---

→ Tah 1148


Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.


Tondulin
„Ano. Bylo by to pro ní šokující... asi celá ta Beliova minulost točící se kolem žen. Ona totiž strávila značnou část dospívání v chrámu.“ přikývla Anna bez váhání, „Ano... Belíšek. To bylo její. Vždycky mi lezl mráz po zádech, když to říkala. To je jí: 'Belíšku, hup do pelíšku.'“ poté propadla smíchu, „Osmičko to bylo strašný.“ zakryla si ústa a dále se smála zatímco ses kolem ní ladně prosmýkl a postavil se naproti aparátu. Dotkl ses krystalu a vyslovil své přání. Nic se, ale nestalo. Což si předpokládal.

„Obávám se, že takhle to úplně nefunguje.“ reagovala na tvoji snahu Anna, „Jednak musí mít ten s kým se chceš spojit něco podobného, ale také to vyžaduje určitý magický impulz, kterým se aparát aktivuje. Je to vlastně dost složité a komplikované zařízení.“ vysvětlila a stoupla si vedle tebe. „S Beliem tě nedokáži spojit, protože ten nic takového nemá a kdyby to nejspíš měl... určitě by to využil pro nějaké nemravnosti na dálku.“

„Ano. Ano. Kvůli těm vzorkům zeminy.“ kývla hlavou s menším zadrhnutím, „Zníš trošku zklamaně jako kdybys čekal, že z toho vyplyne něco mnohem horší na co nebude několika denní péče v podobě speciální směsi stačit?“ podívala se na tebe, „Chlapce potřebovat nebudu. Namíchám směs a doručím ji na místo... farmáři budou nejlépe vědět jak něco takového použít. Své chlapce si pošetři na nějaké důležitější mise.“


Adrian_S
Podlezl jsi pod regály. Cítil si jak se na tebe místy lepí kusy pavučin a též prchající pavouky o které si občas zavadil nebo je svým pohybem rozmáčkl. Když si dolezl až na konec, vstal si otřel si špinavé ruce. Vyvolal sis opět mágovu svíci. Světelný zdroj začal osvětlovat okolí. Pavučiny v této části byly už na první pohled pevnější a nejspíš i lepivější. Konec pavoučí uličky se však kvapem blížil a bylo skoro možné na něj díky zářivé kouli dohlédnout. Pozvedl si hlavu vzhůru a spatřil strop, který v této části začal růst do výšky. Ani předtím nebyl nejnižší, mnoho menších pavouků přes něj mohlo bez problémů přelézt a také tak činili.

„To bude ono.“ poznamenal Draven a nepolevoval v ostražitosti. Arilen začal prolézat. Lez pomaleji než ty a Draven, ale přesto postupoval rozhodně a bez váhání.

„Zatraceně!“ zvolal Renard a prudce švihl mečem, když se k němu ze stropu spustil jeden z pavouků. Byl rychlý a nestihl sis všimnout jestli nesl nějaké známky mutace. Přetnul mu pavučinu a pavouk dopadl k jeho nohám. Následný úder vedla i Ralyna, která pavouka efektivně usmrtila. Spustil se však další, který jí hodlal vpadnout do zad. Renard zavčasu zasáhl a švihem meče připravil protivníka o přední pár nohou.

„Začínají dorážet.“ konstatoval Draven a rozhlédl se. Kolem tebe a Dravena se shromáždila trojice větších pavouků. Dva na levé straně a jeden na pravé, blíže k Dravenovi. Trojice pavouků byla větší než se kterými se potýkal Renard a Ralyna na druhé straně. Tato trojice by svými rozměry předčila i loveckého psa. Shromáždili se za pavučinami a bylo více než jisté, že se je pokusí v blízké době přelézt, aby vás mohli ohrozit. Arilen už byl skoro na konci lezení.


SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.


ScorpionCZ
Stojíš vedle Flavia a Scipia nastoupený před rodinnou vilou. Vzhledem k návštěvě, která je očekávána sis na sebe oblékl své nejčistější a nejméně obnošené roucho z jehož je možné vyčíst tvoji specializaci a též mistrovský titul. Flavius se Scipiem jsou proměnu oblečeni do dražšího šlechtického oděvu.

„Ukloníme se mu?“ zeptal se Flavius Scipia, ale Scipio rozhodně zakroutil hlavou, že ne. „Dobře.“ kývl spokojeně a pohlédl vpřed, „Myslel jsem si to.“

Před brankou se již začala shromažďovat početná skupina rytířů ve zbrojích Shornhelmského království. Brzy na to začali vstupovat dovnitř a řadit se do dvojřad, aby vytvořili dokonalí špalír. Napočítal si jich celkem osm, čtyři na každé straně. Stáli od sebe s téměř totožnými rozestupy. Jako první vešel otevřenou branou další z rytířů. Udělal několik kroků vpřed a poté hlasitě pronesl: „Představuji vám sira Elberta Arteria, dědice Northpointského baronství, diplomata Chorrolského hrabství, vyslance Shornhelmského království, velitele Shornhelmských rytířů, velmistra Chorrolské kapituly rytířů, legáta Vysokoskalské legie a též hlava rodu Arteriů v provincii Cyrodiil.“

Se zazněním těchto slov vstoupil na váš pozemek mladší hnědovlasí bretonec (graf. vzhled - zde), vlasy měl upravené a oblečen byl do kvalitní lehčí zbroje s kyrysem na němž byl vyobrazen erb Shornhelmhského království. Měl plášť zbarvený do barev království a též přilbu s chocholkou, kterou držel pod ramenem. Jednou rukou držel rukojeť svého meče a pyšně kráčel vpřed. Rytíři postupně salutovali přiložením pěsti na hruď a pokynutím hlavy.

V patách mu byl poslední rytíř. Oblečený stejně jako ostatní do plné zbroje s plnou přilbou. Elbert téměř až k vám. Zastavil se dva metry od vás, neskrytě si vás měřil pohledem a působil dost nedůvěřivě. Flavius jen nervózně přešlápl a tiše polkl. Elbertovi oči v nastalém tichu nakonec spočinuly na Scipiovi.

„Scipio Vici, jsem hlava této rodiny.“ představil se stručně Scipio bez nutnosti nějakých sáhodlouhých vyjmenovávání titulů a hodností, které za svůj život obdržel. Učinil též krok vpřed, aby se přiblížil k Elbertovi a mohl mu podat ruku k potřesení. Když tak učinil Elbert přimhouřil zrak a nakonec Scipiovu ruku stiskl a potřásli si.
„Slyšel jsem o vás.“ kývl hlavou Elbert, „Býval jste velký bojovník a schopný stratég, který byl Císařem několikrát vyznamenán. Legendy o vás zjevně nelžou, alespoň ne o vašem vzhledu.“ zhodnotil Scipia Elbert.

„Flavius Vici, legát čtvrté legie.“ představil se poté Flavius a též vyšel vpřed. Též nabídl ruku k potřesení, ale Elbert vrhl na Flavia pohled ze kterého bylo hned patrné, že k podání ruky nedojde.
„Ano. Legáte. Představoval sem si vás jinak.“ přiznal Elbert s tónem nespokojenosti, „Až příliš z vás čpí fakt, že jste synem svého otce. To za vás se má provdat má sestřenice? V životě by mě nenapadlo, že se zamiluje do syna vraha svých rodičů. Neuvěřitelné.“ zakroutil hlavou, uchechtl se, „Ale to prozatím nechme.“ dodal a poté a pohlédl na tebe.

Flavius se nafoukl, ale pohlédl na Scipia, který mu taktně naznačil, aby Elbertovi narážky a připomínky raději přešel. Elbert nyní hleděl na tebe. Laurana a Serana jsou uvnitř, připravují jídelnu k přivedení hosta.