---

→ Tah 1186


Adrian_S
Přesunul ses před obraz a pořádně si ho prohlédl. S jistotou jsi identifikoval Ritabeth, Hannibala de Peyrana s manželkou, Revona Mottiereho a Selenu Benochovou. Zbylé zúčastněné jsi neznal. Velmistr Revon Mottiere s vážným výrazem ve tváři postával vedle Hannibala de Peyrana (graf. vzhled - zde), postaršího prošedivělého muže (přesto jednoznačně mladšího než je Revon) oblečen byl do modrého zdobeného roucha. Vedle něj v těsné blízkosti stála zrzavá bretonka (graf. vzhled - zde) ve zlatavém rouchu, držela Hannibala za rámě. Následoval další čaroděj, toho jsi však nedokázal nijak identifikovat. Též se jednalo o postaršího muže, který už na rozdíl od prvních dvou neměl téměř žádné vlasy, za to měl mohutný dlouhý plnovous. Vedle tohoto čaroděje postávala Selena Benochová, účes měla podobný tomu co nosí doposud, také roucho vypadalo téměř identicky, mělo její typickou modrou barvu. Pouze tvář byla jiná, působila na obrazu veseleji a též nebyla sebemenší známka o zranění v její tváři. Poslední členkou této ‚vážnější skupinky‘ byla dlouhovlasá hnědovláska, pravděpodobně též bretonka (graf. vzhled – zde), oblečena byla do kombinace červeno-šedivého roucha. Po této čarodějce již následovala menší skupinka, pravděpodobně studentek. Jejich výrazy ve tváři byly radostnější a působily mnohem uvolněnějším dojmem. Ritabeth se nacházela uprostřed rozesmáté trojice, vzhledově se příliš nezměnila a podle všeho už měla v této době svá tetování. Po její pravici byla vyobrazena bretonka, černovláska (graf. vzhled – zde), její roucho neslo barvy typické pro mágy obnovy. Po levici se pak nacházela hnědovláska s širokým úsměvem od ucha k uchu (graf. vzhled - zde). Následovali další tři studentky, které byly na obraze dosti upozaděny.

„Velmistr Mottiere, arcilektor de Peyran, jeho žena, velmistr Dorien Moorsley, mistryně nebo teď už možná velmistryně Benochová a velmistryně Landreau...“ vyjmenovala několik jmen Ritabeth, když si všimla tvé fascinace obrazem.

„Oh… Jistě. Proč jsem vás sem odvedla.“ usmála se, když si jí připomněl, aby ti sdělila co ti chtěla sdělit soukromě. „Nemusíte být tak strnulí, nechci vám nijak ublížit. Uvolněte se.“ vybídla tě vzápětí a přesunula se po místnosti ke svému pracovnímu stolku. Nakrátko se k tobě natočila zády. „Chci vám ukázat jeden klíč, který se mi povedlo získat. Vzhledem k tomu, že máte zjevně dobrodružnou povahu...“ pootočila se na tebe, „Předpokládám, že by vás to mohlo zaujmout.“ krátce se odmlčela a přitiskla ruku na jednu z přihrádek stolu. Opět velmi tiše zamumlala zaklínadlo, kterým přerušila ochranná kouzla.

„Před jistým časem se mi do ruky dostal tento předmět.“ řekla, když konečně sáhla do zásuvky u stolu a vytáhla cosi zabalené v bleděmodrém hadříku. „Určitě jste někdy slyšel o výjimečných magických holích, které propůjčují nesmírnou moc, ale také schopnosti… Třeba hůl Chaosu, Ebonitová hůl… a mohla bych pokračovat.“ vykročila blíž k tobě, ale nezastavila se. Pohybem hlavy ti pokynula ať ji následuješ k druhému stolu na němž byla vyryta ochranná runa.

Opatrně položila hadřík doprostřed stolu a poté se vzdálila, postavila se do tvé těsné blízkosti. Krátce na tebe pohlédla a pak se zpříma podívala na stůl. Zhluboka se nadechla a mávnutím ruky vyvolala kouzlo, kterým hadřík odvinula. Předmět pod ním skrytý byl odhalen. Jednalo se o velký skleněný klíč, precizní práci, opatřenou celou řadou malých symbolů.

„Jde o klíč vedoucí k bájné Tritonově holi. Pokud je pravda co se o ní říká… a já trochu naivně věřím, že ano.“ natočila hlavu k tobě, „Je vlastník této hole schopen vládnout elementu vody nesmírnou mocí. Na moři se z něj pak stává pán moře.“ usmála se užasle Ritabeth, ale brzy svůj úžas zkrotila, „Ovšem je ztracena. Jako většina těchhle bájných holí.“ povzdechla si.


SuperHunter
„Už nic dalšího nevím! Krucinál! Řekl jsem vám všechno co vím!“ zdůraznil zřetelně Civello, ale dával si tentokráte pozor, aby nezvýšil hlas natolik hlasitě. Zenira se jen pousmála. „Já… Já opravdu nic víc nevím! Fakt jsem vám řekl všechno.“ pokračoval ve zvolání a rozhlédl se hlavou všemi směry jak jen mu bylo dovoleno.