---

→ Tah 1203


Adrian_S
Ritabeth poslala obě služebné pryč, když tě spatřila přicházet. Přestože tvůj příchod uvítala s úsměvem, když si jí požádal o udělení přístupu do jejích soukromých komnat nakrátko jí z tváře zmizel. Bylo na ní patrné, že zvažuje všechny možnosti.

„Dobře.“ řekla nakonec, „Umožním vám vstup do své soukromé pracovny. Mé nepřítomnosti si stejně už nikdo nevšimne.“ dodala a pokynula ti ať ji následuješ. Poté tě opět vedla chodbami domu rovnou až ke dveřím od její pracovny. Metr před dveřmi se zastavila. Upravila se a porovnala si své vlasy. Když se zdálo, že je spokojená se svým vzhledem, přiložila ruku nad zámek. Lehce se naklonila ke dveřím a opět stejně jako předtím velmi tiše zašeptala zaklínadlo. Ani nyní se ti zaklínadlo nepovedlo zřetelně zaslechnout. Když bylo její kouzlo sesláno a ochrana zjevně přestala být aktivní, odtáhla se ode dveří. Dvakrát sevřela ruku v pěst a znovu ji otevřela než sáhla na kliku a otevřela dveře. Tentokráte vstoupila jako první. Teprve poté ti pokynula, abys vešel. Ještě předtím se, ale několikrát rychle rozhlédla po místnosti.

Opět si ucítil onu směsici vůní, která silou podráždila tvůj nos. Na její síle pramálo zmohlo otevřené okno. Když za tebou zavřela dveře, znovu se rozhlédla doleva i doprava.
„Alchymistický stolek je pro dnešek jen a jen váš. Nepořádek si prosím pokliďte. Nepouštím sem služebné... vlastně skoro nikoho. Takže by úklid zbyl na mně.“ vysvětlila ti, „Většinu běžných přísad bych měla mít tady a nebo tady.“ ukázala na skříně. „Dál už asi víte co a jak.“ dodala a zamířila k vonné svíčce, která byla již téměř dohořelá. Prsty ji uhasila a odnesla ke svému pracovnímu stolu u něhož už zůstala.


Tondulin
Přistoupil jsi k de Peyranové a po vzoru ostatních ses též chytl skleněné hole. Při té příležitosti ses natočil směrem k domu svého souseda a stejně jako Belius mu věnoval úsměv a zamávání. Zdálo se ti, jakby se závěs u okna směrem k vám zahýbal. Následoval však záblesk modrého světla, které tě oslepilo.

Ještě před pominutím oslepení jsi zaslechl hlasy a silnou vůni bylinek a léčebných mastí. Jakmile se ti vrátil zrak opět do normálu, uvědomil sis, že se nacházíš poblíž pevného teleportu uvnitř komnaty arcimága. Komnata byla přebudovaná, aparáty, vitríny s magickými artefakty i skříně byly na jiném místě, vysely jiné obrazy než tehdy, když komnatu obýval Palagán.

„Viv ty mě udivuješ. Oteleportovat se rovnou do komnaty arcimága. Nevěděl jsem, že to dokážeš?“ zvolal užasle Belius, když se rozhlížel všude možně po místnosti.
„Byla mi udělena jistá výsada v souvislosti s dnešním dnem a faktem, že mi stále nebylo umožněno se nastěhovat do kabinetu.“ vysvětlila mu, „Hlavně tu na nic nešahejte.“ doporučila vám.
„Klid. Arcimágem už není Palagán.“ zažertoval Belius a vykročil blíž k obrazům.

Vivien se mezitím sehnula pro runový kámen položený na zemi. Opatrně jej vzala a odnesla rovnou k arcimágovu stolu. Položila jej na stůl a zakryla připraveným černým hadrem. Neušlo ti, že runový kámen krom tobě neznámých magických symbolů a značek zářil i symbolem ve tvaru kříže. Též sis všiml, že se nakrátko rozzářil Vivienin prsten.

„Hele ho... lišáka.“ usmál se Belius při pohledu na hnědovlasého bretonce s šibalským úsměvem ve tváři. „To je Balion Talarian. Současný kancléř... v éře kdy šéfoval téhle Univerzitě.“ konstatoval poučně a přitom s určitou hrdostí v hlase. „Vyvedl ji z krize a postavil opět na nohy. Ovšem pletka s elfkou ho stála křeslo.“
„Arcimág Seleth.“ přispěla Adrianna, která se postavila kousek od Belia a pohlédla na další z obrazů. Seleth byl vyobrazen v tradičním arcimágském rouchu, doplněném o šerpu ve stříbrné barvě se zlatými pruhy. „Významný objevitel v oblasti anatomie těl a medicíny.“ shrnula jeho angažmá.
„Arcimág Dremwus Palagán.“ ukázal Belius na další portrét na němž byl vyobrazen vážně až přísně se tvářící dunmer. Toho jsi jako jediného z trojice ihned poznal. „Hmm...“ stoupl si na špičky Belius ve snaze se co nejvíce přiblížit k obrazu. Anna na něj nechápavě pohlédla. „Hledám nějakou misku s oříšky. Nevěřím tomu, že by se nechal namalovat bez ní.“ konstatoval a poté se opět ohlédl. „No... a současná hlava Univerzity.“ přesunul se k obrazu s arcimágem Benochem. „Hmm... Stejně jsou ty portréty děsně nudný.“ zhodnotil následně, „Stále tatáž póza. Žádná velká inovace.“
„Nevěděla jsem, že tě fascinují obrazy.“ podivila se Mirabelle, která oba s úsměvem sledovala. Taktéž si ji, ale přistihl, že si portréty v komnatě očima prohlíží. Zejména arcimágovi Selethovi věnovala největší pozornost.
„Přímo nefascinují. Sice jsem jich pár za život koupit... občas jsem přemítal na koupí dalších, abych měl kompletnější sbírku, ale nakonec jsem zůstal u těch co mám.“
„To bych do tebe vůbec neřekla.“ přiznala Mirabelle Beliovi.
„Proto se raději neptejte co na těch obrazech je.“ doporučila jí Adrianna, která se mezitím přesunula ke stolu arcimága, aby byla poblíž Vivien.
„Ale teď se o ně zajímám čistě kvůli tomu, že se musím nechat vypodobnit, když jsem teď ten hrabě Chorrolu. Hledám nějakou inspiraci.“ pokračoval Belius nerušeně ve vysvětlování Mirabelle.

Z arcimágovi komnaty je dále možné se přesunout dveřmi na balkón z něhož je vidět na dění pod Univerzitou. Dále jsou zde dveře vedoucí ven na chodbu a též dveře do soukromých komnat arcimága.


SuperHunterCZ
Naposledy ses rozhlédla po místnosti. Nezdá se, že bys něco přehlédla. Porovnané dokumenty a drogy jsi ponechala na hromádce a opustila pracovnu. Civello byl stále zajat, nějaký odpor krást nejspíš musel, protože mu na hrudi přibyl škrábanec od ostrých drápů khajiitky. Zenira s Civellem nemluvila, držela ho zkrátka a přísně dozorovala, ale s výslechem bez tvé přítomnosti nepokračovala.

Prošla jsi dům, Civello měl v domě spoustu menších cestovních brašen, ale zcela nevhodných na přepravu většího množství dokumentů aniž by došlo k jejich pomačkání nebo jiného poškození. Větší brašnu, pevnou a vhodnou pro přenos písemností si našla v jedné z šatních skříní. V šatní skříni sis též všimla dvojice slavnostních uniforem, obě byly v barvách Penitus Oculatus a též jedné agentské zbroje, kterou agenti využívají v terénu. Na první pohled vypadala téměř nepoužitě, nejspíš nebyla nikdy vystavena boji.