---

→ Tah 1202


Adrian_S
Přiťukli jste si. Dojedl jsi večeři a dopil své víno. „Ano. Pokoj jsem vám ukázal... kdybychom se náhodou už dnes neviděli. Budu zítra od rána v přístavu u své lodi.“ řekl a popsal ti podrobně cestu k molu u něhož kotví jeho loď. Poté vstal, „Ještě si musím vyřídit jednu obchůzku. Dobrou noc.“ popřál ti dobrou noc a zamířil pryč z atria a nejspíš i z pozemku svého rodu.

Ritabeth se nyní pohybuje u vchodu do části domu náležící služebnictvu. Rozmlouvala s dvojicí služebných, které měly na starost roznášení večeří.


Tondulin
Společně s Mirabelle jsi opustil dům. Zamkl za sebou dveře a rozhlédl se po ulici. Belius postával vedle Adrianny a Vivien. Obě ženy na sobě měly téměř totožné černé šaty s dlouhou sukní a žádným výstřihem. Šaty se lišily pouze v motivech dekorace, zatímco Adrianniny šaty neměly téměř žádné dekorativní motivy, Vivieniny šaty pár dekorativních motivů měly, jednalo se spíš o magické symboly. De Peyranová měla též jako jediná magickou hůl. Jednalo se o hůl ze skleněného materiálu s hrotem uzavřeným do průhledné koule v níž zářil zeleno-žlutou barvou magický kámen. Belius na sobě měl dlouhý černý kabát s černou košilí, kalhoty a svůj meč připnutý k opasku.

„Je furt nasranej?“ tázal se tlumeným hlasem Belius. Vivien jen nechápavě pohlédla na Belia s Annou. „Flavius mu chcal na kytky, když jsme měli rozlučku se svobodu.“ vysvětlil jí vzápětí.
„Aha...“ kývla hlavou zdrženlivě.
„Druhý den seřval našeho otce.“ přispěla Anna k vysvětlování.
„To nebylo moudré.“ konstatovala s mírným úsměvem ve tváři Vivien a rukou sevřela malou brašnu přehozenou přes rameno.
„Nebylo.“ kývl hlavou Belius. „Ale furt může být hůř. My máte třeba za souseda Elberta... Ten má tendenci celou noc si povídat se zrcadlem. Jednou...“ uchechtl se, „Jsme mu ho ze srandy očarovali. Jess za něj pak promluvila. Byla to sranda.“
„O tom se mi Jess ani nezmínila.“ reagovala překvapeně Anna.
„Noo... Byla to docela kulišárna a Elbert dost zuřil. Myslím, že jsi tou dobou nebyla ani v sídle.“ vysvětlil jí pohotově Belius. „Ale proč se ho vlastně nezbavíš? Aedane? Však jsi velitel Chorrolského vojska. Hoď mu do pošty povolávací rozkaz, pošli ho někam na hranice hrabství ať je střeží a budeš mít ve všední dny klid. Vracet se bude jen na víkend.“ obrátil se na tebe, „Nebo se poptej Chocholkovi jestli má všechny finance v pořádku. Třeba zjistí, že okrádal hrabství a budeš ho moc na pár dní zavřít do chládku. Nebo...“ usmál se široce, „Mu nasadíme do sklepa krysy... To rozdráždí jeho starou a bude mít úplně jiné starosti než prudit své sousedy.“
„Belie... Belie...“ kroutila hlavou Adrianna s pobaveným výrazem.
„No co?“ pokrčil rameny Belius, „Ještě je tu možnost, že bych si s ním zašel promluvit a domluvil mu. Ale to až se vrátíme z toho smutečního rozloučení. Nebudu dělat ostudu za střízliva... Každopádně Aedane.“ obrátil se opět na tebe, „Musím ti někoho představit.“ poté pobídl Vivien, aby přistoupila blíže k němu. Chystala se něco říci, ale nebyla puštěna ke slovu. „Toto je arcilektorka Vivien Josette de Peyranová.“ představil ji Belius, „Jo... tohle je velitel Chorrolského vojska a kvestor Aedan Ervine.“
„Belie... Už se s Aedanem znám.“ promluvila konečně Vivien.
„Jo. Málem ho...“ chtěla promluvit Anna, ale Vivien, která se k Beliovi nakonec nepřiblížila a raději zůstala poblíž Anny využila situace, aby ji loktem dloubla a dala jí najevo ať mlčí. Anna rychle pochopila a svá slova raději polkla.

„Výborně. Takže to vlastně můžeme skoro už vyrazit, ne?“ tázal se Belius. „Vivien připrav prosím teleport.“ vybídl ji. Vivien kývla hlavou a začala vyvolávat teleportační kouzlo za pomoci své magické hole. Jakmile bylo vše připraveno, magický hrot změnil svoji barvu v modrou.
„Chytněte se buď hole nebo mě.“ vybídla vás.
„A nezapomeňte se přitom usmívat a mávat na souseda.“ vydal své doporučení Belius a chytl se magické hole, natočil se směrem k domu a začal s úsměvem mávat. Adrianna s Mirabelle se též přiblížily k holi a obě se jí chytli. Ani jedna z nich však na Beliovo doporučení nezareagovala.


SuperHunterCZ
Naposledy ses rozhlédla po místnosti. Nezdá se, že bys něco přehlédla. Porovnané dokumenty a drogy jsi ponechala na hromádce a opustila pracovnu. Civello byl stále zajat, nějaký odpor krást nejspíš musel, protože mu na hrudi přibyl škrábanec od ostrých drápů khajiitky. Zenira s Civellem nemluvila, držela ho zkrátka a přísně dozorovala, ale s výslechem bez tvé přítomnosti nepokračovala.

Prošla jsi dům, Civello měl v domě spoustu menších cestovních brašen, ale zcela nevhodných na přepravu většího množství dokumentů aniž by došlo k jejich pomačkání nebo jiného poškození. Větší brašnu, pevnou a vhodnou pro přenos písemností si našla v jedné z šatních skříní. V šatní skříni sis též všimla dvojice slavnostních uniforem, obě byly v barvách Penitus Oculatus a též jedné agentské zbroje, kterou agenti využívají v terénu. Na první pohled vypadala téměř nepoužitě, nejspíš nebyla nikdy vystavena boji.