"Moc to hrotíš Flavie, jedno chcaní ještě nikdy nikomu neublížilo." Odpovím a otevřu dveře do vily. "Jdem jim ukázat, že jsme našli tady tohohle Chocholku." Usměju se a vydám se s nimi za skupinou, pochlubit se s tím, koho jsem našel Beliovi.
Sarako „Pochybuju, že budou sdílný. Vděčnost je krásná věc, ale tady jde o sňatek s Císařem. Něco takové se nevidí každý den… určitě si nepustí pusu na špacír s kdekým ani se zachráncem své dcery.“ namítla následně Carina, „Bude to marnění vašeho času.“ dodala s úsměvem, „Hledání vám nezávidím…“
Tondulin „Si povíme zítra.“ usmála se Flavius a opatrně vešel zpět do vily, následoval jsi ho a hned za tebou vešel Chocholka, který vzbudil asi největší rozruch. Belius, který seděl na židli rázem prudce vstal div na sebe nepřevrhl pivo a málem se nepřerazil o jednu z nezastrčených židlí.
„Chocholáku!“ zařval Belius přes celou vilu, „Ty jeden argonianskej gaunere! Tys fakt dorazil!“ pokračoval ve vyvolání po celé místnosti. Adrianna se zatvářila bolestivě nad Beliovým řevem, který jí nejspíš trhal uši, neboť řval v její těsné blízkosti. Carwen jen pokupovala po nově příchozím, bardka rovněž. Flavius ve snaze uhnout volajícímu Beliovu zavrávoral a málem upadl, ale kupodivu celou příhodu ustál. Zastavil se u stolu, popadl pivo a začal opět pít. Belius mezitím se smíchem dorazil k nově příchozímu. „Přeci jsem si nemohl nechat něco tak výjimečného jako je svatba Belia Arteria. To je neuvěřitelná událost, která nikoho snad ani ve snu nemůže napadnout.“ prohlásil Chocholka. „Ale prosím tě… nekecej, oba víme, že tě stará na žádnou společenskou událost se mnou nechtěla pouštět.“ mávl rukou Belius, „Ale to je v pohodě. Teď tu jsi a doženeme to!“ zařval Belius, rozpřáhl ruce a objal Chocholku jako by ho dlouhá léta neviděl. „Se jí divíš? Máme čtyři malé děti. Posledně když jsem s tebou chlastal tak jsem skončil v zavřený v base na týden a nějaký šmejdi mi rozkradli stánek a co neukradli to rozmlátili.“ prohlásil Chocholka, „A tys prý řekl, že nemáš na kauci, protože jsi všechny svoje prachy utratil kdovíkde.“ „Hoho! Chocholáku! To už je radostná vzpomínka.“ plácl ho po zádech, „Sem zapomněl, že seš taťka od rodiny, že už máš malý ještěrčátka nebo ještěrčata? Co je správně?“ pokrčil rameny, „To je fuk.“ usmál se, „Podstatný je, že tu jsi. Po extrémně dlouhé době jsme se opět setkali a opět zakalíme jak za mlada… akorát ještě líp, protože je tu Aedan a tím pádem hned jak se udundá Flavius podnikneme něco zlotřilého. Zlotřilá trojice něco vyvede.“ rozzářili se Beliova očka, „Ale dost toho. Pojď zasednout! Aedan tě seznámí s Carwen. Mojí ségru už znáš…“ namítl následně a otočil se, „Flavie natoč jedno pivečko pro našeho vzácného hosta.“ otočil se nazpět, „Zavřete dveře a pojďte.“ vybídl vás znovu ať se vrátíte ke stolu, „Mimochdem… máš stejně ujetej účes jako před lety.“ konstatoval Belius.
Chocholka se jen pousmál.
Scorpioncz
Zbytek vaší cesty se nesl ve znamení ticha, Grithart ani Appius mezi sebou žádnou konverzaci nevedli, oba mlčeli a hleděli vpřed, zatímco se koně prodírali porostem a později vás vedli opatrně lesem až k místu kde jsi předtím s Elanyí slyšel zvuky. Netrvalo dlouho a stanuli jste před průrvou ve které jsi předtím potkal Arteria.
„To je ono.“ hlesl Appius při pohledu na otvor v zemi, „Abych se přiznal… netoužím zrovna dvakrát lézt tam.“ přiznal následně a podíval se na Gritharta, který seskočil z koně a zamířil k uvázanému provazu. Všiml sis, že v jedné ze svých rukou udržuje kouzlo. „To bude práce Škorpiase. Kdyby viděl tebe spustí se mela a bude vše ztraceno.“ řekl chladně Grithart a vyzkoušel provaz, zjevně usoudil, že je pevný. „Slezeš dolů a zjistíš jak to dole vypadá. Zkoušel jsem kouzlo a vypadá to, že dole nejsou, ale kdoví.“ pokrčil rameny, „Musíme být obezřetní. Počkáme na tebe tady. Když je najedeš přesvědčíš je, aby se odebrali k místu, kde lze otevřít bránu vedoucí z této sféry. Až polezete nahoru zacukáš několikrát za sebou rychle provazem, abys nám dal signál. Skryjeme se.“ „A když dole nebudou… přijde čas na magii.“ namítl Appius.
,,Uvidíme, zda mě Mefala dovede k cíli." usměji se, dopiji svou sklenku a poté se zeptám Cariny: ,,Měla byste pro mě volný pokoj pro hosty? Mám za sebou dvě dlouhé bitvy, a moc jsem toho nenaspal."
Nějak přestanu vnímat konverzaci mezi Beliem a Chocholkou, protože je moc dlouhá a místo toho s úsměvem přijde k bardce. "Myslím, že už je ideální nálada, na to, aby začala hrát nějaká ta muzika." Prohlásím nadšeně a poté co začne bardka něco hrát přijdu ke Carwen a Adrianně a hlučně pronesu žádost o tanec. (Vezmu tu, která bude zrovna ochotnější.)
Sarako „Mám nějaké kontakty v Imperial City. Možná by vám mohli pomoci… ale jejich pomoc nebývá levná… bohužel.“ povzdechla si, „Jestli chcete můžu jim napsat a domluvit vám schůzku.“ navrhla poté, „Měla.“ přikývla na otázku ohledně pokoje pro hosty, „Ale budu ho muset trošku připravit. Chcete si jít lehnout hned? Nebo plánujete ještě chvilku debatovat nad vínem?“ zeptala se a upila z pohárku, „Když už debatujeme o té politice a radě Starších… jaké máte informace o současném kancléři? “ doplnila otázku vzápětí, než jsi stihl zodpovědět její prví.
Tondulin
Přestal jsi vnímat dění kolem Belia a Chocholky. Zamířil rovnou s úsměvem k barce a požádal ji o hudbu, bardka ochotně vstala, popadla hudební nástroj a přesunula se na vhodné místo. Chvilku se připravovala a poté se pustila do hraní prvních poklidných tónů. Mezitím jsi se přesunul k zbylým dvěma ženám a obě zároveň vyzval k tanci. Adrianna byla rychlejší než Carwen, odložila pohárek s vínem a vstala od stolu. „Tak pojďme.“ usmála se a popadla tě za ruku, „Akorát nevím jestli tady v Cyrodiilu netančíte pomalé tance trošku jinak.“ přiznala trochu nejistě. Carwen se jen pousmála nad rychlou reakcí Adrianny a naklopila do sebe zbytek vína ve skleničce.
Chocholka s Beliem se mezitím dostali ke stolu, Belius by se i býval posadil, ale když zaznamenal, že jsi vytáhl jeho sestru k tanci učinil něco jiného. Nechal Chocholku usednout, podal mu od Flavia pivo a sám se poté začal obcházet stůl, tiše si odkašlal, prohrábl vlasy a zastavil se až u Carwen, která ho zjevně koutkem oka sledovala. „Eh… Carwen.“ vydal ze sebe kupodivu trochu nejistě, „Smím tě požádat o tanec?“ dodal urychleně, Carwen přimhouřila oči, odložila prázdný pohárek. Belius udělal pro jistotu krok vzad. Flavius ho pobaveně sledoval a cosi šeptal Chocholkovi, který se také jen uculoval. „Ale jo… Belie.“ souhlasila nakonec Carwen ačkoliv Belia dlouho napínala a svým neutrálním výrazem mu nedávala dopředu moc najevo jak bude reagovat. „Že máš tou před svatbou.“ dodala s úsměvem a vstala od stolu.
Scorpioncz
Zbytek vaší cesty se nesl ve znamení ticha, Grithart ani Appius mezi sebou žádnou konverzaci nevedli, oba mlčeli a hleděli vpřed, zatímco se koně prodírali porostem a později vás vedli opatrně lesem až k místu kde jsi předtím s Elanyí slyšel zvuky. Netrvalo dlouho a stanuli jste před průrvou ve které jsi předtím potkal Arteria.
„To je ono.“ hlesl Appius při pohledu na otvor v zemi, „Abych se přiznal… netoužím zrovna dvakrát lézt tam.“ přiznal následně a podíval se na Gritharta, který seskočil z koně a zamířil k uvázanému provazu. Všiml sis, že v jedné ze svých rukou udržuje kouzlo. „To bude práce Škorpiase. Kdyby viděl tebe spustí se mela a bude vše ztraceno.“ řekl chladně Grithart a vyzkoušel provaz, zjevně usoudil, že je pevný. „Slezeš dolů a zjistíš jak to dole vypadá. Zkoušel jsem kouzlo a vypadá to, že dole nejsou, ale kdoví.“ pokrčil rameny, „Musíme být obezřetní. Počkáme na tebe tady. Když je najedeš přesvědčíš je, aby se odebrali k místu, kde lze otevřít bránu vedoucí z této sféry. Až polezete nahoru zacukáš několikrát za sebou rychle provazem, abys nám dal signál. Skryjeme se.“ „A když dole nebudou… přijde čas na magii.“ namítl Appius.
Potěšen, že Adrianna přijala mojí nabídku si jí odvedu na "parket". "To se nemusíš bát, u nás to není žádná věda, jen mě chytni kolem krku." Instruuji Annu a pak už jí chytnu pevně kolem pasu a přitáhnu k sobě a začneme se houpat do rytmu hudby. Většinu času s ní budu udržovat oční kontakt s úsměvem na rtech, občas i zkontroluji kvalitu jejího pozadí.
"Co je zač ten Chocholka, docela jsem se lekl, když mi venku zaťukal na rameno...... mimochodem máš opravdu nádherné oči, taková pronikavá modrá barva se jen tak nevidí." Doplním ještě komplimentem než stihne Adrianna odpovědět.
"Dobře, tak já jdu ... ách jo." Povzdechnu si, když budu zkoušet pro jistotu taktéž pevnost provazu. "Tak buďte připraveni." Nakonec řeknu, když sešlu dolů světelné kouzlo abych viděl a začnu slézat dolů. Budu si dávat pozor a až se dostanu dolů, pro jistotu vyčaruji jak odhalení živých, tak i mrtvých. Kdo ví, jestli se za dobu Arteriovi nepřítomnosti dole něco neusadilo. Když nic neuvidím, připravím si jen plamennou šipku a pomalu se přesunu do místnosti, kde jsem viděl Arteria. Opatrnosti není nikdy nazbyt.
Když nikoho nenaleznu, tak alespoň kvapně prohlédnu světelným kouzlem onu místnost, jestli tam není něco, co by indikovalo nějaké změny od minule, nebo se tu nenachází nějaký další lup, který bych mohl pobrat. Předtím jsem úplně čas na obhlédnutí neměl. Potom vyrazím k provazu a prostě vylezu, protože jsem nikoho nenašel. Když někoho naleznu, pozdravím a oznámím, že to jsem já a že si chci promluvit, ať na mě nesesílají žádná smrtící kouzla.
Upravil/a scorpioncz dne 01.10.2020 09:33
,,Kancléř je dle mého názoru umírněný postarší politik, ne žádný velký horlivý reformátor." odpovím na Carininu poslední otázku a pak pokračuji: ,,Byli dny, kdy jsem spával pod noční oblohou, takže si na přepych nepotrpím. Každopádně s přípravou toho pokoje mohu pomoci. Na zítřek chci být odpočatý, pro případ, že by se Chorrolskou svatbu pokusil někdo překazit."
Sarako
Carina se zatvářila pobaveně při tvé odpovědi ohledně kancléře. „Teď už asi bohužel ano.“ přikývla nakonec s povzdechem, „Ale zdání může klamat… Každopádně z osobní zkušenosti mohu říci, že to není prospěchářský člověk a nemá žádné vazby na tu vyjmenovanou trojici rodů, které byste rád zkomplikoval život.“ odložila dopitou skleničku na stůl, „Možná může být užitečný. Zauvažujte o schůzce s ním. Mohlo by přinést nějaké ovoce.“ dodala následně.
„Jen povleču postele a trochu opráším prach. Prachu se zbavím kouzlem a povléct peřiny do čistého není těžké. Klidně tu poseďte. Dolijte si víno a já budu během chvíle zpět.“ řekla a pomalu vstala.
Tondulin
Odvedl jsi Adriannu a za ruku na volné místo před stolem. Belius učinil to samé s Carwen. Zatímco Belius Carwen nijak instruovat nemusel, Adrianna si nechala poradit a udělala přesně to co jsi jí poradil. Když ti přiložila ruce kolem krku, chytl jsi jí kolem pasu a přitáhl blíž k sobě. Udržoval jsi oční kontakt a pomalu ji vedl tancem, Adrianna se jen příjemně usmívala.
Adrianna se už nadechovala k odpovědi na otázku ohledně Chocholky, ale tvůj kompliment jí zjevně překvapil a docela vyvedl z míry. Polkla slovo, které hodlala říci a s mírným začervenáním, které se snažila co nejvíce zarazit odpověděla, „Děkuji...“ usmála se, „Prý jsou po tatínkovi.“ dlouze se odmlčela, „Jen argonianský šejdíř, který kšeftuje s kdečím.“ odpověděla ti Adrianna a koutkem oka koukla po argonianovi, „A jeden z mála odolných kamarádů mého brášky… To je asi vše co ti k němu řeknu, protože se s ním moc neznám.“ pokračovala potichu.
Scorpioncz „Budeme.“ kývl Appius. Poté co jsi vyzkoušel pevnost provazu a seslal si dolů světelnou kouli, která ti měla osvětlovat okolí při šplhu dolů. Více jsi se zadržoval, chytl se provazu a pomalu začala slaňovat dolů. Světelná kouzle pozvolna klesala spolu s tebou. Brzy jsi stanul na pevné zemi, světelná koule rozzářila okolí a ty jsi opět spatřil tu samou cestu, kterou jsi musel absolvovat i předtím. Žádnou vizuální změnu jsi nezaznamenal, vše bylo na svém místě jako když jsi tu byl prve. Vyčaroval jsi odhalení mrtvých i živých, ale nikoho tvé kouzla neodhalila. Připravil sis plamennou šipku a opatrně kráčel vpřed úzkou chodbou do místnosti kde jsi se předtím setkal s Arteriem.
Když jsi stanul v místnosti nespatřil jsi nikoho. Světelná koule ozářila několik shořelých loučí a také nějaké poničené tenké destičky s textem, které by bylo nutné složit dohromady, abys byl vůbec schopen přečíst co na nich stálo. Písmo, ale nebylo klasické, ale daedrické. Kámen připomínající oltář byl opatřen ulomeným kosem krumpáče, pod kterým se nacházela srolovaná písemnost.
"Tak snad se nezakoukám i do tvého otce, to by asi nebylo žádoucí." Zasměju se. "Je pravda, že jsem moc dalších Beliových kamarádů nepotkal, má kolem sebe spíš ty ženské." Odpovím Adrianně a ještě chvíli se zahleděni na sebe budeme vlnit do rytmu hudby.
"Nerad přerušuju takhle hezkou chvíli, ale měl bych se jít trochu vyvětrat, ten alkohol mi leze na mozek." Zatvářím se skoro trochu trapně. "Nechceš jít se mnou? Na nějakou krátkou noční procházku, možná bych šel nenápadně omrknout hospodu. Jestli je přece jen ten chlap po rvačce v pohodě, neustále mě žere svědomí, takhle ani nedokážu pořádně slavit. A pak můžem jít třeba čučet na hvězdy." Znovu se usměju a pustím Adriannu z tanečního sevření.
Pak už si to znova budu štrádovat ven, ať už se mne rozhodne Adrianna následovat nebo ne na místo, kde jsme naposled setřásli štamgasty a potkali Rolstonovou.
Sarako „Klidně si ještě dolijte...“ vybídla tě, „A jestli máte hned běžte do vedlejšího pokoje a vyndejte si ze skříně nějaké dílo. Myslím, že chléb a nějaký kus salámu ještě bude.“ navrhla ti následně, „Klidně se obslužte.“ s těmito slovy zmizela ve vedlejší místnosti a následně byla slyšet její chůze po schodišti vzhůru. (Carina dokončí přípravu pokoje v dalším tahu)
Tondulin
Adrianna se zasmála tvým slovům, Belia a Carwen to trochu vyrušilo od jejich tance a oba k vám hodili tázavé pohledy. Chocholka s Flaviem mezi sebou o čemsi diskutovali a Flavius do sebe klopil další pivo. Ještě chvíli jsi s Adriannou tančil, než jsi jí oznámil, že bys rád prošel po čerstvém vzduchu.
„Chápu…“ přikývla, „Zrovna dvakrát se mi nechce toulat potmě městě.“ přiznala, „Ale půjdu s tebou.“ rozhodla se nakonec, „Navíc mě budeš potřebovat. Pokud je stále zraněný budou se ti hodit mé léčivé schopnosti.“ hodila šibalský úsměv a následovala tě ven. Belius s Carwen tančili i nadále. Spolu s Adriannou jste vyšli z domu a směřovali k místu kde jste se naposled setkali se štamgasty a Rolstonovou, ale bylo zde liduprázdno.
Scorpioncz „Budeme.“ kývl Appius. Poté co jsi vyzkoušel pevnost provazu a seslal si dolů světelnou kouli, která ti měla osvětlovat okolí při šplhu dolů. Více jsi se zadržoval, chytl se provazu a pomalu začala slaňovat dolů. Světelná kouzle pozvolna klesala spolu s tebou. Brzy jsi stanul na pevné zemi, světelná koule rozzářila okolí a ty jsi opět spatřil tu samou cestu, kterou jsi musel absolvovat i předtím. Žádnou vizuální změnu jsi nezaznamenal, vše bylo na svém místě jako když jsi tu byl prve. Vyčaroval jsi odhalení mrtvých i živých, ale nikoho tvé kouzla neodhalila. Připravil sis plamennou šipku a opatrně kráčel vpřed úzkou chodbou do místnosti kde jsi se předtím setkal s Arteriem.
Když jsi stanul v místnosti nespatřil jsi nikoho. Světelná koule ozářila několik shořelých loučí a také nějaké poničené tenké destičky s textem, které by bylo nutné složit dohromady, abys byl vůbec schopen přečíst co na nich stálo. Písmo, ale nebylo klasické, ale daedrické. Kámen připomínající oltář byl opatřen ulomeným kosem krumpáče, pod kterým se nacházela srolovaná písemnost.
"Hm tady nikdo není, zkusíme ještě tu hospodu." Trochu zklamaně pronesu a pohlédnu na Annu. "Díky, že jsi šla se mnou, jinak bych se ještě dostal do nějakýho problému a Carwen by mě zabila." Usměju se a nabídnu jí rámě na další kus cesty.
"Co vůbec tvoji další bratrové, jsou jiní než Belius? Ještě jsem neměl tu čest je poznat."
"Tak schválně jestli je tady nebo mu už pomohl jiný léčitel." Okomentuji těsně před vstupem do hospody a půjdeme se kouknout jaká je uvnitř situace.
Nikdo tu podle všeho není, takže polevím v ostražitosti. Půjdu ke svitku a seberu ho, a podívám se, v čem je napsán. Pokud to nebude normální jazyk, ani se nebudu obtěžovat to zkoušet číst, pravděpodobně ten jazyk neumím. Jinak si však písemnost přečtu. Následně jí dám do brašny a prostě se vydám nahoru, protože jak to tak vypadá, tu již nic zajímavého není. Pokud písemnost nepřečtu, hnedka jí dám mágovi, protože s ní nic dalšího stejně momentálně nesvedu. "Jinak dole nikdo nebyl." pronesu.
Sarako
Vstal jsi s lahví a sklenkou v ruce a vydal se do vedlejší místnosti. Položil víno s lahví na stůl. Otevřel jednu ze skříní, která vypadala, že by v sobě mohla ukrývat jídlo a obsloužil se. Nožem si ukrojil kus chleba, popadl talířek z druhé skříně a usedl za vyšší stůl. Carina mezitím o patro výše připravovala tvůj pokoj. Netrvalo jí to dlouho. Jen co jsi dojedl ukrojený krajíc chleba, zaslechl jsi její chůzi po schodišti dolů. Po chvilce byla v jídelně. „Našel jste to. Výborně.“ usmála se, „Postel je připravená. Snad se vám bude spát dobře.“ dodala a opřela se zády o futra dveří.
Tondulin „To je až tolik přísná?“ zeptala se Adrianna, když jsi jí nabídl rámě, které přijala a pokračovali jste pomalu k hostinci před kterým se rvačka seběhla. „Teď je zaneprázdněná tancem s Beliem.“
„O dost.“ kývla hlavou Adrianna, „Elbert je úplně jiný než Belius. Belius je srandista co si užívá života plnými doušky, dostává se do problémů a příliš nehledí na následky, které může svým občas dost nezodpovědným chováním vyvolat.“ pousmála se, „Zatímco Elbert je disciplinovaný, zodpovědný a hodně pragmatický. V mnoha ohledech je podobný otci.“ krátce se odmlčela, „Ale na svatbě nebude... takže se s ním stejně nesetkáš a kdoví jestli někdy vůbec.“ pokrčila rameny s úsměvem, „Krom toho všeho je otec dvou dětí a má za manželku pěknou kráčmeru. Ale to prosím nikde neříkej, že jsem ti to řekla…“
Pomalu jste došli až k hostinci, uvnitř se stále svítilo, ale hlahol se neozýval. Pokračovali jste dovnitř, otevřel jsi dveře a vešel. Hostinec byl prázdný, žádný štamgasta. Hospodský podřimoval na vysoké židličce u pultu, občas hlasitě zachrápal a váš příchod na jeho spánku vůbec nic nezměnil. Zato se před vámi objevil menší černý pes, který byl nejspíš předtím někde za hostincem uvázaný. „Vypadá to, že už se všichni rozešli domů.“ konstatovala tiše Adrianna, aby hospodského neprobudila nebo nějak nevyprovokovala menšího psa.
Scorpioncz
Polevil jsi v ostražitosti, došel ke kamenu připomínající oltář a sebral svitek, rozmotal jsi ruličku a začetl se do několika řádkového textu.
Písemnost
Dočetl jsi písemnost, poznal Arteriovo písmo a uschoval listinu do své brašny. Ohlédl se kolem jestli ještě nezhlédneš něco zajímavého, ale nezahlédl. Spěšně jsi se vydal zpět úzkou chodbou až k provazu, po kterém jsi začal šplhat vzhůru. Když jsi lezl ven, Appius ti podal ruku, abys snáze vylezl. „Tak co?“ zeptal se hned jak jsi stanul nohami na zemi. Grithart jen popojel se svým koněm blíže.
"Myslím, že slova zde nebudou nutná. Přečtěte si tohle." Předám Arteriovi svitek a vyskočím na koně. "Na druhou stranu ho máme tam kde chceme. Vyjedeme přímo tam? Nebo ještě potřebujete povolat svoje síly?" Zeptám se a případně vyrazíme tedy k portálu.
"To zase ne, stěžovat si rozhodně nemůžu, spíš nechci, aby musela řešit nějaký problém. I když to na sobě nedává vidět, tak ta prohra Odboje ve Valenském lese jí těžce zasáhla, potřebuje teď nějaký oddych a nerušenou zábavu."
"S ním bych si asi nerozuměl tak dobře jako s Beliem, i když uvidíme co s ním udělá to, že se stane skutečným panovníkem. Třeba se úplně změní, člověk nikdy neví."
Když uvidím že, je už v hospodě klid a po štamgastech ani vidu ani slechu znovu promluvím. "Tak snad to dobře dopadlo, aspoň hostinský vypadá, že má spokojený spánek." Usměju se. "Tak se můžeme jít podívat aspoň na ty hvězdy, máme dneska čistou oblohu. Tak pojď." Podám Anně ruku a povedu jí nočními ulicemi, přitom se na ní občas pousměju. Budu hledat nějakou střechu nebo jiné vyvýšené místo na které bychom dokázali vyšplhat, až něco podobného objevím, tak se zastavím a zazubím se. "Tak prosím paní šlechtično, máte přednost." Ukážu na onu střechu a případně pomůžu se Anně vyškrábat nahoru a pak už jí budu sám následovat.
Sedneme si na střechu a budeme se kochat oblohou, nejlépe opřeni o sebe, ale pokud vycítím, že k tomu Anna nebude svolná tak si sednu opodál. "Jak to s tebou vlastně je, zdržíš se v tomto úžasném panství nebo po svatbě jedeš rovnou zpět do Vysokoskalí?"
Upravil/a Tondulin dne 04.10.2020 14:56
Sarako „To určitě.“ souhlasila Carina, dojedl a poděkoval. Carina ti ještě popřála dobrou noc a popsala ti cestu k tvému pokoji. Poté sebrala víno ze stolu a vrátila se zpět do vedlejší místnosti kde se usadila do křesla a dolila si skleničku vína.
Vyšel jsi schodiště a prošel chodbou až do posledního pokoje. Celá chodba byla vybavená podlouhlým hnědým kobercem a stěny byly zdobené nejrůznějšími obrazy, sem tam jsi minul truhlík s květinou. Dveře do pokoje byly pootevřené, okno otevřené, aby s místnost před tvým ulehnutím stihla vyvětrat. Dvojpostel byla převlečená do čistého povlečení. Krom postele byla v pokoji ještě dvojice nočních stolků, velká šatní skříň, pracovní stolek s židlí a houpací křeslo, které bylo strčené do rohu. Nechyběla ani menší komoda a vitrína. Nad postelí byl zavěšen obraz s namalovanou krajinou, druhý obraz byl zavěšený nad pracovním stolkem, byl na něm vyobrazen hnědovlasý muž s vousy, oblečený do honosného obchodnického šatu. (dveře do pokoje lze zamknout)
Tondulin „Aha… Chápu.“ přikývla Adrianna, když jsi zmínil prohru Odboje. „Belius jí rozveselí… i když jsem si všimla, že ty dva jsou trošku na nože.“
„To asi opravdu ne.“ souhlasila s tebou, „Elbert je prostě trošku jiný… Ale tím nechci říct, že je špatný nebo tak něco. To rozhodně ne. Jen není tak otevřeně přátelský jako třeba já s Beliem.“ zasmála se, „Ale jinak je samozřejmě taky fajn.“ dodala nakonec k popisu svého staršího bratra, „Belius se nezmění. To je nemožné.“
Adrianna se rozhlédla po hostinci s úsměvem, pes na vás několikrát zakňučel a zakroutil ocasem. Hospodského jeho kňučení, ale nevzbudilo i nadále spokojeně zařezával. Podal jsi Adrianně ruku a společně jste opustili hostinec. Vyšli jste ven a procházeli se nočními ulicemi města. Po dlouhém procházení města se ti naskytla možnost vylézt na jednu ze střech domu, žebřík byl opřený o zeď. Adrianna na něj trochu nevěřícně koukla, když jsi jí vybízel, aby na něj lezla ve svých šatech. Nakonec souhlasila, vyzula si boty a s tvojí pomocí vylezla po žebříku nahoru až na střechu jednoho z domu, opatrně našlapovala, aby nespadla a nerozplácla se na kamenné uličce. Vylezl jsi nahoru a posadil se. Adrianna se zaváháním udělala to samé, ale nakonec byla ráda, že se posadila. V ruce držela své boty s menším podpatkem a druhou rukou si pohrávala s dlouhými černými vlasy,
„Zdržím se tu.“ odpověděla ti po chvilce přemýšlení Adrianna, „Určitě se tu zdržím.“ přikývla znovu, „Netvrdím, že dlouho, ale nějaký čas určitě.“
Scorpioncz
Předal jsi Appiovi písemnost a vyhoupl se na nemrtvého koně, Appius ji jen v rychlosti přečetl a následně zahodil. „Skvěle!“ zvolal a vyrazil ke svému koni, „Konečně dostal rozum, konečně se nám postaví a nebudeme si hrát na kočku a myš.“ konstatoval spokojeně, když vylezl do sedla. Grithart zůstal nevzrušený, kouzlem si přitáhl zahozenou písemnost a také se do ní začetl. „Vyjdeme rovnou tam, naše armáda tam bude rychleji než my.“ rozhodl následně. „Neznepokojují tě ta jeho slova o spojencích?“ tázal se Grithart, „Žádné potenciální spojence krom toho mága o kterém mluvil Škorpias tu sehnat nemohl.“ dodal následně a otočil se na Appia. „Blafuje.“ mávl rukou Appius, „Pojeďme.“ vybídl a pobídl koně. Grithart zahodil písemnost a taktéž pobídl svého koně, neotálel jsi a následoval je. Hnali jste mezi mrtvými stromy, porostem, dokud jste se nedostali pryč z flóry. Grithart cestou po kamenné cestě vyvolal sérii kouzel, kterými nejspíš povolal oživlé nemrtvé do boje a taktéž jim oznámil kde na vás mají čekat.
„Musíme vymyslet nějakou strategii. Měl možnost se na nás připravit.“ namítl Grithart cestou, „Mohl si vybrat jakékoliv místo tady kolem, které je i mnohem víc strategicky orientované, ale on si vybral místo kam ho potřebuješ dostat. Musíme mít plán.“ pokračoval s přísným tónem. „Už jednou jsem ti řekl, že ho nepodcením.“ otočil se na Gritharta Appius, „Máme sebou zástup nemrtvých bojovníků.“ pokračoval pohotově, „Jestli rozmístil nějaké pasti chytnou se do nich oni. My ne… Ale možná by se mohl Škorpias pokusit ho přesvědčit, aby se vzdal a alespoň zachránil život svého společníka… když už nedokáže zachránit ten svůj.“ pousmál se Appius. (další příspěvek dorazíte na místo)
Copyright
PHP-Fusion 2002-2012 Nick Jones. Released as free software without warranties GNU Affero GPL v3.
Grafika: Zarath, Kod:
SkyrimAdmin, Puvodni
theme: Stryker &
WhoCare, nahled puvodniho designu zde. Bez souhlasu autora je prisne zakazano z webu kopirovat text a obrazky.