The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite - Diskuzní fórum: Deník khajiita

Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE

Prastaré Archívy: Arena

Let´s learn some lore

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Víte že..

Sdílet

Číst diskuzi

The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » The Elder Scrolls V : Skyrim » » Skyrim - Váš svět

Právě je zde: 1 host(ů)

Strana 2 z 4: 123 4

Deník khajiita
sirPavoucek456	#21 Přidané 06.03.2015 15:21
Příspěvek: 112 Založený: 06.11.14	část 6 Dneska se nic moc nedělo, takže J' Zeny neměl důvod zapisovat do deníku, každopádně na snídani jsme měli pár jablek, na oběd kozu a teď na večeři máme králíka. Zítra asi dopoledne přejdeme hranice, šli jsme totiž oklikou, kdybychom šli přímou cestou, už by jsme dávno mohli být za hranicemi. Každopádně jelikož už jsme blízko Cyrodiilu, tak si Ralof nasadil zbroj legie. Jeden nikdy neví. Teď jdeme zase spát, Ralof mi ještě řekl, že kdyby se někdo, kdokoliv ptal, tak J' Zeny by se rád přidal k legii a Ralof ho učí boj a různé taktiky. A tu elfskou dýku má proto, že ještě nemůže bojovat s mečem, tak má dýku a jako elfská má signalizovat spojenectví s Thalmorem. Tak tedy je ráno, snídaně a zase vyrážíme. Khajiit jaksi počítá s tím, že se zase nebude nic dít, ale pro případ že ano, tak to zase zapíše. Ano, nic se nedělo, jen jsme trochu zpomalili krok když jsme se přiblížili k Imperial City, ale jinak nic zásadního se nestalo. Takže jdeme zase spát. Je ráno. Teda J' Zeny si to aspoň myslí, protože z okýnka v cele svítí pár paprsků slunce, jenže khajiit neví, jestli jdou z východu, nebo západu. No, ale přejděme k věci. Zatkli nás, přesněji řečeno legie nás zatkla. Ráno J' Zenyho probudil hluk. Legionáři si totiž mysleli, že Ralof je někdo, kdo zabil legionáře a vzal si jeho zbroj a že ten druhý khajiit, neboli já jsem jeho pomocník. Vojáci si také mysleli, že jsme chtěli nějak přepadnout město. Khajiitovi to moc nedává smysl, proč by se několik banditů snažilo dobýt to nejopevněnější město v celém Tamrielu. Každopádně když se J' Zeny probudil, tak ho někdo omráčil a on se probral až v cele. Naštěstí u sebe mám deník, takže si to teď můžu zapsat. Ralof zrovna J' Zenymu vysvětluje, že až nás půjdou vyslýchat, tak je Ralof přesvědčí o tom, že opravdu byl v legii, což by neměl být problém, protože ho určitě někdo pozná. A J' Zeny je jeho starý přítel a kdyby se ptali, tak Ralof se přidal k povstalcům jen aby pak prozradil, kde povstalci budou, ale oni na to přišli a zbavili se ho. Když Ralof skončil, tak zase bylo ticho. Dlouhé ticho, pak se najednou ozval ruch. Objevila se dvojce altmerů ve zlatavě elfské zbroji, za nimi vyšla postava v nějaké kovové zbroji, pravděpodobně to byl legát, nebo generál. Nebyl to jen obyčejný legionář, ale hlavně to byla žena, těsně za nimi se objevil muž v černém kouzelnickém rouchu. J' Zeny tyto zbroje již viděl, teda kromě té císařské. Byli to dva vojáci Thalmoru a jeden kouzelník. Ralof na J' Zenyho špitl: „Pamatuj, NEJSI J' Zeny, vymysli si nové jméno, jinak tě zabijí!“ Vojáci si stoupli ke dveřím a kouzelník s generálem přistoupili k našim celám. Kouzelník stál asi metr od Ralofovy cely a voják stál těsně u mříží. „Ralof...“ řekl voják, Ralof odpověděl: „Taky tě rád vidím Rikke, tak tebe už povýšili na legáta?“. Rikke s Ralofem se dali do živé debaty, ale to J' Zeny přestal vnímat, protože si všiml, že Thalmorský kouzelník obrátil svůj pohled do mé cely. Pravděpodobně si myslel, že Ralof je tu sám, což khajiita celkem překvapilo. Kouzelník přistoupil a promluvil: „Hej ty! Khajiite, jak se jmenuješ?“ J' Zeny vyhrkl: „J' Z... teda chcete moje jméno?“. Kouzelník se zarazil a odpověděl: „Samozřejmě že ano, je tu snad ještě jiný khajiit?“ „No... ne, ale většinou se ptají na khajiitova otce. Ale já se jmenuji Lo' Khan.“ Thalmorský se na mě nevěřícně podíval. V tom na něj promluvila legátka Rikke, že již odcházejí. Okamžitě, jak všichni čtyři odešli Ralof řekl khajiitovi, že se možná brzy vrátíme na svobodu, protože Rikke pravděpodobně té lži uvěřila, ale teď již je prý večer, takže máme jít spát. Druhý den ráno nás probudil kohout. Krátce po probuzení k nám přišli dva thalmorští vojáci s klíčem v ruce. Asi po deseti minutách jsme byly zase na svobodě, až na to, že J' Zenymu nevrátili jeho dýku! Když to řekl Ralofovi, tak ho to ani nepřekvapilo, protože mu nevrátili nic, kromě dvaceti septimů, taky mu dali nějaké oblečení, ale žádné zbraně ani zbroj. Takže J' Zeny měl celkem štěstí, že mu nechali jeho ocelové rukavice a dvacet tři septimů, deník jsem měl celou dobu u sebe, takže o ten jsem se moc nestrachoval. Po malé procházce v Imperial City Ralof rozhodl, že se tu zdržíme minimálně jeden den. Toho večera si J' Zeny promýšlel plán, jak se znovu zmocnit své dýky. Když už měl v plánu jasno, počkal až Ralof usne a nenápadně odešel. Po chvíli se dostal k vězení, kde kupodivu nikdo nehlídal. Vklouzl dovnitř a zamířil rovnou k bedně s nápisem ztráty a nálezy. Jeho dýka tam nebyla, ale zato tam byl nějaký oděv, ve kterém bylo všito několik krásných kamínků. Když se J' Zeny ještě porozhlédl po okolí, jestli ho někdo nesleduje, všiml si ještě poliček, na kterých byly zbraně. Samé železo a ocel, ale pak si všiml elfské dýky. Okamžitě poznal svou dýku! Lehkým krokem vykročil k poličce, když byl u ní opatrně dýku vzal, jenže u toho jsem omylem shodil dalších pár zbraní. Ty jen zařinčely při dopadu na zem. J' Zeny se otočil, přiběhl pro oděv s blyštivými kameny a i s dýkou okamžitě vyběhl ven. Venku si již chtěl oddychnout, ale vtom se objevil altmer beze zbroje, ale zato s mečem a loučí v ruce. J' Zeny se rozeběhl směrem, kde by měl být Ralof, altmer se rozeběhl za ním. Když khajiit doběhl za Ralofem, tak ho okamžitě vzbudil. Ralof nechápal, co se děje, jenže dřív, než to stihl pochopit, se objevil altmer. J' Zeny podal dýku i oděv Ralofovi a otočil se směrem k elfovi. Elf už chtěl zaútočit, ale to přerušil Ralof, který konečně pochopil, co se děje a řekl: „Elfe stojíš tu s mečem a loučí proti neozbrojenému dítěti. Jestli jsi vážně muž, odhoď své zbraně.“ altmer se na něj nedůvěřivě podíval, ale když si byl jistý, že na něj nord nezaútočí, hodil zbraně na zem a rozběhl se proti mně. Elf zaútočil jako první, ale minul. J' Zeny ho trefil, jenže jako by altmera jen polechtal. Další rána už khajiita trefila a ten se svalil na zem. Ralof, který to pozoroval J' Zenyho povzbudil se slovy: „Vzpomeň si na svou vesnici!“. Khajiitovi se vrátily vzpomínky, postavil se a s nenávistí v srdci a slzami v očích se následně rozeběhl směrem k elfovi. Elfa tento tah ho celkem překvapil, ale ještě více ho překvapilo, když se nečekaně octl nad khajiitem. Bolest po následném pádu na hlavu již necítil. Elfa jsme obrali o peníze a vzali jsme mu i jeho meč, ale teď již i s blyštivými kameny musíme co nejrychleji opustit město. Zdá se, že nikdo nebyl alarmován, ale zdání někdy klame, takže si tím nemůžeme být jistí. U brány byli dva strážní a na hradbách se procházelo asi dalších pět, Ralof nechtěl, ať nás někdo vidí odcházet, takže jsme šli stokou. Teda ten pach tam se nedal vydržet a navíc na nás na každém desátém kroku vyběhla krysa. Když jsme konečně vyšli ven, tak se Ralof zeptal khajiita, jak že řekl to jméno, když se ho ptali ve vězení. J' Zeny odpověděl Lo' Khan, což znamená lev. Venku Ralof khajiitovi celkem vynadal za to, co provedl, ale je rád, že se nic nestalo. Ale ať to J' Zeny už nikdy nedělá! Upravil/a sirPavoucek456 dne 28.06.2015 20:23



sirPavoucek456	#22 Přidané 13.03.2015 16:10
Příspěvek: 112 Založený: 06.11.14	část 7 Celkem rychlým tempem jsme šli k lesíku poblíž. V lese nám došlo, že vlastně nic nemáme krom sedmdesáti tří septimů, pěti fialových kamenů, elfského meče a J' Zenyho majetku, který se skládá z ocelových rukavic a elfské dýky. Takže nemáme v čem přespat. Nakonec jsme usnuli v lese. Bez spacích pytlů a vez večeře. Ráno, jsme se vzbudili velmi hladoví. Ralof rozhodl, že se vrátíme do Imperial City, i když to bylo nebezpečné, ale hlad nás přemohl. Když jsme se přiblížili k hradbám, tak jsme narazili na karavanu, která směřovala k městu. Ralof si celkem oddychl, že nebudeme muset chodit do města, kde by to bylo nebezpečné. A J' Zeny byl rád, že konečně uvidí dalšího khajiita. Ke karavaně jsme se připojili asi padesát metrů od městských zdí. Okamžitě jsem si s khajiity začal povídat o tom, jak se mají a jak jim jde obchod. Naštěstí karavana nebyla zvídavá, takže se nás neptali na události posledních dnů. Před městskými hradbami se karavana zastavila a utábořila. Poté asi pět členů karavany šlo do města vytvořit stánek na tržišti přímo ve městě. Obchodníkům před městem jsme prodali tři kameny. Khajiiti nám prozradili název a hodnotu. Jeden ametyst se rovná sto dvaceti zlaťákům, takže tři ametysty dělají tři sta šedesát septimů. Po prodeji jsme si zase na oplátku koupili jídlo a vodu za třicet septimů, které jsme hned snědli. Poté si Ralof koupil okovanou zbroj a kožené boty za osmdesát septimů a mě ještě koupil usňovou zbroj a boty za šedesát septimů a nakonec jídlo a vodu na týden za devadesát zlaťáků. Elfský meč si nechal a tornu na jídlo jsme si udělali z oděvu, ze kterého jsme získali těch pět ametystů. Po zběsilém nákupu nám zbylo sto sedmdesát tři septimů a dva ametysty. S khajiity jsme se domluvili, že s nimi přespíme a další den hned ráno se s nimi rozloučíme. Khajiiti souhlasili. Takže je již večer, khajiiti se s námi dokonce podělili i o večeři. Ale ty spací pytle, to je něco jiného, než pár kůží, ve kterých spí banditi, tyhle pytle jsou důkladně sešité a opravdu vypadají jako pytle. A jsou taky pohodlné. Tak a je již ráno. Když jsme se sbalili, tak se ještě Ralof zeptal na nejrychlejší cestu do Skyrimu, poté jsme vyšli cestou na sever. Ralof mi řekl, že k večeru se dostaneme na půli cesty, přespat budeme moct na mýtině, nebo u lesa. A druhý den, také z večera se dostaneme do města jménem Bruma, kde již bude sníh. A od tud to do Skyrimu bude co by kamenem dohodil, možná tam bude i vozka. Už je znova večer. Zbroj, kterou Ralof koupil se nám hodila. Narazili jsme na smečku vlků a k večeru i na zatoulaného ledního vlka. Ralofa celkem překvapilo, co tu dělá lední vlk, jenže to už je jedno, teď jdeme spát. J' Zeny je teď celkem nervózní, při snídani si Ralof s khajiitem promluvil o tom ledním vlkovi. Jelikož v Cyrodiilu lední vlci v podstatě nejsou, tak to nejspíš znamená, že zde se již potuluje zvěř ze Skyrimu, takže si musíme dávat pozor i na medvědy! Ano, s medvědy to byla pravda. Na jednu medvědici jsme narazili a asi by jsme ji ani neskolili nebýt jednoho bosmera. Když jsme šli po cestě směrem k Brumě. J' Zeny ucítil med a poté jsme uslyšeli řev medvěda. Oba dva jsme rychle zpozornili. Nakonec jsme uviděli medvědici u včelího úlu. Zdálo se, že ji nějaká včela bodla do čenichu, jenže nad tím nebyl čas přemýšlet, protože nás medvědice zpozorovala. Okamžitě jsme vzali nohy na ramena. Když jsme utíkali, tak jsme uslyšeli jak někdo píská. Medvědice i J' Zeny s Ralofem se zastavili a uviděli bosmera s lukem, který na sebe přilákal pozornost medvědice, která se po něm okamžitě rozeběhla. Bosmer neváhal, vytasil luk a šíp, natáhl tětivu a vystřelil. Zvíře trefil do nohy. Medvědici to ale nezastavilo, takže bosmer vystřelil znova, tentokrát medvědici střelil do zad. Jelikož se zvíře velmi rychle přibližovalo, tak si elf dal luk na záda a vytáhnul ocelovou dýku, poté ostří dýky polil jakousi tekutinou v šedé lahvičce. Zvíře po něm skočilo, ale jakmile se ostří čepele dostalo zvířeti pod kůži, tak strnulo. Elf se usmál a strnulé zvíře zabil jednou ranou do hlavy. Zdá se, že nás si nevšímal, takže jsme na něj houkli, že děkujeme a šli jsme dál. Už se pomalu stmívá, taky jsme již došli do Brumy. Zde J' Zeny poprvé zjistil, co je to sníh, no a musím říct, že teplé písky, jaké jsou v Elsweyru jsou lepší. Jelikož je Bruma blízko Skyrimu, tak zde žije spousta nordů. Už se připozdívá, takže musíme najít nocleh. Prošli jsme velkou část města, než jsme narazili na krčmu. Také jsme prošli kolem zavřeného chrámu. Na dveřích bylo napsáno: Z důvodu postavení Talose mimo zákon se tento chrám uzavírá. Když si to Ralof přečetl bylo vidět, že má vztek. Zlostně bouchl do dveří a pak jsme šli dál. Při cestě jsem se Ralofa zeptal, kdo je to ten Talos. J' Zenymu se moc nechtělo věřit, že by se z nějakého člověka mohl stát nejvyšší bůh, ale jelikož vyděl, že Ralof tomu věří, tak se s ním nechtěl hádat. Konečně jsme došli do hospody. Byl tam obvyklý ruch, jednak od křičících nordů, kteří to trochu přehnali s alkoholem a taky bylo slyšet cinkání lahví a korbelů. Došli jsme až k barmanovi, který utíral pult. J' Zenymu se tu moc nelíbilo, no a na Ralofovi bylo vidět, že by si nejraději přisedl ke stolu, ale věděl, že bych tu bez něj moc dlouho nevydržel. Zrovna když se nás barman chtěl na něco zeptat, tak o mě zakopl jeden nord, strašně z něj páchl alkohol. Seveřan se postavil a zase málem spadl, jak byl namol. Když si byl jistý, že udrží rovnováhu, tak spustil: „Ty khajiite!“ odmlčel se „si mě shodil na zem!“ zase se zapotácel, až málem spadl „se chceš být, já ti... ukážu!“ a máchl rukou do prázdna, až zase spadnul. „Já jsem Tulnar Bitkař!“ řekl když se postavil. J' Zenymu teprve teď došlo, že mluví na něj, jenže v tom se do toho vmísil Ralof se slovy: „A já jsem Ralof a rozbiju ti držku!“ Tulnar se zasmál, teda J' Zeny si myslí, že to byl smích a řek Ralofovi: „Hele, s tebou tu nemluvim... tak se do toho nemíchej... ale jestli si myslíš, ‚škyt‘ tak vsázím stovku, že tě porazím v souboji, ale jen pěsti!“ a stoupl si do zdánlivě bojového postoje. Ralof se usmál, vytáhl váček s penězi a zacinkal jím. A "bitka" mohla začít. Tulnar se ve snaze uštědřit Ralofovi ránu začal rukama máchat kolem sebe, ale svého soka ne a ne trefit. Ralof se málem neudržel a vybuchl smíchy, ale Tulnar přestal prazvláštně kroutit rukama, takže se Ralof zase uklidnil. Ale ne na dlouho, protože když Tulnar udělal gesto, ať se k němu přiblíží, tak mu Ralof ubalil ránu přímo do nosu, až vystříkla krev. Tulnar, který to naprosto nečekal, se svalil na zem, Ralof mu pomohl vstát a jak mile se zase octl na nohou, tak ho Ralof chytl za vlasy a praštil ho hlavou o pult. Asi po půlhodině se Tulnar probral. Když se posadil, tak se mu Ralof omluvil, ale okamžitě chtěl peníze, naštěstí jsme je dostali, takže jsme si mohli koupit večeři a jít spát. Oproti tomu, co jsme jedli posledních několik týdnů, to byly hody! Koupili jsme si kuře a kozí kýtu, poté si ještě Ralof koupil medovinu. Ale to už J' Zeny šel spát. Upravil/a sirPavoucek456 dne 28.06.2015 20:23


sirPavoucek456	#23 Přidané 20.03.2015 23:14
Příspěvek: 112 Založený: 06.11.14	část 8 Je ráno. Konečně se khajiit dobře vyspal, konečně postel, konečně teplíčko. Jediné, na co bych si mohl stěžovat je v tuto chvíli jen Ralof. To že spí mi nevadí, khajiitovi vadí jen to, že nehorázně chrápe a páchne z něj alkohol. Zdá se, že to Ralof minulou noc trochu přehnal s alkoholem. Nicméně já se jdu najíst, na stole leží váček s dvaceti septimy, to snad vystačí na korbel s vodou, chleba a jablko, nebo rajče. Dole je liduprázdno, je tu pouze hostinský, který umývá podlahu. Když si khajiita všimnul, práce zanechal a zeptal se mě, co si přeji. Přišel jsem k blízkému stolu a se přáním o vodu a chleba s jablkem si sedl na židli. Hostinský to přinesl téměř okamžitě a předtím, než odešel jsem ho zastavil a zeptal se, kolik jsem dlužný. „Sedmnáct septimů.“ odpověděl „Tak dáme dvacet.“ odpověděl jsem a podal mu váček s penězi. Hostinský poděkoval, schoval si peníze a pokračoval v rozdělané práci. J' Zeny se už těšil na nikým nerušenou snídani, ale vtom se ve dveřích objevil Tulnar. Na čele měl nehezkou jizvu a nos měl poněkud zkřivený. Přisedl si ke khajiitovi a řekl: „Zdar, jak je?“. Podíval jsem se na něj a poté se znova zakousl do chleba. Tulnar vstal a odešel k hostinskému. Chvíli s ním o něčem mluvil, pak vytáhl váček se septimy a začal odpočítávat. Když hostinský peníze dostal, tak Tulnarovi dal do ruky nějakou flašku, ale toho si J' Zeny moc nevšímal. Dopil jsem vodu, snědl chléb a chtěl se zakousnout do jablka, ale nord zase přikráčel a sedl si ke mně. Když si sedl, tak zase spustil: „Proč se se mnou nebavíš? Mamka ti zakázala bavit se s cizími lidmi?“ poté se napil „Chceš medovinu? A jak se vůbec jmenuješ?“ podíval jsem se na něho tázavým pohledem „Jsem to ale nezdvořák, já jsem Tulnar Bitkař, ale klidně mi říkej jen Tulnar.“ a usmál se na mě. J' Zeny se na něj nezaujatě podíval a i s nakouslým jablkem chtěl odejít, ale v tom Tulnar spustil skoro až prosebně: „Co jsem ti udělal, že se se mnou nebavíš? Já se jen snažím poznat nové lidi.“. Khajiit se na něj překvapeně podíval. Chtěl jsem něco říct, ale dřív než jsem stačil odevřít ústa, tak se ve dveřích objevil rozespalý Ralof. Jakmile zpozoroval, že se J' Zeny baví s Tulnarem, přestal zívat a protahovat se a okamžitě zamířil k nám s poněkud nepřátelským výrazem. „Chceš znova dostat přes hubu?!“ zeptal se ho velice přísně „Cože? Ne já jen...“ zakoktal se Tulnar „Ne.“ nechápavě se zadíval a pak řekl: „Hele co jsem vám vlastně udělal, lidi, vždyť vás ani neznám a vy hned děláte, jako bych vám něco provedl!“ „Ahá, takže tady pán si nepamatuje co dělal včera?“ řekl posměšně Ralof. „Včera jsem celý den, až do večera pracoval na pile, pak jsem po dlouhé dřině šel na pivko a pak jsem šel domů, nic jsem vám neudělal!“ řekl podrážděně Tulnar „To ale bylo předevčírem.“ řekl nenápadně hostinský, který se tu znenadání objevil. „Cože?!?“ křikl překvapeně Tulnar, div nespadl ze židle. „Ano, předevčírem jste pracoval na pile, pak jste si zašel na medovinu a poté jste to přehnal a celou noc jste pil. Až druhý den večer, když se tu objevili tito mí hosté jste se po rvačce s nimi šel spát.“ Tulnar nevěděl, co na to má říct „A tady je útrata pane, nechtěl by jste už zaplatit?“ a s těmito slovy podal Tulnarovi lísteček. „Sto septimů? Můžu vám to ostatně zaplatit hned, poslední dobou totiž pracuji celkem přes čas.“ usmál se Tulnar, ale bylo poznat, že je stále překvapen. „Vážně?“ zeptal se Ralof „Vy, pane, máte tolik peněz, že stovku prohrajete ve rvačce a další stovku propijete? Při této větě spadla Tulnarovi brada téměř k zemi. „Ve... Rvačce?“ „Ano“ usmál se Ralof. „A tady je vaše včerejší útrata, pane.“ řekl hostinský a podal papírek Ralofovi. Když se Ralof do lístku začetl, tak mu úsměv ze tváře zmizel. „Taky jste se celkem neovládl, ale naštěstí jste šel rychle spát.“ Pak se začali nějak dohadovat, ale to už khajiita nezajímalo, nemá zrovna náladu na poslouchání různých hádek. Tak jsem šel do pokoje a dnešní ránko si zapsal. A jelikož je nuda, tak si asi zase budu hrát s nožem od strýce do té doby, dokuď se nestane událost zajímavější než tohle. Ralof khajiitovi řekl, že se tu ještě zdržíme minimálně jeden den, tak si jdu přivydělat pár drobných na pilu, někde tu je. Když jsem došel k pile, tak tam zrovna řezala kmen stromu nějaká dívka. Když byl kmen přeřízlý celý, tak dívka šla pro další. Bylo vidět, že jí dá práci dát kmen na pilu, ale po nějaké snaze se jí to povedlo. Dívka znovu zatáhla za páku, strom a samotná pila se daly do pohybu. Kmen stromu se zase rozpůlil na dvě části a to už byl khajiit u ní. Chtěla jít pro další kmen, ale já ji zastavil se slovy: „Ahoj.“ „Jé, ahoj. Promiň nevšimla jsem si tě.“ odpověděla a na khajiita se usmála. Upravil/a sirPavoucek456 dne 28.06.2015 20:24


sirPavoucek456	#24 Přidané 27.03.2015 15:13
Příspěvek: 112 Založený: 06.11.14	část 9 „Potřebuješ pomoct? Khajiit ti milerád pomůže.“ řekl jsem jak jen mile jsem uměl. „Pomůžeš mi s tím stromem? Potřebuji ho dát na pilu, tenhle je poslední.“ řekla s úsměvem dívka. J' Zeny neváhal, přišel ke stromu a společně s dívkou ho naložili na pilu, moc práce jim to nezabralo. Dívka přišla k páce a se slovy: „Díky, ve dvou to je lehčí.“ za ni zatáhla. Když už byl strom na dvě části a hluk pily ustal, tak dívka zase promluvila: „Jak se vůbec jmenuješ? Já jsem Elisorya.“ „J' Zeny.“ odpověděl jsem bez váhání, ale pak khajiitovi došlo, že nikdo kromě Ralofa nesmí znát jeho pravé jméno, takže trochu znervózněl, ale nedával nic najevo. Když už chtěla Elisorya odejít, tak ji J' Zeny ještě zastavil se slovy: „Počkej, kdyby chtěl khajiit naštípat dřevo, komu ho má dát?“ „Dej to mojí mámě, má místní pilu na starosti. Jmenuje se Joliela.“ a odešla. Daleko nešla, vlastně vešla do domu hned vedle pily a poté vyšla ven s košíkem, pravděpodobně na kvítí. To už ale J' Zeny sahal po dřevorubecké sekeře.“ Už se blíží čas oběda. Už se po khajiitovi sháněl Ralof, že se mám jít najíst. Samozřejmě jsem souhlasil, protože po práci jsem dostal poněkud hlad. Při cestě do hospody jsem narazil na Elisoryu s košíkem plným kvítí a s úsměvem na tváři. Těch pár vteřin, kdy byla Elisorya blízko mě mi připadala jako věčnost, když už byla za námi, tak Ralof promluvil: „Neslyšíš něco?“ a porozhlédl se kolem sebe. Poté zase promluvil: „Počkat, ty vrníš!“ a zase se ohlédl za sebe. „Ne! Vážně?“ řekl, když se otočil zase zpátky „Tobě se líbí ta malá bretonka?“ „Cože? Ne, co? Jasně že ne, co tě zase napadá Ralofe?“ po těchto slovech do mě Ralof drbnul a šibalsky se usmál. Když jsme došli do hospody, tak tam na nás už čekal hostinský. Usmíval se, nejspíš proto, že nádobí za nej utíral Tulnar, ten se ale tak moc nesmál. V hospodě bylo celkem plno, vlastně byl volný jen jeden stůl, u kterého stál barman, na stole byly dvě polévky. Hospodský nám gestem naznačil, ať přijdeme blíže k němu. „My máme zdarma jídlo?“ zeptal se J' Zeny „Tak trochu, dokud tu budeme bydlet, tak tu pracuji a místo platu dostáváme jídlo a pokoje.“ Když jsme dojedli, tak J' Zeny zase odešel na pilu, Ralof zůstal v krčmě. Těsně před pilou khajiit slyšel hádku, hádala se Elisorya s nějakou dospělou ženou, hádali se nejspíš o J' Zenym. Hádka probíhala asi takto: „Ale mami proč ne?“ „Protože ty jsi bretonka a on je khajiit!“ „A to vadí? Vždyť ty jsi bretonka a táta je nord, tak proč...“ „Domluvila jsem! Prostě se s tou kočkou NEBUEŠ SCHÁZET!!“ následně jsem uslyšel plesknutí. Téměř okamžitě vyběhla ven plačící Elisorya s nehezkým otiskem dlaně na tváři. Khajiitovi jí bylo líto, ale to už bral hromadu dřeva, kterou nasekal, za Elisoryinou matkou. Když jsem zaklepal na dveře, vyšla bretonka, tvářila se mile, ale když si všimla, kdo před ní stojí, tak její milý výraz okamžitě zmizel. „Tak ty jsi nasekal dřevo? dobře tady máš pár zlatek.“ a podala mi váček, poté zabouchla dveře. Měl jsem dostat padesát septimů, ale dostal jen čtyřicet, trochu mi to vadilo, ale radši jsem nic neříkal. Když se J' Zeny chystal k odchodu, tak si vzopměl na Elisoryu, tak se rozběhl směrem, kterým utíkala i ona. Po chvíli pátrání jsem uslyšel nářek, okamžitě jsem se vydal směrem k vzlykání. Po malé chvíli jsem uviděl Elisoryu u jezírka. Byla opravdu velmi smutná, ničeho kolem sebe si nevšímala. Pořád jen hleděla na hladinu vody. J' Zeny již chtěl jít za ní, jenže v tom cosi uslyšel a než se stačil otočit, tak už nic neviděl, někdo mu dal něco na hlavu! Co nejhlasitěji jsem zařval, ať varuji Elisoryu, J' Zeny uslyšel holčičí pískot a následně dostal ránu do hlavy. Probral jsem se až na něčím rameni, nesl mě na zádech urostlý zelený muž, byl to ork. Když jsem se trochu rozhlédl kolem sebe, uviděl jsem další tři muže v kožešinové zbroji. Ti byli rasy lidské, ale nevím, jestli nordi, imperiálové, nebo bretoni. Když si jeden bandita všiml, že jsem vzhůru, tak se usmál a řekl: „Kdopak se nám to probudil? Bramogu už ho můžeš pustit, kočičák má nohy, je vzhůru tak proč by nemohl ťapkat po svejch?“ a usmál se, ale nebyl to radostný úsměv, byl to spíš úsměv maniaka, celkem strašidelný úsměv. Ork cosi zamumlal a pak mě málem hodil na zem. Až když jsem šel jsem si všiml velitelky, měla ocelovou zbroj, rohatou přilbici na hlavě, za opaskem zvláštní meč, který vypadal hodně staře, ale přesto se zdál být ostrý a pevný a v ruce držela opravdu bytelný železný štít, ale tohle nebyl normální železný štít, krom toho že byl vylepšen korundem, na což si vzpomínám jak mi strýček ukazoval tento štít, ale na tomto štítě bylo cosi zvláštního, jakoby na něm plul oheň, který se občas zaleskne. Žena byla redguardka, když se na khajiita podívala, tak měla osmahnutou levou část hlavy a táhla se jí přes obličej jizva, na části obličeje, který nebyl spálený měla bílé válečné malování, byla to lebka, v jejich očích, nebo spíše oku byla vidět zlost, nenávist a chuť pro zabíjení, druhé oko měla celé zakaleně bílé, takže na něj asi byla slepá, ale i tak z ní šel opravdu velký strach. Pohrdavě se na mě podívala a pak se zase dívala směrem, kterým jsme šli. Došli jsme až k jeskyni, před kterou jsme zatavili. Hlavní banditka se otočila a řekla: „Agricyone, pojď nám rozsvítit!“ jeden muž kývnul a šel před nás a do ruk si přichystal ohnivé kouzlo a vešel do jeskyně. Všichni jsme šli za ním, cestou J' Zenimu došlo, co velitelka myslela tím rozsvítit, muž cestou zapaloval pochodně pomocí kouzel. Jak jsme tak šli hlouběji a hlouběji, tak mě z ničeho nic zastavil ork a řekl: „Bacha! tady je naše past, takže jestli nechceš bejt na kaši kvůli šutrům, tak ten provázek obejdu.“ a skutečně, byl tu malý, sotva viditelný provaz a jelikož jsem tu nechtěl být zavalený, tak jsem nad ním udělal co největší krok. Upravil/a sirPavoucek456 dne 28.06.2015 20:24 mé dílo: khajiitský deník http://skyrim.4fa...rowstart=0 Na reálném životě mě štve jedna věc: ať se naučím sebevětší počet thu' um, tak nemám žádné dračí duše na jejich využití...


sirPavoucek456	#25 Přidané 03.04.2015 13:29
Příspěvek: 112 Založený: 06.11.14	V tomto díle budu mít trochu jinak přímou řeč - vždy ji dám na nový řádek, ale jinak se nic nezmění. část 10 Vešli jsme do jeskyně. Zastavili jsme se ve zdánlivě hlavní místnosti, ale Agricyon šel rozsvítit ještě hlouběji do jeskyně. Velitelka si odložila meč a štít na stůl a sedla si na kamennou "lavici", poté na khajiita promluvila: „Chovej se tu jako doma, vlastně... tohle je tvůj nový domov... dokuď se nerozhodnu, co s tebou.“ „Jako doma? Takže khajiitovi nic nebrání v útěku?“ „Hmrf... Z domu snad utíkáš?“ „Když khajiit naposledy viděl svůj domov, tak seděl ve voze jako zajatec, ach já je tak nenávidím!“ „Nenávidíš koho?“ „Thalmor...“ a po těchto slovech jsem se šel podívat hlouběji do jeskyně. J' Zeny tak nějak nevěděl, co tu má dělat a doufal, že mu tu nikdo neublíží. První místnost, kterou uviděl byla něco jako tréninková místnost. Stáli tam tři panáci na cvičení zbraní z blízka a tři na cvičení s luky. U jednoho stál ork, který mě nesl a pravděpodobně si vyléval zlost na jednom z panáků. K tomu orkovi jsem se nechtěl moc přibližovat, tak jsem šel dál, až jsem narazil na místnůstku, kde byl jenom alchymistický stůl a něco, co vzdáleně připomínalo zahrádku, nebo hnízdo. U stolku stál kouzelník Agricyon a cosi tentoval v misce. Když si khajiita všiml tak se usmál ale to bylo vše co udělal. A jelikož zde taky není nic k vidění, tak se J' Zeny otočil a chtěl jít zpátky, ale když se otočil, tak se přímo před něj po pavučině snesl obří pavouk! J' Zeny se lekl a uskočil. Při doskoku dopadl na alchymistujícího kouzelníka a shodil ho na zem. Když se zvedl, tak dal khajiitovi facku a pak se zasmál, protože toho pavouka chovali, takže byl neškodný. I od tud jsem odešel celkem rychle, jak já ty pavouky nenávidím. Dál už jsem prohledávat jeskyni nechtěl, tak jsem se vrátil zpátky do hlavní místnosti, kde hlavní banditka vařila jídlo. „Máš hlad, khajiite?“ řekla „Tak trochu ano.“ „Jelikož jsem hodná, tak jsem ti tu udělala domácí mňamku, jakože Elsweyrskou kuchyni.“ „Vážně?“ „Ano, vařím tu Elsweyrské fondue.“ Khajiitovi vrtalo hlavou, proč je na něj velitelka tak hodná, ale byl rád, že mu neubližuje, tedy aspoň zatím. Po chvilce se žena zvedla od kotlíku a přinesla mi misku s jídlem, ach to byla lahoda. Když J' Zeny dojedl, tak si opět všiml onoho starého meče a okovaného podivného štítu, jenž oranžově světélkoval. Reguardka si všimla khajiitova počínání a promluvila: „Líbí se ti můj meč?“ „Je zvláštní, khajiit ještě takový neviděl.“ „Je to starobylá nordský meč, zdědila jsem ho po svém otci, který byl nord a ten ho zdědil po svém otci a tak dál, až se dostaneme k nějákýmu pra pra pra pra pra pra a ještě párkrát pra dědovi.“ „Zvláštní. A co ten štít? Proč se tak oranžově leskne?“ „Tenhle okovaný železný štít jsem vzala mímu bejvalýmu. Zjistila jsem, že mě podváděl, když jsem na to přišla, tak jsem ho probodla svým mečem a jeho štít si vzala, pak jsem si vzala i výstroj z jeho kovárny. Ostatně, od té doby patřím mezi bandity.“ mluvila tónem, který zněl, jako že je hrdá na to, co udělala a taky že je ráda, že se o to někdo zajímá. „A jak jste přišla k té spálené tváři?“, teď se trochu zamračila „To mi udělala tvoje kamarádka. Nebýt očarování, které na tom štítu je, tak by to bylo horší nejen pro mě, ale i pro tebe.“ „Očarování? Jaké očar...“ „Ten oranžový lesk znázorňuje, že na štítě je očarování, které tlumí ohnivou magii.“ Téhož večera, když khajiit šel spát, uviděl, že se banditi o něčem baví. Když domluvili, tak kývli souhlasně hlavou a poté jeden bandita v civilním oblečení vyběhl ven z jeskyně. Asi šel pro zásoby. Další den se J' Zeny probudil spoutaný a s roubíkem v puse. Hlavní banditka mě násilím dostala do hlavní místnosti, kde byl bandita, který včera odešel spolu s thalmorským kouzelníkem a dvěma bojovníky. Kouzelník ke mně přišel a začas si khajiita prohlížet. Poté se otočil na banditku a řekl: „Toho khajiita neznám. A ani nevím o tom, že by byl hledaný. Jak se vůbec jmenuje?“ „My nevíme pane ehm...“ „Říkejte mi ‚justiciář‘. Hmm....“ a otočil se na khajiita „Jakpak se jmenuješ chlapče?“ „Lo' Khan“ „To není celé jméno!“ „Ale je...“ nestihl jsem dopovědět „Khajiity jsem studoval, něco o nich vím. Tohle nemůže být celé tvé jméno... lev... něco ti na tom vymyšleném jménu chybí, vážně si začínám myslet, že je hled...“ nestihl dopovědět a ze zad do srdce se mu zakousl šíp. Justiciář se otočil a pak mrtvý spadl na zem. Všichni začali hledat pachatele, ale pravý chaos nastal až teprve, co všude začly létat ohnivé koule. V tom zmatku ke mně kdosi přiběhl a zbavil khajiita pout. Byl to Ralof. V ruce držel moji usňovou zbroj s rukavicemi, za opaskem se mu houpal elfský meč, na zádech měl primitivní luk s toulcem od železných šípů. Oděn byl v okované zbroji a kožených botách. Usňovou zbroj s rukavicemi podal khajiitovi a pak se rozeběhl směrem k elfům a banditům, ale dříve, než tak učinil mu J' Zeny podal svou elfskou dýku. Rychle jsem si oblékl zbroj a nasadil rukavice a vyběhl na pomoc. Najednou se odkudsi objevila Elisorya. Zasypala jednoho banditu salvou ohnivých koulí a poté vytáhla modrý lektvar a rychle ho vypila. Lahvičku pak hodila po jednom elfovi, který na ní vyběhl. Skončil stejně, jako velitelka banditů, s obličejem na škvarek, až na to, že tenhle neměl štít ochraňující před magií. J' Zenyho zase upoutal Ralof, který zrovna bojoval s elfem. Kromě ran byl elf zasypáván též nadávkami, ale když Ralof řekl: „Talos je nademnou!“ ho elf odkopl a sekl ho po ruce, čímž Ralofa odzbrojil, teda zůstala mu dýka, se kterou se rozeběhl na elfa se slovy: „Vítězství, nebo SOVNGARD!!!!!!“, skočil a hbitě ho celého pořezal. Elf téměř okamžitě zemřel. Po tomto malém vítězství si Ralof vzal meč a šel bojovat s bandity. Ale počkat! Až teď to J' Zenymu došlo. Kde je velitelka?! Upravil/a sirPavoucek456 dne 28.06.2015 20:24 mé dílo: khajiitský deník http://skyrim.4fa...rowstart=0 Na reálném životě mě štve jedna věc: ať se naučím sebevětší počet thu' um, tak nemám žádné dračí duše na jejich využití...


Adrian_S	#26 Přidané 03.04.2015 20:30
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	Když zavřu oči nad některými chybkami, deník nabírá na akci.. Pěkné.. Pokračuj.. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


sirPavoucek456	#27 Přidané 04.04.2015 14:14
Příspěvek: 112 Založený: 06.11.14	nevím proč, ale přestal jsem si to po sobě kontrolovat (asi kvůli nesčetnému počtu čtenářů), ale jakmile budu mít čas, tak to opravim (snad ještě dnes). Jinak děkuji za pozitivní koment edit: je lepší, když budu dělat to řádkování přímé řeči jako v posledním díle (pokaždé na nový řádek) nebo postaru (za sebou)? Upravil/a sirPavoucek456 dne 04.04.2015 14:19 mé dílo: khajiitský deník http://skyrim.4fa...rowstart=0 Na reálném životě mě štve jedna věc: ať se naučím sebevětší počet thu' um, tak nemám žádné dračí duše na jejich využití...


Adrian_S	#28 Přidané 05.04.2015 00:11
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	Dělej, co uznáš za vhodné.. Za sebe: Mě se líp čte "posl. verze" řádkování Takové uplatňuji ve svých povídkách.. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


sirPavoucek456	#29 Přidané 05.04.2015 13:02
Příspěvek: 112 Založený: 06.11.14	takže pro řádkování zatím hlasuje 100% hlasů, takže to budu dělat tak jako v posledním díle mé dílo: khajiitský deník http://skyrim.4fa...rowstart=0 Na reálném životě mě štve jedna věc: ať se naučím sebevětší počet thu' um, tak nemám žádné dračí duše na jejich využití...


sirPavoucek456	#30 Přidané 06.04.2015 11:50
Příspěvek: 112 Založený: 06.11.14	Dávám tu hlasování, věřím, že to čte více lidí, než Adrian a moje mamka, protože už to má 913 shlédnutí. No, ale přejděme k věci: hlasování bude o pokračování / ukončení deníku (v případě ukončení tím nemyslím hned, ale třeba až 20 díl). Náš hrdina s Ralofem se blíží ke Skyrimu, tak tady jsou možnosti pokrač. / ukonč. děje: 1) deník bude ukončen tam, kde začíná hra 2) v deníku dojdou stránky, takže J' Zeny už nebude moct psát 3) pokračování ve Skyrimu bude mít začátek děje hry, ale bude to trochu jinak 4) děj ve Skyrimu bude normální, ale J' Zeny NEBUDE drakorozený jestli někoho napadne něco lepšího, ať sem návrh klidně napíše a já ho zhodnotím mé dílo: khajiitský deník http://skyrim.4fa...rowstart=0 Na reálném životě mě štve jedna věc: ať se naučím sebevětší počet thu' um, tak nemám žádné dračí duše na jejich využití...


Adrian_S	#31 Přidané 06.04.2015 12:49
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	Trochu mě překvapilo, žes dal tady hlasování do "deníku". Já osobně, bych to hlasování udělal buď hned ze začátku a nebo vůbec... Nějak se to sem nehodí. Protože přeci J'zeny může zažít něco jinadšího než je původní děj Skyrimu, a Ralof nemusí být ten Ralof z Vorařova... Třeba to může být jinadší... Zkus si s tím trochu pohrát.. Když bych si měl vybrat z tvých možností, tak asi 2. Jinak bych měl jinadší alternativu na deník: Po zážitcích v Cyrodiilu, kdy se z nich stanou odpadlíci, unikají před zákonem. Nevědomky však vstoupí místo do Skyrimu... do Morrowindu. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


sirPavoucek456	#32 Přidané 06.04.2015 13:19
Příspěvek: 112 Založený: 06.11.14	hmm... to by nebyl špatný nápad, bohužel jsem Morrowind v životě nehrál, takže by to pro někoho, kdo hrál mohlo být divné, ale jestli pro to bude více hlasů, tak proč ne. edit: teoreticky by mohli jít i do Hammerfellu nebo do Vysokoskalí edit 2: stejně ještě napíšu pár dílů, než se rozhodne to hlasování, jak jsem již psal, třeba až díl 20 Upravil/a sirPavoucek456 dne 06.04.2015 13:22 mé dílo: khajiitský deník http://skyrim.4fa...rowstart=0 Na reálném životě mě štve jedna věc: ať se naučím sebevětší počet thu' um, tak nemám žádné dračí duše na jejich využití...


Rety115	#33 Přidané 06.04.2015 14:06
Příspěvek: 12 Založený: 10.03.15	No nejsem ani pro jednu možnost, líbí se mi to tak jak to je


sirPavoucek456	#34 Přidané 06.04.2015 15:46
Příspěvek: 112 Založený: 06.11.14	No, ale musí to nějak pokračovat, nebo se ukončit. Leda by byla zvolena možnost 2 a v deníku by došly stránky, takže by to prostě skončilo. Jelikož měli namířeno do Skyrimu, tak jsem tam dal 2 možnosti ukončení a 2 možnosti pokračování, Adriho napadla ještě jiná možnost, takže tu máme 5 možností a já bych byl rád, kdyby jsi jednu zvolil (a pro případ možnosti jiná země, než Skyrim by se J' Zeny na 80% odpojil od Ralofa) mé dílo: khajiitský deník http://skyrim.4fa...rowstart=0 Na reálném životě mě štve jedna věc: ať se naučím sebevětší počet thu' um, tak nemám žádné dračí duše na jejich využití...


sirPavoucek456	#35 Přidané 11.04.2015 11:42
Příspěvek: 112 Založený: 06.11.14	část 11 Z ničeho nic na khajiita vyskočil Agricyon ze svým šibalským úsměvem. Začal si připravovat ohnivé kouzlo, ale nestihl ho vypustit. J' Zeny ho vší silou praštil do hrudi a odběhl, ovšem jakmile udělal prvních pár kroků, tak těsně vedle něj prolétla ohnivá koule, zpanikařil jsem. Slyšel jsem proletět další, ta skončila těsně za khajiitem. Proběhl jsem kolem stolu s vybavením velitelky, khajiit slyšel jak Agricyon vypouští nové kouzlo. Neváhal jsem. Čapl jsem štít, otočil jsem se a dal ho před sebe, být o vteřinu pomalejší, byl by khajiit v plamenech. Ohnivá střela trefila štít a náraz odhodil J' Zenyho o půl metru dozadu. Vstal jsem a ze štítem před sebou jsem si stoupl do bojové pozice, vyčkával jsem další střelu. Když khajiit uslyšel jak jeho sok čaruje, nedalo mu to a koukl na něj. Střela letěla do khajiitových noh, khajiit stačil tak tak dát štít dolů, tentokrát se khajiitovi nic nestalo, protože byl na náraz připraven. J' Zeny se nenápadně začal posouvat dopředu, přesněji řečeno ke stolu s mečem. Agricyon ze začal smát. Vystřelil další ohnivou kouli, která proletěla nad khajiitem, poté bylo slyšet jak něco polyká. A vskutku, pil modrý elixír. Když dopil, lahvičku odhodil a znova si připravil ohnivé kouzlo. Když se přiblížil ke khajiitovi, tak začal kouzlit, ale toto nebyly ohnivé střely, tohle bylo chrlení ohně. Najednou se všude kolem khajiita ocitly plameny, pořád se mi nic nedělo, jen mi bylo příšerné vedro. Pak jako by se oheň zmírnil a bylo zase slyšet polykání tekutiny, okamžitě mi došlo, že Agricyon jednou rukou kouzlí a v druhé má lektvar, takže toho J' Zeny okamžitě využil. Během vteřiny si stoupl a uchopil meč. Bandita, který toto nečekal přestal kouzlit a téměř okamžitě poté se octl s mečem v hrudi. Najednou jsem znova uslyšel dívčí křik. Khajiit se rozhlédl a uviděl orkského banditu který zrovna napadnul Elisoryu, tak nechal mrtvého kouzelníka mrtvolou a rozeběhl se na pomoc Elisorye. Rychle jsem vyběhl ze štítem přede mnou. Když jsem byl blízko, sklonil jsem hlavu a začal řvát. Pak jsem ucítil náraz a následný pád na někoho, khajiit shodil banditu na zem. Z bandity jsem slezl a zeptal se Elisoryy, jestli je v pořádku, zakývala hlavou, jenže to už se zvedl bandita ze země. Khajiit se na něj otočil a vší silou ho praštil štítem, poté ho zasypal ranami. Když jsem si byl dostatečně jistý, že je mrtvý, přišel k nám Ralof celý od krve a řekl: „Tak tobychom měli.“ „Khajiit se obává, že ne.“ „Proč myslíš?“ „Tito bandité mají velitelku, J' Zeny ji v boji neviděl.“ jen to dopověděl, tak se ve dveřích objevila reguardka v ocelové zbroji, za ní se vynořil ork Bramog a za tím vším se ozval štěkot a vytí vlků. Velitelka se na nás naštvaně podívala a promluvila: „Takže naše malá past vás nezastavila?“ Ralof se pousmál a řekl: „Byli jsme čtyři, teď jsme dva plus ten, pro koho si přicházíme.“ „Vypusťte vlky!“ řekla velitelka, po těchto slovech se za banditkou objevil argonian se smečkou vlků, kterým dal povel na útok. Vlci se na nás rozeběhli, první vlk, který byl nejrychlejší shořel Elisoryiným kouzlem, druhý to schytal elfským mečem, do třetího se zabodla dýka, kterou Ralof hodil přímo ukázkově a čtvrtý dostal po čuni, když skočil na khajiita. Už zbyl jen poslední vlk, ale když viděl, co jsme během okamžiku udělali s ostatními vlky, tak zakňučel, stáhl ocas a schoval se za argoniana. Zdá se, že to ještěřáka naštvalo. Ze zad vytáhl ocelovou palici a rozeběhl se proti nám, za ním vyběhl ork a vlk, kterého toto počínání zdá se povzbudilo se rozeběhl taky, jen velitelka zůstala na místě. První u nás byl vlk, tomu se podařilo kousnout Ralofa do nohy, ovšem poté dostal ránu do hlavy ode mě. Argonian a Bramog k nám doběhli zároveň, ovšem ork zatím nebojoval, jenom argonian kolem sebe začal máchat kladivem, ovšem jeden jeho útok překazila Elisorya ohnivou střelou, poté na něj skočil J' Zeny a začal ho mlátit, ale najednou ork nelidsky zařval, byl to opravdu hlasitý řev plný vzteku, všichni se na orka zadívali, čehož využil argonian a shodil mě na zem, ovšem dostal další ohnivou ránu, kterou již nepřežil, teda začal celý hořet a pobíhat po jeskyni. Podívaná to byla pěkná, ale teď jsme se museli soustředit na orka, který se zrovna rozeběhl na Ralofa a odhodil ho asi dva metry před sebe, až teď vytáhl své dvě železné sekyry. Elisorya po orkovi vystřelila ohnivou kouli, ale jako by nic neudělala, jen orka ještě více vyprovokovala. V tom se znova ozvala velitelka: „Tak co, jak se vám líbí Bramog ve stavu zběsilého vzteku hm...?“ a vytáhla lovecký luk. J' Zeny nevěděl, na koho má útočit, ale jelikož ork změnil směr na Elisoryu, tak jsem se za ní taky rozeběhl. Ork už se napřahoval k úderu, jenže to už khajiit byl u něj, skočil před Elisoryu a nastavil štít, ucítil jsem obrovský náraz, i přes to, že štít byl opravdu bytelný khajiita obrovsky rozbolela levá ruka, až zasyčel bolestí. A další rána, ještě větší, za kterou následovala další bolest. Když si khajiit myslel, že se Bramog znova napřahuje, tak štítem máchl před sebe, doufal, že se mu podaří trefit Bramoga a tím ho vyvést z rovnováhy, naštěstí se mu to podařilo. J' Zeny se přestal krýt a udeřil do orka, ten už se dal do kupy, tak ho khajiit znova udeřil štítem a dal mu dvě rány, ovšem třetí nestihl, ork se po druhé ráně začal napřahovat k úderu, jeho ruku ale chytl khajiit, jenže zapomněl na orkovu druhou zbraň, ta se khajiitovi zaryla přímo mezi žebra, jedno mu i prasklo. Khajiit ucítil obrovskou bolest. Dech se zrychlil, z rány se začala valit krev, jakoby se okolní svět zpomalil, čekal jsem druhou ránu, ale ta nepřišla, místo toho přišlo temno. Upravil/a sirPavoucek456 dne 28.06.2015 20:25 mé dílo: khajiitský deník http://skyrim.4fa...rowstart=0 Na reálném životě mě štve jedna věc: ať se naučím sebevětší počet thu' um, tak nemám žádné dračí duše na jejich využití...


sirPavoucek456	#36 Přidané 17.04.2015 16:30
Příspěvek: 112 Založený: 06.11.14	hlasování pokračuje část 12 „Žije!“ vykřikla Elisorya, když jsem otevřel oči „Už jsem se lekl, že to nezvládneš.“ zasmál se Ralof za mými zády a poplácal khajiita po rameni. Khajiit měl spoustu otázek, chtěl se posadit, ale kdosi ho zastavil „Klid chlapče, vytrpěl sis toho dost, celé tělo si měl od modřin, nějaké spáleniny se taky našly a navíc jsi měl díru v plicích. Kdybys neupadl do bezvědomí, asi by jsi nepřežil tu bolest.“ byl to kněz. J' Zeny teda zůstal ležet a zeptal se „Kněz, khajiit myslel, že zdejší chrám je zavřený.“ „Je, ale to neznamená, že tu nemůžu zůstat.“ odpověděl a podal khajiitovi polévku se slovy „Na jez, než to vystydne. Je dobrá, zeleninová.“. Když khajiit dojedl, tak Ralof řekl „Až se postavíš na nohy, tak se vydáme do Skyrimu, jestli už zítra budeš schopný cesty, tak můžem jít s karavanou, ale teď odpočívej.“, po těchto slovech všichni odešli, konečně čas si zapsat poslední události. Je tu nuda, zase. Kde jen mám svůj nůž? Tady je, khajiit ho už našel, teď, co by s ním tak mohl dělat? No nic, J' Zeny neví, co by měl dělat, tak si jde lehnout, snad usne. „Budíček.“ řekl Ralof sedící vedle khajiita, když jsem otevřel oči. „To je dost spáči, že už jsi vzhůru, je odpoledne, rychle, ať nám karavana neuteče!“ J' Zeny tedy vstal, protáhl se a oblékl si svoji usňovou zbroj, boty a ocelové rukavice, dýku si připnul k pásku a deník si pečlivě schoval, poté řekl „J' Zeny je připraven.“ „Obávám se, že ne mladý příteli. Co oběd, teda vlastně snídaně?“ řekl vcházející kněz. Khajiit se teda šel najíst, opět dostal polévku. Když jsem dojedl, tak jsme s Ralofem vyrazili na cestu. Asi půl kilometru za hradbami Brumy jsme dohnali khajiitskou karavanu, zrovna obědvali. „Khajiit si už myslel, že půjdeme samy.“ řekl jeden khajiit na uvítanou, ach to je tak příjemné zase slyšet hlas khajiita. Až teď, když si Ralof ke khajitům přisedl si J' Zeny všiml, že Ralof si vzal štít od velitelky banditů. Když se karavana znova dala do pochodu, tak Ralof khajiitovi řekl, že jelikož vyrazili celkem pozdě, tak se ještě před hranicemi Skyrimu zastaví a přespí, bude to sice brzo, ale pořád lepší než přespávat v horách. Už se objevily hory, není sice večer, ale už se stmívá. Brr... začíná sněžit, J' Zeny ten sníh nenávidí! Khajiiti rozdělávají oheň a jsou zabalení v dekách, i J' Zeny se do dvou zabalil. Všichni se vyhřívají u ohně a popíjejí medovinu, teda skoro všichni, jen Ralof sedí na zamrzlém kameni, jen ve zbroji, která není skoro vůbec zateplená a popíjí vodu. „Je to zvláštní.“ promluvil Ralof, když k nám přišel, „Khajiit nechápe, co je zvláštní?“ „My, nordi, jsme zvyklí na sníh a zimu i přes to, že nemáme žádný kožich, ale vy, khajiiti, zimu nenávidíte a pomalu umrzáte, když jste ve vánici.“ poté se do rozhovoru zapojil ještě jeden khajiit „Kharjo si myslí, že khajiiti nevydrží tak dobře v zimě jako nordi, protože jsou zvyklí na věčné opalování a věčné teplo. Khajiit si myslí, že kdyby nordi šli do Elsweyru, do těch pouští, tak by jim tam taky nebylo nejlépe, zato khajiiti by tam byli v pořádku i se svými kožichy.“ „Už je pozdě, khajiit jde spát.“ řekl J' Zeny a odešel do jednoho stanu. Ráno, když J' Zeny vstal, našel venku všechny členy karavany, jak meditují. A Ralofa, který se na to usmívá, asi ho to pobavilo, ale karavana to ignorovala. „Co to děláte?“ zeptal se J' Zeny „Za pomoci meditace se snažíme promluvit ke khajiitskému zvířecímu bohu Iusovi, aby khajiitům zařídil bezpečný přechod přes...“ a v tu chvíli se Ralof rozesmál. Khajiiti si stoupli a podívali se na něj, ale Ralof to nějak moc nevnímal a popadal se za břicho „Ilas, nebo jak se jmenuje? Zvířecí bůh. Cha chá, to je vtipný!“ „Hele norde, zaprvé je to Ius a navíc khajiiti se taky nesmějí tvému zakázanému bohu Tsalovi.“ na to se Ralof přestal smát a nehezky se na něj podíval „Je to Talos! A radši si dávej bacha na jazyk kočko!“ a tohle namíchlo khajiita, přiblížili se k sobě na pár centimetrů a zle se na sebe zadívali, oba dali ruce v pěst a chtěli začít bojovat, ale vtom mezi ně dal Kharjo palcát „Tak se zase hezky uklidníme, ano, hoši?“ a lehce odstrčil khajiita, nakonec se radši nechali. Už jsme vyrazili na cestu. Zatím jdeme po rovince, ale hory jsou již před námi a co nevidět je začneme zdolávat. Vyšli jsme ráno a je již pozdě večer, možná zase ráno, ale podařilo se! Úspěšně jsme překročili hory, khajiiti včetně J' Zenyho celou cestu trpěli, jen Ralof byl vždy svěží a o krok před karavanou. A zdá se, že meditace zabrala, jelikož celou cestu nesněžilo. J' Zeny je již hodně hodně unavený, už pomalu usíná za chodu, dokonce jednou i usnul a Ralof mě musel probouzet. Nakonec se Ralof nabídl, že unaveného khajiita ponese, nebylo to sice příjemné, ale stejně jsem usnul. J' Zeny se probudil v posteli, v krčmě. Své věci, všechny věci, dokonce i svých dvacet tři septimů. Jinak Ralof ani nikdo jiný tu nebyl. Když se J' Zeny oblékl a zašel do středu hospody, tak měl jeden volný stůl, na kterém bylo jídlo. Stál u něj barman a ukazoval na khajiita prstem, ať jde k němu blíž. Stůl byl rezervován právě pro J' Zenyho, měl zde snídani a ještě tornu s jídlem na dva dny, to vše tu zanechal Ralof. Když J' Zeny dojedl, tak se po Ralofovi začal vyptávat, až nakonec zjistil, že šel za Ulfrickem, do města Větrný Žleb, ale barman si prý nebyl jistý, jestli tam dojde, protože když odcházel, tak za ním šlo pár legionářů. J' Zeny si tak matně něco pamatuje o rebelii, takže jestli Ralof, jako rebel, padl do rukou Legie, nebo ještě hůře Thalmoru, tak to je velmi špatné. J' Zeny se ještě zeptal na město, ve kterém se nachází a na nejbližší císařskou pevnost, chtěl totiž zachránit Ralofa. Upravil/a sirPavoucek456 dne 28.06.2015 20:25 mé dílo: khajiitský deník http://skyrim.4fa...rowstart=0 Na reálném životě mě štve jedna věc: ať se naučím sebevětší počet thu' um, tak nemám žádné dračí duše na jejich využití...


Adrian_S	#37 Přidané 17.04.2015 23:53
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	K deníku: Pěkný pokrok. Konečně se dostal dál za Cyrodiil.. A začínává to být napínavější.. K pravopisu: Dávej si pozor na opakování slov. Trochu mě bije do očí, když neustále používáš "KDYŽ....., TAK....". Zkus to občas jinak napsat, rozhodně to nebude špatné. K hlasování: Vysvětli mi to ještě jednou.. Nějak jsem to nepobral.. Prozatimní hodnocení: Krapek lepší, jen to chce ještě trochu dopilovat... 69 % Upravil/a Adrian_S dne 17.04.2015 23:54 "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


sirPavoucek456	#38 Přidané 24.04.2015 15:36
Příspěvek: 112 Založený: 06.11.14	na to když a tak si budu dávat pozor a děkuji za kladný ohlas To hlasování by mělo rozhodnout, zda to v blízké době utnout (třeba 20. díl) nebo jestli v tom ještě pokračovat, mluvím tu o dílech budoucích, protože tu nejsem zas tak známý, takže doufám, že než přijde doba ukončení hlasování, tak tu bude o pár hlasů víc. A počítám s tím, že každý, kdo hrál Skyrim ví, že se odehrává 200 let po Oblivionu, ale tento deník se odehrává ještě deset let před Skyrimem možný spoiler část 13 Zašel jsem si do obchodu pro mapu, obchodník ještě khajiitovi ukázal na mapě hlavní města a taky pevnost Neugrad, která je nejbližší císařská pevnost. Khajiit se tedy vydal na východ, teda na jihovýchod. Proč je jen tato oblast zasněžená, J' Zeny ten sníh nenávidí. Už se objevily hradby. Při cestě se J' Zeny snažil vymyslet nějaký plán, ale nic ho nenapadlo, krom jedné blbosti, které nevěřil, ale nic jiného mu snad ani nezbývalo, koneckonců za pokus nic nedáš, teda snad. J' Zeny došel ke bráně, kupodivu u ní nikdo nestál, když v tom vedle něj spadla prázdná láhev od alkoholu, smích a nadávka legionářů. Pak jeden legionář, který nebyl zrovna střízliví začal cosi mluvit: „Hele mladej, mohl by jsi schovat tu flaštičku? A nikomu to simtě neříkej, že jsme si trochu popili.“ khajiit využil příležitosti a řekl: „Dobře, ale nejdřív khajiitovi řekněte, jestli tu náhodou není jeden vězeň, co přišel asi včera.“ „Vězeň zde? Jako pár věz... ‚škyt‘ …vězňů tu je, ale nikdo novej nepřišel. My tu totiž... ‚škyt‘ ...máme plnou věz...“ „Ty tupče! Neříkej mu to, není z Legie.“ řekl další legionář „Tak když to nedomluví, tak khajiit pěkně vezme tu láhev a dá ji vašemu generálovi.“ „Ne, počkej kamaráde. K nám už vězni nemůžou, ale v pevnosti Šedoblat, asi půl kilometru na západ od Bílého Průsmyku je taky pevnost, tam se koukni.“ „Kudy by khajiit měl jít?“ „Na sever od Hel... ‚škyt‘ ...genu je vesnice Vona... ehm, nikdy jsem si to pořádně nezapamatoval. Jo, Vořavov. Pak jdi stále na sever a až dojdeš do Bílého Průsmyku, tak zaboč doleva. A tu lahvinku si ‚škyt‘ můžeš vzít s sebou.“ Khajiit tedy poděkoval a šel zpátky do Helgenu. Helgenem jsem již prošel, teď jsem na cestě do Vořavova, khajiita při cestě přepadl bandita, nebo zloděj, to je jedno. Byl to argonian a chtěl po J' Zenym jeho dýku, ovšem nečekal to, co jsem udělal. J' Zeny začal podávat tomu lotrovi dýku, ale těsně předtím, než ji uchopil, tak ji khajiit argonianovi zabodl do ruky, skrz na skrz. Argonian zakřičel bolestí a vytasil proti khajiitovi svoji železnou dýku, tak začal souboj. Argonian zaútočil jako první, tomu jsem se vyhnul, druhý útok khajiit vykryl svojí ocelovou rukavicí a při třetí ráně J' Zeny chytil ruku svého soka, dýku mu z ruky vypáčil, otočil se kolem své osy a zabodl ji do argoniana, přímo do srdce, to udělal během vteřiny, takže ani argonian, ani J' Zeny tomu neuvěřil, že se mi to vážně podařilo. Argonian se chytl za ránu, ale pak se začal smát a dýku vytáhl a řekl: „Cha! Jsi slabý, navíc já mám kožešinovou zbroj, né jako ty usňovou.“ Ale to je špatné, jelikož se zdá, že jak J' Zeny moc necvičil, tak zeslábl, což je opravdu špatné. Ale teď není čas na ztrácení hlavy, jediný, kdo teď může ztratit hlavu je ten ještěr! V rychlosti jsem svému soku vytáhl dýku z jeho ruky a doufaje, že elfí dýka bude ostřejší ji zabodl do břicha již nesmějícího se argoniana, tentokrát vytekla krev. J' Zeny vzal druhou dýku, kterou třímal zloděj a i tu mu vrazil do těla, ovšem z téhle rány krev netekla, argonian se ještě jednou zasmál, ale při tom začal vyplivovat krev, J' Zeny se teda rozpřáhl a vší silou železnou dýku zabodl do zbroje, až argonian nadskočil, tahle rána již šla skrz brnění, ještěřák se svalil na zem mrtev. J' Zeny si oblékl jeho zbroj, protože je odolnější, než usňová, zloděj měl krom kyrysu také kožené boty, spíše střevíce a kožené nátepníky. Ovšem nátepníky jsem si nebral, protože mám své, ocelové, rukavice. No, konec lelkování a jde se dál. Už se objevila brána do Vořavova a na zemi se objevila jakási krvavá stopa, někdo tu někoho zabil, vlastně někdo tu zabil dva lidi. J' Zeny podle krvavé čáry našel dva legionáře, takže je možné, že Ralof nepadnul do zajetí. Rychle jsem se rozeběhl k Vořavovu. J' Zeny proběhl kolem kováře a za kovářovým domem uslyšel známý hlas. Na pařeze, blízko pily, seděl Ralof s obvázanou rukou. J' Zeny za ním přiběhl. J' Zeny zjistil, že Ralof z rána opravdu odešel a opravdu za ním šli dva legionáři, když prošel kolem strážných kamenů, nebo jak se to jmenovalo, toho si ovšem khajiit nevšiml, tak legionáře zabil a schoval, ovšem jeden ho sekl do ruky, až do kosti, takže ji má v podstatě zlomenou. Bohužel J' Zeny s ním jít nemůže, protože Ralof míří za Ulfrickem do armády a Ulfrick ve své armádě má jen nordy, žádnou jinou rasu prý ve své armádě nechce, protože podle něj jsou ostatní rasy podřazené, teda hlavně zvířecí rasy a dunmerové. Je to škoda, to že J' Zeny nemůže dále putovat s Ralofem, ne to, že je nějaký namyšlenec, co se vzbouřil Legii a navíc to je rasista. Naštěstí Ralof s Ulfrickem nesouhlasí s tím, že jsou ostatní rasy podřadné, ale jinak to je prý príma chlapík a dobrý vojevůdce. Každopádně, Ralof tu zůstane, dokud se mu nezotaví ruka a to může trvat i pár týdnů. A khajiit by tu nechtěl tak dlouho čekat, navíc by s ním stejně nemohl odejít, takže J' Zeny bude muset pokračovat dál. Při odchodu khajiita zastavil nord v železné okované zbroji, ocelových vysokých botách, železných rukavicích a v… Kapuci? „Zdarvím, ty jsi dobrodruh že?“ „Ne, vlastně ještě ne, ale khajiit se chystá na dalekou cestu nikam.“ „A vadilo by ti, kdybych ti dělal doprovod? Mé jméno je Siddkvild Bouřný Oštěp, sleduji tě od doby, co si se po Farlovi vyptával v hospodě.“ „Je to Ralof a ano, můžeš, ale nic moc nečekej, ani nemám moc peněz.“ „To nevadí, že nemáš peníze, vezmeme si je z padlých nepřátel.“ „Dobře, tak tedy jdeme.“ „Jakř máš plán, co uděláme jako první?“ „Půjdeme se najíst, jo a já jsem J' Zeny.“ khajiit už tak nějak kašlal na svoji tajnost, už se nikomu nebude představovat jako Lo' Khan. Khajiit tedy vytáhl ze svého vaku chleba a začal ho krájet svým nožem, samozřejmě utřeným nožem. Tak začal khajiitův život jako, no vlastně se nezměnilo nic, kromě toho, že už nemám cíl a taky se změnil společník, každopádně teď vyrážíme. Upravil/a sirPavoucek456 dne 28.06.2015 20:25 mé dílo: khajiitský deník http://skyrim.4fa...rowstart=0 Na reálném životě mě štve jedna věc: ať se naučím sebevětší počet thu' um, tak nemám žádné dračí duše na jejich využití...


Adrian_S	#39 Přidané 24.04.2015 15:58
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	No, tak jsem si to přečetl.. Ale nejdříve k hlasování a tak.. No, nemusíš to utínat, teda pokud se ti už nechce psát... Já bych být tebou pokračoval, ono v podstatě máš stále mnoho možností, co by se v jeho deníku mohlo objevit.. Navíc neříkej, že jsi tady na fóru NEZNÁMÝ.. Stačí, když se budeš občas zapojovat do diskuzí a nějak se "ozývat"... Já jsem taky byl kdysi neznámým, až po "publikaci" AP I se to nějak... "rozjelo" Vážně.. takže, tady ti poradím snad jediné: Zapoj se do diskuze.. (Nekonečná konverzace, slovní hry apod..) K příběhu: Až teďka mi došlo, že J'Zeny nemůže být drakorozeným. Proč? Píšeš, že se děj odehrává 200 let před občanskou válkou. OK, ale víš o tom, že khajiit nemůže být nesmrtelný, že jo? Leda, že by požil nějaký elixír nesmrtelnosti nebo tak něco.. Jinak si to nedokážu vysvětlit.. A co se týče Ralofa a Ulfricka... Kdysi dávno jsem psal, že to může být jiná alternativa, to ano.. Ale uvědom si, že pokud chceš psát tak nějak.. "pravdivý" příběh (mám na mysli věci, které jsou v TES: Skyrim), tak Ulfrik v tvé době NEMOHL žít! A nemohla být ani žádná občanská válka (možná nějaké povstání nebo střetnutí). Tohle mě trochu zarazilo... až teď jsem si to uvědomil... Tož vše k příběhovosti.. Jinak, trochu se mi zdá, že občas zapomínáš napsat nějaké "důležité" slovo (Helgenem jsem již prošel, teď jsem na cestě do Vořavova, khajiita při cestě bandita, nebo zloděj, to je jedno.) <- nechybí ti u "khajiita při cestě" přísudek? Nebo myslím si, že se v té části se Siddkvildem až moooooc rozepisuješ (jako, co má na sobě). Tam by možná stačilo jen, že k němu přišel nějaký muž v železném. Ale nechám to na tobě.. No.. zkus pokračovat dál.. ale abych ti řekl pravdu, tahle část má docela nedostatky... "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Rety115	#40 Přidané 24.04.2015 21:44
Příspěvek: 12 Založený: 10.03.15	Četl jsem si celou tvojí sérii a je opravdu ale opravdu pecková. Smekám před tebou je vidět že tě to opravdu baví. Upravil/a Rety115 dne 24.04.2015 21:46

Strana 2 z 4: 123 4

Přejít na fórum:

Podobná témata

Diskuze	Fórum	Odpovězeno	Poslední příspěvek
Drápy Khajiitů a jednoruční boj	Skyrim - dotazy, návody,..	3	07.02.2017 00:02
Mizí mi ocas u khajiita	Skyrim - dotazy, návody,..	12	03.08.2016 22:28
Výňatky z Dovahkiinova deníku	» Skyrim - Váš svět	5	15.03.2015 14:29
Z deníku draughira	» Skyrim - Váš svět	21	24.01.2015 14:13
Deníky lovce odměn	» Skyrim - Váš svět	30	17.10.2014 18:00