---

→ Tah 959


Sarako
Gardista se tě po tvém požadavku rozhodl následovat a vedl tě do po schodišti do vyšší pater.
„Pravidla jsou individuální. Platí, že byste své zbraně měl odložit při jednání v radě Starších, stejně tak přilbu a jakoukoliv pokrývku hlavy, aby vám během jednání bylo řádně viděno do tváře. Co se týče odbavení zbrojí při pohybu po věži tak v každém patře platí jiná pravidla, obecně platí, že vyšší patra jsou bez odložení zbraní nepřístupná.“ vysvětloval gardista zatímco jste kráčel vzhůru.

V každém patře, které jste minuli jsi spatřil alespoň pět gardistů na stráži. Všichni byli ozbrojeni těžkou zbrojí a působili jakoby byli připraveni okamžitě zasáhnout v případě jakéhokoliv nebezpečí. Došli jste až do patra kde se nacházely komnaty významných členů rady Starších, kancléře, předsedy i představitelů jednotlivých odborů. Prošli jste dveřmi a dostali se k recepci. Za stolem seděla mladší blonďatá bosmerka v červenozelených šatech, působily dost formálně. Patro bylo střeženo pěticí gardistů, kteří byli různě rozmístěni. Dvojice stála u dveří, kterými bylo patro možné bezpečně opustit na schodiště.

„Bílý Guar.“ představil tě stručně gardista, když jste přistoupili k elfce. Elfka si tě prohlédla, ale bylo na ní znát, že očekává nějaké další informace. „Chce mluvit s předsedou rady Starších Meligulou Vitou.“ přetlumočil.
„Ach ano.“ přikývla, „Předseda členů rady Starších Meligulus Vita je ve své komnatě. Ale momentálně jedná s velmistryní LaRouchovou... asi budete muset počkat před komnatou. Nebo jestli s ním máte domluvený nějaký termín pak asi můžete vstoupit. Jsou ty třetí dveře... má na nich štítek.“ popsala ti stručně cestu.

„Kvestorko Pelegriová.“ ozval se tobě známý hlas, který patřil legátu Atiovi. Promlouval k ženě (graf. vzhled - zde), která se zrovna vynořila z jedné z komnat. „Copak tu děláš?“ zeptal se následně. Zrzavá kvestorka se na legáta ihned otočila, nesalutovala mu ani mu nesložila žádnou další poctu. „Slyšel jsem, že nás opouštíš. Pro legii těžká ztráta.“ pokračoval legát.
„Ano. Opouštím.“ potvrdila jeho slova vyhýbavě, „Už mám po krk výcviku legionářů, chlapů a žen co nemají sebemenší tušení jak se drží meč a já je ještě musím učit něco o magii. Leze mi to už krkem. Chci konečně učit někoho kdo má alespoň ponětí co to magie je a ocení to.“ odvětila mu, „Jdu na Univerzitu.“
„Ty jdeš učit na Univerzitu? Oni tě tam vezmou?“ hlesl posměšně legát Atius.
„Ano. Jdu.“ přikývla mu stručně a sevřela na hrudi listiny papírů.
„Se divím.“ uchechtl se, „No... měj se.“ rozloučil se s ní a s úsměvem od ucha k uchu, ale příliš daleko neodešel.
„Gratuluji ti.“ zastavila ho kvestorka Pelegriová. Legát se zatvářil překvapeně, „Slyšela jsem, že jste byl vyznamenán za vaše schopnosti v boji a za statečnost. Gratuluji vám.“ vysvětlila.
„No...“ napnul hrdě hruď Atius, „Děkuji ti.“
„A je to skutečně za statečnost v boji? Nebo je to za to, že statečně držíš hlavu ve Valeriově řiti už od odchodu kvestora Ervineho a pádu generála Arteria?“ přimhouřila oči.
Legát Atius zkřivil nepříjemně tvář nenávistí, ale když si všiml, že někdo stojí na recepci. Odkašlal si a končící kvestorku jen odbyl drcnutím do loktu při rychlém odchodu z patra. Legát se více nerozhlížel a brzy zmizel na schodišti. Kvestorka se jen spokojeně pousmála, sevřela papíry a zamířila k recepci. Zařadila se do řady a vyčkávala až tě bosmerka obslouží.


Tondulin
Připojil ses k jejich milování. To však netrvalo příliš dlouho a brzy jsi byl skutečně vytržen ze snu. Prudce jsi sebou cukl a celý zpocený ses ocitl v sedě uprostřed postele. Mirabelle ležela na stísněném okraji postele. Carwen byla opět z větší části roztažená přes postel, rozcuchaná a stále na sobě měla své zlatavé šaty. Celé ono milování se tak jevilo jako naprostý sen. Než ses stihl dlouze rozkoukat a vůbec vzpamatovat z probuzení a podivných snů plné vášně a romantiky ozvalo se zaklepání.

„Jeho hraběcí milost Belius Arterius vás očekává na prvním zasedání rady Chorrolského hrabství.“ zazněl zpoza dveří hlas Rolstonové.

Mirabelle se zamručením přetočila a probudila. Promnula si tvář a podívala se na tebe. Nevypadala zrovna dvakrát nejvyspaleji, ale přesto na ní bylo znát, že je nesmírně ráda, že se probudila vedle tebe.


ScorpionCZ
„Hmm... Jestli chceš zvolit takový přístup... asi bych se úplně nehrnula do nějakého vysvětlování sama od sebe. Prostě bych ti doporučila vyčkat. Až se začnou vyptávat začni odpovídat, ale jen tak, aby zkrátka pokryl jejich otázky. Nepřidávej zbytečně nic navíc pokud se ti to nebude zdát důležité. Třeba tím oni rozkryjí co vlastně o Globullově expedici do Mohyly duší věděli.“ doporučila ti Elanya zatímco jste kráčeli městem k bráně a následně po mostě k Univerzitě, „Chovej se zkrátka přirozeně.“ dodala, když jste prošli branou a zamířili přes pozemky do Univerzity.

Laurana mezitím postávala ve velkém sálu, který se hemžil novici a novickami přesouvajícími se na přednášky. Nikoho z profesorského sboru jsi však neviděl. Laurana na tebe mávla.
„Ah... Tvá žena a dcerka.“ reagovala tiše Elanya, když si všimla malé Merril v náruči Laurany.


SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.

„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira, „Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“