Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Cesta meče

Přidal Moira dne 01.01.2018 19:38
#25

KDYŽ NÁCVIK PŘESTANE BÝT NÁCVIK


„Balgruufe pojď honem, tohle musíš vidět.“
Balgruuf se vytrhl ze zamyšlení a pohlédl na zjevně velmi rozčilenou Irileth, která právě svým výkřikem porušila všechna pravidla etikety. Jeho správce na Irileth koukal s káravě zdviženým obočím : „Jsi sice jarlův huskarl, ale to neznamená... “
„Nech jí být Proventusi. Nejspíš se něco děje jinak by nebyla tak...“
„Neděje se v podstatě nic, ale když sebou nehodíš tak to zmeškáme.“
„Co zmeškáme? “ zvedal se jarl z křesla.
„Prostě chci abys něco viděl. Ale jestli sebou nehodíme tak to propásneme.“
Balgruuf se zvedl, aby následoval Irileth : „No když ti na tom tak záleží... Alespoň si protáhnu trochu kostru.“ Protáhnul se, až mu zapraštělo v kostech a Proventus se zamračil :
„Pane neměl bys... “
„Ale nech toho. Musím se trochu hýbat, z toho sezení tady už bych taky mohl zdřevěnět.“
Balgruuf sebral z křesla plášť a přehodil si ho přes ramena. Rázným krokem pak vyrazil ke dveřím.
Irileh už netrpšlivě přešlapovala před venku u schodiště.
„No, že už jdeš! Takhle to skončí, dřív než tam dojdeme. Každý dnem je lepší.“
Skoro se rozeběhla dolů a pak k pobořené části opevnění, odkud bylo vidět na dvorek u Jorrvaskru.
S pobaveným úsměvem přidal do kroku. U stěny stála dřevěná lavice, Irileth už na ní stála a gestem ho vybízela ať se k ní přidá.
Pokrčil rameny a vylezl nahoru. Pohlédl dolů. To co uviděl ho připravilo o řeč.
Na cvičišti Družiníků stála Moira a proti ní mohutný vlkodlak.
Obě šelmy na sebe vrčely, ohrnuté pysky ukazovaly bělostné tesáky.
Kočičí drápy vytasené z měkkých polštářků se občas blýskly v paprscích slunce, jenž nasvěcelo drsné divadlo.
Ani jeden z bojovníků neměl zbraň a přesto Balgruufovi přeběhl po zádech mráz.
Letmým pohledem zjistil, že na cvičišti není jen Moira a vlkodlak. Byli tam všichni členové Kruhu.
Skjor se zvedal ze země s hlubokým krvácející škrábancem na zádech. Aela právě napravovala Farkasovi vykloubené rameno, sama napadajíc na levou nohu.
„Co to sakra...“
„Pst! Uslyší tě,“ na rameno mu dopadla mužská dlaň.
„Co to má být?“ zašeptal.
„Vcelku běžný trénink. I když dneska poprvé na ni šli všichni. Ten, co tam s ní zbyl je Vilkas. Všichni víme, že jemu neublíží, teď už se jí snaží spíš uklidnit.“
Balgruuf hodil rychlý pohled po Kodlakovi : „To je normální trénink? Mě to přijde jak regulérní bitka. Vždyť všichni vypadají jako kdyby po nich přeběhlo stádo koní, tedy kromě ní.“
„U vlkodlaků tohle nepředstavuje problém, to ses v těch svých knihách nedočetl? A ona většinou takhle nevyvádí, ale dneska to Aela trochu přehnala, aby ji víc naštvala praštila Vilkase. A Vilkas trochu přehrával to zranění a tím tohle vzniklo. Ale zatím to nevypadá, že by se mu povedlo ji příliš uklidnit.“
Khajiitka se právě hbitě prosmekla kolem Vilkase, jenž jí stál v cestě, s vrčením, co Bagruufovi připomnělo Elsweyrskou džungli. Vrhla se na Aelu, která si jen stihla zakrýt obličej paží, před úderem tlapy. Strašlivé drápy naštěstí nedokázaly projet vlkodlačí kůží tak jako by projely lidskou, ale úder byl tak silný, že Aela zavrávorala.
„A sakra, zdá se, že naše Khajiitka má problémy se sebeovládáním,“ Balgruuf zapomněl na Kodlakovo varování a promluvil nahlas.
Čtvery žluté a jedny jedovatě zelené oči, se obrátily nahoru, na diváky.
V těch zelených byla jiskra všepohlcující temnoty. Kodlak zalapal po dechu a několika skoky překonal zbytky hradeb a dopadl na všechny čtyři na nádvoříčko Jorrvaskru.
„Dost!!“ v jeho hlase bylo tolik velitelské autority, že všichni Družiníci padli na kolena.
Moira se jen zachvěla a vzdorovitě zavrčela.
Upřel na ni veškerou svou pozornost a vůli : „Dost! Ovládej se!“
Všichni viděli ten souboj dvou vůlí.
Khajiitčin ocas vztekle kmital sem tam a čas od času udeřil o zem.
Po chvíli se chvění Moiřina těla začalo zmírňovat.
„Tak, tak je to správné... Musíš ten hněv kontrolovat... Použít ho jen ve správný čas... Na správný cíl... My nejsme ten cíl...“ Opatrně kývl na Vilkase.
Ten se zvedl ze země a pomaličku se blížil k Moiře. Jemně se dotkl jejího ramene :„Už je to v pořádku. Omlouvám se. Netušil jsem jak moc tě to rozčílí.“
Temnota se začala ztrácet. Drápy se zatáhly. Svaly povolovaly. Už se ovládala, ale hněv z ní stále ještě nevyprchal. Cukla ramenem, aby se zbavila Vilkasova doteku : „Doufám, že jste se pobavili. Ale příště si rozmyslete co děláte!“
Otočila se a zmizela nežli se ostatní stihli vzpamatovat.

„Co to kruci bylo,“ Balgruuf se přistihl, že napětím ani nedýchal.
„Nemám tušení,“ Irileth pokrčila rameny :„chtěla jsem jen aby ses podíval jak cvičí. Ona je fakt dobrá, ale tohle bylo něco, co jsem ještě nikdy neviděla. Abych pravdu řekla, trochu mi připomněla tebe, když jsi se serval s Kodlakem.“
Zmiňovaný se dole otočil k nim a pokynem je zval k sobě.
„Raději to obejdeme ne? Bagruuf pohlédl na elfku a ta jen kývla:„Jednou mi to stačilo skákat dolů.“
Nežli došli do Jorrvaskru seděl už Kodlak mezi ostatními Družiníky u stolu a medovina voněla v pohárech. Všichni byli podivně zamlklí.
„Jak jsi říkala Irileth, že ti Moira připomněla Balgruufa, nebyla jsi daleko od pravdy, jen s tím rozdílem, že co posedlo Balgruufa byl jen slabí odvar toho co má v sobě ta Khajiitka. Ještě nikdy jsem neměl tolik starostí s tím uklidnit šelmu. Vím, že není vlk, ale i na ostatní zvířata moje vůle stačí...“
„Ale ona není přece zvíře?“
„To vlkodlaci taky vlastně nejsou. Ale máme ho v sobě. A zatím jsem se nesetkal s tvorem, majícím v sobě zvířecí duši, který by mi dokázal takhle vzdorovat. Chvíli jsem myslel, že mě neposlechne. Je v ní něco co se vymyká všemu co jsem kdy poznal. Škoda, že Moiru neviděla ta tvoje přítelkyně, ta by možná poznala co je zač. Já si netroufám ani hádat. Ale rozhodně už jí nebude takhle rozčilovat. Že ne?“ podíval se na svoje spolustolovníky. Odpovědí mu bylo jen mlčenlivé pokyvování hlavami.
„Vím, že to není omluva, ale jen jsme chtěli vědět co všechno dokáže. Když se bude cítit opravdu ohrožená.“Aela mluvila zjevně za všechny.
„No, tak jste to zjistili. Jen doufám, že to Moira dokáže překousnout. Obávám se, že Khajiiti nemají v tomto směru moc smysl pro humor. Moc toho o nich nevím, ale nezdálo se, že by uměla pochopit, že to nebylo myšleno vážně. Musíme doufat, že to Vilkas vyřeší za nás.“
„Na to jsem taky chtěl zeptat. Oni spolu něco mají? Není to...“ Irileth byl velmi zvědavá
„Ano zjevně spolu něco mají. Od té doby co ji zachránil na schodech do Hrotgharu. Moc toho nevíme, ale prostě co se vrátila od Šedovousích jsou spolu.“
„Když jsme u toho Hrotgharu. Umí něco? Umí Dračí magii?“zeptal se tentokrát Balgruuf
„Něco ano, ale na to, že by měla být Drakorozená to moc nevypadá. Ale dračí duše pohlcuje jako Drakorození, takže je posíláme všude, kde se nějací draci objeví. Už mají celkem dost zkušeností jak si s nimi poradit. Ale bez magie. Říkala mi, že pro ni bratr Arngeir našel nějaké informace o možnostech, jak se naučit magii Dračích řevů, ale že všechno co vyzkoušeli selhalo. Že prý vůbec netuší, co by mohlo spustit její schopnost použít sílu draků.“
„No dneska použila jeden z řevů, tedy asi... v jednu chvíli jsme všichni letěli vzduchem jako dětské hračky, ale použila to jen jednou a pak už ne. Bylo to stejné, jako když tě Balgruuf nechal proletět tím dřevníkem...“
„Aha a proč to nevím?“
„Protože jsi nám nedal možnost se o tom zmínit. A mě to vlastně došlo až teď.“
„No jelikož použila jen jeden, tak nejspíš ani hněv není dost silný spouštěč. Tak musíme doufat, že se to nějak naučí. Snad jí dá Alduin dost času.“
Všichni ztichli, věnujíce se vlastním úvahám a Kodlakovi zazněl v hlavě hlas, aby mu připomněl to, co mu kazilo spaní:
 „..Ale nenech se ukolébat, své smrti neunikneš, ani nemůžeš, tu naplánoval někdo jiný, je klíčem ke zrození Drakorozené, ale můžeš zachránit svou duši, jestli uděláš co ti říkám...“