#3847
→ Tah 936
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sarako
„Děkujeme.“ poděkoval ti poté co jsi mu vyplatil sto septimů,
„O vašeho koně bude velmi dobře postaráno.“ ujistil tě následně, převzal jsi klíč a odebral se ke schodišti, vyhledal jsi pokoj číslo dva. Odemkl a vlezl dovnitř, dveře jsi za sebou zamkl a rozhlédl se po místnosti. Spatřil jsi standardně vybavený pokoj, šatní skříň, menší stolek s židlí a jeden noční stolek. Postel byla však o trochu větší než bývá zvykem u pokojů pro jednoho a vypadala, že se jedná se o kvalitní výrobu.
Pokoj osvětlovala menší lucerna v níž byla bezpečně uložena svíčka, které už k dohoření do úplného konce moc nezbývalo, řádově možná pár desítek minut, ale spíše méně.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tondulin
„To asi nemusíš.“ zakroutila pobaveně hlavou,
„Ty pro ní asi nebudeš zrovna dvakrát atraktivní cíl.“ upila trochu vína,
„Ty chceš učit?“ reagovala užasle,
„Myslela jsem, že budeš mít spíš spoustu starostí s výcvikem svých strážců města a vojskem hrabství. Ale samozřejmě, že bych tě brala všemi deseti. A ten pátek... to budeme mít oddech asi oba dva.“
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ScorpionCZ
„Děkuju.“ poděkovala ti upřímně Elanya a přitom se pousmála,
„Tak na přátelství.“ přikývla hlavou a pozvedla nanovo skleničku,
„To je dobrá otázka.“ usmála se napila se trochu vína,
„Dám si pár dní oraz, budu odpočívat a možná jen trošku pátrat po spisech... musím to ještě všechno promyslet.“ přehodila si nohu přes nohu,
„A možná navštívím Wolfreye.“ upila trochu vína,
„A ty? Předpokládám, že půjdeš za svojí rodinou... to je asi jasné, ale co potom?“ koukla na tebe,
„Všichni budou mít spoustu otázek a tak nějak soudím, že oznámení Glolobullovi smrti padne na tvá bedra.“
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.
„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira,
„Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------