,,V tom případě bych Vás mohl pozvat na sklenku, až Verick skončí s vaším portrétem." odvětím ženě ,,Nejsem sice malíř, ale když držím meč v ruce, jsem v podstatě taky umělcem. Jen po mě namísto pláten zůstávají poražení soupeři." a vyčkám, zda žena přijme mé pozvání, nebo jej odmítne.
V duchu si přitom pomyslím: ,,Tak dělej Vericku! Až sem vrthne Atius, nebude už o čem vyjednávat."
"Třeba ta tvoje." Zazubím se jako odpověď na to, že budou další svatby. "Právě si to musíme vynahradit, takže to určitě bude stát za to."
"He he, to si piš. Budeš si z něho moci utahovat. Ono totiž když se u nás na chvilku zabydlel Klargus, tak aby nevěděl o každém jeho kroku. Pak mu klidně tuto skutečnost můžeš nenápadně připomenout a pošťuchovat ho."
"Dobře, tak v tom případě, že si ještě potřebuješ něco zařídit, tě nebudu rušit. Rád jsem tě po dlouhé době viděl a jsem rád, že jsi v pořádku. Zatím se měj." Čímž se rozloučím a vyrazím zpět na univerzitu s tím, že se mi snad zatím podařilo víceméně alespoň částečně vyřídit vše, co jsem tak nějak potřeboval a zamířím do svého kabinetu.
Sarako „Obávám se, že můj manžel by z vaší nabídky nebyl nadšen.“ odpověděla pobaveně žena, „Ale...“ přerušil ji výkřik a svá slova polkla. „Honem! Pojďte sem někdo! Kdokoliv!“ zařval Verick. Žena se na tebe podívala překvapeně, ale na dialog již nenavázala. „Dělejte!“ ozval se hlas bosmera nanovo, přestože řval z plných plic, byl trošku tlumen a též se mu hlas dost třásl.
Tondulin „Netvrdíme, že je naživu. Stanovisko, že je po smrti platí i nadále. Pochybení bylo v nepřepravení jeho ostatků.“ upozornil Tarn po tvých slovech, Belius na tebe koukl s drobnou nadějí.
„Ano to jsou.“ přikývl následně Tarn, když jsi zmínil povolanější uskupení na boj proti upírům. „Vzhledem k neschopnosti Bdících jsme tuhle část převzali rovněž my a část našich se zabývá likvidací upírů, vlkodlaků a podobné nebezpečné havěti.“ dodal hradě.
Když jsi zmínil plán co nejdříve odejít, aby ses mohl vydat místo prozkoumat a nabídl účast i Tarnovi. Adrianna na tebe vrhla překvapený pohled, Belius si podepřel bradu a zakryl si ústa. „Není problém.“ přikývl Tarn bez delšího přemýšlení nad odpovědí, „Rozhodl jsem se vyhradit si na vás celý den, proto vás podpořím a vaši nabídku přijmu. O osobní mstu mi nejde, ale spravedlnost je nutné zjednat.“ pokračoval odhodlaně, přičemž se otočil na svojí kolegyni, která jen přikývla.
Adrianna vykulila oči a nahodila výraz zoufalosti. Belius se jen s úlevou usmál od ucha k uchu neboť mu došlo, že tím jeho dialog s čarodějem v červeném rouchu nejspíš dospěl ke konci. Tarn si Adriannina výrazu nevšiml, protože věnoval pozornost své kolegyni.
„Připraveni jsme.“ oznámil ti následně, „Alespoň budu mít možnost vás dva vidět při práci a udělat si obrázek o tom jak je hrabství připraveno díky vaší vzájemné spolupráci vzdorovat magickým hrozbám a nejenom jim.“ podotkl spokojeně, „Hrabě.“ obrátil se k Beliovi, „Hraběnko. Prozatím se s vámi loučím. Kolegyně vás seznámí se vším potřebným, protože ona s bojem proti upírům nemá žádné zkušenosti a je moc mladá na to, aby nějakému zbytečně čelila a riskovala svůj život.“ řekl směrem k vládnoucímu páru. „Děkujeme.“ přikývla hraběnka Anita. „Nebojte se. Budeme nám velkým potěšením jednat s vaší kolegyní... a jsem si jist, že dospějeme k nějakému slibnému závěru.“ doplnil ji Belius zatímco si prohlížel mladou čarodějku.
„Tak pojďme...“ oznámila nepříliš nadšeně Adrianna když vstala ze své židle a pokynula ti ať ji vedeš. Tarn se ještě jednou na rozloučenou uklonil, rozloučil se s přítomnými a poté vykročil pomalu nazpět k východu z trůnního sálu.
ScorpionCZ „Třeba.“ usmála se na možnou svatbu, „Už aby to bylo za mnou... budu z toho dost nervózní.“ přiznala a neztrácela úsměv ve tváři, „Ale to si piš, že se mu zmíním o jeho dobrodružném lezení oknem.“ odmlčela se a zapřemýšlela. „Také jsem tě ráda viděla a jsem ráda, že jsi v pořádku... Vlastně...“ zarazila se, „Myslíš, že bych tě mohla o něco poprosit?“ koukla na tebe prosebně, „Potřebovala bych odnést pár vzorků na Univerzitu a otestovat je, ale musím se tu ještě držet. Udělala bych to tady sama, ale bohužel už mi všechny přísady došly a vybavení tady je dost mizerné.“ přiznala, „Stačilo by kdybys ty ampulky odnesl na ošetřovnu a dal je nějakému mágovi obnovy na kterého tam narazíš. Stačí říct, že jsou ode mě a oni už budou vědět co s nimi. Dělala jsem to takhle už minule. Ale dej se spíš nějakému profesorovi... rozhodně to nedávej studentům, vzorky by neměly být nebezpečné, ale člověk nikdy neví.“ zadívala se opět na tebe, „Udělal bys to pro mě? Prosím.“
SuperHunter „Pochybuju. Jsou to legionáři.“ namítla s úsměvem Zenira, „Myslím, že luxus konkrétního výběru nemáme.“ zakroutila hlavou směrem k oknům, „Takže bude stačit jakékoliv okno v tom horním patře. Ideálně tak, aby bylo směrem do té boční uličky, abych nebyla tolik na očích až polezu nahoru.“ odmlčela se a popošla blíže, „Ale protože nevíme, který pokoj bude zrovna navečer obsazený a kdovíkdo tam bude mí intimní chvilku... tak nemůže být moc vybíraví.“
Tasím meč a rozběhnu se za výkřikem, přitom nebudu nepolevovat v pozornosti. ,,Kde jste Vericku? Co se tu při osmičce děje?" křiknu k Verickovi, jen co vyběhnu ze dveří jeho komnaty.
Upravil/a Sarako dne 18.06.2021 20:06
"Skvělé, pomoc se nám bude opravdu hodit." Pochválím Tarna a povedu naší trojici nejprve k nějaké kovárně nebo obchodu se zbraněmi, kde bych mohl sehnat něco stříbrného. Cestou Tarna seznámím s celým plánem. "Jak už jsem říkal, dostal jsem soupis vytipovaných lokalit, kde by se Vincent mohl ukrývat. Vytvořili jsme tedy dvě pátrací skupiny, jedna je vedená mnou a směřuje na jih, druhou vede vysokoskalský rytíř Tilbaut. Popravdě jsem tak trochu doufal, že se přidá i vaše kolegyně, abyste mohli být nápomocni oběma skupinám. Severní skupina je momentálně bez mága, zatímco já jsem si zajistil tady pomoc slečny Arteriové."
"Možná bych měl trochu větší klid na duši, kdybyste doprovázel Tilbautovu skupinu, i když vás samozřejmě nechci vyhazovat, pokud nás chcete sledovat při práci, jak jste sám říkal. Nechám tedy rozhodnutí na vás." S těmito slovy vejdu do kovárny/obchodu a rychle vychrlím požadavek na jakoukoliv stříbrnou zbraň / stříbrné šípy. Dám najevo, že na to opravdu spěchám.
"Ale jistě, stejně mířím na univerzitu." Řeknu napůl otočen k odchodu. "Jenom bude trochu problém tam někoho najít. Leda by se už všichni vrátili. Scipio tam už byl a nemohl skoro nikoho pořádně sehnat ... ale zkusím to. Tak se zatím měj." Dodám, když budu přebírat ony vzorky a následně vyrazím na univerzitu. Můj cíl se však změní a vyrazím do nemocnice splnit tento malý úkol a najít nějakého nejlépe profesora. Pokud tam nikoho takového nenajdu, tak to předám muži, jenž se předtím staral o Scipiovu ženu.
Sarako
Vytasil jsi meč, žena sebou cukla, když ses rozeběhl za výkřikem. Vyběhl jsi dveřmi a pokračoval dál do jednoho z pokojů. Nepolevoval jsi v obezřetnosti, ale žádné nebezpečí si neshledal. Vrhl si do otevřených dveří a spatřil Vericka jak drží ruku na krvácejícím ráně mladé bosmerce. Krvácela přímo z krční tepny, Verickova snaha zadržet krvácení byla pravděpodobně zbytečná. Žena, která měla zajistit tanečnice a přivést je ležela mrtvá opodál společně s jinou tanečnicí, která již byla nachystaná se předvést. Zbylé tanečnice zjevně lomcovaly se dveřmi od vedlejší místnosti, ale Verick neměl čas jim otevřít.
Přízemní okno bylo otevřené a dost velké na to, aby případný útočník uprchl.
„Zatracený hajzlové!“ postěžoval si Verick, „Vydrž!“ nakázal umírající bosmerce, kterou už pomalu opouštěly síly. Když tě Verick zpozoroval spatřil si na jeho tváři krátkou úlevu. „Kde jsou ty vyhazovači, když je člověk potřebuje.“ postěžoval si. „Uprchl oknem!“ zvolal.
Veškeré skříně, přihrádky nebo menší truhličky včetně truhliček na šperky byly otevřené, oblečení bylo vyházené jakoby někdo v rychlosti něco hledal. Většina cenných šperků však zůstala netknutá. Krom úložných míst jsou v místnosti ještě jedny dveře vedoucí do vedlejší místnosti kde kdosi lomcuje se dveřmi. „Otevřete nám sakra!“ ozval se zpoza dveří ženský hlas.
Stěny jsou dále ozdobeny několika obrazy s krajinami a naproti menší pohovce se nachází nízký stůl na němž je rozlité červené víno a rozbité skleničky se nacházejí pod ním.
Tondulin
Tarn jen kývl hlavou na tvá slova a následoval tě i s Adriannou pryč ze sídla. Cestou ven ze sídla jsi rychle vysvětlil Tarnovi plán. Na nádvoří hradu na něj čekal další Císařský mág, opět žena. Tentokráte se však jednalo o starou dunmerku, která za sebou musela mít spoustu elfích let neboť její tvář byla plná vrásek a její výraz ve tváři působil velmi vážně. (graf. vzhled - zde)
Tarn ji pokynul ať ho následuje a celou jí vysvětlil situaci. Dunmerka jen přikyvovala, neprotestovala a řídila se Tarnovými pokyny. Nezdálo se, že by jí výprava na upíra vadila ani, že by na ní byla patrná nějaká obava z možného střetu s upírem, který by mohl mít na rukou krev její kolegyně.
„Kolegyně bude doprovázet druhou skupinu. Já setrvám s vámi.“ rozhodl nakonec, když jste došli až ke kovárně. „Počkáme tu na vás ať se tam všichni nepleteme.“ dodal následně a zůstal s dunmerkou před kovárnou.
S Adriannou jsi vešel do kovárny. Z výhně se linulo teplo a zvuk bouchání kladiva. Vyrušil jsi kováře při práci. Postarší muž si otřel opocené čelo a přivítal se s tebou, ruku ti však nepodal, protože ji měl špinavou. „Stříbrnou zbraň?“ promnul si špinavou rukou tvář kovář, „Se něco najde, ale myslím že hromada věcí se už dávno rozebrala. Ale něco tu vyhrabu... snad. Vydržte.“ mávl rukou, obrátil se a vyrazil do vedlejší místnosti. Zůstávali jste stát osamoceni. Adrianna si se zájmem prohlížela kovářovo náčiní. „Zajímavé.“ usmála se, když spatřila meč s pozlacenou rukojetí. Nejednalo se o ledajaký meč, který bys mohl běžně splašit u kdejakého kupce nebo kováře. Nýbrž o poměrně dost vzácný kousek. Křížovou záštitu měl uprostřed z obou stran zdobenou menším smaragdem, samotná rukojeť pak byla lehce zahnutá a na jejím konci byl na hrušce znázorněn symbol kříže. Čepel meče byla v půlce zlomená. „Podívej...“ pokračovala užasle, když vzala meč do ruky a potěžkala ho, „To je zbraň arcilektorky.“ vysvětlila a prsty přejela po zlomené čepeli, „Úžasné.“ nepřestávala být fascinována. „O copak ho asi mohla zlomit?“ koukla na tebe jakoby u tebe jako zkušeného válečníka hledala odpověď na svoji otázku.
Kovářova rozdělaná práce spočívala ve výrobě série malých úzkých dýk, které byly vytvarovány tak, aby se daly velmi dobře použít pro vrhání. Několik kusů už měl hotových, nabroušených jen je použít. Takové kusy měl dané stranou na jiném stolku.
ScorpionCZ
Serana ti poděkovala odběhla pro vzorky. Měla je pečlivě zajištěné v ampulkách, aby se jim nic nestalo a nikoho jinak neohrozila. Přenechala ti je a rozloučila se s tebou. „Snad budeš mít štěstí.“ usmála se na tebe, „Zatím se měj. Třeba se večer uvidíme, ale nic neslibuji.“ dodala ještě předtím než jsi odešel a na rozloučenou ti zamávala, poté se odebrala zpět do hostince.
Svižnou chůzí ses navrátil na Univerzitu, průchod branami byl bez problémů a početné hlídky legionářů tě nijak neomezovali. Vešel jsi do velkého sálu a pokračoval na ošetřovnu. Ošetřovna opět žila rušným životem, protože se dvojice studentek v róbách obnovy snažila ošetřit dvojici mladých noviců, nejspíše nováčků, kteří zjevně nevhodně experimentovali s ohnivými kouzli a způsobili si vážné popáleniny.
Pokračoval jsi dál ke stolům kde se nacházelo velké množství léčivých lektvarů, obvazů a dalších léčivých pomůcek. Zde seděl za stolem Reman Lex, hlavu měl ve dlaních a vypadal jakoby něco rozdýchával nebo mu nebylo zrovna nejlépe. Když si k němu promluvil, trhnul sebou a obrátil se na tebe. „Co zas chcete?“ zvolal rozčileně a popotáhl nosem, když naznal, že si tě s někým spletl spustil „Omlouvám se. Myslel jsem, že jste... to je jedno.“ mávl rukou.
SuperHunter
Chtěla jsi věnovat pozornost vyhazovačům, když do tebe náhle Zehira šťouchla loktem a hlavou pohodila směrem k osobně, která velmi dobře vyskočila z přízemního okna. „Podívejte...“ šeptla tiše khajiitka.
Způsob vyskočení o ní ihned prozradil, že je akrobaticky dost zdatná. Osoba se dlouho nerozhlížela, byla oblečená do černého hábitu a tvář měla zakrytou kápí a nejspíš i šátkem. Spatřila tebe i Zeniru a raději se rozeběhla jiným směrem, držela se v uličce a po chvilce využila příležitosti a vyskočila na stěnu jednoho z protějších domů a začala šplhat vzhůru. Krátce poté kdosi zavolal o pomoc.
"Netušil jsem, že se arcilektorka věnuje šermování." Odpovím Anně a rovněž si budu užasle prohlížet znamenitý meč. Přiblížím se k Anně a opatrně od ní převezmu zbraň, abych jí ještě více nepoškodil. "Hmm, podle sklonu takovéhleho úseku.... hmm neskutečné, ale ano fragmentace ostří tomu napovídá... zakopla a zlomila ho o zeď. To se mi také už několikrát stalo." Budu se tvářit jakože opravdu analyzuji k čemu došlo, i když o tom nevím ani prd, abych vypadal velmi moudře a zamyšleně, načež na Adriannu vykouzlím úsměv.
Upravil/a Tondulin dne 22.06.2021 21:04
"V pořádku. Mám tu nějaké vzorky od Serany kvůli té nákaze. Prý už budete vědět." Předám ony vzorky. "Nějaké problémy? Třeba mohu nějak pomoci." Zeptám se ještě dodatečně.
,,Ohniště, krb, ne... Kudy do kuchyně? Rychle!" zařvu v nastalém zmatku na Vericka, převezmu si od něj umírající bosmerku tak, abych jí mohl zároveň držet ránu a rozběhnu se s ní v náruči do kuchyně, kde se popadnu první rozžhavený předmět (je před polednem a touhle dobou by mohli připravovat něco k obědu minimálně pro personál) a přiložím jej k ráně ve snaze zastavit krvácení a získat tak bosmerce nějaký čas navíc, nehledě na zjizvení od popálenin a s vědomým, že po tomhle drastickém zákroku nejspíš upadne do bezvědomí, nebo jí to rovnou dorazí. Přitom na okamžik zavzpomínám, jestli bosmerka náhodou neodpovídá Ralionině popisu.
Bude-li bosmerka po mém drastickém zákroku jevit známky života, rozkáži Verickovi ,,Rychle! Musí za léčitelem. Otvírejte mi dveře k hlavnímu vchodu a odkliďte mi stranou ty tři tupý gorily, co Vám postávaj přede dveřma. Nerad bych mrhal drahocenným časem na její záchranu zbytečnými dohady." načež nechám jít Vericka před sebou k hlavnímu vchodu a sám ho budu následovat s bosmerkou v náruči.
Upravil/a Sarako dne 22.06.2021 22:43
Sarako „Vedle...“ zvolal nic neříkající údaj Verick, ustoupil ti, abys mohl bosmerku převzít a odnést ji pryč z místnosti. Držel si krvácející ránu zatímco tě Verick vedl do kuchyně. Bosmerčin stav se zhoršoval. Bosmer rozrazil dveře a vyděsil přítomnou trojici kuchařů. „Vypadněte!“ zařval z plných plic a kuchaři ho poslechli, když viděli co se děje.
Popadl jsi nejbližší kovovou věc, rychle ji rozžhavil nad ohněm a přiložil ji k silně krvácející ráně. Bosmerka krátce před tvým počinem upadla do bezvědomý vlivem velké ztráty krve, ránu se ti povedlo vypálit. Snažil ses odhalit známky života, byly slabé ale stále naživu ještě je.
„Žije? Vypadá to, že jo...“ vydal ze sebe nervózně Verick, „Jo... jdeme.“ přikývl následně, popadl jsi opět bosmerku do náruče a vyrazil za ním. Do cesty vám vběhla dvojice vyhazovačů. „Uhněte vy idioti! Osvoboďte ženský a nanic nehrabte!“ rozkázal jim následně, když vám uhnuli z cesty.
„Léčitel? To musíme asi na Univerzitu nebo za těma ženskýma v přístavu. Ty jsou nejblíž, ale kdoví jestli si s něčím takovým dokážou poradit.“ zvolal cestou, „Náš felčar je mimo město a jiného neznám.“ obrátil se na tebe. Provizorní špitál v zabaveném hostinci je sice blíž, ale vybavení, které tam mají k dispozici nemusí nutně stačit na záchranu bosmerky. Rovněž se tam nemusí nacházet léčitelé dostatečně schopní si s takovým to zraněním poradit. Magická Univerzita je dál, ale tamní ošetřovna disponuje nejlepším léčitelským vybavením, které je v Imperial City dostupné. I zde však platí, že nemusí být ihned po ruce někdo dostatečně kompetentní.
Když jste se dostali do hlavního sálu spatřil si vyjevené výrazy zbylých tanečnic, které se neúčastnily příprav. Také sis všiml rozruchu před vchodem do nevěstince, který nejspíš způsobil příchod legáta Atia a jeho legionářů. Verick jen tiše zaúpěl. „To si dělají prdel? Zrovna dneska?!“ zanadával následně a přidal do kroku, aby stihl situaci vyřešit dříve než se k ní s ženou v náruči dostaneš. „Sežeňte koně!“ zařval na vyhazovače, když došel blíže a napjatou situaci s legionáři ignoroval.
Tondulin
Adrianna se tvému verdiktu pobaveně zasmála, „Kdyby tě slyšela tak by tě hnala.“ kroutila pobaveně hlavou, „Ona je všeobecně talentovaná, úžasná čarodějka, výborná šermířka a uznávaná expertka ve svém oboru.“ shrnula užasle, „Prý bude učit na pobočce i na Univerzitě v Imperial City. Pro Univerzitu je jedině dobře, protože tamní studenti hodně získají.“ dodala a převzala od tebe meč nazpět, aby ho vrátila na místo kde to vzala.
Chvilku poté se vrátil kovář, přes rameno měl přehozené dva toulce plné šípů a oběma rukama táhl proutěný koš v němž se nacházela trojice mečů, dva luky a jeden palcát. „Všechno co zbylo.“ oznámil, „Protože jste ten velitel vojsk tak si vyberte co chcete.“ dodal a položil před vás proutěný koš. „Neplánuji se vrhat na upíra zblízka.“ koukla na tebe Adrianna, „Zkusím ho přemoci svojí magii... Pokud na něj narazíme. A když máme v záloze Tarna... možná by nebylo na škodu nechat ho ať se blýskne.“
ScorpionCZ „Jo. Jo.“ pokýval stručně hlavou a popotáhl nosem, následně se chytl za hlavu a opatrně vzal vzorky. Položil je na jiné prázdné místo a ponechal je tam. „Podívám se na ně.“ ujistil se, „Myslím, že ne.“ zakroutil hlavou na tvojí nabídku pomoci, „Nejprve mě ráno rozčiluje váš příbuzný a poté mně přivádějí k mrtvici zdejší praktikantky. Hrozný. Až se kolegyně Sarricová vrátí tak od ní chci vědět kde je vyhrabala. Protože tohle je děs.“ řekl tak rázně, že ho obě dvě studentky ošetřující opodál poraněné spolužáky musely slyšet.
SuperHunter
Chtěla jsi věnovat pozornost vyhazovačům, když do tebe náhle Zehira šťouchla loktem a hlavou pohodila směrem k osobně, která velmi dobře vyskočila z přízemního okna. „Podívejte...“ šeptla tiše khajiitka.
Způsob vyskočení o ní ihned prozradil, že je akrobaticky dost zdatná. Osoba se dlouho nerozhlížela, byla oblečená do černého hábitu a tvář měla zakrytou kápí a nejspíš i šátkem. Spatřila tebe i Zeniru a raději se rozeběhla jiným směrem, držela se v uličce a po chvilce využila příležitosti a vyskočila na stěnu jednoho z protějších domů a začala šplhat vzhůru. Krátce poté kdosi zavolal o pomoc.
"Pokladník hrabství vám to určitě proplatí dobrý muži." Poděkuji a vezmu si jeden toulec šípů s lukem a jeden stříbrný krátký meč. "Takže arcilektorka je něco jako ženský ekvivalent mé maličkosti? To bych jí asi měl někdy vyzvat na souboj." Odpovím Anně, když uslyším její blahoslavení de Peyranové. "Je roztomilé, že má malá Adriánka vzor, až vyrosteš třeba budeš jako ona." Zasměju se a rozvrkočím Anně vlasy, jak kdyby to bylo malé dítě. Ještě než se mi stihne nějak pomstít, rychle opustím obchod.
"Tak máme vše potřebné, můžeme vyrazit ke stájím." Instruuji Tarna a ukážu mu svůj stříbrný meč na důkaz toho, že jsme připraveni. "Doufám, že máte spoustu historek v rukávu Stenusi, protože to bude docela dlouhá cesta." Až dojdeme do stájí najdu nějakého majitele a z pozice mého titulu ho požádám o zapůjčení koní pro naši družinu.
,,Rozkažte svým gorilám, ať okamžitě složí zbraně a vzdají se. Teď to tady přebírám já s legátem Atiem a není v zájmu nikoho z nás, aby tu bylo o pár mrtvol navíc. Rychle!" vzkáži Verickovi a následně zařvu, aby mě slyšeli i ti venku: ,,Zastavte útok Atie! Jdeme ven! Nesu raněnou a potřebuji prostor!"
Až budeme venku, nevrle se otočím na vyhazovače: ,,Tak kde jsou s tím koněm?" a aniž bych čekal na jejich odpověď, v rychlosti objasním Atiovi situaci: ,,Někdo nás předběhl! Tahle je zraněná a další dvě jsou mrtvé. Vrah stihl utéct. Zajistěte s legionáři celou budovu. Žádná z tanečnic nesmí ven, dokud se nevrátím. Celé to nejspíš souvisí s těma zabijákama v přístavu. Někdo z Caesarova blízkého kruhu přátel přežil a teď likviduje každýho, kdo o něm něco ví. Máme tu velkej případ, Atie."
Až mi někdo přivede koně, vyhoupnu se do sedla, věnuji Verickovi krátký pohled: ,,Říkají mi Bílý Guar a máte mé slovo, že udělám vše pro její záchranu. Dejte mi zatím pozor na moje zlato." a rozjedu se k bělozlaté věži (jsme mimo přístavní čtvť, takže je to nejbližší možné místo, kde by mohlo být přinejmenším vybavení pro záchranu života císaře a jeho blízkých, včetně vrchních představitelů rady starších, nebo i ošetřovna císařovy stráže, a schopných mágů by tam po zasedání rady mohlo být taky dost, nehledě na nějakého tamního ranhojiče).
,,Vydrž sakra! Vydrž!" utrousím cestou k bosmerce, i když vím, že nebude schopná v tomhle stavu pochytit má slova.
Sarako
Verick zůstal po tvých slovech stát na místě, zarazil a zjevně rozdýchával tvůj rozhovor s Atiem. Nakonec se zmohl jen na pokynutí svým vyhazovačům, kteří přestali klást odpor.
„Vážně?“ zatvářil se legát Atius překvapeně, „Celé to tu nechám uzavřít a zajistit.“ přikývl. „Uzavřít?!“ zvolal Verick, „To nás přijde na majlant a pověst.“ zděsil se. „Teď kolem oběda tu zjevně žádné terno není.“ odpověděl mu poklidně legát Atius, když nahlédl dovnitř otevřenými dveřmi, „Takže to přežijete.“ obrátil se na jednoho z legionářů, „Přiveď posily. Ať to máme pod kontrolou ve více lidech.“ rozkázal mu, legionář poslechl a legát následně začal instruovat zbylé. Verick jen zakroutil hlavou a podíval se na zraněnou bosmerku.
Jeden z vyhazovačů konečně přivedl strakatého koně, byl osedlaný a připravený k cestě. Vyhoupl ses do sedla, opatrně chytl bosmerku a obrátil se na Vericka.
„Zachraňte ji.“ pokynul ti následně a poplácal koně. „Věřím vám, že to dokáže... já udělám maximum, abychom toho parchanta dostali.“ Pobídl jsi koně a vyrazil rovnou do středu Imperial City. Jízda po ulici na koni byla horší, protože jsi nemohl do úzkých uliček a musel si často volat na kolemjdoucí aby ti uhly z cesty. Povedlo se ti nakonec dostat až do části města s Bělozlatou věží.
Před ní se zrovna konal nástup skupinky dvaceti členů městské gardy. Všichni byli nastoupení v plných zbrojích a vyšňoření jakoby se měli zúčastnit nějakého důležitého ceremoniálu. Na jejich nástup dohlížel postarší (odhaduješ mu něco málo přes padesát let) blonďatý muž (graf. vzhled - zde) ve velitelské zbroji a červenou šerpou značící, že je velitelem celé Císařské gardy a rovněž patří do rady Starších. Pod ramenem svíral přilbu a přísně hleděl na nastoupené válečníky. Vedle něj stál jiný muž, mladší o pár let, hnědovlasý s postavou legionáře a lehkou zbrojí na sobě (graf. vzhled - zde). Tvář měl zjizvenou jizvou a ruce měl na hrudi překřížené. Přilbu měl zavěšenou na háčku u opasku. Podle tvaru přilby si ihned poznal, že zastává funkci legáta, tunika zas prozradila jeho příslušnost k Osmé legii.
Vstup do věže hlídá dvojice stráží. Věž zrovna opouštěla zrzavá bretonka (graf. vzhled - zde), kterou jsi měl včera možnost vídat na svatbě. Šaty vyměnila za oděv členky rady Starších a zdálo se, že se dobře baví, protože se společně se svým doprovodem, který byl admirál Lanius smáli od ucha k uchu. Oblečen byl do své slavností admirálské tuniky.
Tondulin „Obrátím se na něj. Mějte se a ať slouží.“ popřál ti kovář než se opět pustil do práce na sérii vrhacích dýk. Se stříbrným mečem, lukem přehozeným přes rameno a toulcem plným stříbrných šípů. Obrátil ses na Adriannu, která se tvému porovnání s arcilektorkou se pobaveně zasmála, když si jí však sáhl do vlasů nezatvářila se příliš nadšeně a ihned se zase začala upravovat.
„Ale v podstatě máš pravdu.“ přikývla, když se upravila a dohnala tě před kovárnou. „Když jsem byla menší chtěla jsem být jako ona... ale když vidím, že za každým úspěchem se dost často ukrývá trochu té hořkosti. Tak si trošku říkám, že je možná lepší se držet rozumně při zemi.“
Před kovárnou na vás stále čekal pouze Tarn, jeho kolegyně nejspíš vyrazila vyhledat Tilbauta, aby se k jeho skupince připojila jako magická podpora. Tarn se zatvářil mrzutě, když jsi ho oslovil pouze jménem a nijak si nezmínil jeho post nebo titul. „Historek mám dost veliteli.“ přikývl nakonec, když se nejspíš rozhodl, že tvůj prohřešek ponechá bez odezvy. „Ale jsou to převážně historii magického rázu, které nevím jestli pro vás budou zajímavé. Spíš by mě zajímal váš životopis.“ obrátil se na tebe, „Sice toho o vás vím poměrně dost, protože se znám s Vrchním generálem Valeriem a dost jsem s ním hovořil o současném stavu Osmé legie a bezpečnosti Cyrodiilu... ale i tak mě zajímá jak se kvestor Osmé legie s tak vyostřeným vztahem se svým předchozím generálem dostane až na post velitele v hrabství jeho rodu.“ koukl na tebe zaujatě, „To je jistě také dlouhý příběh.“
Došli jste ke stájím. Majitel vám ochotně obstaral koně. Obstaral si koně i pro stoji družinu sestavenou z jednoho zbrojnoše a dvojice rekrutů. Trojice se však stále ještě nedostavila.
ScorpionCZ „Jo. Jo.“ pokýval stručně hlavou a popotáhl nosem, následně se chytl za hlavu a opatrně vzal vzorky. Položil je na jiné prázdné místo a ponechal je tam. „Podívám se na ně.“ ujistil se, „Myslím, že ne.“ zakroutil hlavou na tvojí nabídku pomoci, „Nejprve mě ráno rozčiluje váš příbuzný a poté mně přivádějí k mrtvici zdejší praktikantky. Hrozný. Až se kolegyně Sarricová vrátí tak od ní chci vědět kde je vyhrabala. Protože tohle je děs.“ řekl tak rázně, že ho obě dvě studentky ošetřující opodál poraněné spolužáky musely slyšet.
SuperHunter
Chtěla jsi věnovat pozornost vyhazovačům, když do tebe náhle Zehira šťouchla loktem a hlavou pohodila směrem k osobně, která velmi dobře vyskočila z přízemního okna. „Podívejte...“ šeptla tiše khajiitka.
Způsob vyskočení o ní ihned prozradil, že je akrobaticky dost zdatná. Osoba se dlouho nerozhlížela, byla oblečená do černého hábitu a tvář měla zakrytou kápí a nejspíš i šátkem. Spatřila tebe i Zeniru a raději se rozeběhla jiným směrem, držela se v uličce a po chvilce využila příležitosti a vyskočila na stěnu jednoho z protějších domů a začala šplhat vzhůru. Krátce poté kdosi zavolal o pomoc.
"Jsi z rodu Arteriů, pochybuji, že se budeš držet rozumně při zemi, to nemáte ve zvyku." Odpovím Anně a jako správný rytíř a gentleman před ní předvedu jednoho z koní a pomůžu se jí dostat do sedla.
"To máte pravdu Nejvyšší, to je opravdu velmi dlouhý příběh. Mimochodem jsem Aedan, nemusíte mi říkat veliteli, nepotrpím si na tituly." Odpovím Tarnovi a rovněž se vyšvihnu do koňského hřbetu. "Starý Arterius je magor, tu jizvu přes oko mám od něj. Mám štěští, že na něj vůbec vidím. Stačilo, aby šla čepel o pár milimetrů dál a mohl ze mne být pirát." Zazubím se, jak kdyby to pro mě byla všechno jen jedna velká sranda.
"Nemyslím, že to spolu nutně souvisí, Tady v hrabství jsem kvůli Beliovi, to je ale zas naprosto jiný příběh."
Upravil/a Tondulin dne 24.06.2021 00:27
,,Stráže! Stráže!" zvolám z plných plic, abych si získal pozornost i zbytku přítomných, jejichž pozornost doposud neupoutala mnou nesená bosmerka ve značně zakrvácených šatech a spustím na všechny, co hlídají u Bělozlaté věže: ,,Je mi moc líto, že jsem tu od dnešního setkání s Meligusem Vitou už podruhé, ale Legát Atius řeší v sousední čtvrti dvojnásobnou vraždu v Císařském městě za bílého dne. Já jsem Bílý Guar, Anvilský rytíř. Jestli tahle dívka nedostane dostatečnou péči, tak to krom trojnásobné vraždy, bude i ztráta důležitého svědka, jak pro tento případ, tak pro vyšetřování Anvilského převratu a vraždy manželů Rullových. Té dívce nezbývá moc času." sáhnu do torny pro dekret od Leye a podám ho postaršímu blondýnovi v nablýskané zbroji, na kterého si dobře pamatuji ze dne, kdy jsem po Bělozlaté věži rozházel pět tisíc septimů ,,Jménem Anvilského Hraběte Vás tímto žádám, o vstup dovnitř a zajištění maximální péče pro důležitou svědkyni."
Upravil/a Sarako dne 24.06.2021 00:51
"Musíte s nimi mít trpělivost. Od toho tu právě jsou, aby se učily a zlepšovaly. Jde to brát jako dno, ze kterého se mohou už jen zlepšovat není-liž pravda? Každopádně díky za Seranu. Nechám vás tu všechny učení a práci." S tím se rozloučím a zamířím do univerzitní knihovny.
Je tu totiž jedna škola magie, kterou bych chtěl trochu rozšířit ve svém repertoáru kouzel. Jakmile tam dorazím, tak se vydám do části vyvolávání, kde zkusím najít nějaké knihy, které by mi osvětlili nové možnosti vyvolávání spojenců v boji, kromě mého věrného vlka a umění, jenž nemohu používat na veřejnosti. Tyto knihy začnu studovat, abych se nějaká další kouzla naučil.
Sarako
Způsobil si rozruch, nastoupení válečnici však nereagovali, stáli jako přibití na místě a očekávali reakci svého velitele. Ten vystoupil stranou a ohlédl se tvým směrem, blonďatý velitel pokynul svému kolegovi z legie, aby jej následoval a vyrazil blíž k tobě. Admirál Lanius se zrzavou ženou se zastavili na místě a očekávali co se bude dít.
Seskočil jsi z koně, popadl bosmerku do náruči a seznámil legáta s velitelem se situací. Oba vypadali dost překvapeně jakoby neměli o dění v přístavu žádné aktuální informace. „Tohle bude chtít pořádnou odbornou péči.“ prohlásil, když si bosmerku zběžně prohlédl a postřehl pečeť Anvilského hrabství, „Měl jste běžet rovnou na Univerzitu. Než v téhle věži najdeme léčitele dávno zemře.“ povzdechl si, „Legáte Mottiere.“ obrátil se na legáta, „Odvedu je na ošetřovnu, ale pro jistotu sežeňte nějakého léčitele. Nebo sežeňte LaRouchovou, Talariana to je jedno. Oba by měli být ještě ve věži.“ „Vykonám velitele Cale.“ přikývl legát Mottiere. S těmito slovy se obrátil na patě a běžel rozkazy vykonat. Gardisté nastoupení před věží zůstali i nadále stát jako sloupy.
„Pojďte.“ pobídl tě, „Vy dva se mnou.“ pokynul následně dvojici gardistů, aby ho spolu s vámi následovala a zamířil svižným krokem ke vstupu do věže.
Tondulin „Neházej všechny Arteriovce do jednoho pytle.“ nesouhlasila Adrianna s úsměvem zatímco ses nabídl, že jí pomůžeš vylézt do sedla. „Díky.“ poděkovala ti následovně, když si ji pomohl usadit se. Pohladila koně a pevněji sevřela uzdu, „Tak šupej na koně. Ať můžeme vyrazit.“ pobídla tě poté.
„Tituly jsou nezbytné k zachování vzájemné úcty. Vy vykonáváte nějaký post, já vykonávám nějaký post. Každý z nás pro dosažení svého postu něco udělal a to úsilí by se mělo dávat najevo.“ nesouhlasil Tarn, zatímco si kontroloval koně. Vyšvihl ses do sedla, Tarn učinil totéž, vylezl na koně a pohodlně se usadil. Adrianna na prohlášení, že byl její bratranec magor nereagovala zrovna s úsměvem, zamračila a raději na tvá slova nijak nereagoval. Tarn si její reakce nevšiml.
„Vše souvisí se vším.“ odmítl Tarn, „Kdybyste nepoznal zesnulého Arteria, nepoznal byste nejspíš ani jeho bratrance Belia a tím by se vám neotevřela cesta do Chorrolu.“ obrátil se na tebe, „Pamatujte si veliteli, že vše souvisí se vším.“
Všiml sis, že trojice dobrovolníku se již sešla. Nejprve přišel zbrojnoš a krátce poté přišla dvojice rekrutů. Všichni byli vyzbrojeni. Rekruty přítomnost dvorní čarodějky a Nejvyššího čaroděje trošku rozhodila. Zjevně nečekali, že se na lov upíra půjde v takového bojeschopné skupince.
ScorpionCZ „Hmm... Nedá se nic dělat no.“ pokrčil rameny Lex, „Nějak to přežiju, ale kdyby bylo po mém vybral bych si jiné kandidáty.“ namítl a obrátil se zrak ke vzorkům, „Tak se mějte.“ rozloučil se s tebou následně. Opustil si ošetřovnu, při odchodu sis všiml, že si tě dvojice novicek prohlédla. Není tak pochyb, že Lexovu kritiku slyšely.
Sešel jsi schodiště a zamířil chodbou do univerzitní knihovny. Vešel dovnitř a uslyšel to krásné ticho charakteristické pro knihovnu. Nikdo z noviců a novicek zde nebyl, nebyl zde ani žádný člen profesorského sboru, měl si celou knihovnu pro sebe. Knihy vypadaly srovnaně, nepanoval zde žádný chaos. Zjevně se o knihovnu konečně zas začal někdo víc starat. Deník výpůjček byl vedený pečlivě, když si do něj nahlédl.
Přesunul ses do sekce s kouzli magie vyvolávání. Nalezl si trojici zajímavých knih, jedna se zabývala zlepšením techniky vyvolávání (to zlepšuje tvé obecné znalosti této magie a tudíž se s její znalostí budeš snáz učit další kouzla této školy magie), další kniha pojednávala o vyvolávání vázaných předmětů a popisovala zejména základní kouzla pro vyvolání vázaných zbraní (kniha obsahuje základní kouzla na vyvolání a udržování vážených zbraní: např.: vázaný krátký meč, vázaný dlouhý meč, vázaný obouručný meč, vázaný luk atp.). Třetí kniha pak pojednávala o vyvolání základních astronachů (vyvolání astronachů je závislé rovněž na znalostech elementové magie a daného typu elementu, pokud budeš vyvolávat bleskové astronachy bude vzhledem k tvé specializaci silnější než astronachové z ostatních elementů, astronachové mají sami o sobě více kategorií a liší se svojí velikostí i způsobem provedení, kniha obsahuje pouze jejich základní zástupce) a přízračných spojenců (jedná se např.: přízračného vlka, medvěda, lišku a převážnou část zvířat bez ohledu na to jestli je možné je zúročit v boji).
Posbíral si knihy a odebral se ke stolu. Pokud začneš magii studovat zde je možné, že tě někdo vyruší. Pokud se přesuneš do svého kabinetu budeš mít na studium větší klid, protože tě pravděpodobně nikdo hledat nebude. Protože nejsi pro studenty dostatečně známý jako profesor a nemají potřebu tě tudíž vyhledávat.
SuperHunter
Chtěla jsi věnovat pozornost vyhazovačům, když do tebe náhle Zehira šťouchla loktem a hlavou pohodila směrem k osobně, která velmi dobře vyskočila z přízemního okna. „Podívejte...“ šeptla tiše khajiitka.
Způsob vyskočení o ní ihned prozradil, že je akrobaticky dost zdatná. Osoba se dlouho nerozhlížela, byla oblečená do černého hábitu a tvář měla zakrytou kápí a nejspíš i šátkem. Spatřila tebe i Zeniru a raději se rozeběhla jiným směrem, držela se v uličce a po chvilce využila příležitosti a vyskočila na stěnu jednoho z protějších domů a začala šplhat vzhůru. Krátce poté kdosi zavolal o pomoc.
,,Pro jistotu za námi pošlete i další císařské mágy, co potkáte a budou dostatečně znalý v oblasti magie obnovy. Ve svém patře mají i nějakou recepční, ta by mohla vědět, kde se nachází většina z nich. Koneckonců i oni se podílejí na vyšetřování Anvilského převratu, takže život téhle svědkyně je pro jejich vyšetřování jednou z priorit." zvolám své doporučení za odbíhajícím legátem, zatímco budu následovat Cala na ošetřovnu.
Copyright
PHP-Fusion 2002-2012 Nick Jones. Released as free software without warranties GNU Affero GPL v3.
Grafika: Zarath, Kod:
SkyrimAdmin, Puvodni
theme: Stryker &
WhoCare, nahled puvodniho designu zde. Bez souhlasu autora je prisne zakazano z webu kopirovat text a obrazky.