---

→ Tah 969


Sarako
Tasil jsi meč. Legát Atius spokojeně přikývl. Pobídl legionáře a rovněž vytasil meč. Legionáři se na Atiův pokyn nezaobírali nějakým pomalým tichým otevřením dveří, ale rovnou dovnitř vtrhli a dveře rozrazili. S Atiem jste jim byli v patách. „Jménem Císařství neklaďte odpor!“ zařval z plných plic legát Atius, když vrhl do hostince.

Ihned po vniknutí do hostince jsi ucítil nesmírně silný zápach bylinek, který nebyl vůbec příjemný nejspíš proto, protože se smísil se spoustou jiných pachů z otevřených lektvarů, mastí, obvazů a zavěšených bylinek. Spatřili jste různě rozmístěné postele, několik bílých závěsů a dvojici zděšeně hledících žen v rouchách černé barvy. Kolem opasku měly zavěšené masky s dlouhým ptačím zobákem.
„A sakra...“ konstatoval překvapeně Atius.
„Co se to tu děje?“ zvolala hnědovlasá žena v obdobném černém rouchu jen s bílou umazanou šerpou, nejspíše od krve. (graf. vzhled - zde)
„Se-Serano?“ hlesl překvapeně Atius a okamžitě skryl svůj tasený meč za zády.
„Copak se děje kvestore Atie?“ zamířila k vám Serana, „Doufám, že jsme nic neprovedli... když jste sem takhle vrhli.“ pokusila se zažertovat, zatímco si prohlížela legionáře v bojovém postoji. „Staráme se tu o pár nemocných, kteří trpí nepřenosnými nemoci... přesto jsou to, ale nemoci, které jsou vážné. Žádné zločince tu neschováváme.“ ujistila vás následně. Legát Atius si překvapeně prohlížel Seranu a zdálo se jakoby na krátko ztratil úplně řeč. Trvalo dobu než se zmohl na nějaké slovo.
„Samozřejmě.“ přikývl nakonec hlavou, „Samozřejmě. To bylo nedorozumění.“ pokyvoval hlavou nadále, zatímco fascinovaně hleděl na Seranu (jedná se o Arteriovu sestru, na magické Univerzitě působí jako profesorka magie Obnovy) a skrýval za zády meč. „Můj nadřízený... ehm... legát... legát Artmunius si zjevně popletl jména hostinců.“ vysvětloval následně, „Proto jsme sem vrhli v domnění, že se tu ukrývají Caesarovi přisluhovači.“ snažil se obhájit pochybení, „Moc se omlouváme.“ dodal následně a pokynul legionářům, aby schovali zbraně.


Tondulin
Adrianna se po tvých slovech jen pousmála a podívala se na Belia, který spokojeně pokyvoval hlavou.
„To je asi vše co jsme potřebovali na dnešní krátce ustavovací radě probrat.“ prohlásil Delmus, „Oficiálnosti byly splněny, jmenováni jsme byli rovněž. Můžeme se rozejít a sejít se opět při dalším již komornějším zasedáním kde budeme řešit problémy, které odhalíte během svého seznamování se s úřadem.“ zakončil následně.
„Děkujeme vám všem za účast.“ poděkoval Belius všem přítomným a dal pokyn k rozchodu. Nejprve opustili místnost přizvaní účastníci rady a brzy jste zůstali v síni bez obecenstva. Odcházejícím davem se mezitím prodral jeden ze zbrojnošů, který zjevně dost uháněl, protože sotva popadal dech.

„Barone... baronko... hrabě... hraběnko.“ rozhlédl se zbrojnoš, „Mám vám vyřídit, že se u brány ohlásil...“
„Výborně.“ zvolal Klargus spokojeně aniž by nechal zbrojnoše pokračovat, „Půjdeme ho ihned přivítat.“ vybídl následně baron a podíval se k vám, „Dorazil vám další člen rady. Nástupce Rolstonové.“ vysvětlil vám ještě a poté v doprovodu rytířů zamířil i s baronkou ven ze síně. Rolstonová byla jen pár kroků za nimi spolu s udýchaným zbrojnošem.

Belius se rovněž zvedl ze židle, pomohl vstát Anitě, „To jsem zvědav co za arcidémona taťulda vybral místo té Rolstonky.“ řekl poté co pozvedl obočí a rozhlédl se po síni. „Na prví radu to nešlo vůbec špatně.“ konstatoval následně. Delmus nic nenamítl, mlčky přidal do kroku, aby dohnal baronku s baronem.
„Dělá s tím docela tajnosti. Asi to bude nějaké solidní eso v rukávu.“ poznamenal zamyšleně Chocholka.
„Horší jak Rolstonka snad nikdo být nemůže.“ konstatoval Belius, „Pojďme bando. Jdeme přivítat taťuldova nového šampiona prudění a vysírání.“ pobídl vás hlavou a vyrazil s Anitou vpřed.

„Vsázím páďo, že to bude chlap.“ navrhl Chocholka sázku směrem k tobě a Adrianně.
„Nevsázím se.“ zamítla Adrianna a následovala odcházející manželský pár.
„A ty Aedane? Co třeba kilčo? Lehce vydělaný penízky.“ navrhl navýšenou sázku.


ScorpionCZ
Scipio tě nechal bez jediného přerušení domluvit, dlouze se odmlčel, když tvůj monolog skončil. Pozvolna se prošel po komnatě a poté se k tobě opět otočil.
„Kde začít...“ zeptal se sám sebe, „Lauraně nic z toho neřeknu. Neměj obavy.“ rozhodl se nakonec začít odsud, ale velmi rychle přešel na Appia, „Co se Appia týče nemusíš cítit žádné výčitky. Smrt je konečnou fází koloběhu života a nelze s ní svádět boj do nekonečna. Appius pro nás zemřel již před lety. V Mohyle jsi učinil co jsi učinit musel a nemám ti to vůbec za zlé.“ koukl na tebe, „Vzkříšení mrtvých není rozhodně něco co bych schvaloval a Appius se svým charakterem by byl pro náš rod v současné době spíše přítěží než užitkem. Je to tvrdé takto říci, ale je to bohužel pravda.“ následně se odmlčel, „Budoucností rodu Vici jste především vy. Ty s Lauranou a Flavius se Seranou. Jejich sňatek je pro mě nyní prioritou a pevně doufám, že se uskuteční co nejdříve, abych si mohl oddechnout.“ přiznal, „Náš majetek za ta léta už není takový jako býval za časů mého otce. Krom vily ve které žijeme vlastníme ještě nějaké pozemky ve jedné vesnici, kterou spravuje můj syn. Dále vlastníme pozemky s ornou půdou, které pronajímáme farmářům a také tobě a Lauraně vlastně Arterius věnoval část pozemku u rezidence rodu Arteriů... to byla taková ta samota mezi Imperial City a Kvatchem kde proběhla svatební hostina.“ povzdechl si, „Vlastnili jsme nějaké nemovitosti i v Chorrolu a Anvilu. Jenže to co jsme vlastnili v Anvilu jsme postupně rozprodali, abychom vyvážili značné výdaje za soudní spory. Rozvod Aurelia se Sybillou byl vcelku nákladný, soudní procesy kvůli tomu jeho průšvihu v legii rovněž. Appiovi válečné operace v Morrowindu byly také docela černou dírou na peníze... Potom ten jeho soud kvůli zavraždění Sybilly a zaplacení kauce. Zrátka těch soudních výdajů bylo poměrně dost kvůli těmhle dvěma.“ zakroutil hlavou.

„Takže naše současné bohatství, které můžete využít jsou peníze, pronajímané pozemky s ornou půdou. Vesnice, kterou spravuje můj syn a též pozemek, který vám věnoval Arterius po svatbě. Co se vlivu týče... Pak máme samozřejmě vliv hlavě tady v Imperial City. Já zasedám v radě Starších a protože je mé místo zděditelné jsou budete mít tu možnost ho převzít.“ odmlčel se následně, „Důvod proč se snažím náš rod držet při zemi je prostý. Zažil jsem toho spoustu a vím, že rody, které směřují ambiciózně výše a výše jsou vždy sraženi jiným rodem zpět k zemi. Buď je to sražení v rámci možností 'milosrdné' a rod ho přežije nebo je zničující a rod ho nezvládne.“ koukl na tebe s upřímným výrazem ve tváři, „Držíme se při zemi, potlačujeme své ambice být něco víc a proto žijeme poměrně bezstarostný život a nikdo o naše životy neusiluje.“ přistoupil k oknu, „Podívej se na Arteriovce. Také směřovali před lety vysoko a stačilo velmi málo a celá jejich Cyrodiilská linie téměř vymřela. Decimus, Riane, Codus a Belene všichni byli zavražděni a jak reagovala veřejnost? Nijak. Jiné rody celý incident zvládly obhájit a nikdo odsouzen nikdy nebyl. 'Modrá noc' je důkazem toho, že velké ambice končí špatně a to bez ohledu na to jestli své ambice směřuješ k prospěšným činům nebo těm opačným pro veřejnost.“


SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.

„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira, „Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“