---

→ Tah 1233


Adrian_S
Oba námořníci ještě jednou poděkovali než opustili tvoji kajutu. Jakmile za nimi cvakly dveře, poklidil sis, popadl brašnu a zbylé ovoce s výjimkou dvou kusů. Opustil si kajutu zrovna ve chvíli, když se část námořníků zdravila s proplouvající lodí. Loď na sobě měla vlajku se symboly Daggerfallské obchodní společnosti.

Vybavil sis Atafovi slova ohledně rozložení jednotlivých kajut v lodi. Brzy sis vybavil kde se kuchyň nachází a zamířil do podpalubí. Přesunul ses až na záď ke skladišti a kuchyni. Z kuchyně do níž byly dveře otevřené se linula nejen vůně připraveného jídla, ale také dva hlasy. Oba se čemusi smály.

Když ses dostal dostatečně blízko zjistil si, že onen jeden hlas patří Ritabeth, která byla už zjevně na odchodu a druhý patřil silnějšímu námořníkovi se zástěrou, který zrovna porcoval zeleninu.
„Děkuji vám.“ poděkovala Ritabeth během tvé přítomnosti.
„To nestálo za řeč, nemáte zač.“ odpověděl jí s úsměvem od ucha k uchu kuchař zatím co sledoval jak odchází z kuchyně. Očividně fascinován mladou čarodějkou si málem způsobil zranění, když ostří jeho nože minulo jeden z jeho prstů při porcování zeleniny. Ritabeth ti pokynula hlavou na opětovný pozdrav v doprovodu mírného úsměvu, když tě míjela.

„Přejete si něco?“ tázal se kuchař, když zmizela a on se již opět plně soustředil. Vrátil si mu přebytečné ovoce. „Ah. Děkuju. Dobře. Dobře... To nebude problém. Připravím to spolehněte se.“ pokyvoval hlavou souhlasně, když si ho žádal o přísun ovoce. Poté ses rozloučil s kuchařem, kterému zrovna přišel na pomoc pomocník do kuchyně. Mladý námořník, kterého ihned pověřil uklizením přineseného ovoce a též poklizení v samotné kuchyni.

Opustil si spěšně podpalubí a zamířil k přídi, kde ses opřel o zábradlí a sledoval širé moře. Včetně lodě obchodní společnosti postupně zmenšující se v dálce. Zavřel si oči a začal se soustředit. Snažil sis vybavit vše co se odehrálo před tvým výpadkem paměti. Dýchal přitom mořský vzduch a snažil se rozpomenout na vše co se odehrálo předtím.

Vybavil sis svoji cestu do Ledohradu. Vybavil sis tváře profesora Globulla a mladé, krátkovlasé redguardky Rilen, která se s Globullem znala. Vybavuješ si, že zdědila jeho kabinet, který byl pro vaši výpravu klíčový. Vybavuješ si, že jste sestoupily pod Univerzitu s cílem něco najít. Snažíš se mysl posunout dopředu, nalézt nějaké novější vzpomínky. Když tě náhle z rozjímání vytrhne výkřik dvou námořníků. Ohlédl ses. Nic vážného se, ale nestalo. Jeden z nich nejspíš zakopl, protože výkřik se brzy změnil ve smích ostatních přihlížejících, kteří zrovna neměli nic užitečného na práci.

„Snažíte se na něco rozpomenout?“ zeptal se jeden z námořníků, který doposud pracoval s lany. Byl to starý muž, musel zažít nespočet dobrodružství a plaveb. Jeho tvář byla plná jizev a vrásek. Přesto byl atletické postavy a vypadal fit. Pevně uvázal jeden z provazů a vstal. „Nebo se snažíte na něco zapomenout? Moře je dobré v obojím, ale většina ho vybírá spíše kvůli tomu druhému.“


Tondulin
Palagán jen kývl hlavou. V odchodu ti nijak nebránil a zjevně neměl již nic co by měl na srdci. Vykročil si proto ke dveřím. Otevřel je a vyšel ven. Chodba byla prázdná. Nebylo památky po studentech ani po členech profesorského sboru. Už si chtěl seběhnout ze schodiště, když se z nich vynořila Lora. Byla zachmuřená.

„Aedane.“ promluvila na tebe, „Jdeš mi zrovna docela do rány.“ zahodila nakrátko zachmuřený výraz ve tváři v úsměv, „Můžu tě krátce zdržet? Někam se nám ztratil Palagán, ale od něj asi nikdo moc neočekává nějakou velkou společenskost.“ usmála se nanovo, „K té věci. Měl bys chvilku?“ zeptala se znovu a zastavila se vedle tebe.

(Po výhružkách na chatu, že je to tah netah, doplňuji editem)
Souhlasil si, že si Loru vyslechneš.
„Slyšela jsem, že vedeš Chorrolské vojsko. Měla bych tu pro tebe jednoho kandidáta.“ pokračovala poté Lora, „Je zdejším členem stráže a zároveň i studentem... Ale studium má jen tak, aby se nejspíš neřeklo. Chce sloužit v nějaké velkolepé armádě. Což Univerzitní stráž úplně není. Byť nám arcimág přiklepl v posledních dnech další a další finance.“ povzdechla si, „Nechtěl bys tohohle kandidáta do své armády? Ujišťuji tě, že mu nechybí správný zápal a jsem si jistá, že někoho takového v armádě ještě nemáš.“


ScorpionCZ
„Bohužel to kouzlo přetrvalo až do dalšího dne... Chudák musel na ošetřovnu, aby ho profesor Benoch odbarvil.“ přispěla Laurana střípkem z vašeho seznámení. Anna se decentně zasmála. „To byly ještě sloučené ložnice.“ doplnila ještě Laurana.
„Opravdu? To za nás v cechu a na Univerzitě nebylo.“ reagovala Anna, „Striktně byly ložnice odděleny pro chlapce a děvčata. Belius by vám mohl vyprávět své strasti.“

„Ano.“ přikývla hlavou, když ses jí zeptal jestli přebývá v Chorrolu. „Ano. Dočasně ano. Zastupuji Beliovu...“ nakrátko se odmlčela, aby si rozmyslela jakými slovy bude pokračovat, „Zvolenou dvorní čarodějku, která si ještě musí pořešit nějaké osobní věci než bude moct zcela převzít úřad.“ usmála se.

„K čemu si bral vlastně ty malé panáčky?“ zněl hlas Flavia, který se s Beliem zrovna vracel z jídelny.
„Na Chocholkovici.“ odpovídal mu s úsměvem Belius, „Jednu lahvičku jsem propašoval. Dáme si pak.“
„Chocholkovici?“ ptal se znovu Flavius, kterému nejspíš něco unikalo.
„Si to nepamatuješ? To je taková ta silná pálenka co přitáhl Chocholka.“ odpovídal mu Belius, když procházel kolem vás. „To je takový ten argonian co vypadá jak strašidýlko z pohádek.“
„Jo. Tenhle ten zjev.“ usmál se Flavius, „Tak pak dáme.“ přikývl Flavius a odpojil se od Belia, aby mohl usednout k Seraně.
„Jo. Doufám, že zamkli skleník.“ konstatoval Belius pobaveně, když usedal i on na své místo vedle Anny a Serany, která na něj jen tázavě pohlédla. „Ale... Nic.“ zakroutil hlavou.


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“