---

→ Tah 1143


Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.


Tondulin
„Dobře.“ kývl hlavou chlapec. Chocholka se jen zazubil a zamyšleně se zahleděl do dálky. Vyčkal až slezeš z vozu. Anna tě po celou dobu bedlivě sledovala a byla připravená ti být oporou v případě, že by ses zapotácel. Nepolevila ani když ses vysoukal z vozu a postavil se na nohy. Bolest byla minimální, záda sice bolela, ale nesrovnatelně méně než předtím. Mohl ses pohybovat bez omezení, šel si vpřed, rovnou k domovním dveřím. Anna se držela ve tvé blízkosti.

„Tak práskneme do koní! Hyjé!“ zvolal Chocholka, „Zdrž se frájo!“ křikl na Aldarila a pobídl koně k rychlému rozjezdu. Koně ho poslechli a vyrazili vpřed. Anna jen zakroutila hlavou nad Chocholkovým rychlým odjezdem.

„Ale Aedane. Nepotřebuji od tebe mít klid.“ usmála se na tebe Anna, „Nějaká ta občasná hospodská rvačka je přeci naprosto normální... V podstatě si myslím, že je to docela i součástí života muže. To není nic kvůli čemu bys měl činit nějaké pokání.“ pokračovala a dívala se přitom na tebe jak hledáš klíče od domu. Když si je konečně nalezl, odemkl si dveře. Než si vzal za kliku přičichl si k sobě. „To asi ano.“ dala ti zapravdu Anna, „Štěstí, že jsme ti nechali ve sklepě tu velkou prostornou vanu. Tam si můžeš hovět nerušeně jak dlouho budeš chtít.“

Otevřel si dveře a vešel dovnitř. Anna tě následovala, chystala se už něco dalšího říci, když se náhle zarazila a pohlédla vpřed. Taktéž si to uslyšel. Když si zaměřil svůj zrak na podlouhlý stůl, spatřil si Mirabelle. Byla oblečená do svého obvyklého stříbrného roucha se symboly školy magie Obnovy. Hlavu měla sevřenou v dlaních a hlasitě plakala. Vašeho příchodu si nejspíš nevšimla.


Adrian_S
„Ano. Rozdělíme si pozice. Naše trojice se pokusí pavouka udržet od vás čarodějů. Předpokládám, že bude mít tradičně nejméně chráněné břicho. To znamená, že se musíme snažit dostat pod něj.“ začal spřádat plán Draven.
„Ohnivá magie možná nebude moc účinná. Jestli je jeho tělo obaleno šutrem tak to bude mít pramalý účinek.“ namítla Ralyna, „Možná bych zvážila využití knihoven a vybavení v místnosti. Když ho zamrazíte ledovými kouzli, zpevní a bude možné ho vrhnout proti nepříteli. Mohlo by ho to ochromit.“
„Tomu bych se snažil vyvarovat. Poškodí se tím knihy... a dost možná i nějaké zapomenuté magické 'poklady'.“ reagoval nesouhlasně Taros, „Ale je mi jasné, že hromadu toho už zničil zub času.“
„Jenže takový dobře mířený úder těžkou a ještě k tomu ledem obalenou knihovnou přímo na nohy. No...“ usmál se Renard, „To by mu mohlo zpřelámat hnáty.“
„Pavouci mají kosti?“ podivila se Jera a hledala odpověď u starších kolegů, ale ani jeden z nich jí neodpověděl. Ralyna a Draven se též nevyjádřili.
„No... na něčem jim držet musí, ne?“ namítl Renard.

„Nebudu se účastnit.“ řekl Langley, „Jen jsem doprovodil Tarose. Zatímco budete bojovat se pokusíme vyřešit jiný problém. Krom toho jsem dal dnes baronce slovo, že se vyvaruji nebezpečným akcím. Ale máte mé slovo, že se postarám o vaše rány, které v boji utržíte hned jak vylezete ven.“ dodal.
„I já se nezúčastním.“ přikývla Jera, „Jak jste řekl, přišla jsem vás jen doprovodit ke dveřím.“ zaznělo z jejích úst krytých pod rouchem, „Kdybych viděla velkého pavouka, zamrzla bych a byla by to má smrt. Byla bych vám k ničemu.“

„Vy se s čarodějem držte vzadu za námi.“ doporučil ti Draven, „Zkusíme to vaše ohnivé čarování. Nic za to nedáme, ale pokud to bude možné. Snažte se likvidovat jakoukoliv pavučinu. Je možné, že si tam uvnitř vytvořil dokonalé bludiště. Tyhle staré budovy jsou k domu dokonalé. A hlavně budou dost lepivé, pokud nás odhodí nebo budeme muset odskočit můžeme se do nich chytnout a budeme v háji.“
„Hlavně se prosím vás vyhněte požáru. V téhle věži je fůra nebezpečnějších věcí než je tenhle jeden pavouk.“ reagoval Taros, „Jestli se vám to vymkne. Může to mít fatální následky.“
„A vyvolejte magické svíce.“ doporučil vám Draven, „Žádná z loučí určitě uvnitř hořet nebude.“
„Můžu vám půjčit meč. Pokud se s ním umíte aspoň trochu ohánět.“ nabídla ti Ralyna.

Neovládáš žádné kouzlo, které by docházelo odrazit nebo zabránit otravě jedem.


SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.