The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite - Diskuzní fórum: Věk Vzestupu

Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE

Prastaré Archívy: Arena

Let´s learn some lore

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Víte že..

Sdílet

Číst diskuzi

The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » Ostatní » Zdejší kobky

Právě je zde: 2 host(ů)

Strana 59 z 69: 1...56 57 585960 61 62...69

Věk Vzestupu
Aurelius	#1161 Přidané 16.06.2015 12:20
Ocenění: Příspěvek: 6106 Založený: 18.07.12	„Co jste od mě potřeboval?“ zeptám se a pomalu přistoupím ke květině, zkusím ještě víc zašátrat v paměti jestli tam nenaleznu něco víc o Calathea Crocata.



scorpioncz	#1162 Přidané 21.06.2015 22:46
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	Matthew: "Jmenuji se Cassara, ty jsi mi svoje jméno vlastně také ještě neřekl." ozvalo se za tebou zamyšleně. Vytrhl jsi bezohledně další kytku a uschoval si jí. Hned o kousek vedle se zjevila další světelná koule, tu květinu jsi také hned sebral. Něco ti ale přišlo divné, když světelná koule u poslední květiny co jsi sebral zmizela, zahlédl jsi odlesk něčeho ... možná i kovového. Posvítil jsi na to místo svým kamínkem a zjistil že je to boty, ocelová bota pokrytá slaboučkou ledovou vrstvou. Zvedl jsi kamínek výše a zahlédl jsi celou obří osobu. Postavou je to seveřan, vyšší nejméně o dvě hlavy. Celý oblečený v kožené zbroji s plátovými botami a pokrytý slaboučkou vrstvou ledu. do obličeje mu nevidíš, jelikož má i kbelcovou přilbu. V jedné ruce má meč, který je taktéž obalen trochou ledu, ale má ho za sebou, jakoby ho táhl po zemi. "Co to je?" zeptala se zvědavě holčička a postavila se vedle tebe. Seveřan vypadá skoro jako socha, ale zdání může klamat. Adrian_S: Ve tmě se objevilo matné žluté světlo, přibližně ve výši pasu, když ona věc vylezla z tunelu. Osvítil jsi směrem odkud to světlo vysvitlo a uviděl co ho vytváří. Kupodivu se před tebou zjevila humanoidní postava, skoro člověk, jenže vypadá spíše jako by byl z kamene. Místo kůže má velmi hrubý, černý kámen, jako by právě vylezl ze sopky a místo vlasů má ostré dlouhé kusy horniny. Je postavou hubenější než ty, ale co tě asi nejvíce zarazilo, je díra skrz na skrz, velká jako tvoje hlava na pravé straně jeho břicha. Odtud také svítí žluté světlo, vyzařuje ho jakýsi podivný velký krystal vyplňující spodní stranu oné díry. Má zajímavě zjizvenou tvář a prázdné oční důlky, kdo ví jestli není úplně slepý. Jeho ústa se zdají být pootevřená, ale není jisté zdali s nimi vůbec hýbá. Na sobě skoro nic nemá, pouze zvláštní koženou bederní roušku s primitivním opaskem. V každé ruce svírá jeden meč, alespoň to svým tvarem jako meč vypadá. Je tvořen ze stejného materiálu, jako jeho vlastník, tyto meče také museli vydávat ty škrábavé a nepříjemné zvuky. Na chvilku se to zastavilo, zvedlo to hlavu jakoby se to na tebe dívalo, a pak se tomu z úst vylinula jakási spleť zvuků kterým jsi nerozumněl a pohl ústy, až to vypadalo že se usmál. Zní asi podobně jako "Kerasa krakher" hned poté se k tobě pomalu, skoro jako zombie vydal, zatímco jeden z mečů táhne o zemi a dále vydává škrábání. Okamžitě ses otočil a s planoucí pochodní jsi se rozběhl zpátky k Veskimovi. Začal jsi s ním cloumat, ale Veskim je až moc unavený, než aby se probral. Ohlédl ses a humanoid se k tobě stále s tím úšklebkem pomalu přibližuje. Neotálel jsi a vypálil jednu krystalickou šipku. Krystal se cíli zavrtal do ramene, ale nevypadá to že by mu to nějak moc vadilo. Z místa dopadu, kam jsi ho trefil, začalo vytékat trochu nějaké čiré tekutiny. Vystřelil jsi druhou a také zasáhl, tentokrát do místa pod první trefou. Humanoid se zastavil a podíval se na místo, kam jsi ho trefil. Vytrhl šipky a zadíval se na tebe, jako by čekal co budeš dál dělat. Je od tebe vzdálený asi tři metry. Tondulín: Vrabčák zmizela v chodbě, rytíři hned uspořádaně po dvojicích za ní. Ty jsi odepnul Tasovo pouzdro s dýkou a z jeho spálených rukou vzal prakovku. Prakovka je studená, jen v místě, kde jí drželi ruce, jsou tmavší otisky po prstech. Magický oheň je silná zbraň, barman uměl svoje polomagické schopnosti ovládat skvěle, až moc skvěle. Prakovku sis zahákl za královský štít a s druhým štítem na jedné ruce jsi vytáhl svůj jednoruční meč. Mlčky jsi se z osamnělé místnosti, kde je cítit chlad a sežehlé maso, odebral do tunelu za ostatními. Podle stěn porostlých mechem a země, na které naopak nic neroste a je pokryta ušlapanou hlínou, je zřejmé že je tento tunel často používaný. Občas se na stěně mihne louče, ale jinak jdete skoro potmě. Celou cestu tunelem panovalo ticho, Vrabčák šla vepředu s velitelem a ty jsi šel vzadu za rytíři. Náhle se všichni zastavili a ty jsi málem narazil do rytíře před tebou. Jak se zdá tak jste došli na konec tunelu, rytíři vzadu ti naznačili, aby jsi šel potichu vpřed, přičemž se přikrčili a tasili zbraně. Již z tvé pozice je jasné, že jste u vstupu do velké přírodní jeskyně. Aurelius: "Pokud dovolíš, raději bych s tebou mluvil z očí do očí, tato záležitost je důležitá. Zkontroluj jestli tě někdo nesleduje a přijď za mnou." Ozvalo se ze zadní části tohoto skleníku, zpoza všech těch květin. Přistoupil jsi k tobě rozpoznané rostlině, ostatním jsi pozornost moc nevěnoval a trochu se nad ní pozastavil. O alchymii toho víš asi tolik, jako o samotném pěstování rostlin. Možná by nebylo od věci si někde později sednout s poučnou knihou o alchymistických přísadách. Trochu sis tu květinu více prohlédl a všiml sis že zespodu listů se barva z tmavě zelené mění na nachově rudou. Má tuhé listy, ale i tak si nejsi jistý kvůli čemu jí zde pěstují. (mimochodem ta kytka opravdu existuje, takže si jí můžeš vygooglit jen alchymistický účinky jsem si tam decentně přidal) Badwolf: Samotným sesláním by jsi šíp zastavit nedokázal. O odražení nebo zaseknutí by se dalo mluvit až po dokončení vyčarování oné zbroje. I to však záleží na tom, kam by tě lučištník trefil a hlavně jaké hroty mají jeho šípy. Další důležitý aspekt je možnost, že si šípy očaruje polomagickými kouzly. Je možné že by tě šíp nezranil, ale je možná i smrt. Aby jsi měl dobrou jistotu, musel bys vyčarovat velice silnou zbroj, to tě však vyčerpá a nebudeš mít energii na další kouzla. Zatím se ale přiklonili k tvojí nabídce a někteří zbojníci se ukryli ve stínech, nebo prostě zmizeli z dohledu. Otočil ses se slovy, která ve tváři jejich velitele vykouzlila úsměv. Žena se k tobě rychlým krokem mlčky přidala a vyrazili jste ke tvému známému. Jelikož bydlí ve staré čtvrti, tak cesta moc dlouho netrvala. Došli jste na větší ulici a ty sis všiml dvou členů městské stráže v těžkých zbrojích. Hlídkovat v chudinské čtvrti většinou musejí za trest, ale i tak to tu bývá většinou klidné. Na druhé straně ulice vidíš dům, kde právě onen známý bydlí. Arthis: Je mírně odpoledne a před několika chvilkami jsi poobědval ve svém sídle. Tvůj jediný služebný, ostatní jsi propustil když ses vrátil bez rodičů domů, zrovna odklízel ze stolu, zatímco ty sedíš v křesle a díváš se ven z okna na ulici. Venku pod okny je docela velký ruch na to, že dnes nejsou ani trhy, či jiná zajímavá akce. Všichni někam spěchají, ať už domů nebo do práce, ale všichni vypadají, jako by měli hodně práce. Na stole ti leží neotevřený dopis z dnešního rána, kdy ti ho předal poslíček od elfského Mluvčího. Jakž takž předpokládáš co je obsahem dopisu. Na nedávných slavnostech si tě samotný Mluvčí pozval k sobě a několika dalším vyšším kvůli důležitému rozhovoru. Jednalo se tam o jednom úkolu, zahrnující jednoho silného nemrtvého, který byl před týdnem přistižen na Sylvarastském dvoře. Neví se jaký byl účel jeho pobytu, ale utekl do kobek za městem. Dostat se ho nepodařilo, a tak byla vyslána výprava. Ta se však ztratila z povrchu i se zmíněným nemrtvým. Mluvčí ti na schůzi řekl, že nejspíše zmizela i samotná dcera sylvarastského Mluvčího, a proto by bylo prospěšné na znamení dobrých vztahů, ji najít a přivést zpět. Jako druhotný úkol je přitáhnout i hlavu toho nemrtvého. Jako jediný jsi odpověděl, že by jsi tento úkol i mohl přijmout, ale musíš si to napřed rozmyslet. V dopise jsou tedy nejspíš podrobnější informace k úkolu, za předpokladu že by jsi ho přijal, jinak ho musíš spálit. Venku zpoza mraků vysvitlo slunce a trochu tě přes okno oslnilo. Mezitím se na ulici stala menší nehoda, nějaký nadutý člověk v bohatě zdobeném oblečení nedbale vrazil do pyšného elfského šlechtice. Oba na sebe křičí a jejich osobní stráže na sebe nevraživě dorážejí. "Snad nedojde ke krveprolití." konstatoval tvůj starý služebník.


Adrian_S	#1163 Přidané 21.06.2015 22:51
Ocenění: Příspěvek: 4317 Založený: 01.05.14	"ÓÓÓÓÓÓÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!! DÓÓ PRDEEEELEEEEEEEEEEEEE!!!!!!" zařvu strachy a snažím se rychle přiblížit k ohništi. Neustále máchám před sebou zapáleným klacíkem a doufám, že ho odradím (hodně naivní)... "VESKIME! VSTÁVEJ! DĚLEJ!!!" snažím se ho svým řevem probudit. Pokud se ta bytost bude nadále přibližovat, tak vystřelím ještě jednu šipku do místa, kam jsem ho trefil prvně a budu doufat, že mu něco způsobím.. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Arthis	#1164 Přidané 22.06.2015 08:17
Příspěvek: 92 Založený: 18.07.14	"Ztratil jsem rodinu... už nemám pro co žít. Ale pokud se jedná o nemrtvé, rád úkol přijmu." Rychle vstanu, otevřu dopis a přeletím ho očima. "O novinkách ze Sylvarastu jsem slyšel. Sluho! Pošly mluvčímu dopis, že úkol přijímám. A nebo ještě líp... dojedu za ním sám." A spěšně se začnu oblékat. Upravil/a Arthis dne 22.06.2015 15:20 Sviť měsíčku, sviť... Nenech stíny ovládout sebe sama... Důvěra je dobrá, ale nedůvěra lepší. Jeden dobrý skutek plodí další. Sviť měsíčku, sviť...


matthew074	#1165 Přidané 22.06.2015 17:19
Ocenění: Příspěvek: 1210 Založený: 24.01.14	"Já jsem..." Zadrhnu se když spatřím tego rázného ogara předomnů tiše polknu poslední slova a začnu pomalu ustupovat před prapodivnou postavou aniž bych k ní mluvil či jí nějak provokoval. Boing


Tondulin	#1166 Přidané 22.06.2015 20:45
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	Na tichosti, rytířích ani jeskyni mi teď moc nezáleží takže prostě budu postupovat dál jako dosud. Pokud uvidím nějakého nepřítele hned se na něj zběsile vrhnu.


Aurelius	#1167 Přidané 24.06.2015 00:01
Ocenění: Příspěvek: 6106 Založený: 18.07.12	Budu pokračovat dál za promlouvajícím hlasem. Přitom se budu dívat na nejrůznější květiny, ale zaměřím se spíš na ty vzhledově hezčí. Přeci jen, abych mohl něco pěkného sehnat Caladrin na zahrádku.


BadWolf	#1168 Přidané 24.06.2015 09:40
Ocenění: Příspěvek: 6317 Založený: 26.01.12	Pokračuju Pokusím se před dům nastoupit tak, aby na mě odstřelovač neměl výhled, ale pokud by to bylo moc nápadné tak od toho radši ustoupím. Zaklepu. XVI...............................................................[Dcery Nebes] The Sassy Master, Melon Lord! That's all I got. It's pretty much my whole identity. BW, the meat and sarcasm guy. ■■


scorpioncz	#1169 Přidané 02.07.2015 09:08
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	Matthew: "Ó co je to? To je zamrzlý člověk?" zeptala se zvědavě Cassara, mezitím co jsi pomalu ustupoval. Čím víc jsi ustoupil, tím víc se postava ztrácela ve tmě, ale stále vidíš její matné obří obrysy. Cassara bezstarostně přihopkala k seveřanovi a dotkla se ho rukou, jakoby to byl jen nějaký strom. Pokládaná ruka ale nedopadla na seveřanovo koleno, ale prošla jím skrz. Cassara hned zesmutněla a sklopila hlavu, když se znenadání ozval praskavý zvuk přímo z místa, kde má seveřan hlavu a ruce. Místem kde byla Cassara se prohnal zledovatělý meč, ale prošel skrz a nic jí neudělal. Cassara však strašlivě vylekaně vykřikla a běžela se schovat za tebe. Ve tmě jsi zahlédl dvě chladné, modré a svítivé tečky, to budou zcela jistě seveřanovi planoucí oči. Ozvalo se další zapraskání a na tebe dopadl kousíček ledu, seveřan tu musel stát dlouho že úplně zmrzl a teprve musí rozloupnout jeho ledovou schránku, aby se mohl vůbec pohnout. To křupnutí se ozvalo od pasu a nohou! Seveřan se k tobě začíná s praskáním a křupáním pomalu blížit. Cassara se vyděšeně chytla tvojí nohy, ale to jen mrazí, samotný dotek však necítíš. Adrian_S: Začal jsi křičet na Veskima, který se trochu pohl. Asi se ti podařilo ho probudit, ale i tak se zdá že není zcela při vědomí a je schopen dělat těžší věci, pouze se ztěžka posadil a malátně málem zase spadl zpět na záda. Stvůra při každém tvém zařvání trošku cukla hlavou, nejspíš se jí hlasitý tón moc nelíbí. O krok k tobě postoupila a ty jsi hned vystřelil další šipku. Nestvůra to čekala a až nečekaně rychle před šipku nastavila ostrou část svého horninového meče. Krystal narazil na kámen a rozletěl se, to ale nebyla jediná reakce po dopadu. Z meče odlétl menší kousek kamene, takže teoreticky by jsi ho mohl opižlat svými kouzly a rozbít. Než by se ti to podařilo, asi by jsi stejně vyplýtval svojí drahocenou energii a bestie má taktéž dva meče. Kamenný humanoid o krok poodstoupil a se zdviženým mečem si tě zase začal bez hnutí prohlížet svými prázdnými očními důlky a čekat další tvůj tah. Mimo jiné mu v této klidové situaci začalo výrazněji svítit žluté světlo z krystalu v jeho břiše a jako by se mu rána po tvojí šipce zahojila, jelikož z ní přestala téct ta čirá tekutina. Humanoid nyní zase čeká co uděláš, nevypadá že by měl v plánu zaútočit, pouze zachraptěl další slova divného jazyka, který neznáš a který zněl podobně jako "Kharnok Kernar" po čemž udělal další krok směrem k tobě. Jak se zdá, tak tato bytost je alespoň trochu inteligentní, ale na oheň z tvé pochodně jak se zdá nereaguje, nejpíš nevidí hrozbu v něčem, co by mohlo ošlehnout jeho horninovou kůži. Tondulín: Prošel jsi úplně v pohodě okolo Vrabčáka a Ornilla, kteří jsou přikrčení za kamenem. Ornill hned vyskočil a strhl tě k zemi s tichými slovy "Je mi jasný že seš smutnej ze smrti kamaráda, ale neohrozíš tuhle misi! Hlavně když jsi na tohle místo sám upozornil. Nejprve musíme zjistit co vlastně mají vlastně v plánu." Jen to dořekl, uslyšel jsi ze středu jeskyně smích a hlasité "Vy chcete abych tam vtrhl s celou armádou a nechal se v prvním temném koutě povraždit vašimi trpasličími vrahy? Jste celkem naivní, nejprve chceme peníze a také vyslat skupinu průzkumníků." Řeč se rozléhla jeskyní a i chvilku opakovala ozvěnou. Do samotné jeskyně moc nevidíš, a i kdyby jsi viděl, tak by toho bylo velice málo. Celou jeskyni osvětluje pouze malá škvíra ve stropě jeskyně a světlo, které jí prochází dopadá jen na některá místa. Další hlasy jsou tiché a vy je neslyšíte. Ornill, zatímco tě držel abys neudělal nějakou blbost, kývl na jednoho rytíře, který z batohu vytáhl dvě průhledné skleněné koule. Jedna je velká skoro jako menší míč, druhá je velikosti tvého oka. Velkou položil na zem, zatímco tu menší chvilku mnul v ruce, až trochu modře matně zazářila. Hned jí naslepo před sebe hodil, skoro jako by se bál, aby mu nevybuchla v ruce. Mezi tichými hlasy nepřátel se ozvalo zašustění listů, jak kulička někam dopadla, podle zvuku do nějaké rostliny. Ornill zvedl výhružně na rytíře ruku, ten hned sklopil hlavu s přilbou a zařadil se mezi ostatní rytíře. Okamžitě se odněkud zpředu ozvalo "Co to bylo? Běž se tam podívat!" Ve Velké kouli se také mlhavě zamodralo a zjevil se obraz z malé kuličky, kterou rytíř hodil. V kouli se objevila houština z kapradin. Jak se zdá, tak na dně této jeskyně roste mnoho rostlin nějaké kapradiny, dokonce zakrývají i pohled kamkoliv jinam. Ornill nespokojený s výhledem znovu kývl na rytíře, který už trochu zbědovaně znovu přišel ke kouli a několika gesty obraz otočil požadovaným směrem. Hned jste uviděli Žoldáky, ale nejen je, ale i traslíky! Ostatní vypadají trochu užasle, ty ale víš proč tady jsou. Bylo to popsané v královském dopise, který ti v Thorameru dříve předali. Nejsou to vršečtí trpaslíci, kteří žijí nahoře na povrchu, ale jsou to podhorští trpaslíci jako ty. Podle jejich spletených vousů hned poznáváš že patří ke klanu Theiwar, podrazáckým bastardům a občas přezdívaným temným trpaslíkům. Je tu celkem sedm trpaslíků a sedm žoldáků, nejspíš domluvený počet pro schůzku. Všichni stojí na mýtince obklopené kameny, vysokými kapradinami a malým potůčkem. Každý by si řekl že je to nádherné místo, kdyby uprostřed mýtiny nestál menší sloup s malým měděnným zvonkem a rozsvícenými svíčkami. Okolo tohoto sloupku právě stojí všichni vyjednavači, Jsou tam normální žoldnéři a jeden vysoce postavený v silné plátové těžké zbroji s ornamenty, jako by patřil k elfskému rytířskému dvoru, pravdou nejspíš bude že jí nějakému elfovi ukradl. Trpaslíci mají také zbroje, ale pouze lehké a podobné tvojí vlastní zbroji z kůže důlního červa. Jeden z trpaslíků vychází přibližně směrem ke kuličce, kvůli zvuku který předtím vydala a který má za úkol prošetřit. Konverzace obou lídrů se zase spustila a pokračovala. Nejprve promluvil žoldnéřský vyjednávač "Tak dobře, půjdeme tam, ale na průzkumnících trvám." Trpasličí vyjednávač odpověděl "Dobře, s tím souhlasit můžu. Kdy je chcete vyslat?" "Okamžitě, tři z mého doprovodu půjdou s vámi a zmapují oblast pro utáboření vojska v Thorameru, až tam budeme uvidí se dál. To již budeme vyjednávat na vaší půdě. Myslím že kdo povede vojsko a podobné věci jako logistiku si vyjasníme později." Trpasličí vyjednávač zabručel, ale nakonec kývl v souhlasu. Najednou se obraz zakymácel a zvedl. "Máme tu odposlech!" ozvalo se z bezprostřední blízkosti kuličky. Ornill tě pustil a tiše zaklel. Aurelius: Otočil ses za hlasem a začal se procházet cestičkou mezi tropickým porostem. Jsou tu opravdu nádherné kousky tropické flóry. Vidíš tu mnoho květů a listů, sice z nich poznáš pouze mizivé množství, pokud vůbec, ale stojí za to se i jen kochat a procházet. Vidíš tu různé druhy orchideí a jiných květin, okouzlující vůně vychází z maličkých oranžových kvítečků i bíločerveného proužkovaného velkého květu. Po dvou metrech chůze cestičkou se květiny změnili. Víceméně již impozantní a krásné květy květiny nemají a budou spíše užitkové a pěstované zejména kvůli přísadám a svým účinkům na živé bytosti. Procházel jsi dál, když jsi narazil na bránu tyčící se skoro až ke stropu a obrostlou rudými růžemi. Květiny a listy hned za jednoduchou bránou skončili a ocitl jsi se v malém srdci celého skleníku. Tam u stolku se dvěma židlemi a džbánem se dvěma poháry sedí mladý muž v zeleném rouchu s vyznačenými trny a s bílou páskou přes oči. Na pásce je zajímavé, že přímo mezi očima je rudě nakreslený tvar oka. "Pojď dál a posaď se." pobídl tě a zvedl obličej přímo na místo, kde stojíš. Přes pásku nemůže absolutně nic vidět, ale i přesto ví kde se nacházíš, možná že za to může nějaké tobě neznámé kouzlo. Jeho temně černé uhlové vlasy zakrývají dvojici špičatých uší a podle jemných rysů v obličeji poznáváš že je to mladý elf, což k rostlinám tohoto určitého podnebí docela i sedí. Nikde však nevidíš jeho hůl, nebo že by snad měl někde nějakou jinou zbraň. Elf ti naznačil aby sis posadil a začal nalévat do obou pohárů rudou tekutinu, nejspíš víno. Když pootočil hlavou, všiml sis že na stranách pásky jsou vyobrazeny stejně rudě jako oko, dva malinkaté trojúhelníky nad sebou. Kdo ví co má tento symbol znamenat. Badwolf: Ignoruješ dvojici stráží, kteří kus poodešli a ztratili se za blízkým rohem. Žena si viditelně oddechla, když se ochránci pořádku ztratili z dohledu, ale stále tajemně mlčí. Přešli jste v pohodě ulici a ty sis všiml dalších několika rybářů jdoucích na nábřeží. U dveří jsi se zastavil a hodlal zaklepat, všiml sis že se žena postavila výrazně kousek vedle tebe, takže se dá předpokládat, že se snaží udělat střelci lepší možnost tě trefit a nestřelit přitom jí. Podle jejího postavení se zdá, že je střelec přibližně na tvojí čtvrté hodině (podle hodinek samozřejmě). Na druhou stranu se můžeš mýlit a střelec může být úplně na druhé straně. Dále ses tím nezabýval a zaklepal. Zevnitř se nespokojeně ozvalo "Kdo je tam?! Už jdu, ale nepřejte si mě pokud to není důležité a jdu ke dveřím zbytečně!" Začaly se ozývat dunivé kroky. Žena se na tebe podívala a upozornila tě "O nic se nepokoušej, nezapomeň kdo tě sleduje a kdo tě doprovází." Její hlas nezněl přímo výhružně, jen tě prostě upozornila. Na dveřích se najednou otevřeli malá dvířka a ty jsi za nimi spatřil dvě pátravé oči a huňaté obočí. Toto obočí se hned ze zamračení roztáhlo "Á Suchlislav, zdravím tě ... co potřebuješ a proč tu jsi s touhle zakuklenou holkou?" optal se tě zpoza dveří. Arthis: "To by jste neměl říkat pane, vždy je pro co žít, určitě si nějaký důvod v budoucnu najdete." podotkl sluha nad tvojí melancholickou řečí a zavřel okna. Otevřel jsi dopis malým dopisovým nožíkem na stolku a přelétl ho pohledem. Je to přesně jak sis myslel, stojí tam několik informací o úkolu. V doslovném znění: "Arvene Mallory Předpokládám že si tuto možnost předvést svoje schopnosti nenecháš ujít, pokud tedy úkol přijmeš, byl bych rád, kdyby jsi mě o tom zpravil nějakým dopisem či osobní schůzkou. Po přijetí musíš navštívit zdejší cech mágů a vyhledat portál. Stačí když zmíníš že jdeš do Sylvarastu a tvoje jméno, mág u portálu již bude vědět. Cesta samozřejmě bude zaplacena z královské pokladny, takže svoje finance využij na případnou přípravu. Nevíš co tě může čekat a nemrtvý je prý chytrý a nevypočitatelný, takže se raději připrav na vše co by tě mohlo potkat. Až budeš v Sylvarastu, tak vyhledej taktéž v tamějším cechu mágů osobu jménem Ritalsis, je to důvěryhodná osoba a pomůže ti se začátkem hledání. To je ode mne vše, přeji popřípadně hodně štěstí s hledáním a nezklam naši důvěru. Podepsán Mluvčí Měsíce a Hvězd." Tím dopis končí. Krátké, ale věcné instrukce se budou hodit. Pokud máš v plánu na peníze náročnější investice, bylo by vhodné navštívit rodovou pokladnici tady v tvém domě. Sluha se po tvém rozkazu chystal odejít, ale hned se zarazil "Chcete pomoci s oblékáním pane? Myslím že kabát je v tomto počasí nevhodný, nejspíš by jste tak přišel k Mluvčímu celý spocený ..." podotkl když se podíval z okna. Má vcelku pravdu, sice se zdá, že možná brzy pršet bude, ale zatím panuje venku dusno, a až nepříjemné horko. Upravil/a scorpioncz dne 02.07.2015 09:15


BadWolf	#1170 Přidané 02.07.2015 09:53
Ocenění: Příspěvek: 6317 Založený: 26.01.12	"Potřebuju ohodnotit, co je tohle zač" řeknu a ukážu runový kámen. Přitom se mu nějak mimikou obličeje pokusím sdělit, v jakém jsem průšvihu. Mimochodem, ať už je to 4 nebo 10 hodina, případnému šípu bych se pokusil vyhnout jednoduchým krokem mimo trajektorii. XVI...............................................................[Dcery Nebes] The Sassy Master, Melon Lord! That's all I got. It's pretty much my whole identity. BW, the meat and sarcasm guy. ■■


Adrian_S	#1171 Přidané 02.07.2015 11:05
Ocenění: Příspěvek: 4317 Založený: 01.05.14	"Veskime!!! Dělej, prober se!!" přiběhnu rychle ke starci a zalomcuji s ním, "Máme tu pro-pro-pro-pro-problém!!!" Ohlédnu se zpátky na stvůru a tiše si říkám, co podniknu. Jelikož šipky nějak "nefungovaly" a oheň je takřka k ničemu, nezbývá mi jiná možnost, než že jsem rychle nahlédl do Veskimovy torny a podíval se po něčem "užitečném" (tím mám na mysli nějaký kouzelný svitek, kus velkého krystalu, dýku nebo tak něco..) "Kharnok Kernar..." kroutím hlavou, "Co to má být? "Jak se máš??"... Hmm.. těžko.." pronesu během prohledávání. (asi jsem už jednou hledal v batohu něco (myslím, že to byly lahve vína), ale třeba jsem na něco zapomenul. Tak proto píšu v tomto tahu "stejnou činnost s jiným přístupem". "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Aurelius	#1172 Přidané 04.07.2015 20:40
Ocenění: Příspěvek: 6106 Založený: 18.07.12	Mlčky se usadím ke stolu a budu vyčkávat na elfovu reakci.


Tondulin	#1173 Přidané 04.07.2015 22:40
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	Využiju toho že na nás nejsou připraveni a v ten moment co mě Ornill pustí se hned rozeběhnu na prvního nepřítele a spustím na něj salvu zběsilých útoků.


matthew074	#1174 Přidané 09.07.2015 19:40
Ocenění: Příspěvek: 1210 Založený: 24.01.14	Zděsím se, když stvoření předemnou doslova ožije a začnu dál ustupovat. "Zastav to! Zastav tooo." Pokynu Cassaře, když se nic nebude dít z nerozvážnosti a kritickému stavu situace po Mrazíkovi hodím první věc co mám po ruce tudíž onen rudý žilkovaný kámen. "Zhyň bídáku!" Zvolám na vyvržence ze studených kruhů pekla a odhodlaně začnu utíkat. Boing


scorpioncz	#1175 Přidané 11.07.2015 15:01
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	Adrian_S: Veskim otevřel ztěžka víčka a nepřítomně se na tebe podíval. "Nech mě tu, byl bych ti jen přítěží, už jsem starý na takováhle vyčerpání." nepřítomně odpověděl a zakuckal se. V koutku jeho úst se objevila malá kapička krve. Začal ses urychleně hrabat v batohu a mezitím se Veskim ztěžka opřel o jeden vyšší kámen. Nestvůra vás stále jen zatím pozorovala, když zahlédla jak něco hledáš. Zvedla kamenný meč a namířila ho na tebe, nic víc však proti tobě neudělala. Batoh se zdá být velmi dobře vybílený, ale všiml sis nějakého obrysu na zadní straně batohu. Velice rychle ti došlo že je to dýka zašitá do falešné látkové strany batohu. Dost dobrá skrýš, kdo ví co s dýkou měl Veskim v plánu. Nestvůra vás ještě chvíli prázdnýma očima sledovala, když udělala něco nečekaného. Kamenné postavě se z úst vynořil další zvuk, tentokrát zněl podobně jako "Skhas". Nestvůra se pomalu otočila a zamířila zpátky k tunelu, odkud předtím vstoupila do jeskyně. Neznáš pravý důvod proč se k tobě otočila zády, ale přinejmenším je to dobrá šance na útok s dýkou. Postava se pomalu přesunuje do tmy mimo ohniště, ale tím se pouze zvýraznilo žluté světlo zářící z jeho boku. Tondulín: Zvedl si se a rozeběhl se okolo skály a několika stromů přímo na okraj palouku se zvonkem. Palouk je vlastně jediné, svíčkami osvětlené místo v jeskyni. Okolí je propadlé do neprostupné tmy. Žoldáci tě okamžitě spatřili a už sahali k jílcům svých mečů. Trpaslíci k tobě stáli zády, což se jednomu hned vymstilo. Svým taseným rodovým mečem jsi jednoho z trpaslíků doslova rozsekal na kusy, nestačil ani zakřičet, když ti rudá krev s kousky masa Theivarského průzkumníka vystříkla na tvojí koženou zbroj. Mezi tvým zběsilým útokem žoldnéři vytasili svoje meče, přičemž jejich vyjednávač krátce hlasitě poznamenal "Trpasličím přátelům se to jak se zdá nelíbí!" a ostatní trpaslíci od tebe hned dost daleko uskočili, jen co na ně také dopadla krvavá sprška. Ještě při úskocích tasili zbraně, povětšinou dvojici dýk a trpasličí vyjednávač si s pohrdavým výrazem sahá na záda pro velké obouruční bojové kladivo se zlatým zdobením. Aurelius: "Napij se, je to zdejší nejkvalitnější víno." řekl a sám se napil "Ale přejděme k věci, na Ledové Pláně jsi se dostal nedávno, ale nebyl jsi sám. Na chvilku se odmlčel a napil se z poháru. "Potřeboval bych vědět kdo všechno se sem s tebou dostal, mágové ve věžní radě skoro šílí, ale moc informací nepodají. Nechtějí se moc míchat do věcí co se tu v téhle době dějí, ale pokud mám pravdu, tak by možná měli přehodnotil svůj pohled na svět. Takže teď se tě zeptám na důležitou otázku. Kdo vlastně se sem kromě tebe vlastně dostal?" Pohlédl ti skrz šátek s okem přímo do obličeje. Badwolf: "Jistě jistě ... hned ti otevřu počkej chvilku. A neškleb se na mě tak! Copak jsme ještě děti?" řekl dotčeně po tvém mimickém představení. Žena se na tebe hned ohlédla a zamračila se, ale zůstala zticha. Ve dveřích něco několikrát cvaklo a málem vás rychle se otevírající dveře oba dva praštily. Jen tak tak jsi v pořádku uhnul, což se o tvé blonďaté společnici říct nedá. Jen o chlup uhla, ztratila v úžasu rovnováhu a skoro upadla na dlažbu. Nepamatuješ si že by se otevírali ven, je to docela i unikát, nebo je možné že se tyhle dveře dají otvírat na obě strany. Uslyšel jsi zpoza sebe svištivý vzduch a rychle uhl ještě jednou. Šíp se zaryl do otevřených dveří, ve kterých na dřevěném invalidním vozíku sedí tvůj starý známý Marlion s huňatým obočím a šedivým strništěm. "Rychle! Pojď dovnitř a zavři za sebou dveře." křikl na tebe a odjel s vozíčkem dál od dveří. Lučístník již zcela jistě hledá šíp, nebo ho už zasazuje do tětivy. Arthis: "To by jste neměl říkat pane, vždy je pro co žít, určitě si nějaký důvod v budoucnu najdete." podotkl sluha nad tvojí melancholickou řečí a zavřel okna. Otevřel jsi dopis malým dopisovým nožíkem na stolku a přelétl ho pohledem. Je to přesně jak sis myslel, stojí tam několik informací o úkolu. Dopis od Mluvčího Krátké, ale věcné instrukce se budou hodit. Pokud máš v plánu na peníze náročnější investice, bylo by vhodné navštívit rodovou pokladnici tady v tvém domě. Sluha se po tvém rozkazu chystal odejít, ale hned se zarazil "Chcete pomoci s oblékáním pane? Myslím že kabát je v tomto počasí nevhodný, nejspíš by jste tak přišel k Mluvčímu celý spocený ..." podotkl když se podíval z okna. Má vcelku pravdu, sice se zdá, že možná brzy pršet bude, ale zatím panuje venku dusno, a až nepříjemné horko. Matthew: Cassara začala vyděšeně couvat s tebou a když stvoření udělalo větší krok, tak vyděšeně zakřičela. Nevypadalo to, že by něco hodlala dělat, kromě zděšeného sledování potvory. Nestvůra se jejího povyku však nezalekla a dál se pohybovala směrem k vám. Mrskl jsi po ní tedy s nenávistnými slovy svůj jediný zdroj světla, viděl jsi jak letí a dopadá zmrzlému tělu na hruď. Viděl jsi jak se světelný kamínek odrazil od ledu a náhle kousíček od něj krvavě rudě explodoval! Pro tebe to bylo zcela nečekané, ale Cassara stále stejně vyjeveně s rozšířenýma očima zírala na nestvůru. Nebyl to silný výbuch, ale nestvůrou otřásl a zanechal na její zledovatělé hrudi velký vypálený kráter až na zbroj. Zmrazený bojovník sebou plácl na zem přímo na záda a jeho meč mu byl vyražen z rukou, jedním z mnoha kořenů stromu u kterého podle všeho jste. Jen co kamínek vybuchl, dopadl na zem, ale svítit nepřestal. Díky tomu vidíte ještě nohy dotyčného seveřana, ale okolí je stále ponořené do tmy. Bohužel to všechno nejspíš nestačilo a seveřan sebou pohl, dokonce začal šmátrat jednou rukou po meči. Upravil/a scorpioncz dne 11.07.2015 15:03


Adrian_S	#1176 Přidané 11.07.2015 15:07
Ocenění: Příspěvek: 4317 Založený: 01.05.14	Vytrhnu dýku z torny a velice rychle zaútočím na postavu. Budu se snažit, abych ho trefil do boku, odkud žlutavě září. Pokud se mi povede ho zabít, budu chvíli vydechovat, než si uvědomím, že je po všem. Pak onu postavu prohledám. Pokud se mi nepovede ho zabít a postava se na mě hrůzně otočím, pronesu "A... kuva.." upustím dýku a ustoupím k ohništi. Do ruky si připravím ještě jednou krystalovou šipku a v případě, že se dostane až k ohni, vystřelím. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!"* 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


scorpioncz	#1177 Přidané 13.07.2015 17:10
Ocenění: Příspěvek: 5649 Založený: 24.05.11	Adrian_S: Rychle jsi rozerval slabou látkovou vrstvu oddělující tě od nože. Letmo jsi nůž přelétl pohledem, je to dost pěkný štíhlý kousek. Podle tvého laického úsudku je vyrobený z bronzu, takže asi tolik nevydřží. Na druhou stranu má jílec vykládaný několika menšími krystaly a mkdyž jsi ho vzal do ruky, tak jsi ucítil chvilkové slabé zabrnění. To by mohlo znamenat, že je magicky očarovaný, bohužel nemáš tušení jak. Vytrhl jsi nůž a ještě s cáry látky vyběhl ke vzdalující se nebezpečné postavě. Když jsi už byl skoro u toho monstra, tak na tvůj pohyb zareagoval pootočením hlavy, avšak moc pozdě. Doběhl jsi úplně k němu a zabodl dýku hrotem přímo do svítícího žlutého krystalu v jeho boku. Nůž málem sklouzl, krystal je jak se zdá tvrdý, ale hrot se zasekl do jednoho z hrubých záhybů krystalu a pronikl dovnitř. Kamenná bytost zařvala a hned se ohnala mečem, nestihl jsi však uskočit a špička čepele tě škrábla přes hruď. Naštěstí pro tebe špička neryla dostatečně hluboko, aby ti udělala nějaká vážná zranění, pouze rozřízla tvoje oblečení a slabě škrábla právě přes skoro celou hruď. Rána tě hned začala mírně bolet, ale s porovnáním ku tvému protivníkovi to nic není. Jen co se ohnal, tak si zaklekl a chytl dýku, všiml sis že od místa vbodu se rozbíhají velké praskliny. Nestvůra zasípala a vytrhla nůž, čímž si spíše ještě více uškodila a vytvořila silnější praskliny, přičemž světlo z krystalu bliklo a hodně zeslabilo. Pustil dýku na zem vedle sebe a zvedl hlavu s nenávistným a bolestným výrazem ve tváři. Okolo něho se zablikaly krystaly, které byly odštípnuty dýkou a zhasly. Dýka leží asi půl metru od klečícího kamenného muže, ten tě sleduje a v jedné ruce stále svírá křečovitě meč. Vypadá to že se snaží vyléčit stejně jako předtím, ale asi se mu to moc nedaří. Tondulín: Zvedl si se a rozeběhl se okolo skály a několika stromů přímo na okraj palouku se zvonkem. Palouk je vlastně jediné, svíčkami osvětlené místo v jeskyni. Okolí je propadlé do neprostupné tmy. Žoldáci tě okamžitě spatřili a už sahali k jílcům svých mečů. Trpaslíci k tobě stáli zády, což se jednomu hned vymstilo. Svým taseným rodovým mečem jsi jednoho z trpaslíků doslova rozsekal na kusy, nestačil ani zakřičet, když ti rudá krev s kousky masa Theivarského průzkumníka vystříkla na tvojí koženou zbroj. Mezi tvým zběsilým útokem žoldnéři vytasili svoje meče, přičemž jejich vyjednávač krátce hlasitě poznamenal "Trpasličím přátelům se to jak se zdá nelíbí!" a ostatní trpaslíci od tebe hned dost daleko uskočili, jen co na ně také dopadla krvavá sprška. Ještě při úskocích tasili zbraně, povětšinou dvojici dýk a trpasličí vyjednávač si s pohrdavým výrazem sahá na záda pro velké obouruční bojové kladivo se zlatým zdobením. Aurelius: "Napij se, je to zdejší nejkvalitnější víno." řekl a sám se napil "Ale přejděme k věci, na Ledové Pláně jsi se dostal nedávno, ale nebyl jsi sám. Na chvilku se odmlčel a napil se z poháru. "Potřeboval bych vědět kdo všechno se sem s tebou dostal, mágové ve věžní radě skoro šílí, ale moc informací nepodají. Nechtějí se moc míchat do věcí co se tu v téhle době dějí, ale pokud mám pravdu, tak by možná měli přehodnotil svůj pohled na svět. Takže teď se tě zeptám na důležitou otázku. Kdo vlastně se sem kromě tebe vlastně dostal?" Pohlédl ti skrz šátek s okem přímo do obličeje. Badwolf: "Jistě jistě ... hned ti otevřu počkej chvilku. A neškleb se na mě tak! Copak jsme ještě děti?" řekl dotčeně po tvém mimickém představení. Žena se na tebe hned ohlédla a zamračila se, ale zůstala zticha. Ve dveřích něco několikrát cvaklo a málem vás rychle se otevírající dveře oba dva praštily. Jen tak tak jsi v pořádku uhnul, což se o tvé blonďaté společnici říct nedá. Jen o chlup uhla, ztratila v úžasu rovnováhu a skoro upadla na dlažbu. Nepamatuješ si že by se otevírali ven, je to docela i unikát, nebo je možné že se tyhle dveře dají otvírat na obě strany. Uslyšel jsi zpoza sebe svištivý vzduch a rychle uhl ještě jednou. Šíp se zaryl do otevřených dveří, ve kterých na dřevěném invalidním vozíku sedí tvůj starý známý Marlion s huňatým obočím a šedivým strništěm. "Rychle! Pojď dovnitř a zavři za sebou dveře." křikl na tebe a odjel s vozíčkem dál od dveří. Lučístník již zcela jistě hledá šíp, nebo ho už zasazuje do tětivy. Matthew: Cassara začala vyděšeně couvat s tebou a když stvoření udělalo větší krok, tak vyděšeně zakřičela. Nevypadalo to, že by něco hodlala dělat, kromě zděšeného sledování potvory. Nestvůra se jejího povyku však nezalekla a dál se pohybovala směrem k vám. Mrskl jsi po ní tedy s nenávistnými slovy svůj jediný zdroj světla, viděl jsi jak letí a dopadá zmrzlému tělu na hruď. Viděl jsi jak se světelný kamínek odrazil od ledu a náhle kousíček od něj krvavě rudě explodoval! Pro tebe to bylo zcela nečekané, ale Cassara stále stejně vyjeveně s rozšířenýma očima zírala na nestvůru. Nebyl to silný výbuch, ale nestvůrou otřásl a zanechal na její zledovatělé hrudi velký vypálený kráter až na zbroj. Zmrazený bojovník sebou plácl na zem přímo na záda a jeho meč mu byl vyražen z rukou, jedním z mnoha kořenů stromu u kterého podle všeho jste. Jen co kamínek vybuchl, dopadl na zem, ale svítit nepřestal. Díky tomu vidíte ještě nohy dotyčného seveřana, ale okolí je stále ponořené do tmy. Bohužel to všechno nejspíš nestačilo a seveřan sebou pohl, dokonce začal šmátrat jednou rukou po meči. Arthis


Adrian_S	#1178 Přidané 13.07.2015 17:23
Ocenění: Příspěvek: 4317 Založený: 01.05.14	Předtím, než se vrhnu se po dýce a ještě jednou mu ji zabodnu do rány, vystřelím po ruce s mečem krystalovou šipku. Pokud se bude chtít ohnat mečem, pokusím se tomu vyhnout (třeba úskokem zpátky). "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


BadWolf	#1179 Přidané 13.07.2015 22:49
Ocenění: Příspěvek: 6317 Založený: 26.01.12	Rychle půjdu dovnitř a zavřu dveře a připravím se seslat nějaké bojové kouzlo kdyby se dostali dovnitř. XVI...............................................................[Dcery Nebes] The Sassy Master, Melon Lord! That's all I got. It's pretty much my whole identity. BW, the meat and sarcasm guy. ■■


Aurelius	#1180 Přidané 18.07.2015 11:25
Ocenění: Příspěvek: 6106 Založený: 18.07.12	Nebudu se mu dívat přímo do očí, třeba umí číst myšlenky nebo dokonce dokáže zkamenět každého kdo se na něj podívá. „S vaším dovolením bych raději znal vaše jméno.“ odmlčím se, „O mě jste určitě už slyšel.“ dodám s mírným úsměvem a nakonec doplním další otázku, „A proč to vlastně chcete vědět? Čím méně lidí ví o tom kolik lidí tu jsou se mnou je, tím menší nebezpečí jim hrozí.“ poté se podívám na víno, přisunu si jej blíž k sobě, ale prozatím pít nebudu.

Strana 59 z 69: 1...56 57 585960 61 62...69

Přejít na fórum:

Podobná témata

Diskuze	Fórum	Odpovězeno	Poslední příspěvek
Věk Vzestupu • Diskuze	Zdejší kobky	12	15.09.2016 22:47