The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite - Diskuzní fórum: Hrozba III.

Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE

Prastaré Archívy: Arena

Let´s learn some lore

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Víte že..

Sdílet

Číst diskuzi

The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » Ostatní » Zdejší kobky

Právě je zde: 3 host(ů)

Strana 236 z 256: 1...233 234 235236237 238 239...256

Hrozba III.
Aurelius	#4701 Přidané 17.09.2022 00:58
Ocenění: Příspěvek: 6111 Založený: 18.07.12	10. výročí DrD Hrozba → Tah 1167 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Sarako Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal. Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin „Až bude 'lejstro'. Potom si plácneme... pokud bude všechno v pořádku.“ ujistila tě orčice pohotově, která o nějakém plácnutím ani na moment neuvažovala. Decentní zaklepání se poté znovu zopakovalo. Orčice se pousmála, vstala ze židle a obešla ji. Sevřela zadní opěradlo a podívala se na tebe, „Než to všechno připravíte. Můžu se volně pohybovat po městě? Předpokládám, že ano. Rozruch dělat neplánuju... pokud s ním nezačnou jiný.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Přednesl jsi mu znovu vizi. Arilen se zamyšleně zachmuřil, mnul si vous a přemýšlel, ale s odpovědí prozatím nepřišel. „Možná...“ kývl hlavou nakonec ohledně redguardských námořníků v Daggerfallu. „Ale připravte si pořádný peníz v kapse, protože tohle bude nepochybně dost nebezpečná expedice a námořníci jsou zpravidla dost chamtiví.“ pousmál se, „Kdyby nevyšel Daggerfall je tu ještě Sentinel. Hlavní město Hammerfellu. Proslulé obchodem. Tam se to loďmi a námořníky bude též jen hemžit.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunter Když se ti povedlo zpacifikovat Civella natolik, aby se mohla Zenira vyprostit, neodpustil si ještě jednu poslední peprnou urážku seslanou na tebe a khajiitu. Poté už se skutečně odmlčel a vyčkával co s ním máte v plánu. Zenira, která stanula vedle stolu si porovnala své šaty. Přiměla si muže pokleknout na zem vedle stolu. Zavrčel, ale poslechl. Zenira mu mezitím svázala ruce a poté poodstoupila. Popadla láhev s vínem, dolila si a napila se. „Ještě jablíčko do úst a můžeme ho dát na rožeň. Nějaký kanibal by si pošmákl a mi se nemuseli zbavovat těla.“ zažertovala s úlevou Zenira, ale poté zvážněla. Civellovi se její slova nelíbila, ale raději mlčel. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ „Jenže ten neshoří a neodejde tak symbolicky za mrtvým.“ namítla Serana. „To nevadí.“ reagoval Scipio, „Univerzita ho bezpochyby předá rodině a ty si jej uloží někde na památku.“ dodal, „Nalezni něco pěkného.“ vybídl tě následně, „Je to dobrý nápad.“ Laurana kývla souhlasně hlavou a následovala tě do vaší ložnice. Nešla ti radit s výběrem šperku, ale nahlédla do svého šatníku. Zamyšleně si prohlédla několik tmavších šatů, které bylo možné využít pro smuteční obřady a poté odvrátila zrak. Zatímco se tvá žena zaobírala šatstvem přesunul ses ke šperkům, které jsi získal v Mohyle. Chvíli ses jimi prohraboval dokud k tobě Laurana nepromluvila. „Tohle bychom mu mohli dát k tomu.“ řekla a došla k tobě s malou zdobenou krabičkou, kterou držela v ruce. Musela ji mít uschovanou někde v šatní skříni nebo mezi svými šaty, protože si ji předtím ve skříni neviděl. Malá zdobená krabička na sobě měla vyrytých spoustu symbolů magických run, mnoho z nich si dokázal přečíst a jiné jsi dokázal rozeznat, ale v jejich přesném překladu sis nebyl jist. „Kdysi jsem v tom dostala jeden dar od Tandila, ale je to už mnoho let nazpět.“ usmála se, „Tak by mohla posloužit nějakému dalšímu účelu než být jen hozená v naší šatní skříni. Co myslíš?“ podívala se na tebe a čekala na odpověď. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Neodpovězené tahy



Adrian_S	#4702 Přidané 17.09.2022 09:19
Ocenění: Příspěvek: 4322 Založený: 01.05.14	,,Myslím si, že jste mi již pomohl dost, mistře Arilene." zvednu se ze židle, sbalím mapu k sobě ,,Vlastně bych měl ještě jednu, ale už poslední prosbu, zda byste mě neteleportoval pryč? Ten Sentinel nezní špatně, snad se tam neztratím.", pokud bude souhlasit, sdělím mu, že si zajdu jen pro věci na ubikaci a vrátím se. Pokud mi s tímto nepomůže, tak mu podám ruku k potřesu a pronesu ,,Ještě jednou děkuji za veškerou pomoc a rady. Možná se ještě někdy v budoucnu potkáme.". Pak už odejdu z hospody a přemísítím se do věže, kde dojdu do své ubikace a sbalím si věci. Pokud mi Arilen pomůže s teleportací, vrátím se za ním. Pokud ne, zajdu na recepci, případně ještě jednou na recepci a zeptám se, zda by mě někdo neteleportoval pryč do Sentinelu. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Tondulin	#4703 Přidané 18.09.2022 16:35
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	"Dobře, ale jestli zmizíš z města, tak věř, že si tě najdu a postarám se, aby jsi už z lochu paty nikdy nevytáhla. Přátelsky se usměju. "Sejdeme se tady navečer tak v devět a předám ti to lejstro, platí?" Ještě se optám a pak už vyzvu ťukajícího, aby vstoupil.


Aurelius	#4704 Přidané 21.09.2022 17:54
Ocenění: Příspěvek: 6111 Založený: 18.07.12	→ Tah 1168 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Sarako Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal. Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin Orčice se tvé vyhrůžce pobaveně zasmála, pak zvážněla a kývla hlavou „Budu s tím počítat.“ poté se s tebou stroze rozloučila a zamířila ke dveřím. Ve stejný čas si zvolal na klepajícího, aby vešel. Dveře se otevřely a vešla Mirabelle, ustrojená do černých dlouhých smutečních šatů přes, které měla přehozený obdobně zbarvený a zdobený plášť. Už po překročení prahu se zarazila, neboť jako první spatřila mohutnou orčici, která jejím směrem mířila. Mirabelle raději uhnula stranou a pozdravila, ale s opětovaným pozdravem se nesetkala, orčice si ji pouze nepříjemným pohledem změřila. Když kolem sebe prošly všiml sis, že Mirabelle je o dost menší. „Fůha…“ poznamenala Mirabelle, když za sebou orčice zavřela dveře a bylo jisté, že nejspíš už dávno opustila kasárny. Dále nic neříkala. Pouze se mlčky přesunula ke tvému stolu. Bylo na ní znát, že je stále velmi smutná. Zastavila se u židle na níž předtím seděla orčice. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S „Rád jsem pomohl.“ kývl hlavou Arilen zatímco jsi uklízel mapu do své brašny. „V to doufejte.“ usmál se následně, když si vyjádřil obavy nad ztracením se v redguardském městě, „Taros není moc otevřen cestovatelům, kteří tu dlouho neposedí, ale pomohu. Až budete mít své věci stavte se opět za mnou. Kdybych se zdržel. Počkejte tu.“ řekl ti nakonec a společně s tebou se odebral k odchodu. Šli jste spolu do věže, ale poté jste se rozdělili na schodišti. Arilen šel výš než ty. Krom trojice čarodějů v tmavě hnědých oděvech s kápí poskytující dokonalou anonymitu jste nikoho jiného nepotkali. Nikoho jsi nepotkal ani cestou ke své ubikaci. Odemkl jsi, sbalil své věci a odebral se zpět do hostince. Arilen ještě zpátky nebyl. Usadil ses a vyčkal do jeho příchodu. Návrat mu trval, ale vrátil se. Hned jakmile se otevřely dveře sis všiml dvojice pečlivě srolovaných svitků, které držel v ruce. „Nebylo to snadné.“ přiznal, „Ale vyloudil jsem i jeden pro návrat.“ pokračoval zatímco kráčel k tobě, „Tady.“ podal ti první ze svitků, „Odteleportuje vás do některé ze čtvrtí Sentinelu. Ovšem dávejte si pozor. Města, která prosperují z obchodu jsou rájem zlodějů, šejdířů a kdejaké chamradě. Mějte brašnu s měšcem na bezpečném místě a vyhýbejte se velkým davům. To je rada od srdce. Vím o čem mluvím.“ usmál se, „A tohle.“ předal ti druhý svitek, „Ten vás odteleportuje nazpět sem.“ Jakmile ti předal oba teleportační svitky spokojeně usedl do své židle. „Přemýšlím jestli znám někoho v Sentinelu, ale můj dlouhý život plyne tak, že občas zapomínám na lidskou úmrtnost v brzkém věku.“ přiznal s povzdechem, „A tak se mnohdy stane, že moji přátelé jsou již dávno po smrti zatímco já si napočítal jen pár dalších křížků.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunter Když se ti povedlo zpacifikovat Civella natolik, aby se mohla Zenira vyprostit, neodpustil si ještě jednu poslední peprnou urážku seslanou na tebe a khajiitu. Poté už se skutečně odmlčel a vyčkával co s ním máte v plánu. Zenira, která stanula vedle stolu si porovnala své šaty. Přiměla si muže pokleknout na zem vedle stolu. Zavrčel, ale poslechl. Zenira mu mezitím svázala ruce a poté poodstoupila. Popadla láhev s vínem, dolila si a napila se. „Ještě jablíčko do úst a můžeme ho dát na rožeň. Nějaký kanibal by si pošmákl a mi se nemuseli zbavovat těla.“ zažertovala s úlevou Zenira, ale poté zvážněla. Civellovi se její slova nelíbila, ale raději mlčel. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ „Jenže ten neshoří a neodejde tak symbolicky za mrtvým.“ namítla Serana. „To nevadí.“ reagoval Scipio, „Univerzita ho bezpochyby předá rodině a ty si jej uloží někde na památku.“ dodal, „Nalezni něco pěkného.“ vybídl tě následně, „Je to dobrý nápad.“ Laurana kývla souhlasně hlavou a následovala tě do vaší ložnice. Nešla ti radit s výběrem šperku, ale nahlédla do svého šatníku. Zamyšleně si prohlédla několik tmavších šatů, které bylo možné využít pro smuteční obřady a poté odvrátila zrak. Zatímco se tvá žena zaobírala šatstvem přesunul ses ke šperkům, které jsi získal v Mohyle. Chvíli ses jimi prohraboval dokud k tobě Laurana nepromluvila. „Tohle bychom mu mohli dát k tomu.“ řekla a došla k tobě s malou zdobenou krabičkou, kterou držela v ruce. Musela ji mít uschovanou někde v šatní skříni nebo mezi svými šaty, protože si ji předtím ve skříni neviděl. Malá zdobená krabička na sobě měla vyrytých spoustu symbolů magických run, mnoho z nich si dokázal přečíst a jiné jsi dokázal rozeznat, ale v jejich přesném překladu sis nebyl jist. „Kdysi jsem v tom dostala jeden dar od Tandila, ale je to už mnoho let nazpět.“ usmála se, „Tak by mohla posloužit nějakému dalšímu účelu než být jen hozená v naší šatní skříni. Co myslíš?“ podívala se na tebe a čekala na odpověď. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Neodpovězené tahy


Adrian_S	#4705 Přidané 21.09.2022 19:05
Ocenění: Příspěvek: 4322 Založený: 01.05.14	Nabídnu mu ruku k potřesení, ,,Ještě jednou děkuji, mistře. Cením si vaší pomoci. Možná se ještě někdy v budoucnu potkáme. Sbohem." rozloučím se s ním a vydám se ven z hospody. Před ní vytáhnu svitek, teleportující do Sentinelu. ,,Tak jdeme." "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Tondulin	#4706 Přidané 25.09.2022 18:32
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	Pokusím se Mirabelle rozveselit svým klasickým humorem. Moje nová důstojnice, působí drsně že? Sice nebýt té mágyně, De Peyranové asi by mi roztrhla páteř vejpůl, ale občas je potřeba na takové věci zapomenout.. v zájmu hrabství." Usměju se.


Aurelius	#4707 Přidané 25.09.2022 22:08
Ocenění: Příspěvek: 6111 Založený: 18.07.12	→ Tah 1169 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Sarako Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal. Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin „Jo… To působí.“ usmála se Mirabelle, „Ale buď opatrný. Bývají dosti nevyzpytatelní.“ dodala s obavami v hlase, „Jsem ráda, že tam byla De Peyranová.“ řekla s úlevou v hlase, „Vlastně jdu za sebou právě kvůli ní.“ dodala a pomalu se posadila do židle v níž předtím seděla orčice, „Byla za mnou s Beliem...“ odmlčela se, „S hrabětem. Měla bych se to naučit říkat, abych mu pak nezpůsobila nějaké pozdvižení u dvora. Bude se účastnit rozloučení a nabídla nám, že nás tam teleportuje. Tebe, mě… Belia a jeho sestru. Nemuseli bychom jet vozem nebo koňmi. Co myslíš?“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S „Snad ano, sbohem.“ reagoval na rozloučení a souhlasil s potřesením rukou. Jakmile jste se rozloučili, odebral ses ven z hostince. Ponechal si v ruce pouze svitek pro cestu do Sentinelu, který jsi po pár krocích od hostince použil. Pocítil jsi typickou teleportaci, záblesk modrého světla a následně si kolem sebe ucítil vůni koření, hlahol lidí a též vedro, které bylo pro Hammerfellské pouštní oblasti typické. Jakmile záblesk světla pominul, získal si přehled o situaci kolem sebe. Kouzlo tě odteleportovalo rovnou do jedné z širokých ulic podél přístavu. Z dálky jsi mohl zahlédnout několik větších lodí zakotvených v přístavu. Tvé náhlé zjevení vytrhlo z poklidné cesty ulicí několik kolemjdoucích. Škubli sebou a tiše zanadávali, kroutili hlavou a vrhali na tebe nepříjemné pohledy. Jedna strana ulice byla obklopena místními i návštěvníky. Obchodníci v této části ulice měli rozložené své stánky, prodávali kdeco. Někteří prodávali malé kusy nábytku dovezené z jiných koutů provincie, další různé skleněné nádoby, dekoraci a kusy látek. Převažovali věci pro výbavu domácnosti. Zbraně, zbroje nebo cokoliv co by se mohlo hodit dobrodruhovy nebyl k prodeji. Na bezpečnost ulice dohlížela trojice strážných, rozestoupených tak, aby mohli v případě nějakého sporu zavčasu zasáhnout. Oblečeni byly do dlouhých kroužkových zbrojích, tváře měly zakryté plnou zdobenou přilbou s tváří. Svému nositeli tak poskytovaly absolutní anonymitu neboť skrze ní byly vidět pouze oči. Každý ze stráží měl krátký oštěp, který držel v ruce, menší kulatý štít přehozený přes rameno a šavli připnutou k opasku. Místní z nich měli pravděpodobně respekt, protože každý kolemjdoucí je míjel obloukem a pohledem se o ně nesnažil ani zavadit. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunter Když se ti povedlo zpacifikovat Civella natolik, aby se mohla Zenira vyprostit, neodpustil si ještě jednu poslední peprnou urážku seslanou na tebe a khajiitu. Poté už se skutečně odmlčel a vyčkával co s ním máte v plánu. Zenira, která stanula vedle stolu si porovnala své šaty. Přiměla si muže pokleknout na zem vedle stolu. Zavrčel, ale poslechl. Zenira mu mezitím svázala ruce a poté poodstoupila. Popadla láhev s vínem, dolila si a napila se. „Ještě jablíčko do úst a můžeme ho dát na rožeň. Nějaký kanibal by si pošmákl a mi se nemuseli zbavovat těla.“ zažertovala s úlevou Zenira, ale poté zvážněla. Civellovi se její slova nelíbila, ale raději mlčel. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ „Jenže ten neshoří a neodejde tak symbolicky za mrtvým.“ namítla Serana. „To nevadí.“ reagoval Scipio, „Univerzita ho bezpochyby předá rodině a ty si jej uloží někde na památku.“ dodal, „Nalezni něco pěkného.“ vybídl tě následně, „Je to dobrý nápad.“ Laurana kývla souhlasně hlavou a následovala tě do vaší ložnice. Nešla ti radit s výběrem šperku, ale nahlédla do svého šatníku. Zamyšleně si prohlédla několik tmavších šatů, které bylo možné využít pro smuteční obřady a poté odvrátila zrak. Zatímco se tvá žena zaobírala šatstvem přesunul ses ke šperkům, které jsi získal v Mohyle. Chvíli ses jimi prohraboval dokud k tobě Laurana nepromluvila. „Tohle bychom mu mohli dát k tomu.“ řekla a došla k tobě s malou zdobenou krabičkou, kterou držela v ruce. Musela ji mít uschovanou někde v šatní skříni nebo mezi svými šaty, protože si ji předtím ve skříni neviděl. Malá zdobená krabička na sobě měla vyrytých spoustu symbolů magických run, mnoho z nich si dokázal přečíst a jiné jsi dokázal rozeznat, ale v jejich přesném překladu sis nebyl jist. „Kdysi jsem v tom dostala jeden dar od Tandila, ale je to už mnoho let nazpět.“ usmála se, „Tak by mohla posloužit nějakému dalšímu účelu než být jen hozená v naší šatní skříni. Co myslíš?“ podívala se na tebe a čekala na odpověď. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Neodpovězené tahy


Adrian_S	#4708 Přidané 25.09.2022 23:27
Ocenění: Příspěvek: 4322 Založený: 01.05.14	Zajdu za jedním ze stražných a zeptám se ho, ,,Promiňte, kde tu najdu nějakou lodní přepravní společnost? Případně volnou posádku k najmutí?. Pokud mě strážce odkáže na určené místo, kde by se mohli nacházet nějací námořníci - spíše kapitán, zamířím tam. Pokud ne, tak se ho aspoň zeptám, kde se tu nachází nějaká krčma. Určitě v Sentinelu budou v přístavní krčmě námořníci. Ať tak či onak, budu si střežit své věci jako oko v hlavě. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Aurelius	#4709 Přidané 28.09.2022 23:16
Ocenění: Příspěvek: 6111 Založený: 18.07.12	→ Tah 1170 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Sarako Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal. Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin „Jo… To působí.“ usmála se Mirabelle, „Ale buď opatrný. Bývají dosti nevyzpytatelní.“ dodala s obavami v hlase, „Jsem ráda, že tam byla De Peyranová.“ řekla s úlevou v hlase, „Vlastně jdu za sebou právě kvůli ní.“ dodala a pomalu se posadila do židle v níž předtím seděla orčice, „Byla za mnou s Beliem...“ odmlčela se, „S hrabětem. Měla bych se to naučit říkat, abych mu pak nezpůsobila nějaké pozdvižení u dvora. Bude se účastnit rozloučení a nabídla nám, že nás tam teleportuje. Tebe, mě… Belia a jeho sestru. Nemuseli bychom jet vozem nebo koňmi. Co myslíš?“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Vyrušil si jednoho ze stráží. Tvé počínání ho nejspíše překvapilo, rozhlédl se kolem sebe a poté na tebe pohlédl skrze svojí plnou přilbu. „Záleží kam máte namířeno. Pokud hodláte plout do některého z přístavních měst jako je například Anvil, Daggerfall nebo Imperial City. Zkrátka po bezpečné lodní trase tak nebudete mít problém. Velké společnosti vypravují lodě se zbožím často. Ovšem pokud hodláte plout někam mimo, mimo tento hlavní tah tak se obávám, že budete muset pátrat někde jinde. Přepravní společnosti, případně obchodní společnosti zřídka kdy riskují své lodě. Většinu z nich najdete podél přístavu.“ odmlčel se, „Jestli chcete plout někam mimo doporučuji vám buď zamířil do zdejšího hostince ‚U Ospalého námořníka‘, kde se schází převážně ti důvěryhodnější kapitáni lodí. Vzhledem k tomu, že rádi soupeří o kšefty je dost možné, že se vám tam podaří vyhandlovat dobrou cenu.“ opět si dopřál krátkou odmlku zatímco si tě prohlížel zpoza své přilby, „Potom je tu Ataf Rahim. Mladý, ale velmi zkušený kapitán, který se nebojí jít do rizika. Nejmladší syn zdejšího vysoce postaveného hodnostáře. Sloužil se mnou pár let ve stráži, než ho zlákalo moře.“ poté si zaslechl smích zpoza přilby, „Ale údajně se mu po poslední plavbě rozutekla posádka. Kolik je na tom pravdy? Kdoví, ale říká se to. Každopádně je momentálně ve městě i se svojí lodí. Kotví ji vedle lodí obchodní společnosti jeho otce. Najdete ho buď tam nebo v jejich honosném domě ve vyšší čtvrti. Potom už mě napadá jen ostřílená kapitánka Belarin. Nepatří mezi nejlevnější kapitány, které si tu můžete najmout, ale má velmi dobrou posádku a válečnou loď. Vlastní dům v jedné ze zdejších čtvrtí.“ Následně ti podrobně popsal cestu jak ke zmíněnému hostinci tak k domu rodiny Rahimových a jejích molu, též k domu kapitánky Belarin. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunter Když se ti povedlo zpacifikovat Civella natolik, aby se mohla Zenira vyprostit, neodpustil si ještě jednu poslední peprnou urážku seslanou na tebe a khajiitu. Poté už se skutečně odmlčel a vyčkával co s ním máte v plánu. Zenira, která stanula vedle stolu si porovnala své šaty. Přiměla si muže pokleknout na zem vedle stolu. Zavrčel, ale poslechl. Zenira mu mezitím svázala ruce a poté poodstoupila. Popadla láhev s vínem, dolila si a napila se. „Ještě jablíčko do úst a můžeme ho dát na rožeň. Nějaký kanibal by si pošmákl a mi se nemuseli zbavovat těla.“ zažertovala s úlevou Zenira, ale poté zvážněla. Civellovi se její slova nelíbila, ale raději mlčel. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ „Jenže ten neshoří a neodejde tak symbolicky za mrtvým.“ namítla Serana. „To nevadí.“ reagoval Scipio, „Univerzita ho bezpochyby předá rodině a ty si jej uloží někde na památku.“ dodal, „Nalezni něco pěkného.“ vybídl tě následně, „Je to dobrý nápad.“ Laurana kývla souhlasně hlavou a následovala tě do vaší ložnice. Nešla ti radit s výběrem šperku, ale nahlédla do svého šatníku. Zamyšleně si prohlédla několik tmavších šatů, které bylo možné využít pro smuteční obřady a poté odvrátila zrak. Zatímco se tvá žena zaobírala šatstvem přesunul ses ke šperkům, které jsi získal v Mohyle. Chvíli ses jimi prohraboval dokud k tobě Laurana nepromluvila. „Tohle bychom mu mohli dát k tomu.“ řekla a došla k tobě s malou zdobenou krabičkou, kterou držela v ruce. Musela ji mít uschovanou někde v šatní skříni nebo mezi svými šaty, protože si ji předtím ve skříni neviděl. Malá zdobená krabička na sobě měla vyrytých spoustu symbolů magických run, mnoho z nich si dokázal přečíst a jiné jsi dokázal rozeznat, ale v jejich přesném překladu sis nebyl jist. „Kdysi jsem v tom dostala jeden dar od Tandila, ale je to už mnoho let nazpět.“ usmála se, „Tak by mohla posloužit nějakému dalšímu účelu než být jen hozená v naší šatní skříni. Co myslíš?“ podívala se na tebe a čekala na odpověď. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Neodpovězené tahy


Adrian_S	#4710 Přidané 29.09.2022 09:34
Ocenění: Příspěvek: 4322 Založený: 01.05.14	Poděkuji strážci za jeho čas a zamířím za Rahimem. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Tondulin	#4711 Přidané 30.09.2022 20:52
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	"Mám radši tradiční způsoby cestování, ale asi tou nabídnu nepohrdnu. Rád bych se vrátil v nějaký rozumný čas zpátky, musím ještě vymyslet nějaký krásný dopis pro mého milovaného generála Valeria." Usměju se. "Takže razíme hned?"


Aurelius	#4712 Přidané 02.10.2022 12:51
Ocenění: Příspěvek: 6111 Založený: 18.07.12	→ Tah 1171 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Sarako Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal. Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin „Raději ano.“ kývla hlavou, „Musíš se převléct. Takhle tam jít nemůžeš.“ dodala a vyčkala až si posbíráš své věci a zamíříš s ní k odchodu. Vyšli jste z komnaty, zamkl jsi dveře a následoval Mirabelle ven z kasáren. Venku tě ihned popadla za ruku a kráčela po tvém boku až k vašemu domovu. „Musíme se zúčastnit smutečního rozloučení a ukázat se na smuteční hostině. Nějaký čas tam pobýt. Asi tam budeš jediný kdo není moc orientován na magii, ale jsem si jistá, že Belius se ti o nějakou zábavu postará.“ usmála se cestou, „Ale také jsem pro, abychom se vrátili nějak rozumně. Čeká mě zítra ráno spousta práce kolem pobočky.“ Pomalu jste došli až ke dveřím vašeho domu. Soused z vedlejšího domu na vás nevraživě hleděla zatímco zametal před prahem svého domu. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Poděkoval jsi. Stráž pouze kývl hlavou a opět sledoval své okolí. Vyrazil si městem rovnou k lepším čtvrtí města. Opět si míjel davy, čím blíže ses blížil středu města tím méně si potkával cizince a návštěvníky, začali převažovat místní a obchodníků na ulicích výrazně ubylo. Stráží naopak přibylo a čtvrti začaly působit mnohem bezpečněji. Přesto ses stále držel rady, která ti byla dána a střežil sis své věci. Po dlouhé procházce městem jsi konečně vstoupil do ulice v níž se měl nacházet dům Rahimovi rodiny. Ulice byla plná větších, několika patrových domovů vystavěných v honosném stylu redguardské kultury. Nalezl jsi dům, který jsi hledal. Prošel otevřenou kovovou branou ve vysokém plotě, který dokonale zakrýval okolní venkovní pozemky kolem domu. Jen co ses přiblížil k prvnímu z oken ucítil jsi závan omamných látek, kouř a zpěv. Velké dveře do domu byly otevřené dokořán, zrovna jimi vyšla služebná. „Ostatní už jsou uvnitř. Klidně běžte dál.“ řekla ti pohotově a více se s tebou nezdržovala, zmizela i s vědry na zahradě za domem. Vešel jsi dovnitř. Stačilo pár kroků, abys postřehl poněkud výstřední výzdobu a stanul v atriu, v jehož středu byl vyhlouben a zdobenou dlažbou obložen bazén. Právě ten byl zdrojem největší hlaholu. V bazénku s čistou vodou v níž plavalo několik desítek okvětních lístků byla pořádána vodní bitva, kterou zbylí zúčastnění sledovali z okraje bazénu nebo svých proutěných lehátek v bezpečné vzdálenosti, aby na ně voda mohla dosáhnout. Skupinky u lehátek si dopřávaly vodní dýmku a jiné omamné látky, odděleny byly dřevěnými zdobenými paravány. Zpěv dvojice hudebníků, ženy a muže se snažil celý hlahol přezpívat a navrátit mu nějaký decentnější nádech. To se jim však příliš nedařilo, protože o jejich kulturní složku nebyl příliš velký zájem. Postávali u jediného osamoceného lehátka a protějším břehu, vedle něj se nacházel stolek s alkoholem a velkým množstvím různě naplněných pohárků, nejspíš patřili účastníkům vodní bitvy. O blaho zúčastněných se staralo celkem pět služebných, dva muži a tři ženy, přičemž jedna se nyní vracela s plnými vědry. Položila je stranou a vzala jeden z odložených táců u prostřeného stolu, zastrčeného bokem mezi pilíři. Pětice služebných byla jako jedna z mála oblečená, většina ostatních zúčastněných na sobě příliš šatů neměla. „Dáte si něco?“ zeptal se tě jeden ze služebných, který zrovna nesl stříbrný tác s rozlitým alkoholem, „Paní domu zrovna řeší něco neodkladné- “ nestihl doříct neboť se za jeho zády roztříštil letící talíř. Dopadl nedaleko bazénu, ale nikoho krom služebného nevyvedl z míry. Otočil se tímto směrem, povzdechl a sledoval co se bude dít. „Tos přehnala!“ křikl rázně muž, který vylezl ven z místnosti krátce po letícím talíři. Byl to redguard, střední postavy o trochu vyšší než ty a mnohem svalnatější postavy. Oblečený byl do obnošeného ušpiněného a místy roztrhaného námořnického oděvu, který působil dost lacině v porovnání s ostatními návštěvníky, kteří své drahé oděvy nechali odložené po okolí, někdo přehozené přes paraván za nímž se oddávali vodní dýmce i jiným radostem, jiní zase nechali své šaty pohozené na zemi. Námořník působil mladě, měl několika denní strniště a černé vlasy měl ukryté pod červeným šátkem. U pasu měl jako jediný připnutou zbraň. Jednalo se o malou zahnutou dýku, která již působila alespoň trochu draze a výjimečně díky svému zlatavému zdobení. (graf. vzhled – bude doplněno). Než, ale stihl cokoliv dalšího dodat vylétl další, který narazil do jeho zad. Lehce sebou trhl a obrátil se ke dveřím. „Neřvi na mě!“ ozval se ženský hlas, který ihned doprovodil i pohled na ženu v modrozelených šatech s hlubokým výstřihem a krátkou sukní. Měla dlouhé zvlněné černé vlasy, působila upraveně a namalovaně. Všiml sis též četných tetování na jejích odhalených ramenech i zádech. Ze tvé vzdálenosti si, ale nedokázal rozeznat o co přesně jde, přišlo ti však, že se jedná o nějaké symboly či písmo. (graf. vzhled – zde) „Zalezl si do svého pokoje a nelez ven, když se ti má oslava nelíbí! Vůbec mi nemáš co zakazovat a rozkazovat!“ křikla na něj rázně. Ani to hosty nepřimělo zaměřit své pohledy na scénu, která se jim naskytla. „Nemám co rozkazovat? Tohle je nějaká oslava? Copak ses zbláznila? Tohle jsou jen další tvoje obvyklí orgie… tentokrát provozované za bílého dne. Copak už nemáš ani špetku soudnosti? Seš jen ostudou naší rodiny!“ „Co si to dovoluješ?!“ zařvala na něj rázně a vykročila přímo k němu, muž měl pravděpodobně respekt, protože udělal ihned krok vzad. „Tohle je naprosto seriózní sešlost vyšších vrstev. Je za bílého dne...“ odmlčela se a chytla se rukou za drahý kámen zavěšený na zlatém řetízku kolem krku, „Aby se toho více stihlo.“ „Hah… Jasně.“ odpověděl jí z kroucením hlavy muž již o něco klidnějším tónem. „Jasně… Je mi jasné, že někdo jako ty. Takový ušmudlaný, smradlavý a věčně rumem načichlí námořník, kterému se po posledním kšeftu rozutekla i posádka nemůže pochopit potřeby vyšší společnosti.“ protočila oči a pozvedla ruce. „Ano. To opravdu nemůže.“ povzdechl si rezignovaně, „Popíjet, sjíždět se kdovíčím, olizovat se s kdekým to je skutečně úroveň pro vyšší společnost má drahá sestro. Opravdu...“ pohodil hlavou. „Sklapni! Atafe!“ vyštěkla na něj a rychlým krokem se přesunula k němu a rukou mu zakryla ústa, „Ještě jedno slovo.“ pohrozila mu pozvednutým ukazováčkem u druhé ruky, „A garantuji ti, že z té tvé lodi zbyde jen dřevo na podpal.“ soudě jejího výrazu ve tváři to myslela smrtelně vážně. Ataf, ale i tak svoji rukou strhl její stranou, aby mohl promluvit. Žena však jeho ruku popadla pod zápěstím, pozvedla ji a svižným vyvoláním kouzla omrzliny mu způsobila bolest. Ataf sebou několikrát prudce cukl a silně se zakousl do rtu. „Má paní!“ vyrušila ženu jedna ze služebných, která nesla tác s dalšími ochutnávkami místních pokrmů. Žena zastavila své kouzlo a pustila Atafovu ruku, ten si ji ihned bolestivě prohmatával neboť mu nebezpečně zmodrala. „Ano?“ zeptala se vlídným tónem služebné. „K-kam mám umístit toto?“ řekla nejistě a sklopila zrak na jídlo. „Počkej tu. Odnesu to.“ odpověděla jí pohotově a jednou rukou převzala tác od služebné. „Postarej se o mého bratra, má bolístku.“ obrátila svůj zrak na Atafa, který si jí nevšimla. Raději věnoval pozornost své poraněné ruce. „Ty tvoje nesmyslné, sebevražedné a naprosto zbytečné výpravy po moři jsou financovány i díky tomuhle. Tak se vzpamatuj.“ zdůraznila, poté se opět obrátila na služebnou, která stále čekala. Volnou rukou ji popostrčila rovnou k Atafovi, „Buď mu na blízku. Obsluhovat už dneska nemusíš.“ doplnila svůj příkaz a poté spěšně odešla, kráčela podél bazénku, ale koutkem oka nezavadila o dění v něm. Její pozornost se soustředila na jeden z paravánů. „Ukaž. Podívám se na to.“ řekla vlídně služebná Atafovi a dotkla se jeho poraněné ruky. „Nech to být.“ zdůraznil ji a cukl rukou, „Nic to není.“ služebná sklopila zrak, ale nic neřekla. Ataf se vrátil dveřmi do místnosti z níž předtím během hádky se sestrou vyšel. Služebná se za ním ještě krátce otočila, ale poté jen s povzdechem zamířila k nedaleko položenému koštěti a začala zametat střepy, aby si některý z bosých hostů nepíchl střep do nohy. „Dáte si něco?“ zeptal se znovu služebný, když utichlo představení odehrávající se pár metrů od vás. „Toho si nevšímejte. Obvyklé rozepře mezi sourozenci. Nic neobvyklého, když se pan Ataf Rahim vrátí z výpravy.“ (nějak se mi rozbil Skyrim, tak musím provést reinstall, ale graf. vzhledy u důležitějších postav budu průběžně doplňovat) --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunter Když se ti povedlo zpacifikovat Civella natolik, aby se mohla Zenira vyprostit, neodpustil si ještě jednu poslední peprnou urážku seslanou na tebe a khajiitu. Poté už se skutečně odmlčel a vyčkával co s ním máte v plánu. Zenira, která stanula vedle stolu si porovnala své šaty. Přiměla si muže pokleknout na zem vedle stolu. Zavrčel, ale poslechl. Zenira mu mezitím svázala ruce a poté poodstoupila. Popadla láhev s vínem, dolila si a napila se. „Ještě jablíčko do úst a můžeme ho dát na rožeň. Nějaký kanibal by si pošmákl a mi se nemuseli zbavovat těla.“ zažertovala s úlevou Zenira, ale poté zvážněla. Civellovi se její slova nelíbila, ale raději mlčel. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ „Jenže ten neshoří a neodejde tak symbolicky za mrtvým.“ namítla Serana. „To nevadí.“ reagoval Scipio, „Univerzita ho bezpochyby předá rodině a ty si jej uloží někde na památku.“ dodal, „Nalezni něco pěkného.“ vybídl tě následně, „Je to dobrý nápad.“ Laurana kývla souhlasně hlavou a následovala tě do vaší ložnice. Nešla ti radit s výběrem šperku, ale nahlédla do svého šatníku. Zamyšleně si prohlédla několik tmavších šatů, které bylo možné využít pro smuteční obřady a poté odvrátila zrak. Zatímco se tvá žena zaobírala šatstvem přesunul ses ke šperkům, které jsi získal v Mohyle. Chvíli ses jimi prohraboval dokud k tobě Laurana nepromluvila. „Tohle bychom mu mohli dát k tomu.“ řekla a došla k tobě s malou zdobenou krabičkou, kterou držela v ruce. Musela ji mít uschovanou někde v šatní skříni nebo mezi svými šaty, protože si ji předtím ve skříni neviděl. Malá zdobená krabička na sobě měla vyrytých spoustu symbolů magických run, mnoho z nich si dokázal přečíst a jiné jsi dokázal rozeznat, ale v jejich přesném překladu sis nebyl jist. „Kdysi jsem v tom dostala jeden dar od Tandila, ale je to už mnoho let nazpět.“ usmála se, „Tak by mohla posloužit nějakému dalšímu účelu než být jen hozená v naší šatní skříni. Co myslíš?“ podívala se na tebe a čekala na odpověď. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Neodpovězené tahy Upravil/a Aurelius dne 02.10.2022 13:00


Adrian_S	#4713 Přidané 02.10.2022 13:07
Ocenění: Příspěvek: 4322 Založený: 01.05.14	,,Ne, děkuji." odmítnu nabídku služebného a zamířím si to za Atafem. Až se dostanu k jeho blízkosti (než odejde dovnitř budovy), pronesu dostatečně hlasitě, abych upoutal jeho pozornost, ,,A to mi bylo doporučeno, že pan Ataf Rahim, neohrožený a nejodvážnější námořník v dalekém Hammerfellu, se nezalekne žádného nebezpečí a s bratrem "riskem" si podává ruce." prohlédnu si ho od hlavy k patě, "A přitom k nejbližším je jak ke vzteklým psům. No, asi jsem na špatné adrese, jak pozoruji. No nic, tak to abych šel..." pomalu se otočím zpět a půjdu pryč. Budu očekávat, že mě nějakým způsobem zastaví. Pakliže ne, prostě odejdu ven a zamířím si to do hospody "U Ospalého námořníka". Upravil/a Adrian_S dne 02.10.2022 13:08 "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Aurelius	#4714 Přidané 02.10.2022 13:48
Ocenění: Příspěvek: 6111 Založený: 18.07.12	→ Tah 1172 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Sarako Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal. Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin „Raději ano.“ kývla hlavou, „Musíš se převléct. Takhle tam jít nemůžeš.“ dodala a vyčkala až si posbíráš své věci a zamíříš s ní k odchodu. Vyšli jste z komnaty, zamkl jsi dveře a následoval Mirabelle ven z kasáren. Venku tě ihned popadla za ruku a kráčela po tvém boku až k vašemu domovu. „Musíme se zúčastnit smutečního rozloučení a ukázat se na smuteční hostině. Nějaký čas tam pobýt. Asi tam budeš jediný kdo není moc orientován na magii, ale jsem si jistá, že Belius se ti o nějakou zábavu postará.“ usmála se cestou, „Ale také jsem pro, abychom se vrátili nějak rozumně. Čeká mě zítra ráno spousta práce kolem pobočky.“ Pomalu jste došli až ke dveřím vašeho domu. Soused z vedlejšího domu na vás nevraživě hleděla zatímco zametal před prahem svého domu. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Zastihl jsi Atafa ještě před odchodem do domu. Pohlédl na tebe a vyslechl si tvá slova, služebná tvá slova slyšela též. Než ses stihl otočit a odebrat se pryč reagoval. Jeho reakce byla rychlá, zdravou rukou tě chytl pod ramenem, abys mu neutekl. „Stůjte.“ řekl důrazně, ale spíše proto, aby měl jistotu, že jeho slovo bude slyšet i přes onen hlahol hostů. „Ano. To všechno co jste o mě řekl je pravda. Nejsou to jen povídačky, je to tvrdě vydřená pověst.“ pustil tě, „Přiznávám, že to čeho jste musel být svědek mohlo vyznít jakkoliv… ale přesto jsem to myslel dobře. Nelíbí se mi jak se má sestra chová, nelíbí se mi jak se prodává pro lepší společenské postavení. Má na víc než dělat tohle...“ zhnuseně se rozhlédl kolem. Všiml sis, že jeho zranění na ruce není tak banální jak se na první pohled může zdát. Atafova sestra musela použít velmi silnou podobu omrzlin, podpořenou jejím hněvem. Odhalené zápěstí bylo zbarvené do modročerné barvy a dle všeho se zdálo, že hybnost jeho prstů na ruce je též omezena. „Kdybyste viděl moji loď.“ nevzdával svoji obhajobu, „Věděl byste, že na rozdíl od ostatních kapitánů od Námořníka jsem investoval peníze raději do jejího vylepšení než do chlastu a… To je fuk.“ mávl rukou, „Jestli pro mě máte kšeft.“ obrátil se na tebe a sevřel zdravou rukou poraněnou, „Můžeme ho hned probrat. Nebudete toho litovat. Buď uvnitř.“ pokynul hlavou, „Nebo v tomhle hlaholu.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunter Když se ti povedlo zpacifikovat Civella natolik, aby se mohla Zenira vyprostit, neodpustil si ještě jednu poslední peprnou urážku seslanou na tebe a khajiitu. Poté už se skutečně odmlčel a vyčkával co s ním máte v plánu. Zenira, která stanula vedle stolu si porovnala své šaty. Přiměla si muže pokleknout na zem vedle stolu. Zavrčel, ale poslechl. Zenira mu mezitím svázala ruce a poté poodstoupila. Popadla láhev s vínem, dolila si a napila se. „Ještě jablíčko do úst a můžeme ho dát na rožeň. Nějaký kanibal by si pošmákl a mi se nemuseli zbavovat těla.“ zažertovala s úlevou Zenira, ale poté zvážněla. Civellovi se její slova nelíbila, ale raději mlčel. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ „Jenže ten neshoří a neodejde tak symbolicky za mrtvým.“ namítla Serana. „To nevadí.“ reagoval Scipio, „Univerzita ho bezpochyby předá rodině a ty si jej uloží někde na památku.“ dodal, „Nalezni něco pěkného.“ vybídl tě následně, „Je to dobrý nápad.“ Laurana kývla souhlasně hlavou a následovala tě do vaší ložnice. Nešla ti radit s výběrem šperku, ale nahlédla do svého šatníku. Zamyšleně si prohlédla několik tmavších šatů, které bylo možné využít pro smuteční obřady a poté odvrátila zrak. Zatímco se tvá žena zaobírala šatstvem přesunul ses ke šperkům, které jsi získal v Mohyle. Chvíli ses jimi prohraboval dokud k tobě Laurana nepromluvila. „Tohle bychom mu mohli dát k tomu.“ řekla a došla k tobě s malou zdobenou krabičkou, kterou držela v ruce. Musela ji mít uschovanou někde v šatní skříni nebo mezi svými šaty, protože si ji předtím ve skříni neviděl. Malá zdobená krabička na sobě měla vyrytých spoustu symbolů magických run, mnoho z nich si dokázal přečíst a jiné jsi dokázal rozeznat, ale v jejich přesném překladu sis nebyl jist. „Kdysi jsem v tom dostala jeden dar od Tandila, ale je to už mnoho let nazpět.“ usmála se, „Tak by mohla posloužit nějakému dalšímu účelu než být jen hozená v naší šatní skříni. Co myslíš?“ podívala se na tebe a čekala na odpověď. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Neodpovězené tahy


Adrian_S	#4715 Přidané 02.10.2022 14:55
Ocenění: Příspěvek: 4322 Založený: 01.05.14	,,A taky bychom se mohli podívat na to zranění. Nevypadá to zrovna nejlépe. Máte štěstí, že jdu zrovna kolem..." ukážu mu rukou, aby mě vedl dovnitř budovy. Až se zastavíme na jeho místě (v jeho místnosti / pokoji / pracovně / sklepení / vyber si místo sám), gestem mu přikážu, aby mi ukázal ruku. Zamyslím se, jak by se dala vyléčit a poté se pustím do léčby, ,,Máte štěstí, že to byly jen omrzliny. Pustit na ruku nekrotické zranění, a už byste si na místo paže dal jenom hák." pak se na něj podívám, ,,Jsem Merle, čaroděj, cestovatel. Potřeboval bych se dostat na jedno zvláštní místo, na které se málokomu chce. Protože jsem zaslechl, že vy jste velmi odvážný a riskantní, trochu jste mě zaujal. Ale přesto mi povězte něco o sobě. Jaké máte zkušenosti na tak mladého kapitána? Jakými dobrodružstvími jste čelil a jak daleko jste ochoten zajít pro splnění kontraktu?" "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


SuperHunter	#4716 Přidané 02.10.2022 15:14
Ocenění: Příspěvek: 3200 Založený: 15.02.12	Budu ignorovat Zeniry žertík a přejdu rovnou k věci, "Nebudeme to zdržovat, Raminusi. Myslím si že kdyby našli někoho s tvým postavením uchlastaného a zdrogovaného k smrti někde poblíž doků tak by to asi nevrhlo moc hezké světlo na tvoje jméno a kariéru… Nebo by jsi radši skončil pobodaný v nějaké zapadlé uličce? Možností je spousta, ale náš kontakt říkal že by si mohl něco vědět o tom kde se nachází velitel Nir, údajně tvůj dobrý známý. Co takhle nám o něm něco říct a my se budeme moct vyvarovat dalšímu nepříjemnému jednání," domluvím a přemístím dýku z jeho krku k jeho ramenu, na místo kde se zhruba setkává lopatka s klíční kostí a lehce na něj se špičkou zatlačím, zatím né dost na to aby vzniklo nějaké zranění.


Aurelius	#4717 Přidané 05.10.2022 23:14
Ocenění: Příspěvek: 6111 Založený: 18.07.12	→ Tah 1173 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Sarako Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal. Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin „Raději ano.“ kývla hlavou, „Musíš se převléct. Takhle tam jít nemůžeš.“ dodala a vyčkala až si posbíráš své věci a zamíříš s ní k odchodu. Vyšli jste z komnaty, zamkl jsi dveře a následoval Mirabelle ven z kasáren. Venku tě ihned popadla za ruku a kráčela po tvém boku až k vašemu domovu. „Musíme se zúčastnit smutečního rozloučení a ukázat se na smuteční hostině. Nějaký čas tam pobýt. Asi tam budeš jediný kdo není moc orientován na magii, ale jsem si jistá, že Belius se ti o nějakou zábavu postará.“ usmála se cestou, „Ale také jsem pro, abychom se vrátili nějak rozumně. Čeká mě zítra ráno spousta práce kolem pobočky.“ Pomalu jste došli až ke dveřím vašeho domu. Soused z vedlejšího domu na vás nevraživě hleděla zatímco zametal před prahem svého domu. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Vešli jste dovnitř. Místnost do níž jste vlezli byla velká, za normálních okolností nejspíš sloužila jako hodovní síň pro rodinu, případně pro větší oslavy. Nyní byl podlouhlý stůl zaskládán nejrůznějšími tácy s pochutinami, které snad ani nemohli všichni přítomní stihnout sníst nebo ochutnat. Rodina zjevně nešetřila. „Klidně si nabídněte.“ navrhl ti Ataf, když se zastavil na straně stolu, na níž byly rozmístěny tácy s různě upravenými mořskými plody. „Není to nic vážného.“ stál si za svým, přesto ruku ochotně vyhrnul. „Slyšel jsem, že někdo takový to v Cyrodiilu dotáhl daleko. Ale jak se jmenuje netuším.“ poznamenal zatímco jsi zkoumal jeho ruku. Při bližším ohledání jsi zjistil, že zranění je skutečně vážné. Kůže již měla zbarvení, které je dosti podobné předposlední fázi u omrzlin a při neléčení by byla pravděpodobně nutná amputace. Seslal jsi na zranění léčivé kouzlo a dlouho jej udržoval dokud se zranění způsobené magií nezačalo zacelovat. Nezacelilo se však úplně, drobné jizvy jako památka nějaký čas ještě zůstanou. „Díky.“ poděkoval Ataf a mnul si ošetřenou ruku, „Ataf Rahim.“ představil se ti nakonec a nabídl ti ruku k potřesení, „Merle? To zní jako bretonské příjmení. Jste z Daggerfallu?“ zeptal se následně, „Co bych vám o sobě řekl?“ položil si otázku, „Víte nejsem moc typ člověka, který by měl potřebu se vychvalovat, ale je pravda... že v tomhle městě a nejspíš široko daleko jsem jediný kapitán, který je takový blázen, aby se plavil s lodí prakticky kamkoliv. Věřím, že moře a oceán skýtá mnoho tajemství, mnoho co ještě nebylo objeveno nebo pokořeno. Rád bych se jednou zapsal do historie jako objevitel něčeho.“ odmlčel se, „Velmi často si mě najímají mágové, abych je přepravil na místa kde jim teleportace nepomůže, na místa kam si netroufnou kvůli horší přístupnosti jiní kapitáni. Od vás očekávám, že budete chtít něco podobného. Vyrazit za nějakým mocným artefaktem někam na ostrov, který je znám svojí nepřístupností a bude ho střežit nejedno nebezpečí. Pak si mě samozřejmě najímají i na běžné úkony, ale o těch asi netřeba se zmiňovat. Co se týče mého života… sloužil jsem nějaký čas v místní stráži, poté jsem se vydal na několik let na moře, získal si věhlas a pořídil si vlastní loď. Poté sem začal přepravovat. Za svoji éru kapitána jsem přežil nejednu bouři na moři, střetnutí s monstry a útoky pirátů. Vyznám se ve zdejších vodách, oceánů, umím číst mapy, rozeznávat pasti a mnoho dalšího. Mohl bych vyprávět dlouze.“ opět se odmlčel a prošel se podél stolu. Místnost dále vedla do dalších dvou místností, nejspíše do kuchyně a nějaké chodby, která propojovala další části domů. Nad stolem vysel obrovský obraz na němž byla vyobrazena krajina v okolí města. „Asi zhruba dva možná roky zpátky.“ zastavil se u jednoho z táců, „Jsem přepravoval dvojici čarodějů. Oba to byli elfové, muž a žena. Hledali nějaké… magické orby nebo co.“ pozvedl hlavu k tobě, „Museli jsme se přitom potápět. Byl to věru nebezpečný zážitek a padlo na něj nespočet lektvarů pro dýchání pod vodou. Dokonce jsme se střetli s nějakým žahavcem nebo co to bylo. Doteď mám na stehnu otisk jak mě žahnul. Nicméně od té doby mám u své lodi namontovaný zvon, který je možné použít k potápění.“ opět se odmlčel, protože si dopřál jednu z pochutin, „Jednou… Jednou jsem vezl nějaké pomatence, který se specializoval na dwemery. Údajně chtěl vyzkoušet nějakou směs, která by snad mohla způsobit rozsáhlou explozi. Dopadlo to tragicky, přestože jsme to zkoušeli na širém moři… pomatence dostala jedna z jeho explozí. Od té doby byť nerad vozím v nákladovém prostoru nějaké zbytky jeho práce. Ze strachu to někde vyhodit, ale hlavně proto, protože jsem doposud nedokázal dohledat nějakou jeho rodinu. A mohl bych pokračovat.“ ujal se opět slova, když dojedl. „Na rozdíl od ostatních kapitánů si neúčtuji přehnanou částku. Razím heslo, že cesta musí být výhodná pro obě strany. Stačí vám tato slova?“ tázal se nakonec a usadil se ke stolu na jednu z polstrovaných židlí s dlouhou opěrkou na záda. V místnosti se nacházíte sami. Služebná se měla o zraněného Atafa postarat se za vámi doposud nevydala. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunter Civello mlčel a nechal tě dopovědět vyhrůžku, když si mu sdělila co z něj chcete vytáhnout zoufale se rozesmál a střídavě přitom natočil hlavu k Zeniře a lehce se pokusil pootočit i tvým směrem, ale dýka mu dala jasně najevo, že to není dobrý nápad. „Dobře...“ vydal ze sebe s námahou, když se mu připomenula tvá dýka, „Váš kontakt je buď imbecil nebo jste to s rozkoší moc přeháněly až vám v hlavě nic nezbylo! Vy dvě blbý nány si jako myslíte, že takovej podřadněj úředník jako jsem já má tucha kde se nachází velitel Penitus Oculatus?“ natočil hlavu opět k Zeniře, která si zachovala kamennou tvář. „Ah… Do prdele…“ odtušil následně a sklopil hlavu, „Tohle zatraceně neví ani nejvyšší hlavouni v radě Starších, neví to kancléř…“ „Nehodláme poslouchat kdo to všechno neví. Chceme vědět kde Nira nejdeme!“ přerušila ho rázně Zenira. „Neštěkej na mě ty chlupaté koště!“ zařval na ní Civello, „Jestli si myslíš, že si tohle všechno nechám líbit tak se šeredně pleteš!“ Zenira mu však vrazila ránu pěstí. Civello si odplivl a šeredně se podíval na Zeniru, která se přesunula na opačnou stranu. „NEVÍM! Nevím kde je!“ odpověděl stručně Civello. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ „Jenže ten neshoří a neodejde tak symbolicky za mrtvým.“ namítla Serana. „To nevadí.“ reagoval Scipio, „Univerzita ho bezpochyby předá rodině a ty si jej uloží někde na památku.“ dodal, „Nalezni něco pěkného.“ vybídl tě následně, „Je to dobrý nápad.“ Laurana kývla souhlasně hlavou a následovala tě do vaší ložnice. Nešla ti radit s výběrem šperku, ale nahlédla do svého šatníku. Zamyšleně si prohlédla několik tmavších šatů, které bylo možné využít pro smuteční obřady a poté odvrátila zrak. Zatímco se tvá žena zaobírala šatstvem přesunul ses ke šperkům, které jsi získal v Mohyle. Chvíli ses jimi prohraboval dokud k tobě Laurana nepromluvila. „Tohle bychom mu mohli dát k tomu.“ řekla a došla k tobě s malou zdobenou krabičkou, kterou držela v ruce. Musela ji mít uschovanou někde v šatní skříni nebo mezi svými šaty, protože si ji předtím ve skříni neviděl. Malá zdobená krabička na sobě měla vyrytých spoustu symbolů magických run, mnoho z nich si dokázal přečíst a jiné jsi dokázal rozeznat, ale v jejich přesném překladu sis nebyl jist. „Kdysi jsem v tom dostala jeden dar od Tandila, ale je to už mnoho let nazpět.“ usmála se, „Tak by mohla posloužit nějakému dalšímu účelu než být jen hozená v naší šatní skříni. Co myslíš?“ podívala se na tebe a čekala na odpověď. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Neodpovězené tahy Upravil/a Aurelius dne 05.10.2022 23:17


scorpioncz	#4718 Přidané 06.10.2022 08:04
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	"Jasně, jen se přesvědči, že není magická, dle těch run bych se toho na první pohled trochu obával ... co třeba tohle?" Vytáhnu nějaký hezký zdobený náramek. "Asi bude nejvhodnější toto. Náhrdelník by byl spíše pro ženu, náramek by mohl nosit i on." Když dostanu souhlas, tak se pak také začnu věnovat oděvem: "Myslíš, že můžu jít v tomhle? Je to taky slavnostní a tmavé ... nebo si mam najít jinou róbu?" A protože ženy v tomhle mají dycky pravdu, tak se budu řídit její radou na oblečení.


Adrian_S	#4719 Přidané 06.10.2022 16:23
Ocenění: Příspěvek: 4322 Založený: 01.05.14	,,Myslím, že to bude stačit." ujistím ho, ,,Ano, jsem z Daggerfallu, a jak už jste správně vytušil, potřebuji se dostat na místo, kam teleportace nedosáhne. Vzhledem k tomu, co jste mi řekl, si mohu udělat obrázek, jaký blázen jste. Nezlobte se, že to tak říkám, je to myšleno v dobrém. Máte odvážného ducha a pouštíte se do něčeho, na co ostatní jen odmítavě zakroutí hlavou." Na stůl položím mapku a rozprostřu ji, ,,Poznáváte to?" pak si sednu na židli a nechám ho, ať se vyjádří. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


SuperHunter	#4720 Přidané 09.10.2022 17:57
Ocenění: Příspěvek: 3200 Založený: 15.02.12	Sešlápnu mu jednou nohu na kotník a začnu pomalu přitlačovat na přiloženou dýku potom co nepřestane vyvádět, "Seš si naprosto jistej že nic nevíš? To by byla docela smůla… Pro nás i pro tebe… Co takhle vědět o někom kdo by nám toho mohl říct víc než ty?"

Strana 236 z 256: 1...233 234 235236237 238 239...256

Přejít na fórum:

Podobná témata

Diskuze	Fórum	Odpovězeno	Poslední příspěvek
Hrozba • Diskuze	Zdejší kobky	313	23.12.2016 21:15
Hrozba • Pilíře Vědění	Zdejší kobky	4	15.05.2016 23:33
Hunterovi povídačky, Svazek 1.: Hrozba Onyxu	» Skyrim - Váš svět	30	20.10.2012 23:48