---

→ Tah 1022


Sarako
Pokračuješ v cestě. Vjíždíš na území Brumského hrabství. (cesta do Brumy ti bude trvat 2. příspěvky)


Tondulin
„Děkujeme... rozkaz vykonáme.“ ujistil tě zbrojnoš a pobídl rekruta, který se podíval nedůvěřivě na Adriannu, jež ho předtím ošetřovala. Tarn se jen spokojeně pousmál a začal se soustředit. Rekrut pouze lehce pokulhával, ale zbrojnoše ochotně následoval.

„Teď si trošku podryl mé léčitelské schopnosti.“ postěžovala si tiše Adrianna, přitom si povzdechla. Osvobozené ženy se začaly shromažďovat kolem Tarna, který mezitím posiloval teleportačí kouzlo, aby byl schopen pojmout takové množství lidí najednou. „Teleportovat se v takovém počtu je dost riskantní...“ namítla Adrianna, když viděla Tarna jak nepodceňuje přípravy.

„Nepodrývejte mé magické schopnosti.“ zdůraznil ji Tarn, „Nemám titul Nejvyššího Císařského mága jen pro parádu jak si někteří moji kritici myslí.“ obrátil se na ní s vážnou tváři, „Připraveno. Chytněte se mě.“ vybídl vás všechny. Postupně jste se všichni chytli Tarna a když jste mu všichni oznámili připravenost zahájil teleportaci.

Teleportaci provázel silný magický záblesk, který ti způsobil mžitky před očima a též tě přiměl zavřít oči dokud záře nepominula. Záře pominula zrovna ve chvíli kdy jste dorazili do Chorrolu, otevřel si oči a spatřil nádvoří. Naproti vám se nacházelo dvacet nastoupených rytířů v plné zbroji, stáli v pozoru a hleděli přímo na vás.
„A jste doma.“ oznámil spokojeně Tarn, když jste se ho všichni pustili, porovnal si roucho a přejel po náramenících jakoby chtěl smést nějaký prach nebo špínu.
„Děkujeme.“ poděkovaly obě ženy téměř jednohlasně. Orčice jen tiše cosi zamumlala, ale nedokážeš rozeznat oč šlo, protože ji dunmerka s nordkou přehlušily. Adrianna udělala několik kroků před sebe, rozhlédla se vpřed.

Zaslechli jste hlasitá odkašlání, které šlo zpoza vašich zad. Když ses ohlédl spatřil si nastoupeného Elberta, kterému po levici Chocholka s Delmusem, oba dosti honosně oblečeni. Elbert na sobě měl tuniku přes níž měl přehozený kožený kyrys s vyobrazeným symbolem rodu Arteriů. Po pravici měl nastoupené dva své přátele z legie jejichž tváře si, ale skrze přilbu neviděl, ale také Aldaril oblečený do téměř totožného oděvu jako byl Elbert jen s tím rozdílem, že mu chyběly nárameníky a plášť.

„Perfektní načasování.“ promluvil k vám nepříliš nadšeně Elbert, „Naštěstí jsem zrovna skončil.“ ujistil vás s vážnou tváří a pokynul rytířům, aby se rozešli. Rytíři tak bez okolků vykonali a začali se rozcházet každý zpět ke svým povinnostem. „Aldarile. Pojď se mnou.“ vybídl malého altmera, aby jej následoval. Slezl z připravené bedny, která ho měla vyvýšit, aby přehledně viděl na své rytíře a nyní mířil přímo blíže k vám v doprovodu Aldarila.

„Stejně to vypadá, že bude lejt.“ namítl Chocholka a odebral se pomalu pryč z nádvoří, zpátky do Chorrolského sídla, aby nebyl na nádvoří až se déšť skutečně přižene. Delmus zůstal stát na místě a vyčkával co se bude dít. Stenus Tarn mezitím spokojeně vykročil naproti Elbertovi a Aldarilovi.

„Jsem Nejvyšší Císařský mág Stenus Tarn.“ představil se stručně Stenus Tarn, když se střetl s Elbertem a vzápětí mu nabídl ruku na potřesení, „Ještě jsme tu čest neměli, veliteli.“ pousmál se. Elbert držel ruce podél těla a nezdálo se, že plánoval mágovi ruku jakkoliv podat. Tarn však vytrval a nedal na sobě znát žádné udivení z bretoncovi reakce.
„Velitel Shorhelmských rytířů a velvyslanec Shornhelmského království Elbert Arterius.“ představil se mu nakonec na oplátku Elbert, „Vím kdo jste.“ přikývl směrem k Tarnovi, který svoji ruku stáhl neboť pochopil, že se potřesení nedočká. „Velebil jste mého zesnulého příbuzného, nazval ho hrdinou Císařství. Alespoň tak jsme to zaslechl...“
„Ano. Ano.“ kýval hlavou Tarn, „To je pravda. Říkal jsem při audienci, že váš příbuzný byl hrdina Císařství. Aldmerský spolek by bez něj nebyl poražen a Císařství by válku vyhrálo jen ztěžka.“ utvrzoval ho následně.
„Jenže v Císařství nejsou žádné sochy opěvující jeho vítězství, nebyly žádné oslavy na jeho počest, smuteční průvod vůbec nic. Smutné. V souvislosti s tím vaše slova vypadají prázdně a s těží uvěřitelně.“ odpověděl mu Elbert s vážným výrazem, „Vyznívá to jako snaha pochlebovat a to na mě nefunguje.“
„To není žádné pochlebování. Bohužel tohle není v mých silách jakkoliv změnit... Císařští mágové nebudují sochy...“ řekl na svoji obranu Tarn, ale Elbert ho obešel a jeho slova nebral příliš vážně.

„Pojď Aldarile. Jdeme dovnitř.“ vybídl Elbert Aldarila a poté zamířil s chlapcem rovnou ke dveřím sídla. Aldaril ho následoval, rozhlížel se všemi směry jakoby nevěděl co sledovat dříve. Tarn se nakrátko obrátil na Elberta, který k němu byl již zády. Sklopil hlavu a nadechl se, ale slova polkl a opředl se mlčenlivostí.

„Pozoruhodný styl diplomacie.“ zhodnotila překvapeně Adrianna, když Elbert zmizel dveřmi uvnitř sídla. Teprve nyní se Delmus vydal k vám seznámit se situací. Jakoby po celou dobu čekal přesně na tento moment až se velitel rytířů nebude nacházet na nádvoří.
„Co se u Osmičky stalo?“ zeptal se přičemž střídavě koukl na tebe a Adriannu. Tarna při průchodu ignoroval.


ScorpionCZ
„Souhlas. Klidně se na ní můžeme zajít podívat. Ale teď budov, které se prodávají po Imperial City nebo i v jiných hrabství je fůra. Jen se musíme poptat a vyčkat na nabídky.“ přikývl Scipio. Zatímco mu služebná nandávala jeho porci jídla. Mezitím si se ujmul otevírání lahve s vínem, netrvalo dlouho a povedlo se ti víno rozlít. Rozlil jsi do pohárků všem zájemcům včetně sebe.

Jakmile jste měli připravenou všichni svoji porci, nalito a služebná se opět odebrala do vedlejší místnosti plnit nějaké jiné povinnosti. Povstal si od stolu, ostatní též vstali.
„Na lepší budoucnost.“ dali ti s úsměvem za pravdu a pozvedli pohárky vzhůru. Následně jste se všichni napili, Serana byla jediná která zůstala u čaje.

Usedli jste nazpět do svých míst.
„Tak dobrou chuť.“ popřál Scipio. Po jeho slovech jsi zaslechl venku zvuk deště.
„Už se to přihnalo...“ poznamenala tiše Serana a též se pustila do večeře.


SuperHunter