Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Hrozba III.
#1991
Připravený plán se vydařil jen napůl. První mág byl vyveden z míry, jak jsem plánoval. Dokonce se to vyvedlo tak, že ho rytíři rozpůlili vejpůl. Samotný můj útok na jejich velitele byl také úspěšný, sic ne tak elegantní, jak jsem předtím plánoval. Pach krve a pohled do očí umírajícího však podnítilo moji další krvežíznivost.
Už jsem se chtěl vydat směrem k mnichovi, jenže už bylo pozdě. Ležel na zemi, řval bolestí a trčel z něho ledový oštěp. “Kdo to byl? Kdo mne připravil o moji pomstu?! KDO?!!“ Rozhlédl jsem se po místnosti a spatřil, jak Gart začarovává toho holomka, kterej málem způsobil první pohromu. Nejprve mne překvapilo a chvilku zmírnilo hněv to, jak se mladík pokusil pomoci. “Akt hrdinství? Úctyhodné …“ Jenže v tu chvíli z onoho mladíka udělal poslušnou služku. Zuřivost se znovu vetřela do krve, která mi z ní skoro až vřela. Otočil jsem se ke Gartovi čelem, protože mi bylo jasné, že jediný mág schopný předtím mne připravit o pomstu a ještě udělat něco takového zbyl už jen jeden … můj nový cíl.
Hněvivě jsem zavrčel a kopl do probouzející se mrtvoly mága. V pravé ruce jsem pevně sevřel meč, až mi zběleli klouby a vycenil naštvaně zuby. Podle štítu, který se okolo něj utvořil, by magické útoky neměly smysl, ale to jsem v plánu stejně neměl. "Tak začněme …" S očima sledujíc jeho pohyby jsem k němu zamířil a volnou rukou jsem počal sesílat telekinezi, kterou jsem předtím nevyužil.
První objekt, na který jsem kouzlo seslal, byla rozbitá flaška, kterou jsem vytrhl mladíkovi z rukou a mrštil ji na mága. To byla spíše taková pro něj bolestivá zkouška, jak dobře se dokáže před objekty chránit. Potom jsem začal svoji chůzi zrychlovat a vrhat po něm větší a větší předměty, které se nacházely všude okolo mne. Židle, stoly a lavice, cokoliv co bylo dostatečně velké a nebezpečné jsem telekinezí hodil po Gartovi. Dělal jsem to z dvojího důvodu. Prvním byl ten, že jsem ho chtěl rozmáčknout jako ČERVA! Za druhé všechny přede mnou letící předměty sloužili i jako štít vůči všem kouzlům, která by na mě chtěl hodit. Meč jsem měl neustále připraven, abych jím odrazil, prosekl nebo přerazil každou věc, kterou by se mu podařilo odrazit náhodou nebo chtěně přímo na moji osobu. Uhýbal jsem jen před většími předměty, jelikož jsem stejně neočekával, že bude stíhat věci s takovou kadencí efektivně odrážet a zaměřovat. Navíc moje krvežíznivost toužila pouze po smočení meče v jeho chladné nekromantské nečisté krvi.
Takhle jsem postupoval a házel předměty dále rychleji a rychleji, až jsem se ocitl v blízkosti štítu. Ať už se mu dařilo objekty odrážet nebo ne, vyvrcholilo vše v blízkosti magické bariéry. V poslední chvíli jsem nechal kouzla telekineze a vyčaroval si plamenný plášť. S rychlostí předtím nabranou a hněvivým řevem jsem vběhl do magického štítu a zuřivě řezal, sekal a bodal všude okolo sebe.