Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE
Prastaré Archívy: Arena PA: Daggerfall PA: Morrowind Construction Set Čas zkracovaní Cechy Skyrimu Rasy ve Skyrimu Let´s learn some lore
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Víte že..
Sdí­let

nahoru
Číst diskuzi
Právě je zde: 2 host(ů)
 Tisk diskuze
Hrozba III.
Aurelius
→ Tah 1129

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Přestože si schoval zbraň a dal bosmerce najevo, že nejsi její nepřítel - příliš to nepomohlo. Bosmerka byla z tvého náhlého příchodu i nadále dost vyděšené a rozechvělá.

Prohlédl sis blíže bosmerku, působila velmi mladě, měla hnědé vlasy a rukou si otírala zbytky slz, které jí před chvílí ještě tekli po tváři. Její roucho nese známky častého používání, ale nezdá se, že by bylo jakkoliv poškozené boje.

„Ne... Nejsem.“ ujistila tě bosmerka a prolomila tak dlouhé mlčení při kterém z tebe nespouštěla oči a amulet Stendarra svírala i nadále ve své ruce. „Přišla jsem před chvilkou. Hledala jsem...“ sklopila zrak k mrtvému zbrojnoši, ale nedořekla to. Přitiskla Stendarrův amulet k hrudi a tiše zamumlala modlitbu k bohu.

„Zatraceně! To je dvorní čaroděj! Oni ho dostali.“ hlesl jeden z vesničanů a chytl se zděšeně za hlavu.
Mero pomalu došel až k tobě, očima si krátce prohlédl bosmerku, která se i nadále nacházela na studeném sněhu. Poté pozvedl hlavu a zamířil rovnou k mrtvému na menhiru. Bosmerka hlasitě polkla, když se zadívala do tváře procházejícího Císařského mága. Poté upnula zrak na tebe.
„Mohu vstát?“ zeptala se tiše.

„Upíří útok?“ hlesl druhý vesničan, když pohlédl na mrtvého.
„Ano.“ odpověděla mu Morgana, která se k mrtvému sehnula. Prohlédla si zranění, která byla na první pohled zřetelná a poté zaměřila svůj zrak na pohozenou hůl. Ta ji však nefascinovala příliš dlouho, protože ta, kterou Morgana vlastnila byla mnohonásobně mocnější a vzácnější.
„Je zraněná?“ zeptala se Morgana, když přišla k tobě a bosmerce. Bosmerka jen zakroutila hlavou.

„Zabit a zohaven.“ konstatoval nahněvaně Mero, „Takže je tu zmasakrovali.“ rozhlédl se a poté upřel svůj zrak na vzkaz, který měl mág připevněný na tělo. „Máme co dočinění s upírkou jménem Katrine. Zanechala nám tu vzkaz: 'Podobnou smrt zde nalezne každý opovážlivec, který se pokusí ohrozit mé bezpečí. Porušili jste dohodu, kterou jsem po léta respektovala a dodržovala. Nyní budete pykat!', podepsána Katrine.“ dočetl vzkaz Mero a obrátil se na vesničany. Vesničané si mezi sebou vyměnili pohledy. Soude podle jejich výrazu nemá ani jeden z nich tušení o jakou dohodu jde.
„Žiju v té vesnici celej život, ale o tomhle sem jaktěživ neslyšel.“ zakroutil hlavou starší vesničan, „O nějaký dohodě s upírkou?“ uchechtl se, „Který pitomec by něco takového uzavíral?“ zamyslel se.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
Duch se zatvářil nešťastně, když si mu stroze popsal poslední vzpomínku. Potěšil si ho však, když si ho bez řečí následoval. Kráčeli jste vedle sebe.

„Popravdě?“ obrátil se na tebe během chůze, „Nemám tušení. Cítím se ztracen.“ přiznal, „Ale cítím, že je důvod proč tu sem já i ty.“ dodal vzápětí s nadějí v hlase, „Ovšem pokud si zemřel.“ dlouze se odmlčel, vyšli jste z budovy. Všechno kolem bylo zvláštní. Nedokázal si dohlédnout příliš daleko jakoby tvůj zrak na větší dálku selhával. Šli jste po kamenné cestičce, mezi záhonky mrtvé zahrady.

„Pokud si mrtev. Pak jsem mrtev taktéž. Pokud si mrtev.“ zachmuřil se, tvou radost z vyhraného duelu i nadále nesdílel. „Znamená to, že si krvácel. Pocítil si jaké to je, krvácet a sáhnout si pomyslné dno...“ pokračoval pozvolna a ztěžka, jakoby volil každé slovo moudře, nebo mu cosi s každým krokem více a více komplikovalo mluvu. Cestou jsi minul dalšího ducha, tvůj duch mu pouze kývl na pozdrav a více si ho nevšímal. Duch bosmera (graf. vzhled - zde), poznal si to podle dlouhých špičatých uší se však vaším směrem dlouze díval.

Došli jste k altánku uprostřed mrtvé zahrady. „Pokud si mrtev... tepna krvácela. Opět.“ vydal ze sebe zarmouceným tónem a ztěžka usedl na nahnilou dřevěnou lavici. Nevíš jestli vás i nadále duch bosmera sleduje, ale s elfím zrakem to není vyloučené. „Posaď se.“ vybídl tě. Lavička vzhledem ke svému stavu nepůsobí zrovna bezpečně. Nemůžeš vyloučit, že pod tebou některé z prken nepraskne nebo se rovnou nerozpadne celá lavička. Altán v němž se nacházela byl v podobném havarijním stavu.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
Langley s úsměvem kývl hlavou. Obrátil se ke dveřím a bez zaklepání je otevřel dokořán. Následoval si ho. Vešel si do velké síně v níž se na jedné straně nacházel podlouhlý stůl u něhož seděla trojice bojovníků, na druhé straně bylo umístěno několik cvičebních figurín, terčů a jiných pomůcek pro výcvik a trénink bojové zdatnosti. Z této síně bylo možné jít do dalších místností budovy. Všechny dveře však byly zavřeny.

„Máme štěstí.“ poznamenal tiše Langley a zamířil rovnou k trojici bojovníků z nichž jedna byla žena, dunmerka. Ta jako jediná nejedla ogrilované maso, nýbrž si jen znuděně pohrávala s dýkou a občas ji zapíchla do stolu. Dvojice mužů, nejspíš oba bretoni byli zabráni do jídla, které jim nejspíš náramně chutnalo.

„Vážně si nedáš?“ nabízel dunmerce jeden z mužů. Dunmerka jen zakroutila hlavou, odložila nůž a opřela se lokty o stůl. Muž sáhl po dalším kousku masa a začal si pochutnávat.
„Zdravím ve spolek.“ pozdravil trojici Langley.
„Hehe! Mě snad šálí zrak?“ rozesmál se s plnou pusou jeden z mužů, „Tebe už pustili? Že to trvalo.“ zasmál se znovu, ale vzápětí si odkašlal.
„Aby ti nezaskočilo.“ rozesmál se druhý, „Berte místo. Jestli chcete... nabídněte si.“ nabídl tobě a Langleyovi místo u stolu, když poukázal na volné místo na lavici. „Ralyna si asi udržuje postavu... a my to sami nesníme.“ dodal. Na stole byl položený tác s ořezaným masem z prasete.

„Samozřejmě, že si přesedneme.“ usmál se Langley, „Ale nejprve...“ obrátil se k tobě, „Ralyna, Draven a...“ nedokázal si vzpomenout na jméno muže (graf. vzhled - zde), který seděl na druhé straně stolu.
„Jo... Nic se nezměnilo.“ zasmál se, „Renard.“ představil se a jako jediný vstal a natáhl se přes stůl, aby ti podal ruku na potřesení, ještě předtím, ale utřel ruce do hnědých kalhot.
„Podal bych ti ruku, ale nechci si zasrat hadry...“ reagoval Draven (graf. vzhled - zde). Ralyna (graf. vzhled - zde) si tě jen stroze pohlédla.
„Tohle je Fallen Merle, má pro vás kšeft. A myslím, že zrovna vaše sehrané trio by si s jeho problémem mohlo poradit.“ představil tě přítomným.
„Kšeft? Tak povídejte.“ vydal ze sebe Draven, odložil kus masa a napil se z pohárku v němž měl pivo. „Zrovna nemáme moc do čeho píchnout. Lehké bezpečné kšefty dělají rekruti a my ostřílení veteráni jen dohlížíme.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy
 
Adrian_S
"Jsem velice rád, že vás vidím v dobré náladě. Mám pro vás nabídku, která vás jistě zaujme." potřesu si rukou s dotyčnými, sednu si k lavici, dám ruce na stůl a sepnu je, "V pevnosti, ve které se nachází svobodomyslní čarodějové, obývá místnost neznámé nebezpečí, nejspíše magického původu. Ten, co řídí tu pevnost, mě vyslal, abych vás najal na tuto práci." podívám se každému do očí, "Narovinu, pánové a dámo, nemáme tušení, co je to nebezpečí zač, kolik toho nebezpečí je a jak je rozsáhlé. Víme jen, že bude magického původu a odolné na magii. Jinak bychom si to vyřešili sami, že jo." usměji se, "Co se týče odměny..." vytáhnu měšec a vyndám 150 zlatek, "Tohle je záloha, pokud vezmete práci. Pak, pokud půjdete s námi do pevnosti, a pokud v oněch místnostech porazíte to nebezpečí, můžete si z něj vzít cokoli budete chtít.".

Otočím se na Langleyho s pohledem, zda jsem vše řekl správně, pak se opět otočím k nim. "Je to narychlo, chápu, ale pochopte, máme tu problém, který musí být vyřešen co nejrychleji. Zde, velmistr Langley mi pověděl, že si musím promluvit s těmi nejlepšími.".

Usměji se, "Tak, co na to říkáte?"

"Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!"

7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka"

17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014
7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"

Přečtěte si také moje díla:
Adriho verše
Adriho povídky I - Ruka zloděje
Adriho povídky II - Temná smlouva
Adriho povídky III - Děti Skyrimu
Adriho povídky IV - Prokletí daeder
Adriho povídky V - Osvobození
Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře
Adriho povídky VII - Torna plná cukříku
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej
 
Sarako
,,Nejspíš váš starosta, nebo jeho předchůdce. Žádný upír by se nenamáhal jednat s prostým vesničanem." odvětím vesničanům se kterými se vybavoval Mero, pomohu bosmerce na nohy, za pomoci telekineze jí podám její hůl a následně se jí zeptám: ,,Ten zbrojnoš je někdo, koho jsi znala? Podle tvého amuletu a roucha bych tě tipoval na někoho od bdících. Oprav mě, jestli se pletu. Každopádně mi uniklo tvoje jméno."
Upravil/a Sarako dne 27.04.2022 21:56
 
https://vzajetinadprirozena.webnode.cz
Tondulin
"Tepna? Vypil jsem nějaký divný odvar a měl jsem halucinace... Nějaký stařec tam mluvil o tom, že tepna krvácí, co tím myslíš?" Skoro až přihlouple se zeptám a sednu si na lavici. "A vůbec jak jsi to myslel s tím, že kráčím po špatné cestě?"
 
Aurelius
→ Tah 1130

Mimořádná událost: Magická reforma

Arcimág Valindor Benoch oznámil veřejně v souvislosti s blížící se reformou tento vývoj situace:

„V souvislosti s napjatou situací kolem naší magické Univerzity, nátlaku Císařských mágů a zejména vlivem nadcházejícího hlasování o magické reformě... roste obava o zářnou budoucnost naší Univerzity a též našich studentů a studentek. Panuje obava, že by mohla reforma zásadně ovlivnit chod Univerzity a poškodit zavedený systém studia. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl vyhovět žádosti studentů a studentek v poslední fázi studia magického umění, případně studentům, kteří požádají o nějakou výjimku... a vyhlásit pro ně mimořádné závěrečné zkoušky. Termíny budou vyvěšeny uvnitř Univerzity (termín: 260 - 285 stránka). Místopředsedkyní zkušební komise bude ve všech případech zástupkyně arcimága Selena Benochová, předsedou zkušební komise bude kancléř Balion Ch. Talarian, aby bylo dosaženo formálností v plném rozsahu.

Dále vzhledem k rekonstrukci vnitřních prostor magické Univerzity a jejích přilehlých pozemků. Vydávám vyhlášku, která zcela zamezuje vstup veřejnosti na pozemky magické Univerzity. Vstoupit lze pouze po předchozí domluvě s vedením magické Univerzity, případně některým z členů nebo členek profesorského sboru. Zamezení vstupu veřejnosti bude trvat až do odvolání. Děkuji.“


Zatímco členové rady Starších vesměs souhlasili s jeho rozhodnutím vyhlásit mimořádné magické zkoušky. Tvrdě kritizovali záměr omezit vstup veřejnosti na magickou Univerzitu, protože už teď je vstup značně omezen.

Stenus Tarn, vedoucí odboru magie tento krok zkritizoval: „Žádné mimořádné zkoušky nebudou, protože Benoch už v té době arcimágem dávno nebude. A pokud ano... pak při nás stůjte bohové, protože zas jen přibude nekompetentních mágů a šašků v ulicích měst.“

„Kolem Univerzity panuje velká nejistota, spousta nejasností a chování arcimága Benocha situaci nezlepšuje. Tenhle krok je špatný. Velmi špatný. Jasně se tím deklaruje, že kancléř bude případné přijetí magické reformy oddalovat.“ vyjádřila se o záměru negativně vedoucí odboru vzdělání.

„Vyhlášení mimořádného termínu je správné. Shodli jsme se na tom společně při užším zasedání s kancléřem a arcimágem. Studenti by měli mít jistotu, že je přijetí magické reformy neohrozí a nebudou se muset rychle přizpůsobovat novým pořádkům v případě, že reforma skutečně projde a Univerzita se stane součástí Císařství. Slova Nejvyššího Císařského mága o Benochově bezprostředním konci po přijetí reformy jsou nešťastná a velmi předčasná.“ reagoval předseda členů rady Starších Meligulus Vita.



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
„Taky si myslím.“ souhlasil Mero, „Avšak tím se zabývat momentálně nemusíme. Přišli jsme tu upírku zlikvidovat a toho se budeme držet. Teď.“ ukázal prstem za sebe, „Když zabila i dvorního čaroděje s ní nebudeme mít nejmenší slitování.“

Zatímco Mero mluvil nabídl si bosmerce ruku, krátce zaváhala, ale nakonec ji přijala. Pomohl si jí na nohy. Morgana jejíž tvář se skrývala pod kápí si bosmerku prohlížela od hlavy k patě.

„Ano. Znala...“ zesmutněla, „Milovala jsem ho a on miloval mě.“ dodala se zármutkem v hlase a věnovala mrtvému krátký pohled, povzdechla si a vynaložila všechny síly k zadržení přívalu dalších slz, „Nejsem od Bdících.“ zakroutila hlavou, „Ale Stendarr mi je z bohů Osmičky nejbližší.“ pokračovala, „Studovala jsem na Univerzitě, dokončila jsem ji a odešla jsem... je to pár měsíců nazpět.“ poté se odmlčela. „Larathil.“ rozhodla se ti sdělit své jméno.
„Vaše hůl.“ podala Morgana bosmerce Larathil hůl, kterou upustila u mrtvého. Larathil ji pomalu přijala, poděkovala a sevřela ji v ruce. Stendarrův amulet si druhou rukou přehodila přes hlavu a schovala pod rouchem.

„Myslíte, že by nám starosta lhal? A tajně se paktoval s upírkou?“ položil nahlas otázku vesničan a prošel kolem jedné z mrtvol, nakonec se zastavil. „Proč by to dělal? Vždyť stačilo říct správným lidem a celé tohle se mohlo ukončit ještě v zárodku?“
„Bohužel nevidíme do hlav druhých.“ reagovala Morgana, která se přesunula blíž k Merovi, aby si mohla prohlédnout tělo mrtvého dvorního čaroděje.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
Duch se usmál. Posadil ses vedle něj. Dával si s odpovědí na tvoji otázku načas.
„Unikají ti hlubší souvislosti, chlapče... proto kráčíš po špatné cestě. Všichni jsme sice jen figurky na šachovnici bohů, bohyň a daeder, ale každý z nás si v sobě nese skryté dědictví, které ovlivnit nemohou... alespoň ne zcela.“ obrátil se na tebe, „Tvé dědictví. Je stále ukryté. Neobjevené, protože ses o to dostatečně nesnažil.“ odmlčel se duch, aby nabral sílu neboť každé slovo, které vyřkl jakoby ho oslabovalo. S dalšími slovy otálel. Podíval se před sebe. Zahleděl se do dálky. „Pohleď.“ pokynul lehce rukou, „Jdou si pro mě. Žádají, abych se k nim opět připojil.“ usmál se upřímnou radostí, „Možná rozhodnou i o tvém osudu. Chtěl bys tu s námi zůstat... nebo jít dál?“ obrátil se opět na tebe.

Siluety v dály začaly nabírat zřetelnější tvary. Poznal si dva další duchy, muže a ženu. Tváře obou osob ti byli povědomé, někde si je již viděl, skoro bys řekl, že na nějakém obraze, ale nejseš si jist. Každým krokem co se blížili si cítil něco jiného. Nejprve si cítil šimrání na tváři, jakoby tě cosi lechtalo. Možná něčí vlasy, ale nikdo v té blízkosti nebyl, aby tak mohl činit.

Obě osoby se přiblížili. Drželi se za ruce a kráčeli pospolu. Muž byl svalnatější postavy (graf. vzhled - zde), oblečený do černého roucha s kápí, kterou měl sundanou, aby mu bylo vidět do tváře. Nedokážeš určit barvu, ale měl kratší upravené vousy a další učesané vlasy. Na levém prsteníčku měl zřetelný prstýnek, na prstě další ruky měl pak prsten, který si dobře poznával neboť totožný nosila i Carwen. Žena (graf. vzhled - zde), která byla o trošku menší na sobě měla dražší šaty, vlasy měla upravené a kratší.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
Posadil ses na volné místo. Langley se rovněž usadil, přijal též nabídnu na ochutnání masa a nabídl ji. Tobě pokynul ať uděláš totéž. (potřásl sis rukou pouze s Renardem, Ralyn ti odmítla podat ruku a Draven měl ruku od jídla a nechtěl si zamastit oděv, proto se z podání ruky omluvil)

Ralyn po vašem usednutí ke stolu vstala a poodešla. Vrátila se s dvěma pohárky v nichž bylo načepované pivo. Položila jeden před tebe a druhý před Langleyho, který poděkoval a ihned se napil. Napil se s chutí neboť o něčem podobném si mohl v žaláři nechat jen zdát.

„Zní to lákavě.“ přiznal Renard, „Monstrum odolné vůči magii je vždycky výzva a když si s tím nevědí mágové... o to větší.“ usmál se.
„Souhlas.“ reagoval Draven, když dojedl maso. „Samozřejmě... tady našemu kámošovi mágovi dlužíme za pravidelnou lékařskou péči. Bez něj bychom už dávno leželi někde pod drnem.“ šťouchl do Langleyho loktem. „Jak moc na to spěcháte?“ naklonil se, aby dobře viděl na tebe.
„Moment.“ zarazila ho Ralyn, „To do toho chcete jít jen s pouhou zálohou 150 Septimů? Vždyť ani kloudně nevíte do čeho se uvrtáváte.“ dodala s obezřetností.
„Hele...“ přidal si maso Draven, „Je to výzva. Krom toho... si myslím, že Langleyovi furt něco dlužíme. S touhle zálohou sem ochoten se smířit a lov nebezpečných nestvůr je výzva vždycky. Bez ohledu jak moc ti za to zaplatí.“ kousl do masa.
„Jo. Když zhebneš je ti fuk jestli ti slíbili pár stovek nebo rovnou tisíc Septimů.“ zazubil se Renard, „Takže jestli do toho jde Draven jdu taky. Když se to zvrtne...“ koukl na Ralyn na poté na Langleye, „No... tak nás Langley pěkně zalátá a dá dohromady. V rámci odměny za vykonání zakázky.“
„S tím problém nemám.“ kývl hlavou Langley, „Maso máte dobré.“
„Díky.“ poděkoval Renard, „Dali jsme si záležet.“
„Hmm...“ zachmuřila se Ralyn, „Jakou částku nám za zabití vyplatíte?“ informovala.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Upravil/a Aurelius dne 28.04.2022 00:17
 
Adrian_S
,,To už nezáleží na mně, ale vůdci pevnosti. Protože ani nevíme, proti čemu budete stát, tak vám těžko řeknu cenu. Nezlobte se, ale ani vy byste nechtěli zaplatit vysokou částku a vyčištění místností neznámého nebezpečí a pak zjistit, že se jednalo o přerostlého kolčaváka.'' podotknu k dotazu dunmerky. ,,Tohle bych řešil až po čistce. Když u toho budete mít někoho z mágů, bude pak snadnější smlouvat cenu u vůdce pevnosti. Proto ta záloha.''

Pak se napiju piva.

Upravil/a Adrian_S dne 28.04.2022 20:04
"Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!"

7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka"

17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014
7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"

Přečtěte si také moje díla:
Adriho verše
Adriho povídky I - Ruka zloděje
Adriho povídky II - Temná smlouva
Adriho povídky III - Děti Skyrimu
Adriho povídky IV - Prokletí daeder
Adriho povídky V - Osvobození
Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře
Adriho povídky VII - Torna plná cukříku
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej
 
Tondulin
"Tak díky za nic... Čekal jsem, že třeba odpovíš aspoň na jednu otázku.... Stejně je tohle pitomej sen, doufám, že se probudím v náručí nějaké prsaté krasavice." Tak trochu se zasním a budu básnit o krásách ženského těla a naprosto ignorovat jestli mě můj kolega duch poslouchá nebo ne.
 
Sarako
Rozhlédnu se ještě jednou po paloučku a začnu s vydáváním rozkazů: ,,Zbrojnoši zajistí oblast a pak pomohou vesničanům se spálením těl! Na pohřbívání těl tu nemáme lopaty a i kdyby jsme je měli, půda je zmrzlá. Zbytek za mnou! Chci s tím být do setmění hotov. Tahle jeskyně může mít východ i někde jinde a fakt nestojím o to, aby nám ta upíří potvora tamtudy pláchla, nebo si přivolala na pomoc naše padlé přátele jako nemrtvé." následně se vydám k díře u menhiru (pokud je díra hlubší, pokynu Garynovi, aby odvázal Felancarovo tělo a spustil provaz dolů).

Než se však vydám do útrob doupěte oné upírky, věnuji poslední pohled Larathil: ,,Dej si na čas a rozluč se s ním. Pak se pomodli i za duše zbytku mých padlých přátel. Ta upírka za tohle zaplatí." a jako první vstoupím s do jeskyně, tasím oba meče (Arminův a stříbrný) a vyčkám na Mera, Morganu, Garyna a Felase (nesení louče, či vyvolání magického světla, nechám na někom z nich).
 
https://vzajetinadprirozena.webnode.cz
Aurelius
→ Tah 1131

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Rozdal si pokyny. Zbrojnoši nic nenamítali. Bylo pro ně výhodnější pomoci vesničanům s mrtvými těly než se dobrovolně vydat do ukrytu upírů. Morgana mezitím věnovala pozornost mrtvému dvornímu čaroději.

„Děkuji.“ poděkovala ti bosmerka, „Pomůžu jim zapálit těla. Ovládám pár lehčích kouzel ničivé magie.“ dodala vzápětí a pomalu došla k mrtvému u něhož si jí vyrušil. Dřepla si a začala se s mrtvým naposled loučit.

„Nemyslím si, že to psala žena.“ zhodnotila vzkaz Morgana. Mero se na ní podíval. „Je to příšerný škrabopis. Vzdělané ženy se snaží psán co nejlépe... tohle je.“
„O vzdělanosti upírky, která masakruje své nepřátele a vysává z nich veškerou krev bych nerad diskutoval. Její osud to nezmění.“ odpověděl následně Mero a vyvolal světelnou kouli, kterou přiměl levitovat v jeho blízkosti. Nebránil ti v sestupu do doupěte upírů. Když se však chtěl za tebou vydat Garyn jako druhý, zastavil ho Mero s tím, že druhý půjde on. Garyn mu vyhověl a nechal jít Císařského mága za tebou, poté vstoupil do ukrytu Garyn, následoval Felas a Morgana, která šla jako poslední a též vyvolala levitující magickou kouli.

„Zabít upíra v temném doupěti.“ konstatoval Felas, „To bude o kejhák.“ dodal tiše a taktéž si vyvolal světlo, které však udržoval ve své ruce. Na rozdíl od Císařských mágů ho nenechával levitovat ve své blízkosti. Ukryt do něhož jste vstoupily měl stěny opracované, nesl známky nedávného využívání. Všiml sis starých obřadních nádo a též rozpadlých knih a písemností rozházených různě po kamenné podlaze.

Bylo možné pokračovat hlouběji. Úkryt se v této své části nevětvil. Bylo možné jít jen vpřed nebo nazpět. Chodba do níž jste brzy vstoupili se začala rychle zužovat, ale brzy opět rozšiřovat. Občas jste museli překročit nějaký nepořádek od kostry po sutiny kamenní ze stěn.

„Tohle je zasypané...“ konstatoval Felas, když ozářil jednu boční chodbu. Tu však nebylo možné využít, protože byla zablokována sutinami a kusy dřeva. Nejspíš se ji v minulosti už někdo snažil posílit, ale nezdařilo se. Pokračovali jste dál. Každým krokem si cítil zápach mrtvých těl, tlejícího masa a kdovíčeho všeho. Tento nepříjemný zápach zesílil o to více, když jste došli k rozevřeným dveřím.

„Vycítí nás upíři?“ zeptal se Felas.
„Ano. Pokud náš příchod očekávají tak ano.“ odpověděl mu tiše Mero, „Jsou schopni slyšet naše tlukoucí srdce a nejen to.“ dodal, když se nakrátko otočil. „Kráčíme s jistotou do pasti.“

Dostali jste se až k rozevřeným dveřím. Chodba zde byla široká. Mohli jste obsadit stěny vedle dveří a opatrně vykouknout. Zaujmul si místo na jedné straně, Mero na druhé. Ostatní zůstali několik metrů za vámi, aby vás neprozradili. Ztlumili se i světelné koule neboť místo za otevřenými dveřmi bylo osvětleno loučemi.

Opatrně si vykoukl. Před vámi se rozprostírala podlouhlá síň, která nejspíš dříve byla využívána zcela jinak než nyní. Nyní působila rozporuplně. Zatímco byla vybavena poměrně vkusným nábytkem, který muselo být pro upíry velmi těžké sem dopravit a zároveň i zbytečné, pokud by zde chtěli přebývat jen krátce, dekoracemi s nimiž si někdo důkladně vyhrál. Všechnu tu snahu o vytvoření útulné hodovní síně hyzdil nepořádek, přítomnost mrtvol zavěšených hlavou dolů nad stolem pro šest lidí. Stůl byl špinavý od krve a pod hlavami mrtvých se nacházely naplněné nádoby. Nejspíše s krví, která z mrtvých měla stéct nebo skapat dolů. Mrtvá těla byla špatně osvětlená a tak nedokážeš poznat jestli náhodou nepatří někomu známému. Oděv, který mají na sobě je potrhaný a příliš z něj nezbylo, tudíž ani ten nemůže příliš dobře posloužit k identifikaci. Kus za stolem se nacházel chrlič na kamenném podstavci. Z dálky působil jako kamenný, jako socha, ale jestli je to skutečně socha nedokážeš na takovou vzdálenost posoudit. Nad ním je zavěšen obraz ženy, černovlasé ženy, s půvabnou tváří a drahými šaty.

Místnost se dále rozděluje na dvě další chodby, které vedou nejspíš do dalších obdobně vybavených místností. Nacházejí se však na protější straně místnosti.

„Vidím dvě misky pro psy.“ konstatoval Mero a poukázal na přítomnost dvou misek, které se nacházeli za stěnou u níž ses nacházel. Z tvého uhlu nebyly vidět. „A zdá se mi, že v jedné z těch židlí něco sedí.“ poukázal na jednu ze židlí, která k vám byla otočena zády. Měl pravdu. Osoba v křesle sebou ani nehnula. Teprve až když se rozrazili dveře do jedné z místností.

„Měli bychom se jí zbavit.“ pronesl jeden z mužů, který vyšel dveřmi ráznou chůzí směrem k druhému. „Ještě by nám poděkoval, že jsme udělali to na co neměl odvahu.“ dodal znovu, když došel ke stolu a prudce odsunul židli. Louč lehce ozářila jeho tvář. S jistotou můžeš říct, že podle mrtvolně bledé pokožky a zdeformované tváře se jedná o upíra jehož přeměna je poznamenána nějakým neúspěchem.

Druhý na tom nebyl o moc lépe. Když též ukázal svoji tvář ve světlem též vypadal špatně. „Vypusť tyhle hříšné myšlenky z hlavy, bratře. Katrina se sice unáhlila, když ji odmítla přeměnit a postarala se, aby to nebylo možné.“ pozvedl hlavu k jedné z mrtvol zavěšené nad stolem, „Ovšem odpustil ji. Jeho srdce patří jí a ona to ví.“. Zatímco jeden z upírů usedl na židli a nespokojeně si pohrával s prázdným pohárkem. Druhý došel k osobě sedící v křesle. Ta však doposud nepromluvila.

„Stačí dát pokyn k útoku.“ řekl tiše Mero a pozvedl ruku, čímž přiměl Morganu se připravit.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
Duch se od srdce zasmál, „Přál bych si stejné probuzení. Ovšem... v něco takového už doufat nemůžu.“ dodal se zklamáním v hlase. Dvojice došla až k vám, zastavila se pár metrů před vámi. Žena si tě prohlížela a muž se jen pousmál. Bosmer, kterého jste míjeli se s tichostí přikradl.

„Přišel čas jít.“ oznámil přítomným duchům, „Nadešel náš čas.“ zopakoval a poté podal ruku ženě, která ji přijala s úsměvem ve tváři.
Duch na lavičce povstal, „Pozdravuj živé a nedopusť další krvácení.“ řekl na rozloučenou. Poté zamířil k trojici držící se za ruku. Usměvavá bretonka byla uprostřed, jednu její ruku svíral bosmer, druhou bretonec. Vousatý duch se ještě jednou otočil. „Jsi živ. Tepna nekrvácela.“ Po těchto posledních slovech objal přítomné, rozzářili se světle modrým světlem, které ozářilo tvoji tvář a přimělo tě zavřít oči.

Když si je otevřel. Spatřil jsi rozmazanou tvář ženy, která k tobě promlouvala. Zprvu sis myslel, že se jedná o Mirabelle, ale neseděl ti její hlas. Když se tvá smysly konečně vzpamatovaly a tvůj zrak se zaostřil, poznal si De Peyranovou. Seděla naproti tobě ve voze. Když ses ohlédl zjistil si, že sedíš ve voze, záda máš opřené o dřevěný bok vozu. Na místě vozky je Julius s Aldarilem. Jejich koně jsou zapřaženy za vůz. Zbytek zbrojnošů jede buď za vámi nebo před vámi. Skupinka za vámi vlekla orčici v poutech. Poznal si to podle mručení a občasné nadávky, kterou jim poslala.

Chocholka seděl vedle De Peyranové na voze. Před sebou měl rozprostřený špinavý kus hadru na němž měl vyložené Septimy, které nejspíš vydělal. Bylo jich mnoho. Kdyby vůz každou chvilku neposkočil na nerovné cestě býval by si je postavil do komínků. Zdálo se, že je totiž přepočítává na tři stejné kupičky.

„Vítejte zpět mezi živými.“ promluvila k tobě vlídně čarodějka. Bývala by možná pokračovala, ale Chocholka pozvedl hlavu a radostně ji přerušil.
„Konečně! Tady je náš hrdina!“ rozesmál se, „Ani chvilku jsem o tobě nepochyboval. Natřels jí to. Už teď vidím jak se o tom bude básnit po celém hrabství. Jak udatný velitel stráží zmlátil zlotřilou orčici pěstmi. Hehe... Samozřejmě jsem dal nějaké všimné, aby se zapomněli nějaké ty pasáže... kde si dostával na budku.“ podrbal se za krkem. „Protože co bych to byl za kamaráda. A pak...“ vzal do ruky jednu minci, „Už ti tu připravuju podíl.“ ujistil tě.

Poté se odmlčel. De Peyranová, která z tebe nespouštěla po celou dobu Chocholkova monologu zrak si promnula ruce. Skoro se už nadechovala, že promluví, ale tentokrát se otočil Julius.
„Vítejte veliteli!“ zvolal radostně Julius, Aldaril ti s úsměvem zamával. „Zabavili jsme tenhle vůz, abychom vás mohli bezpečně odvést. Sice ten chlápek dost nadával, řval a kdovíco všechno...“
„Ale neboj. Dali jsme mu hrst Septimů, aby si koupil mast na koleno.“ zasmál se Chocholka, „Ten nás nedožene. Akorát škoda té fůry co měl na voze. Tu jsme museli magií složit, protože tady paní čarodějka.“ podíval se na De Peyranovou, „Zásadně odmítala teleportaci.“

Bolest se pomalu vrací, cítíš jak tě bolí téměř celé tělo. Tvář máš nejspíš oteklou a plnou modřin. Zdá se, že De Peyranová s léčením tvých zranění příliš velký pokrok během tvého bezvědomý neudělala.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
Dunmerka dlouho mlčela, přemýšlela nad tvými slovy a svým postojem k celé záležitosti. Draven a Renard si jen vyměnili rozesmáté výrazy ve tváři.
„Dobře. Jdu do toho také.“ rozhodla se následně, „Počítejte se mnou. Kde je ta pevnost?“
Langley, který nechtěl na otázku odpovídat si raději přidal maso a napil se piva.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy
 
Tondulin
Blbě se zachechtám Chocholkovu halekání o výdělku a mých hrdinských skutcích, čehož budu litovat a můj obličej vystřídá bolestivá grimasa. "...Popravdě... Cítím se jak pytel hoven.... Ale budu v pohodě ne?" Svůj dotaz budu směřovat spíše na de Peyranku.

Až mi odpoví budu pokračovat... "Taky jsem mluvil s duchem.... Takovej duch to je pěkná sviňa, dávej si ně bacha Aldo." Budu spíše tak jako hulákat, aby mě slyšeli i vepředu. "Řekne ti, že musíš najít svoje dědictví a poklady a tak a když se ho zeptáš, kde to asi tak máš hledat, tak si prostě jen tak zmizí... Sviňa je to."

"Myslím, že nemůžu chodit hoši..... Asi budu chvilku relaxovat...... Vemtě me za Mirabelkou nebo Annou, měla by tuhle někde okopávat pole." Ukážu náhodně vedle vozu a opět pocítím velmi silnou bolest, tak už se na to vyprdnu a nebudu se dále namáhat.
 
Adrian_S
"Mám tady ve městě společnici, která nás tam teleportuje, buďte bez starostí." mrknu na dunmerku okem a opět se napiju piva. Až se posilníme všichni dostatečně, zavelím, "Vyrazíme. Vemte si zálohu a připravte se na odchod. Sejdeme se za půl hodiny na náměstí."
"Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!"

7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka"

17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014
7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"

Přečtěte si také moje díla:
Adriho verše
Adriho povídky I - Ruka zloděje
Adriho povídky II - Temná smlouva
Adriho povídky III - Děti Skyrimu
Adriho povídky IV - Prokletí daeder
Adriho povídky V - Osvobození
Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře
Adriho povídky VII - Torna plná cukříku
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej
 
Sarako
,,Garyne, kryj Felasovi záda a chodbu, kterou jsme sem přišli. Felasi, ocením jakékoliv kouzlo na posílení rychlosti, pohyblivosti, hbitosti, nebo alespoň ohnivý plášť, jinak si připrav nějaké útočné ohnivé kouzlo pro případ, kdyby šlo do tuhého." vydám potichu rozkazy, připravím si kouzlo telezineze, podívám se na Mera: ,,Beru si na starost tu u stolu." následně na jeho slova souhlasně kývnu, rozrazím dveře a v ten samý okamžik za pomoci kouzla telekineze podtrhnu sedící osobě židli a rozběhnu se k ní, přitom tasím oba meče.

Podaří-li se mi k osobě dostat dřív, než stihne vstát, připíchnu jí skrze její rameno stříbrným mečem k zemi a špičku Arminova meče jí přiložím ke krku.

Nebudu-li dost rychlý, pustím se s ní do souboje.
 
https://vzajetinadprirozena.webnode.cz
Aurelius
→ Tah 1132

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Felas vyvolal kouzlo pro posílení tvé rychlosti. Vzápětí si připravil útočné kouzlo, kterým by se mohl zapojit do boje. Mero pečlivě sledoval co se děje v hodovní síni, aby mu nic neuniklo.

„Dobře. Je vaše.“ řekl tiše Mero v doprovodu přikývnutí. „Těmhle zdeformovancům dala přeměna v upíra jen neutuchající touho po krvi... jsou ostudou i pro samotné upíry.“ pokračoval šeptem zatímco sis připravoval kouzlo telekineze. „Nějaké taktické myšlení od nich nečekejte.“ ujistil tě vzápětí. Když nadešel správný čas, předal si pokyn Merovi a trhl dovnitř. Posílen Felasovým kouzlem ses přesunul velmi rychle, seslal si kouzlo na židli v němž seděla vám doposud neodhalená osoba. Tvé kouzlo uspělo a osoba spadla k zemi, když jí židle zmizela pod zadkem.

Upíři reagovali prakticky okamžitě, oba odskočili od stolu s vražedným řevem, který měl zalarmovat všechny spojence v blízkém okolí. Odpověděti zdali bude jejich žádost o pomoc vyslyšena se jim, ale nedostalo. Oba tasili své zbraně, které měli připnuté k opasku. Jeden z upírů sevřel prsty do magického gesta. Během jejich řevu došlo k zhasnutí všech loučí v místnosti - místnost se ponořila do tmi.

Tma však netrvala příliš dlouho. Z chodby za tebou vylétlo několik světelných koulí, které se rozmístily po hodovní síni a osvětlili většinu temných koutů, které by upíři mohli využít.

Doběhl si k osobě, která dopadla k zemi a připíchl ji stříbrným mečem k zemi. Zavřeštěla a prudce po tobě z nouze sekla dlouhými špinavými nehty na ruce. Přilba a zbroj tě ochránily před jejím marným úderem. Zavřeštila znovu, když ses jí pokusil přimět k zanechání podobných úderů přiložením špičky druhého meče ke krku. Zranění stříbrným meče a jeho samotná přítomnost v jejím těle jí působila bolest.

Mero s Morganou vtrhli krátce po tobě do hodovní síně. Jejich reakce nebyla tak rychlá jako tvoje, protože nebyli posíleni žádným kouzlem. Místo toho, ale oba vrhli sérii útočných kouzel přímo na upíry, aby je alespoň nakrátko rozhodili a též jim zabránili v bezhlavém útoku přímo na tebe. Jejich úder přiměl upíry krýt se a rozutéct se na všechny strany, aby rozdělili magické síly jejich nepřátel. Přestože Mero s Morganou dávali přednost jen slabým magickým úderům, které byly schopni sesílat prakticky okamžitě a vysilovali je jen minimálně. Při jednom ze zásahů došlo k zasažení prchajícího upíra. Upíra úder srazil k zemi a propálil mu oděv.

„Soustřeďte se jen na chodbu.“ zvolal Mero, nejspíše na Garyna s Felasem. Oba upíři i nadále čelili nemilosrdnému magickému bombardování, které mělo za následek likvidaci všeho do čeho magické výboje narazily. Létaly kusy nábytku, poháry i nádobí. Občas došlo k zásahu některého z mrtvých těl zavěšených nad stolem. Jednomu z upírů se konečně povedlo nalézt ochranu za chrličem, který mu svým tělem poskytl alespoň nějaký úkryt. Druhý jakoukoliv snahu na krytí vzdal a vyrazil rovnou proti Merovi. Ten ho však ve skoku zasáhl jiným kouzlem, změnil prosté výboje za jiskření a upíra jimi srazil k zemi. S velkou intenzitou je i nadále sesílal proti upírovi, který se již svíjel v bolesti a jeho již tak zdeformovaná kůže a tvář začala být hyzděna ještě více. Druhý upír nedokázal přihlížet a vyrazil to útoku taktéž.

Morgana seslala ochranné kouzlo do tvé blízkosti. Upír narazil do vytvořené ochranné bariéry, kterou udržovala Morgana magickou holí. Odhodilo ho to nazpět. Mero mezitím vyzvedl přemoženého upíra do vzduchu kouzlem a vrhl ho proti jedné ze stěn. Tělo upíra po nárazu sjelo k zemi. Upír odhozený bariérou se začal stavět na nohy, jeho tasená zbraň se válela kdoví kde. Získat podobu upířího pána nedokázal a příliš mnoha schopnostmi upírů nedisponoval.

Upírku, kterou si držel v šachu jakékoliv snahy o vymanění ještě notnou dobu nepřecházely. Snažila se najít způsob jak vyklouznout, ale nedařilo se jí to. Ještě jednou se pokusila švihnout rukou s drápy, ale mečem si jí naznačil, aby od toho upustila. Nakonec kapitulovala, podvolila se a přijala svůj osud v podobě brzké smrti. Během její klidné chvíle si měl možnost si ji prohlédnout. Byla to postarší žena přeměněná na upírku, podobně jako upíři v místnosti byla i ona zohyzděna. V její tváři byly patrné rysy míšenky, některý z jejich rodičů byl elf zatímco druhý člověk. Její tvář i oděv byl špatný, jakoby o svůj zevnějšek vůbec nepečovala.

„Morgano!“ křikl na Císařskou mágyni. Ta se jen obrátila k Merovi, kývla hlavou a pozvednutím hole přerušila ochranné kouzlo, které kolem tebe nakrátko vztyčila. Mero jí hodil svojí hůl a jiným kouzlem přirazil k zemi zvedajícího se upíra. Jiným kouzlem upíra přitáhl k sobě, v prudkém letu protivníka vyvolal dlouhý vázaný meč, kterým sťal protivníkovi hlavu v momentě kdy se dostal do jeho blízkosti. Kouzlo se tak přerušilo. Jedna polovina těla spadla k nohám Císařského mága, hlava odletěla kamsi jinam.
Morgana mezitím s pomoci dvojice holí. Vyvolala ochranné kouzlo, mnohem silnější než to co seslala pro tvoji ochranu. Nyní bylo kouzlo vidět. Magická bariéra, která byla vytvořena a udržována mocí holí upevněných k zemi nabrala kopulovitého tvaru, který končil metr od tebe. Rozdělila tak hodovní síň na dvě oblasti.

Z jedno z přilehlých místností se ozval štěkot a rachot, který věstil příchod nových nepřátel. Mero vyvolal kouzlo, kterým se chtěl ujistit o jejich počtu.
„Dva čtyřnohý. Jeden dvojnohý.“ oznámil počet nepřátel.
„A jeden chrlič.“ dodala Morgana a pohlédla směrem ke kamenné soše za níž se předtím krátce skrýval upír. Mero jí neodpověděl. „Doufám, že se pletu.“ dodala poté tiše spíše pro sebe. Mero udělal několik kroků vpřed v bariéře blíže ke stolu, aby si prohlédl zavěšené osoby. Poté sklopil hlavu a podíval se na upíra, kterého předtím vrhl proti stěně. Ten se začal pozvolna stavět na nohy.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
„Ne. Hned rozhodně nebudete.“ odpověděla ti De Peyranová bez menšího náznaku humoru v její odpovědi a netvářila se vůbec optimisticky, když ti odpovídala. Chocholka po jejích slovech zastavil svoji ruku, zanechal rozdělování a část již rozpočítané kupičky mincí přesunul k jiné, aby je spojil.
„Kdybys měl nějaký trvalí defekt. Abys neřekl, že jsem vydělal na tvém neštěstí.“ vysvětlil svůj čin a nerušeně pokračoval v rozdělování mincí již opět rovným dílem.

„My víme. Pár vteřin před procitnutím jste mluvil.“ reagovala opět De Peyranová, „Ještě předtím jste sebou ale házel po voze, že jste z něj málem vypadl. Musela jsem vás přidržovat. Přestože jste utrpěl závažná zranění byla to docela fuška.“ přiznala, „Chvíli jsem přemýšlela, že vás něčím majznu po hlavě, ale nechtěla sem riskovat vaše doražení.“ dodala přičemž se krátce odmlčela. „Už takhle to s vámi vypadalo bídně.“
Aldaril se jen pousmál.

„Jo.“ zvedl hlavu Chocholka, když si zmínil Mirabelle s Annou. „To je v plánu.“ reagoval na tvá slova a zanechal dělení vydělaných peněz, „Vezeme tě za Annou, protože Mirabelle je moc daleko a kdoví jestli bys nám zase neupadl do limbu a nemluvil s duchy. Než bychom tě k ní dovezli... navíc se přiznám, že se mi moc nechce vysvětlovat jí proč vypadáš tak zřízeně. Kdoví coby s námi udělala, když je to tvá milá... Sice se tváří jako mírumilovná a tolerantní žena, ale to se zpočátku tváří všechny.“ poté se odmlčel.
De Peyranová si tě během Chocholkovi rozmluvy prohlížela, ale nepromluvila když se odmlčel.
„A také by tě tahle neměli vidět občané města. Hned první den ve službě a tahle zřízený... to by vyvolalo špatné otázky a pochybnosti. To nemůžeme dopustit.“ dodal poté.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
Snědli jste samo, které bylo před vámi připraveno. Dopili pivo a poté se začali chystat k odchodu. Oba bojovníci vedli teorie o jaké monstrum by se mohlo jednat. Langley jim občas nadhodil nějakou možnost, ale do detailů nezacházel, nebylo ani jasné jestli ví o jaké monstrum skutečně jde. Ralyna si držela odstup, jakékoliv spekulace o monstru odmítala a raději jen poslouchala. Nakonec si i ona dopřála pivo a trochu masa.

„Platí. Pobereme své věci a vypadneme. Ještě to nahlásíme výš. Ať se po nás neshánějí.“ reagoval Draven při vašem odchodu. Ralyna vás vyprovodila, ale zůstala stejně odtažitá jako při vašem příchodu. Když jste se ocitli před budovou a dveře za vámi zavřela, Langley se zpočátku jen usmál.

„Šlo to snadno.“ konstatoval, „Ale doporučuju dávat pozor na Ralynu.“ otočil se, jakoby se chtěl ujistit, že jste skutečně na ulici sami a někde vás nesleduje. „Je to dobrá válečnice, ale je dost podezíravá... a hlavně nedůvěřivá. Draven a ten druhý... zase mi vypadlo jméno. Jsou oproti tomu vstřícnější, ale přestože řekli, že do toho jdou jako první. Kdyby na to nekývla ona... vycouvali by.“ poté se rozhlédl, „O jakou přítelkyni jde? Přemýšlím jestli se cestou nestavit v cechu mágů. Oznámit Hannaque, že jsem opět volný.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy
 
Tondulin
"Dobře.... Je to sice už druhej den co jsem kapitán..... Ale stejně, vypadalo by to blbě......Hlavně ho hlídej Aldarile....Ať nešvindluje s těma prachama......" Vykoktám ze sebe ještě pár slov a pak už zavřu oči a nebudu se dál zbytečně namáhat.
Upravil/a Tondulin dne 30.04.2022 14:55
 
Adrian_S
"Ten druhý válečník je Renard, velmistře." připomenu mu, "Co se týče Relyny, už jsem si tak nějak zvyknul, že lidé v mé zemi jsou příliš nedůvěřiví. Dříve tomu tak nebylo." podotknu.

"Ta společnice je od mistra Tara. Pochybuji, že jí budete znát. A při vší úctě, nejsem si jist, jestli je moudré jít do cechu se ohlásit, že jste na svobodě. Jestliže jste říkal, že to tam po Vás převzala Hanneque a je jen ráda, že vy ve vedení nejste... Myslím si, že Vás akorát urazí nebo řekne nanejvýš "Tak hodně štěstí a ať se daří."." pronesu skepticky.

Až budem na náměstí, porozhlédnu se po Jeře.

Upravil/a Adrian_S dne 30.04.2022 15:36
"Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!"

7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka"

17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014
7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"

Přečtěte si také moje díla:
Adriho verše
Adriho povídky I - Ruka zloděje
Adriho povídky II - Temná smlouva
Adriho povídky III - Děti Skyrimu
Adriho povídky IV - Prokletí daeder
Adriho povídky V - Osvobození
Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře
Adriho povídky VII - Torna plná cukříku
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej
 
Sarako
,,Kolik vás tu je?" osopím se na ležící upírku ,,A jakou dohodu jste měli s vesničany? Mluv, nebo zemřeš!" a výhružně jí přitlačím špičku Arminova meče na krk, přitom budu očekávat brzký příchod nepřátel z protější chodby, nakrátko se ohlédnu po chrličovi a po celou dobu se budu snažit vyhnout přímému očnímu kontaktu s onou upírkou.

Dám upírce chvilku na odpověď a bez ohledu na to, zda-li mi to řekne, nebo ne, jí oddělím hlavu od těla a připravím se na střet s posilami upírů (a s chrličem - v případě, že by obživl).

Upravil/a Sarako dne 30.04.2022 17:33
 
https://vzajetinadprirozena.webnode.cz
Aurelius
→ Tah 1133

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Upírka ti neodpověděla. Sťal si ji hlavu a připravil se na střet s dalšími protivníky. Z vedlejší místnosti vyběhla dvojice nemrtvých psů, kolem krku měli kovové obojky. Pár kroků za nimi byla černovlasá upírka, která svým vzhledem odpovídala upírce na portrétu. Její tvář již nebyla tolik pohledná (graf. vzhled - zde) neboť byla poznamenána rysy upírky a též rudými očima. Přesto byla její tvář čistá, umytá a opečovávaná, dbala o sebe a nejevila žádné závažné známky deformace jako poražená trojice upírů. Oblečena byla do tmavého oděvu u opasku se jí pohupovala šavle.

Zastavila písknutím své psy a začala tleskat. Upír, který se stavěl s námahou na nohy pohlédl jejím směrem, když se kolem něj chystala projít. Mero i Morgana byli připraveni k vrhnutí jednoho magického kouzla. Upír však nevstal, protože ho nohou skopla zpět k zemi. Upír zafuněl a své snahy vstát opět na nohy vzdal, alespoň pro zatím.

„Nabízím vám dohodu.“ promluvila chladným tónem hlasu a jednou z rukou sáhla kolem krku a vytáhla doposud skrytý amulet. Zlatý amulet s drahým kamenem byl po obvodu kamene opatřen magickými symboly. Pevně jej sevřela v ruce, druhou přiložilo na rukojeť své šavle. „Jste chráněni bariérou, jste v bezpečí. Vyslechněte co mám na srdci, zvažte to. Poté můžeme bojovat.“ s těmito slovy se rozhlédla po místnosti. Pozornost však nakonec zaměřila na tebe a Mera.

„Zabil bych ji hned. Bude jen žvanit, hrát o čas a kdovíco všechno. Než se stihne probít skrz bariéru proměníme ji v prach.“ řekl Mero bez rozmýšlení. Morgana mlčela, pečlivě si však měřila protivnici, aby mohla jakýkoliv její nebezpečný pohyb ztrestat sesláním kouzla. „Hrozbu pro nás představuje ten chrlič. Ona ne.“

Když se situace uklidnila a záře z magické bariéry ještě více osvětlila místnost, měl si možnost konečně prohlédnout mrtvá těla zavěšená nad stolem. Dvojice z nich ti nepřipadala nijak povědomá, nejspíš se jednalo o vesničany nebo nějaké dobrodruhy, obě byla lidská. Poslední mrtvá byla elfka, měla krátké vlasy a potrhaný oděv byl červeno-černé barvy. Tvář však byla příliš špinavá od hlíny i zaschlé krve, abys s jistotou dokázal říct, že se jedná o Cariel. Na rozdíl od zbylých dvou mrtvých těl bylo do elfky zabodnuta trojice úzkých dýk.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
Vykoktal si ještě několik vět ze svých úst a poté zavřel oči. Ještě předtím sis stihl všimnout jak Chocholka pečlivě rozděluje vydělané peníze a De Peyranová tě s mírným úsměvem ve tváři sleduje.

Zavřel si oči. Cítil si jak vůz několikrát poskočil, ale poté si také ucítil jak si buzen. Nemohl si mít oči zavřené dlouho, přesto se zdálo, že vůz urazil velkou dálku. Vjeli jste na prašnou cestu, kterou obklopovalo pole. Zasazeným plodinám se však viditelně příliš nedařilo.

„Nespěte.“ promluvila k tobě čarodějka, „Utrpěl jste několik úderů do hlavy. Máte pravděpodobně otřes mozku. Tak zůstaňte při nás.“ vybídla tě a ohlédla se z vozu.
„Paráda. Jak je to ještě daleko?“ zvolal Chocholka, který rozdělil poslední ze Septimů, spokojeně je poté začal dávat do měšců, aby je mohl dát novým majitelům.
„Zhruba pár minut. Jestli jedeme správně.“ reagoval Julius.
„Jedeme.“ ujistil ho jeden ze zbrojnošů, který se chvíli držel vedle vozu, ale jakmile to přestalo být možné, přibrzdil a jel za vámi. Nejspíš pomáhal s navigací Juliovi a Aldarilovi.

„Už vidíme i stavení.“ reagoval po chvilce Julius. De Peyranová se opět rozhlédla po okolí, prohlížela si krajinu. Chocholka konečně dokončil přesun mincí zpět do měšců. Měl tři. Jeden byl přeci jen o několik desítek mincí těžší. Potěžkal si je a spokojeně se usmál od ucha k uchu.
„Byl to dobrý kšeft.“ konstatoval.

Vůz dojel blíže ke stavení.
„Už vidím naše.“ zvolal Julius radostně, když se před stavením pohybovalo několik zbrojnošů v barvách hrabství. Po Anně však nebylo ani stopy. „Jak vypadá ta Anna?“ otočil se na Aldarila, který ztuhl. „Chocholko?“ obrátil se znovu více dozadu, aby viděl na Chocholku.
„Jak to říkal Aedan... Hledej černovlásku v motyčkou. Je to dvorní čarodějka. Když tu jsou zbrojnoši tak ještě neodjela.“ odpověděl mu pohotově, „Kdyžtak tu zastav. Poptáme se.“ poté připnul jeden s měšců k opasku.
„Černovlásku nevidím. Zastavíme...“ ohlásil Julius záměr zastavit před stavením. Adriannin doprovod se mezitím přivítal s tvým doprovodem zbrojnošů.

Julius seskočil s Aldarilem z vozu a oba vyrazili k nejbližším zbrojnošům zjistit kde se nachází dvorní čarodějka. Chocholka se též pohnul.
„Tohle je tvoje Aedane.“ řekl a podal ti měšec, „Za všechny ty trable co jsi měl s tou žoldačkou.“ (jedná se o měšec do kterého dal nejvíce Septimů) Poté se obrátil na De Peyranovou, „A pro vás.“
De Peyranová s úsměvem přijala měšec, potěžkala ho a schovala do své brašny.
„Zkuste vstát.“ vybídla tě následně, „Budu vás s Chocholkou podpírat a pomůžeme vám z vozu, abyste sebou ještě někde nešvihl.“
Chocholka se připravil tak, aby tě mohl kdyžtak podepřít. De Peyranová ti naopak podala ruku, aby ti pomohla vstát a následně tě mohla snáze podepřít.
„Tak pojď brachu... Doufám, že ti Anna nic neuřízne.“ poznamenal Chocholka.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
„Asi máte pravdu, ale chtěl bych vidět ten její výraz.“ pokyvoval hlavou Langley, „Nechám to být.“ mávl nakonec rukou a vyrazili jste rovnou na náměstí. Chvilku jste kráčeli ulicemi, dokud jste nedošli na náměstí. Náměstí bylo již téměř poloprázdné. Veškerá sláva co se zde odehrála se již rozpustila a zůstalo jen několik málo stánku. Avšak nikdo z místních se do utrácení příliš nehrnul, kolemjdoucí se spíše na zboží dívali a zajímali se o novinky mimo město, které bylo nedávno obsazeno.

Cestou do středu náměstí vás dohnala Jera.
„Konečně.“ zvolala, „Bloudila jsem po městě a nemohla jsem vás najít.“ pokračovala, když jste zastavili. „Velmistr Langley?“ obrátila se na velmistra. „Ráda vás poznávám.“ reagovala poté a uctivě se uklonila.
„Já vás též.“ reagoval na oplátku Langley.
„Svitky pro návrat.“ poznamenala okamžitě Jera a vytáhla tři svitky. „Každý máte jeden. Jakmile jej použijete aktivuje se...“
„Vím jak funguje teleportačí svitek.“ zastavil ji pobaveně Langley.
Jera jen kývla a rozdala vám teleportační svitky.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Upravil/a Aurelius dne 03.05.2022 00:10
 
Tondulin
"Dej to zatím Aldovi." Odmítnu peníze a nechám kluka, ať mi je pohlídá. "Doprdele to jsem se ale zřídil." Bolestivě pronesu, když za asistence de Peyranky a Chocholky vstanu a vydáme se pomalu hledat Annu.

"Kdyžtak mě nechte mluvit... je to citlivé děvče, nebudeme ji zatěžovat mysl nějakou bitkou..." Instruuji kolegy a jakmile se dostaneme k čarodějce podám jí svoje vlastní vysvětlení. "Ahoj Anno... Říkali jsme si s Chocholkou, že tě půjdeme navštívit... trochu se kouknout, jak ti to jde však víš..... Bohužel jsem upadl na schodech a nějak mě bolí hlava.....nohy....ruce a tak nějak tělo všeobecně...znáš ty hospodská schodiště, bývají v hrozném stavu." Vykouzlím svůj pověstný šarmantní úsměv, trochu zkřivený bolestivou grimasou.

"Myslíš, že by ses na mě mohla trošku kouknout?"

Upravil/a Tondulin dne 03.05.2022 01:09
 
Adrian_S
"Jen ještě potřebujeme 3 další svitky, naverboval jsem bojovníky z cechu." Jera bude určitě nepříjemně překvapená, ale zarazím ji, "Ty válečníky potřebujem pro úkol, Taros by jistě víc vysvětlil. Klidně pošlete napřed sebe, Jero, dunmerku a norda. Já s velmistrem a tím zbývajícím válečníkem bych tu počkal, než by se pro nás někdo znovu otočil." ohlédnu se na velmistra, "Teda pokud velmistr neumí hromadnou teleportaci, tak mě jiné řešení nenapadá."

Pokud bude mít Jera nějaké námitky, chladně sdělím, "Taros Vás jistě za tuhle námahu odmění."

"Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!"

7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka"

17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014
7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"

Přečtěte si také moje díla:
Adriho verše
Adriho povídky I - Ruka zloděje
Adriho povídky II - Temná smlouva
Adriho povídky III - Děti Skyrimu
Adriho povídky IV - Prokletí daeder
Adriho povídky V - Osvobození
Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře
Adriho povídky VII - Torna plná cukříku
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej
 
Sarako
,,Vyslechneme si, co nám chce. Pokud nám přitom práskne toho zrádce z vesnice, budou to dvě mouchy jednou ranou." zašeptám Merovi a pokynu mu, aby se zatím postaral o chrliče.
Poté popojdu o kus zpět ke Garynovi s Felasem potichu jim vzkáži: ,,Ať se bude dít cokoliv, vyhněte se přímému očnímu kontaktu s tou upírkou." vrátím se k bariéře a pronesu k upírce: ,,Tak mluv, zajala jsi snad Vicenta Motierra?" přitom si budu dávat pozor na přímý oční kontakt s ní a abych nestál pod lustrem, jedním z visících těl, nebo něčím dalším, co by na mě mohla skrze bariéru strhnout.
 
https://vzajetinadprirozena.webnode.cz
Přejít na fórum:
Podobná témata
Diskuze Fórum Odpovězeno Poslední příspěvek
Hrozba • Diskuze Zdejší kobky 313 23.12.2016 21:15
Hrozba • Pilíře Vědění Zdejší kobky 4 15.05.2016 23:33
Hunterovi povídačky, Svazek 1.: Hrozba Onyxu » Skyrim - Váš svět 30 20.10.2012 23:48
Archív Novinek
Datum Kategorie Název Přečteno
24-12-2018 Články Šťastné a veselé! (2018) Přečteno 4381 krát
11-06-2018 Elder Scrolls The Elder Scrolls VI oznámeno! Přečteno 8649 krát
01-04-2018 Novinky S hrdin(k)ou po celém TAMRIELU! (Apríl) Přečteno 6192 krát
24-12-2017 Články Veselé a šťastné! (2017) Přečteno 5269 krát
06-07-2017 Rozpracovaná novinka (6.7.) Přečteno 0 krát
01-04-2017 Na cukřík s M'aiqem Lhářem Konec série "The Elder Scrolls"! Přečteno 13191 krát
11-02-2017 Elder Scrolls Příběhové rozšíření pro TESO a H... Přečteno 7891 krát
24-12-2016 Elder Scrolls Veselé Saturalie a oslavte Starý život! Přečteno 6968 krát
12-12-2016 Na cukřík s M'aiqem Lhářem 6 let se Skyrim.4fan Přečteno 6624 krát
18-11-2016 Elder Scrolls The Elder Scrolls: Online dočasně zdar... Přečteno 7848 krát
 Více...     
Archív Novinek
TOPlist