The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite - Diskuzní fórum: Věk Vzestupu

Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE

Prastaré Archívy: Arena

Let´s learn some lore

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Víte že..

Sdílet

Číst diskuzi

The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » Ostatní » Zdejší kobky

Právě je zde: 1 host(ů)

Strana 60 z 69: 1...57 58 596061 62 63...69

Věk Vzestupu
matthew074	#1181 Přidané 18.07.2015 22:32
Ocenění: Příspěvek: 1210 Založený: 24.01.14	"Nemáš víc těhlech šutříků? Vypadá to, že se budou hodit!" Použiju svůj prsten na zvýšení rychlosti a pokusím se rychle dojít k šutříku a zase se vzdálit od Mrazíka. Jakmile budu v bezpečné vzdálenosti tedy pokuď se mi podaří úspěšně získat šutřík tak ho opět hodím po Mrazíkovi. Boing



scorpioncz	#1182 Přidané 27.07.2015 14:48
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	Adrian_S: Vyčaroval jsi dobře mířenou krystalovou šipku, která zasáhla přímo zápěstí ruky s mečem oné bytosti. Nadále neschopný držet meč, kamenný člověk pustil svojí zbraň se zařinčením na zem, na druhou stranu se ti již udělalo trochu mdlo. Další kouzlo by ti již nemuselo vyjít, nebo by jsi úplně upadl do bezvědomí. Zbytečně jsi nečekal a hned se vrhl po dýce, naštěstí tě nohy s rovnováhou nezradily a rychle popadl zbraň. Kamenný člověk pouze zvedl ruku na obranu svého životně důležitého krystalu a málem se mu i podařilo tvůj rychlý úder odrazit. Nůž však za doprovodu několika jisker, když narážel na kamennou kůži, sklouzl přímo do předešlé trhliny. Bytost agonicky hluboce zařvala a krystal pukl na dvě části. Při tvém útoku jsi během svírání dýky narazil klouby na ostrou a hrubou kamennou kůži a po doražení krystalu jsi dýku bolestně pustil. Jedna z částí krystalu společně s dýkou odpadla na zem a roztříštila se. Tvůj nepřítel padl hrudí k zemi a tlumené světlo krystalů pohaslo, takže se tvé okolí ponořilo do tmy, která je pouze lehce osvětlovaná nedalekým ohništěm. Na prstech jsi znovu ucítil bolest a mimo to i pocit toho, že ti po ní něco teče a kape. Je ti hned jasné, že to co ti občas kápne na dlaň je tvá krev i když ve tmě nic nevidíš. Badwolf: Rychlým krokem s poposkočením jsi se dostal svižně za práh dveří. Rychle jsi se otočil pro zavření dveří a uslyšel svištění šípu, který ti prostřelil rukáv roucha a zarazil se do jednoho z kol starcova vozíku. Zabouchl jsi dveře a pro jistotu je i zamkl velkým železným klíčem ještě nechaným v zámku. Do dveří z druhé strany něco udeřilo, nejspíš další šíp, ale naštěstí jen neškodně zaduněl. "Sakra! Zajímalo by mě komu jsi na kuří oko šlápl tentokrát." řekl nespokojeně a naštvaně Marlion, snažíce se dostat šíp z žeber dřevěnného kola. "Tady to bude bezpečné, okna mám zabezpečená a pokud nebudou chtít vyrazit zeď, tak se sem nedostanou. Jsem už moc starý na bitky se zloději." jako na zavolanou se ozvala rána do dveří s několika ženskými naštvanými slovy. "Co tahle šaškárna s těmi šípy má znamenat? A co že jsi to pro mě vlastně měl? Vypadalo to důležitě zajímavě." vzpomněl si Marlion při soustředěném kroutění hluboko zaraženého šípu ve vozíku. Aurelius: "Oh ... ale jistě, omluvte mojí zapomnětlivost, jsem zvyklý, že mě tu ti lidé kteří mne občas navštěvují znají. Jmenuji se Arcaidias a pečuji o zdejší skleník." řekl a rozhodil ruce v pyšném gestu nad květoucím skleníkem plným květin. "Mimo to jsem neoficiálním vedoucím této magické pobočky, ale to nebudeme rozebírat. Jeho hlas zněl v poslední větě možná trošku nadutě, ale pokud je pravda co říká, tak k tomu má asi důvod. Pak změnil tón hlasu na vážný "Na tvojí odpovědi dost možná závisí bezpečí mnoha zdejších obyvatel. Chápu, jestli ti zde na nikom nezáleží, ale i tak by jsi měl vzít v potaz všechny ty nevinné osoby, co by mohli přijít k úhoně." Opřel se pohodlněji do křesla "Abych to trochu upřesnil ... snažím se zamezit posílení jednoho již teď možná i nejsilnějšího mága v tomhle světě. Momentálně o něm nikdo nic neslyšel snad již dobrých třicet let, ale s jistou informací, kterou by mu mohl donést právě někdo z nově příchozích, by se mohlo stát, že by si usmyslel ovládnout východní kontinent. Samozřejmě by jsme ho dříve či později dokázali zastavit, ale mezitím by toho bylo mnoho zničeno ... Doufám že tedy chápeš moje obavy o budoucnost Východních ledových plání." dořekl a napil se svého vína. Matthew: Rychle jsi vyslovil tajná kouzelná slova a prstýnek změnil barvu na modrou barvu drahokamu, který je na něm umístěn. Okamžitě jsi pocítil změnu v okolí, rudé světlo kamínku ještě víc ztemnělo a seveřanovi pohyby se ještě více zpomalily. Podle jeho pohybů se pomalu zvedá a chytá již nalezený meč. Cassara na tvojí otázku neodpověděla, jen se jí začal měnit výraz ve tváři z vyděšeného na ten, se kterým jsi ji viděl poprvé v tom domě. Skočil jsi rychle po kamínku a zase odskočil co nejdále od seveřana, který byl ve zpomalení již na půli cesty ke zvednutí. Odskočil jsi však jen kousek, aby světlo kamínku stále na netvora dopadalo a ty jsi viděl kam házet. Poté už jsi se jen napřáhl a hodil. Uslyšel jsi zase úplně stejné cinknutí, jak se kamínek odrazil, následovaný stejným rudým výbuchem. Netvor zavrávoral a jeho tělo se sesunulo na zem. Podařilo se ti ho trefit do hlavy a silou výbuchu mu jí úplně odstřelit. Bohužel kamínek ještě chvíli svítil, a pak se okolí ponořilo do tmy. Ne však do úplné tmy, Cassara matně rudě světélkuje, není to však využitelné světlo ... je to světlo ducha. Stále se stejným výrazem, sledujíc okolní tmu ti tiše přikázala. "Najdi ten kamen, nebo nemáš sebemenší šanci na přežití." Po těchto slovech ukázala do okolní tmy, teprve teď sis všiml, že v blízkém okolí světélkují další nenápadná modrá malá světla. Uvědomil sis, že takhle svítili oči i nyní již mrtvému seveřanovi. "Síla kamenu je již vyčerpaná, ale časem se doplní." řekla to nepřítomným hlasem, je až k podivení, kde taková malá holka nalezla takové informace. Tondulín: Zvedl si se a rozeběhl se okolo skály a několika stromů přímo na okraj palouku se zvonkem. Palouk je vlastně jediné, svíčkami osvětlené místo v jeskyni. Okolí je propadlé do neprostupné tmy. Žoldáci tě okamžitě spatřili a už sahali k jílcům svých mečů. Trpaslíci k tobě stáli zády, což se jednomu hned vymstilo. Svým taseným rodovým mečem jsi jednoho z trpaslíků doslova rozsekal na kusy, nestačil ani zakřičet, když ti rudá krev s kousky masa Theivarského průzkumníka vystříkla na tvojí koženou zbroj. Mezi tvým zběsilým útokem žoldnéři vytasili svoje meče, přičemž jejich vyjednávač krátce hlasitě poznamenal "Trpasličím přátelům se to jak se zdá nelíbí!" a ostatní trpaslíci od tebe hned dost daleko uskočili, jen co na ně také dopadla krvavá sprška. Ještě při úskocích tasili zbraně, povětšinou dvojici dýk a trpasličí vyjednávač si s pohrdavým výrazem sahá na záda pro velké obouruční bojové kladivo se zlatým zdobením. Arthis


Adrian_S	#1183 Přidané 27.07.2015 23:37
Ocenění: Příspěvek: 4317 Založený: 01.05.14	"Au-u-u-u-u-u-u!!! To bolí!!" chytnu se za ruku a otřu si zraněné místo do hábitu. Seberu dýku ze země a rychle se přemístím k Veskimovi, podívám se, jak je na tom se zdravím. Pokud bude tvrdě spát nebo bude v bezvědomí, z jeho batohu vytáhnu láhev vína a poliju mu trochu jazyk. Pokud bude tak-nějak při vědomí, řeknu mu, co se mi stalo, že nebezpečí bylo zahnáno. Pak se v rychlosti (než se sesypu k zemi) vrátím k poraženému s hořícím klackem a prohlédnu si ho. Pokud bude u něj ležet na zemi nějaký krystal, který by se dal použít ke kouzlení, vezmu si ho. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


matthew074	#1184 Přidané 29.07.2015 18:33
Ocenění: Příspěvek: 1210 Založený: 24.01.14	Chvilku se budu radovat nad svým vítězstvím proti netvorovi a po chvilce co si uvědomím, že mě sledují další oči mi rovnou sklapne. Svůj stav v téhle situaci ohodnotím jen větou : "No doprdele..." což polohlasem pronesu jen tak pro sebe. Jakmile se seberu a uvědomím si co mám udělat dojdu až k tělu zrůdičky co po mě zrovna šla sehnu se k zemi a šáhnu po meči, kterým mi chtěl ten nemrtvý bastard zkrátit můj pobyt ve světě živých potom co si zajistím, aspoň nějakou improvizovanou obranu začnu hledat kámen. Až budu mít vše pohromadě bez dalších zbytečností se seberu a začnu zdrhat tam kam mě Osud zanese doprovázejíc si mé zběsilé kroky myšlenkami "Až toho zkurvysyna co mě sem poslal dostanu!" Opakujíc si tato slova, která mě vybízejí k většímu výdaji energie krom motivace tuhle šlamastyku přežít. Budu tedy utíkat tak dlouho dokud mě nedojde dech či něco nezastaví nebo nenarazím na někoho kdo mě očividně nechce v týhle ledový pustině zabít na potkání. Upravil/a matthew074 dne 29.07.2015 18:38 Boing


BadWolf	#1185 Přidané 09.08.2015 12:19
Ocenění: Příspěvek: 6317 Založený: 26.01.12	Ukážu mu runu. "Přišel jsem k tomuhle. Původně jsem tomu nepřikládal moc velkou důležitost, ale když kvůli tomu na mně někdo poslal tyhle gorily tak jsem si řekl, že by stálo za to zjistit víc." na chvíli se odmlčím "Ale, když jim to dáme tak by měli odejít. Takže to je hádám na tobě." XVI...............................................................[Dcery Nebes] The Sassy Master, Melon Lord! That's all I got. It's pretty much my whole identity. BW, the meat and sarcasm guy. ■■


Aurelius	#1186 Přidané 09.08.2015 22:31
Ocenění: Příspěvek: 6106 Založený: 18.07.12	Promnu si bradu, „Mno..“ vydám ze sebe, „Vzhledem k tomu, že já něco málo také potřebuji, mohli bychom si navzájem vypomoci. Já vám řeknu jméno každé osoby, která sem se mnou přišla a vy mi na oplátku zajistíte bezplatnou teleportaci a odpovíte mi na několik otázek.“ poté se pohodlněji usadím, „Jak jsem řekl, bude to vzájemná pomoc.“ Upravil/a Aurelius dne 09.08.2015 22:49


scorpioncz	#1187 Přidané 14.08.2015 22:29
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	Adrian_S: Utřel sis svojí ruku do hábitu, trošku to zabolelo, ale nic víc. Sebral jsi dýku, se kterou jsi úspěšně odrovnal teď již ležící nestvůru a schoval si ho do jedné z kapes hábitu. Pak jsi se začal věnovat Veskimovi. Ve světle ohně to vypadalo, že je v bezvědomí, a tak jsi použil červené víno najité v batohu. Veskim se po nalití kapky vína zakuckal a otevřel pomalu oči, začal jsi mu hned vysvětlovat co se stalo, ale nevypadá, že by ti něco rozumněl nebo pochopil. Místo toho začal rukou šátrat na svém rouchu a nepřítomně potichu říkat "lektvar ... lektvar ... lektvar ..." Ohlédl jsi se a vzadu uviděl obrys mrtvé stvůry, jejíž krystaly jsou ti však k ničemu. Samozřejmě můžeš kouzlit i bez krystalů, pokud se tedy nechceš léčit tím kouzlem, ale k tomu potřebuješ ten onen speciální druh xarasiánských fialových krystalů ... tyhle by se ale možná daly později alespoň prodat, neznáš jejich cenu jelikož stvůru i tyto krystaly vidíš prvně. Badwolf: "Runa a bandité nejdou moc k sobě, většinou to jsou moulové které zajímá rychlý zisk, ale jak se zdá tady jim jde o víc." Poznamenal zamyšleně, když od tebe přebral runu. "Dej mi chvilku, mám na to támhle speciální výbavu. Co s tím uděláme se rozhodneme po tom, co uvidím co to je." Rozjel se na vozíku podél stěny k protějšímu stolku se zajímavými nástroji a tekutinami v lahvích. Rozhlédl jsi se po místnosti a zjistil jsi, že je skoro stejná jako kdysi. Prostorná čtvercová místnost se dvěma okny s mřížovými zábranami proti nedovolenému vstupu zvenčí vedle dveří. Dále se tu nachází jednolůžková postel vpravo a menší kuchyňka s jídelním stolem vlevo. Naproti vchodovým dveřím je několik polic s knihami a alchymistickými přísadami, kterými se stařík asi celé dny baví, jelikož se ven asi moc kvůli vozíku nedostane. Střed místnosti je prázdný, aby měl možnost lépe manévrovat ve vozíku. Marlion přejel nad kamenem rukou a runa slabě tyrkysově zazářila, pak jí vložil do baňky a vylil na ní nějakou tekutinu. "Chvilku to potrvá, chovej se tu jako doma ... jako za starých časů." Pronesl, přičemž se od něj ozvalo zasyčení a zakuckání společně s naštvaným klením. Zpoza dveří se nic neozývá. Aurelius: "Ano to se dá zařídit, teleportaci zajistím a i na případné otázky mohu odpovědět." pak ale zvedl výstražně ruku "Ale pokud se budeš ptát na nějaká tajemství našeho kouzelnického řádu, nebo jiné stejně nepříjemné otázky tak tě zklamu." Ruku svěsil na opěrku židle a druhou si narovnal šátek přes oči. "Takže souhlasím, řekni jména a já ti zodpovím každou otázku, kterou mne zahrneš, samozřejmě s výjímkou nebezpečných tajemství." Domluvil a zaměřil svůj obličej v očekávání na tebe. Ty už pomalu cítíš únavu, přece jen jsi musel projít cestou od toho dřevorubce, až sem do této osady. Matthew: Chmátl jsi po obrasu meče a vzal ho do ruky. Je to celkem dost těžký jednoruční meč, takže bude hodně vysilující ho používat. Meč je totiž pokrytý slabou vrstvou ledu, stejně jako jeho předchozí majitel, což jistě dost dodává na celkové hmotnosti. Ostří pod ledem je již stářím zrezivělé a asi by s ním bylo těžké cokoliv uříznout, a proto seveřanovi meč sloužil spíše jako drtivá zbraň. Na některých místech je však led tak vysrážený, že na ostří místy vytvořil jakousi mrazivou břitvu. Takto vybavený jsi ještě uchopil tvůj jediný zdroj světla, rudě žilkovaný kamínek, který občas slaboučce blikl. Můžeš být skoro rád že jsi někde nezakopl, jelikož v okolí je opravdu hustá tma prosvětlovaná pouze modrými tečkami dalších nepřátel a samotnou Cassarou. Rozeběhl jsi se a opravdu jsi na něco narazil, možná až moc brzo. Bylo to docela tvrdě, až ses odrazil a spadl na záda do slabé sněhové pokrývky. Nejprve sis myslel že to je strom, ale jen co se nad tebou rozsvítila dvě modrá světýlka jsi věděl, že to strom rozhodně nebyl. Tvůj pud sebezáchovy nějak vycítil, že se zhora blíží smrtící úder ... místo toho však před tebou vzplanul oheň tak vysoký, že osvětlil daleké okolí. To jsi však ohodnotit nemohl, jelikož tvoje oči přivyklé tmě začaly pálit bolestí a plamen tě chvilkově oslepil až si začal slzet. Vzplanutý obr padl k zemi, ale magický plamen stále řádil na jeho mrtvole. V okolí se ozvaly zvuky boje, řinčení zbraní, štítů a svištění šípů. Nad tebou prolétla ohnivá koule, aby vzplanula na dalším z ledových válečníků. Netušíš co se děje, jen to že kolem tebe pravděpodobně probíhá bitva. Nedaleko jsi spatřil vojáka v divné zbroji, jakou jsi ještě nikdy neviděl. Bránil se štítem proti rychlým výpadům ledového monstra s jednoručním mečem jako jsi předtím sebral ty. Tondulín: Zvedl si se a rozeběhl se okolo skály a několika stromů přímo na okraj palouku se zvonkem. Palouk je vlastně jediné, svíčkami osvětlené místo v jeskyni. Okolí je propadlé do neprostupné tmy. Žoldáci tě okamžitě spatřili a už sahali k jílcům svých mečů. Trpaslíci k tobě stáli zády, což se jednomu hned vymstilo. Svým taseným rodovým mečem jsi jednoho z trpaslíků doslova rozsekal na kusy, nestačil ani zakřičet, když ti rudá krev s kousky masa Theivarského průzkumníka vystříkla na tvojí koženou zbroj. Mezi tvým zběsilým útokem žoldnéři vytasili svoje meče, přičemž jejich vyjednávač krátce hlasitě poznamenal "Trpasličím přátelům se to jak se zdá nelíbí!" a ostatní trpaslíci od tebe hned dost daleko uskočili, jen co na ně také dopadla krvavá sprška. Ještě při úskocích tasili zbraně, povětšinou dvojici dýk a trpasličí vyjednávač si s pohrdavým výrazem sahá na záda pro velké obouruční bojové kladivo se zlatým zdobením. Arthis


Adrian_S	#1188 Přidané 14.08.2015 22:53
Ocenění: Příspěvek: 4317 Založený: 01.05.14	Pomůžu mu najít lektvar, který hledá v rouchu. Pokud ho najdu, podám mu ho k ústům, aby se napil. Pokud ho nenajdu, pokusím se na něj zakouzlit bez pomoci krystalu léčivé kouzlo. Pokud ani to nevyjde, lehnu si vedle něj (zahřívat ho) a budu odpočívat. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Aurelius	#1189 Přidané 14.08.2015 22:55
Ocenění: Příspěvek: 6106 Založený: 18.07.12	„Samozřejmě to chápu,“ vydám ze sebe a přitom si zívnu - samozřejmě si zakryji ústa - „já taktéž nemůžu vyzradit nějaké tajemství, které by mohli ohrozit bezpečnost mé vlasti a mých nadřízených jako je mluvčí.. no však víte. Takže si v tomto ohledu budeme rozumět. Mám začít pokládat otázky já, nebo začnete vy?“


BadWolf	#1190 Přidané 15.08.2015 13:40
Ocenění: Příspěvek: 6317 Založený: 26.01.12	Jen tak si začnu prohlížet knihy, vypadá to, že jsme zatím v bezpečí, a i kdybysme nebyli, tak nám příprava sotva pomůže v týhle situaci. XVI...............................................................[Dcery Nebes] The Sassy Master, Melon Lord! That's all I got. It's pretty much my whole identity. BW, the meat and sarcasm guy. ■■


scorpioncz	#1191 Přidané 17.08.2015 10:52
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	Adrian_S: Sáhl jsi do kapsy u kalhot, na které nepřítomně šátral a hned ucítl oválný tvar lahvičky. Vytáhl jsi jí a zjistil, že sama lahev má modrou barvu, těžko říct co je uvnitř. Otevřel jsi zátku a nalil mu trochu do úst. Chvíli se nic nedělo, ale Veskim sebou nakonec nečekaně trochu škubl. Otevřel oči a zmateně se okolo sebe rozhlédl. "Ugh ... kde to jsem? A proč je tu taková zima?" Hned se mu všechno vrátilo a s povzdechem pohlédl na tebe. "Příště mě nech spíše se vyspat." Řekl malátným hlasem. "Lektvary používají spíše bojoví mágové, ale je to nepřirozená cesta k dalšímu kouzlení na kterou nejsem zvyklý. Co přesně bylo tak důležité že jsi mě mermomocí snažil budit?" Řekl trochu unaveně a pohlédl do ohně. Aurelius: "Rád bych začal já, moje otázky budou každopádně stručné a jednoduché." Odvětil s mírným úsměvem. "Potřebuji pouze jména, rasy a pohlaví. Pokud by to bylo v moci tvojí paměti, tak i oblečení. Samozřejmě nemyslím třeba barvy, ale jestli to byly těžké zbroje a podobně. I když je pravda, že u magických rób bych rád barvu věděl, kvůli kouzelnému zaměření samozřejmě." Dokončil svojí otázku a napil se ze svého vína. "Až odpovíš tak ti milerád zodpovím tvoje otázky." A znovu se pohodlněji opřel do křesla. Badwolf: Přešel jsi ke knihovně a začal si prohlížet písemnosti. Skoro všechny knihy v nejvyšší poličce jsou pokryté slabou vrstvou prachu, ostatně se není čemu divit, když pro Marliona je těžké se už jen zvednout z dřevěného vozíku v jeho zdravotním stavu. Většina z knih jsou obyčejné legendy nebo vědecké studie o flóře a fauně, dalo by se tu najít opravdu mnoho věcí o alchymii nebo zajímavých stavbách a historii. Najednou tě vyrušilo zabušení na dveře s několika výhružnými slovy. "Otevřete! Máte něco co patří mně!" Ještě jsi koukl na knihovnu a zjistil, že se v knihovničce nachází zajímavější četba, jelikož zbytek všech písemností a knih se skládá ze svitků a pergamenů, u kterých tě nejvíce zaujaly úzké knížečky postavené přímo do výše Marlionova dosahu z vozíku. Je jich tu docela dost a každá má jinou barvu vázání, hned ti došlo že to jsou knížky obsahující kouzelné formule pro kouzla skoro všech magií o kterých víš. Na knížečkách jsou znaky například pro mráz z ledové magie, trny ze zemské magie a dokonce vidíš i jedovou magii ze zkaženého učení nekromancie. Dalo by se říct, že tam vidíš minimálně jednoho zástupce každého magického učení, včetně kouzel temnoty i světla, které ale stejně nemůžeš používat dokud nesložíš zkoušku v jedné z věží magií. Z prohlížení tě vytrhlo další zabouchání a Marlionovo prohlášení. "Myslím že jsem hotov, ale nejsem si jist, jestli tě výsledky potěší. Je to nějaký druh teleportovací runy, bohužel neznám její vyústění. Jediné co ti můžu říct, že je bezpečná a nehodí tě doprostřed moře nebo do hlubin vulkánu." Vyndal runu z kapaliny a otřel jí do hadru, poté se otočil k tobě a podal ti jí. Matthew: Chmátl jsi po obrasu meče a vzal ho do ruky. Je to celkem dost těžký jednoruční meč, takže bude hodně vysilující ho používat. Meč je totiž pokrytý slabou vrstvou ledu, stejně jako jeho předchozí majitel, což jistě dost dodává na celkové hmotnosti. Ostří pod ledem je již stářím zrezivělé a asi by s ním bylo těžké cokoliv uříznout, a proto seveřanovi meč sloužil spíše jako drtivá zbraň. Na některých místech je však led tak vysrážený, že na ostří místy vytvořil jakousi mrazivou břitvu. Takto vybavený jsi ještě uchopil tvůj jediný zdroj světla, rudě žilkovaný kamínek, který občas slaboučce blikl. Můžeš být skoro rád že jsi někde nezakopl, jelikož v okolí je opravdu hustá tma prosvětlovaná pouze modrými tečkami dalších nepřátel a samotnou Cassarou. Rozeběhl jsi se a opravdu jsi na něco narazil, možná až moc brzo. Bylo to docela tvrdě, až ses odrazil a spadl na záda do slabé sněhové pokrývky. Nejprve sis myslel že to je strom, ale jen co se nad tebou rozsvítila dvě modrá světýlka jsi věděl, že to strom rozhodně nebyl. Tvůj pud sebezáchovy nějak vycítil, že se zhora blíží smrtící úder ... místo toho však před tebou vzplanul oheň tak vysoký, že osvětlil daleké okolí. To jsi však ohodnotit nemohl, jelikož tvoje oči přivyklé tmě začaly pálit bolestí a plamen tě chvilkově oslepil až si začal slzet. Vzplanutý obr padl k zemi, ale magický plamen stále řádil na jeho mrtvole. V okolí se ozvaly zvuky boje, řinčení zbraní, štítů a svištění šípů. Nad tebou prolétla ohnivá koule, aby vzplanula na dalším z ledových válečníků. Netušíš co se děje, jen to že kolem tebe pravděpodobně probíhá bitva. Nedaleko jsi spatřil vojáka v divné zbroji, jakou jsi ještě nikdy neviděl. Bránil se štítem proti rychlým výpadům ledového monstra s jednoručním mečem jako jsi předtím sebral ty. Tondulín Arthis Upravil/a scorpioncz dne 17.08.2015 10:52


Adrian_S	#1192 Přidané 17.08.2015 12:16
Ocenění: Příspěvek: 4317 Založený: 01.05.14	"Tohle..." ukážu mu rukou na netvora, ležícího opodál. Jestli k němu bude chtít jít blíž a prohlédnout si ho, pomůžu mu ho tam přemístit, "Je... je.. asi mrtvý. Nemám tušení, kdo... nebo snad, co to je..." Pak mu vrátím dýku do rukou s omluvou, že jsem si jí musel vypůjčit. Počkám si na jeho reakci. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Aurelius	#1193 Přidané 19.08.2015 14:03
Ocenění: Příspěvek: 6106 Založený: 18.07.12	„Co se týče rasy tak vás mohu ujistit, že jsme byli všichni elfové. A náš příchod sem nebyl dobrovolný. Společně se mnou se zde ocitl Erendriel - my mu říkali zkráce Eren, řekl bych, že právě on je z celé naší malé skupinky ten nejnepředvídatelnější, protože z počátku si hrál na obyčejného kuchtíka ve zbroji, později z něj byl schopný historik, následně znalec pastí, léčitel a nakonec, když jsem na něj trošku zatlačil, že by bylo vhodné kápnout božskou vypadlo z něj, že je mágem z věže. Na jakou magii se konkrétně zaměřuje vám bohužel neřeknu, ale v době kdy jsem ho viděl naposled byl oblečen do zelené zbroje.“ poté se odmlčím, trošku se napiji onoho vína a budu pokračovat, „Dále se zde ocitl Talaerthon Nalllithe, zkráceně Tal. Těžká zbroj, štít a meč moc vám toho o něm bližšího neřeknu.“ následně se opět odmlčím a upiji trošku vína z pohárku. „A dále je tu ještě jedna osoba, ale nejsem si jist jestli bych měl vyzradit její jméno, nerad bych jí ohrozil.. a pak je dost pravděpodobné, že se tu uvěznil i ten kdo nás sem poslal, ale těžko říct,“ pokrčím rameny, „netuším jak funguje cestování mezi tímto světem a tím naších. Tak mohl bych se teď ptát já? Jméno posledního člena naší výpravy vám prozradím až dostanu odpovědi na své otázky. Nijak to nesouvisí s tím, že bych vám nevěřil, ale zkrátka mám rád jistotu. Jistě to chápete.“


scorpioncz	#1194 Přidané 19.08.2015 17:20
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	Adrian_S: "Nech mě se podívat ..." Řekl ztěžka Veskim a začal se hýbat směrem k tvému úlovku. Hned jsi mu nabídl pomocnou ruku a pomohl mu se k mrtvé bestii dostat. Jen co Veskim usedl vedle těla, vypustil několik slov uznání. "Taktéž sice netuším co je to, či spíše co to bylo, ale mohu jen uznat, že kdyby jsi se do té pošetilé armády dostal, tak by ses jim hodně hodil. Ještě že se tak nestalo a nenasazuješ svůj život zbytečně." Pronesl a trochu se zasmál, což ale přešlo v zakašlání. Podal jsi mu nůž, ale Veskim pouze odmítavě zvedl ruce. "Bude se ti hodit více než mně, navíc jsi dokázal, že jsi té dýky hoden. Pokud dají bohové, tak zjistíš brzy i jeho skutečnou sílu." Odvětil a zadíval se na kamenného člověka. "Vypadá zajímavě, ale zcela jistě to není z našeho světa. Kdo ví kam nás ten teleport nakonec dostal. Myslím ale, že bude lepší si ještě odpočinout, obzvláště ty. Jak to vypadá, tak je venku zatím stále tma, za svítání musíme zjistit co se děje. Ale až za svítání ..." Zapřemýšlel a pomalu s jistou malátností se zvedl směrem k ohništi s úmyslem si ještě odpočinout. Aurelius: "Zajímavé ... zajímavé ... ale podle popisu nikdo nevypadá tak, aby mohl být tou hrozbou." Zapřemýšlel mág potichu. "Kromě tedy těch svou o kterých ses zmínil na konci. Ten kdo vás sem poslal ... byl také elf? Říkal jste, že vás sem poslal nedobrovolně, což znamená mág? To bych si ještě přál upřesnit, hlavně věci okolo toho, kdo vás sem právě poslal a jakým způsobem." Mág upřesnil svůj zájem několika otázkami a nakonec ještě odpověděl přímo tobě. "Ano, samozřejmě se již můžete ptát, byl bych rád za více informaci o těch posledních dvou, ale samozřejmě pokud je podmínka odpovědět na několik vašich otázek, tak sem s nimi!" řekl uvolněněji a znovu se napil vína. Badwolf Matthew Tondulín Arthis Upravil/a scorpioncz dne 19.08.2015 17:22


Aurelius	#1195 Přidané 19.08.2015 17:47
Ocenění: Příspěvek: 6106 Založený: 18.07.12	„Nebojte, až dostanu své informace dopovím vám to co vím.“ ujistím mága, „Takže moje první otázka se týká jisté ženy, konkrétně taktéž elfky. Říká vám něco jméno Elathasin?“ pokud bude váhat nebo by mu mohl pomoci vzhled popíši mu její vzhled tak jak jsem si ho pamatoval z obrazu v jejím pokoji.


BadWolf	#1196 Přidané 19.08.2015 18:28
Ocenění: Příspěvek: 6317 Založený: 26.01.12	"Myslíš, že by mi stálo za risk ji použít?" XVI...............................................................[Dcery Nebes] The Sassy Master, Melon Lord! That's all I got. It's pretty much my whole identity. BW, the meat and sarcasm guy. ■■


Adrian_S	#1197 Přidané 19.08.2015 23:44
Ocenění: Příspěvek: 4317 Založený: 01.05.14	"Já do armády nechci! Nikdy jsem se o to neprosil a ani s tím začít nechci!" trochu hlasitě pronesu, ale pak se zklidním, protože si uvědomím, kde jsme. "Taky bych si potřeboval odpočinout... Ale.. když jsem chtěl jít spát, připlížilo se tohle k nám.." zastavím ho, než si lehne nebo sedne k ohni, "Nemůžete vyčarovat nějaké ochranné kouzlo? Už nechci žádné další překvapení..." "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


matthew074	#1198 Přidané 01.09.2015 11:40
Ocenění: Příspěvek: 1210 Založený: 24.01.14	Pokusím se po dobu co se ta šarvátka odehrává v mé blízkosti zůstat ležet na zemi. Po chvilce si řeknu "Seru na to!" S výkřikem a mečem v rukách vběhnu do bitevní vřavy a začnu tou kudlou máchat kolem sebe jakoby to byla moje poslední hodinka. Nechám svůj Osud na štěstěně. Upravil/a matthew074 dne 01.09.2015 22:13 Boing


scorpioncz	#1199 Přidané 06.09.2015 11:08
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	Adrian_S: "Tak útočně jsem to nemyslel a už vůbec bych nechtěl aby ses k nim přidal." Začal se hned hájit Veskim. "Jen jsem pochvaloval tvoje schopnosti." Dodal s gestem zdvižených dlaní a vydal se pomalu směrem k ohništi. Než si ale stačil sednout a uvelebit se, tak jsi ho zastavil s prosbou o zabezpečí okolí ochranným kouzlem. Veskim ti se zaujetím pohlédl do tváře osvícené ohněm a odpověděl. "Ano to je pravda, to bych mohl. Díky tomu lektvaru se mi vrátila skoro všechna síla, kterou potřebuji k sesílání. Myslím že to ještě zařídit dokážu." Pravil a zvedl ruce v gestu s připraveným kouzlem. Nejprve udělal rukama symbol s několika hranami a ukázal na zem. Chvíli se nic nedělo, když najednou z kamenné podlahy skoro vytekl a sformoval kus krystalu, který se poté vznesl a začal levitovat nad místem vzniku. Během chvilky se od něho oddělilo několik malinkých částeček a začaly ho stejně jako měsíce obíhat. "Pokud se tu něco objeví, tohle ho jistě zastaví nebo alespoň zpomalí." Poznamenal Veskim a ještě posledním gestem poslal svůj nafialovělý krystalový výtvor hlídkovat ve tmě za hranicemi světla ohně. Poté se sehl k ohni a unaveně si sedl se slovy, že je na dobrodružství nejspíš už moc starý. Aurelius: "Elathasin? Hmmm ... elfů je zde pomálu, ale tohle jméno mi bohužel nic neříká ..." Řekl omluvně a tak jsi mu ke jménu přidal i popis. "Podle popisu ... ano vzpomínám si. Elfka s černými vlasy tu před časem byla. Už vám sice neřeknu jak dlouho to je, ale mohla by to být ta vaše." Zamyšleně se poškrábal na tváři. "Pokud si to pamatuji správně, tak si ode mne kupovala nějaké alchymistické zásoby ... žádné magické věci nebo zásoby, pouze několik přísad. Poté se nechala za zlato teleportovat, vypadalo to, že si s penězi problémy nedělá ... asi byla bohatá." Pokrčil rameny a pokračoval. "Také se zdála bezstarostná, ale to už je jen můj odhad. Takže to bude z vašich otázek vše? Pokud ano, byl bych rád kdyby jste dopověděl ještě zbytek mých otázek." Badwolf: Marlion vzal tvojí ruku a vtiskl ti do ní netrpělivě teleportační runu. "To záleží na tom, co si myslíš že by ti ty bandité udělali, pokud by tě chytili. Já bejt tebou tak už se teleportuju, ale bohužel mi jak vidíš dlouhou dobu už nefungujou nohy." Pokrčil rameny a rukou očistil drobky z chleba, které mu zůstaly na klíně. "Pokud se rozhodneš se tam nakonec podívat, tak bys mi mohl odtamtud, ať už to bude kdekoliv, přinést nějaké zajímavé přísady. Vždycky jsem rád, když mám nové věci k experimentování." Najednou konverzaci přerušilo silné zabušení na dveře a na zabedněné okno doprovázené zvýšenými hlasy. "Otevřete! Máte něco co patří mně! Toho podrazu budeš litovat otrhanče!" Matthew: Hned se nezvednout byl dobrý nápad, během chvilky co jsi ležel na zemi, se nad tebou ve tmě mihlo několik smrtících ohnivých koulí. Nakonec ses zvedl ze sněhu, který na tobě vzápětí roztál, když kolem tebe proletěla další ohnivá koule a zasáhla jednu ledovou bestii přímo do hlavy a sešlehla jí na škvarek. Zařval jsi něco, co by možná i vzdáleně mohlo nějaký bojový křik napodobovat a rozeběhl se přímo k nejbližším dvěma viditelným postavám. Již z dálky bylo jasné co přesně jsou zač, jejich modravá světla v očích tě totiž nenechala na omylu. Jen co ses dostal na dosah meče, hned ses pokusil udělat smrtící otočku, která by ti možná i krásně vyšla, kdyby jsi třímal klasický meč. Meč který máš, zrezivělý a pokrytý ledem, není až tak lehká zbraň jak sis nejprve představoval. Musel jsi vynaložit velké úsilí už jen na to, aby jsi se s ním rozmáchl a při rozmáchnutí se ti spíš zdálo, jakobys je chtěl přetáhnout palicí. První zmrzlá bestie ve tvém útoku to dost slušně schytala a meč jí z boku roztříštil led, který se hned rozletěl po okolí. Mimo to jsi jí také drobně promáčkl spodní kovové brnění, které má z dob ještě za života. Bestii tvůj útok na chvíli zmátl, jelikož se předtím zaměřovala na někoho jiného. Meč ti sklouzl dolů po zbytků ledu do sněhu a zaskočilo tě, když na další blízkou nestvůru skočil jeden rytíř a začal jí dýkami bodat do zad i do přilby s úmyslem netvora zabít. Při světle ohně z jedné ze zapálených mrtvol tě napadlo: "Jsou to přátelé nebo nepřátelé? Chceš jim pomoci a nebo se pustíš do křížku i s nimi?" Na dlouhé přemýšlení však není čas, nestvůra kterou jsi napadl se otočila s vodorovným máchnutím mečem a plánem ti útok pořádně oplatit i s úroky. Tondulín Arthis


Adrian_S	#1200 Přidané 06.09.2015 15:09
Ocenění: Příspěvek: 4317 Založený: 01.05.14	"Děkuji, mistře." kývnu hlavou a lehnu si k ohni, "Snad nás už nic zlého nepotká..." Usnu. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej

Strana 60 z 69: 1...57 58 596061 62 63...69

Přejít na fórum:

Podobná témata

Diskuze	Fórum	Odpovězeno	Poslední příspěvek
Věk Vzestupu • Diskuze	Zdejší kobky	12	15.09.2016 22:47