---

→ Tah 162.


Adrian_S
Směřoval jsi své kroky přímo ke kabinetu profesora Belia Arteria. Cestou jsi potkal několik noviců v rouchách se smuteční černou šerpou jak se přesunují po schodišti dolů. Pravděpodobně se hodlají zúčastnit rozloučení s padlými. Po chvilce chůze jsi konečně došel ke kabinetu. Zaklepal jsi a vyčkal zdali se dočekáš otevření dveří.

Trvalo to skoro tři minuty než jsi se dočekal otevření dveří. Spatřil jsi Beliovu tvář, zpočátku neotevřel dveře celé jen a pouze vykoukl, když spatřil o koho se jedná otevřel dveře celé. Podobně jako novicové i on byl převlečený. Na sobě měl smuteční černý kabát s bílou košilí a černými kalhoty, opasek měl stejný a k němu připnutý meč. Opřel se ramenem o futra dveří a promluvil:
„Obvykle by mi to nevadilo. Navečer už mám nějaké plány, ale teď se musím zúčastnit rozloučení.“ odmlčel se, „Umřelo tam pár mých přátel. Když už jsem se nemohl zúčastnit obrany jako oni... Tak se s nimi chci, alespoň rozloučit.“ udělal krátkou pauzu, „Ale jakmile skočí rozloučení tak se pustíme do práce, abychom to měli z krku. Čím dříve tím lépe. Každý máme nějaké večerní plány.“ ušklíbl se.

Z bočních dveří vyšla v černých šatech světlovlasá profesorka. Ladnou chůzí se přesunula do chodby a následně ke dveřím u kterých jste postávali. Belius se na ní lehce pousmál.
„Můžeme? Nebo tu řešíte něco důležitého?“ optala se Belia a ihned poté tě pozdravila.
„Už jsme to vyřešili.“ usmál se, „Takže jsme domluveni kolego? Jsme. Výborně. Zatím se měj.“ řekl poté v rychlosti a vyhrnul se z kabinetu. Jakmile jej následovala i žena zavřel dveře a zamkl je svým klíčem. „Jakmile skončí rozloučení s padlými sejdeme se před Univerzitou.“ dodal nakonec a poté nabídl Světlaně rámě a oba společně odešli ke schodišti po kterém následně pokračovali dolů.


Tondulín
Lehl jsi na chladnou zem, Tarwen i Feladir si po tvém výkřiku učinili to samé. Červený drak prolétl jako střela nad vašimi hlavami a s výkřikem všech přítomným proletěl skrze altánek jehož dřevěná konstrukce ihned vzplála. Feladil ihned vyskočil, když bylo nebezpečí od vás odvráceno a užasle hleděl před sebe. Drak jenž vytvořený petardou přiměl k útěku nejednoho účastníka slavnosti neboť se prohnal tanečním placem, ale směřoval i ke stolům. Slyšel jsi výkřiky všech přítomných, které skončili v momentě kdy se červený drak objevil zpět na obloze.

„Chraňte královnu! Chraňte královnu!“ řval kdosi z přítomných.
„Je někdo zraněn? Co je to sakra zač?!“ pokračoval další hlas.

Tarwen se již také postavila na nohy a sledovala jak bude dále drak reagovat. Opět nějakou dobu kroužil na nebi, následně udělal několik rychlých průletů a následně explodoval. Exploze vykouzlila krásnou podívanou na nebi, přesto za sebou zanechala neskutečnou spoušť.

Altánek společně se stolkem hořel a válečníci se snažili všechny vzniklé požáry v rychlosti uhasit. Zatím co jiní válečníci odváděli vyděšené, po případně je uklidňovali, že bylo nebezpečí zažehnáno. Bardové, které čekal jeden z nejhorších zásahů se jen stěží vzpamatovávali z toho co se stalo. Uprchli z hořícího altánku a shromáždili se předním. Mezi nimi byla i Nivrel ke které se ihned přiřítila Carwen.

„To bylo úžasný!“ zvolal užasle malý chlapec a pohlédl na Tarwen, která tak užaslá nebyla. Když v její tváři nenalezl sdílený úžas podíval se na tebe. „Ještě mám jednu!“ zvolal poté radostně.
„Myslím, že to stačilo Feladire... Rozhodně to stačilo.“ vydala ze sebe s námahou.


Sarako
Rozhlédl jsi se po místnosti. Místnost nemá žádné další otvory, ani se zde nenachází žádné skříně. Je zde jen a pouze pohřební oltář, pětice soch a několik loučí osvětlující pohřební místnost.