---

tak... sci-fi dopsáno tak zpět do Skyrimu :)



TROCHA HISTORIE

Irileth uložila Amiru do své vlastní postele a přikryla ji jako malé dítě. Pak si sedla do křesla vedle postele a ke kolenům si přitáhla malý stolek. Zapálila svícen, vytáhla kalamář a brk spolu s několika listy pergamenu.
Zapisovala si Amiřino vidění, dokud si ho pamatovala. Elfka ji sledovala ospalýma očima : „Už to zase děláš? “
„Copak dělám miláčku?“
„Píšeš si to, co jsem říkala.“
„Nepíšu jenom to, víš, že si zapisuju důležité věci, které se stanou kolem mě. Nikdy nevíš, kdy se to bude hodit. A jestli mi paměť slouží dobře, ty jakmile po věštbě usneš, tak zapomeneš co jsi říkala. Takže když ještě nespíš... nevíš ještě něco k tomu co jsi říkala? Třeba ta jména... kdo to vlastně je? Co jsou zač?“
„Saleh Cardan, kněz chrámu Svaté osmy... Azariah Cardan, strážkyně Jediné pravé cesty?“
„Jo ty mám přesně na mysli. Zní to jak jména Vysokých elfů.“
„To také jsou. Jsou to sourozenci a zároveň manželé. Jejich rodina je celá taková… divná. Jsou vzdáleně příbuzní se Sněžnými elfy. A když si oni dva vezmou něco do hlavy, tak většinou ten kdo je jejich cílem, nemá moc na vybranou. Jenže si myslím, že tentokrát si ukousli moc velké sousto. Jejich myšlenky ve střípcích zůstaly na těch předmětech, co jste mi ukázali. Mají v úmyslu vyhubit Hircinovy vlky.“
„Proč? Co jim je do nějakých vlkodlaků ve Skyrimu?“
Amira se vzepřela na lokti a podepřela si hlavu dlaní: „Ty asi o těch vlcích moc nevíš co?“
„No… když na tebe koukám tak asi ne.“
„Ale kdo byl Ysgramor snad víš?“
„Jo, to asi vím.“
„Takže víš, že skoro vyhubil Sněžné elfy a když se vrátil na Tamriel podruhé, tak se pustil i do ostatních?“
„Ano to samozřejmě vím, že zabíjel Elfy, i když, na rovinu, jsme si o to tak trochu řekli sami. Ale to je trochu jiný příběh. Co je s těmi vlky?“
„No chtějí je vyhubit, kvůli pomstě. A jako dárek navíc, to mohlo vyvolat občanskou válku. A obě víme, komu by to prospělo nejvíc.“
„Thalmor,“ zavrčela Irileth.
„Samozřejmě, stále se snaží převzít kontrolu nad celým Tamrielem. Jsou tak sebestřední a zahledění do sebe… Snažit se vyvolat válku v téhle době … s Alduinem za zády. Ničitel světů se znovu objevil a oni místo, aby spojili síly s lidmi, tak jen vnášejí mezi lidi nenávist a strach, aby je rozdělili. Myslíš, že je zajímá koho Nordi uctívají? Je jim to fuk, ale tím zákazem Nordům sáhli na něco co je pro ně svaté a naštvali spoustu lidí. A Cardanové… ten jejich Chrám svaté osmy. Fanaticky tam uctívají Osmu a proklínají Daedry. Azariah vede tu svou sektu vyznavačů Jediné pravé cesty a její členové se vydávají na výpravy po světě, kde loví vyznavače Daeder a Talose. Takže chtějí zničit vlkodlaky nejen kvůli Ysgramorovi, ale taky proto, že jejich stvořitelem je Hircin. A další věc. Než se stali tím čím jsou dnes… jen placenými zabijáky a řešiteli cizích problémů… byli Družiníci tím, kdo představoval právo a spravedlnost ve Skyrimu, ještě dříve, než byli první Jarlové. Thalmor nepotřebuje, aby si vzpomněli kým byli, jelikož to by byla další překážka na cestě k ovládnutí Skyrimu.“
„Zdá se, že jsi o tom dost přemýšlela.“
„Řekněme, že dobře slyším,“ pousmála se Amira,„spoustu z toho jsem slyšela doma, moji rodiče neměli Thalmor v lásce. Nezapomeň co se stalo nakonec mě. A na Universitě se o Thalmoru také mluví. Momentálně tam dokonce je nějaký Elf, který, jak se domnívám, je tam aby nás hlídal. Hodně tam mágové řeší i případnou volbu stran, pro případ občanské války. Arcimág zastává názor, že by Universita měla zůstat neutrální a většina s ním souhlasí.“
„Tak to je dobré vědět. Měla bys jít spát. Ještě to dopíšu a jdu taky.“
„Dobře, dobrou noc, “zívla Amira a hlava jí padla do polštáře. Usnula dříve, než Irileth dopsala větu.

Ranní slunce zastihlo Irileth s Amirou u velkého zrcadla ve zlatém rámu.
„Jsi si jistá, že mě tu už nebudeš potřebovat?“ Amira stála s rukou takřka položenou na stříbrné ploše, ve které se kupodivu nic neodráželo.
„Už to zvládnu neboj. Nechceme, abys měla ve škole nějaké problémy že?“
„Jak chceš. Kdyby něco, víš jak mě zavolat.“ Čarodějka se natáhla na špičky a políbila válečnici na ústa. Rukou dokončila pohyb, aby se dotkla zrcadla a to se rozvlnilo, jako vodní hladina. Prošla jím a na několik krátkých okamžiků byl v rámu vidět její pokoj na Universitě v Ledohradu. Pak plocha ztuhla a objevil se normální odraz Irilethina pokoje. Elfka si povzdechla a začala se oblékat.
Její kroky pak mířily za Balgruufem do Dračí síně.
Jarl už seděl na svém stolci a zrovna četl nějaké listiny. Došla ke stolu a vzala si z něj talíř se snídaní. Sedla si s ním na schody před jarlovo křeslo.
„Dobré ráno Balgruufe.“
Zvedl hlavu od pergamenu:
„I tobě Irileth. Řekla ti Amira ještě něco, kromě toho co včera viděla? A kde jí vůbec máš?“
„Přidala ještě pár podrobností, něco o těch elfech co si plánovali tvou smrt z rukou tvého švagra. A už je doma. Tedy na Universitě.“
„Cože? Jak se tam dostala tak rychle? A jo vlastně, portály.“
„Ano, jarle, portál. Ty nemáš už žádné nové informace o tom co se včera stalo?“
„Ne zatím se nic nového neobjevilo a opravdu doufám, že se už ani nic neobjeví. Jsem zvědav za jak dlouho se tu objeví ta Khajiitka. Doufám, že se u Šedovousých něco naučila. Jinak nám nebude v podstatě nic platná, Drakorozená co neumí používat dračí magii...“
„No pokud si vzpomeneš na Elsweyr… nebude to lehký soupeř i bez magie, natož jestli nějakou bude mít.“
„Hledal jsem si nějaké informace o Khajiitech, nikdy bych nevěřil, že o nich víme tak málo. Jen ty všeobecně známé informace… cukřík, zloději, podvodníci… nic o tom, že by měli cokoliv společného s magií, nebo snad s císařským rodem… nechápu jak může být Khajiit Drakorozený. Je to prostě … “
„Divný? Nepravděpodobný? Pro mě je důležitý, že umí bojovat. Nebojí se smrti. A i když si myslím, že měla hodně silnou touhu zdrhnout, neutekla a nakonec to vlastně byla ona, kdo zabil toho draka u hlásky. Viděla jsem ji střílet z luku, kterej bych možná i já měla starosti natáhnout. A jestli je to příbuzná toho, co nás zachránil v tý džungli, tak to kladivo na zádech taky nemá na parádu. Asi to tak má být. Snad nám zachrání zadek. I když je to někdo, od koho bychom to vůbec nečekali.“
Irileth se pustila do snídaně a nechala Balgruufa vrátit se k písemnostem, které studoval.