---

Tondulin:
,,Já vím." odvětila ti Kanna ,,S tím vínem za to můžu tak trochu já." načež se jí v tváři objevil provinilý výraz.
Podíval do tašky a ujistil ses, že ti nic nechybí.

Autobus zastavil na zastávce u školy a vy jste vystoupili.
,,Snad nepřijdem pozdě." zašeptala cestou Tamami.
Všiml sis hloučku Róninů postávajících u brány na školní pozemky. Shigeru ukázal směrem k vám a na Keisukeho povel se Róninové vydali pomalým krokem směrem k Vám. Tamami oběma rukama tvojí ruku a natiskla se na tebe, přitom na ní bylo vidět, že má strach.
Keisuke se nadechl a spustil: ,,Ahoj Chibo. Vypadá to, že nejsi takovej srab, jak jsi tvrdil, když jsme se viděli naposled. Udělal jsi na mě dojem a tak jsem se ti rozhodl dát poslední šanci. Buď od teď budeš dělat pro mě, nebo dostaneš lekci a skončíš támhle." pokynul s vítězoslavným úsměvem ke dvojici velkých kontejnerů na protější straně silnice ,,A rozhoduj se rychle."
Kazou, který by byl nejradši pro udělení nějaké lekce hned, se z Keisukeho nabídky netvářil příliš nadšeně a se zaťatými zuby byl připravený podřídit se rozhodnutí svého vůdce, ale podle výrazu v jeho obličeji bylo vidět, že doufá v to, že odmítneš.

Než jsi ale na Keisukeho nabídku stačil zareagovat, jenže se za ním objevila docela vytočená Misuzu a spustila dost nepříjemným tónem: ,,Keisuke! Musíš mi pomoct! Ten hnusnej anglán musí dostat lekci! Dám vám, co si řeknete, ale musí to bejt ještě dneska."
Keisuke dal oči v sloup a otočil se k Misuzu: ,,Copak nevidíš, že tady něco řeším s Chibou? Udělám si na tebe čas, hned jak skončím s tímhle pokusem nerespektování Róninů, které by si potom někdo mohl vyložit, jako nerespektování mojí autority."
,,Kašli na něj!" nenechala se odbýt Misuzu ,,Není na něj spolehnutí! Ani neudělil tomu angličákovi lekci, a to jsem se s ním dohodla."
(většina z Róninů upírá svou pozornost k Misuzu, jen Kazou a ještě jeden z nich po vás občas hodí okem, abyste náhodou nevzali do zaječích)

Aurelius:
Asami s Yunou téměř současně přikývly a vydali se s tebou pryč ze šatny, stejně jako Midori, která stále působila dost roztřeseně.
,,Takhle se mnou mluvit nebudeš ty pitomej angličáku! Abys věděl, tak mám spoustu nápadníků!" zařvala z plných plic vztekající se Misuzu ,,Už teď by ses měl bát, rozumíš? Měl by ses bát! Vy všichni byste se měli bát!" ale když zjistila, že jí ignoruješ, zrudla vzteky ještě víc a rozběhla se ven.
Akari ještě chvíli zůstala stát s nechápavým výrazem a když si uvědomila, že se zrak všech přítomných upírá k ní, hledajíc správná slova: ,,Já... Já nejsem podržtaška... a s Misuzu fakt ne to... ehm... nechodíme." položila Misuzinu aktovku na její skříňku a snažila se dělat, jako by nic.

Když jste byli necelých pár metrů od schodiště, z šaten za vámi se ozvalo zadýchaným dívčím hlasem: ,,Co se tu děje? A kde je ta dívka, co tu vyřvávala, že má spoustu nápadníků tak, že to bylo slyšet až v ředitelně?" z čehož si usoudil, že to byla nejspíš někdo ze členek studentského koncilu.
Místo odpovědi se jí ale dostalo jen hlasitého smíchu.

,,P-Promiňte." dostala ze sebe roztřesená Midori poté, co se za vámi zavřeli dveře oddělující chodbu od schodiště.
,,Ty se nemáš, za co omlouvat Midori." poznamenala Yuna ,,Omlouvat by se měla spíš Misuzu, ale toho se asi nedočkáme."
Asami chtěla taky něco poznamenat, raději zůstala zticha.