---

→ Tah 960


Sarako
Kvestorka na tvá slova jen pokrčila rameny. Gardista, který usoudil, že už ho nebudeš potřebovat se mezitím odebral zpět na své stanoviště, aby nečelil nějakým nepříjemnostem za jeho opuštění. Doběhl jsi legáta Atia na schodišti. Nebyl nadšen.

„Nezapomněl.“ odpověděl ti legát Atius a vystoupal o pár schodů nazpět, „Naštěstí nosíte neustále tutéž zbroj a přilbu, která mi dovoluje si vás splést s kterýmkoliv jiným rytířem ve zbroji.“ zastavil se, „Potřebujete ode mě něco konkrétního?“ zeptal se, „Vyžádala si mě totiž zastupující velitelka Salviová a přiznám se, že bych jí nerad nechal čekat.“


Tondulin
„Dobře.“ odpověděla ti Mirabelle po polibku, „Dávej na sebe pozor a hodně zdaru.“ popřála ti. Zatímco ses oblékal do včerejších šatů Mirabelle očima zkontrolovala spící Carwen. Usoudila, že je bosmerka v pořádku a přes noc ani nezvracela. Následně se opět zabalila do přikrývky. Přes dveře jsi odpověděl Rolstonové ať má chvilku strpení. Zjevně poslechla, protože se žádná odpověď neozvala a klepání se nezopakovalo.

Upravil sis vlasy a obrátil se na Mirabelle. „Jo.“ odpověděla ti Mirabelle, když se obrátila v posteli a vynořila se z přikrývky. Následně se do ní opět zavrtala. Otevřel jsi dveře a vyšel ven.

Na chodbě před pokojem postávala Rolstonová. Působila velmi elegantně. Měla na sobě lehkou vojenskou tuniku, vojenské boty a plášť v barvách Shornhelmského království. Celý její oděv vypadal jakoby byl zcela nový a téměř na míru vyrobený. Ozbrojena byla mečem a dýkou, obě zbraně měla připnuté k opasku na jehož přezka byla pozlacená a měla na sobě ozdobný symbol rodu Arteriů.

„Aedane. Výborně.“ usmála se na tebe, „Mohlo to být lepší, ale ucházejí to je rovněž.“ konstatovala k volbě tvého oděvu, „Pojďte.“ pobídla tě k odchodu z hostince. Přízemní patro bylo kupodivu poloprázdné, hospodský znaveně uklízel všechen ten nepořádek. Všiml sis jednoho rozbitého stolu a dvou rozlámaných židlí. Rolstonová stav hostince nijak nekomentovala. „První zasedání rady Chorrolského hrabství začne trošku netradičně, protože musíte být všichni jmenováni. Zúčastní se toho někteří nižší šlechticové a vybraní občané města. Belius vás formálně jmenuje je funkcí a jakmile budete jmenován posadíte se na své místo dle zasedacího pořádku. Belius vám rukou ukáže kam si máte posadit. Měla bych vám správně říci přesné místo kam se posadíte, ale jak znám Belia je mi jasné, že se nebude držet doporučeného a zavedeného zasedacího pořádku a překope si ho podle sebe. Proto buďte ostražitý ať si hned první den neuříznete ostudu.“ odmlčela se nakrátko zatímco jste kráčeli ulicí blíže k hradu, „Až budou všichni usazení a jmenovaní... ujme se slova pravděpodobně Delmus. Je to první ustavovací zasedání... takže vás čeká jen takové formálnější seznámení s úřady a jejich potřebami, budoucím směřováním a tak. Dostanete zběžný přehled o současných problémech a měli byste se rozejít. Nanejvýše je dost možné, že se budou řešit neobsazená místa v radě případně rozšíření míst v radě.“ vysvětlovala zatímco jste prošli branou hradu a ocitli se na nádvoří. Skupinka rytířů v plné zbroji byla již nastoupena v pozoru. Rytíř Tilbaut stál před nimi a zrovna se nechytal k nim promluvit, ale protože vás viděl přicházet chvilku posečkal.

Vešli jste dovnitř. Prošli síní až do trůnního sálu v němž už bylo trošku rušněji. Dveře do hodovní síně byly prozatím zavřeny.
„Dnešní rada proběhne tam.“ vysvětlila Rolstonová, „Trošku netradičně, ale to nevadí.“ přiznala, „Máte nějaké dotazy?“ zeptala se a koukla na tebe.

V trůnním stále je přítomno několik zdejších občanů, rytířů na a zbrojnošů na stráži, kteří mají za úkol udržovat pořádek a také Delmus, který o čemsi hovoří s Adriannou. Adrianna na sobě měla tmavě modrou róbu se žlutohnědým pruhem, jedná se o typickou róbu pro dvorní čaroděje. Delmus byl oblečen do dražšího společenského oděvu. Zdálo se, že diskuze je přátelská. Adrianna na tebe mávla, když tě spatřila, ale poté si opět všímala komořího.

„Belius už je uvnitř.“ řekla Rolstonová z nenadání, „Baron s baronkou jemu i jeho ženě vysvětlují jak celý tenhle proces funguje, aby se nedopustili žádného přešlapu.“
Netrvalo příliš dlouho a do trůnního sálu vešel i Chocholka, vypadal odpočatě a svěže. Oblečen byl do dražšího oděvu, pečlivě nastrojeného a měl vycházkovou hůl o kterou se decentně opíral.
„Zdravíčko ve spolek.“ usmál se k vám a zařadil se naproti vám.


ScorpionCZ
„Těší mě.“ přikývla hlavou Laurana a potřásla si s Elanyií rukou, Merril se zachovala stydlivě a raději zabořila tvář do Lauranina oděvu.
„Ráda vás poznávám. Vás i vaši dcerku.“ kývla Elanya a poodstoupila o kousek stranou, aby sis mohl v soukromý dořešit co jsi potřeboval se svojí ženou.
„Dobře. Budeme nejspíš na ošetřovně. Nebo spíš určitě.“ odpověděla ti Laurana, „Tak pojď Merril. Půjdeme navštívit babičku.“ vybídla malou Merril, která se zaradovala. Laurana se s vámi rozloučila a vyrazila s Merril směrem k ošetřovně. Kousek jste měli společný, ale poté se od vás oddělila.

S Elanyou jsi došel až k arcimágově komnatě. Cestou jste minuli skupinku novicek spěchajících na přednášku. Zaklepal jsi na dveře a vyčkával. Elanya se mezitím rozhlížela po Univerzitě.
„Krásný studentský život, první velké lásky, vědomostí přetékající knihovna...“ poznamenala s povzdechem, „O co všechno jsem to jenom tím samostudiem a soukromými hodinami přišla.“ přiznala. Dveře se však i nadále neotevřely a nikdo vám ani nepřišel otevřít. Zaklepal jsi znovu a znovu jste vyčkávali.

Dveře se po dlouhé době konečně otevřely. Jak bylo zvykem sami od sebe. Vešel jsi s Elanyií dovnitř a naskytl se ti tak pohled na přebudovanou komnatu arcimága. Všechno bylo pečlivě porovnané, knihovny obklopující většinu stěn byly plné knih a písemností. Stěny byly ozdobeny jak bývá zvykem obrazy s portréty současného arcimága i jeho předchůdců (zpravidla těch, který si současný arcimág nejvíce vážil, případně k nim měl nějaké pouto atp.) Jeden z obrazů patřil současnému arcimágovi, Valindoru Benochovi. Na dalších obrazech, které už byly o trošku upozaděna se nacházela trojice arcimágů. Nejblíže k současnému arcimágovi byl obraz s portrétem Dremwuse Palagána, vypadal však mnohem mlaději než nyní ve skutečnosti je, vypadal na portrétu přesně tak jak si ho vybavuješ ze svého prvního setkání s ním. Dalším arcimágem na portrétu byl znovu dunmer, ale tentokráte se jednalo o Seletha (Seleth byl arcimágem na počátku Hrozby I., zemřel na následky odraženého kouzla, jeho specializace byla primárně na magii obnovy a jeho výzkumná činnost se rovněž pohybovala v těchto oblastech), posledním arcimágem jehož obraz s portrétem vysel na stěně byl hnědovlasý bretonec s šibalským výrazem ve tváři. Jeho tvář však nedokážeš přiřadit k žádnému známému jménu co máš v hlavě uchované.

Když jste vešli hlouběji do místnosti dveře se za vámi zavřeli. Elanya si prohlížela obrazy na stěnách. Ona nejspíš byla schopná identifikovat všechny portréty na stěně, protože svůj zrak na žádném z nich dlouho nezdržela. Stůl za nímž sedával v křesle arcimág byl nyní prázdný, porovnaný a bez jakýchkoliv listin nebo nadbytečných papírů. Pouze připravený kalamář s inkoustem a brk.

Zaslechl jsi zvuk bot a spolu s ním se z vedlejší komnaty vynořila profesorka Selena Benochová (graf. vzhled - zde), která na sobě měla své typické modré roucho a modrý obvaz přehozený přes zjizvenou část obličeje a oko. V ruce svírala silnější knihu, kterou okamžitě položila na arcimágský stůl.
„Omlouvám se.“ promluvila k vám, „Arcimág Benoch tu dnes není a pravděpodobně ani nebude. Jestli potřebujete něco neodkladného musíte za jeho zástupcem Palagánem.“ odmlčela se a prohlížela si vás, Elanya na tebe je krátce pohlédla. Zdá se, že tě Selena Benochová nepoznala.


SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.

„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira, „Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“