The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite - Diskuzní fórum: VIKINGOVÉ

Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE

Prastaré Archívy: Arena

Let´s learn some lore

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Víte že..

Sdílet

Číst diskuzi

The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » The Elder Scrolls V : Skyrim » » Skyrim - Váš svět

Právě je zde: 1 host(ů)

Strana 1 z 2: 12

VIKINGOVÉ
Lord Rade	#1 Přidané 23.07.2013 02:29
Ocenění: Příspěvek: 4916 Založený: 16.06.12	Zdravím, nedalo mi to a nemůžu to nechat jen tak v šuplíku, potřebuju hodnocení. Již dlouho na tomto příběhu pracuji a musím říct, že jsem zažil nejméně desítku editací- jak slohových, tak dějových. Mimo to jsem ze všech koutů sbíral informace o dané době, aby byl příběh o to působivější. Nejsem na nějaké úvody a tak bych případné čtenáře požádal o hodnocení a o to aby si nebrali servítky. Před tím, než příběh pošlu dál, chci vědět jak si na tom stojím, protože nevylučuji další možné úpravy. Upozorňuji: Veškeré události a postavy jsou smyšlené. ____________________________________________________________________________________________________ KAPITOLA I. STRANA I. Magnus Hákonarson, jenž dostal dle nechvalné pověsti přízvisko Illi, označující vše zlé a zkažené, byl odsouzen k doživotnímu vyhnanství z Dánska a dokonce i rodného Norska. Avšak ukázalo se, že namísto toho, aby odcestoval, zůstal po posledním Thingu nadále v Dánsku. Před spravedlností se skrýval téměř rok a za tu dobu se stal legendou. Až na občasné hlášení o jednookém, zjizveném muži o něm nikdo neslyšel a proto se zdá divné, že po deseti měsících skončil znovu polapen. Ještě zvláštnějším se stal okamžik, kdy k tomu došlo. Poblíž Aarhusu stál menší statek, kde Magnuse přistihl starý nevrlý sedlák. V tu dobu ještě nevěděl s kým má co dočinění a chystal se ho zabít po tom, co mu v opilosti obtěžoval dceru. Kdyby se však ohlédl zpátky, zjistil by, že za jeho smrt coby vyhnance by dostal dokonce zaplaceno. Tenkrát se pod vidinou trestu uklidnil a nechal ho dopravit do města, aby rozsudek vyřkl samotný jarl, pod jakého daná oblast spadala. Divné, že toho starce nenapadlo, že takový obrovský muž nemůže být nikým jiným než oním věhlasným hrdlořezem. Měřil nejméně sto devadesát centimetrů, což bylo oproti obvyklým sto sedmdesáti značným rozdílem. Ne však jen mohutná postava ho stavěla na podiv. Přes široké čelo a místo, kde původně leželo levé oko, se mu zlozvěstně táhla jizva a vousy s vlasy, jejž zakrývali většinu postaršího obličeje, měl černé jako uhel. Takže Magnus zvaný Illi, provazy svázaný a alkoholem omámený, byl farmářovými syny vláčen rovnou před soud. Ba nikoliv kvůli zločinům, nýbrž za obtěžování ženy. Šokovaný jarl Olaf Virilson nemohl uvěřit vlastním očím po tom, co zjistil, koho mu sedlák přivedl. Namísto obvyklého rozsouzení nechal svolat mimořádný Thing, aby se vyzdvihl před ostatními jarly z okolí. A o týden později, když se všichni na tradičním místě střetli, nastala Magnusova osudová chvíle. Leč vše bylo předem naplánováno. Stalo se tak noci dne před zasedáním. Do té doby přežíval v otřesném oblečení a pro hanbu přivázaný ke kůlu na nádvoří starého přístavního města Aarhusu. Při životě ho držely deště brzkého jara znamenající studené a mokré utrpení, ale i zdroje pitné vody. Za poslední dny ani slovo nepromluvil a občas ho museli strážní kontrolovat, jestli vůbec žije. „Takový zločinec a krčí se tu svázaný, vyčerpaný a čekající na porážku, jako nějaké prase,“ zněl posměch jednoho z měšťanů, kteří ho tu chodili okukovat jako nějakou atrakci. Po deštivém dni, kdy všichni ostatní odpočívali v teple svého domova, se prochladlý Magnus třásl uprostřed nocí zahaleného města. Nemotorně tam seděl s hlavou svěšenou do hrudi a rukama svázanýma vzadu za bytelným kůlem. Při jakýchkoliv prvních pokusech o únik se mu provazy zařezávaly stále více do kůže, a poté v nich měl takový pocit, jako by je držel v planoucím ohni. Síly se stávaly stále slabšími a po ukrutné bolesti už necítil vůbec nic. Po prvních třech dnech se se smrtí smířil a bral ji jako vysvobození ze světa, kde napáchal tolik odporností. Při těchto chvílích se jevili jedinými společníky cvrčci dávající o sobě vědět z blízkých polí a občas zvědavá sova pletoucí si doškové střechy s lovištěm. Jenže toho nevlídného večera za rozzářené oblohy ho přišel navštívit někdo jiný, než noční pták. Upravil/a Lord Rade dne 10.11.2013 00:33



EldeR	#2 Přidané 23.07.2013 08:55
Ocenění: Příspěvek: 3293 Založený: 13.08.12	Vůbec to nevypadá špatně, jediná věc co mě tam z nějakýho důvodu trochu kazí dojem je možná až příliš spisovný jazyk. Ale je to jen můj osobní názor. Jinak . Reverzní upír (Vampire Reverse) diagnosed by Whirt ▼ Povídky ▼ Po stopách čepelí Z deníku draughira


Lord Rade	#3 Přidané 24.07.2013 00:25
Ocenění: Příspěvek: 4916 Založený: 16.06.12	STRANA II. „Žiješ?“ ozval se ticho narušující zvědavý hlas. Magnus ho slyšel, ale neměl sílu ani chuť reagovat. Zůstal shrbený ve stejné poloze a ani oko neotevřel, aby zjistil, kdo je nezvaným návštěvníkem. Předpokládal, že je to další strážný. „Dýcháš. Takže, žiješ,“ usoudil neznámý muž. V duši toho otravu proklínal, ale na to, aby otevřel ústa a řekl mu to, neměl energii. Jen při tom pomyšlení ho rozbolela lebka a nedokázal v ní složit jedinou souvislou větu. V nenadání pocítil teplý dotek pod bradou, jak mu cizí ruka nadzvedávala hlavu. S hlubokým nádechem otevřel oko a podíval se cizincovi poprvé do tváře. Musel pořádně zaostřit, aby poznal, že před ním klečí muž ve středních letech s kostnatou lebkou, plavými nakrátko ostříhanými vlasy a zcela holou tváří. Odněkud mu byl povědomý, ale nemohl si vzpomenout odkud. „Hm, leč zřejmě ne moc na dlouho, co?“ usmál se a stále ho držel jednou rukou za bradu. „Ech… J-jdi-do…“ vyšlo cosi nezřetelného z Magnusových úst. „Výborně. Na to, že ses ještě před chvílí nezmohl ani na mou pozornost, děláš pokroky,“ pronesl s šibalským úsměvem blonďák. Na to mu nic neodpověděl. Tak se vymáčkni, znělo mu hlasitě v mysli. „Aha, ovšem. Omluv mou nezdvořilost. Já vím, kdo jsi ty, ale ty nevíš, kdo jsem já. Mé jméno je Sven. A budu mluvit na Thingu.“ Jako by chtěl slyšet nějakou odpověď, pozvedl obočí, tak vysoko jak jen to šlo a vyčkával. Nyní mu došlo, kde tu tvář viděl. Vykonával funkci porotce v době, kdy ho naposledy soudili. Sven přezdívaný Slaegi čili Mazaný. Obratnému jazyku a četným znalostem vděčil svému otci, jenž až do sklonku života v uctivých třiaosmdesáti letech účinkoval jako místní soudce a mluvčí a nebylo zákona, který by neznal. Po jeho nedávné smrti se musel nějakým způsobem na toto místo dostat. „Nic?“ zeptal se Sven a škubnutím stáhl ruku z jeho tváře. Hlava mu tak opět spadla hluboko na hruď. „Kdo by si pomyslel, že pár dní na čerstvém vzduchu dokáže změnit takový charakter…“ „Co- Co kur- chceš?“ „Á! To je ono, Hákonarsone. Začínáš se mi líbit. No jsem zde, pouze proto, abych ti položil jednu primitivní otázku. Všiml sis toho důrazu na slovo primitivní? Víš co tím myslím?“ Magnus s námahou zvedl hlavu a výhružně se Svenovi zadíval do obličeje. Mezi zuby dokázal procedit jen několik málo slov, které šly rovnou od srdce. „Svý hry… si strč do pr-de-le.“ „Hry? Copak si s tebou hraji? Já sem přicházím s vážnou věcí,“ zavrtěl hlavou Sven a zvedl se na nohy. Náhle napnul svou hruď a ruce rozpažil široko od těla, tak moc, že mu v kostech zapraskalo. Po provokativním protažení pokračoval v mluvě. „Nyní ti položím poslední otázku a ve tvém vlastním zájmu, tě žádám, abys na ni rozumně odpověděl,“ dořekl a nyní byl zcela vážný. „Chceš žít?“ „Děláš si ze mě-“ „Ne, ne! To bych si přeci nedovolil.“ „Ty- jsi blázen.“ „No, tak jak si přeješ,“ odpověděl zklamaně a otočil se k němu zády. „Počkej!“ zvolal za ním, tak hlasitě, až ho zabolelo v krku. Sven se vzápětí zastavil a ohlédl zpět. Tentokrát nechal mluvit Magnuse. „Jak si to představuješ…“ zeptal se poníženě a čekal na odpověď. „Věděl jsem, že přeci jen nebudeš takový hlupák.“ Přistoupil blíž, aby u něj mohl pokleknout. „Víš, byla by přeci škoda, kdyby někdo s tvými zkušenostmi musel být popraven. I když nevím, jestli je vše pravdou, slyšel jsem o tobě mnoho. Nicméně někdo tu s tebou má slitování a hodně mu na tobě záleží.“ Sven při svých posledních slovech sklopil víčka a doufal v to, že na návrh přistoupí. Pak se sebejistě vzchopil a znovu navázal oční kontakt. „Nepotřebuješ znát podrobnosti," řekl a přitom je neznal ani on sám. „Teď chci slyšet jedině to, zdali chceš žít.“ Magnus rozmýšlel nad tím, jestli slyšel správně. Byl připraven zemřít, ale po těchto slovech znejistěl. Pořád to může být jen lež, ale na tom nezáleží, buď zemře s falešnou nadějí, anebo bez ní. Vůbec netušil, proč by mluvčí chtěl zachránit někoho takového a co ho k tomu vůbec vede. Ale dostal šanci žít, a proč by ji odmítal? Divné, že ho život ještě nedávno unavoval a přestal se kontrolovat. Koneckonců kvůli své neovladatelnosti skončil právě zde. Napadlo ho, že se mu naskytla příležitost žít nový život. Život poklidný, který si z daleka nedokázal ani představit. Někdo takový jako je on, se nikdy změnit nemůže. Zrůda zrůdou zůstane. Jenže zemřít můžeš kdykoliv, ale šance na život, který pokládáš za ztracený, podruhé přijít nemusí. „Ano. Ano, chci žít.“ „Moudré rozhodnutí,“ řekl uspokojeně a sáhl si pod bledě modrou tuniku. Vytáhl z ní malý váček a rozvázal jeho uzel. „Ovesná kaše,“ vysvětlil, „aby si na místo vůbec došel, budeš muset nabrat trochu energie.“ Přiložil váček s kaší k Magnusovým ústům a nakrmil ho. Hltal jako zvíře. Chuť nebyla nikterak výrazná, ale teď by snědl cokoliv a tak z obsahu brzy nic nezůstalo. Sven si prázdnou nádobu ukryl a postavil se na nohy, přičemž si oprášil kalhoty, které si při klečení na zemi ušpinil. „Takže zatím na shledanou,“ dodal, když už byl otočený k odchodu. Magnusovi nezbývalo nic jiného, než sledovat jak se od něj pomalu vzdaluje, dokud nezmizel za zdmi jednoho z příbytků. Ještě chvíli nechápavě zíral neznámo kam a posléze sklopil hlavu. Brzy na to slyšel zpěv cvrčků. Upravil/a Lord Rade dne 10.11.2013 00:32


Diego	#4 Přidané 24.07.2013 00:40
Ocenění: Příspěvek: 6419 Založený: 12.12.11	Velmi povedené, ale to musí říct každý, kdo si tvůj příběh přečte. (Já rád hodnotím příběhy kladně, skoro vůbec nekritizuji, ani na P-P.cz)


Diego	#5 Přidané 25.07.2013 16:11
Ocenění: Příspěvek: 6419 Založený: 12.12.11	Lord Rade napsal: Diego napsal: Velmi povedené, ale to musí říct každý, kdo si tvůj příběh přečte. (Já rád hodnotím příběhy kladně, skoro vůbec nekritizuji, ani na P-P.cz) Dík. Tak mně když se tam něco líbí, tak to řeknu krátce a když si všímám nějakejch chyb, tak jim je tam vypíšu. Tam když uděláš i nějakou malou chybu, tak ti ji tam ostatní vypátrají. Nároky jsou tam o mnoho vyšší než třeba zde, tak doufám, že tam uspěju alespoň s tímhle. Tam je také třeba mít dost čtenářů, aby si tvého díla někdo všiml. Já jich mám pár, ale někdo přes sto. To znamená, že když máš hodně fanoušků, ohodnotí tvé dílo více lidí (většinou, někteří nekomentují). Každopádně já ti to tam ohodnotil, nicméně já nejsem moc dobrý kritik, jelikož sám mám rezervy. Ale už ti to tu nebudu spamovat, aby to bylo přehledné. Upravil/a Diego dne 25.07.2013 16:12


Leneren	#6 Přidané 25.07.2013 16:23
Příspěvek: 6070 Založený: 23.07.12	Vypadá to dobře, ale uvidímej ještě později


Lord Rade	#7 Přidané 28.07.2013 01:45
Ocenění: Příspěvek: 4916 Založený: 16.06.12	STRANA III. „Vstávej, ty špíno!" křičel někdo s vysokým hlasem za rozbřesku. Nevěděl, jak se mu to podařilo, ale tu noc usnul. A kdyby ho ten samý muž, co před chvílí hulákal, nekopl do boku, tak by se ještě prospal. „Cesta je dlouhá, tak se prober! Přeci nepřijdeš pozdě na svůj vlastní pohřeb," pokračoval v mluvě ozbrojený muž menšího vzrůstu s oválným obličejem a řídnoucími vlasy. Později ho poznal jako Knuta. Za okamžik za sebou ucítil přítomnost dalšího strážného, který se pokoušel povolit provazy. Po krátkém zápase sváděným s uzly se problém rozhodl vyřešit dýkou. Provaz rozřízl uprostřed a tím obě ruce osvobodil. Na místo úlevy, jíž Magnus marně očekával, nepocítil nic. Jeho končetiny se staly téměř mrtvými. Nestačil se ani rozhýbat a muži ho z obou stran chytili a snažili se ho dostat na zdřevěnělé nohy. Následně mu ruce znovu uvěznili, ale tentokrát pevnějšími železnými okovy. „Neboj," dal se do slova Knut, „na to aby ses protáhl, budeš mít brzy volnosti dost." Hned mu došlo, co tím myslel. Přestože nepředpokládal, že se k soudu sveze, zůstávala pěší túra dost krutou pro někoho, s kým se zacházelo jako se psem. Z Arosu se na Thing povinně vypravila většina mužů, tedy kromě nemocných a skupiny strážných, kteří na město museli v nepřítomnosti ostatních dohlížet. Zdali se chtěly zúčastnit i ženy či děti, tak jim nikdo neupíral. Jarl svěřil prozatímní velení nad městem své manželce, jež dostala jediný úkol a to ponechat brány do jejich návratu zavřené. Dlouhá táhnoucí se výprava připomínala stěhování celé osady. Nepřipadalo proto v úvahu, aby se při cestě pokusil o útěk. I kdyby nějakým zázrakem nabyl novou energii a dokázal si uvolnit spoutané ruce, tak by ho někdo z doprovodu záhy dohonil. Jezdci na koních včetně jarla setrvávali včele celé skupiny, za nimi pokračovala stráž s Magnusem a dále je následovali svobodní občané, od nejstarších po nejmladší tvořící majoritu výpravy. Mnozí z nich si s sebou nesli různé pytle a zavazadla se zbožím a vedli dobytek, na němž se chystali utržit výdělek. Pochod odstartoval ráno a na místo dorazili vyčerpaní až k večeru. Shromáždění se konalo na tradiční půdě pro významné schůze, náboženské obřady a příležitostné obchody. Jednalo se o rozsáhlou mýtinu s menší vyvýšeninou uprostřed, okolo níž se rozprostíraly lesy. Nyní se to tu hromadilo tisícihlavým davem horlivě diskutujícím o očekávaném průběhu soudu, nebo zabývajícím se obchodem, jenž tu společně s ním probíhal. Na všech stranách podél lesa již stály stany, a tak lidem z Arosu nezbylo nic jiného, než si rozložit přístřešky o kus dál pod jehličnany. Jezdci se od skupiny vzdálili, aby ustájili koně a mezitím se Magnus spolu s půl tuctem strážných prodíral masou lidí k nízkému kopci ve středu. Na něm právě stál tělnatý muž v úzké modré košili a snažil se prodat nějaká prasata. Magnus zůstal vzhledem k situaci poměrně klidný. Může ho snad potkat něco horšího, než to, co si již prožil? Smrt? Ta mu byla k smíchu. Pojmy jako Valhöll a Helheimr či nebe a peklo ho nechávaly chladným. A co teprve bohové a ten Bílý Krist? Ti jsou ještě směšnější. Lidé hledají naději a spásu tam, kde jim žádnou nikdo neposkytne. Děkují těm, které nikdy neviděli, namísto toho, aby si vážili vlastního úspěchu. Bylo mu jedno, jak vznikl svět, ale tyhle řeči nesnesl. Je něco po smrti? Třeba život bez tělesné schránky? Možná… Dříve ho trápily noční můry, které by tomu nasvědčovaly. Rozhodně je to pravděpodobnější, než to, že svět stvořili bohové. Kdo by pak stvořil je? Další bohové? Blbost! Už se tím nechtěl zabývat. Divil se, že těm báchorkám kdy věřil a často na ně spoléhal. Připouštěl si, že ta nahromaděná nenávist vůči bohům může pramenit z toho, jak je kdysi miloval. Dávná minulost! Ani nepočítal s tím, že se od posledního vyhnanství dožije dalšího rána. Kdyby věřil v bohy, nejspíš by své štěstí přisuzoval jim, ale jak by vůbec mohli existovat a všechno mu to připouštět? Ano, teď skončil zde, ale to kvůli sobě a nikoliv vůli bohů. Mohl by svou pověstnou jizvu skrývat za kápí, přepadávat pocestné a přežívat ze dne na den odloučen od společnosti, ale už toho měl dost. Téměř rok to vydržel, jenže představa vyhoštěnce do konce svých dnů ho děsila tak moc, že ho to vše jednoho dne začalo trápit a život pro něj ztratil veškerý smysl. Začal proto znovu riskovat a ukazoval se na veřejnosti. Nebál se navštěvovat lidská obydlí, vyhledával ženy, pitky a slavnosti, a když už si myslel, že na něj svět zapomněl, tak mu osud uštědřil nemilosrdnou ránu. Upravil/a Lord Rade dne 10.11.2013 00:32


Lord Rade	#8 Přidané 28.07.2013 15:53
Ocenění: Příspěvek: 4916 Založený: 16.06.12	U poslední stránky mám rozporuplné pocity, nevšimli jste si něčeho co bych měl na vyprávění změnit? Měl bych nějaké přebytečné informace odstranit, nebo něco víc dopsat? Za případné návrhy díky. "Trolling is the lowest form of wit, but the highest form of intelligence."


EldeR	#9 Přidané 28.07.2013 20:13
Ocenění: Příspěvek: 3293 Založený: 13.08.12	Nepostřehl jsem žádné přebytečné, nebo chybějící informace...... Sem zvědavý na pokračování . Reverzní upír (Vampire Reverse) diagnosed by Whirt ▼ Povídky ▼ Po stopách čepelí Z deníku draughira


Lord Rade	#10 Přidané 28.07.2013 20:21
Ocenění: Příspěvek: 4916 Založený: 16.06.12	Dobrá díky! Další díl sem dám možná již zejtra. "Trolling is the lowest form of wit, but the highest form of intelligence."


Poseidon	#11 Přidané 28.07.2013 21:26
Příspěvek: 34 Založený: 07.07.13	Ahoj, sám píšu povídku na www.eragon-pokrac...stranky.cz A vím, že začátky jsou těžké. Především tam někde hodit přímou řeč, aby to bylo ono, je práce, kdy uděláš pár vět za hodinu. Přečetl jsem jen první část a narozdíl od jednoho kritika, nemohu ti vytknout používání spisovného jazyka. Na můj vkus je to moc pěkné, jedině tohle: „Zločinec, který má na krku nespočet vražd, loupeží a znásilnění tu nyní trčí svázaný a vyčerpaný, čekající na porážku, jako nějaké prase,“ zněl posměch jednoho z měšťanů, kteří ho tu chodili okukovat jako nějakou atrakci. bych asi rozdělil. Například: "Trčí tu svázaný a vyčerpaný, čekající na porážku, jako nějaké prase," prohlašoval jeden z měšťanů posměšným hlasem, "on, zločinec, který má na krku nespočet vražd, loupeží a znásilnění..." Chci tím jen říct, že ta přímá řeč byla moc dlouhá. Jen na můj vkus ale, možná se to někomu tak líbí. Taková řeč se ale podle mě hodí spíše na nějakou vesnickou drbnu, která nezavře pusu, než na zvědavého měšťana. Jeho poslouchači pravděpodobně v půlce jeho prohlášení začali umírat nudou


Lord Rade	#12 Přidané 28.07.2013 21:34
Ocenění: Příspěvek: 4916 Založený: 16.06.12	P: Dobře díky, taky jsem o tom přemýšlel. Nějak to překopu Jinak: Daří se ti, když máš takhle samostatný blog jen pro tvůj příběh? Já to vkládám ještě na: piste-povidky, to je asi největší česká komunita začínajících pisalů Upravil/a Lord Rade dne 28.07.2013 21:36 "Trolling is the lowest form of wit, but the highest form of intelligence."


Poseidon	#13 Přidané 29.07.2013 01:03
Příspěvek: 34 Založený: 07.07.13	Na piste-povidky jsem také, ale moc se mi tam nechce. Lidé se tam soustředí spíše na poezii a pro fantasy tam moc místa není. Jinak daří se mi, jak můžeš vidět, za rok a půl provozu stránek mám už přes 20.000 návštěvníků. Dle sledovanosti jednotlivých kapitol soudím, že mám asi 150-250 pravidelných čtenářů, ale bohužel většina jen přečte a odejde. Komentář zanechají jen někteří.


Lord Rade	#14 Přidané 30.07.2013 20:15
Ocenění: Příspěvek: 4916 Založený: 16.06.12	Zdravím. Mám tu další díl a znovu prosím, abyste mi jakékoliv překlepy či nejasnosti nahlásili. ____________________________________________________________________________________________________ STRANA IV. Tmavě modrá obloha bez oblak s rodícími se hvězdami, dodávala všem přítomným trochu tajemna. Skrz stráž, která se k Magnusovi tiskla, si prohlížel jednotlivé tváře davu, aby rozptýlil myšlenky. Nejprve ho zaujal mladý pár, který se právě kvůli něčemu hádal. Dívka se vzápětí k chlapci otočila zády, ale ten na ní stále nervózně povykoval. Sotva co ho to přestalo bavit, tak od ní naštvaně vykročil, přičemž omylem strčil do slabého starce. „Co si o sobě sakra myslíš?!" reagoval na chlapce statný muž ve vestě z beraních kožešin, který padajícího děda zachytil. Mladík se na oba jen otočil a s němým výrazem pokračoval dál, dokud se mezi lidmi neztratil. Stařec se oklepal, poděkoval jedinci, kterého už nejspíš znal, a oba navázali na debatu, u které předtím skončili. „Tak, jak jsem ti říkal," dal hrubým hlasem na vědomí svalnatý muž. „S tím, že přijde o tu svou palici, počítej. Za to, co způsobil mému bratru a tvému synovi, nepřipadá nic jiného v úvahu! Popravil bych ho sám, kdybych mohl a to tak abych si to pořádně vychutnal." Stařec se skelným pohledem v šedě modrých očích nepřítomně zakýval hlavou a upíral pohled směrem k chovateli, jenž se stále pokoušel udat prasata. Magnus tušil, že se rozmlouvá o něm, ale nevěděl jistě, kdo je tím člověkem, kterého údajně zavraždil. Neuplynul ani rok od posledního Thingu, kdy byl souzen za zabití svého rivala a posléze vinou starého trestu z Norska uhnán i do zdejšího vyhnanství. Od té doby zabil tři. Prvními z nich se stali známí onoho rivala, kteří se s trestem nesmířili a vydali se přítele pomstít, což v konečném důsledku znamenalo další dvě připsané vraždy na Magnusův krk. Ovšem pravděpodobnější se zdála poslední oběť, jíž neplánovaně zabil při neúspěšné loupeži. Nemohl mít ani dvacet let, a kdyby se nezačal bránit a on nebyl opilý, tak by se tak nikdy nestalo. Snad on zůstal tím jediným, kterému nikdy ublížit nechtěl. Nasucho polkl. Jako by mu až teď docházelo, že jeden jediný člověk zmařil tolik životů. Znal všechny jejich jména a připadal si nelidsky, když věděl, že většiny z nich vůbec nelituje. Náhle se mu zamotala hlava, sevřel žaludek a začal se naprázdno dávit. Knut, který jeho bledý obličej již delší dobu pozoroval v domnění, že ho pozvrací, o pár kroků uskočil. „Fuj," reagoval znechuceně. „Doufám, že to s tebou skoncují ještě dnes. Při pomyšlení, že bych se na tebe musel dívat další den, se mi chce taky blejt." Magnus se ze všech sil vyčerpaně napřímil a znovu se okolo sebe rozhlédl. Napravo od něj, kde dav řídl, si všiml stanů tvořených z dřevěné konstrukce krytých vlněnou tkaninou. Mimo ostatních, tam stála skupinka kněží Bílého Krista v dlouhých hnědých hábitech s kapucí. A s nimi diskutoval ještě někdo. Byl oblečen v drahém rouchu rudé barvy se spoustou ozdob. Nepoznal, o koho se jedná, protože ho takto oblečeného viděl poprvé, ale vzápětí se otočil, jako kdyby věděl, že je právě pozorován. Sven Slaegi. Světlé vlasy měl pečlivě sčesané vzad a celkově působil ušlechtilejším dojmem než včera. S natěšeným výrazem v obličeji se na Magnuse krátce podíval a levým okem na něj mrknul. Sven byl dle vzoru otce stále příznivcem starých bohů, ale za ta léta se naučil sympatizovat i s Bílým Kristem a jeho uctívači. Našli se tací, kteří ho za jeho otevřenost odsuzovali, avšak dle svého mínění si výřečností získal více přátel než nepřátel. Vždyť i samotní křesťané byli ti, kteří často překrucovali slova, aby dosáhli svého. Někdy dokázali zajít tak daleko, že vlastní vírou obrátili jednoho pohana vůči druhému a z představy obyčejného farmáře udělali mezi svými naprostého barbara. Obloha se stávala stále temnějším představením zářících hvězd a tak se začali rozsvěcet ohně. Skupinky lidí u stanů zakládali soukromá ohniště a okolo kopce se do země šikmo vpichovaly louče, které byly vzápětí zapalovány. Magnus si všiml, že se okolí zklidnilo. Lidé pomalu utišovali hlasy a soustředili zraky jedním směrem. Na osvícený vršek totiž vstoupila postava v dlouhém rouchu a pod plápolajícím žárem loučí se leskly pozlacené prsteny a spony, jež zdobily její tělo. Blízko ke kopci se do trávy postupně usadilo čtyřiadvacet nezávislých porotců, v jejichž řadách byli i mnozí jarlové. Zem byla studená a tak si pod sebe umístili deky, nebo své svršky. Několik dalších řad utvořilo obecenstvo a za nimi už všichni včetně Magnuse a strážných vyčkávavě stáli. Upravil/a Lord Rade dne 10.11.2013 00:33


Lord Rade	#15 Přidané 06.08.2013 23:22
Ocenění: Příspěvek: 4916 Založený: 16.06.12	STRANA V. „Já Sven, při jméně všemohoucího Ódina a svého otce Edgara zahajuji Thing, abych pomohl vynést rozsudek nad Magnusem Hákonarsonem zvaným Illi," promluvil hlasitě mluvčí a při gestikulaci pozvedl obě ruce, aby dodal na dynamičnosti. „Obvinění jsou následující: Nerespektování trestu určeného předešlé léto a to vykázání z Dánska. Od té doby se měl dopustit tří vražd a to smrti kováře Thorsteina a jeho pomocníka Ostmana, kteří se Magnuse pokusili vystopovat a Kariho, mladého farmáře z Ottarova statku. V poslední řadě jest pošpinění cti rodu vrchního farmáře Herlugha, jemuž se před týdnem pokusil zneuctít dceru." Sotva mluvčí utichl, strhla se pozornost na Magnuse obklopeného strážnými. Všechny ozbrojené muže převyšoval skoro o hlavu a kromě Svena hovořícího z kopce, byl nejvíce vyčnívajícím mužem. Obávaný čas nastal. Pozorovali ho stovky párů nenávistných očí, a přesto ze sebe až na občasné zabručení nevydali ani hlásku. V nenadání ucítil bolest v oblasti ledvin. Ohlédl se, aby zjistil, kdo mu ji způsobil a všiml si Knuta. Pozoroval ho napůl pobaveným a výhružným pohledem a v ruce třímal meč, jehož jílcem ho nejspíš udeřil. „Jsi tu snad poprvé?" zasyčel a naklonil při tom hlavu trochu do strany jako by z něj chtěl udělat blbce. „Máš slovo. Nejspíš je to tvá poslední příležitost na rozloučení. Tak tady !@#%§ nestůj a mazej nahoru, ať tu na tebe každej líp vidí!" Aniž by čekal na další postrčení, odevzdaně se na vršek vydal, přičemž ignoroval pohrdavé šeptání lidí, okolo nichž procházel. Ti v předních řadách, kteří mu seděli v cestě, přitom neochotně uhýbali jeho dlouhým krokům. I přestože neměl cíl vysoko, výšlap nahoru s uvězněnýma rukama mu působil značné potíže a málem se mu smekla noha. Když konečně stál po boku mluvčího, ocitl se v rozpacích. Jako by na něj dopadla všechna ta nenávist a pohrdání, ale přesto zájem a zvědavost vycházející z mlčících tváří davu. „Můžeš se hájit," vyzval ho mluvčí. „Všechno je pravda,“ přiznal. Nyní se shromáždění teprve rozhýbalo a slabé povahy začali mručet do lidí vedle nich. Než stačil rozruch vyústit do větších mezí, tak na výpověď navázal. „Nemám potřebu se zde obhajovat. Vše, co jsem udělal, mělo své opodstatnění. Mrzí mě pouze jediná věc a to smrt toho kluka. Chtěl jsem ho okrást, jenže na mě vytáhl nůž." „Doufám, že bohové, toho chlapce přivítají ve Valhalle," utrousil jeden z porotců. „Byl to křesťan!" zařval někdo, kdo napětí nevydržel. Uprostřed shluku se napřímila velká nejasná postava. I přes šero někteří poznali, že kráčí o bratra zabitého Koriho, Vidara, toho samého svalnatého muže, kterého si Magnus všiml předtím. „Nikomu nikdy nic neudělal a tys ho zavraždil!" Veškerá pozornost se teď kvůli vytvořenému napětí zaměřovala na něj. „Brzy ti vezmou život a já potom zneuctím tvou mrtvolu!" Místy se ozval souhlasný povyk a mluvčí musel zakročit dřív než se situace stačila zvrhnout ještě víc. „Klid!" Všichni zaskočeně umlkli a znovu věnovali pozornost Svenovi. „Vaše obvinění je již vzato na vědomí, takže vás žádám, abyste se uklidnil a počkal na konečný výrok poroty." Dle nehybné pózy a dlaní seťatými v pěsti dával najevo, že se nehodlá jen tak vzdát. V tu se k němu odspoda vztáhla hubená ruka a zatahala ho za šaty. Zahanbený muž se raději opět posadil. „Děkuji," navázal mluvčí na ticho a hnal případ dál, „přeje si k obvinění něco doplnit porota?" Na pobídnutí se jako první ozval mladý a lehce podplatitelný porotce, jenž na tuto otázku čekal už od začátku. Odkašlal si a ujal se slova. „Takže, pokud si v tom udělám jasno…“ začal spíš jen pro sebe a hleděl u toho do země, „jedná se o zvláště neobyčejný případ." Pozvedl svou hlavu a zpoza hustých vlasů přejížděl zrakem od Svena k Magnusovi. „Jde totiž buďto o nepoučitelného jedince, anebo jsme na minulé radě vynesli nesprávný rozsudek." Při tomto výroku proti sobě viditelně pobouřil většinu porotců. Uraženě se vrtěli na místech, tiše se pohrdavě smáli a jiní na něj vrhali nechápavé pohledy očekávajíce, že svá slova brzy vysvětlí. „Myslím to vážně a omlouvám se, jestli jsem někoho urazil. Jak se ukázalo, vyhnanství nebylo to správné řešení." „Ivare, opovažuješ se zpochybnit rozhodnutí rady, nýbrž pozdě," přerušil ho klidným hlasem starý vážený porotce Sightrygg. „Chápu, že jsi tu minulý rok nebyl a proto bych si na tvé první kroky dával velký pozor. Být členem poroty je čest a byla by škoda, kdyby se tvá první rada stala i tou poslední." Lidé, kteří tichý projev slyšeli, souhlasně pokyvovali hlavou, ostatní napínali krky a zvědavě vyčkávali na další slova. „Ano," řekl teď už hlasitě jiný porotce. „Ovšem Ivar má možná pravdu. Náš trest byl nejspíš moc nízký. O život měl být připraven již minulé léto." „Ne," chytl se slova opět Ivar. „Smrt také není řešení. Životy to mrtvým nevrátí a pro obžalovaného by to bylo spíše vysvobození." Po nasazeném názoru se podíval na výraz mluvčího. Ten zůstal stále chladný, jelikož ještě nebylo vyhráno. „Co tedy navrhuješ?" zeptal se Sven. „Navrhl bych odškodné, a protože vím, že dotyčný žádné nemůže poskytnout, měl bych jiné řešení. Svůj dluh si bude muset odpracovat jako… otrok. Ne jen, že veškeré peníze půjdou rodinám obětí, ale také se jedná o značně ponižující postavení, jež si Magnus Illi zaslouží." „Děkuji za tvůj přínosný návrh," usmál se Sven podle. „Času na jeho projednání se naskytne dost. Tímto do zítřejšího poledne dnešní Thing ukončuji." Upravil/a Lord Rade dne 10.11.2013 00:34


Lord Rade	#16 Přidané 09.08.2013 22:51
Ocenění: Příspěvek: 4916 Založený: 16.06.12	STRANA VI. Noc strávil pod strážným stanem společně s Knutem, ten na něj musel dohlížet a moc nadšený tím rozhodně nebyl. Takový přepych si nezasloužil, nicméně dostal ho díky tomu, neboť mu zajistil bezpečí před tím, kdo by se chystal vzít spravedlnost do vlastních rukou. Po dlouhé době měl možnost se pohodlně vyspat a to i přesto, že mu železná pouta ubírala na pohodlnosti a pod sebou cítil pouze zem a trávu. Říká se, že nevinný po celou noc nezamhouří oko a vinný usne jako dítě, on se rozhodl pro tu druhou možnost a přivítal ji s otevřenou náručí. Tu noc ho trápily noční můry, které ho vraceli do dob, kdy žil s rodiči v rodném Norsku. Mnoho dobrých vzpomínek na domov neměl a to zvláště kvůli otci. Ve snu viděl sebe jako malého chlapce, který se ukládal ke spánku. Pamatoval si, že mu mohlo být tak deset let a na svůj věk měřil jako o tři-čtyři roky starší děti. Byl pozdní večer a místnost osvětloval jen oheň uprostřed místnosti, kam jeho matka, Helga, zrovna přikládala. On se přikrytý pod dekou převaloval na dřevěné lavici u zdi a chystal se usnout. V tu zavrzali boční dveře do místnosti a objevil se v nich jeho otec. Sotva co překročil práh, začal na ženu křičet. Slova neslyšel jasně, protože si už nepamatoval, co v něm vzbudilo takový vztek. Snad zaslechl, že se s ním chce žena rozvést. Dodnes si ale pamatoval ten nenávistný řev, který mu svíral žaludek a ježil kůži po celém těle. Snažil se zacpat si uši polštářem, pevně ho k sobě tiskl, aby nic neslyšel a oči současně držel násilím zavřené. Několik nekonečných minut prosil bohy, aby všemu učinili přítrž, ale křik neustával. Uvědomil si, že od té doby nikdy o žádnou pomoc neprosil. „Hákone, prosím, ne!" zařvala jeho matka. Byl to řev smutný a zoufalý, který nikdy nechtěl slyšet. A tehdy se v něm něco pohnulo. Coby neviditelný pozorovatel si všiml, že se jeho malé já staví na nohy. Zaťal pěsti a přestal veškerý strach vnímat v momentě, kdy viděl, že otec matku tiskne k jedné z lavic a strhává z ní oblečení. Poháněla ho jakási nespecifikovatelná síla, jež ho se zatemněnou myslí hnala přímo na otce. „Neubližuj mojí mámě!" zařval z plných plic chlapec, kterým byl kdysi on sám. Když se k němu otec otočil, výraz v jeho očích ho zděsil. Vyzařovalo z nich jakési zlo a překvapení, které můžu předvést i divoký pes. „Zmiz !@#%§ spát!" vyštěkl na něj. „Nech ji být!" pokračoval bez rozmyšlení. „Řekl jsem ti- řekl jsem ti, abys šel, !@#%§, do svý postele! Nebo se snad chceš dívat, ty nechtěnej šmejde, na to jak ti przním matku?" „Hákone, prosím, nech ho být!" snažila se ho matka bránit. Nedbale ji od sebe odstrčil a napřímil se v celé své výšce. Bylo jasné, po kom Magnus mohutnou postavu podědil a možná i ona zakořeněná agresivita kořenila odsud. Pokusil se otci ještě něco říct, ale roztřásla se mu brada a z jeho otevřených úst už nevyšlo nic. „Hákone, ne!" prosila stále Helga, ale muž jí nevěnoval pozornost. To už se Magnus stačil rozeběhnout ven. V lehkých šatech vyběhl do temné a studené noci, aniž by znal cíl. Na bosých nohách ho zebalo vlhké bahno a za ním se rozléhal otcův křik. Viděl jen tisíce hvězd na nekonečné obloze nad ním a před sebe měl rozhled sotva na deset kroků. Ve tmě se doslova ztrácel, proto se soustředil pouze na kroky. Levá, pravá, levá, pravá. Teď nesměl zpomalit. Naneštěstí se mu levá noha zabořila do jedné z blátěných kaluží a on do ní obličejem skoro celý zapadl. S nádechem se z ní celý promočený vynořil. Chtěl uhánět dál, ale příliš pozdě. Pocítil pevný stisk na pravé paži a celý se tou silou protočil. Dostal několik ran přes hýždě a následně ho otec vlekl zpět domů. Bránil se, jenže to nemělo smysl. Když otec rozrazil dveře dovnitř a opět je za nimi zabouchl, stála tam i jeho matka. Rozeběhla se k němu a začala mu hladit zablácené vlasy. Hákon ji ale odstrčil. Svalil Magnuse na podlahu a napřáhl ruku. „Ne!" vykřikla a vrhla se po něm. Snažila se jen ochránit své dítě a i kdyby tušila to, co bude následovat, rozhodnutí by nejspíš nezměnila. Jeho paži zastavila, nicméně jen na chvíli. Na to ji vzteklým chvatem oběma rukama silně objal krk a své sevření nemínil uvolnit. Nevydala ze sebe ani hlásku, pouze se mu dívala do očí a bezmocně chrčela. Magnus svalený v koutě místnosti náhle zcela strnul. Opět to byl ten malý chlapec, který nic nezmohl. V okamžiku se zvedl na nohy a začal do otce bušit. „Pusť ji! Pusť ji!" naléhal marně. V návalu adrenalinu jeho podvědomí udělalo nové rozhodnutí. Rozhodnutí, které může udělat jen člověk v obdobné situaci. Popadl ten nejnebezpečnější předmět, který v místnosti našel a zaťal ho otci do zad. Nůž tam pak zůstal nechutně trčet a jemu se zvedl žaludek. V tom stejném momentě otec sevření povolil a matčino tělo se bezvládně svalilo k zemi. Rukou si nůž v zádech nahmatal, uchopil rukojeť a rychlým trhnutím ho ze sebe vytáhl. Stál otočený zády k hrůzou požíranému chlapci, když se proti němu náhle prudce ohnal. Vtom nastalo naprosté ticho. Ticho, které chlapec nepochopil. Ticho, které z otcova vyjeveného výrazu nedokázal vyčíst. Oba na sebe zírali naprosto zděšenými výrazy. Náhle to zjistil. Jeho levé oko už nedokázalo vidět. Místo si nahmatal a dlaň se mu zabarvila krví stékající po rudých kapičkách dolů. „Tati…“ řekl tak tiše, že si nebyl jist, jestli to slyšel alespoň on sám. Otec mu však už nepomohl, na místo toho se zbaběle vydal na úprk. Nic jiného by od něj v danou chvíli ani nečekal. Nezajímal se o něj, šlo mu jen o jeho matku. Sklonil se nad ní a začal ji oslovovat. Nereagovala. Uchopil ji proto za rameno a z posledních sil ji k sobě otočil. Ten výjev si bude pamatovat až do smrti. Měla široce rozevřené oči, dopadem zlomený nos a v obličeji naprosto zoufalý výraz. Probudil se celý uřícený a rozklepaný. Zprvu nevěděl, kde se nachází a potom spatřil chrápajícího Knuta s rukou na jílci meče. Odfrkl si a pokoušel se zklidnit. Jeho dech se postupně ustaloval, až se dostal do normálu. Zbytek noci strávil myšlenkami, které ho dráždily jako nějaký složitý hlavolam a nedovolily mu dospat. Upravil/a Lord Rade dne 10.11.2013 00:34


Lord Rade	#17 Přidané 22.08.2013 23:27
Ocenění: Příspěvek: 4916 Založený: 16.06.12	Brzy začnu opět vkládat nové strany! To nejlepší teprve přichází... "Trolling is the lowest form of wit, but the highest form of intelligence."


Lord Rade	#18 Přidané 29.08.2013 02:43
Ocenění: Příspěvek: 4916 Založený: 16.06.12	STRANA VII. Slunce hlásajíc poledne se nacházelo vysoko nad obzorem. To značilo, že tentokráte ještě za světla, může druhý soudní den začít. Když šestice strážných doprovodila Magnuse k vyvýšenině, tak již byli porotci a posluchači na svých místech a Sven Slaegi zrovna končil úvodní projev. „Než se dostane ke slovu porota, chtěl bych představit člověka, jenž bude souzeného hájit.“ Všichni včetně překvapeného Magnuse si teď prohlíželi muže, který si zpečetil osud tím, že chtěl někomu takovému dělat obhájce. Stanul po boku mluvčího a odhodláním svíral suché rty. Táhlo mu k šedesátce, k ramenům mu splývali dlouhé šedivé vlasy a překvapivě mu z tmavých očí vyzařovala inteligence. „Magnuse znám jako malého chlapce,“ započal zastánce a Magnusovi nebylo jasné, jestli mluví pravdu, anebo je to další Svenův trik. „Žil s rodiči ve stejné osadě v Norsku jako já. V té době bych nikdy nepomyslel na to, že jej budu muset jednou hájit…“ Neočekávaně v něm poznal Eyulfa. Zestárl, ale byl to stále on. Nemyslel by si, že se ještě někdy setkají. O to hůř, nenáviděl, když o něm někdo druhý mluvil a Eyulf toho mohl říct dost. Začal tím, jak bral ze začátku Magnuse jako podivínské dítě. Po nocích se potloukal venku a neměl se k tomu, aby šel domů. Eyulf s ním prvně navázal řeč, když ho přistihl v chlévě mezi kravami. Zeptal se: „Co tu pohledáváš?“ a on odvětil: „Nemůžu se vrátit domů. Chci tu jen přespat.“ Jenže na otázku: „Proč?“ nedokázal odpovědět. Eyulf se nad ním přesto slitoval a pro jedinkrát mu u sebe poskytl nocleh. Nechal Magnuse spát na jedné lavici a ráno mu dal najíst, po čemž ho poslal domů. Zde se Eyulf odmlčel a zachmuřeně pohlédnul na Magnuse. Ten zabručel a odvrátil zrak. Přesto se zadumaně zadíval za porotu a diváky a v hájení pokračoval. Následující noc totiž na svou otázku dostal odpověď. Od Magnusových rodičů nebydlil daleko, a proto slyšel rozléhající se řev vycházející z jejich domu. Nejdříve se ho snažil ignorovat a pak vše po nějaké době až podezřele utichlo. Dále vyprávěl to, na což by Magnus rád zapomněl. Eyulf vzpomínal na to, jak se jich marně pokoušel dovolat a nakonec musel dovnitř vniknout neoprávněně. To co poté spatřil, jím otřáslo. Na zemi ležela dvě těla. Jedno patřilo matce a druhé dítěti. Opatrně je od sebe odvrátil a zjistil, že chlapec na rozdíl od ženy žije. Upomenul to, jak se o Magnuse postaral a po šest let o něj pečoval jako o nepokrevního syna. Pak vše jednoho dne skočilo. Magnus se rozhodl udělat to, co jiní nedokázali. Odešel pomstít matku. Dále o něm slyšel jen nechvalné řeči. Prý zavraždil vlastního otce a bojoval s dalšími pěti muži, kteří se ho pokusili zastavit. Než ho zadrželi, dva z nich dokonce zabil. Brzy nato se ocitl na prvním Thingu, kde ho vykázali z Norska. Eyulf tomu nebyl přítomen, a to, jak byl trest vysoký, se dozvěděl až opožděně. Po Eyulfově rozpravě zavládlo ticho. „A tohle je obhajoba?“ Přerušil mlčení ostatních jeden z porotců. „Každý člověk má dvě tváře a já jsem vám přiblížil tu přehlíženou. A říkám, že kdyby nezažil, takové trauma v pouhých dvanácti letech, tak by tu teď před vámi nestál.“ „A co příběhy těch, které připravil o život v této zemi? O nich nám vyprávět nebudete?“ „Věřím, že jednal, tak jak mu srdce bilo.“ Porotce otevřel ústa, aby ještě něco dodal, ale Sven ho vztyčenou dlaní zastavil. „Děkuji, obhájci. Teď nechám čas ke konzultaci porotě.“ Knut se v odmlce při diskuzi porotců podíval na Magnuse s umělým výrazem dojetí a řekl: „Ach, ty nešťastníku. Nejspíš tě pustíme.“ Na rádoby vtipnou poznámku se všichni ostatní strážní rozchechtali. Magnus se po chvíli pousmál také. Vážně by chtěl vidět Knutův obličej v případě, že by obhajoba vyšla. Porota si s poradou dávala na čas. Tichým šepotem ve vzduchu nevědomky tvořila husté napětí. I Magnusovi se zatajil dech, leč to úspěšně skryl. Zajímal se, jestli opravdu uvažují o milosti a kdo a proč stojí na jeho straně. „A co navrhuje mluvčí?“ zeptal se naráz porotce Sightrygg. Sven vítězoslavný pošklebek neskryl. „Já? Pod podmínkou, že Magnus neporuší zákon znovu, bych souhlasil s trestem včera navrhnutým porotcem Ivarem…“ „Cože?!“ vykřikl Vidar brodící se naštvaně davem. „Zabil mého bratra! Nedovolím, aby unikl spravedlnosti!“ Sven se ho slovy pokoušel zastavit, ale on si to troufale kráčel přímo k Magnusovi. Nikdo neviděl zbraň a tak se k němu neohroženě dostal. Magnus mezitím nehnutě stál na místě a protivníkovi se díval přímo do očí. Vidar v nenadání z opasku vytáhl ukrytou dýku a na tom že byl nepřítel spoutaný a téměř bezbranný mu právě nezáleželo. S povykem se na poslední kroky rozeběhl a za zády podél těla pevně svíral své ostří. „Tak pojď…“ zašeptal Magnus. V tu se oponent napřáhl a přesným pohybem vedl dýku přímo do Magnusovy hrudi. Náhle se na scéně objevil Knutův meč. Rychlým pohybem s cinknutím odvrátil krátkou čepel a zbytek strážných Vidara v okamžiku polapil. Člověk, do kterého by to nikdy neřekl, mu nejspíš zachránil život. „Pusťte mě! Pusťte mě! Já tu svini zabiju! Slyšíte! Zabiju!“ řval na celou mýtinu Vidar. „Dobrá, tedy,“ prohlásil Sven hledící na ně z vrchu. „Navrhuji, ať rozsudek přinese spravedlivý boj!“ „Boj?! Boj!!“ vykřikl natěšeně tlustý jarl z přední řady a okamžitě se zvedl na nohy. Svým nadšením rozpoutal takovou vlnu emocí, že se postupně od jeho poddaných přidávali další a další skandující diváci. Vnikla taková vřava, že ji nebylo možno zastavit. Porotci nevěděli, kde jim stojí hlava a než se nadáli, bylo již rozhodnuto. Upravil/a Lord Rade dne 10.11.2013 00:35


EldeR	#19 Přidané 29.08.2013 10:17
Ocenění: Příspěvek: 3293 Založený: 13.08.12	To je sprostý, přerušit vyprávění v takovou napínavou chvíli ..... Upravil/a EldeR dne 29.08.2013 10:17 . Reverzní upír (Vampire Reverse) diagnosed by Whirt ▼ Povídky ▼ Po stopách čepelí Z deníku draughira


Lord Rade	#20 Přidané 31.08.2013 01:49
Ocenění: Příspěvek: 4916 Založený: 16.06.12	VIKINGOVÉ VIII. V nenadání se okolo strážných dohlížejících na Magnuse a Vidara tvořil shluk diváků. Sven mezitím spěšně sestoupil z kopce a vnikl mezi ně do středu. „Ustupte a udělejte prostor!“ rozkázal vzrušenému davu. Čtyři strážní, kteří nebyli zaměstnáni těmi dvěma, začali přihlížející odstrkovat a utvořili tím kruh o průměru dvanácti metrů. „Knute, sundej mu pouta,“ zněl další příkaz. Strážný nesouhlasně zakroutil hlavou, ale nezbývalo mu nic jiného než poslechnout. Vytáhl z železných okovů pojistku a sťal mu je z rukou. „Vůbec nechápu, co to právě dělám…“ zamumlal si přitom pro sebe. Mluvčí rozpřáhl ruce, aby dal najevo, že se chystá něco prohlásit a když se dav trochu uklidnil, začal: „Pravidla jsou následující! Každý z mužů má možnost zvolit si meč či jednoruční sekeru! Oba dostanou štít, a zdali se jim zlomí, mají právo zažádat si o druhý! Vítězem se stane ten, jenž zůstane živ! Prohra se počítá i v případě, jestliže se bojovník vzdá, nebo uteče!“ „Meč!“ křikl Vidar pomstychtivě bratra. To samé řekl o mnoho klidněji Magnus. „Strážní, předejte jim tedy své zbraně!“ vydal povel mluvčí, nyní rozhodčí. „To mě pos…“ procedil mezi zuby Knut, předal meč Magnusovi a odsunul se do publika. Třímajíce železné meče a kulaté štíty stáli proti sobě, každý na opačném konci arény a připravovali se prolít krev toho protějšího. Jednoho poháněla touha po pomstě a druhého vlastní hrdost. Magnus opovrhoval každým z kruhu krvechtivých diváků. Žádají spravedlnost, ale přesto dychtí jen po smrti a zábavě. Jak ušlechtilé. Nepřekvapilo ho, že jméno vyřvávané davem, nepatřilo jemu. Měli vlastního hrdinu. Někoho, kdo se od něj lišil pouze činy a minulostí. Byl naprosto klidný, věděl, že jsou jen dvě možnosti, které může čekat, což jeho protivníka popudilo ještě víc a teď cenil zuby a oddechoval jako divoké zvíře. „Nechť nastane čestný boj a bohové si zvolí vítěze!“ prohlásil mluvčí, což značilo, že brzy někdo padne. Magnus vyčkával se svěšenou zbraní na místě a s kamennou tváří hleděl do hnědých očí další oběti, nebo v krajním případě vlastního přemožitele. Život, nebo čestná smrt. Nebudou o něm rozhodovat bohové, ale štěstí s osudem. Co se stane, stane se a on to přijme i přesto, že se ho na to nikdo neptal. „Pojď! Zápas, ty špíno!“ řval Vidar. Možná mu ho bylo na chvíli líto, když ho takhle viděl. Rudl mu obličej, vylézaly žíly a po dlouhých vlasech a vousech mu sjížděly kapky potu. To, že se ještě nepohnul, ho muselo drtit ještě víc. Dřív než Vidar vykročil, vztekle napřáhl meč a teprve pak se rozeběhl. Magnus zůstal ve stejném pozoru a vyčkával do posledního okamžiku. Protivník se blížil rychlostí blesku a mířil na krk zleva, kam si myslel, že bez oka neuvidí. Ovšem dřív než se tak stalo, byl zcela přečten. Když mezi sebou měli vzdálenost sotva na tři kroky, tak se Magnus rychle probral. Adrenalinem se mu sevřel obličej a v tu vykopl. Trefil ho do hrudi a tím přerušil jeho snahu o útok. Vidar byl silou odstrčen a měl, co dělat, aby se vůbec udržel na nohou. Dřív než se po úderu stačil vzpamatovat, znovu tvrdohlavě zaútočil. Tentokrát se zmohl na slabší, ale rychlejší útoky. Zkušenosti z boje jistě měl, ale nyní vypadal zcela zaslepeně a útočil bez rozmyslu. Magnus se naopak rozhodl, že bude šetřit síly a nebude riskovat. Uskočil jeho útokům a další začal štítem odrážet. Vzduchem létali třísky a on couval, aby mu dal pocit převahy. Nechal se zatlačit k pištícím divákům až pocítil jejich doteky na zádech. Někdo ho přitom udeřil pěstí a další chytil za ruku s mečem. Vidar zároveň nepřestával útočit. Proklel sebe samotného, že udělal takovou hloupost. Odrazil jednu ránu, potom druhou a nakonec mu šlápl na lýtko, čímž ho na chvíli ochromil. V ten samý okamžik škubl vězněnou rukou a loktem vyrazil zuby muži, jenž ho za ní držel. Teď přešel do útoku on. Vztekle napřáhl svůj meč a poprvé silně sekl. Vidar ránu vykryl štítem a ten se s křupnutím rozlomil na půl. „Štít!“ zařval bolestně a odhodil to, co z původního zbylo. Spěšně na to přiběhl strážný, který mu vyhověl a štít navlékl. Z výrazu, jenž při tom předvedl, vyšlo najevo, že má ruku pohmožděnou. Magnus vyčkal, až bude připraven a následně vyrazil vpřed. Střetli se uprostřed arény a ze zkřížených čepelí odlétla sprška jisker. Oba namáhavě tlačili zbraně k tomu druhému a hleděli si do tváří. Nastal čas, kdy si poměřovali síly. Tentokrát měl navrch protivník. O půl hlavy menší, zato svalnatější a odpočatější. Magnus si uvědomil, že na vzájemné přetahování nemá dostatek energie a nepřítelův meč odvrátil stranou, přičemž dostal nečekaný úder hranou štítu brady. Vyprskl rudou krev a v tu si uvědomil, že udělal zásadní chybu. Podcenil nepřítele. Přeci jen to bude férové utkání. Šílený proti vyčerpanému. Nyní k němu mířil další úder. Mírně přikrčený stačil trochu couvnout a zásah vykryl štítem, od něhož posléze odlétl kus horní poloviny. Napřímil se a dalšímu útoku uskočil. „Štít!“ zavolal. Avšak Vidar si nechtěl nechat ujít příležitost a dorážel dál. Magnus útoky sotva blokoval. „Štít, sakra!“ zavolal znova, ale nikdo ho nebral na vědomí. Ustoupil ještě o pár kroků, a když viděl, že se soupeř opět schyluje k mocnému úderu na krk, přikrčil se. Ostří mu zasvištělo nebezpečně blízko nad hlavou, že dokonce cítil, jak mu vítr pročísnul vlasy. V tomto momentě, kdy se dostal dost blízko k jeho břichu, ho spodní hranou poničeného krytu udeřil. Vidar se bolestí předklonil a Magnus toho využil ještě tak, že ho při vztyku kopl kolenem do brady. „Magnusi!“ zavolal Eyulf a hodil mu jeden z kulatých krytů. „Pozor!“ dodal sotva mu přistál v ruce. Prudce se jím ohnal a zmařil nectný útok, o který se mezitím Vidar pokusil. Dřevo zbrzdilo ocel a vychýlilo ji stranou. Překvapený nepřítel zavrávoral a dřív než se vzpamatoval, zděšeně vzhlédl. Vytřeštěné oči a otevřená ústa znamenali, že si jsou vědomy svištícího ostří, jež se k nim blížilo. Nestačil vydechnout a hlava se oddělila od těla. Vidar při letu vstřebal poslední rozmazané obrázky života a dolů už dopadl bez duše. Upravil/a Lord Rade dne 10.11.2013 00:36

Strana 1 z 2: 12

Přejít na fórum:

Podobná témata

Diskuze	Fórum	Odpovězeno	Poslední příspěvek
VIKINGOVÉ - Počátek	Archív fóra	12	21.11.2013 20:35