---

→ Tah 1102


Sarako
„Morrowind nepřipadá v úvahu.“ odmítl zakroucením hlavy Leigelf. „Bude muset. Nám všem.“ přikývl, „Mějte se.“ rozloučil se s tebou. Vyprovodil tě ven z domu a poté zabouchl dveře a zamkl.

„Zaplatil dost.“ usmál se Garyn, když převzal měšec a obtěžkal ho, „Rachot slyšel nebyl. Takže zaplatil dobrovolně.“ dodal vzápětí a schoval měšec na bezpečné místo, „Postarám se o to.“ přikývl, když si mu předal další instrukce, které měl vykonat.

Převzal sis medvídě, rozloučil ses nakrátko s Garynem a odebral se rovnou do Brumského hradu, sídla hraběnky. Brána hradu byla otevřená, zbrojnoši si tě sice dlouze prohlíželi při průchodu, ale pustili tě na nádvoří. Na nádvoří bylo přítomno hned několik válečníků. Brzy si poznal, že se jedná o jízdu, která projela branou města ve spěchu. Dva z nich co již nebyli v sedle se obrátili tvým směrem, sledovali tě. Cosi si mezi sebou řekli a pak odložili přilby.

Došel si až ke dveřím do sídla. Byly zavřené, ale nikdo je nestřežil. Otevřel si je a vešel dovnitř. Síň, která se táhla až do trůnní místnosti v níž přijímala hraběnka audience byla v obležení hned několika zájemců o audienci. Mezi místními občany si spatřil i čtyřčlennou skupinku Císařských mágů. Dvě ženy a dva muže, kteří stáli bokem, oblečeni do svých červených rouch a kápí přetaženou přes hlavu. Postávali se založenýma rukama dál od ostatních a netrpělivě přešlapovali z místa na místo. Nemluvili mezi sebou. Tvůj příchod upoutal pozornost snad každého přítomného, zejména pak zbrojnošů, kteří měli udržovat pořádek v síni. Ihned se za tebou jeden z nich odebral a přitom pokynul služebnému, který držel v ruce kus papíru a brk. Nejspíš vedl zápis všech zájemců o audienci.

„Kam máte namířeno s tím medvědem?“ zeptal se muž v oblečení služebnictva. Zaujal přitom bezpečný odstup. Zbrojnoš se jen rozhlédl a poté nespouštěl medvěda z očí. „Jestli jste přišel žádat o audienci pak vás musím upozornit, že medvěd... to není... to není vhodné zvíře, které byste sem měl tahat na provázku.“ pokračoval služebný, „Odveďte ho ven. Neradi bychom řešili incident, že někoho pokouše nebo sežere.“


Tondulin
Jeden z vybraných jezdců přikývl a následně se pětice společně odebrala vyhledat zastupující dvorní čarodějku Adriannu Arteriovou. Když ti zmizeli z dohledu vyrazil si obstarat volné koně pro svoji družinu. Mladík byl ochotný a neměl žádné námitky k tvým požadavkům. Brzy ti vydal tvého koně i koně pro tvůj doprovod.

Když si každý z tvých bojovníků odvedl půjčeného koně a shromáždili se na tvůj rozkaz před stájí, vyčkali jste na příchod Chocholky. Argonian si dával na čas, ale nedlouho poté se konečně objevil. Kráčel pozvolna vycházkovou chůzí a společnost mu dělal Aldaril. Chocholka během své chůze rozhazoval rukama a nejspíš cosi chlapci vysvětloval.

„Sehnal jsem to.“ oznámil ti Chocholka, když došel s Aldarilem až k tobě. Rukou poklepal na svoji brašnu, „Ale bude to fuška. Ta pevnost podle zápisů co máme je fakt hodně... hodně specifická a rozhodně bude mít velkou cenu.“ promnul si šupinatou bradu, „Bude to těžký oříšek to nějak našmelit na naši stranu, aby to pro nás bylo výhodnější. Pokud si majitelka bude vědoma potenciálu a hodnoty jakou ta pevnost má.“ konstatoval.

„Mladej jde s námi.“ ukázal na Aldarila, který jen s úsměvem přikývl. Altmerský chlapec byl oblečený do kožené zbroje, na hrudi měl symbol Chorrolského hrabství, nátepníky, boty a kalhoty byly totožné s většinou vybavení co poskytuješ své stráži. Zbroj však byla nejspíš dělána na zakázku. U opasku měl připnutý krátký meč.
„Anna mi zdůrazňovala, že ho máme vrátit v jednom kuse. Elbert mu sice sehnal nějakou zbroj a meč, ale radši bychom ho měli držet stranou jakéhokoliv boje.“ doporučil ti Chocholka, když se k tobě naklonil, aby to chlapec pokud možno neslyšel. „No... a já nejsem popravdě taky moc velký bojovník. Takže se radši budu držet stranou.“


SuperHunter
Zenira kývla. Zaklepala si klepadlem na dveře a vyčkávala. Zenira se několikrát rozhlédla. Ulice byla i nadále prázdná. Dlouho jste čekaly. Zenira chtěla už sama znovu zaklepat, když se konečně ozval zvuk chůze a řinčení klíčů. Chvíli poté se otevřely dveře a zpoza z nich vykoukl postarší muž, kterému odhadem může být něco kolem čtyřicítky. Vlasů měl na hlavě pomálu, oblečený byl do tmavě červené košile, kterou měl značně rozšněrovanou. Delší plátěné kalhoty a byl bos. Oči měl nezvykle zarudlé.

„Zatraceně...“ vykulil zarudlé oči, když vás spatřil v kabátech stát před jeho dveřmi, „S čímpak vám můžu pomoci? Tahle pozdě večer... Dámy.“ zeptal se, přičemž vykupoval na ulici, „Už nejsem ve službě... dneska.“ dodal. Zenira se na tebe podívala neboť očekávala, že hlavní dialog s mužem povedeš ty.


Adrian_S
Taros kývl. „Hodně štěstí. Doufám, že se zadaří a oba dostaneme to co potřebujeme.“ řekl na závěr, osobně tě vyprovodil ke dveřím a brzy poté je za tebou též zavřel. Sešel si schodiště až do přízemního patra, odešel dveřmi z věže a zastavil se až na nádvoří. Čekal si pouze chvíli. Jera dorazila krátce po tobě. Tentokráte nebyla oblečena do černého roucha, nýbrž do barevnějšího červeno-modrého se symboly magických run na ramenech. Tvář měla i nadále zahalenou. Přes rameno měla přehozenou starou dřevěnou hůl s magickým krystalem smaragdové barvy.

„Prý nás čeká další 'spolupráce'.“ promluvila k tobě, když se přiblížila dostatečně blízko, aby nemusela křičet. Porovnala si brašnu a vytáhla z ní dva smotané svitky, „Přiznám se, že teleportace skrze svitky patří mezi mé nejméně oblíbené... Ale bohužel. Situace si to asi žádá.“ povzdechla si, „Byl jste někdy ve Wayrestu?“ zeptala se a pootočila hlavu tvým směrem.


ScorpionCZ
„Výborně.“ pousmála se De Peyranová po tvé kladné reakci, „Klidně můžete, ale prosím... vyberte nanejvýše dva maximálně tři zájemce. Ať se nás kolem toho nemotá příliš a nekomplikuje nám to průběh.“ poté se krátce odmlčela, „V tom případě vás budu informovat až budou přípravy dokončeny. Vy mě prosím pak jen sdělte jména studentů a studentek, kteří se nám rozhodnou připojit. Ať mám přehled.“ poprosila tě, „Kdybyste mě nezastihl zanechte mi vzkaz v mé komnatě... až mi ji připraví. Mám ještě závazky v Chorrolu. Takže tu nebudu neustále.“


[/quote]