Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Hrozba III.

Přidal Aurelius dne 17.06.2022 00:14
#4628

→ Tah 1149

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
Přiblížil ses k Anně. Zprvu na tvé nezvyklé přiblížení reagovala rozpačitě, očima rejdila všemi směry a možná i trochu znervózněla. To vše však opadlo v momentě kdy ses na ní jen usmál a zase si začal prohlížet její aparát.

„Ehm... Tohle... Já bych ráda.“ reagovala poté na tvá slova, „Ale asi to... nepůjde.“ dodala a poukázala na aprát, „Navázat spojení s někým novým je... je velmi těžké a já jsem v tomhle v podstatě začátečník. Jsem ráda když se mi povede stabilně spojit s Jess.“ pokračovala již jistějším hlasem, „Ale kdybys o to opravdu stál zkusila bych se zeptat Vivien je v tomhle mnohem zkušenější a určitě by ráda pomohla.“ koukla na tebe a usmála se. „Nebo bych si musela opravdu pořádně nastudovat literaturu a projít si kouzelné formule, nastavení a tak všechno kolem. Abych nic nepokazila.“

Jen Anna domluvila otevřely se dveře. Prakticky bez ohlášení a jediného zaklepání vešel Belius. Usmíval se od ucha a cestou si ještě cosi pobrukoval.
„Tududu-dudutudu-dudodu! Bam!“ komicky rozevřel ruce na koťáko, kterého přiběhlo stejným způsobem jako předtím tebe pozdravit. Beliovo rozevření rukou ho spíše vyděsilo a tak se zběsile vrhlo pod jeden ze stolů. Hrabě se jen zasmál od ucha k uchu. Anna koukla na Belia.
„Ha! Seš tu. Výborně.“ prohlásil Belius vzápětí spokojeně a došel až k vám.
„Občas bys mohl klepat. Co kdybych tu někoho měla?“ zakroutila hlavou Anna.
„Pff... Prosím tě. Je větší šance, že se Palagán zadusí ořechem než, že tu budeš dělat nějaké nemravnosti a ještě si u toho při své pečlivosti zapomeneš zamknout.“ odpověděl jí pohotově dobře naladěný Belius. Anna mezitím přešla na protější stranu a vzdálila se od tebe, zakroutila hlavou. „Není to? No výborně.“ zvolal směrem k tobě a aparátu. „Je to... to co si myslím?“ stoupl si vedle tebe, „Moment.“ řekl, „Podrž to Aedane.“ strčil ti do rukou smotaný a zapečetěný dopis z něhož byl cítit dámský parfém. Belius si odkašlal. „Belius volá domů. Taťko Klargu odpověz mi prosím!“ zvolal a poté vytvořil nějaké magické gesto a dotkl se krystalu podobně jako předtím.

Obdržel však stejnou reakci jako předtím ty. Nic se nestalo. Anna se jen uculovala.
„Vlastně klika.“ zasmál se Belius, když se otočil. „Představte si kdyby to koupil Rolstonce.“ potom se nad tím asi zamyslel, „To je tak strašně příšerná představa.“
„Ano. To je.“ dala mu za pravdu Anna.
„Ovšem. Tenhle aparát Aedane, ten má i jedno velmi...“
Anna si důležitě odkašlala. Belius na ní pohlédl.
„Neměl bys takhle náhodou truchlit?“ hleděla na něj přísně, „Místo toho se tu usmíváš, prozpěvuješ si a motáš se po hradu jak vítr v bedně.“ kroutila hlavou.
„Truchlil jsem a budu truchlit na rozloučení. To je jedna věc... potřebuji doprovod, šla bys prosím se mnou?“ podíval se na ni. Anna kývla hlavou bez váhání. „Super. Díky... a teď důvod mé radosti.“ pousmál se trpce, „Přišel mi dopis... Od Světlany.“
„A-aha.“ vydala ze sebe Anna, která čekala nějaký další dodatek, ale Belius se dramaticky odmlčel.
„No.“ usmál se Belius.
„A co v něm bylo, že seš takový rozjařený?“ položila otázku na kterou Belius nejspíš čekal.
„To právě nevím, neotevřel jsem ho, ale chápeš to? Napsala mi. Je z toho cítit její parfém. Hned jsem ho poznal.“ vysvětloval Belius s rozjařeným úsměvem. Anna na něj stále s trochu zaraženým výrazem hleděla.
„Co když v něm není nic pozitivního?“ promluvila opět.
„To by tam nenechávala rtěnku otištěnou, ne?“ protočil Belius oči. Anna jen koukla na tebe, ale v jejích očích byla spíš bezradnost. „Jenže... Já nevím co teď.“ povzdechl si Belius a přesunul se k jedné z židlí.
„Máš manželku.“ připomněla mu Anna.
„Právě.“ přikývl Belius, „Zprvu se mi to celé vycházelo, ale pak došlo k té neplánované svatbě a teď se mi to hroutí. Když sem totiž zval Světlanu jako dvorní čarodějku, říkal jsem si, že to s Anitou bude prostě jen čistě svazek z donucení a nic mezi námi nevznikne. Pro veřejnost budeme manželé a jinak bude volnost a hlavně, že to jak se říká... nezajiskří. Jenže... Anita se dost snaží a je přiznávám docela fajn... Jenže co já mám teď dělat?“ pohlédl střídavě na tebe a Annu.
Anna pokrčila rameny, „Víš Belie... To si musím rozhodnout sám.“ přistoupila k němu nakonec a položila mu ruku na rameno.
„No já vím... Ale víš jak je to strašně těžký?“ povzdechl si Belius a zdrceně pohlédl k zemi. Koťátko vylezlo z pod stolu a upřeně hledělo na Belia. „Vůči Světlaně chovám opravdu velké city, opravdu z celého svého srdce. To byla prostě láska co mě chytla za srdíčko. Něco co jsem zažil naposledy s...“ zarazil se a zamyslel. „To je jedno.“ mávl rukou.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
Přikrčil ses k Arilenovi. Trojice pavouků začala hbitě přelézat pavučiny a brzy pronikli až k vám. Draven po jediném protivníkovi z jeho strany vystartoval mečem už když slézal dolů. Vytrvale sekal po protivníkových nohách a snažil se ho co nejvíce ochromit.

Další dva mezitím přelezli pavučiny na tvé straně. Arilenovi zbývalo už několik posledních centimetrů, aby se dostal na okraj. Neotálel si a začal mrazit přední končetiny svých protivníků. Tvé kouzlo zabíralo efektivněji než Dravenovo sekání. Mrzly nejenom pavučiny po nichž pavouci lezli, ale též jejich nohy. Po chvilce sesílání zůstalo několik předních nohou nemilosrdně přimraženo k pavučině. Arilen vylezl. Jak jen mu to tělo umožňovalo postavil se na nohy a připravil se k boji. Draven mezitím přeťal několik končetin svému protivníkovi a následně ho zcela dorazil jedním rozhodným bodnutím. Pavouk dopadl do uličky a částečně zhoršil její průchodnost.

„Renarde! Lez dovnitř!“ zvolala Ralyna a přikázala Renardovi začít lézt. Sama poté čelila pavoukům, kteří se začali opět spouštět od stropu. Renard lezl rychleji než Arilen.

Bojovník si odplivl a vyrazil ti pomoci s tvými protivníky. Stačilo několik silnějších úderů vedených na zmrzlé nohy a oba pavouci dopadli k zemi bez přimražených končetin. Draven protočil meč a dorazil. Posledního nechal tobě. Sám pohlédl vpřed. Kolem vás se začali srocovat další pavouci.
„Nemůžu se zbavit dojmu, že jich tomu svému mistru ukradl trochu víc.“ poznamenal Draven, „Je vám jasné k čemu to spěje?“ podíval se na tebe a Arilena. „Jestli tohle místo má být obnoveno musíme to tu celé zlikvidovat. Co je v těch knihách fakt něco cenného, protože tahle místo je zatraceně velká a likvidovat je po jednom... Bude to fuška.“
„Co teprve ten magicky odolný.“ připomněl mu Arilen.
„Doufám, že chcípl na stáří a tihle ho sežrali.“ promluvil Renard, který vylezl zpod knihovny. Ralyna již též začala lézt avšak pronásledována několika menšími pavouky.

„Tohle naštěstí nejsou ledovcoví pavouci.“ konstatoval znalecky Arilen, „Tyhle nemají jed... Respektive mají, ale pro nás nepředstavuje žádné riziko... proto se ho nejspíš nesnaží ani používat.“
„Dobrý vědět. Každopádně... je jedna možnost, ale je extrémně radikální a nebezpečná. Před Tarosem ani nikým jiným jsem ji nechtěl zmiňovat.“ promluvil opět Draven, „Seznámím vás s ním až když opravdu poteče do bot a nebude jiná možnost. Pevně doufám, že k tomu nedojde.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ScorpionCZ
Stojíš vedle Flavia a Scipia nastoupený před rodinnou vilou. Vzhledem k návštěvě, která je očekávána sis na sebe oblékl své nejčistější a nejméně obnošené roucho z jehož je možné vyčíst tvoji specializaci a též mistrovský titul. Flavius se Scipiem jsou proměnu oblečeni do dražšího šlechtického oděvu.

„Ukloníme se mu?“ zeptal se Flavius Scipia, ale Scipio rozhodně zakroutil hlavou, že ne. „Dobře.“ kývl spokojeně a pohlédl vpřed, „Myslel jsem si to.“

Před brankou se již začala shromažďovat početná skupina rytířů ve zbrojích Shornhelmského království. Brzy na to začali vstupovat dovnitř a řadit se do dvojřad, aby vytvořili dokonalí špalír. Napočítal si jich celkem osm, čtyři na každé straně. Stáli od sebe s téměř totožnými rozestupy. Jako první vešel otevřenou branou další z rytířů. Udělal několik kroků vpřed a poté hlasitě pronesl: „Představuji vám sira Elberta Arteria, dědice Northpointského baronství, diplomata Chorrolského hrabství, vyslance Shornhelmského království, velitele Shornhelmských rytířů, velmistra Chorrolské kapituly rytířů, legáta Vysokoskalské legie a též hlava rodu Arteriů v provincii Cyrodiil.“

Se zazněním těchto slov vstoupil na váš pozemek mladší hnědovlasí bretonec (graf. vzhled - zde), vlasy měl upravené a oblečen byl do kvalitní lehčí zbroje s kyrysem na němž byl vyobrazen erb Shornhelmhského království. Měl plášť zbarvený do barev království a též přilbu s chocholkou, kterou držel pod ramenem. Jednou rukou držel rukojeť svého meče a pyšně kráčel vpřed. Rytíři postupně salutovali přiložením pěsti na hruď a pokynutím hlavy.

V patách mu byl poslední rytíř. Oblečený stejně jako ostatní do plné zbroje s plnou přilbou. Elbert téměř až k vám. Zastavil se dva metry od vás, neskrytě si vás měřil pohledem a působil dost nedůvěřivě. Flavius jen nervózně přešlápl a tiše polkl. Elbertovi oči v nastalém tichu nakonec spočinuly na Scipiovi.

„Scipio Vici, jsem hlava této rodiny.“ představil se stručně Scipio bez nutnosti nějakých sáhodlouhých vyjmenovávání titulů a hodností, které za svůj život obdržel. Učinil též krok vpřed, aby se přiblížil k Elbertovi a mohl mu podat ruku k potřesení. Když tak učinil Elbert přimhouřil zrak a nakonec Scipiovu ruku stiskl a potřásli si.
„Slyšel jsem o vás.“ kývl hlavou Elbert, „Býval jste velký bojovník a schopný stratég, který byl Císařem několikrát vyznamenán. Legendy o vás zjevně nelžou, alespoň ne o vašem vzhledu.“ zhodnotil Scipia Elbert.

„Flavius Vici, legát čtvrté legie.“ představil se poté Flavius a též vyšel vpřed. Též nabídl ruku k potřesení, ale Elbert vrhl na Flavia pohled ze kterého bylo hned patrné, že k podání ruky nedojde.
„Ano. Legáte. Představoval sem si vás jinak.“ přiznal Elbert s tónem nespokojenosti, „Až příliš z vás čpí fakt, že jste synem svého otce. To za vás se má provdat má sestřenice? V životě by mě nenapadlo, že se zamiluje do syna vraha svých rodičů. Neuvěřitelné.“ zakroutil hlavou, uchechtl se, „Ale to prozatím nechme.“ dodal a poté a pohlédl na tebe.

Flavius se nafoukl, ale pohlédl na Scipia, který mu taktně naznačil, aby Elbertovi narážky a připomínky raději přešel. Elbert nyní hleděl na tebe. Laurana a Serana jsou uvnitř, připravují jídelnu k přivedení hosta.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Upravil/a Aurelius dne 17.06.2022 00:17