---

"Tak jsi mě měla nechat spát na zemi, když jsi takový svatoušek, ale nemůžu vedle tebe jen tak ležet." Usměju se a začnu Mirabelle opět líbat a svlíkat.

---

→ Tah 951


Sarako
(spíš)


Tondulin
„To bych ti nemohla udělat... nechat tě spát na zemi.“ odvětila ti, zpočátku se snažila vyhnout líbání se slovy, „Tohle opravdu není dobrý nápad...“ ale nakonec neodolala a podlehla, líbali jste se nakonec jste se začali i milovat. Carwen skutečně spala tvrdým spánkem a zjevně vaše počínání vedle ní nijak neregistrovala. Tedy až do chvíle kdy jsi omylem odstrčil nohama a ona se překulila a spadla z postele. Její pád povalil nejspíš rozmáchnutím pár věcí co se nacházelo na nočním stolku.

„Je v pořádku?“ strachovala se Mirabelle.
„Eemmm... Běž si hrát ven Nivrel.“ ozvalo se Carwenino zamumlání. Carwen se ze země nezvedala. Ozvalo se jen krátko trvající zachrápání a poté bylo opět ticho. Mirabelle se tiše rozesmála.
„Tohle byl hodně... hodně špatný nápad Aedane.“ povzdechla si, „Necháme jí tak?“ zeptala se.


ScorpionCZ
(spíš)


SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.

„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira, „Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“

---

"Ach jo... tady si člověk ani v klidu neužije. Proč to nemůže být někdy jen my dva a postel. Nejdřív se milujeme v kabinetu Silverwoodové, teď zas vedle ožralé elfky." Usměju se, znovu si obléknu trenky a dám Mirabelle pusu. Vstanu z postele, chytnu Carwen do náručí a znovu jí položím na postel. "Nivrel tady není mistře, jen spěte, zítra se za sebe budete stydět."

Pak už se znovu položím mezi obě ženy, otočený na Mirabelle. "Tak hold si na plnou noc milování budu muset ještě počkat." Ještě chvíli budu Mirabelle hledět z očí do očí a hladit jí ve vlasech. "Miluju tě princezno."

---

→ Tah 952


Sarako
(spíš)


Tondulin
Odtáhl ses od Mirabelle, pomalu vylezl z postele, oblékl se a obešel postel na stranu ke Carwen. Carwen ležela na straně, oči měla zavřené a spokojeně spala. Opatrně jsi ji vzal do náruče a položil opět na okraj postele. Carwen se jen spokojeně usmála. Pustil jsi ji a znovu obešel postel, aby ses mohl uložit mezi Mirabelle a Carwen.

„Myslím, že zítra ráno bude ráda, že bude vůbec stát na nohou.“ konstatovala Mirabelle, když ses uložil ke spánku, po vzájemném dlouhém očním kontaktu jste si popřáli dobrou noc, „Také tě miluji Aedane. Dobrou noc.“ popřála ti Mirabelle a věnovala ti poslední polibek na dobrou noc, následně se zavrtala do přikrývky a zavřela oči.


ScorpionCZ
(spíš)


SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.

„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira, „Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“

---

"Dobrou Miri." Jednu ruku si položím pod Mirabelle, aby se jí dobře usínalo s vědomím, že jsem na blízku a otočím se na záda. Chvilku budu rozmítat nad tím, co mě asi tak zítra čeká, nad svým jmenováním do funkce a povinnostech v Chorrolském hrabství. Pak se otočím a chvilku budu koukat na usínající Mirabelle, chvilku na spící Carwen. "Nemáš to špatný život Aedane, nechat se zahřívat od dvou krasavic, co by za to jiní dali." A s tímto blaženým pocitem se odeberu do říše snů.

---

→ Tah 953


Sarako
Probouzíš se, cítíš se odpočatý. Tvá noc byla bezesná a poklidná, žádný hluk ani rozruch ve tvém okolí. Stejný klid panoval i nyní. Zvenčí nešel žádný hlahol lidí ani rozruch z přízemí hostince nebyl slyšet. Závěs zabraňoval průniku slunečních paprsků do místnosti.


Tondulin
Zaregistroval jsi, že Mirabelle usnula velmi rychle, krátce sis jí prohlížel jak spokojeně spí. Poté ses obrátil na Carwen, která rovněž spala zdá se spokojeným spánkem a zdá se, že jí pád ani následný návrat zpět do postele spánek nijak nerozhodil. Spokojeně jsi se zadíval na strop a následně zavřel oči rovněž. Netrvalo dlouho a usnul si. (spíš)


ScorpionCZ
Probouzíš se, po dlouhém pobytu v Mohyle duší se cítíš skutečně odpočatý, postel byla měkká a všude kolem tebe panovalo ticho, které ti dopřávalo nerušivý spánek. Rovněž se ti zdálo, že si při svém spánku slyšel jemné zvuky hudebního nástroje, který tvůj spánek ještě posiloval. Když se teď však rozhlížíš po místnosti nic takového nevidíš. Muselo se ti to tak jen a pouze zdát. Ranní paprsky sluníčka nemohou proniknout skrze zatažený závěs.


SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.

„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira, „Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“

---

Probudím se a zívnu si s opravdu dlouhým protáhnutím. Potom se zvednu z postele a podívám se z okna. Neroztáhnu však závěsy, jen tak nakouknu z kraje, odkud prosvítá slunce. Nakonec se od okna odtáhnu a obléknu si věci, jenž jsem si předešlé noci sundal. Poberu tedy všechny moje věci a vyjdu ven z místnosti. Nejprve zkusím najít Elu, pokud je už vzhůru, a řeknu jí: "Dobré ráno, já tedy vyrazím domů. Díky za pohostinnost a pomoc. A jinak myslím, že jsi měla dobrý nápad včera. Až půjdu na univerzitu, tak se tu stavím ano? Zkusíme oznámit osud Globulla společně. Zatím se tedy měj Elo!" Rozloučím se a vyjdu ven na ulici, pokud Ela nebude mít nic na srdéčku. V případě, že bych jí nenašel, ale našel její služebnou, tak jí sdělím v podstatě to stejné s tím, aby to řekla později Ele. No a pokud nenajdu nikoho, tak zanechám vzkaz na stolku. U sebe pravděpodobně nějaký papír mám a pokud ne, tak snad na nějakém pracovním Ela bude mít.

Potom vyjdu ven na ulici. Nadechnu se nesuchého mohylového vzduchu a znovu protáhnu. Pln radosti a energie vyrazím do vily rodu Vici za rodinou. Zkusím tam vyhledat buďto Scipia, nebo Lauranu. V podstatě na kterého prvního narazím, toho příslušně pozdravím a začnu konverzaci.

---

Jestli mi zbyli nějaké zbytky z hostiny od večera, nasnídám se, a pokud ne, vydržím to bez snídaně.

Potom si na sebe navleču zbroj a s tornou přes rameno a truhličkou v podpaží vyrazím o patro níž za hostinským, vrátit mu klíče od pokoje.

---

→ Tah 954


Sarako
Žádné zbytky ti nezbyly, porci jsi včera večer snědl. Oblékl sis na sebe svoji zbroj, nasadil si přilbu, přehodil tornu přes rameno a s truhličkou v podpaží zamířil pryč z pokoje, odemkl sis, popadl klíč a sešel schodiště. Dole nebylo příliš rušno. Hospodský posedával na menší židli za pultem. Zbylí hosté, především dělníci mezitím nabírali síly na nový do nového pracovního dne nad snídaní.

„Díky.“ poděkoval ti hospodský když jsi mu vrátil klíče, „Dáte si něco k snídani?“ zeptal se.


Tondulin CELÝ TENTO TVŮJ TAH JE JEDEN VELKÝ SEN.
Probouzíš se, cítíš na tvé hrudi ruku a také něčí vlasy, které ti nepříjemně lezou do tváře. Když otvíráš oči spatříš tmavý obrys Carwenina obličeje kterak se na tebe dívá.
„Ae-aedan... Aedane...“ vydala ze sebe stále tím stejným opileckým tónem hlasu, přičemž si odfoukla prameny vlasů, které jí lezly do tváře a zároveň trošku obtěžovaly tebe, příliš to nepomohlo. „Já... já jen...“ koukla na tebe, „Nezpestříme... trošičku.“ usmála se, „Trošičku... ten dnešek, však víš.“ mrkla na tebe a přiložila ti ruku na hruď s šibalským výrazem ve tváři.


ScorpionCZ
Po protáhnutí jsi vstal z postele, přesunul se k oknu a zboku nahlédl. Nespatřil jsi nic zajímavého, pouze počátek krásného zjevně slunečného dne. Oblékl sis věci, pobral vše co sis odložil a odešel z místnosti. Sešel jsi schodiště a zamířil do společenské místnosti, ale Elanyii jsi nenalezl. Nebyla ani v kuchyni ani v koupelně. Horní místnosti jsi neprohledával. Hospodyně vstoupila do domu teprve až když jsi sehnal kousek papíru a potřeby na psaní. Odložil jsi tedy potřeby a informace předal Elanyii přes hospodyni, která jen přikývla s úsměvem a popřála ti pěkný den.

Následně jsi opustil dům a vyšel na ulici. Své kroky jsi směřoval rovnou do sídla rodu Viciů. Už při tvém blížení se k sídlu sis všiml, že zmizeli legionáři střežící vaši přední branku a zdálo se, že se ani žádný další nepotuluje po zahradě. Vůbec první na koho jsi narazil byla Laurana, která tě zprvu vůbec neviděla. Nejprve zamkla hlavní dveře domu a poté se sehnula k malé Merril, která už stála na nohou. Upravila ji s úsměvem cosi jí říkala, protože se obě rozesmály. Obě byly velmi pěkně oblečené. Když se Laurana otočila, aby vzala za ruku stojící Merril a opatrně vyrazili pryč, spatřila tě.

Ihned se v její tváři objevila nefalšovaná radost a nejspíš i velká úleva, že tě vidí vcházet brankou živého a zdravého. Koukla rozesmátě na Merril, která jen prsty ukázala směrem na tebe a zvolala: „Táta?“
„Jo. Merril.“ kývla s upřímnou radostí Laurana, „To je on. To je taťka.“ usmála se a sehnula se k ní, „Dojdeš za ním?“ vybídla ji. Merril na ní koukla a kývla hlavou s úsměvem. Poté opatrně vyrazila za tebou. Laurana zůstala stát na místě přesto dceru neustále sledovala, aby byla připravena zasáhnout, kdyby snad náhodou nějak zavrávorala.


SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.

„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira, „Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“

---

Budu se snažit v sobě potlačit smích nad Carweninou opilostí a pak se k ní nakloním a pošeptám jí. "Víš Carwuško, nejsme tady tak úplně sami. Opila jsi se jak námořník a tak jsme tě tu nechali spát. Jestli si chceš zpříjemňovat ráno, tak se běž přitulit támhle k paní, jestli ti to ona povolí tak klidně." S úsměvem se od Carwen lehce vzdálím a poukážu jí prstem za sebe, aby se podívala na ležící Mirabelle.

---

,,Ne, děkuji." odvětím hostinskému ,,Spíš by mě zajímalo, kde bych zastihl Císařského mága Vitu. Rád bych s ním ještě něco probral před zasedáním rady starších." aniž bych hleděl na to, že mě někdo z hostů uslyší.

---

→ Tah 955


Sarako
„Vitu?“ zeptal se hospodský, „Osobně sem se s ním nikdy nesetkal, ale domnívám se, že bude sedět v té věži uprostřed města. V nějakém vyšším patře... tam kde mají komnaty k jednání všichni členové rady Starších.“ odpověděl ti, „Víc vám bohužel neporadím. Snažím se politikům spíš vyhýbat.“ přiznal, „Ale domnívám se, že když se dostanete dovnitř tak už vás za ním někdo nasměruje.“


Tondulin CELÝ TENTO TVŮJ TAH JE JEDEN VELKÝ SEN AEDANA.
Carwen si znovu odfoukla rozcuchané prameny vlasů. „Brepto.“ usmála se, prohrábla si vlasy, protože ji nejspíš už rozčilovaly obrátila zrak směrem ke spokojeně spící Mirabelle. „Mi... Mirabelle... to fadit nebude. U-uvidíš.“ pronesla s laškovným úsměvem a dotkla se Mirabellina odkrytého ramene. Mirabelle se jen pootočila a spala dál. Carwen se přes tebe opatrně naklonila, „Chech...“ uchechtlaq se při pohledu na spící Mirabelle, „S-spinká.“ ušklíbla se a píchla prstem Mirabelle do tváře. Spící bretonka nijak nereagovala. „Jako... jako andělíšek.“ pokyvovala hlavou bosmerka, přehodila si vlasy čímž ti zcela spadly do tváře a opatrně políbila Mirabelle. Mirabelle sebou jen zavrtěla.
„Až ráno Aedane... až ráno.“ zamručela se zavřenýma očima. Carwen ji však políbila znovu, mnohem vášnivěji a začala ji hladit po tváři.


ScorpionCZ
Po protáhnutí jsi vstal z postele, přesunul se k oknu a zboku nahlédl. Nespatřil jsi nic zajímavého, pouze počátek krásného zjevně slunečného dne. Oblékl sis věci, pobral vše co sis odložil a odešel z místnosti. Sešel jsi schodiště a zamířil do společenské místnosti, ale Elanyii jsi nenalezl. Nebyla ani v kuchyni ani v koupelně. Horní místnosti jsi neprohledával. Hospodyně vstoupila do domu teprve až když jsi sehnal kousek papíru a potřeby na psaní. Odložil jsi tedy potřeby a informace předal Elanyii přes hospodyni, která jen přikývla s úsměvem a popřála ti pěkný den.

Následně jsi opustil dům a vyšel na ulici. Své kroky jsi směřoval rovnou do sídla rodu Viciů. Už při tvém blížení se k sídlu sis všiml, že zmizeli legionáři střežící vaši přední branku a zdálo se, že se ani žádný další nepotuluje po zahradě. Vůbec první na koho jsi narazil byla Laurana, která tě zprvu vůbec neviděla. Nejprve zamkla hlavní dveře domu a poté se sehnula k malé Merril, která už stála na nohou. Upravila ji s úsměvem cosi jí říkala, protože se obě rozesmály. Obě byly velmi pěkně oblečené. Když se Laurana otočila, aby vzala za ruku stojící Merril a opatrně vyrazili pryč, spatřila tě.

Ihned se v její tváři objevila nefalšovaná radost a nejspíš i velká úleva, že tě vidí vcházet brankou živého a zdravého. Koukla rozesmátě na Merril, která jen prsty ukázala směrem na tebe a zvolala: „Táta?“
„Jo. Merril.“ kývla s upřímnou radostí Laurana, „To je on. To je taťka.“ usmála se a sehnula se k ní, „Dojdeš za ním?“ vybídla ji. Merril na ní koukla a kývla hlavou s úsměvem. Poté opatrně vyrazila za tebou. Laurana zůstala stát na místě přesto dceru neustále sledovala, aby byla připravena zasáhnout, kdyby snad náhodou nějak zavrávorala.


SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.

„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira, „Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“

---

Jelikož už Carwen skoro přelezla přeze mne, tak jí jen nadzvihnu za nohy a přendám jí přes sebe, aby byla ona vedle Mirabelle. Pak už se jen budu potutelně chichotat a se zaujetím pokukovat, co se stane až se Mirabelle probere a zjistí, že to nejsem já.

---

I na mé tváři bude hrát neustálý vřelý úsměv. Přijdu blíže, ať nemusí šlapat takovou dlouhou cestu a kleknu si, abych mohl svoji dceru obejmout a pochválit: "No ty jsi ale šikovná. A jak jsi vyrostla?! Brzy přerosteš i mě!" Žertovně ji zmáčknu nos a zvednu do náruče, načež jí donesu k Lauraně a položím na zem. "Ahoj lásko. Ani nevíš, jak jsem rád doma. Snad jsem vám moc nechyběl." A následně jí obejmu a políbím. "Ale ty jsi mi chyběla hodně." Prohrábnu jí vlasy a ještě jednou dlouze políbím.

"Uvidíme se později ano? Mám ještě pár věcí, co potřebují nutně zařídit. Je doma Scipio? Mám pro něj důležité zprávy a věci, co potřebují vyřešit. Večer mi povíš úplně o všem, co jste dělali a co se tu dělo ano?" Zeptám se a poodstoupím kousek dále, abych si svoji manželku mohl vedle svojí dcery s úsměvem a hrdě prohlédnout. Když mi odpoví, tak jí dám ještě pusu na tvář a buďto se vydám dovnitř za Scipiem, nebo tam, kam mě pošle, že se nyní nachází. Až se s ním setkám, tak ho pozdravím: "Ahoj Scipio, doufám, že neruším. Jsou tu věci, které musíme probrat. Ke kterým se ti musím přiznat a které také zahrnují náš rod a jeho budoucnost ... a není jich málo ..." Pousměju se a z mojí tváře bude mírně vidět i to, že i jeho rád vidím.

---

,,Děkuji, s pozváním na nadcházející zasedání rady starší by to neměl být problém." mile odvětím hostinskému a vyrazím k bělozlaté věži. Cestou si vyzvednu koně, ale nepojedu na něm. Jen ho povedu za uzdu.

---

→ Tah 956


Sarako
„Mějte se.“ rozloučil se s tebou hospodský. Opustil jsi hostinec a vyhledal svého koně o kterého bylo dobře postaráno, znovu jsi ho osedlal, popadl za uzdu a kráčel spolu s ním městem rovnou k věži uprostřed města. Přestože jsi míjel početné hlídky legionářů v plných zbrojích nikdo ti v cestě nebránil a tak ses velmi rychle dostal až k bělozlaté věži. Hlavní dveře byly otevřeny dokořán, dvojice gardistů v těžkých zbrojích stáli před nimi v pozoru. V samotném srdci města panovalo ticho a klid, kolem věže bylo prázdno, nikdo z občanů města se zde nepotuloval.


Tondulin CELÝ TENTO TVŮJ TAH JE JEDEN VELKÝ SEN AEDANA ODEHRÁVAJÍCÍ SE V JEHO HLAVĚ.



ScorpionCZ
Přivítal ses s rodinou, Laurana měla upřímnou radost z tvého návratu a malá Merril tě ihned po vzetí do náruči začala tahat za tvé narostlé vousy. Když si jí položil na zem chytla se tě za nohu a začala tě objímat alespoň za ní. Přičemž se na tebe spokojeně usmívala.

„Také jsi mě hodně chyběl.“ usmála se na tebe Laurana po polibku, „Ale měl by ses oholit.“ vybídla tě, „Scipio teď není ve vile.“ zakroutila hlavou, když ses zeptal na Scipia. Merril tě mezitím pustila a objala místo toho Lauranu, která ji mezitím hladila po vlasech, „Právě jsem se za ním chystala na Univerzitu. Lyře není poslední dobou nějak dobře. Popravdě se o ní dost bojím.“ zesmutněla, „Ale prý by nemělo jít o nic vážného. Alespoň nám to tvrdili mágové z Univerzity... jenže znáš to.“ povzdechla si, „O Lyru se teď starají nějací novicové, protože Mirabelle byla dlouho pryč a včera večer zmizela na Beliovu svatbu... stejně tak arcimág a další přední profesoři. Docela se bojím jestli tam přes noc zůstal někdo kompetentní.“ starostlivě se na tebe podívala.


SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.

„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira, „Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“

---

"Ahá, tak v tom případě ... víš co? Sejdeme se tam, ještě musím pro někoho skočit." Rychle se rozloučím a vrátím se za Elou s tím, že bychom tedy společně oznámili onu tragickou novinu na univerzitě. Jen co jí vyzvednu, tak se tam odebereme.

---

Budu jen užasle sledovat obě ženy v jejich romantické chvilce a žasnout nad tím, jak se Carwen tohle povedlo.

---

,,Dej vám Osmička poklidnou hlídku." pozdravím strážné u vstupních dveří ,,Bílý Guar, mluvčí Její Jasnosti Felisi Demnevanni, mágyně z Velkého rodu Telvanni. Měl bych být na seznamu hostů pozvaných na dnešní zasedání rady starších. Jsem tady též jako Anvilsý vyslanec. Rád bych mluvil s Jeho Excelencí Meligulem Vitou v jisté neodkladné záležitosti ohledně Anvilského hrabství." předám jednomu ze strážných dekret od Leye a vyčkám, jak se rozhodnou.

---

→ Tah 957


Sarako
„Předseda rady Starších Meligula Vita je od časného rána uvnitř věže. Nejspíš ho najdete v patře s komnaty členů rady Starších a jednotlivých odborů.“ odpověděl ti gardista bez toho aby uchopil dekret a jakkoliv si ho prohlédl. „Bližší informace vám poskytne Menelin, která se stará o recepci v jejich patře a má přehled o všech členech rady Starších.“ vysvětlil ti následně a pokynul ti, abys vešel.


Tondulin CELÝ TENTO TVŮJ TAH JE JEDEN VELKÝ SEN AEDANA ODEHRÁVAJÍCÍ SE V JEHO HLAVĚ.
Sledoval jsi se spokojeným výrazem jak Mirabelle postupně zbavuje Carwen šatů za doprovodu vzájemných vášnivých polibků. Netrvalo dlouho a obě byly nahé, krátce se bez tebe milovaly, ale poté se na tebe obrátila Carwen a chytla tě za ruku a přitáhla tě směrem k nim.
„Aedane...“ promluvila k tobě Mirabelle a rovněž se tě dotkla a očekávala, že ji políbíš.


ScorpionCZ
„Pro někoho skočit?“ zatvářila se překvapeně Laurana, „No tak dobře.“ naklonila se k tobě a políbila tě na tvář, „Sejdeme se tam. Počkám na tebe ve velkém sálu.“ dodala a poté pomaličku vykročila s Merril k Univerzitě. Merril nejspíš takový kus nedojde sama a proto ji Laurana bude muset brzy vzít do náruče.

Sám ses tak odebral nazpět k sídlu Elanye. Zaklepal jsi klepátkem na dveře a vyčkával až se otevřou. Netrvalo dlouho a dveře se otevřely. Tentokrát se neotevřely sami jak bývalo zvykem. Otevřela je sama altmerka. Oblečená do tmavě červenomodrého cestovního roucha s vysokými boty.

„Pospíšil sis.“ usmála se, „Hospodyně mi říkala, že se pro mě zastavíš, ale nečekala jsem, že takhle brzy.“ dodala a projela si rukou do ohonu svázané vlasy, „Jak si to představuješ?“ zeptala se, když zabouchla dveře a začala zamykat, „Máš nějakou představu jak jim to řekneme?“ koukla na tebe a poté pozvolna vyrazila ulicí směrem k Univerzitě.


SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.

„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira, „Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“