámky jsou přeškrtané a znehodnocené. O pár stránek dál máš malým písmem napsáno, že si poznámky musel zničit na přání tajemné osoby. V průběhu studia svých poznámek sis nabídl číši, kterou jsi postupně dopil. Situace na atriu se příliš neměnila. Nikdo nepřicházel a zúčastnění postupně buď odpadali nebo začali být v útlumu a rozcházeli se domů. Sbalil jsi proto svůj deník a odebral se cestou, která ti byla ukázána rovnou do vypůjčeného pokoje. Vešel jsi do pokoje, zavřel dveře a zamkl. Vysvlékl ses, vyzul a zalehl do postele. Hlahol z venku byl slyšet až dovnitř pokoje, ale nebyl natolik silný, aby nešel vytěsnit. Brzy jsi usnul. (spíš) --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin Oddělil ses s Annou a Beliem od Mirabelle. Prošli jste uličkou mezi studenty a vyšli ven ze sálu Univerzity. Venku jsi ihned pocítím chladný čerství vzduch. Brána na pozemky Univerzity byla otevřená a Univerzitní stráž instruovala návštěvníky. Podle jejich nastoupení se bude rozloučení odehrávat v zadní částí pozemků. Kus od brány postávala skupina rytířů ze Shornhelmu, kteří dělali společnost Elbertovi. Elbert stál pár metrů od nich. Oblečen do formální uniformy Císařské legie, která byla upravena pro smuteční účely a měla na soby několik málo rozdílů, které jasně prozrazovaly příslušnost k Vysokoskalské legii nikoliv k té Cyrodiilské. Elbert měl též na hrudi připevněné vyznamenaní, které během služby obdržel. Vedle Elberta postával starší muž, kancléř Balion Talarian. Soudě jeho výrazu ve tváři si zrovna s Elbertem užíval příjemný rozhovor do něhož se zapojovala i dvojice žen, jedna starší (graf. vzhled – zde) a druhá o mnoho let mladší, zrzavá (graf. vzhled – zde). Vzpomínáš si, že se účastnila svatby v Chorrolu. U kus dál se zastavil hnědovlasí altmer, který odešel ven chvíli před vámi. Nejspíš proto, aby mohl odchytnout svůj doprovod, kterým byla mladá zrzavá altmerka. Altmerka na sobě měla drahé černé šaty. Ihned upoutala pozornost Belia, který se jejím směrem opakovaně pootočil. (graf. vzhled – zde) Dvojice stála stranou, vypadalo to, že důvodem jejich zastavení je zrzavá altmerka, která cosi hledala ve své malé brašně. „Ajé… Elbert.“ povzdechl si hlasitě Belius, když konečně zpozoroval bratra. „A sakra… Valerius.“ reagoval poté co spatřil procházet branou Vrchního generála Lucia Valeria (graf. vzhled – zde). Neušlo ti, že viditelně zestárl za dobu co jsi ho neviděl, vlasy měl mnohem šedivější a také jich měl mnohem méně. Po jeho levici kráčeli dva legáti. Jednoho jsi poznal téměř okamžitě, jednalo se o legáta Atia, tvého dávného přítele. Po pravici pak kráčel jiný legát, starší, se zjizvenou tváří (graf. vzhled – zde). Soudě podle výrazu generála bylo znát, že mu návštěva Univerzity není zrovna dvakrát po chuti. Legát Atius brzy ukročil stranou, aby uvolnil místo staršímu muži se s amuletem člena rady Starších. Muž byl starý, šedivý, kráčel pomalu a kulhal (graf. vzhled – zde). Trojice tak musela znatelně zpomalit. Valeriovi, ale jeho přítomnost nevadila. Naopak se zdá, že ji uvítal a zatvářil se jinak, lépe. Po chvilce obešli stojící dvojici altmerů. „Pojďme raději zabrat nějaké místo… Ať nejsme tolik na ráně.“ navrhl Belius. Adrianna souhlasila a tak jste se odebrali po vzoru ostatních do zadní části pozemků Univerzity. V zadní části byly umístěny čtyři řady po pěti lavicích. Přední řady byly rezervovány pro členy profesorského sboru. Arcimág Valindor Benoch stál k lavicím zády, prohlížel si hranici na níž byl umístěn velký obraz s portrétem zesnulého a debatoval přitom s tobě neznámým profesorem (graf. vzhled – zde). Talar se nacházel na opačné straně hranice. Neušla ti též přítomnost čtveřice Thalmorských bojovníků ve zlatavých elfských zbrojích. Čtveřice střežila starého vysokého altmerka s vážným výrazem ve tváři. Ihned jsi ho identifikoval jako lorda Gerricka. Zvolil si místo ze kterého mohl velmi dobře vidět, ale zároveň si mohl držet bezpečný odstup od všech dalších účastníků. Oblečený byl do typické uniformy Thalmorských velvyslanců. Na opačné straně postávala trojice Císařských mágů. Dvě ženy a jeden muž. Obě ženy byly blonďaté a starší, obě na sobě měly smuteční roucha. Pouze jedna z nich na sobě měla úbor, který zpravidla nosí dvorní čarodějové doplněný o černý plášť s kápí (graf. vzhled – zde). Druhá na sobě měla ještě navíc dva amulety, jeden osobní a druhý, který zcela jasně poukazoval na její členství v radě Starších (graf. vzhled – zde). Muž byl též starší, vlasů na hlavě mnoho neměl a na tváři měl jemné strniště (graf. vzhled – zde). Chvíli po vašem příchodu se k nim připojila i na první pohled velmi stará dunmerka. Elfka (graf. vzhled – zde) na sobě měla též smuteční roucho a amulet člena rady Starších. Její výraz ve tvářil prozrazoval, že je mnohem více zdrcená než trojice Císařských mágů k nimž se připojila. „Velmistr Vita.“ poznamenala tiše Adrianna směrem k jedinému muži obklopeného čarodějkami, „Byl u zkoušek a strašně se pohoršoval nad přítomností Palagána.“ Belius se upřímně rozesmál, „Anno… Nad přítomností Palagána se tady v Cyrodiilu pohoršuje kdekdo. Obzvláště takový šášulové jakou jsou Císařští mágové.“ vysvětlil jí pohotově. „Palagán je zdejší leganda.“ „To je mi jasné, že je zdejší legenda.“ přikývla hlavou. „Aedane… Hele...“ plácl tě rukou po břichu Belius, když z rohu vyšla zrzavá altmerka v doprovodu hnědovlasého altmera, „Nedrží se za ruku, nejsou pár.“ konstatoval v rychlosti nahlas své poznatky. „Tyhle altmerky mají své neuvěřitelné kouzlo… ostatně všechny elfky. Z tebe bude bezzubý dědek, ale ony budou stále krásné, postavičku jako laňky a tvář žádná vráska. To je prostě...“ Anna si odkašlala. „No co? Konstatuji co mohlo být. My s Aedanem už máme vážné vztahy. Teď si můžeme jen říkat a snít… co mohlo být, protože už to tak nebude.“ vysvětlil ji pohotově Belius. „Víš ono je vcelku morbidní už jen ten fakt, že o něčem takovém uvažuješ během smutečního shromáždění.“ kroutila hlavou Anna. „Ještě to nezačalo.“ mávl rukou Belius, „Globullus sice nebyl kdejaký lamač ženských srdcí, ale pro tohle by měl pochopení. Ale z mých slov si můžeš vzít i poučení.“ „Poučení?“ podívala se na něj Adrianna, „Tím myslíš, že mám sbalit elfa, protože on bude stále čilí, mladý, nebude mít žádnou vrásku a já budu ve stáří stará bezzubá ženská? To mi nepřijde jako dobré poučení.“ usmála se. „Pravda. Když to podáš takhle… Nezní to moc dobře. Ve tvém podání by to mohlo vypadat, že jsi na koloušky.“ přikývl Belius, „Ale vzhledem k našemu otci se musíš stejně dívat jiným směrem… altmera, bosmera nebo dunmera by asi těžko rozdýchal. Takže ti zbývají imperiálové, bretonci a nordové.“ „Ano… Já vím.“ povzdechla si Anna, „Můžeme přejít na jiné téma?“ „No ani ne.“ zakroutil hlavou, „Ta altmerka mě zajímá.“ znovu se podíval na Annu, „Nezajímá tě ten altmer?“ „Ne. Nezajímá.“ reagovala pohotově Anna. „Tak budu muset počkat až se rozdělí.“ rezignoval Belius, „Ale co na ní říkáš ty, Aedane? Neboj. Anna mlčí jako hrob. Mirabelle nic neřekne.“ „Ano. Já mlčím jako hrob.“ povzdechla si Anna, „Skoro jsem zapomněla jaké je občas utrpení s tebou jít do společnosti, Belie.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Naposledy ses rozhlédla po místnosti. Nezdá se, že bys něco přehlédla. Porovnané dokumenty a drogy jsi ponechala na hromádce a opustila pracovnu. Civello byl stále zajat, nějaký odpor krást nejspíš musel, protože mu na hrudi přibyl škrábanec od ostrých drápů khajiitky. Zenira s Civellem nemluvila, držela ho zkrátka a přísně dozorovala, ale s výslechem bez tvé přítomnosti nepokračovala. Prošla jsi dům, Civello měl v domě spoustu menších cestovních brašen, ale zcela nevhodných na přepravu většího množství dokumentů aniž by došlo k jejich pomačkání nebo jiného poškození. Větší brašnu, pevnou a vhodnou pro přenos písemností si našla v jedné z šatních skříní. V šatní skříni sis též všimla dvojice slavnostních uniforem, obě byly v barvách Penitus Oculatus a též jedné agentské zbroje, kterou agenti využívají v terénu. Na první pohled vypadala téměř nepoužitě, nejspíš nebyla nikdy vystavena boji. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler] Upravil/a Aurelius dne 14.02.2023 20:55


Adrian_S	#4808 Přidané 14.02.2023 20:58
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	Z-z-z-z-z-z-z-z-z-z "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Tondulin	#4809 Přidané 14.02.2023 21:39
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	"Já ti nevím, asi má hezkou postavu, ale mně se altmerky vůbec nelíbí." Odpovím Beliovi, jen co pohledem zhodnotím onu ženu. "To tvoje co mohlo být a už nebude si strč za klobouk, zníš jak kdyby jsi měl za pár let umřít." Usměju se a pohlednu krátce na Annu. "Omluvte mě jen na chvilku moji rozkošní sourozenci, potřebuji prohodit pár slov s Valeriem." Vydám se směrem ke třem mužům v císařské zbroji. "Koho nám to čerti nesou. Nečekal bych, že tě tu uvidím Atie." S úsměvem od ucha k uchu přijdu k legátovi a kamarádsky mu úderně položím ruku na rameno a mírně s ním zatřesu, načež se zpět odtáhnu. "Ta naleštěná legátská zbroj ti sluší, jsem rád, že se ti tak daří bratře." Pochválím ho a pak už svou pozornost ujmu na Lucia. "Generále Valerie, rád vás vidím, mohl bych s vámi prosím prohodit pár slov o samotě? Jedná se o urgentní záležitost." Pokud Lucius svolí a odejdeme stranou kousek od ostatních, spustím svůj monolog. "Dnes se ke mne dostalo vaše milé psaní ve kterém žádáte o eskort jistých......" Chvilku se odmlčím, abych našel to správné nevulgární slovíčko. "Válečných zločinců. Jen jsem vám chtěl říct, že pokud je na cestě přepadne nějaká banditská cháska, je možné, že se budu zrovna dívat jiným směrem nebo se mým vojákům zaseknou meče v jílcích a budou nuceni takticky ustoupit. Neříkám, že se to stane, ale Chorrolské vojsko je ještě mladé a nezkušené. Byl bych rád, abyste měl pochopení, že takto významný úkol je pro nás velkou výzvou a nemůžu zaručit jeho úspěch." Usměju se na generála a budu čekat na jeho prvotní reakci. "Co jsem tím chtěl říct.... V případě že by došlo k nějaké tragické nehodě. Rád bych věděl, že se můžeme spolehnout na to, že nám legie takzvaně kryje záda." Při svém proslovu k Valeriovi budu mluvit pokud možno tišše tak, aby nás samozřejmě nikdo jiný krom legátů neslyšel. Pokud se k nám někdo přiblíží do okruhu 3 metrů, tak se svým proslovem ihned skončím.


Aurelius	#4810 Přidané 16.02.2023 23:04
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	→ Tah 1209 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Slyšíš hlas, ale nerozumíš slovům, kterými k tobě promlouvá. Jsou nezřetelná.(spíš) --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin Došel jsi až ke kráčející čtveřici. Oba legáti zpozorněli už když se jim zdálo, že k nim skutečně míříš. Oba byli připraveni zasáhnout pro případ, že by mohl být ohrožen jejich generál. Legát Atius při tvém přiblížení nakonec polevil. „Kvestore Ervine.“ řekl vážně legát Atius, když jsi k němu promluvil. Udělal úrok vzad, aby se vyhnul kontaktu s tebou. „Také tě rád vidím a jsem rád, že jsi živ a zdráv.“ pokračoval formálně v přítomnosti svého generála. Více se již nevyjádřil. Když si obrátil svoji pozornost na generála Valeria, učinil totéž. „Vrchní generále.“ upozornil tě legát Atius na nevhodné oslovení, ale Valerius mu gestem dal najevo ať si své výtky nechá pro sebe. Druhý legát mlčel, nedůvěřivě si tě měřil pohledem a nepolevoval v obezřetnosti. „Legáte Atie.“ obrátil se Valerius na Atia, „Doprovoďte Claudia a dohlédněte na jeho bezpečí. Pokud se vám povede získat nějaké vhodné místo k sezení, jedině dobře.“ rozkázal legátovi vzápětí. „Vykonám.“ kývl okamžitě Atius a vybídl Claudia Acillia k následování. Oba poté vyrazili pomalu k ostatním, aby zabrali nějaké vhodné místo na lavičkách. „Teď můžete mluvit. Legát Mottiere má moji absolutní důvěru. Tak mluvte ať neztrácím čas. Mám tady na Univerzitě ještě nějaké záležitosti, které bych rád vyřešil.“ vybídl tě Valerius. „O žádný eskort nežádám.“ zakroutil okamžitě Valerius hlavou, „To chce ušatec Gerrick, aby jeho konvoj někdo doprovodil. Legie na ochranu konvojů Thalmoru z vysoka sere. To je mé stanovisko a můj rozkaz, který každý legionář respektuje.“ pokračoval stejně chladným tónem, „Já jsem vás pouze vyzval k dodržení vazalské smlouvy a poskytnutí dočasné ochrany konvoji, který pojede přes území vašeho hrabství. Jestli to uděláte a jakým způsobem to provedete… To je čistě na vás. Jestli všichni chcípnou ronit slzu pro ně nebudu ani se v tom nebudu babrat. Gerrick to nepřejde a vy a vaše hrabství v případě selhání bude čelit následkům.“ pousmál se, „S tím tak či tak nic nesvedu.“ uzavřel a dlouze se odmlčel. Protože kolem vás zrovna procházel kancléř s početným doprovodem. Valerius i Mottiere kývli kancléři na pozdrav. Elbert ti věnoval krátký pohled, ale poté si již všímal svého a následoval skupinku. „Tahle stará proradná rašple už by taky mohla odtáhnout zpátky do Vysokoskalí.“ procedil naštvaně Valerius, když byla skupinka dostatečně daleko. „Je ovšem důležité zmínit, že pokud odmítnete konvoji pomoci a on bude napaden. Může být proti vašemu hrabství vznesen v radě Starších návrh na prošetření plnění vazalské smlouvy.“ převzal slovo legát Mottiere, „Heh… Neblázni Rainwalde. Tohle může vznést maximálně ušatec Gerrick a jeho názory v radě absolutně nikoho nezajímají. Nikdy k tomu nenajde dostatečnou podporu a to říkám jako člověk co nenávidí Arteriovce.“ „Politika je ovšem nevyzpytatelná. Peníze a moc zničil charakter nejednoho slušného.“ reagoval Mottiere, „Thalmor může pronikat do vyšších sfér naší politiky nenápadně.“ „Přestože v radě Starších sedí několik pomatenců. Tak věřím, že v určitých situacích jim mozek funguje správně a mají srdce na správném místě. Hlasovat se zmrdem Gerrickem za účelem poškození a rozeštvání Tamrielského císařství je skoro hrdelní zločin. Takovým zmrdům bych strčil hák do prdele a vyrval všechny vnitřnosti z těla.“ poté se krátce odmlčel, „Nicméně… Konejte jak myslíte. Pamatujte, že čím víc ústupků a tolerance Thalmoru poskytneme. Tím více nás to bude v budoucnu bolet… Zejména pak vás, protože to bude generace vaše a vašich dětí, které budou muset Thalmoru čelit. To je prostě nevyhnutelné.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Naposledy ses rozhlédla po místnosti. Nezdá se, že bys něco přehlédla. Porovnané dokumenty a drogy jsi ponechala na hromádce a opustila pracovnu. Civello byl stále zajat, nějaký odpor krást nejspíš musel, protože mu na hrudi přibyl škrábanec od ostrých drápů khajiitky. Zenira s Civellem nemluvila, držela ho zkrátka a přísně dozorovala, ale s výslechem bez tvé přítomnosti nepokračovala. Prošla jsi dům, Civello měl v domě spoustu menších cestovních brašen, ale zcela nevhodných na přepravu většího množství dokumentů aniž by došlo k jejich pomačkání nebo jiného poškození. Větší brašnu, pevnou a vhodnou pro přenos písemností si našla v jedné z šatních skříní. V šatní skříni sis též všimla dvojice slavnostních uniforem, obě byly v barvách Penitus Oculatus a též jedné agentské zbroje, kterou agenti využívají v terénu. Na první pohled vypadala téměř nepoužitě, nejspíš nebyla nikdy vystavena boji. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler]


Adrian_S	#4811 Přidané 17.02.2023 16:48
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	Ve spánku (pokud budu mít možnost ho ovládat - lucidní sen) se pokusím přijít na zdroj hlasu a porozumět mu. Při té příležitosti si budu chtít vytvořit abstraktní svět, v němž by se mi odehrávaly poslední vzpomínky před amnesií. Chtěl bych si vybavit, co se vlastně stalo a s kým jsem tam byl. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Tondulin	#4812 Přidané 18.02.2023 20:10
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	"Díky, to je pro mne dostatečně uspokojivá odpověď." Pousměji se a vrátím se za sourozenci."Valerius nemá moc dobrou náladu, radši ho už dál nebudu provokovat. Přišel jsem o něco?"


Aurelius	#4813 Přidané 18.02.2023 23:21
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	Aurelius napsal: → Tah 1210 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Snažíš se ovlivnit sen, snažíš se porozumět hlasu. Kolem tebe se zhmotňují černé, temnotou zahalené kamenné stěny. Hlas zesílil a stal se srozumitelnějším. „Své kroky činíš správně...“ zaslechl si srozumitelně část slov, kterými k tobě ženský hlas promlouval, „Setrvej na této cestě a najdeš co hledáš...“ promluvil opět hlas zřetelně a před tebou se zhmotnila fialově zářící silueta podivného tvaru, vše se rázem rozmazalo. „Své kroky činíš správně… Setrvej na této cestě a najdeš co hledáš.“ zazněl znovu hlas. Silueta podivného tvaru vyrazila prudce proti tobě, udeřila do tebe. Prudce ses probudil. Pocítil si sucho v ústech a též mírnou bolest na hrudi, která na rozdíl od sucha v ústech brzy odezněla. Za okny je stále ještě tma, hlahol pocházející z atria zcela utichl. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin Valerius jen kývl hlavou a po tvém odchodu zamířil s legátem vyhledat legáta Atia a Acillia. Vrátil ses k sourozencům Arteriovým. Oba spolu zrovna vedli nějakou rozpravu při níž se uculovali od ucha k uchu. Když ses k nim navrátil zůstal jejich výraz ve tváři neměnný. „Ani ne. Jen jsem se informoval jestli mi Anna náhodou nezatajila nějaké altmerské spolužačky.“ seznámil tě pohotově Belius s obsahem jejich rozhovoru, „Bohužel ne.“ povzdechl si. Postavil ses vedle Anny. Anna stále mezi tebou a Beliem. „Stejně stále nechápu co tě na nich tolik fascinuje.“ zakroutila hlavou Anna, „Dlouhověkost je možná krásná, ale když ji nemáš s kým sdílet je spíš ubíjející. Nehledě na to, že jsou to ženy… A jsou stejné jako všechny ostatní. Jen mají zlatavou pleť a jsou trošku vyšší.“ reagovala Anna na jeho slova. „Není to o tom, že by mě vyloženě fascinovali, ale tahle má jisté… jisté kouzlo, které by mě nebýt mé silné vůle velmi očarovalo.“ usmíval se Belius, přičemž i nadále věnoval pohled altmerce stojící vedle hnědovlasého altmera. Anna jen protočila oči a překřížila ruce. „A safra… Jde sem Elbert.“ zvolal Belius, když spatřil svého bratra jak se odpojuje od kancléře a jeho skupinky. Rytíře kupodivu zanechal s kancléře. A sám vyrazil ke svým sourozencům. „Musíme nadhodit nějaké seriózní téma.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Naposledy ses rozhlédla po místnosti. Nezdá se, že bys něco přehlédla. Porovnané dokumenty a drogy jsi ponechala na hromádce a opustila pracovnu. Civello byl stále zajat, nějaký odpor krást nejspíš musel, protože mu na hrudi přibyl škrábanec od ostrých drápů khajiitky. Zenira s Civellem nemluvila, držela ho zkrátka a přísně dozorovala, ale s výslechem bez tvé přítomnosti nepokračovala. Prošla jsi dům, Civello měl v domě spoustu menších cestovních brašen, ale zcela nevhodných na přepravu většího množství dokumentů aniž by došlo k jejich pomačkání nebo jiného poškození. Větší brašnu, pevnou a vhodnou pro přenos písemností si našla v jedné z šatních skříní. V šatní skříni sis též všimla dvojice slavnostních uniforem, obě byly v barvách Penitus Oculatus a též jedné agentské zbroje, kterou agenti využívají v terénu. Na první pohled vypadala téměř nepoužitě, nejspíš nebyla nikdy vystavena boji. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler]


Adrian_S	#4814 Přidané 19.02.2023 09:01
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	,,CO-TO...?!" vyjeknu a podívám se po místnosti, pak se podívám na místo, kam mě postava praštila a zmáčknu ho, jestli mě to zabolí, ,,Fuj, to byl sen...". Pak ulehnu zase zpět do postele a zkusím znovu usnout. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


scorpioncz	#4815 Přidané 19.02.2023 18:55
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	Skončím rozpravu s náhodným novicem, rozloučím se a vyrazím hlouběji na pozemky univerzity. Trochu smuten z důvodu mé návštěvy ale rozhodnu se vyrazit vstříc této události.


Tondulin	#4816 Přidané 19.02.2023 19:01
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	""Seriózní téma? Takže se chceš bavit o nejsličnějších bytostech chodících na Tamrielu? O bretonkách ?" Usměju se na Belia a pokud se bude Elbert blížit ještě to nějak zachráním. "Máte pravdu můj milý lorde, prostituci na ulicích bychom skutečně měli učinit přítrž.... Ach Elberte, zdravím vás." Podám mu ruku.


SuperHunter	#4817 Přidané 20.02.2023 17:04
Ocenění: Příspěvek: 3200 Založený: 15.02.12	Popadnu brašnu na dokumenty a dojdu do ní uklidit připravené dokumenty. Společně s brašnou pak vezmu zvlášť nalezené váčky s narkotikami zpět do místnosti a brašnu odložím stranou. Nejlépe mimo Civellovo zorné pole "Koukám že s tebou moje společnice sama začínat nechce… Změnil si názor ohledně toho jestli nám už řekneš něco užitečného podobrém nebo jí budu muset trochu motivovat aby se do tebe pustila?" obkroužím Civella a zastavím se za ním.


Aurelius	#4818 Přidané 24.02.2023 23:04
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	→ Tah 1211 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Rozhlédl ses po místnosti. Byla v ní tma, ale neviděl jsi žádné nepřátelské siluety ani nevysledoval nějaké změny v místnosti. Vše bylo na svém místě jako když si zavíral oči a chystal se usnout. Podíval ses na místo na hrudi kam tě postava udeřila. Nenahmatal sis tam žádné zranění ani nespatřuješ nějakou změnu (zarudnutí atp.), bolest krátce po probuzení sama odezněla. Ulehl jsi zpět do postele. Dobu ses převaloval a nedařilo se ti usnout. Nakonec se ti to přeci jen povedlo a usnul si. (1/2) --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin Belius se od srdce pobaveně rozesmál a přitom pohlédl na Annu, která se pro tentokráte pouze pousmála a rezignovaně pohlédla vpřed. „Bretonky jsou také úžasné samozřejmě… Ostatně oba s nimi máme bohaté zkoušenosti. A protože nám bretonům koluje ždibec krve elfů… tak to s tím stárnutím také nemáme zas tak horké.“ řekl následně. „S tím stárnutím bych úplně nesouhlasila, ale tu část s úžasností nás bretonek. To samozřejmě nemůžu vůbec rozporovat.“ rozhodla se nakonec poskytnout i svůj pohled Anna, když byl ještě Elbert dostatečně daleko. Když k vám Elbert došel změnil jsi rychle téma. Výraz ve tváři Elberta však ihned prozradil, že vaši hru rozhodně nebaští. Přijal nabídnutou ruku a potřásl si s tebou rukou. Přičemž tě druhou rukou poplácal zboku ruky. Adrianna se při vašem přivítání zatvářila překvapeně. B „Veliteli Ervine.“ řekl přitom, poté se oddálil a přistoupil k Anně a Beliovi s nimiž se též přivítal. Jejich vítání bylo, ale méně formální. Nedošlo k žádnému objetí nebo podání ruky. Když se sourozenci pozdravili, zařadil se Elbert vedle Belia. „Viděl jsi tu zrzku?“ tázal se hned Elbert Belia. „Tu altmerku?“ zeptal se Belius, Elbert okamžitě souhlasně přikývl. „Jo. Je to kočka.“ usmál se šibalsky, „Copak je s ní?“ „Je to Elanya Ravenrinová.“ „Což je…?“ „Dcera Corrientise Ravenrina. Toho mága co vedl Císařské mágy před Tarnem.“ připomněl mu pohotově starší bratr. „Jo. Tenhle. Tak to mě rázem přešlo všechno na co jsem před momentem ještě myslel.“ přiznal Belius. „Nebuď posera.“ namítl k Beliově překvapení Elbert, „Musíš ji sledovat. Ona vyšetřovala zmizení našeho bratrance Arteria a důstojnice Monetové. Ona to uzavřela a potvrdila jejich smrt aniž by nám předala těla k řádnému pohřbu. Potřebujeme informace.“ udeřil pěstí do rozevřené dlaně, „Ona ty informace má. Z nás čtyřech máš největší šanci je získat.“ „Elberte nejsem sebevrah. Jestli je dcerou Corrientise… To si ani nedovedu domyslet co by mi mág s takovou mocí mohl provést. Nebo ona… ona ji určitě též zdědila.“ odmítal s respektem Belius. „Odkdy se z tebe stal takový posera? Dřív si proháněl jednu sukni za druhou bez ohledu kdo je její otec… a najednou se budeš cukat?“ nechápal Elbert. „Ty časy jsou dávno pryč. Jsem ženatý… A hlavně. Jsem tady v Cyrodiilu hrabětem, váženým hrabětem. Musím dbát na své pověsti… Musím se odstřihnout od své nemilé pověsti lamače ženských srdcí. Jak mě znají tady v Imperial City.“ vysvětloval pozvolna Belius, „Jestli chceš informace sbal si ji sám. Ty tu seš stejně znám jako šašek s fůrou titulů a funkcí. Když jí jeden přenecháš jistě se s tebou o něco podělí.“ „Dávej si bacha na jazyk!“ pohrozil okamžitě Elbert mladšímu bratrovi, „Jsem váženou osobu, veleváženou osobou jasné? A naši nepřátelé jen čekají na nějaký náš veřejný rozkol. Tak se zdrž jizlivých komentářů.“ „Jistě.“ protočil oči Belius. „Krom toho i já jsem ženatý a mé manželství je šťastné a skutečně vážné. Máme děti. Vy se sotva znáte a je to smluvený sňatek.“ pokračoval Elbert. „Mé manželství je stejně vážné jako to tvoje.“ namítl okamžitě Belius, ale poté již zvolnil důraz a začal uvažovat nahlas o alternativě „Aedan tu má Mirabelle a altmerky ho moc do varu nepřivádí… V tom případě nám zbývá jen Anna.“ nadhodil Belius. Oba bratři se otočili na Annu. Anna na ně chvíli nechápavě zírala. Zapomeňte.“ řekla důrazně Anna. „Klid Anno. Nikdo po tobě nechce, abys ji snad balila nebo něco v tomhle smyslu. To by bylo naprosto nepřijatelné.“ uklidňoval ji Elbert. „Noo… Netvrdím, že by to nebylo zajímavé ale...“ rozporoval Elbertova slova Belius dokud nebyl přerušen bratrem. „Prostě bys využila situace. Obě jste čarodějky. Mohly byste nalézt společné téma právě v souvislosti s magií. Při té příležitosti by ses mohla pokusit vyzvědět něco málo o tom co se stalo s naším bratrancem. Je bláhové myslet si, že tě neprokoukne a nepozná, že patříš k Arteriům. Ovšem mohla by říct něco co nám ještě Císařští mágové neřekli. Takže...“ seznamoval ji se svojí představou Elbert. „Ne.“ zarazila ho Anna, „V žádném případě.“ „No tak to jsme v prdeli.“ povzdechl si Elbert, když spráskl ruce a pokrčil rameny, „Tak ji prostě zažalujeme.“ „Jo. O tom mluvil i Tarn, že ji máme zažalovat.“ přikývl Belius, „Ale zase...“ „Snad nevzpomínáš na časy, které jsou dávno pryč?“ rýpl si do něj Elbert. „Když mluvíš o starých časech. Odette na jedenácti hodinách.“ Oba bratři se otočili směrem k přicházející dvojici. Starší šedivý muž s dlouhými vlasy a vousy se od o mnoho let mladší hnědovlasé ženy odpojil. Vyrazil mezi lavice, rovnou cestou ke kancléři a jeho doprovodu. Mladší hnědovlasá bretonka (graf. vzhled – zde) v drahých černých šatech zamířila rovnou k vám. Elbert se rázem začal upravovat, několikrát si prohrábl vlasy a porovnal je. „Tady vzadu máš ještě nějaký krucánek.“ upozornil ho Belius. Jenže mu lhal. Ve skutečnosti byly Elbertovi vlasy dost upravené. Elbert tak ještě několikrát zopakoval rukou pohyb ve snaze neposlušné vlasy zkrotit. Zanechal toho až když byla Odette dostatečně blízko. Oba ihned nadhodili co nejsrdečnější úsměv. Anna se též přátelsky usmála. „Ahoj vy dva. Ahoj Anno.“ pozdravila s úsměvem od ucha k uchu hnědovláska. Jako první se pozdravila s Annou, objaly se a naznačily polibky na tvář z obou stran. Následovalo přivítání s Beliem, které probíhalo ve stejném duchu. Pouze přivítání s Elbertem mělo o něco delší objetí. Když se oba od sebe odtáhli, byl patrný i vzájemný očí kontakt. „Rád tě vidím Odette.“ usmíval se Elbert. „Já tebe též Elberte. Jsem ráda, že si všechny strasti na moři zvládl a jsi živ a zdráv.“ přikývla Odette, která si ho prohlédla od hlavy k patě. „Nečekali jsme tě tu.“ přiznal Belius. „Icarius byl mým přítelem a učitelem. Stejně tak pro mého otce.“ pokynula hlavou k otci, který mezitím hovořil s kancléřem, „Velmi ho smrt zasáhla. Rozhodovali jsme se mezi Skyrim a Cyrodiilem, ale jsme tu.“ „To je dobře.“ kývl Elbertem, který Odette nepřestával sledovat. „Jsi tu jen s otcem?“ informoval se vzápětí. „Ano.“ přikývla, „Jak moc dobře víš, můj manžel zemřel před lety v jedné z potyček. Od té doby jsem neměla moc štěstí a oba víme, že jsem v tomhle ohledu dosti náročná.“ pousmála se. „Ano. Ano. To vím.“ usmíval se Elbert. „No… Já bych úplně nesou-“ mumlal tiše Belius, ale vzápětí pocítil ostrý loket své sestry v žebrech. Zaúpěl a pro zamaskování se raději hlasitě si zakašlal. „Já jen…“ zakašlal znovu, „Zatracený kašel. Spolkl jsem nějakou mouchu nebo co...“ kašlal ještě chvilku. Dokud nevrhl podrážděný pohled na Annu, která jen mlčky pokrčila rameny. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ Vyrazil jsi s Lauranou po boku a Scipiem rovnou do zadní části pozemků Univerzity, kde se mělo odehrát rozloučení. Většina významných hostů byla již nastoupena, veřejnost a studenti se též scházeli. Před hranicí s portrétem zesnulého se nacházelo pět lavic po čtyřech řadách. Přední řady byly vyhrazeny pro profesorský sbor. Arcimág Benoch postával před hranicí s obrazem a debatoval s Thornarem Ereldsenem (graf. vzhled – zde), když se zrovna připojil Talar. Jejich rozhovor, ale netrval příliš dlouho, protože se brzy trojice profesorů odebrala k odchodu. Nejspíše směřovali ke dveřím do Univerzity, aby se seskupili s ostatními profesory. Všiml sis přítomné Elanye Ravenrinové k níž se zrovna vracel altmer Archiebald Wolfrey, který je pověřen opravou poničené teleportační místnosti. Oba se spolu ihned pustili do rozhovoru jakoby se znali velmi dlouho. Přítomen byl též Vrchní generál Lucius Valerius, který postával u jedné ze zadních lavic. Doprovod mu dělala dvojice legátů. První byl mladší (graf. vzhled – zde), mohl být přibližně stejně starý jako ty, druhý byl o mnoho let starší a tvář měl zjizvenou (graf. vzhled – zde). Na lavici seděl starý muž (graf. vzhled – zde) se kterým ses již během svého pobytu v Imperial City setkal. Opodál postával kancléř Talarian udržující si téměř stejný doprovod, který byl nyní ochuzen o přítomnost Elberta Arteria. Elbertovi rytíři, ale i nadále kancléře chránili i přestože měl poblíž svoji gardu. Naopak ke skupince přibyl další starší muž (graf. vzhled – zde), měl dlouhé šedivé vlasy a vousy. Přítomen byl i velvyslanec lord Gerrick, který stál se svými osobními strážci v bezpečné vzdálenosti od ostatních. Svým nepříjemným pohledem si prohlížel kdekoho. Tvá přítomnost ho zjevně nakrkla o to více neboť tě notnou chvíli zabíjel pohledem. Všiml sis též Aedana, který se zrovna vítal s Elbertem. Oba si navzájem potřásli rukou, Elbert přitom poplácal Aedana ještě přátelsky volnou rukou. Poté se přivítal s mladou černovlasou bretonkou s níž si měl možnost setkat se již během svých zkoušek na Univerzitě. Jedná se o Beliovu sestru Adriannu. Následně se přivítal i s bratrem Beliem. Všiml sis, že mezi nimi probíhá nějaká horlivá výměna názorů a dost často se oba bratři obrací zrakem k nedaleko stojící Elanyii, která jim žádnou pozornost nevěnuje. Arcimág Benoch, Talar i Ereldsen vás pozdravili, když kolem vás procházeli. Scipio se nakrátko otočil jejich směrem a pak si povzdechl. „Když se člověk rozhlédne po okolí… Vidí tolik tváří, které se navzájem nenávidí a je až s podivem, že se zatím celé smuteční rozloučení nese v klidném duchu.“ řekl tiše, přesto velmi zřetelně Scipio, „Asi vás nakrátko opustím. Využiji situace a promluvím si neformálně s kancléřem a Landreauem. Hlavně s ním.“ obrátil se na tebe s Lauranou, „Jestli existuje někdo kdo ví něco málo o budoucích plánech Arteriů. Bude to on… a já bych rád věděl co Klargus ve Vysokoskalí plánuje.“ odmlčel se. K trojici Arteriů a Aedanovi se ještě připojila mladší hnědovlasá žena (graf. vzhled – zde) v černých šatech. Většinu své pozornosti věnovala právě Elbertovi vedle něhož si též po přivítání se sourozenci postavila. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Vybavila ses větší brašnou a vrátila se do pracovny v níž jsi sebrala připravené dokumenty a ukryla je do brašny. Následně si vzala nalezené váčky s drogou, navrátila se s nimi do místnosti v níž se nacházel Civello a Zenira. „Řekl jsem vše co vím. Teď mě okamžitě pusťte!“ zvolal Civello, když si ho vyzvala k vyklopení všeho co ví a nebezpečně ho obkroužila. „Myslím, že mu zas trochu stouplo sebevědomí.“ namítla Zenira, „Dlouho necítil bolest. Mám pravdu?“ připomněla mu a naklonila se k Civellovi, který jen zamručel. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler] Upravil/a Aurelius dne 24.02.2023 23:21


Adrian_S	#4819 Přidané 25.02.2023 12:59
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	Z-z-z-z-z-z-z-z-z-z "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Tondulin	#4820 Přidané 25.02.2023 13:41
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	Budu jen mlčet a v duchu se bavit hovorem Elberta s Beliem, jinak vyčkám dokud se mě přímo na něco nezeptají, či se k nám nepřipojí nějaká známá tvář.

Strana 241 z 256: 1...238 239 240241242 243 244...256

Přejít na fórum:

Podobná témata

Diskuze	Fórum	Odpovězeno	Poslední příspěvek
Hrozba • Diskuze	Zdejší kobky	313	23.12.2016 21:15
Hrozba • Pilíře Vědění	Zdejší kobky	4	15.05.2016 23:33
Hunterovi povídačky, Svazek 1.: Hrozba Onyxu	» Skyrim - Váš svět	30	20.10.2012 23:48