Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Moira

Přidal Moira dne 09.08.2017 19:08
#33

dík za podporu :) tak zas kousek přidáme ...
Jo a abych nezapomněla....od těchto kapitolek jde LORE úúúplně do kopru :D


VYJEDNÁVÁNÍ

Když jsem vstoupila do jarlova domu bylo mi hned jasné, že se věci změnily.
Všichni na mě hleděli s uznáním a bez úšklebků
Procházela jsem halou směrem k jarlovi a cítila se trochu divně, obzvlášť, když jsem na sobě měla civil a ne brnění. Připadala jsem si jako nahá.
Těsně před tím nežli jsem dorazila ke stupínku na kterém stálo jarlovo křeslo, zastavila mě Irileth.
Bez jakékoliv slova přede mnou poklekla na jedno koleno a se sklopenou hlavou mi podávala vlastní dýku.
Tázavě jsem se rozhlédla.
Jarl se zvedl z křesla a došel na okraj pódia.
"Co se děje?", zeptala jsem se.
"Mnoo to je ta jejich zatracená čest a hrdost. Nepromluvila od té chvíle, kdy víme co stalo na Solstheimu. Když se potvrdilo, že jsi opravdu Drakorozená."
"Nechápu."
"Myslím, že to má něco společného s tím co jste mezi sebou měly u té Strážní věže."
Zamyslela jsem se. Pak mi to došlo.
"Aha, takže se tady jedná o urážku."
Irileth jen němě přikývla.
"No, máte to jako my? Urážku smyje jen krev?"
Kývla.
"Chceš se se mnou prát?"
Viděla jsem jak to s ní škublo a pak kývla.
"Ale já s tebou ne. Budeme potřebovat každého vojáka, každý meč. Nehodlám tě zabít jen proto, že jsi mě špatně odhadla na základě minulých zkušeností. Zvedni se."
Zarputile klečela na zemi a vrtěla hlavou.
"A to chceš abych tě zabila takhle jak klečíš? A zaprasila tady podlahu?"
Konečně zvedla hlavu.
"Tak se zvedni!"
Stoupla si.
"Jelikož tě opravdu nehodlám zabít, můžeme to vyřešit jako u nás?"
"Jak se to řeší u vás?" Konečně promluvila.
"Chceš vidět téct svojí krev ne ?"
"Ano," to zaváhání v hlase bylo zjevné.
"Je ti jasné, že když mě donutíš k boji tak zemřeš?", zašeptala jsem aby to slyšela jen ona.
Zachvěla se a kývla.
"Ale tak úplně přesvědčená že chceš umřít nejsi, že ne?" pokračovala jsem potichu.
Bez zaváhání zavrtěla hlavou.
"Takže po našem, když jarl dovolí?" řekla jsem už nahlas a pohlédla na jarla.
Pokrčil rameny : "Hlavně to vyřešte konečně."
"Ukaž rameno."
Poslechla.
Všichni kdo byli v síni se k nám otočili zády.
Ani nesykla, když jsem jí drápem do ramene vyrývala značku, která se u nás používá k tomu, aby všichni věděli, že urážka byla smazána krví.
Krev stékající po její paži, kapala v malých kapkách na zem.
"Spokojená? Za mě jsme tímhle vyrovnány."
"Ano zemane. Můžu se vrátit na svoje místo?"
"Pro mě za mě," ulevilo se mi, že to máme za sebou a nechala jí odejít na její obvyklé místo u jarlova křesla.
"Předpokládám, že máš nějaký důvod, proč jsi mě navštívila, " ujal se jarl slova.
"No to mám. Potřebuju použít Dračí síň jako past na draka."
Síní se rozeznělo zděšené reptání.
"No to není zrovna skromné přání. Na co to potřebuješ?"
"Potřebuju chytit draka, který mě odnese za Alduinem do Sovngardu."
Kdyby v tu chvíli přistál na nádvoří drak, nezpůsobilo by to takový šok, jako to co jsem řekla.
"Cože? To....to je ... neslýchané ...to přece nejde..." jarl byl naprosto v šoku.
Čekala jsem až se uklidní.
"Co není možné? Použít past v síni? Nebo letět do Sovngardu na drakovi?"
"Obojí zní šíleně. Ale když se objevil Alduin a Drakorozená, tak už je asi možné všechno. Jenže na použití síně na polapení draka, je potřeba dost lidí. A já nemůžu svoje lidi svolat z kraje sem do města. Všude se potulují tlupy Bouřných Hávů. Musím svůj lid ochránit."
"Myslíš, že by bylo možné dohodnout s Ulfrikem příměří? Alespoň na tu dobu než vyřešíme Alduina?"
"Nevím jak dneska přemýšlí, být to dříve, řeknu, že určitě ano. Ale teď netuším."
"Hm, takže zas další zdržení. Dobrá vyrazím do Větrného Žlebu a pokusím se Ulfrika přesvědčit."
"No nevím, jestli něco zmůžeš, ale budiž, zkus to. Pošlu s tebou Irileth jako důkaz toho, že stojím za tebou."
"Stavím se ještě doma. Slíbila jsem, že jestli někam pojedu dojdu se rozloučit."
"Dobře. Irileth se stejně taky bude muset nejspíš připravit ne?", otočil se na elfku.
"Samozřejmě, dojdu si zabalit."
"Sejdeme se u brány?"
"Jak si přeješ zemane."
Jednou se z ní zblázním.

Doma mě čekalo únavné vysvětlování, kam, jak a proč zase mizím.
Jsem zvědavá jestli budu mít někdy normální život.

S Irileth jsme se sešly u brány jak jsme byly domluvené. Všimla jsem si, že má u pasu velkou sekeru, které jsem si jednou všimla na zdi za jarlovým křeslem, ale raději jsem se na nic neptala.
Jelikož jsem neměla zkušenosti s použitím cestovních portálů pro dva lidi, jeli jsme normálně koňmo. Takže cesta skoro na týden.

Cestovat s někým, kdo nepromluví pokud mu to neporučíte, je šílené.
Takže přesto, že Žleb nemám ráda a nelíbí se mi, ulevilo se mi, když jsem spatřila městské hradby.
Irileth u brány požádala o vstup jménem svého jarla a ta sekera se ukázala být nejlepším průvodním listem.
Stráž na nás sice koukala dost divně, ale pustili nás k Ulfrikovi.
Jakmile jsme vstoupily do hlavního sálu Ulfrikova paláce, bylo mi jasná, že to nedopadne dobře.

"Jak jste se vůbec opovážily vstoupit do města."
"Posílá nás Balgrruf, jestli v tobě zůstalo alespoň trochu cti tak nás necháš promluvit a pak bez problémů odejít."
Irileth mluvila velmi mírně a vůbec ne tak, jak jsem ji slyšela většinou mluvit já.
Ulfrikem její proslov škubl, ale dal jí za pravdu tím, že nás pokynem pozval k sobě ke stolu.
"Tak proč jste tady? Co ode mne Balgruuf chce?"
"Nejspíš sis všiml, že se začali objevovat draci. Může za to Alduin a je proto potřeba se ho zbavit. Abychom se tomu mohli věnovat chtěli bychom uzavřít příměří na dobu potřebnou k vyřešení tohoto problému, " už když jsem mluvila, viděla jsem, že jsme cestu do Žlebu vážily zbytečně.
Ulfrik se rozesmál stejně jako družina.
"Prej draci ... Aldiun ... pohádky pro děti! Máte strach, že vás převálcujeme a snažíte se získat čas, abyste si mohli přivést svoje kamarádíčky z Thalmoru. Ale to se nestane. Žádné příměří. Tahle válka bude pokračovat do té doby než bude Skyrim svobodný."
Dívala jsem se na toho fanatika, jak se rozkřikuje až mu sliny stříkaly od pusy.
Přemýšlela jsem, jestli je jen tak hloupý a nebo tak mocichtivý, že ohrozí celý Nirn, jen aby bylo po jeho.
Irileth vstala od stolu s rukou položenou na toporu sekery.
Viděla jsem jak s ní cloumá vztek. Ona na rozdíl od Ulfrika viděla svoje muže umírat v dračím ohni.
Chytila jsem jí za paži. Ovládla se a sklonila hlavu.
"Už jsem vám věnoval příliš času. Vyřiďte Balgruufovi, že příměří nebude a jestli se přikloní k Císařství tak srovnáme Bílý Průsmyk se zemí."
"Jo jasně a Jorrvaskr se na to bude jen dívat, " zahučela jsem, holt mám horší sebeovládání než elfi.
"Okamžitě odtud vypadněte. Vaše přítomnost otravuje vzduch, který dýchám. Hlavně ty Khajiite, něco takového jako ty nemá ani právo na život. Teď vás nechám odejít, ale jestli se ještě někdy opovážíte vrátit, slibuji vám, že vás nechám popravit!!!"
Irileth už stála v otevřených dveřích, když ten proslov skončil.
Otočila jsem se zpět, tváří k Ulfrikovi.
Ohrnula jsem rty až bílé tesáky zasvítily.
"Tak já ti taky něco slíbím. AŽ se vrátím, zabiju tě vlastníma rukama. Za MĚ to nikdo dělat nemusí."
Na víc jsme už nečekaly. Opustily jsme bleskově město.
Kousek za městem mě Irileth požádala o dovolení jet do Ledohradu, že si tam něco potřebuje vyřídit. Samozřejmě jsem jí to dovolila, už jen proto, že kdyby nás někdo chtěl přepadnout po cestě, tak s cestou na Ledohrad nikdo nepočítá. A já alespoň můžu použít portál.

Vystoupila jsem z portálu před dveřmi Dračí síně.
Když jsem jarlovi přetlumočila co se stalo ve Žlebu, viděla jsem na něm, že to co Ulfrik udělal a co řekl, postavilo Bílý Průsmyk s konečnou platností na stranu Císařství.

"Jeď do Samoty, za královnou. Řekni jí, že Bílý Průsmyk bude stát na její straně. Předpokládám, že Jorrvaskr taky?"
"Samozřejmě, že Jorrvaskr bude stát za Bílým Průsmykem a tím i za královnou. Zastavím se jen doma a pak v Jorrvaskru. Možná sebou vezmu některé Družiníky."
"Dělej jak uznáš za vhodné Drakorozená. Teď už to bude muset jít cestou meče."



IRILITHINO INTERMEZZO

"Iri, drahoušku! Tak ráda tě zas vidím," drobná adeptka magické školy Obnovy se vrhla válečnici kolem krku, "co tě sem přivádí po takové době?"
Irileth opatrně rozpojila dívčí ruce, které jí svíraly kolem krku a postavila dívku na zem.
"Pomalu Amiro, ublížíš si. Potřebuji mluvit s Arcimágem. Doběhneš pro něj?"
"Jasně, zajdi zatím do jídelny, určitě máš hlad. Pamatuješ si kudy, že ? " spiklenecky se usmála a vyběhla do schodů.
Irileth se nostalgicky rozhlédla kolem sebe. Nic se tu nezměnilo, Ledohradská universita byla stále stejně studená a ponurá jako vždycky. Amiřin pokoj byla snad jediná teplá a vkusně zařízená místnost v celé budově.
Však to také Irileth stálo dost peněz a úsilí, aby tady Amira mohla v klidu žít a učit se.
Vyrazila do jídelny. Na ohništi se hřála polévka. Nalila si plnou misku, vzala krajíc chleba a sedla ke stolu. Sotva spolkla pár soust dorazil Arcimág v doprovodu Amiry.
Když se chtěla zvednout od stolu, aby ho pozdravila, gestem jí zastavil.
"Zdravím tě Irileth. Klidně pokračuj v jídle. Co tě k nám přivádí?"
Sjela pohledem na Amiru, pochopil.
"Amiro, nech nás prosím o samotě."
"Ale...."
"Neboj přijdu za tebou, " ujistila jí Irileth.
"Dobrá."
"Tak o co jde? " zeptal se znovu Arcimág.
"O válku. Vím, že vy tady nejste příliš nakloněni Císařství. Ale děje se něco, co se musí vyřešit. Nevím co víte o Alduinovi?"
"Nic moc, ale i to málo nás děsí. Jeho znovu objevení ohrožuje celý Nirn."
"To víme a musíme udělat všechno co bude v našich silách abychom tomu zabránili. I kdyby to mělo znamenat, že vyhladíme všechny Bouřné hávy."
Chvíli na ní beze slova hleděl.
"Co chcete po nás?"
"V podstatě nic. Jen neutralitu."
"Prý se objevila Drakorozená?"
"Ano. A zdá se celkem silná a jistá si svou věcí."
"Podporuješ jí?"
"No nezačaly jsme spolu úplně nejlépe, ale vyřešily jsme to. Takže ano, podporuji. Stejně jako Bílý Průsmyk a královna Elisif."
"Hm. Takže bude bratrovražedná válka. To není zrovna dobrá vyhlídka."
"Třeba alespoň část lidí pochopí. Doufám, že Drakorozená dokáže změnit jejich mínění. Že je přesvědčí, že je potřeba myslet na budoucnost celého Nirnu, nejen Skyrimu."
"Dobrá tedy. Běž za Amirou. Svolám Radu. Dám ti pak vědět jak jsme se dohodli."
Odešel.
Irileth dojedla a vydala se za Amirou.
Když došla do pokoje, pečlivě za sebou zavřela dveře.
I díky tomu, byla Amiřina místnost jedinečná a měla teplo.
Amira poplácala vedle sebe na postel.
"PoJď ke mě."
"Dneska ne Ami. Mám myšlenky úplně jinde."
Irileth si sedla do křesla.
Dívka se zvedla a přecupitala přes pokoj k ní. Sedla si jí na klín a a přejela drobnými prsty po krku.
"Co se děje Irileth?"
"Nic čím by sis měla lámat svou hezkou hlavinku."
"Myslíš si o mě, že jsem hloupá?"
"Ne nejsi, miláčku. Ale nechci aby ses trápila. Věřím, že se vše vyřeší a když ne, tak je zbytečné, o tom vůbec mluvit,"sundala opatrně její ruce ze svého krku.
"Tak mluvit nebudeme, " zavrněla a tentokrát jí na krk políbila.
Vzápětí jí znovu na krk sáhla rukou.
"Iri, ty máš horečku!"
"Hloupost. Nemám proč mít horečku..." zaváhala, protože si vzpomněla na ránu na rameni.
"Iri?"
"No jedině to rameno..."
"Ukaž," Amira seskočila Irileth z klína a hbitě porozepínala přezky na kyrysu, zjevně to nedělala poprvé. Irileth si stoupla a sundala ze sebe brnění. Kroužkovka spadla na zem hned potom.
Amira vyděšeně zírala na krvavou skvrnu na rameni. Halena byla přilepená zaschlou krví na Irilino tělo.
Když se pokusila použít uzdravovací kouzlo Irileht jí zastavila.
"Ne to nedělej. Potřebuju to ošetřit normálně, musí tam zůstat jizva."
"Cože??", Amira nechápala.
"Vysvětlím ti to později. Teď s tím něco udělej, nějak to začíná bolet."
"Jasně, že to začíná bolet, do teď to bylo stažené v brnění."
Amira na sebe hodila plášť a yvrazila z pokoje sehnat věci na ošetření.
Vrátila se během několika úderů srdce.
Lavórek s čistou vodou postavila na stolek a usadila Irileth na židli. Opatrně navlhčila halenu a když krev povolila, stáhla jí rukáv ramene.
Rána dost nehezky hnisala.
"Jak si to mohla nechat takhle dopadnout? To sis to nemohla nechat ošetřit?"
"Bylo to normálně ošetřené, ale několik posledních dní jsem na cestách. Asi se mi tam něco dostalo a nevšimla jsem si toho."
"A kdo ti tohle udělal, " vrčela a čistila opatrně ránu.
"To je na dlouho."
"Nevadí času dost. Chvíli to potrvá, když to nesmím léčit kouzlem."
"Urazila jsem Drakorozenou."
"A to je kdo?"
"To je...to je fuk, prostě jsem urazila nesprávnou osobu. Kdyby se ona řídila našimi konvencemi, nejspíš bych tady s tebou už neseděla."
"To je hloupost, neznám nikoho, kdo by tě dokázal v boji porazit. Srovnáš do pozoru každého."
Irileth se rozesmála :
"Líbí se mi jak mi věříš, ale jí bych určitě nesrovnala, pokud by použila všechno co může."
"Právě jsem jí začala nenávidět. Jestli jí někdy uvidím vysvětlím jí to. Tobě nikdo ubližovat nebude."
"Ami to co říkáš je hloupost. Ona mi nic neudělala, já jsem urazila jí, ne ona mě."
"To je jedno," trvala si dívka paličatě na svém a dál ošetřovala rameno, " je to nějaký znak, nebo obrázek. Víš co tam máš?"
"Ne nekoukala jsem do zrcadla."
"A víš alespoň co to má znamenat?"
"Nejspíš něco v tom smyslu, že urážka byla smazána krví? Fakt netuším, je to něco khajiitského."
"Udělala ti to Khajiitka? Máme tu jednoho mága Khajiita, můžeme se ho zeptat. Skočím pro něj až to vyčistím ."
"To by bylo fajn, třeba se dozvím o Khajiitech něco jiného, než co vím teď."
Ozvalo se zaklepání na dveře. Irileth si přitáhl halenu ke krku a Amira šla otevřít.
Do pokoje vstoupil Arcimág.
Zaškubalo mu obočí, když viděl Irileth napůl svlečenou, ale nekomentoval to nijak.
Věděl dobře, proč zde Irileth Amiru ukryla.
Ledohradské univerzitě přinášelo nemalé zisky, když tu mohla Amira žít, ukryta před světem.
"Jdu pro toho J'zarga, " Amira vyběhla z pokoje, dveře zacvakly.
Arcimág na ně zamyšleně hleděl.
"Jak dlouho myslíš, že tu bude muset být? Lidé začínají být zvědaví."
"Pokud vím dohoda zněla, že jak dlouho platím tak dlouho tu bude!! O tom nehodlám diskutovat, nemáš jistě zájem na tom, aby se tvé ovečky dozvěděli, co jsi v podstatě zač, že ne ?"
"Vyhrožuješ mi?"
"Zdá se ti ? Dodrž svou část dohody a já dodržím tu svojí. "
Oba se odmlčeli.
První prolomil dusné ticho Arcimág.
"Omlouvám se, už se nebudu ptát."
"To bych byla ráda. Jak jste se dohodli?"
"Universita si ponechá svou neutralitu. Nebude spolupracovat ani s jednou stranou."
"Dobrá budu vaše stanovisko tlumočit v Samotě."
Otevřeli se dveře a do pokoje vstoupila Amira, následována khajiitským mágem.
"J'zargo zdraví Arcimága i vznešenou válečnici."
"Zdravím J'zargo, ale jsem právě na odchodu. Přeji hezký zbytek dne."
"I tobě Arcimágu, " Irileth svůj pozdrav ještě doplnila významným pohledem.
Když za Arcimágem zapadly dveře obrátila Irileth svou pozornost na Khajiita.
"Zdravím J'zargo, chtěla bych tě požádat o nějaké informace."
"J'zargo poslouchá."
Stáhla si z ramene halenu,
"Mohl by ses prosím podívat na tohle a něco mi o tom říci?"
Khajiit sklonil svou dlouhou postavu k rameni sedící ženy.
Přimhouřil oči a pozorně se zadíval.
"Může se J'zargo válečnice dotknout?"
"Když to pomůže."
Khajiit zavřel oči a prstem přejížděl po vyškrabaných šrámech.
Pak něco zavrčel a narovnal se.
"J'zargo se omlouvá, na chvíli vás opustí. Ale ještě se vrátí."
Otočil se, až za ním zavlál černý plášť a zmizel.
Ani jedna nestihla zareagovat a dveře se tiše zaklaply.
"No to bylo dost divný," konstatovala Amira.
Irileth se jen nadechla k odpovědi, když opět cvakly dveře a J'zargo byl zpět.
"J'zargo si nebyl jistý, tak si raději došel pro knihu."
Položil na stůl objemný svazek a začal v něm listovat.
Když našel co hledal trochu se posunul, aby jim umožnil náhled. Ukázal na obrázek v knize,
"tohle má válečnice na rameni."
"A víš co to je?"
"J'zargo si nebyl jistý, proto si donesl Knihu o dějinách Elsweyru. Je to znamení, které říká, že jeho nositeli bylo prolitím krve odpuštěno provinění proti členu klanu Dagi - Rath."
"Tak to by odpovídalo."
"J'zargo se omlouvá, ale to není možné. Klan Dagi - Rat byl vyvražděn po Nocích temna. Thalmor nechal vyvraždit celý rod, prý kvůli tomu, že měli špatnou krev. J'zargo se však domnívá, stejně jako mnoho dalších, že to bylo spíše proto, že jako jediní nepodlehli davovému uctívání Thalmoru poté co se Měsíce znovu objevili a Thalmor prohlásili, že Měsíce vrátili oni svou magií."
"Co jsou Noci temna?", nevydržela Amira.
Khajiit na ní pohlédl mandlovýma očima .
"Roky, kdy z nebe zmizely měsíce Masser a Secunda, kteří řídí život Khajiit."
"Tu značku mi udělala Moira. Khajiitka co jsem potkala v Bílém Průsmyku. Myslíš, že je to falzum?!
"Co je falzum?"
"Napodobenina, kopie, prostě podvod."
"Nemožné, Khajiiit může být zloděj, může být vrah, ale rodová tradice je posvátná. Nikdy by nepoužil značku jiného rodu, kromě svého."
"Tak potom je ta Drakorozená z rodu, který neexistuje."
"Drakorozená?? Khajiit?? To nedává smysl. J'zargo tomu nerozumí. Ledaže ..."
J'zargo se znovu sklonil ke knize a obracel listy směrem k začátku.
"Tady by to někde ....tady je to."
Položil prst na stránku popsanou velice zvláštním starým písmem.
"Prastará legenda praví, že Dagi - Rath je přespočetné kotě zrozené z mrtvé matky. Dokáže vládnout magií, pokud má k tomu důvod..."
"Přespočetné kotě ? ", nechápala Irileth
"Pouštní klany mají přísná pravidla na množství dětí, kvůli nedostatku potravy."
"Vládnout magií ? To přece umíš i ty," namítla Amira.
"Ne J'azargo se magii naučil. Dagi – Rath jí ovládá, tedy podle téhle legendy. To je velký rozdíl, učí se magii bez učení. Ovládá kouzla bez knih a svitků. Takový Dagi – Rath by mohl být Drakorozený."
"Ale jestli byl celý rod vyvražděn?..."Irileth zaváhala.
"Třeba někde nějaký přežil, v jiné rodině?" navrhla Amira.
"A nebo někdo chtěl, nebo potřeboval aby se znovu zrodil." Khajiit zněl velmi zamyšleně.
"Daly jste J'zargovi hodně otázek k zamyšlení. J'zargo děkuje, že jste ho poctily svou důvěrou, ale poprosí vás, aby jste se před nikým dalším o ničem z toho co jsme zde říkali nezmiňovaly. J'zargo se domnívá, že tajemství by mělo zůstat tajemstvím. "
"V tom jsme myslím ze jedno. Co jsme si tu řekli zůstane jen mezi námi. A moje rameno..."
"Značka, kterou má válečnice na rameni, by možná jednou mohla být vyznamenáním. Ale prozatím, ať jí válečnice bere jen jako znamení, že splatila svůj dluh."
"Budu se řídit tvou radou J'zargo a ještě jednou velmi děkuji."
"Válečnice nemá zač. J'zargo jde do svého pokoje. Má opravdu hodně věcí na přemýšlení. Mějte slunečné dny."

Irileth se pomalu oblékala, na tváři velmi zamyšlený výraz.
"Opravdu nezůstaneš ?", zašeptala Amira.
Irileth se sklonila a políbila jí na ústa.
"Neboj, jestli to dobře dopadne vrátím se pro tebe. Co ty víš, třeba budeme moci být spolu už napořád. Třeba se věci změní."
"A když to nedopadne dobře?" Amira měla slzy na krajíčku.
"Jestli to nedopadne dobře, tak už na ničem nebude záležet. Bude konec."
"Čeho konec?"
"Světa, miláčku. Konec světa."



TAKHLE ZAČÍNÁ VÁLKA

Na cestu do Samoty jsem sebou vzala Aelu a její dva nováčky.
Farkasovi jsem dala za úkol zmobilizovat Družiníky a připravit Jorrvaskr na boj.

Aela s nováčky se utábořili před branou Samoty a já se vydala zažádat o audienci u královny.
Vyhověla mi vcelku rychle, možná, že už něco tušila.
Řekla jsem jí úplně všechno, Aldiunem počínaje a Ulfrikovou výhrůžkou konče.
Ujistila jsem jí, že Bílý Průsmyk stojí na její straně a Družiníci také.
Možná jsem na ní moc spěchala, ale času nebylo nazbyt.
Řekla mi, že si to rozmyslí, a že se mám vrátit na večeři. Poděkovala jsem za její čas a připomněla jí co všechno je momentálně v sázce.
Ten čas, který mě dělil od večeře s královnou, byl k nepřečkání.
Upravila jsem se v hostinci a pak netrpělivě čekala až pro mě přijde posel.
Nemohla jsem v pokoji vydržet a tak jsem už přešlapovala před hospodou, když posel konečně dorazil.
Večeře mi připadala nekonečná, původně jsem myslela, že je to jen taková zástěrka, ale nebyla. Královna opravdu pořádala večeři pro pozvané hosty a mě tak nějak pozvala dodatečně.
Bylo tam pár důstojníků Imperiální armády, nějací hodnostáři, pro mě nezajímaví lidé.
Ale zjevně důležití pro královnu, poslouchala jejich rady a názory.
Neřekla jim úplně všechno co jsem jí řekla, buď to si to nechala pro sebe aby měla nějakou výhodu, nebo jí nepřipadalo důležité.
Každopádně když večeře skončila bylo rozhodnuto o tom, že se příznivci Císařství konečně začnou bránit plnou silou.
Královna mě seznámila s generálem Tuliem, trochu zkostnatělej na můj vkus, ale co už.
On tomu bude velet, ne já.

Takže se to všechno rozběhlo.
Balgruuf vzkázal, že se Průsmyk chystá na obléhání.
Kharjo a jeho parta ochránců karavan, skrytě sváželi rodiny ze samot do města.
Vesničky se nenápadně ozbrojovaly a shromažďovaly zásoby, kdyby došlo k obléhání.
Spřátelení jarlové v tichosti vyhlásili mobilizaci.
Kovářské výhně nevyhasínaly ani v nocích.
Připomněla jsem královně tajuplnou minulost Jorrvaskru a s jejím tichým souhlasem, se po hodně dlouhé době noční tichem Skyrimu ozývalo skulení vlků z Jorrvaskru.
Poslové vzbouřenců byli nějakými nešťastnými náhodami zabíjeni divou zvěří v lesích.
Případně nosili do Větrného Žlebu naprosto jiné zprávy, o což se postaral Cech zlodějů z Riftenu.
Oddíly Bouřných Hávů nenaráželi nikde na odpor, takže pomalu ztrácely ostražitost.

Do Samoty a jejího okolí se pod rouškou noci a doprovázeni tichými nočními lovci, kteří zlikvidovali každého kdo tam neměl co dělat, stáhli dvě legie Imperiálního vojska.
Jednotlivé setniny se pak postaraly o to, že okolí Samoty bylo vyčištěné od všech Bouřných Hávů.
Jedno ležení za druhým padalo do rukou Imperiálů.

Každé ráno po snídani, jsem se zúčastňovala bojového výcviku společně s vojáky.
Z počátku jen jako divák, s postupem času jsem se začala zapojovat aktivně.
Nejprve to začalo lukostřelbou. Cvičila jsem sama a najednou jsem zjistila, že mě sledují a někteří
i napodobují. Střílím totiž většinou v kleku nebo z otoček.
Většina z nich měla slabší luky s menším dostřelem, za to s větší průrazností. Učili jsme se navzájem. Můj luk nenadělá takovou paseku, ale za to zase na mnohem větší vzdálenost.
Za pár dní se jeden z vojáků, za mohutného pošťuchování ostatních, odhodlal vyzvat mě na cvičení s mečem.
Jestli si pamatujete, tak s mečem mi to moc nejde. Takže jsem si moc uznání nevydobyla.
Popravdě mě to až tak nemrzelo, stačilo mi, že mě berou na vědomí.
Tohle všechno se změnilo, když dorazila Irileth. Tu většina vojáků znala a uznávala a když viděli, že mě ona respektuje, změnilo to jejich názor dost razantně, ale stále ještě vlastně nevěděli co se dá ode mne čekat.
Nikomu jsem nevěšela na nos, kdo jsem.
Všechno to vyvrcholilo, když mě vyzval jeden z vojáků na souboj s tím, že mám použít libovolnou zbraň.
Irileth, která u toho byla, mi se spokojeným úšklebkem donesla moje kladivo, které do té doby leželo bezúčelně v pokoji v kasárnách kde jsem bydlela.
Trochu udiveně jsem na ní pohlédla:
"Není to trochu moc?"
"Je to tvoje zbraň? Je. Umíš to s ní? Umíš. Tak mu ukaž co je v tobě. Už jsi je dlouho nechala, aby tě podceňovali. Bylo by od tebe čestné, kdybys ukázala svou pravou tvář."
"Ale nepředpokládám, že bys chtěla abych použila všechno co můžu, že ne?" pousmála jsem se.
"To rozhodně ne! Ještě ho budeme potřebovat. Jak jsi sama řekla, každého muže, každý meč."
"Pokusím se ho nezabít," mrkla jsem na ní.
Přesunuli jsme s vyzivatelem do ohrazené arény, která byla součástí cvičiště.
Utáhla jsem si nátepníky a sundala boty, jako tenkrát při souboji s otcem.
Písek cvičiště byl prohřátý sluncem a mě to znovu připomnělo ztracený domov.
Prohlédla jsem si pozorně protivníka.
Silný robusní Nord, zesílený nárameník na levé straně, takže má tendenci točit se levým bokem k protivníkovi. Pravá rukavice silně obrněná, takže nemá problém po úderu mečem, ještě udeřit rukou, dvě rány v jednom nápřahu.
Na jednoručák dost dlouhý jílec, hm dá se použít k úderu. A nebo ho umí chytit do obou rukou.
Jemným pootočením jsem uvolnila mechanizmus, který rozdělí moje kladivo na dvě části.
Začal kolem mě kroužit, aby si našel nejlepší místo odkud zaútočí.
Jenže já nejsem člověk, nepotřebuju vidět, stačí mi slyšet. Trochu to podcenil.
Zaútočit mi úplně do zad si netroufl, ale pokusil se o to z mého pravého boku.
Stačilo mi se jen maličko otočit na patě, přikrčit a přizvednou kladivo, meč se svezl po topůrku. Další otočkou jsem dostala vojákovi za záda.
Pamětliva toho, co jsem předtím ohodnotila, jsem se bleskově sehnula.
Jak se mu meč svezl po mé zbrani, nezaváhal ani vteřinu. Upustil štít, přenesl váhu na druhou nohu
a uchopil meč obouruč. Vzápětí uhodil dozadu. Odhadl dost dobře, kde v ten okamžik budu, hlavice meče by mě trefila přesně do čelisti ... kdybych byla člověk.
Na cvičný souboj to byla dost razantní rána. Trefit mě, vyřadilo by mě to z boje na dost dlouho. Dostal by možnost mi opravdu ublížit.
Odskočila jsem.
"Nebereš to moc vážně?"
Zdálo se, že mě vůbec nevnímá. V očích měl nepříčetný výraz.
Zaútočil znovu.
Mezi diváky to zašumělo, Irileth něco varovně vykřikla. Koutkem oka jsem si všimla, že se rozhodla mi jít pomoci. Gestem jsem jí zastavila.
Rychlý sek, vedený na můj krk jsem vykryla znovu kladivem, stočením dolů jsem mu málem vyrazila meč z ruky. Málem.
Odpoutal se ode mne a meč bohužel stále pevně držel.
Aniž by se zastavil v pohybu, opět se pokusil vyrazit mi zuby druhým koncem svého meče.
Vyhnula jsem se útoku rychlou otočkou.
Tentokrát jsem ho nemilosrdně udeřila hlavicí kladiva na plocho do zad. Postrčilo ho to dopředu a rozhodilo mu to krok. Jelikož musel dva kroky přidat aby ho to nesrazilo na kolena, dostal se od mne na větší vzdálenost. Přestal bezhlavě útočit a znovu kolem mě začal kroužit.
Tentokrát jsem se otáčela s ním. Ne, že bych potřebovala vidět co dělá.
Chtěla jsem mu vidět do očí.
Zorničky měl nepřirozeně zúžené. Tady nebylo něco v pořádku.
Jak jsme se tak točili kolem sebe, napadlo mě jak vyřešit pár problémů naráz.
Nechtěla jsem ho zabít, chtěla jsem aby ho někdo prohlédl a zjistil o co jde a zároveň jsem takhle dostala beztrestnou možnost ukázat, co ode mne mohou očekávat.
Jedna strana cvičiště byla bez diváků. Změnila jsem směr pohybu. Otáčela jsem nás tak, aby to místo měl za zády. Jelikož to pro něj bylo výhodné, měl slunce v zádech, spolupracoval.
Když byl v pozici, která mi vyhovovala, spustila jsem kladivo k zemi.
Mezi diváky to spustilo vlnu udiveného křiku.
V okamžiku, kdy topůrko kladiva dopadlo na zem, zaútočil.
Zvedl meč vysoko nad hlavu a ...
"Fus Ro Dah ..."
Tlaková vlna dračího Řevu ho uchopila a praštila s ním až o ohradu kolem cvičiště. Zůstal tam bezvládně ležet.
Zavládlo naprosté ticho.
Aniž bych odvrátila pohled od poraženého protivníka, mávla jsem rukou.
Irileth na to zareagovala ihned. Během pár okamžiků byla po mém boku a její dva muži přiběhli zabezpečit omráčeného vojáka.
"Postarej se, aby ho prohlédl někdo kdo se vyzná v kouzlech a podobným sajrajtu.
Tohle nebylo jen tak."
"Jak poroučíš, Drakorozená." Udiveně jsem po ní hodila pohledem. Tohle normálně nepoužívá.
Její tvář postrádala jakýkoliv výraz, jen v očích jí blýskalo. Došlo mi to. Rozhlédla jsem se po vojácích.
Všude kolem sebe jsem viděla údiv a náhlé pochopení.


Konečně se ukázalo kdo vlastně jsem.