---

→ Tah 965


Sarako
„Dobře. Snad vám legát dokáže pomoci.“ reagoval na tvá slova o pomoci legie a legáta Atia, došel jsi ke dveřím a než vzal za kliku zmínil ses o Carině LaRouchové a pobočce. „Sarricová má dobrou pověst, ale obávám se, že Carina LaRouchová není úplně vhodnou garantkou. A osobní antipatie mezi sestrami řešit nebudu, protože to je čistě jejich věc a nemyslím si, že je reálné je usmířit.“ řekl zatímco tě sledoval zpoza stolu, „Po Cariel pátrá náš tým, ale s každým dnem klesá šance, že ji nalezneme živou. Připravoval bych se spíš na variantu, že už hledáme pouze ostatky, protože Cariel by se už dávno za normálních okolností ohlásila.“ odmlčel se, „Každopádně... Na Carinu LaRouchovou si dávejte pozor... a kdybyste chtěl mohl bych s vámi do Chudinské čtvrti poslat i někoho od nás. Ať se nemusíte spoléhat jen na legii a horlivého legáta Atia.“


Tondulin
Předstoupil jsi před Belia, který se jen pousmál. Uklonil ses po Annině vzoru a opět se napřímil.
„Kvestore Aedane Ervine.“ promluvil k tobě, „Přísaháte, že budete vykonávat svoji funkci svědomitě a ku prospěchu našeho hrabství a jeho občanů? Přísaháte, že budete věrně sloužit koruně hrabství a vaše loajalita bude neochvějná i v těch nejtěžších časech? Neboť jsme hrdí, když se vítězí a věrní když se nedaří.“
Přísahal si.
„Jmenuji vás tedy do funkce velitele ozbrojených sil Chorrolského hrabství.“ reagoval Beius, převzal od rytíře listinu s pečetí a podal ti ji do ruky. „Posaďte se po mé pravici.“ vybídl tě následně, aby ses usadil vedle něj. Rolstonová se na tento čin nezatvářila příliš nadšeně a mezi pozvanými to také zbudilo menší rozruch a cosi si mezi sebou začali šuškat, ale Belius poukázáním na místo své rozhodnutí dokonal. Převzal jsi listinu, potřásl si rukou s Anitou, která ti stejně jako Adrianně před tebou pogratulovala a věnovala vlídný úsměv. Zamířil si na své stanoviště, postavil se před židli a vyčkával. Anna na tebe s úsměvem koukla a tiše ti pogratulovala.

Belius se podíval na Rolstonovou, vyměnili si pohledy, které prozrazovali, že Belius si zjevně tvé usazení pozměnil o proti plánovanému protokolu. Přešla to, zjevně neměla jinou možnost a přesunula se k představení dalšího.
„Třetím nominovaným je Delmus Helbone, post poradce hraběte a hraběnky, komoří Chorrolského hrabství.“
Delmus předstoupil před Belia, uklonil se, Belius zopakoval slova přísahy a Delmus je stvrdil svým přísaháním, následně převzal listinu s pečetí, obrátil se k Anitě, potřásl jí rukou a na pokyn Belia se postavil k židle po jejím boku.

„Chocholka, post správce Chorrolské pokladny.“ řekla stručně Rolstonová a představila Chocholku. Argonian s jistou chůzí zamířil k Beliovi. Belius se na něj usmál, podíval se na Rolstonovou se kterou si vyměnil pohledy. Chocholka se krátce poté uklonil po vašem vzoru.
„Vážený Chocholko.“ nadechl se Belius, „Přísaháte, že budete vykonávat svoji funkci svědomitě a ku prospěchu našeho hrabství a jeho občanů? Přísaháte, že budete věrně sloužit koruně hrabství a vaše loajalita bude neochvějná i v těch nejtěžších časech? Neboť jsme hrdí, když se vítězí a věrní když se nedaří. Přísaháte, že nepodlehnete pokušení zlatých mincí a nezneužijete svého postavení k vlastnímu obohacení?“
„Přísahám.“ kývl hlavou aniž by se dlouho rozmýšlel.
„Jmenuji vás tedy do funkce správce pokladny Chorrolského hrabství.“ řekl následně Belius a předal listinu s pečetí Chocholkovi, který ji hrdě přijal. Belius však nepropustil Chocholku, pohlédl na jednu ze služebných stojících opodál, aby přistoupila blíže. Držela na menším polštářku zlatý náhrdelník s velkým zlatým kulatým přívěškemv němž bylo cosi vyraženo. „Přijměte symbol svého úřadu a vykonávejte ho svědomitě.“ vybídl rukou Belius, Chocholka opatrně sevřel velký náhrdelník a začal si ho uvazovat kolem krku, služebná přenechala polštářek rytíři, který se ihned zařadil na své místo a pomohla Chocholkovi s uvázáním.
„Děkuji.“ poděkoval Chocholka Beliovi a odebral se k Anitě, která mu stejně jako tobě pogratulovala a potřásla rukou. Chocholka se poté odebral k poslední volné židli, vedle Delmuse a seděl by tak naproti Anitě.

„Nyní znáte všechny nově jmenované členy rady Chorrolského hrabství.“ promluvil ke všem přítomným Belius, rozhlédl se, jakoby se chtěl ujistit, že nikdo neprotestuje. Nikdo na první pohled neprotestoval, všichni mlčeli. Chocholka zkoumal náhrdelník, který měl pověšený kolem krku. „Pevně věřím, že tato rada se brzy rozšíří a doplní prázdná místa, ale k nezbytnému chodu města nám nyní stačí tento počet.“ pokračoval po chvilce mlčení Belius, „A nyní. Posaďte se prosím.“ vybídl vás, přítomní krátce zatleskali. Usadili jste se každý do své židle. Hrabě s hraběnkou se posadili jako poslední.

„Pokud má teď někdo nějaké výtky k ustanovené radě... tak je může vznést. Jinak budeme pokračovat. Komoří.“ pohlédl Belius na Delmuse, „Připravte se.“


ScorpionCZ
„Magické anomálie. Byly zaznamenány téměř ve všech hrabství, byly o různých silách a způsobily různé škody. Konečný součet škod zatím není, ale Císařští mágové otevřeně viní Univerzitu a vyzívají veřejnost, aby požadovala vyšetření celé záležitosti. To asi tak ve stručnosti...“ odpověděl ti Wolfrey, „Univerzita vás s tím asi brzy seznámí. Nebojte.“ usmál se a poté koukl na Elu, která mu jen oplatila úsměv.

Využil jsi chvilku ticha ke svému rozloučení. Ela se rozhodla tě následovat a rovněž se s Wolfreyem rozloučila a následovala tě pryč z místnosti. Altmer se tak brzy vrátil ke své práci. Zavřeli jste dveře do místnosti a pokračovali ke Globullovu kabinetu. Palagána jste cestou nepotkali, neseděl na schodech ani se netoulal po chodbě po které jste kráčeli.

„Způsobili jsme docela velkou spoušť.“ zašeptala Elanya s menšími výčitkami v hlase, „Ale bylo to nezbytné.“ dodala následně, aby obhájila čin. Došli jste ke dveřím Globullova kabinetu, na dveřích vysela tabulka se zlatým písmem s jeho jménem. Elanya na tebe koukla a zeptala se, „Máš klíče?“


SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.

„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira, „Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“