Dojmy z hraní Skyrimu
Přidal/a MortuusDominus dne 28. September 2011 19:35:21
Na stránkach www.vg247.com se dnes objevil článek od šťaslivce Nathan Grayson, který trávil hodinu a půl ve Skyrimu. Zde jsou jeho dojmy a popis toho, jak trávil svůj čas.
Novinka
Na stránkach www.vg247.com se dnes objevil článek od šťaslivce Nathan Grayson, který trávil hodinu a půl ve Skyrimu. Zde jsou jeho dojmy a popis toho, jak trávil svůj čas.
Skyrim se může pochlubit mnohem lepšími postavami a proměnlivými systémem vedlejších úkolů ...
Dungeony jsou navrženy specializovaným týmem poprvé v historii "serie"…
Plný hrůzostrašných pavouků…
Nesnáším pavouky. Již pouhá myšlenka na ně mi vnucuje touhu utéct do bunkru z oceli s arzenálem zbraní. Ale mám rád The Elder Scrolls více než je zdrávo - a to doslova. Více 27- hodinové zasedání si pravděpodobně vybralo vážnou daň na mém zdraví. Blíží se PAX demo byl až traumatizující zážitek. Viděl jsem ty screenshoty. Věděl jsem, že tam budou. Pokud šlo o mě, věděl jsem, že je to past, ale ta možnost úplné svobody ve slavném světě Skyrimu se stala neodolatelnou návnadou - abych se ocitl tváří v tvář té šeredné-hromadě-s malými očky - obřímu pavoukovi. Já to věděl.
Smířený s mým ponurým osudem, jsem se pustil do dema Bethesdy ...
Přivítalo mě velmi obsáhlé menu pro vytvoření postavy. Ignoroval jsem ho. Chtěl jsem vidět svět - né sérii pečlivě modelovaných obočí. Tak jsem se spokojil s výchozím barbarem a pojmenoval jej Thor. A tak hra zrodila mého nehynoucího norského Boha do jeskyně. Tam proběhla Thorova bitva. To proto, aby se zabránilo tomu, že by vzlykal jako malá holka, protože se má nevyhnutelně setkat s obřím pavoukem.
Vynořil jsem se z jeskyně do nádherně zalesněné oblasti s výhledem na hory. Hlavní úkol mi navrhoval, abych zamířil do nedaleké vesnice, abych oddaně a s hrdinskou duší -…Hele, vlk! A řeka! A táborák! Tak jsemse vydal na prohlídku tábora, protože řeky jsou mokré a vlci nebezpeční.
Dobrý, protože to, co jsem zjistil bylo docela zajímavé. Na první pohled to bylo jen průměrné tábořiště banditů. Nicméně, jak jsem se přiblížil, v táboře je byly dvě postavy a netasili na mě hned meče se zvýšeným hlasem. Místo toho se mě pokoušeli varovat, ať jdu pryč. Bylo zřejmé, že nechtějí žádné potíže. I tak jsem k nim šel krůček po krůčku, stále blíž a blíž a zvědav na to, jak budou reagovat. Když bylo jasné, že mi skočili na návnadu, tak jsem vytáhl sekeru a s radostí jim vyhověl. Není pochyb o tom, že boj v třetí osobě je tentokrát víc reálnější . Silný úder banditou zamával, ale normální útok se setkal jen s nevýraznou grimasou.
Bylo to, jako by se necítili zrovna nejlépe po setkání sekery a jejich klíční kosti, a tak ze zkušenosti předstírali bolest, abych se cítil líp. Všichni říkali, že je boj oproti Oblivionu výrazně lepší, ale - ve srovnání s ostatními …
Poté jsem se rozhodl vydat po proudu řeky, protože ti zlý vlci s pěnou u huby mě stále ještě nelákali. Skyrim je vizuálně naprosto ohromující, velmi pestrý a fantastický, efekty naprosto věrné. Šlehání větru do tváře, zahřmění bouřky, že to i ve mně vyvolalo pocit, že můj mocný bojovník by se potřeboval ukrýt.
A pak, los. V sekundě vyrazil, nabral směr – a můj přístup, dal jsem se do pronásledování. Nakonec jsem ho zahnal do kouta - víte, zády k okraji vodopádu. Sakra, ten los byl taktický génius nebo měl opravdu štěstí. Už měl zřejmě dost mých pokusů navázat s ním strhující hru na schovávanou - a rušit z divokou zvěř. Takže mi dal elegantně směr a už jsem šel. A přímo nad vodopádem…
Kupodivu jsem přežil a vodní proud – má nový rys - strhl mě asi jako kočku domácí, jejíž zvědavost ji zavedla do pračky. Nakonec mě proud „vysadil“ na úpatí hory, kde jsem uviděl neuvěřitelně zlověstně vyhlížející jeskyni. "Proč ne?" Pomyslel jsem si.
Procházím jeskyní, jak fascinován, tak i trochu vyděšen tím nazelenalým odstínem. Když přišla krutá nevyhnutelnost. Vrhl se na mě ze stínu. Stovky chlupů. Osm nohou. Žádná duše. Pavouk se na mě hnal a tak jsem se (jako v reálném světě) reflexivně odtáhl co nejdále od obrazovky. Tak rychle, jak jen je lidských silách možné jsem rychle rozevřel oblíbené položky a vybavil se svým ohnivým kouzlem. A pak jsem ho zabil. Sundal jsem ho ohněm.
Naštěstí toto není to pavoučí doupě, které jsem tak očekával. Tak jsem pokračoval procházením objektu, kde byly stany, které se zdály být z obřích hmyzích končetin – vyvolávalo to spíše negativní první dojem na místní kreatury zvané Falmeři. Zabít je. Na svou obranu musím říct, že oni si začali první, tak jsem byl rád, že s nimi ukončím jednou provždy.
Jeden Falmer? V pořádku. Dva Falmeři? Zvládnutelné za předpokladu, že mám oproti nim nějakou výhodu než purpurově zářící sekeru a dualní léčivé kouzlo (na zdraví) pro chvíle extrémního nebezpečí. Ale pak jsem objevil jejich domácí mazlíčky - možná ještě děsivější, než jsou pavouci a rozhodně silnější. Podařilo se mi běžet mimo tyto démoni. Ačkoli brzy jsem se ocitl před dveřmi a mým prvním všemocným protivníkem – Falmerem. Nějaký druh kouzelníka. Při dopadu sekery na jeho lebku jsem sotva registroval úbytek na jeho metru zdraví, tak jsem se rozhodl, že bude lepší žít a bojovat s nimi jiný den. Falmer, měl nicméně jiné plány. Zamrazil mě ledovým kouzlem, a pak stalo ještě něco depresivnějšího: obří trpasličí mechanický golem – se zářícím zlacením - zaslal svou neposkvrněnou pěst přímo do mé nehybné tváře. Můj křehký, pavouků bojící se Thor samozřejmě neměl šanci. Mrtvý. Krátce nato jsem se rozhodl, že tuto jeskyni už opravdu nemám rád.
Odchod z jeskyně Thorovi prospěl. On už se nebál smrti, což je vždy plus. Netrvalo dlouho a uviděl jsem zasněžené vrcholky hor, tak – a vzhledem k tomu, že si Elder Scrolls zakládá na svobodě, a k tomu, že ve Falloutu bylo mnoho neviditelných zdí - rozhodl jsem se horu vystoupat. Nebyl jsem zklamán. Ani v nejmenším.
Nahoře jsem našel podivné nápisy a to i na víku rakve. Jako každý hráč i já se vrhl na tu bednu. Zdá se, že ne. Rakev se otevřela a objevil se vychrtlý nemrtvý mág. Okamžitě vyvolal obří ledové stvoření a poté, co jsem se krátce naobdivoval ( jak byly lesklý ) - rozhodl jsem se „ořezat“ své ztráty, než oni „ořežou“ mě
Naštěstí se na mě osud usmál na krátkou chvíli. Ledový gigant, to uvidíte, závada. Zůstal přilepený na skále a tak jsem vyrazil k runě, že to prozkoumám, hra mě informovala, že jsem se naučil nové Shout - jeden ze speciálních schopností Dragonborna ( ve Skyrimu je hlavní postava tím posledním) lze jej použít jako ocelová kůže, aby se zmírnily následky při boji se stvořením chrlící oheň – které je ztělesněním apokalyptické smrti - Bohužel, moje postava není tak dost silná, aby tuto moc aplikovala. A tak jsem opustil ledového obra a běžel daleko pryč. Tak skončilo Thorovo až příliš krátké dobrodružství - ale rád bych si představil, že byl pak sežrán obřím pavoukem. Tak by si to on přál.