---

→ Tah 933


Sarako
„Myslím, že není. Vařit by měli dobře.“ ujistil tě legionář, „Děkuji. Mějte se.“ poděkoval následně za přání k poklidné hlídne, přikázal zavřít bránu a navrátil se na své stanoviště. Sám si pak pomalu jel v sedle hlouběji do města, hostinec jsi vyhledal podle pokynů legionáře. Legionářské hlídky se ti dařilo úspěšně míjet a na žádnou jsi nenarazil. Ulice města byly přesto velmi klidné a prázdné. Žádní opilci, žádní návštěvníci hospod vracející se domů, zkrátka nikdo. Pomalu si dojel až k hostinci, který ti legionář doporučil. Venku jsi neslyšel žádný hlahol, dveře byly zavřené, ale přesto se alespoň ve spodním patře budovy hostince svítilo. Budova hostince byla větší, patrová, ale horní patra budovy byla zahalena do tmy a žádné světlo z oken nepronikalo.


Tondulin
„To doufám.“ usmála se Mirabelle, „Tentokrát bych tě asi ani nepustila.“ otevřel si víno, rozlil ho do skleniček a jednu podal Mirabelle, slušně poděkovala a přičichla k vínu, „Celé dlouhé roky jsem byla zvyklá na malý krcálek na Univerzitě... však víš jak vypadala má komnata v Imperial City... no a v Ledohradu to nebylo o moc větší. Takže budu ráda za cokoliv o trošku větší. Hlavní bude, že to bude naše a budeme spokojení.“


ScorpionCZ
„Jo.“ usmála se Elanya při vzpomínce na Blyšťáka, „Ten bláznivý kostlivec mi vůbec nechybí. To jeho neustálé volání, oslovování mě... no však víš. Bylo to strašně divný.“ zatvářila se nepříliš nadšeně, ale přesto to celé brala s humorem. Odložil jsi sklenici na stůl. „Dobře.“ přikývla poté co jsi oznámil, že se půjdeš vykoupat, „Něco na usušení najdeš ve skříni. Jistě si poradíš... no a já půjdu sehnat něco co by sis mohl obléci.“ dodala a vstala.

Sám si zamířil do místnosti, která sloužila jako umývárna (koupelna), nalezl jsi uvnitř větší vanu a několik menších skříněk, které obsahovali různé hadrové osušky. Jednu z nich sis vypůjčil, s pomocí kouzla sis napustil vodu a poté co jsi získal optimální teplotu vysvlékl ses a vlezl do vany. Špinavé roucho jsi prozatím přehodil přes paraván. Důkladně ses vykoupal, vylezl z vany a začal se sušit.

Zrovna v tento moment se ozvalo slabé zaklepání a následně opatrné pootevření dveří.
„Neboj. Nedívám se.. a i kdyby... stejně bych neviděla nic převratně nového.“ ozval se Elanyiin hlas, „Našla jsem něco po svém otci. Bude ti to asi velké, ale oblékni si to... upravíme to kouzlem. Kdyžtak.“ následně dveře cvakly a levitující oděv se zavěsil o paraván. Jednalo se o hnědé dražší kalhoty a světle modrou košili. Už na první pohled ti bylo jasné, že ti oblečení bude skutečně velké, ale přesto sis ho oblékl. Roucho Císařského mága porovnal, vody se zbavil a odebral se ven z koupelny. Elanya postával u skříně, hrála si s vlasy ze kterých se nejspíš snažila dostat špinavý prach.

„Je ti to velké.“ zvolala, „Napravíme to.“ mávla rukou, vyřkla zaklínadlo a oděv na tvém těle se zmenšil na ideální velikost, „Sice to nebude fungovat věčně, ale pro dnešek a zítřek to vystačí.“ konstatovala. „Zbroj bych ti klidně nechala, ale pravidla Císařských mágů jsou příliš přísná. Nesmíš ji nosit pokud nejsi jeden z nich.“ povzdechla si, „Ale zasloužil by sis ji. Kdyby tě Viciové náhodou nutili do služby v legii... odmítni a dej se raději k Císařským mágům. Nemusíš s jejich názory souhlasit, ale výcvik, který pod nimi prožiješ ti dá víc než celé dlouholeté studium na Univerzitě.“ poznamenala Elanya a převzala si od tebe zbroj, kterou následně hodila do kouta místnosti se slovy, „Něco s ní udělám.“ následně odvrátila tvář od zbroje a podívala se na tebe, vzala si čisté oblečení přehozené přes záda křesla, „Teď si půjdu dát koupel já. Klidně si dopřej trochu vína a kdyby ti vyhládlo... myslím, že bude něco k snědku v kuchyňce. Ale neslibuji, že to bude zrovna dvakrát čerstvé, ale bylo by být. Najala jsem si hospodyni, aby se mi o to postarala, když jsem tu nebyla.“ řekla, popadla čisté oblečení a koukla na tebe jakoby čekala jestli nebudeš mít něco na srdci.


SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.

„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira, „Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“